Skip to main content

Full text of "Životopisy svatých v pořadí dějin církevních, část první"

See other formats 


ŽIVOTOPISY SVATÝCH 


Všechna práva vy li razena 



ukřižovIní páně 


ŽIVOTOPISY 

SVATÝCH 

v POŘADÍ DĚJIN CÍRKEVNÍCH 


NAPSAL ISIDOR FONDRUŠKA 


1950 


LADISLAV KUNCÍŘVPRAZE 


Nro 5622. Ex Consistorio ApostoHci Administratoris dioecesis Brunensis, die 10. Mai 1927. 


NIHIL OBSTÁT. Raimundus M. Kobza, censor ex officio. 
IMPRIMATUR. f Josephus, Episcopus Adrahensis, Apostolicus Administrátor. 


ČÁST PRVNÍ 



PŘEDMLUVA 


„fřestaňme již uctivati hrdiny válečné a pěstujme nadšení pro hrdinství mravní - 
volal anglický dějepisec Tomáš Carlyle k svým vrstevníkům. Tato výtka jistě se 
nedotýká veliké učitelky a vychovatelky národů i jednotlivců, Církve Kristovy, ne- 
boť ta ve všech dobách stavěla svým synům a dcerám za vzory jen vznešené hrdiny 
mravní, kteří, i když nekonali velikých skutků, jimž se obdivuje svět, zasloužili se 

0 lidstvo více než největší dobyvatelé. Jsou to svati a světice. A Církev katolická 
může se právem chlubiti, že vychovala za svého působení veliký počet slavných 
synů a dcer, ve všech zemích a národech, v nichž zapustila kořeny, ve všech stavech 
a poměrech. Procházíme-li dějiny, září nám celou cestou velkolepé zjevy svátých, 
skvějících se hrdinnými ctnostmi, i v nej smutnějších dobách - a právě svati to vždy 
byli, kteří v dobách poklesu mravnosti budili znovu ctnost k životu a připravovali 
lepši budoucnost. 

Komu přísluší název „svatý^^? 

Sv. Pavel píše Korintským: „Pozdravují vás všichni svatí“ (II. Kor. 15, 12) 
a z Říma píše „všem svátým v Efesu“ (Efez. 1, 1). Míní tím věřící křesťany. Tak 

1 na jiných místech Písma sv. se užívá tohoto názvu o spravedlivých, ctnostně ži- 
jících křesťanech. Svatý totiž jest, kdo milosti Kristovou byl od hříchu očištěn a 
posvěcen a- v milosti té setrvává. Svaté je tedy již dítě, jež bylo pokřtěno. Svaté 
jsou i duše v očistci, neboť i když pykají ještě za své hříchy, jsou v milosti Boží 
a jsou dědičkami slávy nebeské. 

Církev však nazývá ve zvláštním smyslu svátými a světicemi ty věrné násle- 
dovníky Kristovy, kteří se zaskvěli ve svém životě hrdinnými ctnostmi křesťan- 
skými, vykonali veliké skutky a pro své zásluhy byli od Boha zvláštní slávou v ne- 
besích odměněni a též zázraky poctěni. „Světec je katolický křesťan, který pro 
heroickou ctnost a pro zázraky od Boha na jeho přímluvu konané byl Církví do 
seznamu svátých zařazen čili kanonisován^^ praví papež Benedikt XIV. (De servorum 
Dei beatificatione 1. 5. c. 21). Heroismemse rozumí mimořádně vynikající skutky 
ctností. Mimořádnost může záležeti bud ve velikosti díla vykonaného pro oslavu 
Boží a spásu duší, v těžkých bojích, jež bylo třeba podstoupit!, v úsilí, sebezapírání 
a obětech a utrpeních pro Boha, a hrdinnost musí se též projevovat! v tom, že ve- 
liké ty věci pro Boha byly konány čile, radostně a vytrvale. 

Svatost, ač jest Bohem samým vštípena a pěstěna, vyrůstá přece ze země; 
proto mylné ponětí o svátých mají ti, kdož si je představuji jako bytosti nadzem- 
ské, bezkrevné, žijící mimo svět. „V tom tkvi jeden z velikých bludů světa, že si 


9 


představuje svaté jako bytosti docela cizí člověčenstvu, jako voskové figury praví 
Arnošt Hello (Physiognomies des Saintes). „Svatost neznamená útěk před světem, 
správně dí Dr. Foester. I když mnozí svati se uchylovali do samoty a trávili celý 
život v odloučenosti, nepřetrhovali tím svazků, jež je poutaly k ostatním lidem: 
brali na sebe jejich tísně a starosti, za ně se modlili a obětovali, svolávali milo- 
srdenství Boží a usmiřovali jeho spravedlnost a tím prokazovali světu veliká dobro- 
diní. Rovněž by byl na omylu, kdo by myslil, že svati jsou zvláštním druhem lidí, 
že se již narodili jako výjimečné bytosti ve zvláštním duchovním prostředí, že byli 
uchráněni pokušení a svodů, jimž jsou ostatní lidé vydáni. Naopak mnozí vstoupili 
na dráhu křesťanské dokonalosti po letech života výstředního, hříšného, na mnohé 
i po jejich obrácení dorážela strašlivá pokušení. Hrdinství těchto obrácených hříš- 
níků tkvělo v tom, že dovedli s napětím veškerého úsilí přervati pouta hříchu, od- 
dati se celým srdcem Bohu, boj ováti statečně a vytrvale proti novým pokušením 
a hrdinnými skutky pokání odčiňovati svá dřívější poblouzení. Mohou tedy v životo- 
pisech svátých čerpat! poučení a povzbuzení netoliko zbožni, aby se v ctnostném 
životě upevnili, ale i hříšníci, aby se nadchli k obrácení. 

Svatí a světice se snažili co nej dokonaleji se připodobniti Ježíši Kristu, věrně 
plnili jeho vůli, používali všech svých schopností a sil k jeho oslavě a byli již na 
zemi miláčky a důvěrníky Božími. Bůh si je volil za prostředníky a vykonavatele 
zvláštních svých záměrů a přispíval těm, za něž se přimlouvali. Již ve Starém Zá- 
koně pro spravedlivost Abrahama, Isáka a Jakuba žehnal Hospodin jejich potom- 
stvu a pomáhal Israelitům, když Mojžíš, David a jiní svati mužové za ně prosili. 
Když Juda Makabejský byl tísněn nepřáteli, ukázal mu Bůh nedávno zesnulého 
velekněze Oniáše. Oniአpozdvihl ruce a modlil se za lid israelský a ukazuje na 
Jeremiáše, jenž se též zjevil jakožto vznešený úctyhodný kmet, zvolal: „Tento jest 
milovník bratří a lidu israelského ; tenť jest, jenž se mnoho modlí za lid a za všecko 
město svaté" (II. Mak. 14, 15). Od té chvíle, kdy Kristus Pán dokonav výkupné 
dílo, vstoupil na nebesa, otevřena je brána nebeská jeho věrným následovníkům, 
a svátým se dostává podílu na jeho slávě a moci. Jsme tudíž povinni uctívati svaté 
jakožto přátele Boži a utíkati se k nim o pomoc a přímluvu, neboť oni, jak praví 
Katechismus sněmu tridentského, „za spasení lidí ustavičně se přimlouvají a pro 
jejich zásluhu a lásku mnohých se nám dostává dobrodiní. Neboť když jest v ne- 
besích radost nad jedním hříšníkem pokání činícím, zdaž nebudou tito měšťané 
nebeští kajícím též napomáhat!? zdaliž, jsouce od nás vzýváni, nebudou nám vy- 
prošovat! odpuštění hříchů a vydobývat! milosti Boží?" (IV. kap. II, ot. 12). 

Proto úcta svátých byla v Církvi již od prvních dob. Nebylo však ponecháno 
věřícím, aby sami za svátého prohlašovali a uctívali, koho by sami takové úcty 
uznali hodným. První svati, kteří v křesťanstvu byli uctíváni, byli mučedníci. Ne- 


byly jim vsak vzdávány pocty, dokud jejich akta nebyla od biskupa prozkoumána 
a schválena, což slulo „vindicatio martyrům Církevní obce pak si navzájem sdě- 
lovaly jména a akta mučedníků a zejména do Říma je posílaly a tak kult význač- 
ných mučedníků, schválený biskupy a papežem, se siřil po celé Církvi. Jména 
svátých byla zapisována do zvláštních seznamů, jež sluly Martyrologia. K mučed- 
níkům přibyli později i „vyznavači^*, kteří si hrdinně vedli v bojích o víru a pro- 
jevili vynikající svatost. Postupem času, od papeže Alexandra III. vyhraženo bylo 
právo prohlašovat! svaté a blahoslavené výlučně římskému veleknězi. První for- 
mální a slavnostní svatořečení, vykonané apoštolskou Stolicí, bylo svatořéčení sv. 
Oldřicha Augsburského za papeže Jana XV. r. 995. Tehdy se nevyžadovalo pro- 
cesu; stačilo ujištění příslušného biskupa. Takto byli kanonisováni sv. Jindřich, 
Bernard, Tomáš Cauterburský a j. Papež Innocenc III. (f 1216) požadoval svědků 
o životě světcově. Papež Urban VIII. vydal 15. března 1625 dekrety o beatifikaci 
a kanonisaci, jež jsou normou podnes. 

Postup k svatořečení je dnes tento: Je-li známo o někom, že vynikal neoby- 
čejnými ctnostmi, a připisuj i-li se mu i zázraky, bývá zahájeno důkladné a zevrubné 
šetření, jež se koná jednak v místech, kde žil a zemřel, jednak v Římě. Přísežně 
se zjišťuje vše, co o zemřelém je známo, a shledáyli se, že by bylo možno s úspěchem 
jednati o beatifikaci, předkládá „postulator causae^^ Apoštolskému Stolci žádost, 
„positiones et articulos,“ t. j. sepsání všeho, čeho se mohl o služebníku Božím 
dopátrati, s uvedením svědků. Kromě svědků jmenovaných postulatorem musí 
býti ještě aspoň dva jmenovaní soudem, aby byla zaručena nestrannost. Pro úřední 
jednání jak u diecésní komise, tak u posv. kongregace římské jsou vydány zevrubné 
a přísné předpisy, jejichž nedodržení by znamenalo neplatnost řízení. Kromě toho 
Apošt. Stolice jmenuje „promotora fidei,^^ jehož úkolem jest upozorňovati během 
procesu na vše, co by bylo podezřelé nebo proti stanoveným podmínkám a vyhle- 
dávati všecko, čím by se beatifikace znemožnila neb ztížila. Odtud jeho jméno 
„advocatus diaboli“. Výsledky šetření jsou předmětem jednání komise kardinálů 
konsultorů kongregace ritů, a jsou-li příznivé, předkládají se papeži, jenž pak 
zahájí t. zv. „proces apoštolský Koná se přísný soud o tom, zda služebník neb 
služebnice Boží vynikli ctnostmi vpravdě heroickými, zda požívají pověsti svatosti 
a zda divý jim přičítané jsou pravými zázraky. V komisích mají slovo nejen kar- 
dinálové a učeni theologové, nýbrž i vynikající dějepisci, přírodozpytcové a lékaři. 
Když vše bylo dokonale prokázáno a papežem schváleno, vydá se beatifikační dekret 
a v chrámě svatopetrském se koná slavnostní prohlášeni blahoslaveného. Jde-li 
o mučedníka, je proces jednodušší, protože hrdinnost ctnosti byla již dokázána smrti 
pro Krista. 

Stanou-] i se na přímluvu blahoslaven covu aspoň dva další zázraky, může po- 


stulátor žádati o jeho kanonisaci čili svatořečeni. Rozdíl mezi beatifikaci a kanoni- 
sací je hlavně ten, že beatifikaci se jen dovoluje kult blahoslavence, kanonisaci 
vsak se ukládá, a to celé Církvi. Při beatifikaci papež sám nevystupuje jako soudce, 
nýbrž jen schvaluje dobrozdáni kongregace ritů, při svatořečení vsak vystupuje ja- 
kožto nej vyšší rozhodčí ve věcech víry, proto většina theologů soudí, že mluví „ex 
cathedra“, neomylně. „Poněvadž úcta, kterou vzdáváme Svatým, je jakýmsi vyzná- 
ním víry, že požívají věčné slávy, jest zbožně věřiti, že ani v těchto věcech soud 
Církve se nemůže mýliti“, praví již sv. Tomáš (Quodl. 9, a 16). 

Srovnáváme-li poměrný počet svatořečených u jednotlivých národů, pozoru- 
jeme, že u slovanských, německých a vůbec u severních národů je méně svátých 
než u jižních. Zjev ten si vysvětlíme dle M. Hubera S. J. (Die Nachahmung der 
Heiligen, I, 51) tím, že v XVI. století odpadla veliká část severních národů od ka- 
tolické Církve a že styk s jinověrci ochromuje náboženský život ; povaha pak seve- 
řanů, více v sebe uzavřená, neprojevuje života náboženského tak intensivně na venek, 
jako povaha národů románských. Ostatně nejsou svátými jen ti, kteří byli za svaté 
prohlášeni. - Co do pohlaví, mužů bylo asi šestkrát více svatořečeno a blahořečeno 
nežli žen. Nepoměr ten se vysvětluje, že ženy nemají v Církvi přístupu k veřejným 
úřadům, v jejichž výkonu se zvláště mohou projeviti vynikající vlastnosti, a vůbec 
ve veřejné činnosti se více uplatňují mužové a pro své zásluhy bývají i po smrti 
ctěni a vzýváni a tudíž i zázraky oslavováni (Huber, 1 . c. II, 265). ' 

Nejstarší písemné záznamy o svátých jsou „ A.cta martyrum“. Základem jejich 
byly soudní protokoly určené pro archiv prokonsulův. Křesťané se snažili získati si, 
i za značné úplatky, ony zápisy o výslechu mučedníků a vyznavačů Kristových, Ně- 
které se zachovaly v původním znění, jiné doplněné a upravené k četbě. Také vě- 
řící, kteří byli přítomni výslechům, mučení a smrti mučedníků, zapisovali, co byli 
viděli a slyšeli, na př. průvodčí sv. Ignáce, křesťané smyrnenští o sv. Polykarpu. 
Brzy biskupové určovali zvláštní notáře, aby o mučednících vedli záznamy. V Římě 
papež Fabian ustanovil sedm notářů a jim přidělil sedm podjáhnů, aby pořizovali 
záznamy o mučednících. V Karthagině volá sv. biskup Cyprian k jáhnům : „Zazna- 
menávejte dni jejich skonu, abychom při výročních vzpomínkách mučedníků mohli 
slaviti jejich památku^ (list 12). Za účelem výročních vzpomínek byla pořizována 
kalendária, martyrologia, menologia. 

Acta martyrům byla velmi stručná, a že zvláště soudní protokoly neobsahují 
nic o divech, jež se udály při mučení, je' pochopitelné, neboť pohané o nich ne- 
chtěli věděti. Záhy tudíž byla původní akta doplňována zprávami odjinud získa- 
nými a rozšiřována, aby byl věřícím podán úplnější obraz světcův. Tak vznikaly 
obšírnější „Passiones“. Avšak ponenáhlu se uplatňuje již tvořivost spisovatelů. Mu- 
čedníkům vkládány do úst řeči, jimiž obhajuji svou víru před soudci, vyvracejí ná- 


mitky pohanů, ospravedlňují křesťany z povšechného osočování a dokazují prázd- 
notu pohanských filosofů. Mělyť tyto spisy sloužiti ku vzdělání a povzbuzení věří- 
cích, aby příkladem svátých se nadchli k jejich následování. Poněvadž pak později 
byla ona pojednání o svátých pravidelně předčítána při jejich oslavách, byla na- 
zvána „legenda^, t. j. čtení na ten který svátek připadající. I když v těchto sklad- 
bách skutečné děje jsou přizdobeny, zpestřeny, někdy až fantasticky, nelze přece 
říci, že by byly tím, co se dnes nazývá legendárním, totiž zbožnou smyšlenkou, 
výtvorem pouhé obraznosti, bez jakékoli historické ceny. Jsou ovšem legendy, jež 
jsou v oboru náboženském tím, čím je báje nebo povídka v oboru literárním. Ale 
většinou obsahují aspoň v jádru zprávy zaručené. Ani ve středověku se nebralo jako 
předmět víry vše, co legendy podávaly. Tak Jacobus a Voragine, jenž sestavil sbírku 
,, Legenda aurea‘‘, uvádí sice stručně vše, co kde o svátých nalezl, ale k leckterým 
podáním se staví skepticky a odmítavě. 

„Světcům není potřebí zbožných smyšlenek básnických, netoliko snesou svě- 
telné paprsky historické kritiky, ale získají jimi na své slávě praví učenec Ludvík 
Pastor (Zeitschrift fúr kathol. Theologie 1898 p. 147). Je tedy třeba, aby nehisto- 
rické přídavky byly odloučeny od historické pravdy. Jestiť křesťanská pravda tak 
vznešená a vzory křesťanských ctností v životech Svatých tak zářící, že netřeba se 
uchylovati k plodům obrazotvornosti. Jest třeba, aby životopisy Svatých byly psány 
kriticky. Prvním zákonem historika jest, aby podle slov Ciceronových neodvažoval 
se tvrditi nic nepravdivého, a aby se neodvažoval zamlčeti nic pravdivého. „Prima 
historiae lex, ne quid falši dicere audeat, deinde ne quid veri reticere audeať‘ (de 
orat. 2, 15, 62). Nutno se vystříhati dvou extremů: nekritičnosti i hyperkritiky. 
„Nekritičnost je právě tak zavrženíhodná jako hyperkri tiká (Huber 1 . c. I, 79 a 183). 
Církev nežádá, aby všemu, co se v životopisech svátých vypravuje, byla přikládána 
víra, nezakazuje podrobovat! je kritice, ano právě katoličtí učenci to byli, kteří se 
podjali vědeckého hodnoceni legend. Ohromné dílo vykonali učenci řečení bollan- 
disté, kteří sebrali všecky legendy a uveřejnili v přeobsáhlé sbírce „Acta Sancto- 
rum“, při čemž je kriticky zhodnotili. „Dílo bollandistů vyniká věrností, pilností, 
kritikou, ba někdy je hyperkritické v úsudku, V celku lze v něm zříti ducha vpravdě 
vědeckého (Pierer). Stadler nazýval je „vůdcem a učitelem pravdy a dodal žer- 
tovně, že je mu „papežem ve věcech hagiografických^^ 

Na základě pramenů a studii vydaných bollandisty zpracováno bylo i pří- 
tomné dílo. Kromě četných novějších monografii hojně posloužily autoru spisy: 
Ludwig Donin: „Leben und Taten der Heiligen Gottes,“ Wien 1861, 

Dr. Johann Stadler: „Vollstándiges Heiligen-Lexikon,^^ Augsburg 1858, 

P. O. Bitschman O. S. B. : „Das Leben der Heiligen Gottes‘\ Einsielden 1881. 
Z domácích „Církevní rok^^ od Beneše M. Kuldy a „Církev vitězná^^ od Fr. Eckerta. 


Dílo Kuldovo ocenil Dr. Kryštůfek slovy: „Přesvědčil jsem se, že jest to dílo 
krásné, dějepisně v každém ohledu spolehlivé. Když jsem dlouhé životopisy svátých 
u bollandistů se všemi kritickými rozbory přečetl, měl jsem totéž v nové formě 
krátce dle nej novějších výzkumů upravené v „Církevním roce.“ 

Kdežto však většina souborných životopisů svátých se řídi církevním rokem, 
Stadlerův pak seznam uspořádán je abecedně, jest přítomné dílo sepsáno chronolo- 
gicky podle doby, kdy svati žili, a podle zemi, v nichž působili. Mnozí čtenáři nejsou 
v dějinách tak zběhli, aby si dovedli představí ti ráz a povahu doby, v níž ten který 
světec žil. Bývá tudíž spisovatelům líČiti obraz doby tolikrát, kolik životopisů po- 
dávají. Na př. Eckert líčil hrůzy pronásledování Deciova devětkrát, Dioklecianova 
třicetkrát, kdežto v tomto díle stačí jediné vylíčení příslušné doby. Do osnovy pojaty 
byly všecky důležité události církevní a obrazy svátých jsou zasazeny do rámce dějin. 
Pokud se týče zemí, zachován většinou tento pořad : Afrika, Asie (Palestina, Sýrie, 
Mezopotamie, Malá Asie atd.), Balkán, Itálie, Britanie a jiné země severní; pak 
Španělsko, Germanie a země slovanské. Tentýž směr na pevnině evropské zachován 
je i v jednotlivých zemích; na př. ve Francii: Gaskoňsko, Poitou, Bretoňsko, pak 
Languedoc, Limousin, Normandie atd. - Na konci celého díla bude kromě abeced- 
ního seznamu otisknut i kalendářní rejstřík, v němž na každý den roku budou uve- 
deni svati toho dne slavení, takže i ti, kdo chtějí sledovati životopisy podle církevního 
roku, budou si je moci na příslušných místech vyhledati. 

Uváděním pramenů bylo by celé dílo nadmíru vzrostlo, proto, ač v rukopise 
byly namnoze udány - v tisku bylo se omeziti na nej menši míru. Bibliografie svá- 
tých žádala by si zvláštního sepsání. Zkratky, jichž v tisku bylo použito, značí: E 
dílo Eckertovo, K dílo Kuldovo, D Doninovo, St Stadlerovo. Rok uvedený v krat- 
ších životopisech je zpravidla rok smrti; přesné udání roků není vždy možné, zvláště 
v nejstarších dobách křesťanských, proto jest se spokoj iti s údajem pravděpodobným. 
Praví-li historický pramen, že mučedník trpěl za Decia, udán zde pro snazší přehled 
rok 251, řečeno-Ji, že trpěl za Diokleciána, rok 505. Eckert projednává 527 životo- 
pisů a zmiňuje se kromě nich ještě o 1692 jiných světcích. Kulda podává životopisy 
2035 světců. Přítomné dílo obsahuje na 5000 jmen svátých, blahoslavených a cti- 
hodných, o nichž přináší buď životopis neb aspoň stručný údaj. 

O zčeštěných jménech svátých budiž podotčeno, co praví časopis „Naše řeč‘^ 
(1927): „Je nemožno zjiŠťovati, kterým křesťanským světcům odpovídá na př. jméno 
Vratislav nebo Bořivoj, protože tato jména nevznikla překladem jmen latinských, 
řeckých a pod,, nýbrž jsou to jména původní. Klade-li se v kalendářích Vratislav — 
Restitutus, je to čirá libovůle, je to pokus o překlad slovanského jména do latiny. 
Jazykozpyt a věda vůbec nemá s tím co dělat - leda konstatovat, že Vratislav není 
^ Restitutus, protože jsou to dvě jména zcela samostatná. “ Uvádíme v závorkách jen 


14 


ta zčestěná jména, jež vznikla asimilací původních jmen (Hyacint-Jacek, Vincenc- 
Čeněk) nebo překladem už vžitým (Theodor- Bohdan). 

Na námitku, že nemá pro čtenáře praktického významu, uvádějí-] i se celé 
řady svátých, o nichž není pověděno více, nežli kdy a kde žili a zemřeli, odpoví- 
dáme že Šlo o výčet svátých, kteří ve světě katolickém jsou uctíváni, o jakési chrono- 
logické martyrologium. Náhrobky našich hřbitovů nebo pomníky padlých vojínů 
neobsahují o našich zasnulých též nic více, a přece chceme, aby aspoň jména jejich 
zůstala i vzdálenému potomstvu na očích. Budiž tedy toto dílo pojímáno jakožto 
Památník, zbudovaný v naší vlasti na počest všem těm vítězným bojovníkům Kri- 
stovým, jejichž jména a činy jsou skvělým písmem zapsány v Knize Života. Ani 
četba pouhých těch jmen nebude marnou, připoji-li se zbožný úmysl uctí ti tím 
slavnou jejich památku s vroucí prosbou: Orodujte za nás! 

Nakonec prohlašuje vydavatel, poslaŠen dekretů papeže Urbana VIII. ze dne 
15. března 1625, z 5. července 1634 a 5. června 1631, že nepřipisuje skutkům zde 
vypravovaným více autority než jakou připouští Církev katolická, jejímž rozhod- 
nutím se ve všem podrobuje. Toto prohlášení je zde tím důležitější, že při orien- 
tálních světcích, o nichž bylo použito díla Jana Martinova S. J. „Annus Graeco- 
Slavicus^^ (Bolí. Oct. tom XI) pro nedostatek zaručených zpráv není snadno vždy 
určiti, kdo právem a kdo neprávem byl jako světec, blahoslavenec nebo ctihodný 
uctíván. 

Ve Xnojmě ve svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie 


Isidor Vondruska. 



ŽIVOTOPISY SVATÝCH 

v POŘADÍ DĚJIN CÍRKEVNÍCH 


ŮA S T 

1 . JEŽÍŠ KRISTUS, ZA- 
KLADATEL CÍRKVE 

JEŽÍŠ KRISTUS, Syn Boží, Vykupitel 
proroky předpověděný, narodil se za krále 
Heroda roku asi 750 po založení města 
Říma. Jednorozený Syn Otce věčného 
zázračným způsobem vzal na se lidskou 
přirozenost a tak se stal Člověkem. Na- 
rodil se v Betlemě z Marie Panny. Ma- 
ria pocházela z rodu Davidova a byla za- 
snoubena Josefovi, muži spravedlivému. 
Kristus žil nejprve život skrytý v Naza- 
retě a začal konati úřad učitelský, když 
mu bylo 50 let. Chodil po své vlasti ži- 
dovské, všude dobře činil, přijímal učed- 
níky a vyvolil z nich dvanáct apoštolův. 
O sobě učil, že je zaslíbený Vykupitel, 
kterého Bůh na svět poslal, aby věčné 
blaženosti dosáhli všichni, když by v ně- 
ho uvěřili. Učil pravdám, které věřiti, a 


PR VN í 


ctnostem, které konati máme. Nauka 
Kristova odpovídá přemoudře na nej dů- 
ležitější otázky člověčenstva a ukojuje 
všecky potřeby a tužby srdce lidského. Po- 
dle této nauky člověk poznává svůj cíl a 
cestu k dokonalosti. Kristus Pán ustanovil 
oběť Mše svaté a svátosti, aby lidem při- 
vlastnil ovoce vykoupení. Založil Církev, 
duchovní to království, a ustanovil Petra 
viditelnou hlavou Církve. Kristus potvr- 
zoval pravdu svého uČení svatostí svého 
života, mnohými zázraky a proroctvími. 
Všichni neuvěřili v Ježíše Krista ; zvláště 
nej vyšší kněží, fariseové a zákonici ne- 
náviděli ho pro jeho uČení a hleděli ho 
usmrtiti; obžalovali jej u vladaře řím- 
ského, jako by byl buřič proti vládě řím- 
ské a jako by se byl rouhal Bohu. Pontius 
Pilát, vladař judský, z bázně před židy 
odsoudil Krista na kříž. Ukřižován byl na 
hoře Kalvárii, která slově i Golgotha. Ze- 
mřel, avšak třetího dne vstal z mrtvých ; 


í 7 


zůstal ještě 40 dní na zemi, zjevoval se 
a pak vstoupil na hoře Olivetské před 
očima svých učedníků na nebesa (r. 33). 
Ježíš Kristus jest osoba historická. Svědčí 

0 tom nejen čtyři knihy Evangelia, ale 

1 pohanští spisovatelé Tacitus, Suetonius 
a Plinius. Jasně mluví o něm židovský 
dějepisec Josef Flavius, který zemřel ko- 
lem r. 100. Tentýž praví ve svém spise 
„Starožitnosti židovské “ (18, 3) takto: 
„Tou dobou vystoupil Ježíš, člověk mou- 
drý, ač IzeTi jej člověkem nazývati. Ko- 
nalť skutky zázračné. A když jej Pilát od- 
soudil na kříž, ukázal se třetího dne opět 
živý. A až dosud lid křesťanský nepřestává 
jmenovatisepo něm.“ Zjev Kristův na ze- 
mi jest nej důležitější událostí dějin svě- 
tových, je středem dějin. 

<2. SVATÁ MARIA, MATKA 

SPASITELOVA 

PANNA MARIA (Mirjam t. j. krásná) 
pocházela z královského rodu Davidova. 
Rodiče její sluli Joachim a Anna. Svatí 
Otcové píší, že Maria byla již v útlém vě- 
ku rodiči svými obětována v chrámě je- 
rusalémském, aby tam s jinými dívkami 
sloužila Bohu až do let dospělosti. Maria 
učinila již v chrámu jerusalémském slib 
ustavičného panenství. Dospěvši vrátila 
se domů a byla zasnoubena s Josefem, 
tesařem, taktéž z rodu Davidova pocháze- 
jícím. Po způsobu u Židů obvyklém Ma- 
ria zůstala ještě celýrok v domě otcovském 
v zátiší rodinném. Tam ji Anděl přinesl 
poselství od Boha, že se má státi matkou 


Spasitele světa. A když svolila, přijal v ní 
Syn Boží, počat jsa mocí Ducha Svatého, 
lidskou přirozenost, tělo totiž a duši. - 
Římský císař vydal rozkaz, aby sčítáno 
bylo veškeré obyvatelstvo říše ; každý byl 
povinen jiti k zápisu tam, odkud jeho 
předkové pocházeli. Proto Josef a Maria 
se odebrali do Betlema a tam se naplnil 
čas: Maria Panna porodila Ježíše Krista, 
jenž je Bůh a spolu člověk, předpově- 
děný Vykupitel světa. Maria jej porodila, 
zůstavši pannou před porodem i po po- 
rodu. 

Další osudy Panny Marie jsou spjaty 
se životem Kristovým. Církevní podání 
svědčí, že sv. Panna Maria žila po nane- 
bevstoupení Páně u apoštola Jana. Ko- 
nečně přišla hodina smrti její: duše její 
vzata byla do nebe, povýšena nade sbory 
andělův i vyvolených. Apoštolově pocho- 
vali tělo její. Podle téhož podání apoštol 
Tomáš nebyl přítomen pohřbu, a přišed 
třetího dne žádal sobě viděti tělo její. 
Avšak když apoštolově otevřeli hrob, po- 
jati byli úžasem: svátého těla nenalezli, 
shledali pouze roucha. I byli přesvědčeni, 
že Panna Maria byla oslavena, a že i po- 
dle těla vzata byla do nebe. Rok smrti 
a nanebevzetí Panny Marie není s urči- 
tostí znám. Církevní dějepisec Eusebius 
praví, že Panna Maria žila po nanebe- 
vstoupení Páně ještě 15 let a že prý do- 
sáhla 63 let. Protože porodila Pána Je- 
žíše asi v patnáctém roce věku svého, 
byla by zemřela asi r. 49. Jiní spisovatelé 
kladou rok úmrtí Panny Marie do r. 52, 
když se apoštolově sešli v Jerusalémě, aby 
konali sněm. Spor, kde Panna Maria ze- 


18 


mřela, zdali v Jerusalémé nebo v Efesu, 
není dosud vědecky rozřešen, ale tolik 
je jisto, že víra v nanebevzetí její byla 
v Církvi už od V. století všeobecná. Maria, 
j souc vy volenáza matku Boží, byla j akožto 
jediná ze všech lidi počata bez poskvrny 
břichu dědičného, což prohlášeno za člá- 
nek víry papežem Piem IX. dne 8. pro- 
since 1854. 

Jiná pojmenování Panny Marie jsou: 
Alma (t. j. Vyvýšená), Elekta (t. j. Vy- 
volená), Mercedes, Dolores, Immaculata, 
Consolatrix, Annunciata, Carmen a j. 
Zasvěcené svátky Panny Marie jsou: Ne- 
poskvrněného početí bl. Panny Marie 8. 
prosince a Nanebevzetí P. Marie 15. srp- 
na. Jiné svátky: Narozeni Panny Marie 
8. září, Zasnoubení 25. ledna, Obětováni 
P. Marie čili Hromnic 2. února. Zvěsto- 
vání 25. března a Navštíveni 2. června. 

5. SVATÍ VRSTEVNÍCI 

PÁNĚ 

Sv. JOACHIM (Joakim či Heliakim, 
zkráceně Eli) a íť. Anna; tak sluli podle po- 
dáni rodiče Panny Marie. Jméno Joachim 
značí „příprava na Pána^\ jméno Anna 
značí „milostná, laskavá V evangeliích 
nemáme o nich žádných zpráv. Apokryf- 
ní protoevangelium sv. Jakuba poskytuje 
tyto zprávy: Manželé Joachim a Anna 
zachovávali zákon Boží bez úhony, jsouce 
vzory manželů. Časné statky svoje - vý- 
těžek zaměstnání svého pastýřského - roz- 
dělovali na tři díly : část obětovali chrá- 
mu jerusalémskému, druhou chudým a 


třetí užívali na vlastní potřeby svoje. Ne- 
měli však dítek. Neplodnost, nečestná 
u Židů, těžce doléhala na jejich srdce. 
Kdysi Joachim chtěl obětovat! v chrámu 
jerusalémském akněz nepřijal oběti jeho 
pro neplodnost, již pokládal za kletbu Bo- 
ži. Joachim takto pohaněný odešel s lí- . 
tostí z chrámu. Avšak těžce zkoušená 
důvěra stařičkých manželů byla odmě- 
něna; modlitby jejich došly vyslyšení. 
Bůh je obdařil dcerou, jíž dali jméno 
Maria. Po třech letech ji odvedli do Je- 
rusaléma, aby při chrámě pod správou 
kněží byla vychována. Joachim zemřel 
záhy, snad čtyři roky po narození Panny 
Marie; Anna pak zesnula u vysokém 
věku. - Svátek sv. Joachima 16. srpna, 
svátek sv. Anny 26. července. 

Sv. JAN KŘTITEL, syn kněze Za- 
chariáŠe a jeho manželky Alžběty, narodil 
se v horách judských, snad v Karimu 
(nyní Ain Karim). Již v mládí odešel na 
poušť, kde žil nadmíru sebezapiravě, oděn 
jsa šatem ze srsti velbloudí a maje kolem 
beder kožený pás. Pokrmem mu byly ko- 
bylky upražené na kameni a lesní med. 
Opojných nápojů nepil. Připravoval lid 
na Mesiáše volaje: „Čiňte pokání, neboť 
se přiblížilo království Boži.‘^ „Připravte 
cestu Páně“ (Luk. 5,4). Moc jeho kázání 
byla tak veliká, že posluchači se dávali 
v řece Jordáně křtí ti vyznávajíce hříchy 
své. Také Kristus přistoupil, než začal ko- 
nati úřad svůj učitelský, na místo k Jordá- 
nu, kde Jan křtil, abybyl od něho pokřtěn. 
Jan pokřtil Ježíše Krista a spatřil nad hla- 
vou j eho nebesa otevřená a Ducha Svatého 
ve způsobe holubice sestupujícího. Bůh 


Otec vydal hlas : „Tento jest Syn můj mi- 
lý, v němž se mi zalíbilo^ (Mat. 3, 17). 

Veřejná činnost Janova netrvala pak 
už dlouho. V Galileji vládl tenkrát Hero- 
des Antipas, muž oddaný vášním, jenž 
vstoupil ve hříšný svazek s Herodiadou, 
manželkou bratra svého Filipa, tehdy je- 
ště žijícího. Jan Křtitel, neznající bázně, 
vytýkal mu hřích ten. Proto byl uvěz- 
něn ve tvrzi Machajrské u Mrtvého mo- 
ře. Jan poslal z vězeni učedníky své ke 
Kristu, aby je přesvědčil, že Ježíš je Me- 
siáš předpověděný. Kristus chválil Ja- 
na pro jeho neohroženost, nazývaje jej 
prorokem, ba andělem, který připravuje 
cestu Páně. - Zatím Herodias ukládala 
Janu o život. Herodes odpíral, neboť bál 
se lidu a sám si Jana vážil. Konečně He- 
rodianě se naskytla příležitost k pomstě. 
Herodes vystrojil ve výroční den svého 
korunování hostinu. Tu vešla dcera He- 
rodianina, jménem Salome, do síně jídel- 
ní a jala se tančiti. Hosté byli nadšeni ; He- 
rodes vínem a vášní rozpálený, řekl taneč- 
nici: „Začkoliv prošiti budeš, dámtobě.“ 
A když Salome návodem matky zažádala 
o hlavu Janovu, král sice se zarmoutil, ale 
nechtěje rušiti slova svého, kázal Janovi 
hlavu stíti. (Mat. 14, 12; Mar. 6, 29.) 
Svátek narozeni sv. Jana Křtitele 24. červ- 
na, památka stětí jeho 29. srpna. 

Sv. ZACHARIÁŠ byl zbožný kněz v ho- 
rách judských, snad v Karemu (nyní Ain 
Karim). Jeho manželka nazývala se Alž- 
běta; pocházela z pokolení Davidova a 
byla příbuzná Marie Panny. Oba manželé 
byli spravedliví před Bohem, chodíce ve 
všech přikázáních bez úhony. Neměli 


syna, protože Alžběta byla neplodná, a 
oba už byli zestárlí. Evangelista Lukáš 
vypravuje (1, 5-25), kterak Anděl zvěsto- 
val Zachariášovi narozeni syna, a kterak 
Panna Maria navštívila Alžbětu, příbuz- 
nou svou. Stalo se, co zvěstoval AnděL 
Alžběta porodila syna, jemuž dáno bylo 
jméno Jan (t. j. dar Boží). - Další osudy 
Zachariáše a Alžběty nejsou známy. Podle 
Baronia Zachariáš byl na rozkaz Heroda 
krále zavražděn. Svátek sv. Zachariáše a 
sv. Alžběty, rodičů sv. Jana Křtitele, 5. 
listopadu. 

Sv. JOSEF pocházel z královského ro- 
du Davidova, v té době zchudlého. Byl 
tesařem. Evangelium nazývá jej „mužem 
spravedlivým Zasnoubiv se s Pannou 
Marií, setrval v ustavičném panictví, k ně- 
muž se byl slibem zavázal. Podle obyčeje 
židovského Panna Maria zůstala ještě celý 
rok v ústraní domu otcovského. Evange- 
lista Lukáš (1, 26-38) vypravuje, kterak 
Anděl zvěstoval Marii narození Vykupite- 
lovo. Josef pak, když zpozoroval požehnaný 
stav Mariin, hodlal jí dáti list propustný 
v soukromí bez úředního dosvědčování, 
aby nebyla u lidu v lehkost uvedena. 
Avšak poučen byv Andělem, uvedl Pannu 
Marii do domu svého. Josef nebyl toliko 
ženichem, nýbrž pravým manželem Pan- 
ny Marie ; uzavřeli s ní skutečné a pravé 
manželství; pojítkem jejich byla láska 
Boži, jež obdařila jejich manželství Plo- 
dem nebeským, zázračně počatým. 

Evangelista Lukáš (2, 1-20) vypravuje, 
že Josef Šel s Pannou Marií do Betlema, 
kdež se mu dostalo skvělé odměny za obě- 
tavou péči a věrnost jeho ; první po Marii 


20 


spatřil vtěleného Syna Božího a klaněl 
se jemu; byl svědkem slávy, kterou tři 
mudrcové z východu poctili narozeného 
\ ykupitele. Také Josefovi požehnal Si- 
^eon v chrámu jerusalémském, když 
božské Dítě bylo tam obětováno. Josef 
odvrátil nebezpečí, hrozící Dítěti, útěkem 
do Egypta. Vrátiv se s dítětem a matkou 
jeho do Nazareta, dobýval oběma prací 
rukou svých živobytí. Evangelista Lukáš 
(2, 41-52) vypravuje, kterak Josef a Maria 
vzali dvanáctiletého Ježíše ssebou na slav- 
nost velikonoční do Jerusaléma, a dodává, 
že Syn Boží byl „rodičům svým poddán“. 

Nevíme nic určitého o roku a místě 
smrti sv. Josefa. Podle obecného míněni 
Josef zemřel v Nazaretě dříve ještě, nežli 
Kristus Pán počal konati veřejný úřad 
učitelský. Neboť Písmo sv. už o něm ne- 
činí zmínky, ani při svatbě v Káni Gali- 
lejské. Že při smrti Kristově ho nebylo 
už mezi živými, jest souditi s jistotou z té 
okolnosti, že by byl Kristus matku svou 
odevzdal do ochrany jeho. 

Svátek sv. Josefa, pěstouna Páně, iq. 
března. Papež Pius IX. prohlásil dne 8. 
prosince 1870 sv. Josefa ochráncem Cír- 
kve katolické, a ustanovil svátek Ochrany 
sv. Josefa, jenž se slaví ve středu po II. 
neděli po Velikonocích. 

Sv. SIMEON, prorok, byl spravedlivý 
a bohabojný muž vJerusalémě, jenž stou - 
žebností očekával příchodu Vykupitelova. 
Z vnuknutí Ducha Svatého přišel do chrá- 
mu v ten den , když Maria a J osef se chystali 
vykonati obřady, při obětováni pacholátka 
obvyklé. Simeon poznal božské Ditě, vzal 
je na lokty své a předpověděl, že Kristem 


bude způsoben boj nejen v Israeli, ale i ve 
veškerém lidstvu, že On bude k věčné 
spáse všem, kdož v něho uvěří, ale že 
bude i znamením, jemuž budou zatvrzeli 
hříšníci odpirati ku své zkáze (Luk. 2, 
22-58). Více o něm Písmo svaté ne- 
mluví. Zemřel v Jeru salámě podle po- 
dání tři dni po té, když Gamaliel pro- 
mluvil památná ona slova v radě židovské 
(Skutky ap. 5, 38). Svátek sv. Simeona, 
starce a proroka 8. října. 

Sv. ANNA, prorokyně, o níž mluví 
Lukáš (2, 22-38), byla nábožná stařenka 
v Jeru salámě. Pocházela z pokolení Ase- 
rova a byla dcerou Fanuelovou. Od pa- 
nenství svého byla s mužem svým živa 
sedm let a pak ovdověla. Nevycházela 
z chrámu sloužíc Bohu posty a modlit- 
bami ve dne i v noci. I ona poznala božské 
Ditě při obětováni jeho v chrámě a mlu- 
vila o něm všem, kdož očekávali vykou- 
pení israelského. Svátek sv. Anny, vdovy 
a prorokyně 1. září. 

Sv. KAŠPAR, MELICHAR (Melchior) 
a BALTHASAR sluli prý oni mudrci, 
kteří z dalekého východu, snad z Arábie 
nebo z Persie šli na západ, vedeni jsouce 
hvězdou, aby se poklonili novorozenému 
králi židovskému, slíbenému Vykupiteli. 
Kašpar zastupoval lidské plemeno Chá- 
movo, Melichar Semovo a Balthasar ple- 
meno Jafetovo. Byli mudrci, kteří se za- 
bývali vědami přírodními, zvláště h věz do- 
pravce tvim, ale byli i pohlaváry či králi, 
jak o tom svědčí podání. Když přibyli do 
Jerusaléma, tu král Herodes, boje se o svůj 
trůn, vyzvěděl od knížat kněžských a zá- 
koníků, kde se má Mesiáš naroditi. I pro- 


21 


pustil mudrce do Betlema, nařídiv jim, 
aby, naleznou-li Krista, přišli zvěstovat 
jemu, aby i sám šel a poklonil se novo- 
rozenému králi. Mudrcové odejeli do Bet- 
lema a klaněli se Ježíši Kristu, jakožto 
Pánu svému, nic se nepohoršujíce chu- 
dobou dítěte. Také mu obětovali zlato, 
kadidlo a myrrhu. A uposlechnuvše napo- 
menutí andělova, nevrátili se více k He- 
rodovi, nýbrž jinou cestou vraceli se do 
vlasti své (Mat. 2, 1-12). Herodes nemohl 
se dockati příchodu mudrců; i rozkázal, 
aby zavražděna byla všecka pacholátka od 
dvouletých a níže, a to nejen v Betlemě, 
ale i v okolí; počítal bezpečně, že zabit 
bude s nimi i novorozený „král židovský^ . 
Krutý rozkaz byl sice vykonán, avšak Josef 
posluŠen napomenutí andělova, zachrá- 
nil dítě tím, že s ním i s matkou jeho 
ušel do Egypta. Zavražděná pacholátka, 
která pro Krista krev svou prolila, nazý- 
vají se y^mládátka \ Svátek jejich je 28. 
prosince. - Oni mudrcové byli podle sta- 
robylého podání pokřtěni apoštolem To- 
mášem. Také se praví, že zemřeli jako 
mučedníci pro víru Kristovu. První, kdo 
je jejich jmény, nyní běžnými, dříve však 
neslýchanými, nazval, byl kancléř uni- 
versity pařížské Petr Comestor ve XII. 
stol. Svátek svátých tří králů a mudrců 
je 6. ledna. 

Sv. LAZAR, učedník Páně, bratr Marzď 
a Marty, přebýval v Bethanii za horou 
Olivetskou, asi 2000 kroků od Jerusalé- 
ma. Kristus Pán nalézal v Bethanii pří- 
střeší a pohostinství v domě Lazarově. 
Evangelista Lukáš ( i o, 58-42) vypravuje, 
že Marta byla pečlivou hospodyní a že 


Maria naslouchala slovům Kristovým, 
dbajíc o věci duchovní. Evangelista Jan 
(11) vypravuje, kterak Kristus vzkřísil 
mrtvého Lazara. Krátce před svým utr- 
pením se Kristus zastavil naposledy v Be- 
thanii. Tenkráte dlel v domě Šimona ma- 
lomocného. Zastolem seděl i Lazar vzkří- 
šený. Marta posluhovala i v tom cizím 
domě, Maria pak pomazala nohy Ježíšovy 
drahou mastí (Jan 12, 1-5). 

Lazar prý žil po svém vzkříšení ještě 
30 let. Legenda praví, že Lazar, Maria, 
Marta, Josef Arimathejský, Maria Kleo- 
fášova, Salome a Marcella byli po na- 
nebevstoupení Páně od židů polapeni a 
dáni na loď bez vesel, aby na moři za- 
hynuli. Avšak loď byla hnána ke břehu 
země Gallie; oni pak tam hlásali evan- 
gelium Kristovo, Lazar byl prý biskupem 
v Marseilli. Podle jiných zpráv Lazar 
zemřel jako biskup na ostrově Cypru. - 
Někteří se domnívají, že Maria, sestra 
Lazarova, jest totožná s Marií Magdale- 
nou. - Marcella shora jmenovaná byla 
prý služkou Martinou. - Připomenouti 
dlužno, že také ženě, která, podle Lukáše 
(11, 27) zvolala: „Blahoslavený život, 
který tebe nosil, a prsy, kterých jsi po- 
žíval, církevní podání dává jméno „Mar- 
cella“. - Svátek sv. Lazara, učedníka Pá- 
ně, 17. prosince. - Svátek sv. Marie a sv. 
Marty, učednic Páně, 29. července. - Také 
sv. Marcella se připomíná 29. července. 

Sv. MARIA MAGDALENA pocházela 
z městečka Magdaly na břehu Genesa- 
retském. Jsouc bohata a sličná a majíc 
živou povahu a vznětlivou mysl, stala se 
záhy lehkomyslnící a propadla životu hří Š- 




nému. Avšak srdce její nenalézalo v roz- 
košnictvi blaha a pokoje. Zvěst o Ježíšovi, 

0 jeho učení a divech dotkla se rozerva- 
ného srdce jejího. A když Magdalena 
uslyšela Krista, stala se v ní náhlá změ- 
na; milost Boží zlomila v ní okovy hříchu, 

1 pocítila hořkou lítost nad posavádním 
životem svým. Písmo s v. (Luk. 8,2) praví, 
že z ní vyšlo sedm zlých duchů. Podle 
souhlasného podání Magdalena je onou 
hříšnicí, jež mazala mastí nohy Kristovy, 
když stoloval v domě Šimonově. Kristus 
jí odpustil hříchy její (Luk. 7, 56-50). 

Od té doby Magdalena činila přísné 
pokání. Přidala se k nábožným ženám, 
které provázely Krista a apoštoly, pečujíce 
o potřeby jejich. Maria Magdalena ne- 
opustila Ježíše ani na bolestné cestě jeho 
na horu Kalvárii. U dveří hrobových zů- 
staly Maria Magdalena a druhá Maria (t. 
j. Kleofášova), praví evangelista Matouš 
(27, 61). Marii Magdaleně Kristus Pán 
se zjevil po svém zmrtvýchvstání (Mar. 
16. Jan 20). 

O dalších osudech Marie Magdaleny 
nemáme určitých zpráv. Někteří praví, že 
žila v Efesu u apoštola Jana. Jiní, zvláště, 
kdož ji mají za totožnou s Marií, sestrou 
Lazarovou, praví, že s Lazarem přišla do 
jižní Francie, k ústí řeky Rhony, a že žila 
v poustevně v Beaume. - Svátek sv. Marie 
Magdaleny, kaj ícnice, učednice Páně, 22. 
července. 

Sv. DISMAS byl jedním z lotrů, kteří 
byli spolu s Kristem ukřižováni. Dismas 
pokáral spolu lotra nekajícího, sám pak 
řekl k Ježíšovi: „Pane, rozpomeň se na 
mne, když přijdeš do království svého. “ 


A Ježíš řekl jemu : „V pravdě, pravím tobě; 
Dnes budeš se mnou v ráji.“ Svatý Dis- 
mas se vzývá na vyprošení šťastné ho- 
dinky smrti. Svátek jeho 25. března. 

Sv. LONGIN (po česku Dluhoš) slul 
podle starobylého podání setník, který 
v čele vojínů byl na stráži při ukřižování 
Kristově. Byl svědkem muk Spasitelo- 
vých, slyšel slova, jimiž odpustil kata- 
nům svým, pozoroval neobyčejné zjevy 
při smrti Páně a byv osvícen milostí Boží, 
řekl : „ Opravdu , Syn Boží byl tento “ (Mat. 

54)- Longin uvěřiv učení Kristovu, 
odebral se do Caesaree Kappadocké a tam 
žil o samotě 28 let; konečně byl pro víru 
sťat. - Evangelista Jan (19, 34) mluví 
o vojínovi, který otevřel bok Ježíše ukři- 
žovaného kopím. Nazýván bývá také Lon- 
ginem; pocházel z Kappadocie. Jsou-li 
oba jedna a táž osoba, není známo. Jméno 
pochází asi od řeckého lonché^ kopí. Svá- 
tek sv. Longina, setníka, 15. března. 

Sv. JOSEF ARIMATHEJSKÝ, učed- 
ník Páně (ale tajný, pro strach před židy), 
pochoval spolu s Nikodémem tělo Ježí- 
šovo do nového hrobu (Jan 19, 38). Svá- 
tek sv. Josefa Arimathejského, učedníka 
Páně, 17. břzena. 

Sv. NIKODÉM byl členem synedria 
v Jerusalémě. Evangelium sv. Jana za- 
znamenává rozmluvu Pána Ježíše s Ni- 
kodémem o znovuzrození duchovním. 
Nikodém uvěřil v Krista; svědčí o tom 
též zmínka Jana (7, 50), kde fariseové se 
tážou Nikodéma: „Což i ty jsi následov- 
ník Ježíše Galilejského ?“ - Nikodém po- 
choval s Josefem Arimathejským tělo Je- 
žíšovo; „nesl smíšeninu myrrhy a aloe. 


asi 100 liber (Jan 19, 59). Po nanebe- 
vstoupení Páně židé chtěli prý Nikodéma 
zbaviti členství ve vysoké radě, a byli by 
ho ukamenovali, jako Štěpána, kdyby se 
ho Gamaliel byl neujal. Svátek sv. Niko- 
déma, prvokřesťana, 13. prosince (nebo 
i 3. srpna). 

S v. VERONIKA (Berenice) jest jméno, 
jež podle církevního podání se dává ženě, 
učednici Páně, která provázela Krista na 
cestě křížové, akterá chtějíc Spasiteli trpí- 
címu uleviti, potni roucho mu podala, 
aby utřel tvář svou potem a krví zbr o ce- 
nou. Její osoba se nedá zjistiti. Později 
prý přišla s Lazarem a j. do Gallie; odtud 
zanesla prý ono roucho potní, na němž byl 
vytisknut obraz tváře Kristovy, do Říma 
a odevzdala je papeži Klementovi. Svátek 
sv. Veroniky, učednice Páně, 4. února, 

Sv. VERONIKA z Caesaree Filipské 
pocházející jest podle pověsti ona žena 
krvotokem trpící, jež dotknutím roucha 
Kristova uzdravena byla (Mat. 9, 20). 
Svátek sv. Veroniky, učednice Páně, 12. 
července. (Totožnost obou Veronik nelze 
ani tvrditi, ani popírati.) 

4. PRVNÍ ČINNOST CÍRKVE; 

SVATÍ APOŠTOLOVĚ, EVAN- 

DĚLISTÉ, UČEDNÍCI PÁNĚ 

A JÁHNOVÉ 

Církev vstoupila v život desátého dne 
po nanebevstoupení Páně, o svátku Let- 
nic. Duch Svatý sestoupil na apoštoly. 


osvítil, posvětil a posilnil je a dal jim dar 
jazykův a zázrakův. Apoštolově počali 
ihned činnost misionářskou. Na kázáni 
jejich obrátilo se asi 3000 lidi ke Kristu 
a přijalo křest. Tak povstala v Jerusale- 
mě první obec křesťanská. Apoštolové, 
mezi nimiž první byl Petr, řídili Církev, 
konali Oběť nejsvětější a rozdávali svaté 
svátosti. Vyznavači učeni Páně jmeno- 
vali se mezi sebou učedníky, věřícími, 
bratry, svátými; židé je nazývali posměš- 
ně Galilejskými, Nazaretskými, pohané 
pak nazývali je Kristiány to jest Kris- 
to vci, křesťany. Tak se potom věřící na- 
zývali sami veřejně. - Věřící konali mod- 
litby své v chrámě židovském ; kromě 
toho se scházeli v domech soukromých, 
aby slyšeli učení apoštolův a „lámali 
chléb “ t. j. aby slavili svátá tajemství. 
Žili v lásce vzájemné, věrně plníce vůli 
Boži, jsouce vzorem všelikých ctnosti. Byli 
jednou rodinou bratři a sester a měli vše- 
cky věci společný (Skutky ap. 4, 32). Bo- 
hatí přinášeli apoštolům své jmění, aby 
je rozdělovali, jak bylo komu potřebí. 
Avšak když apoštolové nestačili na rozdě- 
lováni, zvolili si ku pomoci sedm jáhnů, 
kteří měli kázati, křtiti, rozdávati svátost 
nejsvětější, zvláště pak miti péči o chudé. 
Jména jáhnů jsou : Štěpán, Filip, Pro- 
chor, Nikanor, Timon, Parmén, Mikuláš, 
příchozí z Antiochie, o kterémžto posled- 
ním máme nejméně zpráv. Víme o něm 
pouze, že byl rodilý pohan a pak židovský 
novověrec čili proselyta. Hellenistická 
jména jáhnů dokazují, že byli většinou 
Rekové. 

Židé vidouce, že nenáviděné učeni Kris- 


24 


PANNA MARIA 






tovo vždy víc a více se rozšiřuje, usilovali 
vášnivě, aby je vyhubili. Vysoká rada za- 
kázala apoštolům, aby nekázali o Kristu. 
Av^ak marně. Apoštolově nedbali zákazu 
řkouce, že sluší Boha více poslouchat! než 
lidí. Znovu byli uvězněni a byli by u- 
smrceni bývali, kdyby rozvážný Gama- 
I liel byl neporadil synedriu, aby ničeho 
I nepodnikalo proti nim. První obětí roz- 
hořčenosti židovské stal se Štěpán; pak 
vzniklo všeobecné pronásledování křes- 
ťanů. Tito opustili Jerusalem a rozptý- 
livše se po Palestině, Sýrii a po jiných 
krajinách okolních, šířili všude víru Kris- 
tovu. 

Sv. PETR nazýval se dříve Simon; 
narodil se v Betsaidě jako syn Jana či 
Jonáše. Měl bratra jménem Ondřeje. 
Petr nechodil do škol rabínských a vele- 
rada viděla v něm člověka neučeného. 
(Sk. 4, 13.) Ale nabyl vzděláni obecného 
v domě otcovském a v synagogách. Ože- 
nil se a usadil se v Kafarnaum, u jezera 
Genesaretského ; tam se živil rybářstvím 
i s bratrem svým Ondřejem. Petrova man- 
želka slula podle podání Perpetua^ dcera 
jeho Petronilla. Petr stav se učedníkem 
Kristovým, opustil všecko, chodil s Ježí- 
šem, jsa svědkem jeho učení i jeho zá- 
zraků v. Kristus mu změnil jméno řka: 
„Ty jsi Simon, syn Janův; ty budeš slouti 
Kéfas“, t. j. v překladě „Petr‘^ Skála, 
jelikož na skále té měla býti založena 
všecka ostatní stavba, všecko zřízeni Cír- 
kve. - Petr slavnostně vyznal, že Kristus 
je Syn Boha živého (Jan, 6, 70 a Mat. 
16, 1 6). S Jakubem Větším a s Janem ná- 
ležel k důvěrným přátelům Kristovým. 


Tito tři byli svědk}^ proměněni Páně (Mat. 
17, 1) a smrtelné úzkosti jeho v zahradě 
Getsemanské (Mat. 26, 37). Petr zapřel si- 
ce Krista z bázně lidské, ale hořce oplaká- 
val poklesku svého. Kristus Pán mu slíbil 
nej vyšší hodnost v Církvi (Mat. 16, 17) 
a po svém zmrtvýchvstání mu ji skutečně 
odevzdal (Jan, 21, 15). 

Petr si byl vědom této hodnosti a vy- 
stupoval všude jako hlava apoštolův, a 
tito uznávali jeho prvenství (primát). Petr 
řídil volbu apoštola Matěje (Skutky ap. 1), 
měl první kázání o Ježíši Nazaretském, 
učinil první zázrak, uzdraviv chromého 
u dveří chrámových. Petr mluvil jmé- 
nem všech apoštolů před synedriem ži- 
dovským. Petr rozhodl, poučen byv vidě- 
ním, otázku, mají-li se přijímati pohané 
do Církve, a pokřtil prvního pohana Kor- 
nelia (Sk. ap. 10). K Petrovi spěchal Pa- 
vel, dříve než počal učiti. Ve všech čty- 
řech seznamech apoštolů, jak je napsali 
evangelisté, Petr uvádí se na prvním mí- 
stě, ač nebyl nej starší věkem a ač nebyl 
první povolán k úřadu učitelskému. 

Až do kamenováni Štěpána jáhna Petr 
působil v Jerusalémě. Pak biřmoval s Ja- 
nem v Samaří. Tam přísně pokáral Simo- 
na, že chtěl za peníze obdržeti duchovní 
moc. V Antiochii Syrské Petr spravoval 
Církev po sedm let. V rátiv se z Antiochie 
do Jerusaléma, Petr byl králem Herodem 
Agrippou r. 42 vsazen do žaláře, avšak 
byl Andělem zázračně vysvobozen. Pak 
se odebral do Říma a tam založil kvetoucí 
obec křesťanskou, řídil ji i celou Církev 
po 25 let; konal tamodtud cesty apo- 
štolské. Z Říma rozeslal asi 40 kněži a 


^5 


biskupův do Itálie, Galii e a Germanie 
hlásat evangelium. Po několika letech 
Petr se odebral z fUma do Jerusaléma a 
předsedal prvnímu sněmu církevnímu, 
t. zv. apoštolskému kolem r. 50. Té doby 
byl totiž v Církvi spor: někteří přepjatí 
křesťané ze židovstva jali se hlásati, že 
pohané nemají býti pokřtěni, dokud se 
nepo drobí obřízce, a že jsou povinni za- 
chová váti obřadní předpisy Mojžíšovy. 
Petr, jakožto viditelná hlava Církve, za- 
hájil sněm a prohlásil rozhodnuti sněmu, 
že věřící nej sou povinni zachovávati všech 
obřadních předpisů Mojžíšových (Sk. 1 5). 

Poté Petr navštiviv některé církve asij- 
ské, vrátil se do Říma. Tam bydlil v Zá- 
tibeří; poslal věřícím na východě dvě 
epištoly. V prvé epištole dí: „Pozdravuje 
vás Církev, která jest v Babylonu spolu 
vyvolená a Marek syn můj.^^ Babylonem 
rozumí se tu pohanský Rim, modloslu- 
žebný, a Markem míněn jest duchovní 
syn jeho, Marek evangelista. Za císaře 
Nerona byli Petr a Pavel jati a uvrženi 
do žaláře Mamertského. Tam zůstali po 
9 měsíců. Posléze byli oba 29. června 
r. 67 umučeni. Petr byl ukřižován, a to 
hlavou dolů, jak dosvědčuje církevní spi- 
sovatel Origenes. - Svátek sv. Petra, apo- 
štola, 29. Června. 

Sv. PAVEL, jemuž rodičové podle 
zvyku židů žijících mezi Reky dali dvojí 
jméno : Saulus a Paulus, narodil se kolem 
r. 2 v městě Tarsu v Kilikii (v Malé Asii) 
z hebrej ské rodiny, která požívala práv ob- 
čanství římského. V Tarsu byla pohanská 
škola; tam se vzdělal ve vědách řeckých. 
Při tom se vyučil řemeslu stanařskému 


(buď zhotovoval látky na stany nebo lodní. | 
plachty ze srsti koz, anebo zhotovoval sta- | 
ny samy, přenosné, pro cestovatele, vo- 
jíny a pastýře); neboť po stanech byla. 
tehdy veliká poptávka. Pak byl Pavel po- 
slán do Jerusaléma, kde jeho starší sestra 
byla provdána. Pavel stav se žákem slo- 
vutného Gamaliele, vyspěl v důkladného 
znalce Starého Zákona a v horlivého fa- 
riseje. Zahořel nenávistí proti učení Kris- 
tovu a stal se krutým pronásledovatelem j 
křesťanů. Jeho fanatismus vyvrcholil ka- j 
menováním Štěpána. Nekamenoval sice- ^ 
Pavel vlastníma rukama Štěpána, ale hli- j 
dal šaty katanům. Brzy mu již Jerusalém 
nestačil kekrvavé honbě. Vymohl si plnou i 
moc do Damašku, aby mohl i tam pátrati '! 
po učednících Kristových. Avšak na cestě ■ 
do Damašku Šavel byl zjevením Kristo- 
vým obrácen, byl změněn v okamžiku,. I 
a změněn na vždy. Pavel stal se nej horli- g 
vějŠím hlasatelem učení Kristova. Ja- 
sem světla onoho oslepl, Ananiáš, učed- * 
nik Páně, uzdravil Pavla od slepoty a ^ 
pokřtil jej. Z Damašku odebral se Pa- í 
vel do Arábie, aby se tam v samotě při- ' 
pravoval na úřad apoštolský. Poté Šel do- ^ 
Jerusaléma, „aby viděl Petra^^ V Jerusa- - 
lémě mu věřící zprvu nedůvěřovali ; i ujal * 
se ho Barnabáš a uvedl jej k Petrovi a 
k Jakubovi. Pavel podnikl provázen jsa 
společníky (BarnabáŠem, nebo Lukášem,, 
nebo Silou, nebo Timotheem, nebo Ti- 
tem) tři veliké cesty missionářské. 

První cesta, vykonaná v letech 46-48,. 
vedla Pavla přes ostrov Cypr do jižních 
krajin maloasijských. Pavel kázal všude 
nejprve židům, a pak, když tito odporo- 


26 


váli, pohanům a vrátil se do Antiochie 
Syrské Tam se přiostřil spor o tom, zdali 
obřadní předpisy Starého Zákona zavazují 
také pokřtěné pohany. Petr z jakési sho- 
vívavosti se přiklonil k židokřesťanům, 
ale Pavel odporoval Petrovi v této věci a 
Petr přijal domluvu jeho (Gal. 2). 

Po sněmu jerusalémském Pavel vydal 
sendi druhou cestu apoštolskou (r. 50-55). 
Prošel krajinami, kde už dříve obce byl 
založil, a vyzván zvláštním viděním, pře- 
šel do Makedonie. Tak přišel i do Athén, 
do středu vzdělanosti řecké, do sídla věd a 
umění. Vzbudil zvědavost. Někteří řekli : 
„Co chce ten tlachal pověděti?“ Ale Pa- 
vel, veliký duchem a ozbrojený neodola- 
telnou výmluvností, stoje uprostřed Areo- 
pagu, jal se řečniti: „Mužové athénští! 
Procházeje městem vaším, nalezl jsem 
také oltář, na kterémž napsáno jest: Ne- 
známému Bohu I Co vy ctíte neznajíce, 
to já zvěstuji vám“ - a počal hlásati na- 
uku o Bohu a o soudu Božím. Někteří 
uvěřili, Dionysius Areopagita, Damaris 
a j. (Skut. 17). V Korintě Pavel se zdržel 
půldruhého roku a napsal svoje listy 
k Thessalonským. Pak se vrátil přes Efes 
a Jerusalem do Antiochie. 

Na třetí cestě (r. 55-58) Pavel zdržel 
se přes dve léta v městě Efesu. Tam ne- 
malé divý činil Bůh skrze ruce Pavlovy. 
Odtud jej vypudilo vzbouření, zesnované 
zlatníkem Demetriem. Pavel pobyv čas 
v Makedonii a v Řecku a rozloučiv se 
u Mileta s představenými církví malo- 
asijských, vrátil se do Jerusaléma. 

V Jerusalémě Pavel byl jat od rozzu- 
řených židů; avšak římská posádka ho 


odvedla do hradu Antonie. Byl postaven 
před synedrium. Řekl : „Se svědomím 
zcela dobrým obcoval jsem před Bohem 
až do dnešního dne.^^ Tu kázal velekněz. 
Ananiáš udeřiti Pavla v ústa. Pavel řekl 
k němu : „Biti bude tebe Bůh, stěno o- 
bilená; sediŠ zde, abys mne soudil podle 
zákona, a proti zákonu veliŠ mne bíti?^‘ 
(Sk. 25, 1). Pavel, řečník obratný a du- 
chapřítomný, v ničem nebyl usvědčen. 
A tu umluvilo se více než 40 židů, že 
nebudou ani jisti ani piti, dokud ne- 
zabijí Pavla. Proto vojenský velitel dal 
Pavla dopravit do Caesarey k vladaři Fe- 
lixovi. Tam byl Pavel držen po dvě léta 
v mírném vězení. Pavel mluvil k Feli- 
xovi a k Drusille, jeho manželce, která 
se byla zpronevěřila svému pravému 
manželu králi Arizovi, o spravedlnosti, 
o čistotě, o budoucím soudě. Felix byv 
jat strachem, pravil: „Pro nynějšek jdi, 
v čas příhodný tě povolám. (Skutky 24.) 
Po hrabivém Felixovi nastoupil v úřadě 
nový vladař, Portius Festus. Ten, aby 
se zalíbil Židům, chtěl jim Pavla vydati. 
Avšak Pavel použil svého práva jako řím- 
ský občan, vědom jsa své neviny a touže 
také v Římě vydati svědectví o Kristu, 
řekl: „K císaři se odvolávám. “ A Festus 
odpověděl: „K císaři jsi se odvolal, k cí- 
saři půjdeš. 

Tak byl Pavel dopraven na loď. Po 
bouřlivé plavbě ztroskotala loď u ostro- 
va Melity, avšak Pavel i všichni ostatní, 
276 počtem, byli zachráněni. Do Fórum 
Appii a do Třes Tabernae přišli mu na- 
proti Aquila, Priscilla, Junius a jiní. Ko- 
nečně Pavel přibyl do Říma. Tam byl 


^7 


chován v mírné vazbě, ač přivázán dlou- 
hým řetězem k vojínovi. Pavel hlásal e- 
vangelium židům i pohanům, a psal listy 
do dalekých obcí křesťanských. Roku 65 
byl propuštěn na svobodu; i cestoval až 
ke „hranicím západu^^ čímž se vyrozu- 
mívá Španělsko. Odtud se odebral opět 
do Malé Asie, do Řecka a na Krétu. Vrá- 
tiv se do Říma, byl za pronásledování 
Neronova jat a s Petrem uvržen do Ma- 
mertského žaláře ; po děví timěsí ční vazbě 
byl na nich vykonán ortel smrti dne 
29. června 67. Pavel byl sťat na Silnici 
Ostijské. Oběma společně Církev dává 
název „knížat apoštolských Pavel sluje 
„apoštolem národů 

Pavel je velkolepý zjev v dějinách cír- 
kevních. V nepatrném jeho těle vládl veli- 
ký duch, plný nadšení pro Krista, plný 
lásky k člověčenstvu. „Všechněm všecko 
učiněn jsem, abych vůbec některé přivedl 
ke spáse, “ tak píše sám o sobě (I. Kor. 9, 
22). Povahy byl přímé, ohnivé, s počátku 
i prudké. Ale co bylo nedokonalého v po- 
vaze, zdokonalil přijav křesťanství. Z kru- 
tého zeloty stal se mírný horlivec pro věc 
dobrou. Vynikal neobyčejnou bystrostí 
ducha, pronikal všude k podstatě věcí. 
Ježíše miloval nade všecko. „Já pokládám 
za škodné všecko pro vznešenost poznáni 
Ježíše Krista, Pána mého, pro nějž to 
všecko jsem obětoval a pokládám za vý- 
kal, abych získal Krista (Filip. 5, 8). - 
Starověk křesťanský líčí nám Pavla jako 
muže postavy nevzhledné, holohlavého, 
s nehezkou tváří , vroubenou šedivým vou- 
sem . Ale málokterý člověk byl tak milován 
od lidí jako Pavel. - Pavel cítil se poko- 


řen, že v jeho těle slabém, nevzhledném 
přece hořela žádostivost, takže si poza- 
steskl: „Já nešťastný člověk! Kdo mne 
vysvobodí z těla smrti této ?“ (Řím, 7,24). 
- Veliká byla jeho pokora ; považoval sebe 
zanejmenšího ze všech apoštolů, „který 
není hoden slouti apoštolem, protože se 
protivil Církvi Boží.‘^ - Svatý Pavel do- 
savad jest „učitelem národů neboť myš- 
lenky jeho, uložené ve čtrnácti liol:ech, 
jsou jakožto slovo Boží předčítány a vy- 
kládány po celém světě. Svátky sv. Pavla, 
apoštola národů, 29. a 30. června. 

Sv. ONDŘEJ (Andreas, Andrej), syn 
Jana či Jonáše a bratr Simona Petra, po- 
cházel z Betsaidy a byl rybářem v Ka- 
farnaum. Zprvu byl učedníkem Jana 
Křtitele. Kristus Pán pravil jemu a Si- 
monovi: „Pojďte za mnou a učiním vás 
rybáři lidí“ (Mat. 4, 19). Tak se stal 
Ondřej apoštolem Páně. Jeho jméno se 
uvádí při nasycení pěti tisíců v mužů (Jan 
6, 1-13). Po seslání Ducha Svatého On- 
dřej se odebral podle církevního podání 
do země, která se rozprostírá, severně od 
Černého moře, a která se nazývala Sk}^t- 
hie. - Ze Skythie Ondřej procestoval 
Malou Asii a Řecko. V Patrasu, hlavním 
to městě achajském, Ondřej byl od císař- 
ského vladaře Egea odsouzen ku smrti na 
kříži. Ondřej veden jsa na popraviště a 
vida kříž přichystaný, zvolal prý: „Buď 
.pozdraven, o kříži, jenž jsi byl posvěcen 
tělem Kristovým! Po tobě toužím. “ Na 
kříž nebyl přibit hřeby, nýbrž byl při- 
vázán provazy; trpěl po tři dny, až dne 
30. listopadu roku snad 70. vypustil duši. 
Svátek sv. Ondřej e, apoštola, 3 o . listopadu. 


28 


Sv. JAN apoštol byl syn Zebedeův a 
Salomin. Měl bratra jménem Jakuba. 
Otec i synové byli rybáři v Galilei. Jan 
byl zprvu učedníkem Jana Křtitele. Pak 
byl zvolen za apoštola Páně. Jan byl bož- 
skému Mistru pro svou něžnost a panic- 
kou mysl nejmilejši; sám zove se „učed- 
níkem, kterého Ježíš miloval. “ Odtud Jan 
nazývá se „miláčkem Páně.“ S počátku 
byli Jan a Jakub povahy prudké; tak na 
př. přáli si kdysi, aby oheň sstoupil s ne- 
be a spálil kterési město samařské proto, 
že odepřelo Kristu Pánu přijetí. Proto 
jim Kristus dal příjmení „Boanerges^^ t. j. 
synové hromu. Jan byl svědkem zázraků 
Kristových, byl při proměnění ^áně na 
hoře Tábor, byl i svědkem jeho ukřižo- 
vání. Kristus umírající svěřil svou matku 
Janovi v ochranu (Jan 19, 26). Po nane- 
bevstoupení Páně Jan s Petrem rozšiřo- 
vali Církev jsouce v čele ostatních apo- 
štolův. Oba byli zmrskáni od židů ; spolu 
také biřmovali v Samaří. 

Po smrti a nanebevzetí Panny Marie 
Efezse stal střediskem apoštolské činnosti 
Janovy. Kolem něho se družili žáci Pa- 
pias, Polykarp, Ignác a j. Tenkrát Jan, 
chtěj e doplniti zprávy tří evangelií, napsal 
svoje evangelium. Kromě toho napsal tři 
epištoly. Roku 9 4 za pronásledování císaře 
Domiciána Jan byl jat, do Říma odveden 
a před branou latinskou uvržen do kotlů 
naplněného vroucím olejem. Mocí Boži 
zůstal neporušený. Ibyl vypověděn do vy- 
hnanství na ostrov Pathmos. Tam napsal 
„Zjeveni^, knihu obsahující hluboká ta- 
jemství o stavu a budoucích osudech Cír- 
kve. R. 96 vrátil se do nedalekého Efesu. 


Z pozdního jeho stáří zachovaly se ještě 
tři zprávy. Kdysi prý vstupoval do lázní ^ 
uslyšev, že v lázní jest rouhač Cerinth, 
Jan zvolal : „Utecme odtud, aby střecha 
se nezbořila; neboť dli pod ní Cerinth, po^ 
pirač pravdy. “ - Jindy prý odevzdal slič- 
ného jinocha jistému biskupovi na vycho- 
vání ; ale jinoch odešel k lotrům a stal se 
jejich náčelníkem. Jan přišed obrátil a 
zpět přivedl zbloudilého jinocha. - Jan 
jsa stařičký říkával ve shromážděních 
místo promluv: „Synáčkové, milujte se 
vespolek A když se ho učedníci tázali^ 
proč stále tutéž řeč opakuje, odpověděl: 
„To jest hlavní přikázání Páně, a toto-li 
naplníte, dosti jest.“ Jan zesnul jsa de- 
vadesátiletý smrtí klidnou a blaženou. 
- Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty, 
27. prosince. 

Sv. JAKUB (česky také Jašek) Větší 
byl syn galilejského rybáře Zebedea a jeha 
manželky Salome. Měl bratra Jana evan- 
gelistu. Oba bratři šli radostně za Kristem, 
když je volal k úřadu apoštolskému (Mar. 
1, 19, 20). Jakub spolu s Janem a s Pe- 
trem byli nej důvěrnějšími učedníky Páně. 
Byli svědky proměnění Páně na hoře 
Tábor, i svědky úzkosti jeho v zahradě 
Getsemanské. Matka jejich Salome i sy- 
nové přistoupili kdysi k Pánu, žádaj íce mí- 
ti přední místo v království Božím (Mat. 
20,20-28). A tu je Kristus Pán poučil, že 
nekyne jim na světě odměna, ale že jim 
nastává boj, a že možno vejiti do králov- 
ství Božího jen bojem a utrpením. 

Nemáme jistých zpráv, kde Jakub Větší 
hlásal evangelium. Je pouhou domněn- 
kou, že kázal ve Španělsku. - Jakub první 


dal život za Krista. Král Herodes Agrip- 
pa, vnuk onoho Heroda, jenž dal zavraž- 
dit! pacholátka betlémská, chtěje se zalí- 
bit! židům, rozkázal r. 412 Jakuba stíti. 
- Svátek sv. Jakuba Většího, apoštola, 25. 
•července. 

Sv. FILIP pocházel z Betsaidy. Byl 
•ženat a měl tři nebo čtyři dcery. Dych- 
tivě očekával příchod Mesiášův a stal se 
horlivým apoštolem jeho (Jan, I, 43). 
Jeho jméno uvádí evangelista Jan při 
nasycení 5000 mužů; tázalť se Filip: 
,, Odkud nakoupíme chlebů, aby pojedli 
tito?“ Také z kapitoly 14. téhož evange- 
lia, kde Kristus praví Filipovi : „Kdo vidí 
mne, vidí i Otce“, lze seznati, že Filip, 
jako i ostatní apoštolové, nechápal všeho 
učení Kristova. Teprve sesláním Ducha 
Svatého byl rozum j e j ich osvícen . - Pozdě j i 
Filip kázal ve Frygii (v Malé Asii). Po- 
sléze byl podle podání v Hieropoli a tam 
byl ukřižován a na kříži vise ukameno- 
ván. Tělo jeho bylo tamtéž pohřbeno a 
vedle něho byly dvě dcery jeho pocho- 
vány. Svátek sv. Filipa apoštola 1 . května. 

Sv. BARTOLOMĚJ, také Nathanael na- 
•zý vany, pocházel z Kány Galilejské. Poznav 
Krista, vyznal upřímně a nadšeně: „Mistře, 
ty jsi Syn Boží; ty jsi král israelský“ (Jan 
1,49). Nathanael slul po otci Bar-Tolmai, 
synTolomaj ů v. Evangelisté Matouš (10,3) 
Marek (3, 18) Lukáš (6, 14) mluví o Barto- 
loměj i a tento Bartoloměj je totožný sNat- 
hanaelem u Jana jmenovaným. - O dal- 
ších os údech a pracích apoštola není zpráv. 
Dějepiscové vykládají, že Bartoloměj při- 
šel do Indie t. j. do Šťastné Arábie, a že 
tam zanesl opis evangelia s v. Matouše v ara- 


mej ském j azyku psaného. Pantaenu s (fko- 
lem 216) přišed po stu letech do krajiny 
té, nalezl tam stopy křesťanství i řečené 
evangelium. Bartoloměj vrátiv se puto- 
val pak do Frygie, kde se sešel s apošto- 
lem Filipem ; posléze Bartoloměj přišel 
do Armenie, kdež byl umučen ; kůže mu 
byla s těla sedřena a pak byl ukřižován 
hlavou dolů. Svátek sv. Bartoloměje apo- 
štola 24. srpna (či 25. srpna). 

Sv. MATOUŠ, dříve Levi nazývaný, 
syn Alfeuv^ byl celníkem v Kafarnaum. 
Kristus Pán uzdraviv v Kafarnaum člo- 
věka ochrnulého, zastavil se u mýtnice, 
kde Levi seděl, a řekl: „Pojď za mnou.^^ 
A on opustiv všecko, vstal a Šel za ním 
(Luk 5, 28), Tak byl povolán do sboru 
apoštolův. Po nanebevstoupení Páně Ma- 
touš první napsal evangelium pro svoje 
krajany židokřesťany. Nelíčil života Ježí- 
šova soustavně a podrobně, nýbrž jen pře- 
hledně; hlavním jeho účelem bylo do- 
kázat!, že, co předpověděli proroci, vypl- 
nilo se na Ježíši Kristu. Knihu svou nazval 
„evangeliem^ t. j. blahým poselstvím. 
Psal je nářečím aramejským. Protože však 
všichni židé rozptýlení nerozuměli nářečí 
tomu, bylo evangelium toto - neznámo 
kým - přeloženo do řeči řecké a jen v té 
se nám uchovalo. 

Podle církevního podání Matouš kázal 
v Sýrii, v Persii a v Ethiopii. V Ethi- 
opii pokřtil dceru královu Ifigenii, která 
učinila slib ustavičného panenství . Avšak 
její strýc Hirtak stav se králem, chtěl 
Ifigenii za manželku. Ifigenie odmítla, 
jsouc věrna slibu svému. A když Matouš 
ji utvrzoval v předsevzetí jejím, král dal 


50 


IVlatouše zavraždit!. Matouš byl kolem r. 
.rjo proklán oštěpem. Svátek sv. Matou- 
še, apoštola a evangelisty í2i. září. - Svá- 
tek sv. Ifigenie panny též 21 . záři. Svátek 
5V. Alfea 26. května. 

Sv. ŠIMON KANANEJSKÝ čili Zelo- 
dříve přívržencem strany „ horli v- 
ců“, kteří v nadšení pro zákon Boží přísně 
kárali přestupníky zákona Božího. Hor- 
li vci sluli v hebrejské řeči Kananejští, 
v řecké řeči Zeloti. O mládí Šimonově 
není v Písmě zpráv ; povolán byv ve sbor 
apoštolův, byl svědkem všech řečí a skut- 
ků Páně. Po seslání Ducha Svatého - po- 
dle podání - kázal evangelium s Judou 
Tadeášem v Persii a byl pro viru v městě 
Suaniru ukřižován a na kříži pilou roz- 
řezán. Jiní praví, že kázal v Egyptě a že 
snad tam zemřel smrtí přirozenou. Svátek 
sv. Simona apoštola 28. října. 

Sv. TOMÁŠ apoštol. Slovo Tomáš je 
I .hebrejské a vykládá se po řecku „Didy- 
, mus^^, po česku Blíženec. Tomáš pochá- 
zel z Galilee a byl snad rybářem. V evan- 
geliu sv. Jana (11, 1 6) je o něm zmínka, ze 
které vysvítá, že Tomáš byl povahy srdna- 
té a zmužilé; je hotov pro Krista trpěti 
i umři ti. Po vzkříšení Páně Tomáš ne- 
uvěřil, když ostatní apoštolově mu ra- 
dostně zvěstovali, že Kristus Pán vstal 
z mrtvých. Nedůvěřoval jejich smyslům; 
nevěra jeho nepocházela ze zlého srdce, 
nýbrž odtud, že toužil po poznáni pravdy. 
Spatřiv pak Ježíše, úžasem a láskou byl pře- 
konán a padl k nohám Kristovým řka : 
„Pán můj a Bůh můj^^ 

Později Tomáš hlásal evangelium u ná- 
roda Parthů a u Peršanů. Podle podání 


Tomáš pokřtil mudrce, kteří se byli kla- 
něli novorozenému Ježíši v Betlémě. Podle 
jiných zpráv byl v Ethiopii a v Habeši. 
Ještě jiní praví, že Tomáš hlásal víru kře- 
sťanskou v Indii, a že tam zemřel jako 
mučedník ; snad byl kopím proboden 
v městě Meliapuru, které se pak nazývalo 
„městem Tomášovým. “ Ostatky byly prý 
přeneseny do města Edessy v Mesopo- 
támii. Více však zasluhuje víry ta zpráva, 
která obmezuje Tomáše na zemi Part- 
skou, a která praví, že zemřel v Edesse. 
Svátek sv. Tomáše apoštola 21. prosince. 

Sv. JAKUB Menší byl synem Kleofáše 
(Alfea) a Marie řečené Kleofášovy, sestry 
či příbuzné Marie Panny. Kleofáš a Ma- 
ria měli kromě Jakuba ještě tři syny : 
Judu Tadeáše, Simeona (Simona) a Jo- 
sefa. Tito čtyři bratři jsou tedy pokrevní 
příbuzní Ježíše Krista a v evangeliích slují 
podle obyčeje židovského „bratřími Pá- 
ně. “ Jakub a Juda byli Kristem přijati 
do sboru apoštolů. Jakubovi se ukázal Kris- 
tus, když vstal z mrtvých (I. Kor. 15,7). 

Kdežto ostatní apoštolově se rozešli do 
různých končin světa, zůstal Jakub Menši 
v Jerusalemě a byl tam prvním biskupem. 
Ustanovili jej v úřadě tom apoštolově pro- 
to, že byl příbuzný Páně a že byl muž 
veliké zbožnosti. Na sněmu ujal se Jakub 
slova, a jeho návrh byl přijat a prohlášen 
těmi slovy, jak je navrhl Jakub. Pavel 
nazývá v listu ke Gal. (2,9) tyto tři : Petra, 
Jakuba a Jana sloupy Církve. 

Jakub Menší byl postavou a tváří velmi 
podoben Kristu Pánu. (Proto chtěl sv. Ig- 
nác, biskup antiochijský, cesto váti do Je- 
rusalema, aby spatřil Jakuba a učinil si 


51 


představu o podobě Krista Pána.) Dějepi- 
sec Eusebius (Histor. eccl. 2, 25) píše o Ja- 
kubovi : „Jakub zachovával po celý život 
panickou čistotu, nepil nikdy vína a nepo- 
žíval masa kromě beránka velkonočního. 
Chodilbos anosil jen lněné roucho. Hlavy 
své nikdy neholil, lázní se zdržoval a těla 
svého nikdy nenatíral olejem. Stálým kle- 
čením zmozolovatěla mu kolena a ztvrdla 
jako kůže velbloudova... hy\ nazýván 
obecně „ Spravedlivým „Obranou či O- 
hradou lidu“, a židokřesťané ctili ho tak 
velice, že, kdekoliv Šel, hrnuli se k němu, 
aby se dotkli roucha jeho.^‘ - Na konci r. 
61 nebo na počátku r. 62 Jakub napsal 
epištolu obecnou (t. j. nemající na zře- 
teli některou osadu neb osobu), v níž učí, 
že víra bez skutků je mrtvá. 

Po smrti vladaře Festa židovský vele- 
kněz Anan, syn Annášův, použil této pří- 
ležitosti, aby mohl zahubiti nenáviděného 
Jakuba. I povolali Jakuba před vysokou 
radu a žádali, aby prohlásil lírista za li- 
chého Mesiáše a aby odvolal vše, čemu 
dosud učil. Měl tak učiniti s cimbuří 
chrámu. Podle Hegesippa tázali se ho : 
„Rci, Spravedlivý, co máme souditi o Kris- 
tu ?“ A Jakub zvolal: „Co ptáte se mne 
na Krista? On sedí na pravici Boží a při- 
jde opět jednou v oblacích nebeských. “ 
I svrhli rozzuření židé Jakuba střemhlav 
dolů a pak ho kamenovali. Jakub modlil 
se za své katany. Jeden z přítomných 
kněží v}^křikl : „Přestaňte ! Co děláte? Hle, 
Spravedlivý se za vás modlí. “ Tu jistý val- 
chář se chopil s o choru, udeřil jím Jakuba 
do hlavy a do tloukl ho. To se stalo roku 
62. Svátek sv. Jakuba, apoštola 1. května. 


Sv. JUDA THADDAEUS (Tadeáš) či 
Lebbeus byl synem Kleofáše (Alfea) aMa- 
rie, která se nazývá vPismě sv. „sestrou^^ 
Panny Marie. Pro příbuzenství matky' 
jeho s Pannou Alarií bývá nazýván v evan- 
geliu „bratrem^, t. j. příbuzným Páně. 
Juda Thaddaeus měl bratra Jakuba Men- 
šího. Juda byl ženat, a když byl povolán 
do sboru apoštolů, opustil manželku, děti 
a statky a šel za Kristem. V evangeliích 
není o něm mnoho zpráv. U sv. Jana 
čteme (14), že božský Mistr při poslední 
večeři loučil se s učedníky svými. Tu se tá- 
zal Juda, nikoliv onen iškariotský: „Pane. I 
co se to stalo, že se hodláš zjeviti nám, a. 
ne světu ?^‘ Načež Kristus poučil apoštoly 

0 království Božím a řekl : „Miluj e-li kdo- 
mne, slovo mé zachovávat! bude a Otec I 
můj bude homilovati,ipřijdemekněmu, j 
a příbytek u něho si učiníme. “ 

Juda Tadeáš hlásal evangelium v Sý- 
rii, v Arménii, v Mesopotamii a v Persii. 
Kolem r. 65 napsal list obecný (t. j. psaný- 
ke křesťanům vůbec). List ten velmi se 
podobá 2. listu sv. Petra obsahem, ba často 

1 slovem; povzbuzuje věřící, aby hájili víru I 

proti odpůrcům Kristovým. Když Juda * 
se vracel do vlasti své, zemřel smrtí mu- 
čednickou ve Fénicii. Jako místo smrti, 
udává se Bejrut nebo Arad. Svátek sv. | 
Judy Tadeáše, apoštola, 28. října. | 

Sv. MATĚJ (latinsky Mathias, česky • 
i Bohdan), byl podle domnění zprvu 
jedním ze 72 učedníků Páně. Po nanebe- 
vstoupení Páně byl na místě zrádného 
Jidáše Iškariotského losem zvolen (Skutky 
ap. 1, 25-26) a připočten k jedenácti apo- 
štolům. Později Matěj hlásal evangelium 


52 


SVATÁ ANNA 


v Palestině, v Malé Asii; pak se odebral 
do Nubie a do Habeše v Africe. Podle 
Jeronýma Matěj kázal v Ethiopii. Není 
o něm zaručených zpráv; také se neví, 
kdy a kde a jakou smrti skončil život svůj. 
Jeroným tvrdí, že Matěj zemřel v Ethiopii, 
jiní tvrdí, že Matěj se vrátil do vlasti své 
a že byl kolem r. 6 1 od židů kamenován 
a sekyrou sťat. - Svátek sv. Matěje, apo- 
štola, 21. února. 

Sv. BARNABÁŠ nazýval se dříve Joses 
či Josef. Jméno Barnabáš značí: Syn utě- 
šení. Joses pocházel z kněžského pokolení 
Levitského a narodil se na ostrově Cypru 
(Skut. 4, 56). Jak církevní podání vypra- 
vuje, Joses přišel do Jerusaléma, aby se 
ve škole Gamalielově naučil Starému Zá- 
konu. Tenkrát poznal Krista Ježíše a byl 
podle zprávy Klementa Alexandrijského 
přijat do sboru 72 učedníků Páně. Skutky 
apoštolské vykládají, že Joses či Barnabáš 
prodal statek svůj, vzal peníze a položil 
je k nohám apoštolů na rozdělení pro 
chudé věřící. Barnabáš se chválí jako muž 
dobrý, plný Ducha sv. a víry. Ze Barnabáš 
se ujal Pavla v Jerusalemě, bylo nahoře 
vypravováno. 

Barnabáš se vydal s Pavlem na apoštol- 
skou cestu (I). K nim připojil se sestře- 
nec Barnabášův, příjmím Marek (Skutky 
12, 25). Na této cestě, v Lystře, stalo se, 
že Pavel uzdravil chromého od narození, 
a že pohané uzřevše zázrak užasli a poklá- 
dali oba apoštoly za bohy: BarnabáŠe, že 
byl mohutné postavy, za Jupitera, Pavla 
pak výmluvného za IMerkura. To když 
uzřeli Pavel a Barnabáš, vytknuli lidu 
pošetilost jeho (Skut. 14). Na sněmu je- 


rusalémském kolem r. 50 všichni shro- 
mážděni vyslechli nejprv Petra a potom 
BarnabáŠe a Pavla (Skutky ap. 15, 1-50). 
- Později Pavel a Barnabáš opět hodlali 
vydati se na cesty, navštívit zřízené obce 
křesťanské ; a tu se stala malá nesvornost 
mezi nimi. Barnabáš totiž opět chtěl vžiti 
sestřence Marka za průvodce, Pavel vsak 
namítal, že Marek tehdy nebyl dosti vy- 
trvalý na cestách. Proto Pavel vzal Silu 
za průvodce, Barnabáš pak odešel s Mar- 
kem na ostrov Cypr (Skutky 15, 36). - 
Pak už není zmínky v Písmě sv. o Barna- 
báši. Podle podání byl na ostrově Cypru 
r. 60 od židů ukamenován. (D. udává 
r. 62 .) Barnabáši dostalo se již v prvních do- 
bách křesťanských čestného názvu „apo- 
Štola^^ - Svátek sv. BarnabáŠe 11. června. 

Sv. MAREK slul dříve Jan. Ve Skut. 
ap. 12. se praví, že „Petr vysvobozen byv 
ze žaláře Šel k domu Marie., matky Jana, 
příjmím Marka a tamtéž (12, 25) čte- 
me, že „Barnabáš a Šavel vzavše s sebou 
Jana, příjmím Marka, vrátili se z Jeru- 
saléma. “ Unaven obtížemi cesty, Marek 
se vrátil do Jerusaléma. A tu Pavel ne- 
hodlal ho přibrati na další cesty, nýbrž 
vzal si Silu za průvodce; Barnabáš pak 
odešel s IMarkem na ostrov Cypr. 

Později provázel Marek sv. Petra (5, 
13) :„ Pozdravuje vás spolu vyvolená obec, 
která jest v Babylóně, a Marek, můj syn,‘^ 
píše sv. Petr v 1 . svém listě. Podle zpráv 
sv. Epifania a sv. Jeronýma Petr vyslal 
Marka kolem r. 50 do Egypta hlásat viru 
Kristovu. Vypravuje se (D), že Marek si 
dal v Alexandrii, hlavním městě egypt- 
ském, spraviti obuv u jistého Aniana, 


55 


obuvníka. Anian bodl se prý při práci 
sídlem a v návalu bolesti zvolal: „O Bo- 
že Marek navázal na výkřik ten a počal 
mluviti o pravém Bohu, o prorocích a 
o Kristu. Anian řekl: „O těch spisech 
jsem nikdy neslyšel; slyšel jsem jen o Ili- 
adě a o bludných cestách Odysseových, 
jak se o tom uči žákové moudrosti. “ Na 
to Marek jal se hlásati víru Kristovu. 
Anian uvěřil a byl pokřtěn; později stal 
se nástupcem Markovým na biskupském 
stolci v Alexandrii. Anian zemřel r. 86 ; 
svátek sv. Aniana, biskupa, 25. dubna. - 

Kolem r. 62 Marek byl pomocníkem 
apoštola Pavla v Římě. Neboť Pavel píše 
ke Koloss 4, 10: „Pozdravuje vás Marek, 
příbuzný Barnabášův.“ - Marek přilnul 
nejvíce k Petrovi a naslouchal kázáním 
jeho. Na žádost křesťanů římských Ma- 
rek napsal evangelium, ve kterém věrně 
vylíčil všecko, co od Petra byl uslyšel 
v kázání a v důvěrném hovoru. Tak o tom 
svědčí svátý Jeroným na základě spisů 
sv. PapiáŠe, Irenea, Klementa Alexan- 
drijského a Eusebia, a dokládá, že Petr 
evangelium Markovo schválil, potvrdil 
a veřejně v církvi předčítali dal. Podle 
některých zpráv však Marek napsal evan- 
gelium až po r. 67, když prve už evange- 
lium Matoušovo v jazyku syrochaldej- 
ském sepsáno bylo. Marek opomíjí ve 
svém evangeliu všecko, co slouží Petrovi 
ke cti a chvále, na př. oddanost Petrovu 
ke Kristu, slova Kristova: „Ty jsi Petr . . **; 
neboť pokorný Petr mlčel o těchto udá- 
lostech ; avšak zapření Petrovo Marek liči 
podrobně (14, 66). 

Podle církevního podáni Marek byl 


v egyptském hlavním městě, kamž se 
kolem r. 67 vrátil, pronásledován od ži- 
dů, kteří s nenávistí pozorovali rozkvět 
křesťanské obce v Alexandrii. Marek ušel 
úkladů jejich na venkov a přicházel jen 
časem a jen potají do Alexandrie řídit 
církev. Kdysi však židé jej přepadli, a 
uvázavše mu provaz na hrdlo, smýkali 
jim po ulicích, až ducha vypustil. Rok 
smrti jeho je 68. Svátek svátého Marka, 
evangelisty, 25. dubna, svátek sv. Marie, 
prvokřesťanky a matky Jana, příjmím 
Marka, 29. června. 

Sv. LUKÁŠ pocházel ze syrské An- 
tiochie a byl synem rodičů pohanských. 
Nabyl vědeckého vzdělání a věnoval se 
povoláni lékařskému. Víru Kristovu po- 
znal ve svém rodišti, v Antiochii, apokřtěn 
byl apoštolem Pavlem, pročež Jeroným 
nazývá Lukáše „synem Pavlovým. “ Lu- 
káš stal se důvěrným společníkem apo- 
štola Pavla. Zdá se, že častější churavění 
Pavlovo zavdalo příčinu, že Lukáš zůstal 
věrným průvodcem jeho a že stal se účast- 
níkem všech námah a nebezpečí tohoto 
apoštola. Pavel nazývá Lukáše „svým po- 
mocníkem, lékařem svým nejmilejším“. 
Lukáš zůstal při Pavlovi i ve vězení, jak 
v Caesarei, tak i v Římě. Pavel stýská si 
(ITim 4, II): „Lukáš jediný je se mnou. 

Lukáš napsal v letech 67-70 dva spisy 
velmi důležité : Evangelium a Skutky 
apoštolské. Byl k tomu nad jiné povolán 
vyšším svým vzděláním. V evangeliu dal 
obšírnou a věrnou zprávu o životě Kris- 
tově a o začátcích Církve. Co napsal vevan- 
geliu, znal z vypravování svědků, kteří 
Krista viděli a slyšeli. Zaznamenal mno- 


54 


hé věci, které v ostatních evangeliích ne- 
j sou obsaženy, na př. o Marii Panně, o mlá- 
dí Ježíšově. Také napsal více dojemných 
příkladů o kajícnosti; na př. o marno- 
tratném synu, o kajícné ženě. V jeho spi- 
sech zří ti lze znalost věcí a obyčejů vý- 
chodních. Sloh jeho je umělejší a jasnější, 
mluva přesnější, nežu ostatních apoštolů 
a evangelistů. 

Napsav tyto listy, Lukáš mizí z děje- 
pisu. Podle některých zpráv Lukáš kázal 
v Itálii, v Macedonii a v Řecku. Isidor 
Sevillský tvrdí, že Lukáš zemřel v A^chaji 
jako mučedník dosáhnuv vysokého věku. 
Byl pověšen na stromě olivovém. Svátek 
sv. Lukáše evangelisty i8. října. 

Sv. BARSABAS, učedník Páně, je ten- 
týž jako Josef Justus. Měl tedy tři jména : 
Josef - Barsabas (t. j. syn Sábův), - a Ju- 
stus (t. j. Spravedlivý). O jeho slovutno- 
sti svědčí událost, že obec křesťanská v Je- 
rusalemě jej a Matěje navrhla pro uprázd- 
něné místo apoštolské (Skutky 1 , 25). Svá- 
tek sv. Barsaby čili Josefa Justa učedníka 
Páně 20. července. 

Sv. JASON (po česku Boreš) čili Mna- 
son z Cypru, učedník Páně, o němž je 
řeč ve Skut. ap. 21, 16 : „vedli nás v Je- 
rusalémě k jakémusi Mnasonovi z Cypru, 
abychom se u něho uhostili.“ Jason měl 
dům v Jerusalémě, vněmž pohostil Pavla. 
Svátek jeho 12. července. 

Od Jasona sluší rozliŠovati : 

Sv. JASON a sv. SOPATER, žákové 
sv. Pavla. Ve Skut. ap. 17, 5 se praví, že 
Jason měl dům v Thessalonice (v Soluni, 
při zálivě Thermaiském), a že asi hostil 
apoštola Pavla. A v listu k Řím. 16, 21 


píše Pavel: ,,Pozdravuje vás můj spolupra- 
covník Timotheus a moji příbuzní Lu- 
cius, Jason a Sosipater.“ - Jason byl pak 
biskupem v Tarsu, Sopater biskupem v I- 
kónii Achajské. Oba usmrceni byli na 
ostrově Korcyře a s nimi i Cercyra^ dcera 
knížete tohoto ostrova, která přijala křest. 
Táž prohlásila otci svému, že je křesťan- 
kou. Otec odevzdal ji mouřenínovi, aby 
jí učinil násilí. Řízením Božím přiběhla 
medvědice; tak se stalo, že Cercyra zů- 
stala neporušena. Cercyra byla po mno- 
hých mukách ukamenována. Svátek sv. 
Jasona a Sopatra, učedníků apoštol. 25. 
června; svátek sv. Cercyry panny a mu- 
čednice 29. dubna (nebo 25. června). 

Sv. JOANNA nebo Johanna, učednice 
Páně. Evangel. sv. Lukáše 8, 1-5 praví: 
„(P. Ježíš) chodil (a kázal) a dvanáct (apo- 
štolů) s ním, též některé ženy. . . Maria 
zvaná Magdalena . . . Johanna, manželka 
Chuzy, správce Herodova, a Susanna, a 
mnoho jiných, které mu přisluhovaly ze 
svých statkův^^ Chusa prý je onen krá- 
lovský úředník, jemuž Kristus uzdravil 
syna (Jan 44, 6). Táž Joanna byla u hro- 
bu Krista Pána, když byl z mrtvých vstal. 
Svátek sv. Johanny, učednice Páně, 24. 
května. 

Sv. JUDA BARSABAS, učedník Páně, 
byl podle Skut. 15, 22 poslán s Pavlem a 
BarnabáŠem po sněmě apoštolském z Je- 
rusaléma do Antiochie. Svátek sv. Judy 
Barsabáše, učedníka Páně, 10. dubna. 

Sv. KLEOFÁŠ byl jedním ze 72 učed- 
níků Páně, a jest o něm řeč u sv. Lukáše 
24, 15-55, kde se líČí, jak dva z učední- 
kův Páně šli do Emaus a jak Kristus šel 


55 


s nimi a pokárav nedůvěru jejich, poučil 
a povzbudil je. Podle sv. Jeronýma Kleo- 
fáš měl v Emausich dům a podle podáni 
Kleofáš byl v témž domě, kde stoloval 
s Kristem, od židů pro víru zavražděn. Po dle 
některých zpráv jest tento Kleofáš totož- 
ný s Kleofášem či Alfeem, manželem Ma- 
rie Kleofášovy a otcem apoštolů Jakuba 
a Judy Tadeáše. Svátek sv. Kleofáše, učed- 
níka Páně 25. září. 

Sv. KLEOFÁŠ, prvokřesťan, byl man- 
želem Marie Kleofášov}^, sestřenice (con- 
sobrina) Panny Marie a otcem čtyř s}mů 
a dcery Salome. Synové jejich jsou : Jakub 
Menší, apoštol a biskup jerusalémský, 
Juda Tadeáš, apoštol, Simeon (či Simon), 
který po Jakubu Menším byl biskupem 
jerusalémským, a Josef, o němž se neví 
nic bližšího. Snad je to Josef Justus s příj- 
mím Barsabas. Dcera Salome se provdala 
za Zebedea a byla matkou apoštolů Ja- 
kuba Většího a Jana. Kleofáš (hebrejsky 
Kolfaj) nazývá se také Alfeus ; avšak tento 
Alfeus je rozdílný od Alfea, otce Matouše 
apoštola. - 

Manželka Kleofášova je nazývána „ Ma- 
ria Kleofášova‘\ totiž manželka Kleofá- 
šova (Jan 19, 25), anebo matka Jakubova 
a Josefova (Mat. 27, 56) anebo kratčeji: 
„Matka Jakubova^' (Mark. 16, 1). Podle 
Jana 19, 25 Maria je sestrou či příbuz- 
nou, sestřenici (consobrina) blah. Panny 
Marie. Tato Marie Kleofášova provázela 
Krista cestou křížovou na horu Kalvárii 
(Mar. 1 5, 40) a byla s oněmi ženami, jimž 
anděl se zjevil po zmrtvýchvstání Páně, 

Salome, manželka Zebedeova, je mat: 
kou apoštola Jakuba Většího a Jana. Jak 


vypravuj e Mat . 2 o , 2 o , Salome přistoupila 
ke Kristu, žádajíc o nejvyšší důstojenství 
pro syny své v království Kristově. Salome 
kráčela za křížem Kristovým (Mar. 15, 
40), byla se ženami, které šly pomazat 
mrtvé tělo Páně (Mar. 16, 1). Podle Luk. 
24 byla též svědkyní zmrtvýchvstání Je- 
žíšova. Víc se o ní neví. Snad zemřela 
v Jerusalémě. V Řím. Martyrologiu je u- 
vedena pode jménem „Maria Salome^. - 
T^ehedeus, otec apoštolů Jakuba a Jana, 
uvádí se pouze v některých Martyrolo- 
giích jako svátý; svátek jeho je 15. břez- 
na. - Svátek sv. Kleofáše (Alfea), prvo- 
křesťana, 26. května. - Svátek sv. Marie 
Kleofášovy, učednice Páně, 9. dubna. - 
Svátek sv. (Marie) Salome, 22. října (nebo 
i 50. června). - Svátek sv. Zebedea, 15. 
března. 

Sv. PRISKUS, učedník Páně, byl podle 
pověsti majitelem onoho domu, kde Kris- 
tus Pán slavil poslední večeři. Priskus pro- 
vázel prý Petra do Říma a byl od něho 
svěcen na biskupství pro město Kapuu. 
Priskus hlásal tam slovo Boží horlivě a 
byl za císaře Nerona lidem pohanským 
zabit. Je také v Řím. Alartyrologiu. Svátek 
sv. Priska, učedníka Páně, 1 . září. 

Sv. SOSTHENES. Neví se, byl-li dříve 
učedníkem Páně, či byl-li představeným 
synagogy korinthské (Skutky 1 S, 1 7) ; poz- 
ději byl. žákem apoštola Pavla (I.Kor. 1, 1). 
Svátek jeho 28. listopadu. 

Sv. ZACHEUS, vrchní nad celnými 
v Jerichu, o němž je řeč u Luk. 19. Poz- 
děj i byl učedníkem Páně. Podle nezaruče- 
ných zpráv Zacheus přidržel se sv. Petra 
a byl od něho ustanoven biskupem v Cae- 


56 


sareji Palestinské (Constit. apost. VII., 
46). Svátek sv. Zachea, učedníka Páně, 
25. srpna. 

Sv. MANAHEN snad kyl též jeden ze 
2 2 učedníků Páně. Jeho jméno je také 
v Řím. Martyrologiu. Svátek 24. května. 

Sv. JUNIAS, jeden ze 72 učedníků 
páně. Apoštol Pavel činí o něm zmínku 
v listě k Řím. 16, 7, kde di: „Pozdravte 
Andronika a Junia, mé to příbuzné a 
spoluvězně, kteří jsou znamenití u apo- 
štolů, kteří též přede mnou byli v Kris- 
tu. “ Svátek sv. Junia, učedníka Páně, 
17. května. Andronik měl prý sídlo ve 
Srěmu; neboť Kocel prose, aby sv. Me- 
toděj sestál biskupem srěmským, dodal: 
,,in sedem Andronici apostoli,qui ex sep- 
tuaginta fuit.“ Svátek jeho 17. května. 

Sv. APELLES a sv. LUCIUS byli snad 
z počtu 72 učedníků Páně. Je-li Apelles 
totožný s Apellem, o němž apoštol Pavel 
Činí zmínku v listě k Ílím. 16, 10 „Po- 
zdravte Apella, osvědčeného v Kristu 
není známo. Podle Řím. Martyrol. Apel- 
les byl biskupem ve Sm3Tně, Lucius pak 
biskupem v Laodiceji. Svátek sv. Apella 
a Lucia 22. dubna. 

Sv. TERTIUS snad byl též jeden ze 72 
učedníků Páně. Svátek sv. Tertia, učed- 
níka Páně, 1 o. listopadu. Ostatně rozlišuj 
Tertia, žáka apoštolského, jehož svátek 
je 21. června. 

Sv.EVODIUS prý byl z počtu 72 učed- 
níků Páně; sv. Pavel jej ustanovil ná- 
stupcem sv. Petra na stolci biskupském 
v Antiochii; to je historicky zajištěno. 
V ice zpráv o něm není . Zemřel prý p o roku 
■67 smrtí mučednickou. Svátek sv. Evo- 


dia, učedníka Páně, biskupa, 6. května. 

Sv. THADDAEUS, jeden ze 72 učed- 
níků Páně, rodem Zíd z Edessy; vrátiv 
se do rodiště svého, obrátil prý na viru 
N^évodu Abgara. 

Eusebius I, 15 vypravuje, že prý Ab- 
gar v mesopotámském městě Edesse po- 
slal list Ježíši Kristu a že jej zval ksobě 
prose, aby ho uzdravil. Kristus prý ode- 
psal, že pošle jednoho ze svých učední- 
kův. Thaddaeus, učedník Páně, odebral se 
do Edessy a uzdravil vévodu toho. Abgar 
se dal pokřtí ti. O jeho dalších osudech 
není nic známo. Thaddaeus byl prý prv- 
ním biskupem edesským. - Svátek sv. 
Thaddaea, učedníka Páně, 21. srpna. 

Sv. ARTEMAS byl prý též členem 
sboru učedníků Páně. Apoštol Pavel činí 
v listě k Titovi 5, 12 zmínku: „Až pošlu 
ktobě Artema nebo Tychika . . .“ Svátek 
sv. Artemy, učedníka Páně, 50. října. 

Sv. ARTEMON, biskup v Seleucii, 
ustanovený od sv. Pavla, svítil zbožností 
a ctnostmi, byl tělesným i duchovním 
lékařem každému. Dožil se dlouhého vě- 
ku. Slaví se 24. března. JsouTi oba to- 
tožni, není známo. - Kromě toho srovnej 
Tertius a Artemas, 21. června. 

Sv. ANANIÁŠ byl snad jeden ze 72 
učedníků Páně ; v Damašku uzdravil Šav- 
la a pokřtil ho (Skut. ap. g, 17). Ananiáš 
byl r. 40 býkovci rozšlehán a pak uka- 
menován. Svátek 25. ledna. 

Sv. ARISTON je ze sboru 72 učedníků 
Páně, jak to dosvědčuje Papias; Ariston 
hlásal víru na ostrově Cypru ; byl-li tam 
biskupem, není známo. Zemřel kolem 
roku 70. Svátek jeho 22. února. 


Sv. ARISTOBUL, jeden ze 72 učed- 
níků Páně, jmenován je v listě k Říma- 
nům, 16, 11. Podle některých zpráv byl 
prý bratrem Barnabáše, apoštola. Byl-li 
Aristobul skutečně vyslán do Britannie 
hlásat evangelium, není známo. Ctí se 
jako „apoštol Britannie“. Zemřel kolem 
roku 70. Svátek jeho 15. března. 

Sv. ŠTĚPÁN, jáhen, vynikal mezi vše- 
mi ostatními jáhny nadáním řečnickým, 
ale také dary nadpřirozenými. Ve svých 
kázáních hlásal, že Kristus Pán je Mesiáš, 
proroky předpověděný, a že předpisy Sta- 
rého Zákona nemají více platnosti. Proti 
němu povstali představení škol, které židé 
mezi pohany rozptýlení sobě zřídili v Je- 
rusalémě . Avšak všem cizokraj ným židům 
odolal Štěpán, který vyučen byl ve vědách 
řeckých a byl muž plný víry a Ducha 
Svatého. Proto horlivci židovští usilovali 
zabiti Štěpána. Vhodná příležitost se jim 
naskytla, když došla zpráva, že římský 
císař Tiberius zemřel. Židé mohli, ježto 
prozatím nikdo jim nebránil, odvážiti se 
čehokoliv. I prohlásili Štěpána rouhačem 
a vlekli ho před veleradu židovskou. Ště- 
pán začal obranu svou poukázáním, kte- 
rak Abraham byl vyvolen Hospodinem ; 
chtělť naznačiti, že Abraham byl vyvo- 
len dřív než bylo dáno ustanovení o ob- 
řízce; dále mluvil o Josefu egyptském, 
chtěje naznačiti, že Josef, od svých vlast- 
ních bratři zavržený, byl předobrazem 
Spasitelovým. Nakonec Štěpán vytkl ži- 
dům (Skutky 7, 51): „Vy se vždycky Du- 
chu Svatému protivíte, jak otcové vaši, 
tak i vy. Kterého z proroků nepronásle- 
dovali otcové vaši? Ano i usmrtili ty, 


kteří předpovídali příští toho Spravedli- 
vého, jehož zrádci a vrahy jste se vy nyní 
stali. I obořili se Židé na Štěpána, vy- 
vedli ho z města a ukamenovali jej. Vrch- 
ní roucha svá odložili knohám mládence, 
který slul Savel. Štěpán pak modle se 
za katany své, zesnul v Pánu. Rok jeho 
smrti uvádí se 37. Bohabojní muži po- 
chovali Štěpána a zbudili veliký pláč nad 
nim. R. 415 bylo tělo jeho nalezeno a 
přeneseno na horu Sión. Svátek sv. Ště- 
pána, jáhna a prvomučedníka, 26. pro- 
since; památka nalezení ostatků jeho 3. 
srpna. 

Sv. FILIP, prvo jáhen, pocházel z Cae- 
sarey Palestinské. Byl ženat a měl čtyry 
dcery, obdařené duchem prorockým. Sv. 
Pavel přišed do Caesarey, zůstal po ně- 
kolik dní v jeho domě. (Skutky ap. 21, 
8-10). Když židé byli ukamenovali Ště- 
pána, Filip odešel do města Samaří, kázal 
učeni Kristovo a uzdravil mnoho nemoc- 
ných. Obyvatelé uvěřili v Krista a dali 
se pokřtí ti. Odtamtud Filip se odebral, po- 
slechnuv vnuknutí Božího, na silnici do 
Gázy vedoucí. Tam poučiv dvořenína 
královny ethiopské Kandáke o víře Kris- 
tově pokřtil ho (Skutky, 8). Pak odešel 
z Caesareje. O dalších jeho osudech není 
nic známo. Praví se, že zemřel smrtí 
klidnou. Filip jáhen je rozdílný od Fi- 
lipa, apoštola; Filip jáhen nazývá se 
také „evangelista^^, ne že by byl evange- 
lium napsal, nýbrž že evangelium hlásal, 
a to horlivě; ba i „ apoštolem “ se někdy 
nazývá. Svátek sv. Filipa, prvojáhna, 6. 
června. Z jeho dcer jedna jmenovala se 
Hermiona (Hermina) ;zemxe\dL jako mu- 


38 


Čednice za císaře Trajana (kolem r. 1 17). 
Svátek sv. Hermiony, panny a mučed- 
nice, 4. září. 

Sv. PROCHOR, prvojáhen, byl prý od 
sv. Petra svěcen na biskupství se sídlem 
v Nikomedii. Později byl prý umučen. 
Svátek sv. Prochora, prvojáhna, 9. dubna. 

Sv. NIKANOR byl podle latinských 
i řeckých zpráv prvo jáhnem; kázal na 
ostrově Cypru a byl umučen r. 78. Svátek 
sv. Nikanora, prvojáhna, 10. ledna. 

Sv. TIMON, jáhen apoštolský, byl poz- 
ději v Berei (nyní Aleppo v Sýrii) ; podle 
legendy byl od židů a pohanů v řeckém 
městě Korinthu ukřižován. Svátek sv. Ti- 
mona, prvojáhna, ig. dubna. 

Sv. PARMENAS, prvojáhen, byl podle 
Usuarda umučen za císaře Trajana ; podle 
jiných zpráv zaVespasiána kolem r. 77. 
Svátek sv. Parmény 25. ledna. 

5. ŽÁKOVÉ APOŠTOLŠTÍ; 
VRSTEVNÍCI SVATÝCH APO- 
ŠTOLŮ 

Sv. KORNELIUS byl setníkem pluku 
italského v Caesareji Palestinské za císaře 
Tiberia. Kornelius, pohan, víře židovské 
nakloněný, byl muž bohabojný a dobro- 
činný; poslal tři muže do města Joppe 
k Petrovi, aby přišel a naučil ho, co má či- 
niti. Petr viděním povzbuzen byv, aby při- 
jímal i pohany do Církve Kristovy, vydal 
se na cestu do Caesarey. Kornelius z úcty 
padl k nohám Petrovým a poklonil se 
jemu. Ale Petr pozdvihl ho řka: „Vstaň, 


i já také jsem člověk. “ Petr poučiv Kor- 
nelia ve víře Kristově, pokřtil jej i všecky, 
kteří se u něho sešli (Skutky ap. 10, 1-48), 
Později Kornelius byl snad biskupem 
v Caesareji Palestinské, a podle některých 
zpráv stal se tam mučedníkem pro víru 
Kristovu. Svátek sv. Kornelia, 2. února. 

Sv. GAMALIEL, vnuk Hillelův, byl 
členem vysoké rady židovské v Jerusa- 
lémě. Byl fariseem a vzácným zákona 
učitelem. Skutky apoštolské (5, 55) za- 
znamenávají slova, která vyřkl v židovské 
radě, když apoštolové byli postaveni před 
soud : „Muži israelští . . . upusťte od těchto 
lidí a nechte jich ; neboť je-li z lidí ten zá- 
měr nebo to dílo, rozpadne se; je-li však 
z Boha, nebudete moci ho zruŠiti.^‘ Ga- 
maliel se obrátil na viru křesťanskou, a 
to podle svědectví sv. Jana Chrysostoma 
ještě před obrácením Šavlovým. Gama- 
liel zemřel s Nikodémem smrtí blaženou. 
Svátek sv, Gamaliele 19. prosince. 

Sv. SILAS (nebo Silvan) byl snad ze 
sboru 72 učedníků Páně ; byl soudruhem 
sv. Pavla a váženým Členem křesťanské 
obce v Jerusalémě (Sk. 15, 52-40); dává 
se mu jméno „prorok^\ protože nadšeně 
kázal. Silas byl s Pavlem v macedonském 
městě Filippi zmrskán. O jeho dalších 
osudech nemáme zpráv. Svátek sv. Sily, 
druha sv. Pavla, 13. července. 

Sv, KARPUS byl snad ze sboru 72 
učedníků Páně ; pak byl žákem sv. Pavla 
a biskupem v Beroei (podle K v Perga- 
mu). Zemřel kolem roku 80. Svátek sv. 
Karpa, žáka sv. Pavla a biskupa, 1 3. října. 

Sv. QU ARTUŠ, žák apoštolský, o němž 
sv. Pavel činí zmínku k Řím. 16, 23: 


59 


„Pozdravuje vás. . . bratr Kvartus.^^ Poz- 
ději byl prý biskupem v Berythu (podle 
R v Caesareji Kappadocké). Je též v Řím. 
Martyrologiu. Svátek sv. Quarta, žáka 
apoštolského, 5. listopadu. 

Sv. TERTIUS, JESUS, JUSTUS a AK- 
TEM AS jsou žáci sv. Pavla. V listě k Řím. 
16, 22: „Pozdravuji vás v Pánu já, Ter- 
tius, který jsem napsal (tento) list.“ Jesus 
byl prý prvním biskupem v Eleuthero- 
poli, Justus pak vLystře. O Artemovi viz 
mezi učedníky Páně. Svátek těchto žáků 
apoštolských, 21. června. 

Sv.TYCHIKUS, učedník apoštola Pavla 
(Skutky 20,4), nazývaný od sv. Pavla „mi- 
lovaným bratrem a věrným služebníkem 
v Pánu , cestoval s Pavlem do Jerusaléma; 
také donesl listy jehoKolosenským aEfez- 
ským a byl s Pavlem i při jeho uvězněni. 
Snad byl později biskupem v Baffě, t. j. 
ve starém Paphos, snad v Kolofonu nad 
řekou Halesem; snad zemřel na ostrově 
Cypru. Svátek 29. dubna. 

Sv. LUCIUS Cyreňan, hlásal slovo Boží 
v Antiochii (Skut. 13, 1); svátek 6. května. 

Sv. ZENAIDA a sv. FILONILLA, dvě 
židovské sestry, příbuzné a učednice sv. 
apoštola Pavla v Tarsu v Kilikii. Pavel 
je obrátil na víru křesťanskou a pokřtil 
je Zenaida (či Zenai~s) prý kdysi hledala 
léčivé byliny v lese a poranila se trnem 
do nohy. Poranění ji přivodilo smrt. Fi- 
lonilla po životě bohabojném zemřela 
smrti klidnou. Svátek sv. Zenaidy a Fi- 
lonilly, žákyň apoštola Pavla, 11. října. 

Sv. EPAFRAS, žák sv. apoštola Pavla, 
vyučil Kolossenské ve víře Kristově (Ko- 
los. 1, 7). Proto také nazván byl od sv. 


Pavla „služebníkem Krista Ježíše, povždy 
starostlivým (o Kolosské) na modlitbách 
(Kol. 4, 12)“. Byl prý i biskupem kolos- 
ským. Později sdílel vězeni se sv. Pavlem 
v Římě (Filem. 1, 23). Zápisy však do- 
svědčují, že Epafras usmrcen byl nikoliv 
v Římě, nýbrž v Kolossách. Svátek sv. 
Epafra, žáka apoštola Pavla, 1 9. července. 

Sv. FILOLOG a sv. PATROBUS (či 
Patrobius), žákové sv. Pavla, o nichž je 
zmínka v listě k Řím. 16. Filolog byl 
později snad biskupem v Sinope. Svátek 
jejich 4. listopadu. 

Sv. NYMFOS a sv. EUBUL, prvokřes- 
ťané. O Nymfovi v Laodiceji je řeč v listě 
ke Kolos. 4, 15. Eubulus (z Říma?) je žák 
apoštola Pavla, a je o něm řeč II. Tim. 
4, 21. Víc o nich nevíme. Svátek jejich 
je 28. února. 

Sv. ZENAS, pomocník apoštola Pavla, 
také se počítá do sboru 72 učedníků Páně. 
Byl učený v Zákoně, jak o něm praví 
Pavel k Tit. 3, 13: „Zákoníka Zenu a 
Apolla opatři pečlivě (na cestu; totiž do 
Nikopole), aby v ničem neměli nedostat- 
ku. “ Svátek sv. Zeny 27. září. 

Sv. STACHIS, žáksv. Pavla, jemu milý 
(k Řím. 16, 9) byl prý dříve učedníkem 
Páně. Později byl biskupem v Konstanti- 
nopoli. Svátek jeho 31. října. 

Sv. FILEMON byl bohatý měšťan v Ko- 
lossách ve Frygii. Appia byla podle svě- 
dectví sv. Jana Chrysostoma jeho manžel- 
kou. Archippus\^\\c\x s^mem. Filem on byl 
pokřtěn bud od s v. Pavla neb od sv. Epafra, 
žáka Pavlova. Filemon byl horlivý křes- 
ťan, a v jeho domě shromažďovali se křes- 
ťané ke službám Božím. Filemon měl 


40 


také otroky ve svém domě. Jeden z nich 
slul Onesimus. Ten se zpronevěřil pánu 
svému, snad jej i okradl a uprchl. Přišel 
<lo Říma; tam byl apoštolem Pavlem 
2Ískán pro víru Kristovu. Zběhlý otrok 
měl podle zákona vrácen býti pánu své- 
mu, a mohl býti i na hrdle trestán. Apo- 
•štol Pavel poslal Onesima Filemonovi 
2:pět spolu s listem doporučujícím, ve kte- 
rém se přimlouvá, aby Filemon Onesima 
laskavě přijal a mu odpustil. V listu (k Fi- 
lem. 1,2 a násl.) Pavel chválí Filemona 
j ako „ dobrodince pronásledovaných “ j ako 
j^miláčka a spolupracovníka svého “ a žádá 
ho, aby přijal Onesima „ne již jak otroka, 
nýbrž jako bratra milého a dodal: „Jest- 
li že ti v něčem ublížil nebo dluhuje, já, 
Pavel, píši to svojí rukou, já to zaplatím. “ 
Filemon odpustil Onesimovi, a propustiv 
jej na svobodu, jDoslal jej do Rima, aby 
Pavlovi byl ke službě. 

Podle svědectví Pavlova Filemon tedy 
náleží k nej krásnějším vzorům ve staré 
církvi křesťanské. Tradice svědčí, že File- 
monbyl pak prvním biskupem kolosským. 
Podle Římského Martyrologia byl Fi- 
lemon i s Appií (manželkou svou) za cí- 
saře Nerona mrskán, v j ámě uzavřen a ka- 
mením zasypán. - Onesimus byl později 
ustanoven biskupem v Efesu, jako ná- 
stupce sv. Timothea, ještě za života sv. 
Jana apoštola. Pak byl poslán do Říma a 
tam ukamenován a to (dle St,) r. 107. 
(D. udává mylně r. 95.) O Archippovi 
nemáme více zpráv. - Svátek sv. Filemo- 
na 22. listopadu ; sv. Appie 22. listopadu - 
svátek sv. Archippa, 20. března - sv. One- 
sima 16. února. 


Sv. TABITHA (což se vykládá po řec- 
ku: „Dorkas“,po česku: „srna“) matróna 
v Joppe, byla plná dobrých skutkův a al- 
mužen, kteréž prokazovala. Náhle se roz- 
nemohla a umřela. Petr apoštol přišed 
do Joppy, modlil se nad ní a obrátiv se 
k tělu řekl: „Tabitho, vstaň Ona pak 
otevřela oči a uzřevši Petra, posadila se. 
Svátek sv. Tabithy 25. října. 

Sv. ANTIPAS, biskup v Pergamu, měs- 
tě mysijském; mluví o něm Zjevení sv. 
Jana apoštola (2, 13) kde Jan obraceje se 
k církvi pergamské praví : „ Antipas, svě- 
dek můj věrný, jenž byl usmrcen u vás.^^ 
Antipas byl upálen za císaře Domiciána. 
Svátek jeho 11. dubna. 

Sv. EUTYCHES (nebo také Eutychius) 
žák sv. Apoštola Jana, jest asi oním učed- 
níkem, jenž při kázání apoštola Pavla 
v městě Troadě spadl s třetího patra dolů, 
a o němž řekl Pavel (Sk. 20): „Nekor- 
muťte se, neboť jeho duše je v něm...‘^ 
Mládence však přivedli živého a potěšili 
se nemálo. Později byl asi mučedníkem 
v Malé Asii. Svátek jeho 24. srpna. 

Sv. TIMOTHEUS (Timotej , česky : Bo- 
huslav) byl rodem z Lystry v Lykaonii. 
Jeho otec byl pohan, jeho matka, Eunika 
jménem, byla israelitka ; vedla syna svého 
ke znalosti Písma sv. Starého Zákona 
(II Tim. 3, 15). Apoštol Pavel obrátil Ti- 
mothea i matku Euniku i bábu Loidu na 
víru křesťanskou. Roku 52 Pavel opět 
přišel do Lystry a vyvolil si Timothea, 
„jemuž dávali i zlí svědectví^, za průvodce 
a spolupracovníka svého (Skut. 16, 1-3). 
A ježto Pavel na svých apoštokkých ce- 
stách obracel se vždy prve ke křesťanům 


41 


ze židovstva, uznal zapři činou snadně] šího 
přístupu k židokřesťanům za vhodno, aby 
Timothej byl obřezán. Stalo se tak a Pavel 
posvětil Timothea na kněžství za vzklá- 
dání rukou staršinstva (I Tim, 4, 14). Od 
té doby Timotej byl Pavlovi „milým sy- 
nem, pomocníkem^^ a průvodcem. Timo- 
tej konal také poselství Pavlovo v církev- 
ních záležitostech, na př. Thessalonickým 
(I Thess. 5, 1), ke Korintským (Sk. 19, 
<22 a I. Kor. 4, 17). Pavel doporučuje Ti- 
mothea Korintským řka: „Přijde-li Ti- 
motheus, hleďte, aby byl u vás beze stra- 
chu, neboť koná dílo Páně, jako já. Nikdo 
tedy jím nepohrdej, nýbrž doprovoďte ho 
v pokoji, aby přišel ke mně, neboť ho 
očekávám^^ (I Kor. 16, 10). 

Timotheus byl také v Římě v době 
prvního věznění Pavlova, neboť Pavel 
se o něm zmiňuje v listech ke Kolosským, 
k Filippenským a k Filemonovi; ba Ti- 
motheus sám byl vězněn, ale byl z vazby 
propuštěn (k Žid. 15, 25). Když pak Pa- 
vel navrátiv se z cesty na západ konané, 
odebral se do Malé Asie, zanechal Ti- 
mothea v městě Efesu, posvětiv jej k ú- 
řadu biskupskému, aby řídil církev efez- 
skou. Pavel poslal Timotheovi dva listy; 
v prvním listě, odeslaném z M acedonie, dal 
mu moudrá naučení a nařízení k vedeni 
pastýřského úřadu. Později Timotheus při 
stálých útocích bludařských učitelů a při 
vazbě Pavlově poněkud zmalomyslněl 
a ve své horlivosti ochabl. Proto Pavel, 
když byl ve vězení v Římě po druhé, se- 
znav, že smrt se mu blíží, poslal Timo- 
theovi druhý list,plný otcovské lásky. Pise: 
„Toužím tebe uzří ti, pamětliv jsa tvých 


slz, abych byl naplněn radosti, neboť jsem 
se rozpomenul na nelíčenou víru (která 
je) v tobě (II Tim, 1, 4). 

Timotheus byl neúnavným šiřitelem 
pravdy Kristovy, Ač namáhavými cestami 
si porušil zdraví, přece šetřil přísně postu 
a dobrovolně se zdržoval vína, tak že sv. 
Pavel posléze sám ho napomenul, aby se 
mírnil vaskesiřka: ,, Nepij již (jen) vody, 
nýbrž požívej skrovně vina pro svůj žalu- 
dek a časté choroby své.“ 

Další osudy Timotheovy známe jen 
z ústního podání. Kdysi konala se vEfezu 
hlučná slavnost pohanská a tu sv. bis- 
kup Timotej vytýkal pohanům pošetilost 
modloslužebnosti jejich. Za to byl uka- 
menován (£"), nebo podle jiných zpráv 
Sochory utlučen, bud za Nervy (r. 97) 
nebo již za Domiciána. Svátek sv. Timo- 
thea, 24. ledna. 

Sv. ONESIFOR, žák sv. Pavla apošto- 
la, pocházel snad z Efesu. Pavel o něm 
píše II. Tim. 1 : jjDejž Pán milosrdenství 
domu Onesiforovu, neboť on mě často- 
občerstvil a nestyděl se za mé okovy, 
nýbrž přišed do Říma, pilně mě hledal a 
nalezl . . . a j ak velké služby konal v Efesu, 
ty víš lépe. “ Sluha Onesiforův jmenoval se 

sv. PORFYR; podle Řím. Martyrol. 
byli oba v Páriům (v úžině Dardanellské) 
polapeni, pro víru mučeni, k divokým 
koňům přivázáni a do smrti usmýkáni. 
Svátek sv. Onesifora 6. září; svátek sv. 
Porfyra 6. září. 

Sv. LYDIA, prodavačka Šarlatu, ob- 
chodnice purpurem a nachem v Thya- 
tiře (v Lydii, Malá Asie, nyní na onom 
místě stojí město Akhisar), nazývá se ve 


42 


Skut. i6, 14 ctitelkyní Boží, proselytkou 
Bůh otevřel srdce její, aby byla po- 
zorná na to, co Pavel mluviP^ I byla pak 
hostitelkou apoštola Pavla a společníka 
jeho. Svátek sv. Lydie, prvokřesťanky, 
5. srpna (či dle některých seznamů 27. 
března). 

Sv. EPAFRODIT, pomocník sv. Pavla, 
o němž je zmínka k Filip. 4, 18 a 2, 25, 
byl později biskupem ve Filippech (v Ma- 
cedonii nebo v Terracině v Itálii). (D.) 
Víc se o něm neví. Slaví se 22. března. 

Sv. SYNTYCHE a sv. EVODIA byly 
žákyně apoštola Pavla a jáhenky v ma- 
cedonském městě Filippech (blízko řeky 
Strymonu); Pavel jich napomíná (Filip. 
4, 2), aby „jednotně smýšlely v Pánu“. 
Neboť jejich názory ve věci chudinství 
se rozcházely. Památka jejich je 22. čer- 
vence. 

Sv. ARISTARCH, učedník apoštolský, 
pocházel z Thessaloniky (Sk. 27, 2), byl 
spoluvězněm Pavlovým (Koloss. 4, 10). 
Snad byl později biskupem soluňským. 
Neví se, zdali zemřel smrtí klidnou, či 
umučen byl za císaře Nerona. Svátek sv. 
Aristarcha 4. srpna. 

Sv. DIONYSIUS (česky Diviš) Areo- 
narozen v Athénách, a vyučen byv 
vědám v Heliopoli, městě egyptském, byl 
předsedou areopagu Čili soudního sboru 
v Athénách. Dionysius prý zvolal, vida 
zjevy podivné na přírodě v hodinu ukři- 
žování Kristova: „Buď trpí Bůh všeho- 
mlra, anebo rozpadává se ústrojí světa 
Když apoštol Pavel přišel do Athén, Dio- 
nysius uvěřil v Krista. Skutky ap. 17, 34 
praví prostě: „Někteří muži přidrževše 


se Pavla, uvěřili; mezi nimi též Diony- 
sius Areopagita a žena, jménem Damaris. 
a jiní s nimi.“ - Víc zpráv o Dionysiovi 
není. Snad byl upálen za Domiciána. Po- 
dle Martyrologia řím. Dionysius se ode- 
bral přes Řím do Gallie ; v Paříži pak prý 
byl sťat kolem roku 96. (Proto se Diviš 
Ar. často zaměňuje s Divišem, biskupem 
a mučedníkem pařížským, který zemřel 
r. 300.) - Damara nebo Damaris, učed- 
nice sv. Pavla v Athénách, snad byla man- 
želkou sv. Dionysia Areopagity. Svátek 
sv. Dionysia Areopagity 4. prosince; svá- 
tek sv. Damary 9. října. 

Sv. HIEROTHEUS byl prý učitelem 
Dionysia Areopagity a žákem apoštola 
Pavla. Bollandisté jej opomíjejí. Svátek 
4. října. 

Sv. QUADRAT, žák apoštolský (podle 
Eusebia), ustanoven byl biskupem vAthé- 
nách a nástupcem sv. Publia. Kvadrát na- 
psal a doručil císaři Hadrianovi písemnou 
obranu víry křesťanské. Tato obrana byla 
toho druhu první a je skvělým pomní- 
kem ryzí víry a hluboké učenosti Kvadrá- 
tovy. Dějepiscové chválí dílo toto velmi. 
O smrti Kvadrátově nevíme nic. Zemřel 
r. 130 smrti klidnou. Svátek 26. května. 

Sv. KRISPUS a sv. KAJUS, učedníci 
apoštola Pavla v Korintě (Skut. 18, 8); 
slovo Krispus značí tolik jako „kudrna- 
tý“. Svátek jejich 4. října. (Krispus prý 
byl biskupem v Egině u Athén.) 

Sv. ERAST, spolupracovník sv. Pavla, 
důchodní korintský; je o něm řeč ve 
Skut. ap. 19, 22 a k Rím. 16, 23: „Po- 
zdravuje vás městský důchodní Erastus^^ 
Také v II. Tim., 4, 20 je o něm zmínka. 


45 


Snad byl umučen v Korintě; anebo ze- 
mřel jsa biskupem filipským. Svátek sv. 
Erasta 26. července. 

Sv. FÉBA, učednice sv. Pavla v Kench- 
reách (jest to přístav korintský v moři 
Jonském);Pavel byv přijat pohostinstvím 
v domě jejím, ustanovil ji diakoniskou, 
t. j. jáhenkou. Féba donesla list Pavlův 
k Římanům. Pavel ji chválí (Řím. 16, 
1): „Poroučím vám sestru naši Fébu, 
která jest jáhenkou církevní obce kench- 
rejské, abyste ji přijali v Pánu, jakož je 
důstojno svátých, a abyste jí přispěli v kaž- 
dé záležitosti . . . neboť také ona přispěla 
mnohým, i mně samému.‘‘ Byla tedy 
zajisté vzorem křesťanských žen. Víc se 

0 ní neví. Svátek sv. Féby 5. září. 

Sv, FLEGONT, jehož pozdravuje Pavel 
v listě k Řím. 16, 14, byl asi později bis- 
kupem marathonským v Řecku; svátek 
jeho 8. dubna. 

Sv. TITUS narodil se v řeckém městě 
Korintě; podle řecké legendy narodil se 
v Gortyně na ostrově Krétě. Ještě jiní 
udávají Antiochii Syrskou za rodiště jeho. 
Když apoštol Pavel přišel do Korintu a 
hlásal učení Kristovo, Titus uvěřil a dal 
se pokřtíti. Pavel ho nazývá „milým sy- 
nem svým^^ (Tit. 1, 4). Roku 51 Pavel 
vzalTita ssebou do Jerusalema (Gal. 2, 1). 
Tenkráte se jednalo o to, je-li obřízka 

1 bývalým pohanům potřebná. Mnozí 
z bývalých Židů usilovali o to, aby také 
Titus obřezán byl. Ale Pavel nikterak 
nesvolil, háje křesťanské svobody. 

Titus stal se výtečným šiřitelem evan- 
gelia; proto Pavel jej chválí v II. Koř. 12 
i jinde. Pavel poslal Tita s listem do 


Korintu, chtěje odkliditi povážlivé roz- 
tržky v církvi té. Titus byl v Korintě 
uctivě přijat; roztržky zanikly. Ještě jed- 
nou Pavel poslal Tita s listem ke Korint- 
ským, a od té doby Titus provázel Pavla 
na všech jeho cestách apoštolských. Po- 
zději, asi v té době, když se Pavel vracel 
z římského vězení a na ostrově Krétě se 
zastavil, ustanovil Tita biskupem na Kré- 
tě, jakož potom Timothea v Efesu. Poté 
Pavel psal Titovi z Macedonie list, zvaný 
pastýřský, protože mu v něm dává po- 
třebná naučení a napomenutí k vedení 
pastýřského úřadu. 

Titus byl také v čas druhého věznění 
Pavlova u něho v Římě a odešel odtud 
do Dalmácie (II. Tim. 4, 10); a skončiv 
hlásání evangelia v krajinách dalmat- 
ských, Titus se vrátil na ostrov Krétu; 
tam zůstal až do smrti. Zachoval vezdy 
panictví; zemřel r. 90 (podle D) stár jsa 
94 let, v městě Gortyně. Svátek sv. Tita, 
žáka sv. Pavla, biskupa kretského a vě- 
rověsta dalmatského, 4. ledna. Řekové 
konají památku jeho 25. srpna. 

Sv. HERAKLIDES a sv. MYRON, 
žákové apoštolští, byli později biskupy 
na ostrově Cypru. Byli-li mučedníky, 
není známo. Svátek jejich je 17. září. 

Sv. AKVILA (česky Orel) a sv. PRIS- 
CILLA, manželé římští. Akvila vykoná- 
val řemeslo stanařské či čalounické. Ži- 
dovští tito manželé byli roku 44 na víru 
obráceni sv. Petrem; bylo jim uprchnouti 
z Říma za císaře Klaudia (Skut. 18, 2); 
i přišli do Korintu, kde se sešli se sv. 
Pavlem, a pak do Efesu. V Efesu obrátili 
na viru učeného žida Apollona. Z Efesu 


44 


se vrátili do Říma. Pavel, který u nich 
nějaký čas zůstával - bylť téhož zaměst- 
nání stanařského - dal jim v listě k Řím. 
(i6, 4) čestné vysvědčení: „. . . kteří pro 
můj život nasadili hrdlo své.“ A opět 
Akvila a Prisca (či Priscilla) byli v Efesu, 
jak vysvítá z listu k Tim. 4, 19. Víc se 
o nich neví. Svátek sv. A.quily a sv. Pris- 
cilly 8. července. 

Sv. NIKOMEDES, učedník sv. Petra, 
kněz a mučedník v Římě. Akta o něm 
jsou nespolehlivá. Když Nikomedes byl 
pohřbil tělo Felikuly, usmrcené pro víru 
Kristovu, byl jat a olověným Sochorem 
utlučen kolem r. 90. Svátek jeho 1 5. září. 

Sv. URBAN, AMPLIAT a NA.RCIS, 
učedníci apoštola Pavla (k Řím .16,8-11), 
byli vynikající členové křesťanské obce 
římské. Urban prý zemřel jako mučed- 
ník při vzbouření lidu. Ampliatových a 
Narcisových dalších osudů neznáme. Pa- 
mátka těchto učedníků s v. Pavla 3 1 • říj na. 

Sv. HERMAS, učedník sv. apoštola 
Pavla (Řím. 16, 14), byl asi vynikajícím 
členem křesťanské obce římské. Sv. Je- 
roným píše, že jmenovaný Hermas byl 
považován za spisovatele knihy nadepsa- 
né „ Pastor t. j. Pastýř. Kniha ta jedná 
o Církvi, o víře a o křesťanských ctno- 
stech ; byla vždy u veliké vážnosti u křes- 
ťanů a dochovala se až na naše doby. Jiní 
mají za spisovatele knihy jistého Hermu, 
bratra papeže Pia I. Svátek sv. Hermy 9. 
května ; kdežto řečený bratr papeže Pia I. , 
sv. Hermes^ o němž není více zpráv, ctí 
se 1 . května. 

Sv. ASYNKRITUS, žák sv. apoštola 
Pavla, o němž praví Pavel k Řím. 16, 


1 4 : „Pozdravte Asynkrita . . . “ Svátek j eho 
8. dubna. 

Sv. POLYXENA a sv. XANTIPPAbyly 
podle tradice žákyně Apoštola Pavla. Xan- 
tippa prý byla manželkou jistého Proba. 
Vlastí její bylo prý Španělsko. V Řím. Mar- 
tyrologiu jsou uvedeny, ale Bollandisté je 
rozeznávají mezi praetermissi, t. j. mezi 
nejistými. Svátek jejich jest 23. září. 

Sv. PER PETUí^., římská matróna, byla 
podle legendy pokřtěna sv. apoštolem 
Petrem. Perpetua obrátila na víru i man- 
žela svého Afrikána i syna svého 
jehož památka se ctí 28. července. Perpe- 
tua pohřbila mnoho mučedníkův. Svátek 
sv. Perpetuy, prvokřesťanky, 4. srpna. 

Sv. PERPETUA,podlepověsti manžel- 
ka apoštola Petra a matka sv. Petronilly ; 
byla usmrcena za císaře Nerona. Svátek 
sv. Perpetuy, mučednice, 4. listopadu. 

Sv. PETRONILLA, pannařímská, byla 
podle podání dcerou sv. apoštola Petra. 
Spíše je asi duchovní dcerou sv. Petra, t.j. 
byla sv. Petrem na viru Kristovu obrácena 
a pokřtěna. Podle svědectví sv. Augustina 
a Jeron)"ma Petronilla skvěla se krásou, 
bohabojností a čistotou srdce. Kdysi one- 
mocněla prudkou zimnicí. Sv.Petr uzdra- 
vil modlitbou svou mnoho nemocných, 
avšak zdráhal se uzdravit! dceru svou. 
A když mu to někteří ve zlé měli a na 
příčinu toho se tázali, odpověděl prý: 
„Tato nemoc je dceři mé ku blahu, je 
výborným lékem pro duŠi její.“ Petro- 
nilla se uzdravila. Byla ozdobou všech 
panen. Mnozí mladí mužové se ucházeli 
o její ruku. Bohatý Flaccus zahořel lás- 
kou k ní tak, že přišel s mnohými slu- 


45 


žebníky, aby Petronillu, kdyby se snad 
zdráhala státi se jeho manželkou, násilím 
unesl. I řekla k němu Petronilla: „Nevá- 
zanče nezkrocený, ty! Násilí užíváš proti 
slabé bezbranné dívce? Srdce dívky nedo- 
budeš mečem, ale dary; ne hrozbou, ale 
tichou láskou. Chceš-li mne míti za ženu, 
popřej mi lhůty tři dnů, abych se mohla 
vystrojit! ke svatbě. A pak pošli vzácné 
panny, aby mne uvedly do domu tvého. “ 
Flaccus uposlechl a odešel. Petronilla, jež 
již dříve byla slíbila Bohu ustavičné pa- 
nenství, modlila se k Bohu, aby jí dal 
zemříti atak panenství své zachovati. Bůh 
vyslyšel modlitbu její. Petronilla zemřela. 
Po třech dnech přišly ozdobené panny, 
slavným průvodem a zpívajíce, aby šťast- 
nou nevěstu uvedly k ženichovi. Vidouce 
však Petronillu mrtvou a zsinalo u, zbledly 
a spěchaly, aby to Flacco vi oznámily. Flac- 
cus dal vystrojit! místo svatby pohřeb. Pe- 
tronilla zůstavila svou soukojenku a spo- 
lečnici, sv. Felikulu. Svátek 51. května. 

Sv. PLAUTILLA , podle legendy učed- 
nice sv. Petra, matróna v Římě, matka 
sv. Flavie Domitilly, prokázala uvězně- 
nému apoštolu Pavlovi poslední skutek 
lásky ošetřujíc jej. Zemřela smrti klid- 
nou roku 68. Někteří spisovatelé kladou 
smrt její do r. 66, avšak tím ruší legendu 
o prokázaném skutku lásky apoštolu Pav- 
lovi. Svátek sv. Plautilly 20. května. 

Sv. RUFUS, prvokřesťan v Ř imě, 
o němž píše apoštol Pavel k Rím. 16, 15: 
„Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a 
matku jeho i mou,“ t. j. kterou i já jako 
matku ctím. Rufus byl podle pověsti sy- 
nem Šimona Cyrenského, o němž je řeč 


u sv. Mat. 27, 32. Pavel, když byl na stu- 
diích v Jerusalémě, byl v domě Šimona 
a manželky jeho, rodičů Rufových, s lás- 
kou chován. Víc se o Rufovi neví. Rufus 
je uveden i v Řím. Martyrologiu. Svátek 
21. listopadu. (Viz Rufa 12. listopadu.) 

Sv. LUČINA, matróna římská, učed- 
nice apoštolů Petra i Pavla; prý ošetřo- 
vala sv. Processa a Martiniána v žaláři a 
pohřbila je. Mučednicí asi nebyla. Svátek 
její 30. června. 

Sv.NARNUS, biskup vBergamu,podle 
Rím. Martyr, od apoštola Barnabáše na 
biskupství vysvěcený, zemřel kolem roku 
75. Svátek 27. srpna. 

Sv. PROSDOCIM, žák apoštola Petra 
a první biskup padovský (v Benátsku) a 
mučedník za doby císaře Hadriana. Svá- 
tek 7. listopadu. 

Sv. HERMAGORAS (slovansky: Mo- 
hor) žák sv. Marka evangelisty a první bis- 
kup akvilejský(u moře Jaderského). Vpro- 
následování za císaře Nerona Hermagoras 
byl kyji ztlučen a hořícími pochodněmi 
pálen. Věřící a duchovni vidouce, že Her- 
magoras touží po smrti mučednické, otá- 
zali se ho: „Co učiníme, až budeš od nás 
vzat?“ I řekl jim svátý biskup: „Zvolte 
si biskupem mého jáhna Fortunata.^^ 
Hermagoras byl posléze sťat. Nástupcem 
jeho stal se jáhen jeho Fortunat; i ten 
zemřel smrti mučednickou za císaře Ne- 
rona. Svátek sv. Hermagory i sv. Fortu- 
nata 12. července. 

Sv. KANDIDA, učednice sv. Petra 
v Neapoli. Petr ji pokřtil, když se z An- 
tiochie ubíral do Říma. Kandida byla 
manželkou sv. Asprena a zemřela kolem 


46 


r. 8o. Aspren byl pak biskupem neapol- 
.ským. Svátek sv. Kandidy 4. záři; svátek 
sv. Asprena 5. srpna. 

Sv. HESYCHIUS, učedník sv. Pavla, 
byl snad po návratu Pavlově z cesty na 
■západ poslán do Španělska. Praví se, že 
byl ukamenován ve španělské provincii 
Jaěn. Svátek 1. března. 

Sv. SERGIUSPAULUS, prokonsulna 
ostrově Cypru, žák apoštola Pavla. Skutky 
ap. 15, 12 praví: „Tu prokonsul uzřev 
co se stalo (podivné potrestáni čaroděj- 
níka Elemy), uvěřil žasna nad učením 
Páně.‘^ Římské Martyrologium svědčí, že 
apoštol Pavel vzal Sergia Pavla na cestu do 
Španěl s sebou, a že jej zanechal jako bis- 
kupa v městě Narbonně (v krajině Lan- 
^uedocské). Svátek jeho 22. března. 

Sv. KRESCENC, žák apoštola Pavla 
(II. Tim. 4, 10) šel z Říma do Galácie 
před rokem 67., pak se odebral do Gal- 
lie a byl ustanoven biskupem viennes- 
kým, jsa podle Bollandistů první v řadě 
tamějších biskupů. Zemřel kolem r. 80. 
Památka jeho se světí 29. prosince. 

Sv. JULIAN je prý totožný s oním Si- 
monem, u něhož Kristus Pán byl hostem 
(Mat. 26). Později byl věrověstem a prv- 
ním biskupem v Mansu ve Francii. Ne- 
máme o něm zaručených zpráv. Svátek 
27. ledna. 

Sv. TROFIM, nebyl-li učedníkem Pá- 
ně, byl zajisté žákem apoštola Pavla, a to 
slavným. Pocházel z Efesu. Později ode- 
bral se do Gallie a kázal v krajině Ar- 
lesské. Svátek 29. prosince. 

Sv. XISTUS(či sv. Sixtus), žák apoštola 
sv. Petra, byl později, jak svědčí Římské 


Martyrologium, biskupem v Remeši v Gal- 
lii. Umučen prý byl za císaře Nerona. 
Avšak Bollandisté tvrdí, že Xistus přišel 
do Remeše a do Soissonsu až po r. 257. 
Svátek sv. Xista 1. záři. 

Sv. MATERNUS, žák apoštolský, podle 
ústního podání byl onen mládenec naim- 
ský, kteréhož Kristus Pán vzkřísil opět 
k životu. Byl zajisté muž znamenitý, ne- 
boť o něm vzniklo mnoho pověsti. Přišed 
do Gallie, hlásal evangelium u Kolína, 
Treviru a Tongersu. Odtud sluje bisku- 
pem kolínským a trevírským. Y Marty- 
rologiu sv. Jeronýma není řeči o žáku 
apoštolském Maternovi. Jiní spisovatelé 
popírajíce, že Maternus byl žákem apo- 
štolským, tvrdí, že žil za císaře Diokle- 
ciána; neboť je historicky jisto, že na 
sněmě Římském r. 5 1 5 byl přítomen bis- 
kup Maternus. Maternus nazývá se, ať žil 
ve století prvním nebo kolem 315, „apo- 
štolem Alsas“. Svátek sv. Materna 1 4. záři. 

6. ZKÁZA JERUSALÉMA 

Židé nesli těžce, že byli poddáni Ří- 
manům . Když někteří římští vladaři Židy 
víc a více utiskovali, vzbouřil se celý ná- 
rod židovský proti panství římskému. Cí- 
sař Nero poslal proti nim zkušeného vo- 
jevůdce svého Vespasiana, Vespasian již 
zamýšlel udeřiti na Jerusalém; v tom ze- 
mřel císař Nero, a Vespasian povolán byv 
na trůn císařský, odevzdal vedení boje 
synu svému Titovi. Křesťané prchli z Je- 
rusalema a odebrali se do městečka Pelly 
za Jordánem, jsouce přesvědčeni, že na- 
dešla dob a zkázy J er u s alem a Kr i stem před- 


47 


pověděná. Titus obklíčil město se všech 
stran; v městě zuřil hlad a mor; tisíce 
mrtvol nepohřbených Šířilo nákazu. Dne 
1 o . (nebo 15.) srpna r. 7 o voj áci římští vnik- 
nuvše dovnitř města vraždili, loupili a ni- 
čili všecko. Titus by byl rád alespoň chrám 
zachránil. Avšak přes zákaz svého voje- 
vůdce vojáci zapálili chrám a zakrátko 
nezbylo z něho nic než pustá zřícenina. 
Víc než 90.000 Židů bylo odvedeno do 
otroctví. - Za císaře Hadrianar. 155 Židé 
se vzbouřili opět a naposledy ; vedeni byli 
Bar-Chochbou, jenž od rabína Akiby byl 
prohlášen za mesiáše. Avšak byli opět pře- 
moženi, země byla zpustošena a místo 
Jerusaléma založeno bylo město pohanské 
Aelia Capitolina. Stát židovský zanikl, 
Židé opustili svou vlasť a rozptýlili se 
mezi všemi národy. Přestaly starozákonní 
oběti židovské a tím přestal u nich i stav 
kněžský. Nyní se čítá asi 1 6 milionů Židů 
na celém světě; z těch je 11 milionů 
v Evropě, 550.000 v československé re- 
publice. 

7. ROZŠÍŘENÍ NÁBOŽEN- 
STVÍ KŘESŤANSKÉHO 

Náboženství křesťanské se rozšířilo 
v prvních třech stoletích rychle po všech 
zemích říše římské. Místodržitel v Bithy- 
nii, pohan Plinius mladší, napsal v listě 
svém 97. císaři Trajanovi kolem r. 100 
takto: „Nejenom města, nýbrž i dědiny 
a venkov jsou proniknuty nákazou té 
pověry. “ Přispěl k tomu i útvar státu 
římského ; různí národové žili v něm pod 


jedním žezlem; řeckou řečí bylo lze se 
dorozuměti v celé říši. Všichni křesťané 
konali dílo misionářské : vojíni, řemesl- 
níci, kupci, úředníci, učenci. Zvláštní 
zásluhu o křesťanství měli otroci, jimž; 
tenkráte svěřena byla výchova v rodi- 
nách. I ženy se přičinily o obrácení po- 
hanů. Zajatci poznavše učeni Kristovo,, 
rozšiřovali je, když se navrátili do vlasti 
své, mezi rodáky svými. Také písmem 
známost učení Kristova se rozšířila; první 
křesťané si velice vážili Písma sv. Záhy 
spojeno bylo 27 spisů apoštolských v jed- 
nu pevně uzavřenou sbírku. Prvopisy 
apoštolů se časem rozpadly, mnoho knih 
bylo od pohanů za pronásledováni zni- 
čeno, ale přece zachovalo se do dneška 
12.000 překladů a opisů; z těch poznati 
lze, že na obsahu po všechnu tu dobu 
nebylo nic změněno. 

Bůh obdařil apoštoly, jejich nástupce 
a mnohé křesťany darem zázrakův, aby 
jimi pravdu evangelia dokazovali. Svatý 
život křesťanů, jejich péče o chudé, jejich 
láska k nepřátelům byly pohanům divad- 
lem podivuhodným. Apoštolové hlásali 
evangelium v hlavních městech j ednot- 
livých zemí; z měst pak se křesťanství 
šířilo do okolí. Mezi jednotlivými osa- 
dami křesťanskými čili církvemi poží- 
valy některé veliké vážnosti ; tak zvané 
církve apoštolské byly založeny od apo- 
štolův a jejich učedníků. Z nich vynikají 
církev v Jerusalemě, v Antiochii, v Ale- 
xandrii a v Římě. Později k nim počítána 
také církev v Cařihradě. Biskupové těch 
církví sluli patriarchové. 

Římané se chovali s počátku lhostejně 


48 




N AROZENÍ PÁNĚ PANNA MARIA S JEŽÍŠKEM, 2 ANDĚLY A 2 APOŠTOLY 







ke křesťanství, trpíce všecka náboženství 
v zemích svých. Ale brzy se stali úhlav- 
ními nepřáteli křesťanství a pronásledo- 
vali je se vŠímúsilím, chtějíce jevyhubiti. 
Křesťané byli vyhlášeni za velezrádce a 
nepřátele vlasti, protože odpírali císaři a 
jeho obrazům božskou poctu a protože 
se vystříhali státních slavnosti; spojených 
s modloslužbou . Společnost římských pro- 
stopášníků nenáviděla křesťanství, proto- 
že zavrhovalo jejich nemravnost a protože 
hlásalo čistotu, pokoru a sebezápor. Po- 
hanští kněží brojili proti křesťanství ze 
strachu, aby nepozbyli vlivu svého u lidu ; 
k nim se přidružili umělci a řemeslníci, 
kteří při chrámech pohanských nalézali 
výnosné zaměstnání. Kdykoliv nějaká po- 
hroma stihla město či krajinu, pohané 
dávali vinu křesťanům, že prý nechtějíce 
se bohům klaněti, popudili je ke hněvu. 
Ironicky vyčítá Tertullian (ý 240) poha- 
nům ve své „Obraně čl. 40: „Vystou- 
j)í-li v Itálii řeka Tiber až ke zdem města 
Říma, nebo nezaplaví-li Nil žádoucí mě- 
rou niv, nebo třese-li se země, vzmáhá-li 
se hlad a mor, ihned se volá: Předhoďte 
křesťany lvůml“ 

8. PRONÁSLEDOVÁNÍ 
KŘESŤANŮ 

Podle sv. Augustina historikové počí- 
tají obyčejně deset velikých pronásledo- 
váni křesťanů. Pronásledováni bylo dvojí: 
buď lid podrážděný pohanskými kněžími 
týral a vraždil křesťany o své újmě, anebo 
pronásledování vyšlo od císařů. Vydány 


edikty, a kdo ediktů nedbal, byl pohnán 
před soud. Před soudem křesťan byl tá- 
zán, je-li křesťanem a chce-li odpadnouti 
od Krista, či chce-li poslechnouti ediktů 
císařských. Kdo Krista zapřel, byl pro- 
puštěn, kdo se nezřekl Krista, byl mu- 
čen. Bylo mnoho odpadlíků, kteří sezdě- 
siJi muk, jimiž jim hrozili, aktéři zapřeli 
víru svou; anebo odpadli od víry teprve 
mezi mučením. Někteří odpadlíci obě- 
tovali bohům na důkaz, že přestali býti 
křesťany (sacrificati) ; sypali do ohně ka- 
didlo (thurificati) ; vydali Písmo sv. nebo 
jiné knihy posvátné (traditores) ; dali se 
zapsati do veřejných seznamů (acta fa- 
cientes) ; nebo vymohli si vysvědčení od 
úřadů, jako by byli obětovali (libellatici). 

Kdo pro víru Kristovu nebo pro vyko- 
návání některé ctnosti křesťanské pod- 
stoupil smrt nebo trpěl životu nebezpečné 
zranění, sluje mučedník ijnarljr^ t. j. svě- 
dek božství Kristova). Mučednictví je nej- 
vyšší stupeň lásky k Bohu. Naprati tomu, 
kdo umírá za blud, není mučedníkem, 
nemaj e pravé viry ani lásky k Bohu. Kdo za 
víru obětoval jen majetek nebo svobodu, 
sluje vyznavač (confesso?') • Když minula 
doba pronásledování, vyznavačem je kaž- 
dý světec, který nebyl umučen. Nesčíslné 
je množství svátých mučedníkův a vyzna- 
vačů ze všech stavů, každého věku a obo- 
jího pohlaví. Muži, ženy, slabí kmetové, 
panny i dítky snášeli se statečnou myslí 
a s důvěrnou oddaností do vůle Boží krutá 
muka, ano radovali se, že jim dopřáno pro 
Krista trpěti. Cím více pohané pronásle- 
dovali Církev, tím více rostla a mohut- 
něla, tím Četněji hlásili se noví věřící lidé 


49 


k nim. Mnozí pohané vidouce statečnost 
křesťanů v nejholestnějších mukách, tak 
mocně byli dojati, že ihned vstoupili do 
Církve, volajíce po křtu. Nejednou se stalo, 
že katané odhodili nástroje m učitelské a 
že stali se křesťany. l'ertullián praví ve 
své „Obraně^^ kapit. 50, 5 k pohanům: 
„Křižujte nás, mučte, drťte nás . . . tím 
více nás přibývá, čím vice nás žnete. Símě 
jest krev mučedníkův. “ - Vyznati víru 
před soudcem bylo křesťanům radostí. 
Plesali, metajíce vyznání víry soudci ve 
tvář. Soudce nemohl leč jim vytýkati 
zpozdilost jejich jednání, a tak utvářel 
se spor v zajímavý dialog, připomínající 
spíše školu filosofů, než soudní síň. Z od- 
povědi křesťanů bylo poznati jakýsi po- 
svátný vzdor. Foroto Minutius Felix na- 
psal: „Jaká to slast, tropiti si žerty ze 
soudce. Za pronásledování Církev kvetla 
nejkrásněji a doba ta stala se všem křes- 
ťanským věkům příkladem k pravé hor- 
livosti ve víře. Také zázraky ukázal Bůh, 
že mučedník trpí pro jeho pravdu: tu 
světlo ozářilo vězení mučedníkovo, tu 
oiieň nebo voda vypověděly svoji službu, 
tu zahojily se podivuhodně přes noc rány 
mučedníků. 

Ještě před Neronem kolem r. 46 byla 
podle pověsti v Limoges (ve Francii) 
sv. VALERTA pro víru usmrcena. Je 
také v Rím. Martyrologiu. Svátek její 9. 
prosince. -V oné době trpěla též mimo jiné 
sv. THEKLA. Narodila se podle po- 
dání kolem roku 30 v Tkoniu, hlavním to 
městě Lykaonie (nyní Konieh) z rodičů 
pohanských. Bohatí její rodiče bedlivě 
dbali výchovy své dcery. Thekla pilně 


čítala spisy mudrců a básníků řeckých; 
byla duchaplná, vnímavé mysli a dobrého 
srdce a neobyčejně sličná. Nebylo divu, 
že brzo se o ni ucházeli nejpřednější mla- 
díci. Idiekla byla zasnoubena jinochu 
Thamirovi a blížila se doba sňatku. 

Toho času však zavítal do Ikonia sv. 
Pavel s B’arnabášem a kázali o Kristu 
Ukřižovaném, o potřebě pokání, o křtu, 
o životě věčném. Thekla uslyševši slova 
jejich, zahořela láskou ke Kristu a roz- 
hodla se, že se stane učednicí jeho. Sv. 
Pavel ji vyučil ve víře a pokřtil ji. Od 
té doby Thekla „umrtvila v sobě ná- 
silně (jak praví o ní Řehoř Nysský) všecky 
tělesné myšlenky a žádosti, aby umřel 
svět pro ni, a aby ona odumřela světu^h 
Také se odřekla pohanského ženicha svého 
Thamira a zaslíbila se Kristu slibem usta- 
vičného panenství, umiňujíc sobě, žebude 
sloužiti Kristu celým srdcem. Rodiče a 
odmítnutý ženich se snažili lichocením 
a hrozbami ji odvrátiti od Krista. Když 
Pavel s Barnabášem odešli do Lystry, 
Thekla, aby ušla nátlaku příbuzných, 
uprchla z domu za sv. Pavlem, aby jeho 
vedením našla Vitočiště a mohla sloužiti 
Bohu. Avšak na útěku byla dohoněna, 
polapena, nazpět přivedena a od svého 
zamítnutého nápadníka u soudu obžalo- 
vána. 

Thekla byla, jak praví někteří sv. Otco- 
vé, odsouzena na smrt upálením. Ale oheň 
byv uhašen prudkým lijákem, neublížil 
ji. Poté byla předhozena dravým šelmám. 
Sv. Ambrož praví (De virg. 11 ., 3) : „ Když 
Thekla byla se šatů svlečena, klopila zraky 
své, jsouc polita ruměncem studu, cudně 


50 


k zemi, aby se její zrak nesetkal se zra- 
kem nižádného muže; cudnost její půso- 
bila, že diváci, kteří přišli na divadlo se 
zraky nestoudnými, vrátili se se zraky 
cudnými. “ Avšak dravé šelmy jí neublí- 
žily. Obě tyto chystané muky jsou tak 
zaručeny, že by bylo opovážlivostí, o nich 
pochybo váti. 

Thekla se dostala na svobodu a měla 
útěchu, že zase uvidí sv. apoštola Pavla 
a že ho snad provázeti bude na cestách 
apoštolských. Spolehlivější zpráva je, že 
Thekla se odebrala z Ikonia do Seleucie 
v Kilikii (v Tsaurii podle D a Sr), kdež 
mnoho let v panenství neporušeném živa 
byla a kdež (podle breviáře) ve věku go 
let zemřela přirozenou smrtí „v pokoji^. 
.Jmenuje se mučednici, protože jí bylo 
típěti různé strasti. Svátek sv. Thekly, 
panny a mučednice, 25. září. 

První pronásledováni za císaře Ne- 

rona ^4-68. 

Za císaře Nerona vyhořela r. 64 veliká 
část Říma a vznikla pověsť, že císař sám 
dal město zapáliti, aby si znázornil hořící 
město Tróji. Nero však uvalil podezření 
ohavného skutku na křesťany, vyhlásiv 
je za původce požáru. Tu nastalo nelid- 
ské pronásledování křesťanů. Lid se vrhl 
na křesťany, křižoval a stínal je, zašíval 
je do koží zvířecích a předhazoval psům, 
obkládal je smolou a zapaloval v noci, 
aby osvětlovali zahrady císařovy pochod- 
němi. Počet mučedníků byl veliký. Ta- 
citus mluví ve svých annalech XV., 44 
o „ohromném množství usmrcených 


křesťanů. Vtu dobu kromě Petra a Pavla, 
Filemona, Appie a Aristarcha usmrceni 
byli; 

Sv. BASILISSA a sv. ANASTASIE, 
vznešené matróny římské, žákyně sv. apo- 
štolů Petra a Pavla, pohřbívaly podle le- 
gendy těla sv. apoštolů a mučedníků, byly 
však vyzrazeny a jaty. Prsy jim byly uře- 
zány, jazyk jim byl vyrván, posléze byly 
sťaty. Tak to dosvědčuje Řím. Martyro- 
logium. Rok smrti je 67. Svátek jejich 
se slaví 15. dubna. 

Sv. PROCESSUS a sv. MARTINIÁN 
byli podle legendy žalářníky a náleželi ke 
stráži mamertinského žaláře. Byli strážci 
uvězněných apoštolů Petra a Pavla ; sly- 
šíce slova jejich, obrátili se na víru Kris- 
tovu. Byli pro víru svou biti a sťati r. 67. 
V mukách prý volali : „Jméno Boži budiž 
velebeno. “ V některých martyrologiích 
bývá s nimi i Firmin jmenován. Svátek 
jejich 2. července. 

Sv. MARCEL a sv. APULEJ v Římě 
byli zprvu přivrženci Šimona čaroděj- 
níka, o němž je řeČ ve Skut. ap. 8, 9; 
ale později se stali horlivými učedníky 
apoštola Petra a byli pro víru usmrceni 
a na silnici appijské pohřbeni. Svátek 
jejich 7. října. 

Sv. ALEXANDER (česky: Clech, Lech) 
pocházel z Brescie; za pronásledování křes- 
ťanů odešel do Marsilie a pak do Aixu ke 
sv. Maximovi, kdež u víře byl vyučen. 
I Maxim byl prý učedníkem Páně. Ale- 
xander vrátiv se do Brescie, hlásal viru 
Kristovu. Za Nerona byl prý uvázán k di- 
vokému býku a usmýkán. Slaví se 26. 
srpna. 


51 


Sv. TORPÉT (Torpes) byl prý dvoře- 
nínem císaře Nerona. On a jistý Evilius 
nebo Evellius jsou snad míněni slovy 
apoštola Pavla k Filip. 4, 22, an dí: „Po- 
zdravují vás všichni svati, zvláště ti, kteří 
jsou z domu císařova. “ Torpét byl pro 
víru mrskán tak, že tělo jeho byla samá 
rána. Konečně byl sťat. Svátek jeho 17. 
května. 

Sv. NAZARIUS byl, jak legenda vy- 
pravuje, synem vznešeného muže pohan- 
ského, jménem Afrikána, v Římě, a křes- 
ťanské jeho manželky Perpetuy, která od 
apoštola Petra byla pokřtěna. Nazarius jsa 
devítiletý, pozoroval rozdílnost vyznání 
u svých rodičů a byl v rozpacích, ke 
kterému náboženství se má přikloniti, 
neboť otec i matka se snažili získat i syna 
pro svoje náboženství. Nazarius rozhod- 
nuv se pro víru křesťanskou, byl od pa- 
peže Lina ve víře vyučen a pokřtěn. Když 
vzniklo pronásledování křesťanů, rodičo- 
vé vypravili syna do ciziny a opatřili jej 
bohatstvím, aby byl v bezpečí. Nazarius 
přišed do Milána, zastihl sv. Gerváse a 
Protase v žaláři. Když císařský náměstek 
uslyšel, že Nazarius ony křesťany povzbu- 
zoval, dal ho biti a z města vyhnati. 1 o- 
debral se Nazarius do Gallie, a tam na 
žádost jisté matky pokřtil syna jejího 
Celsa; také kázal v Trevíru. Vraceje se, 
zanechal Celsa v Miláně a sám se ode- 
bral do Říma. Tam se shledal se stařič- 
kým otcem svým Afrikánem, který také 
byl na víru obrácen. Avšak pohanskými 
kněžími donucen byl opustit Řím; při- 
byv do Milána, byl i s Celsem sťat za Ne- 
rona roku 68. Sv. Ambrož nalezl jejich 


těla a přenesl je do chrámu. Svátek sv. Na- 
zaria a Celsa, mučedníků, 28. července. 

Sv. AUGUSTA, panna v Seravallu 
(u Benátek), byla prý dcerou pohanského 
knížete Matruka. Otec seznav, že dcera 
vyznává víru křesťanskou, udal ji jako 
křesťanku a vydal ji na smrt. I byla na 
dva stromy přivázána, pod ní pak byl 
rozdělán oheň, kterým byla upálena. Rok 
její smrti není znám. Praví se, že žila 
v prvním století. Svátek 27. března. 

Sv. EUFEMIA (čes. Ofka), DOROT- 
HEA (č. Bohdanka), THEKLA a ERA- 
SIMA(či Erasma) , panny akvilej ské. První 
dvě b5dy dcery pohana Valencia, druhé 
dvě byly dcery křesťana Valentiniana. 
Pro víru Kristovu byly bičovány; pak 
obnažené vedeny městem a sťaty. Snad 
Valencius sám konal popravu. Svátek je- 
jich je 5. září.^ 

Sv. RUFUS, konsul ravennský, byl 
prý od místního biskupa, sv. Apollináře, 
pokřtěn i s dcerou svou Rufinou, která 
pak slíbila Bohu ustavičné panenství. 
Rufus byl zvolen biskupem v italském 
městě Kapui. Za císaře Nerona byl prý 
sťat. Jiní však udávají jako rok smrti 80. 
Svátek sv. Rufa 26. či 27. srpna. 

Sv. V ITALIS asv. V ALERÍ A byli man- 
želé v italském městě Ravenně ; snad byli 
rodičisv. Gervásea Protásc.Vitalis byl vo- 
jín. Podle legendy prý povzbuzoval lékaře 

Sv. URSICINA k vytrvalosti u víře. 
Za to byl usmrcen, a to bud upálen anebo 
za živa pohřben. Stalo se tak snad r. 60. 
Jeho manželka byla, že nechtěla bráti 
účasti na pohanské modloslužbě, lidem 
na cestě z Ravenny do Milána usmrcena. 


Svátek sv. Vitališe, Valerie a Ursicina, 
mučedníků, 28. dubna. 

Sv. JUSTUS (Pravoslav), ORONTIUS 
a FORTL NATUS. Juslus byv poslán apo- 
,Holem Petrem do Říma, zastavil se v Lec- 
ce, kdež byl pohostinu přijat od Orontia. 
Justus vyučil Orontia a Fortunata ve 
víře křesťanské a vykonav své poselství, 
vrátil se do Korintu, bera s sebou Orontia 
a Fortunata. Sv. apoštol Pavel vysvětil 
Orontia za biskupa pro jmenované město 
Lecce a přidal mu Justa jako věrověsta. 
justus a Orontius byli za Nerona r. 68 
umučeni. Fortunat, nástupce Orontiův, 
zpečetil později mučednickou smrtí víru 
svou. Svátek jejich 26. srpna. 

Sv. FELIX a KONSTANTIA mučed- 
níci v italském městě Noceře. Rok smrti 
68, svátek 19. září. 

Po smrti Neronově zaznamenávají se 
tito mučedníci: 

Sv. PAULIN, narozený v Antiochii Syr- 
ské (na řece Orontes) odešel r. 46 s Petrem 
do Říma a z Říma do Lukky, kamž byl od 
sv. Petra ustanoven za biskupa. Byl muž 
moudrý, spravedlivý a dobrotivý. Za pro- 
následování křesťanů byl jat i s knězem 

Sv. SEVEREM (čes.šebířem),sjáh nem 
Lukášem a s vojínem Theohaldem (čes. 
Děpoltem), Paulin byl ubit, ostatní byli 
sťati, r. 69. Svátek sv. Paulina 12. červen- 
ce, sv. Severa, Lukáše a Theobalda 12. 
července. 

Sv. LEONCIUS vojevůdce, Hypacius 
důstojník, Theodul vojín byli umučeni 
v Tripoli (ve Fénicii) za císaře V espasiána 
vletech 69-79. Svátek těchto sv. mučed- 
níků je 18. června. 


Druhé pronásledováni zacisaře Do~ 
miciána 8 l~p 6 . 

Krutý císař Domicián uslyšev, že kře- 
sťané mluví o říši Kristově, jal se je pro- 
následovati. Ze sv. Jana apoštola dal mu- 
čiti, bylo nahoře řečeno . Také dal usmrtiti 
potomky Davidovy, kterých se dopátral. 
A když mu bylo řečeno, že žijí ještě dva 
příbuzní Kristovi, dva vnukové Judy Ta- 
deáše, dal si je přivésti do Říma; seznav 
z mozolů jejich, že živi jsou prací rukou 
svých, propustil je s posměchem. Mučed- 
níci, větším dílem z Itálie, jsou tito : 

Sv. LINUS papež (67-79) narodil se ve 
Volaterra (v Etrurii, ve Střední Itálii) a 
byl sv. Petrem obrácen na viru Kristovu. 
Je o něm zmínka v II Tim. 4, 21 : „Po- 
zdravují tě . . . Linus a všichni bratři. “ 
lánus byl prvním papežem po sv. Petrovi. 
Vydal nařízení, aby ženy nepřicházely bez 
závoje na služby' Boží. Zemřel smrtí mu- 
čednickou r. 79. Svátek sv. Lina, papeže a 
mučedníka, 5. září. (u Řeků 5. listopadu.) 

Sv. KLETUSnebo ANAKLETUSpapež 
(79-91) narodil se v Římě a byd na bis- 
kupství vysvěcen sv. Petrem a byl pový- 
šen na stolec apoštolský po Petrovi a Li- 
novi, čemuž nasvědčuje také vzývání svá- 
tých při Mši sv. před pozdvihováním. 
Kletus papež vynikal učeností a svátým 
životem. Rozdělil Rím na 25 okresů. Po 
prvé užil ve svých listech formulky : ,, Sa- 
lutem et benedictionem apostolicam.^^ 
Kletus zemřel jako mučedník r. 91. Svá- 
tek jeho 26. dubna. 

Sv. KLEMENT a sv. SEMPRONIUS. 
Klement byl podle Migne příbuzný císa- 


55 


ře Domiciána. Domicián dal Klementovi 
svou příbuznou Flavii Domitillu za man- 
želku. Klement a Flavia Domitilla měli 
dva syny, kteří se měli státi nástupci cí- 
saře Domiciána. Císař dozvěděv se, že 
Klement vyznává víru křesťanskou, dal 
ho zabiti r. 95. S Klementem se uvádí 
spolu i Sempronius. Svátek slaví se g. 
listopadu. 

Sv. FLAVIA DOMITILLA, dcera sv. 
Plautilly, manželka uvedeného Klemen- 
ta, byla též umučena. Podle jiných zpráv 
byla vyhnána na ostrov Pontiana v Tyrr- 
henském moři. Viz ostatně Flavii Domi- 
tillu ze dne 12. května. Svátek sv. Domi- 
tilly, mučednice, 7. května. 

Sv. FLAVIA DOMITILLA byl a panna 
v Římě, neteř císaře Domiciána. V jejím 
služebnictvu byli dva rodní bratři, Ne- 
reus a Achilleus. Oba byli horliví křes- 
ťané a pohnuli slovem i svátým životem 
svým Domitillu, že i ona potajmu se dala 
pokřtí ti. O jej i ruku se ucházel bohatý syn 
římského konsula, Aurelian. Kdysi Flavia 
Domitilla, očekávajíc návštěvu nápadní- 
ka svého, strojila se pečlivě, a tu jí řekl 
jeden z obou jmenovaných komorníků; 
„O Dornitillo, kdybys rovnou píli věno- 
vala ozdobě své duše, aby ses zalíbila ne- 
beskému ženichu, Kristu Ježíši! Jak bys 
byl a šťastna! “ Domitilla odpověděl a: „Což 
může býti pro ženu větší radosti, nežli 
míti muže? nežli míti dítky? Ci mám zů- 
stati zapomenutá a osaměl á? N emám užiti 
radostí, kterých život poskytu j e?^^ Nereus 
líčil, co zkusí nejedna žena od muže žárli- 
vého. „O vím,“ vece Domitilla, „znám ze 
svého mládí, co zkusila matka moje ; otec 


můj byl velmi žárlivý, a matka tím mno- 
ho trpěla. Ale což nutno, aby i mně se 
tak přihodilo, kdybych se vdala?“ Nato 
Achilleus jal se líčit i obtíže stavu man- 
želského, nebezpečí mateřství. „Co vytrpí 
matka před zrozením dítěte, co po zro- 
zeni! Co starosti dají děti,‘‘ a Nereus do- 
ložil : „Jak krásné jest panenství! Čistota 
zdobí i duši i tělo. Porušení čistoty dá se 
napravit! pokáním, ale ztracená nevin- 
nost se nikdy nevrátí. 

Domitilla se rozhodla, že odstoupí od 
zamýšleného sňatku a že se zasvětí Kristu 
Ježíši slibem ustavičného panenství. Oba 
komorníci se odebrali k biskupu (papeži) 
Klementovi a zjevili mu úmysl Flavie 
Domitilly. Klement přišed k Domitille 
řekl: „Milá dcero! Úmysl tvůj chválím; 
avšak zdaž jsi uvážila, že nastává tobě boj 
krutý, když odřekneš Aurelianovi a zvolíš 
Krista ženichem svým? Máš-li dosti od- 
vahy trpěti zlé, které ti nastane ?“ Domi- 
tilla odpověděla: „Spoléhám na milost 
nebeského Ženicha svého. On mne ne- 
opustí.*^ Domitilla složila v ruce svátého 
papeže slib ustavičného panenství a při- 
jala od něho závoj posvátný. 

Valerian dozvěděv se, že byl Domitil- 
lou odmítnut, zuřil. Snažil se lichocením 
a dary odvrátiti nevěstu od jejího před- 
sevzetí, a když se mu nedařilo úsilí jeho, 
udal Nerea a Achillea jako křesťany. Oba 
bratři byli do vyhnanství posláni do Ter- 
raciny u Velletri (na konci poncinských 
bařin) a tam sťati kolem roku 98. Také 
Domitilla byla poslána do Terraciny, a 
byly k ní do vězení přidány dvě pohanské 
družky její, Theodora a Eufrosina., aby 


54 


přemluvily Domitillu k odpadu od Krista. 
Vychvalovaly jí ženicha Auře li au a, jeho 
urozenost, bohatství a sličnost, domlou- 
val)^ jí, aby neodmítala sňatku s ním a 
posmívaly se stavu panenskému. Avšak 
marně. Stalo se, čeho se nenadály. Donu- 
tí 11 a nejen že neodpadla, ale přivedla i obě 
družky ke Kristu .ležíši, takže uvěřivše 
v něho, daly se pokřtíti ; také slíbily Bohu 
ustavičné panenství. Když pohanský soud- 
ce poznal, že DomitilJa i obě dívky trvají 
ve víře Kristově, dal zapáhti vězení, ve 
kterém byly držány, takže v plameni uho- 
řely. Tolik praví legenda. Akta o nich 
nejsou spolehlivá. Historicky zjištěna jest 
jejich mučednická smrt, kolem roku 98. 
Svátek sv. Flavie Domitil ly, sv. Theodory 
a Eufrosiny, sv. Nerea a Achillea, mučed- 
níků, 12. května. 

Sv. EUTYCHES, MARO a VIKTO- 
RJN byli sluhové Flavie Domitil ly vRi- 
mě ; také ji utvrzovali v jejím předsevzetí. 
Byli také usmrceni, snad v tutéž dobu. 
f^iktorin^ liorlivý křesťan, povzbuzoval 
Nerea a Achillea a jiné křesťany vypo- 
věděné do Terraciny k vytrvalosti u víře. 
Také Domitillu utvrzoval, aby nezvratně 
stála ve slibu svém, že zachová ustavičné 
panenství. Viktorin obrátil mnoho lidu 
k víře Kristově a byl pak zvolen bisku- 
pem v sabinském městě A^miterne (Con- 
tiglione). Posléze byl usmrcen; byl po- 
věšen za nohy nad zapáchající vodou 
sirnatou. Svátek sv. Eutycha, Marona a 
Viktorina, mučedníků, 15. dubna. Kromě 
toho svátek sv. Viktorina, biskupa a mu- 
čedníka, 5. září. 

Sv. APOLLTNARIS (Apollinář) přišel 


s apoštolem Petrem z Antiochie do Ří- 
ma a byl poslán do Ravenny za biskupa. 

V Ravenně Apollinář konal úřad svůj 
horlivě ; byl i obdařen darem uzdravovat! 
nemocné. Uzdravil jistého Bonifáce, jenž 
delší nemocí ztratil řeč, i dceru jeho, 
která tělesně i duševně churavěla, jsouc 
v moci ducha zlého. Bonifác a celá jeho 
rodina uvěřili v Krista. Ale modloslužeb- 
níci se vzbouřili proti Apollináři, zbičo- 
vali jej a vyhnali z města řkouce: „f když 
uzdravuješ nemocné, neodvažuj se více 
vkročiti do města! Jinak tě zabijeme.'^ 
Apollinář se odebral do krajiny Emilie, 
kde pokřtil celou rodinu konsula ra- 
vennského Rufa, o němž byla nahoře řeč 
(a jehož svátek je 27. srpna). Pohanský 
soudce dal si předvolat! Apollináře a za- 
počal výslech: ,,Jak se jmenuješ, a od- 
kud jsi ?“-„ Apollinář a pocházím z A.ntio- 
chie.‘^ - „Které máš zaměstnání? Jsi křes- 
ťan?'' - „Jsem křesťan a učedník apošto- 
lů Kristových. “ - „Kdo je Kristus ?“ - „Syn 
Boží.“-„Je to ten, kterého Židé ukřižo- 
vali? Jak to, že má býti bohem ?“-„Stal 
se člověkem, narodiv se z čisté Panny, 
aby člověčenstvo vykoupil. ‘‘ - „Také jsem 
o tom něco sl)’‘šel ; ale mohu tomu stěží 
věřiti. Zakazuji ti přísně, abys se více 
neodvážil víru Kristovu hlásati a rozŠi- 

V > U 

rovati . 

Ježto však svátý biskup zákazu toho 
Šetřit! nemohl a nešetřil, dal ho soudce 
na skřipci mučiti, kamenem do tváře 
tlouci, konečně na loď posaditi a do vy- 
hnanství odvésti. Iwoď ztroskotal a a Apol- 
linář zachrániv život, přišel do Malé 
Asie, odtud ke břehu řeky Dunaje, až 


55 


došel do Thrakie. Když počal hlásati víru 
Kristovu, vypudili jej modloslužebnici, 
donutivše jej, aby se přeplavil po lodi 
jinam. Takovým způsobem Apollinář se 
dostal z vyhnanství zase do Ravenny. Po- 
hanský soudce opět uvěznil Apollináře; 
žalářník však, tajný křesťan, propustil jej 
na svobodu. Žoldnéři pronásledovali Apol- 
lináře a dohonivše jej, tloukli jej tak zu- 
řivě, že se domnívali, že jest již ubit a 
mrtev. Po jejich odchodu přišli věřící a 
odnesli polomrtvého mučedníka a oše- 
třovali ho pečlivě. Sedmého pak dne ze- 
mřel Apollinář. Stalo se tak v letech 
75-78 (podle D 101). Svátek sv. Apolli- 
náře, biskupa a mučedníka, 23. července. 

Sv. PTOLOMAEUS, snad žák apoštola 
Petra, biskup v Nepi, umučen v I. stol. ; 

sv. ROMANUS (dle Řím. martyrol.), 
biskup v Nepi v I. století; svátek jejich 
je 24. srpna. 

Sv. ROMULUS umučen byl roku 90 
ve Fiesole; svátek 6. července. 

Sv. VALERIUS,biskupvměstě Lucce, 
žák sv. Paulina, byl za císaře Domiciána 
r. 90 umučen. Svátek 29. ledna. 

Na východě umučeni byli: 

Sv. IRENA, panna, podle řeckých pra- 
menů překrásná prý dcera pohanského 
velmože Licinia na Bosporu (v nynějším 
Cařihradě). Řekové o ní vykládají mno- 
ho pověstí a nazývají ji „slavnou mučed- 
nicí Na př. vykládají, že otec zvěděv, 
že Irena je křesťankou, dal jiná divokého 
koně přivázati, že kůň při tom mu pro- 
kousl ruku, a že se dal pokřtít! . Irena 
byla sťata bud za Domiciána nebo za 
Trajana. Slaví se 5. května. 


Sv. SEBASTIANA, panna v Heraklei 
(v Thrakii), prý apoštolem Pavlem na 
víru obrácená a pokřtěná, zemřela prý 
smrti mučednickou r. 93. Připomíná se 
7. června. 

Sv. ZOSIM, vojín v Pisidii, byl sťat 
za Domiciána nebo za Trajana. Některé 
legendy pokládají Lrsicina Ravennského 
za jeho společníka. Ale mylně. Svátek 
19. června. 

Sv. PANKRACIUSbylprý od apoštola 
Petra ustanoven za biskupa v Taormine 
na Sicilii. Pro horlivost, se kterou šířil 
víru Kristovu, byl zabit. Stalo se tak za 
císaře Domiciána kolem roku 95. Svátek 
jeho 3. dubna. 

Sv. FELIKULA, panna římská, přítel- 
kyně sv. Petronilly, byla za císaře Domi- 
ciána pro víru usmrcena^ mrtvola byla 
hozena do stoky, kněz Diomedus ji vy- 
táhl a pohřbil : za to sám byl usmrcen. 
Svátek sv. Felikuly 13. června. 

Třeti pronásledování za císařů 
Trajana ^ 8 ~liy a za Hadriana 
117-i^s. 

Trajan chtěje zachránit! pohanství, vy- 
dal zákon, jímžto bylo zakázáno zaváděti 
nový kult bez svolení státního. Rovněž 
vydal zákon proti tajným spolkům (he- 
teriím). Obou zákonů bylo užito proti 
křesťanům. V Bithynii byl tehdy (kolem 
roku 103) náměstkem císařovým Plinius 
Mladší; přestrašen množstvím uvězně- 
ných křesťanů, tázal se listem císaře, své- 
ho přítele, co má činiti s křesťany, má-li 
je trestati pouze proto, že jsou křesťany, 


56 






SV. PLACH). SV. scholastika A SV. BliNtDlKT KLANĚNÍ .SV. TŘÍ KRÁLŮ 



anebo jen tehdy, jsou-li usvědčeni z ně- 
kterého zločinu.Trajan odepsal, aby křes- 
ťané nebyli vyhledáváni, ale, budou-li 
udáni a neodstoupí-li od víry své, aby 
byli trestáni. Podle zákonů těch vzešlo 
veliké pronásledování křesťanů. 

Císař Hadrian vydal sice r. 1 25 zákon, 
o němž se zdálo, že by přinesl úlevu křes- 
ťanům. Poručil, aby křesťané nebyli na 
hrdle trestáni, leč jsou-li usvědčeni ze 
zločinů. Avšak zákona nebylo dbáno. Te- 
prve za císaře Antonína Pia (138-161) 
nastal klid, tím více, když sv. Justin ode- 
vzdal císaři tomu „ apologii křesťanskou** . 
Mučedníci v této době jsou: 

Sv. FIDENCIANUS mučedník africký 
za Hadriana; svátek 16. listopadu. 

Sv. SIMEON JERUSALÉMSKÝ byl 
synem Kleofáše a Marie Kleofášovy, pří- 
buzné Panny Marie; měl bratry: Jakuba 
Menšího, Judu Tadeáše, apoštoly, pak 
Josefa, o nichž byla nahoře řeč. ZajistéSi- 
nieon byl svědkem divů Kristových a jed- 
ním z prvních učedníků Páně. Když r. 
62 Jakub Menší, biskup jerusalémský, 
byl od židů zavražděn, apoštolově usta- 
novili bratra jeho Simeona nástupcem 
jeho. Simeon šířil neúnavně vím Kris- 
tovu. Za povstání židovského Římané zlo- 
mivše odpor Židů, dobyli brannou mocí 
Judska a Galileje. Tu křesťané s biskupem 
svým Simeonem, pamětlivi jsouce vý- 
stražných slov Kristových, uchýlili se do 
města Pelly za Jordánem; a kd}"ž pominuli 
dnové hrůzy, křesťané se vrátili z Pelly a 
usadili se ve zříceninách města Jerusa- 
léma. Tam církev křesťanská znovu roz- 
kvetla péčí biskupa Simeona. Za císaře 


Trajana židé udali Simeona u císařského 
náměstka Attika, že je křesťanem a že je 
potomkem krále Davida. Attikus maje 
útrpnost s ctihodným stařečkem Simeo- 
nem, domlouval mu, aby odpadl od Krista. 
Ale když Simeon zůstal stálý ve víře, 
náměstek rozkázal mučiti Simeona na 
skřipci a na křiž přibiti. Tak skonal Si- 
meon r. 107. Svátek sv. Simeona, biskupa 
a mučedníka, 18. února. 

Sv. EUDOXIA narodila se v městě pa- 
lestinském Samaří. Dospěvši, vynikala 
neobyčejnou krásou těla a vzácnými dary 
ducha. Vychována byla ve víře samari- 
tánské, která byla směsici pověr pohan- 
ských a některých pravd ze Starého Zá- 
kona vzatých. Eudoxie jsouc veselé, leh- 
kovážné mysli, stala se marnivou, záhy se 
oddalaživotu hříšnému a prostopášnému. 
Odebrala se do města Balbeku (Heliopole) 
v Sýrii ; b}da nejkrásnějši, nejbohatŠí, ale 
také nejlehkomyslnějŠí ženou v celém 
městě. 

Kdysi přišel do Balbeku poustevník 
Germán a ubytoval se u svého příbuz- 
ného, jenž bydlil vedle domu, ve kterémž 
přebývala Eudoxie. Germán, jak bylo zvy- 
kem jeho, po půlnoci vstal, konal modlit- 
by jitřní, zpíval žalmy a četl úryvky 
z Písma sv., v nichž byla zmínka o tre- 
stech a odměnách na věčnosti. Eudoxie 
zvědavě naslouchala modlitbám, žalmům 
a čtení. Ráno vzkázala neznámému mu- 
ži, aby přišel k ní. Poustevník neznaje jí 
přišel do příbytku jejího. Eudoxie tázala 
se: „Jakého stavu jsi? Jaký život vedeš? 
A proč jsi v noci tak hlasitě mluvil? Četl 
jsi věci podivuhodné. Jakživa jsem něco 


57 


podobného neslyšela. “ - Germán jí vy- 
světlil modlitby, obsah čteného Písma sv., 
mluvil o pravdách víry Kristovy. Eudoxie 
s hrůzou slyšela, jaké tresty očekávají ty, 
kdož v nepravostech život svůj ztrávili. 
Germán se jí vyptával : „Odkud pocházíš? 
MáŠ-li muže? a odkud mአjmění své?“ 
Eudoxie líčila svůj život, původ svého 
bohatství; řekla: „Myslíš-li, že bohatství 
je u Boha ošklivosti ?“ Germán odpově- 
děl: „Bohatství samo o sobě ne; pouze 
bohatství, jehož kdo zle nabyl a zle užívá, 
jen toto bohatství je u Boha ošklivostí. “ 
- Eudoxie namítala: „Ale vždyť dávám 
ze svého bohatství almužny. Germán na 
to: „Bohatství tvé je získáno hříchem. “ 

Pláčíc řekla Eudoxie; „Jsem mořem 
hříchů! Chci se státi křesťankou! Mohu-li 
uniknouti hrozným trestům, kterých za 
své hříchy zasluhuji? Mohu-li dojiti od- 
puštění ?“ 

„Ovšem, že je to možno, odpověděl 
Germán: „Bůh ti odpustí, obrátíŠ-li se 
kajícně k němu, uvěříŠ-li v Krista, dáš-li 
se pokřtíti a budeŠ-li podle víry své čistě 
a ctnostně žiti. Svoje bohatství a své šper- 
ky, nabyté hříchem, rozdej chudým a žij 
v chudobě, pokoře a kajícnosti! “ Eudoxia 
poslechla. Odebrala se ke knězi, který ji 
vyučil ve víře. Germán nalezl ji po osmi 
dnech všecku změněnu a poslal ji k bis- 
kupovi, aby od něho byla pokřtěna. 

Biskup se doslechl o obrácení Eudoxie, 
avšak nevěděl, je-li její polepšení upřím- 
né a trvalé. Avšak když Eudoxie přišla 
k němu v rou še kajícném, na kolena padla, 
a plačíc hříšnost svou vyznávala, přesvěd- 
čil se biskup, že tu zřejmě působila mi- 


lost Boží. Eudoxie byvši pokřtěna, plnila 
sliby své horlivě. Svoje jmění odevzdala 
biskupovi pro chudé. Otroky a otrokyně 
své propustila, davši jim napomenutí, aby 
vedli život bohumilý. Pohrdala rozkoše- 
mi světskými, živila se těžkou prací, po- 
stila a modlila se v chudém příbytku svém. 
Na radu Germánovu se odebrala napoušť, 
aby tam nerušeně v kajícím životě se- 
trvala. 

Obrácení známé hříšnice Eudoxie bu- 
dilo všude úžas. Někteří bývalí společníci 
její nechápali kroku jejího; jeden z nich 
ji vyhledal na poušti. „Eudoxie, “ pravil, 
„co to ? V Heliopoli tě všichni hledají ! 
Poslali mne, abych tě přivedl nazpět. Dů- 
věřuj mi ! Hle, mám zlata dost až do He- 
liopole.“ - Avšak Eudoxie řekla: „Kristus 
zná tvůj zlý úmysl ; boj se spravedlivého 
soudce! “ Muž onen se dal napokání . Avšak 
jiní záletníci obžalovali Eudoxii u císař- 
ského náměstka Aureliána, že jest křes- 
ťankou a že má veliké bohatství. Námě- 
stek poslal biřice, ale ti žádného bohatství 
nenalezli. Nástupce Aureliánův Vincenc 
ukrutně pronásledoval křesťany. Protože 
však se obával povstání lidu, kdyby slav- 
nou světici Eudoxii veřejně soudil a u- 
smrtil, dal ji tajně polapiti a beze všeho 
vyšetřováni mečem popraviti. To se stalo 
r. 114. Svátek sv. Eudoxie, kaj icnice syr- 
ské 1. března. 

Sv. FOKAS byl podle legendy bisku- 
pem Sinope (v Pontu); umučen snad 
za Trajana. Svátek jeho je 14. července. 

Sv, S ARBELIUS byl dříve veleknězem 
modloslužebným v mesopotámském mě- 
stě Edesse ; obrácen byv na víru Kristovu, 


58 


byl krůtě mučen. Hřeby mu byly vraženy 
do hlavy a*pak byl pilou přeřezán. Také 
jeho sestra Barbea byla umučena na za- 
čátku II. stol. Svátek sv. Sarbelia, mučed- 
níka, 29. ledna. 

Sv. HYACINTH (čes. Jacek) byl ko- 
morníkem u císaře Trajana. Podle císař- 
ského rozkazu měl v Caesareji Kappadoc- 
ké jisti při modloslužebné slavnosti maso 
obětní. Když se zdráhal, a když se vyzra- 
dilo, že je křesťan, byl mrskán a v žaláři 
po 40 dní chován bez pokrmu. Zemřel 
hladem r. 115. Svátek 5. července. 

Sv. PROKLUS, křesťan vAnkyře, byl za 
císaře Trajana pro víru drásán až do krve; 
obnažen byv, veden byl na popraviště. 
Rozsudek zněl, že má býti šípy ustřílen. 
Na cestě se potkal s příbuzným svým Hi- 
larionem; objal jej. I byl Hilarion jako 
křesťan poznán, také drásán a nah odvle- 
čen. Hilarion byl sťat. Proklus Šípy pro- 
stři len. Svátek sv. Prokla a Hilariona, 
mučedníků, 12. července. 

Sv. ARIADNĚ (t. j. hezká) byla otro- 
kyní u náčelníka města Primnesie ve 
Frygii. Byla pro viru jata, avšak podařilo 
se jí ze žaláře uprchnouti. Utíkala do hor. 
Žoldnéři za ni. Ariadně se skryla v jeskyni, 
která se stala pro ni hrobem. Svátek sv. 
Ariadny mučednice 17. září. 

Sv. HERMIONA (Hermina), jedna 
z dcer sv. Filipa jáhna (Skutky ap. 21), 
jemuž dáváno bývá jméno evangelisty, ba 
i apoštola. Jiní spisovatelé se domnívají, 
že Hermiona je dcerou apoštola Filipa. 
Hermiona šla se svou sestrou Eutychou 
do Efesu za apoštolem Janem. Ale neza- 
stihly ho už na živu. Hermiona byla pro 


víru sťata v Caesareji kolem r. 117. Svá- 
tek její 4. září. 

Sv. IGNÁC byl prý, podle Simeona 
Metafrasta, onen pacholíček, kterého 
Kristus Pán postavil uprostřed apoštolů, 
jak sv. Matouš vypravuje. Pocházel z An- 
tiochie syrské a byl učedníkem apoštola 
Jana a snad i apoštola Petra. Po smrti 
Evodia, nástupce Petrova na stolci antio- 
chijském, Ignác byl ustanoven biskupem 
v Antiochii. Miloval Krista Pána láskou 
něžnou, proto nazýván byl „Theoforus“, 
t. j. Bohanositel. Přečkal pronásledování 
císaře Domiciána, posiluje věřící a nabá- 
daj e j e ke stálosti. Za císařeTraj an a vzniklo 
nové kruté pronásledováni křesťanů. Tra- 
jan přišel r. 1 07 na své výpravěproti Armé- 
nům a Parthům do Antiochie syrské. Ig- 
nác byl obžalován, že obrátil mnoho lidu 
ke Kristu. Trajan se na něho obořil : „Tak 
ty jsi onen duch zlý, který přestupuješ 
zákony moje a i jiné lidi ktomu svádíš 
Ignác odpověděl; „Nikdo nemůže Theo- 
fora nazývati zlým duchem. “ ■ „A kdo 
je Theofor?^^ tázal se císař. - „Ten, kdo 
nosí Krista Ukřižovaného v srdci svém.^^ 
Císař na to; „Což myslíš, že my neno- 
síme v srdci svém bohů svých ?“ Ignác 
odpověděl: „Bohové vaši jsou lžibohové, 
jeden jest Bůh Stvořitel a jeden jest Kris- 
tus, Syn Boži.“ - I yj^dal Trajan rozsu- 
dek: „Rozkazuji, aby Ignác, jenž praví, 
že v sobě nosí Krista Ukřižovaného, byl 
veden spoutaný do Říma a byl dán drav- 
cům za pokrm na obveseleni lidu.“ 

Ihned vojínové se chopili Ignáce, do- 
vedli ho do přístavního města Seleucie. 
Tam vstoupili na lod a podél maloasij- 


59 


ského pobřeží se plavili do Smyrny. Igná- 
ce provázeli dva jáhnové a lo žoldnéřů. 
K jednomu z vojínů Ignác byl připoután 
řetězem. Ignác vystoupiv ve Smyrně na 
břeh, chvátal k tamnímu biskupu a pří- 
teli svému Polykarpovi, který také byl 
učedníkem apoštola Jana. Polykarp s ce- 
lou církví uctivě uvítal Ignáce a poskytl 
mu po delší čas pohostinství. Z daleka 
přicházeli do Smyrny poslové církví, aby 
Ignáce uvítali. Ignác psal různým cír- 
kvím děkovací listy, plné spasitelných 
naučení. Efezským napsal : „Doufám, že 
dosáhnu modlitbami vašimi, abych se 
mohl v Římě potýkati s divokými zví- 
řaty... modlete se za církev v Sýrii. 
Jiným psal : „Zůstaňte ve svornosti ; vím, 
že jsou mezi vámi bludaři ; odpovězte jim 
pokorou a tichostí. Křesťanům římským 
psal : „Bojím se lásky vaŠí, aby mně nebyl a 
k úrazu (t, j. bojím se, abyste mne pří- 
mluvou nebo jinak nezbavili mučednic- 
ké smrti). Rád umru pro Boha, jestli vy 
mi neučiníte překážky. Prosím vás tedy, 
neprokazujte mi nevčasné přízně. Do- 
pusťte mi, pokrmem býti šelem. . . Jsem 
pšenici Boží a musím býti rozemlet zuby 
dravýc h zvířat, abych čistým chlebem Kri- 
stovým shledán by). Mám touhu po Šel- 
mách, které mne mají roztrhati. Kéž by 
se tak stalo hned! Budu je drážditi, aby 
se mi nestalo, jako mnohým mučední- 
kům, před kterými šelmy uprchly. Teď 
teprve začínám býti učedníkem Páně. 
Tenkrát budu pravým učedníkem Církve, 
když svět těla mého nespatří. Nevelím 
vám jako Petr a Pavel ; oni byli apošto- 
lové; já pak jsem odsouzenec. 


Ze Smyrny pluli vojáci s Ignácem do 
Troady. I tam zůstali několik dní. Ignác 
psal odtud listy do Filadelfie, do Smyrny 
a příteli svému Polykarpovi. List ke Smyr- 
nenským je pozoruhodný tím, že tam po- 
prvé nazvána byla církev „ katolickou**. - 
Dí: „Kdekoliv biskup se okáže, tam bu- 
diž církev, jako kde Kristus jest, tam jest 
též katolická církev. “ Z Troady plula 
loď na břeh macedonský, a odtud Ignác 
v průvodu vojínů cestoval pěšky napříč 
Macedonií až do Epidamnu (nynějšího 
Durače) v Illyrii. Tam vstoupili opět na 
loď, obepluli jižní cíp Itálie a jeli mořem 
Tyrrhenským k Římu. Ignác si přál vy- 
stoupit! v Puteoli u Neapole, aby jako 
kdysi Pavel toutéž cestou kráčel na smrt. 
Avšak nestalo se mu po vůli. Vojínové 
byli netrpěliví, protože veřejné hry, při 
nichž měl Ignác býti předhozen dravcům, 
blížily se již ke konci; i spěchali s odsou- 
zencem svým. Loď přistála k ústí řeky 
Tibery u Ostie. 

Sotva se roznesla zvěsť o příchodu bis- 
kupa Ignáce, šlo mu v ústrety množství 
křesťanů. Radovali se, že spatří slavného 
biskupa, ale zároveň se rmoutili, že se 
ubírá na smrt. Někteří projevili úmysl, 
nakloniti římský lid, aby nežádal smrti 
Ignácovy. Ignác však jich snažně prosil, 
aby toho nečinili, a aby mu přáli smrti 
mučednické. Ignác přiveden byv do řím- 
ského amfitheatru, byl ihned vlečen na 
arénu, aby se stal kořistí šelem. Puštěni 
byli na něho dva lvové; ti vskočivše na 
něho rozsápali jej tak, že zůstalo z něho 
pouze několik kostí. Takto se vyplnila 
žádost jeho, aby nebylo nutno sbírati o- 


statky jeho. Přece vsak věřící sebrali ně- 
kolik jeho kostí a poslali je do Antiochie. 
Rok smrti jeho je 107. Svátek 1. února. 

Sv. FILOasv. AGATHOP byli jáhnové 
církve antiochijské. Z listu sv. Ignáce na 
filadelfijské křesťany vysvítá, že Ignác si 
vážil Filona a Agathopa. Filona nazval 
„osvědčeným sluhou Božim“ a Agathopa 
„mužem výborným^. Zdá se, že Filo do- 
provázel Ignáce do Říma, a že přinesl 
jeho ostatky do Antiochie. Filo i Agathop 
byli po roku 107 utopeni. Svátek těchto 
jáhnů a mučedníků 25. dubna. 

Sv. HERO byl žákem a nástupcem sv. 
Ignáce na biskupském stolci antiochij- 
ském. Biskupem byl od roku 108 až do 
roku 1 5 1 , ve kterémžto roce zemřel , snad 
mučednickou smrtí. Mučednictví jeho od 
málokterých se popírá. Bližšího o něm 
nevíme nic. Svátek 17. října. 

Sv. HESPER (u D. Exsuperius) a sv. 
ZOE, manželé, byli i se syny svými Cyria- 
kem a Theodulem stavu otrockého v Pam- 
fylii. Římský boháč Katulus a manželka 
jeho Tetradia byli pány jejich. Katul do- 
zvěděv se, že Hesper s rodinou je křesťa- 
nem, dal je všecky usmrtit! v rozpálené 
peci. Jako místo uvádí se Atalie nebo 
Satalie, rok 150. Svátek těchto mučed- 
níků 2. května. 

Sv. ROMULUS (česky Hron) byl prv- 
ním dvořeninem (praefectus aulae) u cí- 
saře Trajana. Zprvu byv pohan popouzel 
Trajana proti křesťanům. Ale později li- 
toval činu svého a uvěřil v Krista. Podle 
svědectví SimeonaMetafrasty prý vytýkal 
císaři, že je jednání nespravedlivé a poli- 
ticky nemoudré, pronásledovati statečné 


vojíny pouze proto, že jsou křesťany. Císař 
rozzuřen slovy těmi dal Romulazmrskati. 
Romulus byv zmrskán řek! : „Nevíš, o cí- 
saři, jaké dobrodiní jsi mi prokázal, po- 
ručí v mne zmrskati. Prolitá krev mne 
očistí od poskvrn, které způsobil pohled 
na modly. Romulus byl sťat roku 112. 
Poté došlo na vypovězený pluk vMeliténě 
v Arménii. Velitel 

sv. EUDOXIUS (čes. Dobroslav) byl 
obžalován, že je křesťan. Žoldnéři při- 
šli do domu jeho, aby ho jali. Neznali ho. 
Pohoštěni byvše žádali Eudoxia: „Ukaž 
nám Eudoxia. „Já jsem Eudoxius,^^ pro- 
hlásil hostitel. Žoldnéři nechtějíce býti 
nevděční, přemlouvali hostitele, aby 
uprchl. Ale Eudoxius vydal se vojínům a 
předveden byv před vladaře, odhodil od- 
znaky své hodnosti a prohlásil, že je křes- 
ťan. I byl kuličkami olověnými mrskán 
a pak sťat. Důstojníci T^eno a Makarius 
a mnozí vojínové byli usmrceni. Svátek 
sv. Romula, Eudoxia, Zena a Makaria, 
mučedníků, 5. září. 

Sv. FLORUS (Květoň) a sv. LAURUS 
(čes. Vavřík) byli kameníky a zedníky, 
vyučili se u Prokula a Maxima řemeslu 
svému. Odebrali se z Cařihradu do Illy~ 
rie, a sice do UJpiany (slov. Velbužd, nyní 
Kjóstendil); pohané žádali, aby jim vy- 
stavěli chrám pohanský, a zaopatřili jim 
k tomu mnoho peněz a dělníků. Florus 
a Laurus vystavěli sice chrám, ale rozbili 
modly, které tam pohané rozestavili. lby] i 
bitibýkovcem, shozeni do hluboké studně 
a zasypáni zemí. Stalo se tak za Hadriána. 
Také jejich mistrové Prokul a Maxim 
byli pro viru umučeni ( 5 r). Svátek těchto 


61 


sv. kameníků a mučedníků i8. srpna. 

Sv. PUBLIUS byl, jak se myslí, před- 
nostou ostrova Malty, když Pavlova loď 
na blízku ztroskotala; Publius byl pak 
biskupem v Athénách a zemřel snad jako 
mučedník r. 125 ; svátek 21. ledna. 

Sv. PAPIAS, PEREGRIN a LUCIAN 
POMPĚ JUS byli utopeni v moři ; stalo se 
tak v macedonském městě Dyrrhachiu 
(Durazzo na Adriatickém moři). Jsou 
v Rím. Martyrol. Svátek těchto mučed- 
níků 7. července. 

Sv. ELECJTHER byl synem římského 
konsula a jeho manželky Anthie. Byv 
vyučen ve víře Kristově, konal úřad bis- 
kupský v Illyrii. Za císaře Hadriána byl 
sťat. Matka Anthia plačíc vrhla se na 
mrtvolu synovu a byla také ihned sťata 
(ZJ). Rok smrti 135. Svátek sv. Eleuthera 
a jeho matky Anthie 18. dubna. 

Sv. RUFUS a sv. ZOSIMUS, mučed- 
níci r. 1 16 v macedonském městě Filippi. 
Svátek jejich je 18. prosince. (Stadler je 
uvádí ve spojení se sv. Ignácem, když ces- 
toval napříč Macedonie městem Filippi.) 

Sv. KLEMENT (čes. Klimeš, Těšek) 
nazývá se Clemens Romanus na rozdíl 
od Klementa Alexandrijského. Dějepisec 
Eusebius praví, že Klement je totožný 
s oním Klementem, o němž píše apoštol 
Pavel k Filip. 4, 3: „Prosím tebe, pravý 
Synzygu (t. j. souspřežniku ; myslí tu asi 
biskupa církve Fil ippenské), pomáhej j im 
(totiž Evodii a Syntyche), neboť ony se 
mnou pracovaly v evangeliu i s Klemen- 
tem a ostatními spolupracovníky mými, 
jejichž jména jsou v knize života. “ Zdá 
se tedy, že Klement pocházel z města Fi- 


lippi v Macedonii a že kázáním apoštola 
Pavla obrácen byv na víru Kristovu, ode- 
bral se s Pavlem do Říma a že tam se- 
známil se s Petrem. Klement byl později 
zvolen papežem. 

Rada prvních papežů není úplně zjiš- 
těna a jsou o věci tvrzení protichůdná. 
Nástupcové sv. Petra uvádějí se v tomto 
pořadu : Linus (67-79), Kletus či Anakle- 
tus (79-91), Klement (91-100). Někteří 
však otcové církevní pokládají Klementa 
za bezprostředního nástupce Petrova. Ne- 
srovnatelnost tu lze vysvětlit! takto: Petr 
spravoval církev římskou dílem sám, dí- 
lem prostřednictvím Lina a Kleta, když 
mu bylo konati cesty apoštolské. Po smrti 
Petrově Klement spravoval církev, avšak 
k zamezeni rozkolu vzdal se úřadu toho ; 
následovali Linus a Kletus, a teprve po 
smrti Kletově byl Klement biskupem řím- 
ským. 

O působeni Klementově na stolici pa- 
pežské víme málo. Ustanovil v Římě po 
okresech sedmero notářů čili zapisovatelů, 
aby zaznamenávali skutky mučedníků 
Kristových. Tou dobou vznikly v korint- 
ské křesťanské obci rozbroje. Představení 
církve té obrátili se v té věci k jiným 
církvím a zvláště k církvi římské. Kle- 
ment napsal Korintským list, žádaje, aby 
křesťané tamější osvědčovali víru živou 
a úctu k představeným. Na konec vyslovil 
naději, že poslové nesoucí list vrátí se do 
Říma s radostnou zprávou. Podle podání 
Klement vyslal věrověsty do různých 
zemí. 

O smrti jeho není zaručených zpráv. 
Císař Trajan poslal Klementa do vyhnan- 


62 


ství na Tauricky Chersones (pol ostrov 
Krim na Černém Moři), a když Klement 
neustal víru hlásati, byl na rozkaz císařův 
r. loo nebo loi s kotvou na hrdlo při- 
vázanou uvržen do moře. Křesťané na- 
lezli tělo jeho a pohřbili je, zřídivŠe nad 
hrobem svatyňku. Časem vsak hrob přišel 
v zapomenutí, až sv. Konstantin (Cyrill), 
věrověst slovanský, r. 86i nalezl kosti sv. 
Klimenta i kotvici. - Podle jiných spi- 
sovatelů Klement byl roku loo v řece 
Tibeře utopen. Ještě jiní praví, že Kle- 
ment zemřel smrtí přirozenou, a že byl 
v seznam mučedníků vzat proto, že pro 
víru Kristovu byl týrán. Někteří udávají 
rok smrti jeho 77. Svátek sv. Klementa 
23. listopadu. Jiný sv. Klementy biskup, 
nemučedník, v Metách; svátek též 23. 
listopadu. 

Sv. EVARISTUS byl národností Řek; 
jeho otec byl Zid. Evaristus zvolen pa- 
pežem, vydal rozmanitá nařízení o kázni 
církevní, na př., aby nejen v Římě, ale 
i v sídle biskupském bylo 7 jáhnův, dále 
aby sňatky byly podle podání apoštol- 
ského knězem veřejně posvěcovány. Neví 
se, byl-li mučedníkem nebo ne. Byl asi 
vrstevníkem sv. Ignáce. Zemřel, snad r. 
109. Svátek sv. Evarista, papeže, 26. října. 

Sv. ALEXANDER, podle církevních 
spisovatelů „mladý v letech, ale stařec 
ve víře a ve ctnostech^^ byl zvolen pape- 
žem. Vydal různá nařízení, na př., aby při 
oběti mše sv. byl od věřících obětován jen 
chléb a víno - aby k vínu přimíchala se 
voda - aby svěcená- voda ustavičně cho- 
vána byla v chrámech i v soukromých do- 
mech. Také opravil obřady mešní („Qui 


pridie'^). Jméno jeho je v Kánonu meš- 
ním. Za pronásledování byl dán do vězení, 
ve kterém Kvirin byl velitelem. Byli tam 
také kněží 

sv. EVENCIUS a sv. THEODUL. „Za- 
čala tam býti křesťanská obec“ („coepit 
esse quasi eccelesia“) praví se v Aktech. 
Alexander byl proboden,Evencius a Theo- 
dul byli sťati. Svátek jejich 3. května. 

Sv. SIXTUS, papež, byl pečliv o dů- 
stojné konání služeb Božích; nařídil, aby 
nikdo vyjma kněze nedotýkal se posvát- 
ných nádob - aby korporale bylo z pra- 
vého lněného plátna - aby, lid při mši 
sv. zpíval třikráte : „Svatý^^ (Trishagion) : 
„Svatý Bože, svátý Silný, svátý N esmrtel- 
ný, smiluj se nad námi. “ Sixtus hájil víry 
křesťanské proti gnostikům. Snad zemřel 
jako mučedník r. 127 nebo 128. Svátek 
6. dubna. 

Sv. TELESFOR, papež, jev nej starších 
Martyrologiích. O úřední jeho činnosti 
se mnoho neví ; že by byl zavedl do ritu 
čtyřicetidenní postní dobu, chvalozpěv 
Gloria při mŠi sv., tři mše o vánocích - 
o tom lze pochybovat!. Karmelitáni ho 
oslavují jako svátého svého řádu, protože 
prý žil po nějaký čas jako eremita na hoře 
Karmelu. Snad byl umučen r. 138. Svá- 
tek 5. ledna. 

Sv. MONTAN, vojín římský, žil stříd- 
mě, skvěl se mravní čistotou a všemi 
ctnostmi křesťanskými, podporoval chudé 
a nemocné. Za vyznáni víry byl mu jazyk 
vyříznut, pak byl spoutaný odvezen do 
Terraciny (uVelletri, střední Itálie). Ko- 
nečně byl vhozen do moře za Hadriana 
kolem roku 130. Svátek sv. Montána 17. 


63 


června. Téhož dne uveden i sv. Diogenes^ 
mučedník římský. 

Sv. SYMFOROSA a sedmero synů je- 
jích v Tiburu (Tivoli, 5V2 míle od Říma). 
Legenda vykládá: Manžel její jmenoval 
se Getulius (či Zotikus) a bratr její Aman- 
cius. Oba byli důstojníci u vojska a oba 
byli pro vírn svou usmrceni ; soudce, který 
je vyšetřoval, uvěřil v Krista a podstoupil 
s nimi smrt mučednickou. Jmenoval se 
Cerealis. 

Symforosa ovdověvši pohřbila těla 
těchto mučedníkův a byla svým synům 
pečlivou matkou. Jména jejích synů jsou: 
Krescenc^ Julian^ Nemesius, Prímitivus, 
JustinuSy Stakteus a Eugen. Kdysi tázala 
se matkaEugena nej mladšího syna svého : 
„Dítě, co bys učinil, kdyby tě nutili obě- 
tovat! modláni?^^ Eugen odpověděl: „Ra- 
ději se dám na kusy roztrhati, než bych 
obětoval modlám. Také ostatní prohlá- 
sili, že žádná hrůza a ukrutnost jich ne- 
odvrátí od Krista. - V tu dobu dal si císař 
Hadrian vystavěti v Tiburu palác ; i přišel 
do Tiburu; dozvěděv se o Symforose a 
o sedmeru synů jejích, dal si je předvo- 
lati a rozkázal matce: „Ty a synové tvoji 
obětujtež bohům, jinak budete sami obě- 
továni. Přisahám tak u nesmrtelných 
bohů.“ Nato S)^mforosa: „Jaké Štěstí pro 
nás, žebudemeBohuoběto váni. Hadrian 
opáčil: „Našim bohům budete obětová- 
ni. “ Symforosa byla nejprv zbičována a 
pak s těžkým kamenem na hrdle v řece 
Aniu utopena. Synové byli různým způ- 
sobem umučeni kolem r. 120. Mrtvoly 
jejich byly hozeny do jámy, a lid dával 
místu tomu potupné jméno : „Ad šeptem 


biothanatos,“ u sedmi sebevrahů. Svátek 
sv. Symforosy a sedmera jejich synů 17. 
(či 18.) července; svátek sv. Getulia 10. 
června ; svátek sv. Amancia a sv. Cereala 
17. (či 18.) července. 

Sv. EUSTACHIUS (řecký Eustathius, 
čes. Ostach, Hostaš), důstojník v Římě, 
uvěřil v Kristovo učeni a dal se i s rodi- 
nou svou pokřtíti. Za války ztratil man- 
želku svou i syny, ale zase se s nimi shle- 
dal. A všichni, otec, matka i dva synové 
podstoupili za císaře Hadriana smrt mu- 
čednickou. Toť je tresť životopisu jeho. 
Ale původní zápisy o životě j eho se ztratily 
a pozdější spisovatelé přidávali ke skuteč- 
ným událostem vlastní dodatky a výmysly, 
tak že není možno rozlišiti, co se zakládá 
na dějinném faktu a co je přibásněno. 

Legenda vykládá: Vojevůdce Eusta- 
chius (dříve Placidus nazývaný) pohnut 
zjevením kříže mezi parohy jelena a po- 
vzbuzen hlasem tajemným dal se pokřtíti. 
Také manželka Theopista a synové Aga- 
pet a Theopist byli pokřtěni. Různými 
nehodami Eustachius byl ožebračen ; od- 
hodlal se jeti do ciziny. Loď, na kterou 
vstoupil, plula do Egypta. Když dojeli 
přístavu egyptského, majetník lodi odňal 
Eustachovi sličnou manželku jeho Theo- 
pistu, k níž zahořel nezřízenou vášní; 
odňal mu ji proto, že Eustachius nemohl 
jízdné zaplatiti, a ujel s ní, aniž se mohl 
Eustachius s ní rozloučiti. Řízením Bo- 
žím však majetník lodi zemřel náhlou 
smrtí, a Theopista opuštěná vstoupila do 
služby j ako zahradnice. Eustachius se u bí- 
ral se syny svými dále; kdysi chystal se 
přebřísti řeku a hrůzou ustrnul ; spatřilť. 


64 


jak vlk a lev uchvátili jeho syny a uhá- 
:něli s nimi od řeky dále, každý jiným 
směrem. Eustachius nemyslil jinak, než 
■že synové budou šelmami roztrháni. To 
se však nestalo ; neboť pastýři vytrhli obě- 
ma šelmám kořisti jejich, vychovali pa- 
cholíky, ale na různých místech, tak že 
jedni o druhých nevěděli. Eustachius 
opuštěný hledal si obživy; patnáct let byl 
polním hlídačem. 

Císař Trajan postrádal svého osvědče- 
ného vojevůdce Placidia-Eustachia. I dal 
ho hledá ti po celé říši římské. Konečně vy- 
pátrali ho dva vojínové, poznavše ho po rá- 
ně na hlavě. Eustach uposlechl volání cí- 
sařova a zahn al nepřátelské voj sko přes hra- 
nice. V racej e se přišel v místa, kde žila j eho 
manželka Theopista, kterou pokládal za 
mrtvou. Dva z jeho důstojníků ubytováni 
jsouce v domě, ve kterém Theopista byla 
^zaměstnána jako zahradnice, vypravovali 
si navzájem osudy své od dětství, všecko, 
■co jim utkvělo v paměti a co slýchali 
od pěstounů svých. Seznali, že jsou bratři, 
Agapet a Theopist. Hovoru jejich naslou- 
chalaTheopista a namanula se jí myšlen- 
ka, nej sou -li oba důstojníci jejími syny. 
Odebrala se k vojenskému veliteli Eusta- 
chiovi, chtějíc hopoprositi, aby směla pod 
ochranou vojska vrátiti se do Říma. Tak 
se shledali otec, matka i synové a vrátili 
se šťastně do Říma. Avšak zatím nastou- 
pil vládu nový císař Hadrian ; ten seznav, 
že Eustachius je křesťanem, zbavil jej 
všech hodností a dal jej upáliti i man- 
želku a syny jeho. Svátek sv. Eustachia, 
Theopisty, Agapeta a Theopista 20. září. 
Sv. ELEUTHER, EXPEDIT, HOMO- 


GEN, mučedníci bud v Arménii nebo 
v Římě kolem r. 100. Svátek 18. dubna. 

Sv.SULPICIUSasv.SERVILIANbyli 
prý obráceni při mučednické smrti sv. 
Flavie Domitillv. Byli umučeni za císaře 
Trajana bud v Římě nebo v Terracině. 
Svátek 20. dubna. 

Sv. HERMES byl prefektem v Římě. 
Vyučen byv ve víře od sv. papeže Ale- 
xandra, přijal křest i s celou svou rodi- 
nou. Pro víru byl uvězněn. Jeho žalářní- 
kem byl tribun Kvirin.KYirin měl rozkaz 
přemluvit! Hermeta, aby odpadl od víry 
Kristovy; proto spílal papeži sv. Alexan- 
drovi, toho času již zemřelému. Ale Her- 
mes hájil pravdy křesťanské tak výmluv- 
ně a přesvědčivě, že sám Kvirin se začal 
kloniti ke křesťanství. A když jeho dcera 
Balbina byla podivným způsobem od své 
nemoci uzdravena, Kvirin se dal pokřtí ti 
i dcera jeho Balbina; také pohnul vězně 
pohanské, aby se odřekli pohanství. Císař 
Hadrian dozvěděv se o tom, povolal Kvi- 
rina k sobě, vytýkal mu zradu a nevděk, 
a když Kvirin neohroženě vyznal víru 
svou, císař rozkázal vyříznout! mu jazyk, 
usekat! ruce a nohy a posléze stíti hlavu. 
Poté došlo na ostatní. 

Dcera Kvirinova Balbina byla usmr- 
cena a rovněž Theodora sestra Hermeto- 
va. Rok smrti 150. Stadler však praví, že 
Balbina nebyla usmrcena, nýbrž pouze 
mučena, a že uzdravivši se z ran svých, 
žila v panenství svém ještě po nějaký čas. 
Také prý nalezli okovy sv. Petra apoštola. 
Řím. Martyrologium nemluví o jejím 
mučednictví, nýbrž že „po dokonaném 
běhu života^ zemřela a že byla pohřbe- 


65 


na na Appijské silnici, vedle otce svého 
Kvirina. - Theodora, sestra sv. Hermeta, 
byla sťata a pohřbena na Salarské silnici. 
Svátek s v. Hermeta mučedníka 28. srpna, 
sv. Kvirina, mučedníka 50. března, sv. 
Balbiny 5 1 . března, sv.Theodory 1 . dubna. 

S v. MARIA byla otroky ní u p ohanaTer- 
tulla v Římě. Zářila křesťanskými ctnost- 
mi. Tertullus seznav, že Maria je křes- 
ťankou, kázal jí, aby obětovala modlám ; 
ona však prohlásila, že věří v Ježíše Krista, 
a že od viry neodstoupí , děj se co děj. Ter- 
tullus ji dal uvrhnout! do tmavého skle- 
pa a mučiti hladem, aby ji přiměl k od- 
padu. Ale marně. Proto ji udal u soudu. 
U soudu prohlásila Maria: „Jsem křes- 
ťanka a křesťankou zůstanu. Byla mrs- 
kána a železnými hřebeny drásána. Poté 
soudce ji dal žoldnéřům pod stráž. Maria 
se obávala, že jí nastane ještě tužší boj na 
záchranu panenské čistoty. Avšak poda- 
řilo se jí zavčas uprchnout! a skrýti se. 
Maria snad zemřela smrtí přirozenou, ale 
Rím. Martyrol. ji nazývá mučednici pro 
mučení, které vytrpěla. Totéž martyrol. 
praví, že dokonala život svůj za Hadri- 
ana. Ale dle jiných pramenů žila a ze- 
mřela v době Dioklecianově. Svátek sv. 
Marie 1. listopadu. 

Sv. SABINA byla vdovou po vojenském 
hodnostáři Valentinovi v Říme. Byla po- 
hanka. Měla ve své službě pannu křesťan- 
skou, která pocházejíc z Antiochie, při 
pronásledováni křesťanů s rodiči svými 
uprchla do Říma a po smrti svých rodičů 
si hledala výživy u cizích lidi. A tak při- 
šla do domu vdovy Sabiny. Služebnice ta 
se nazývala Serapia. Obě ženy záhy k so- 


bě přilnuly. Sabina pohnuta ctnostmi, 
které pozorovala na Serapii, zamilovala 
si viru křesťanskou, dala se od Serapie ve 
víře vyučiti a přijala křest. Od té doby 
byla jí Serapie ještě milejší; měla ji za 
svou dceru. Obě ženy závodily v křesťan- 
ské dokonalosti. 

Když vešlo v Římě ve známost, že Se- 
rapia pohnula Sabinu ke křtu, byla Se- 
rapia pohnána k soudu. Sabina ji prová- 
zela. Vladař Berillus vida vzácnou paní 
římskou, prozatím propustil Serapii na 
svobodu. Ale již po třech dnech dostavili 
se žoldnéři znova, majíce rozkaz Serapii 
samotnou přivésti k soudu. Vladař Beril- 
lus seznav její neohroženost a stálost ve 
víře, rozkázal zprvu, aby byla dvěma mla- 
díky znásilněna. Avšak podivuhodným 
způsobem zůstala uchráněna násilí. Ibyla 
zmrskána a sťata. Stalo se tak za Hadriana 
r. 120 (podle K 125). Vdova Sabina sly- 
ševši, že přítelkyně její Serapie zemřela 
smrtí mučednickou, dala tělo její pocho- 
vat!. Avšak i na Sabinu v brzku došlo. 
Soudce Elpidius vyřkl rozsudek: „Sabina 
budiž pro nenávisť k bohům popravena 
mečem. To se také stalo. Svátek sv. Sa- 
biny a sv. Serapie 29. srpna. 

Sv. ŽOFIE (řecký: Sofia, česky Moud- 
rost) byla podle legendy vdova a matka 
tří dcer, které se nazývaly Fides^ Spes a 
Charitas t. j. Věra, Naděje a Láska (u Re- 
ků: Pistis, Elpis, Agape) v Římě. Byly 
ve stáří 12, 10 a 9 let. Něžné dcerušky 
vyznaly svou víru před soudcem; za to 
byly zbičovány a sťaty za císaře Hadriana. 
Matka Žofie pohřbila těla jejich, a když 
kdysi přišla na hrob, aby se pomodlila, 


66 


zesnula klidně v Pánu. Svátek sv. Žofie 
vdovy a jejích tří dcer 50. září (u Řeků 
1. srpna). 

Sv. AFRA byla manželkou císařského 
náměstka, jenž jsa pohan na rozkaz císa- 
řův křesťany pronásledoval v Brescii. Sv. 
Faustin a Jo vita obrátili Afru na víru 
křesťanskou, a když ovdověla, odebrali 
se s ní do Říma, do katakomb, kde pa- 
pež Telesfor Afru ve víře utvrdil a po- 
křtil. Sv. bratři se vrátili s Afrou do Bres- 
cie ; tam byli oba sťati, a brzy i Afra byla 
usmrcena za Hadriana kolem r. 150. Svá- 
tek 24. května. 

Sv. FAUSTIN kněz a JO VITA já- 
hen (Bolí. Febr. II. 811) byli rodní bratři 
v lombardském městě Brescii. Konali hor- 
livě úřad svůj a za pronásledování křes- 
ťanů obcházeli domy a skrýše věřících, 
těšíce a povzbuzujíce je. Císař Hadrian 
přišed do Brescie, snažil se oba bratry po- 
hnout! k odpadu od víry Kristovy. Marně. 
I rozkázal, aby byli předhozeni litým šel- 
mám v závodišti. Dva lvové vyřítili se na 
ně. Legenda vykládá, jak lvové nevidi- 
telnou silou zkroceni položili se na zemi, 
aniž jim ublížili. Posléze byli oba bratři 
sťati, což se stalo kolem roku 128. Svátek 
sv. Faustina a Jovity 15. února. 

Krásně mluví Eusebius ve své Histo- 
rii cirk. VIII. c. 7 o tom: „Kdož by se ne- 
podivoval neohroženosti křesťanů v boji 
s lítými šelmami? Sám jsem byl příto- 
men mnohým zápasům ! Šelmy vyřítily 
se s očima oheň sršícíma a s tlamami o- 
tevřenými ; dlouho se neodvažovaly dot- 
knout! se těl mučedníkův. Hrozně řvouce 
vyřítily se proti nim, avšak náhle, jakoby 


neviditelnou mocí zkrotly a ustupovaly; 
a když jeden dravec nenapadl oběti své, 
vyštvali druhého a třetího. Úžasná byla 
neohroženost křesťanů, kteří stáli bez- 
branní a obnaženi. 

Sv. PRIMUS kněz, MAREK jáhen a 
JASON a CAELIAN v Terstu. Soudce tá- 
zal se prvně jmenovaných : „Proč hlásáte 
Krista boha, a snižujete bohy ?“ - „Arciť 
tak Činíme, “ odpověděli; „bohové vaši ne- 
jsou nic; jeden toliko jest Bůh, Stvořitel 
všeho. Soudce: „Jestliže takto mluvíte 
před námi, kterak teprve mluvíte jinde ?“ 
I byli sťati. Jason a Caelian byli kyjem 
utlučeni. Roku 121. Svátek 10. května. 

Sv. MAURUS, biskup ve Veglii (dle 
E, v Apulii) byl umučen za Trajana roku 
118. Bezpečných zpráv o něm nemáme. 
Svátek jeho 27. Července. 

Sv. HYACINT, mučedník vTerracinu, 
podle jiných v Portu (v Itálii). LI soudu 
byl tento výslech: „Jak se jmenuješ ?*“ - 
„ Hyacint. “ " „Jsi svobodný nebo nevol- 
ník?“ - „Jsem nevolník. “ - „Čí?“ - „Je- 
žíše Krista. “ Hyacint byl po různých mu- 
kách sťat za Trajana. Svátek sv. Hyacinta 
26. července. 

Sv. TERENCIAN, biskup v Tódi, u- 
zdravil svou modlitbou slepého 

sv. FLAKKA, modloslužebníka ; Flak- 
kus se dal pokřtíti. Roku 118 byli oba 
pro víru sťati. Svátek sv. Teren ciana a 
Flakka 1. září. 

Sv. POTITUS, chlapec třináctiletý, 
mučedník na ostrově Sardinii, snad roku 
154, svátek 15. ledna. 

Sv. GABINIUS asv. KRISPULUS (též 
Savinus nazývaný), slavní mučedníci na 


67 


ostrově Sardinii za Hadriana. Svátek je- 
jich 50. května. 

Sv. JUSTA (Pravoslava), JUSTINA 
(Pravomila) a HENEDINA, mučednice 
v Oristaně na ostrově Sardinii. Svátek je- 
jich 14. května. 

Sv. ZACHARIÁŠ prý byl žákem apo- 
štola Petra ; na biskupský stolec ve Vienně 
(v Gallii) byl prý posvěcen od sv. Kres- 
cence, žáka apoštolského. Zachariáš byl 
veden do pohanského chrámu, aby obě- 
toval; vida mnoho zlatých darův obětních, 
Zachariáš řekl s úsměvem: „Oč by bylo 
lépe darovati zlato chudým, než modlám. 
Dle Řím . Martyr, byl ukamenován zaTra- 
jana kolem r. 115. Svátek sv. Zachariáše 
<26. května. 

Sv. MANCIUS, mučedník v Eboře 
v Portugalsku, snad za Trajana, kolem 
r. 100. Svátek jeho 15. května. 

Sv. CECILIUS prý byl od sv. Petra 
vysvěcen na biskupa a poslán do Španěl- 
ska. Snad zemřel jako mučedník. Svátek 
sv. Cecilia 1. února. 

Sv. EPITACIUS biskup a mučedník 
v T uy(ve Španělsku) ; rok smrti není znám. 
Svátek 23. května. 

Sv. GERUNCIUS, (Bolí. Aug. 108), 
biskup ve Španělském městě Italika, byl 
mučedníkem kolem r. 100. Svátek jeho 
25. srpna. 

Po r. Ij8 hýli tito mučedníci: 

Sv. LAZAR, jáhen v Terstu, byl před- 
volán k vladaři; vladař mu domlouval: 
„Nikoliv jako soudce, ale jako přítel na- 
pomínám tebe, abys obětoval našim bo- 
hům. Lazar odmítl. Za to byly mu zu- 
by vyraženy a pak byl sřat; za císaře An- 


tonína Pia. Svátek sv. Lazara 12. dubna. 

Sv. HERKU LÁN, vojín a mučedník 
za Antonína Pia bud v Římě nebo u Ří- 
ma. Svátek jeho 25. září. 

Sv. ALBÍNA a její bratr sv. PAXEN- 
CIUS byli mučedníci v Paříži za doby 
Antonína Pia kolem r. 150 ; svátek jejich 
25. září. 

Sv.VENERANDA narodila prý se v Pa- 
říži; křesťanská tato panna vyučovala žen- 
ské katechumenky a ve věku 39 let se 
odebrala do Říma a tam byla umučena. 
Dle Martyrol. Řím. trpěla v Gallii kolem 
r. 144. Svátek sv.Venerandy 14. listopadu. 

Čtvrté pronásledováni za císaře 
Marka Aurelia 161-180, 

Císař Mark Aurel, přívrženec stoické 
filosofie, vydal nařízení, aby křesťané byli 
vyhledáváni, z bezbožectví a z thyestic- 
kých hodů a různých zločinů obžalováni. 
Edikt zněl: Císař Mark Aurel (píŠe) všem 
vladařům, soudcům a úředníkům říše 
římské! Slyšíme, že jistí lidé, jménem 
křesťané, jednají proti zákonům státním. 
Vyhledejte je, a nebudou-li bohům obě- 
tovat!, nuťte je k tomu mučením; avšak 
přísnost zůstaniž v mezích spravedlnosti 1 
- 1 nastalo kruté ]3ronásledování. Zazna- 
menáni jsou tito mučedníci: 

Sv. VIKTOR (Vítězslav), vojín. Neví 
se s jistotou, zdali v Egyptě nebo v Sýrii, 
Při výslechu odpovídal svému veliteli tak, 
že velitel řekl : „Jsi-li v církvi lektorem 
nebo jáhnem, že jsi tak výmluvný ?“ Vik- 
tor byl sťat. Mezi diváky byla manželka 
jistého důstojníka, jménem 


68 


KORONA, šestnáctiletá. Velitel jí po- 
ručil, aby obětovala bohům. Odpovědě- 
la: „Korona se jmenuji, a ty chceš, abych 
zbavena byla koruny ?“ I byla na dvě pal- 
my sehnuté přivázána a tak roztržena. Ně- 
kteří ji pokládají za manželku Viktorovu. 
Svátek sv. Viktora a sv. Korony 14. květ- 
na. Korona jmenuje setaké Stephana (Ště- 
pánka). 

Sv. ANTONINUS v Apameji (město 
v Sýrii, nyní Famieh) hájil víry proti po- 
hanům a nemlčel na námitky jejich. Oni 
ho zákeřně přepadli a zavraždili. Stadler 
praví, že Antonín se ctí v Pamiers (Apa- 
mea) ve Francii. Svátek jeho 2. září. 

Sv. GLYCERIA, panna v Herakleji, 
byla pro víru mučena a konečně divokým 
šelmám předhozena a jimi roztrhána. Ža- 
lářník její, 

sv. LAODICIUS, vida její neohrože- 
nost ve víře, vyznal svou víru v Krista. Byl 
sťat za Marka Aurelia kolem r. 177. Stad- 
ler uvádí jako místo mučednické smrti: 
Trajanopolis v Thracii. Svátek sv. Gly- 
cerie a sv. Laodicia 15. května. 

Sv. ELEUSIPPUS, SPEUSIPPQS a 
MELASIPPUS, trojčata, byli krotiteli 
koní buď v Kappadocii nebo v Gallii. Jistá 
Leonilla je vychovala ve víře křesťanské. 
Za císaře Marka Aurelia byli bratři zprvu 
věšeni a ještě žijící upáleni. Leonilla a 
jiná žena Jonilla byly sťaty. Neon^ písař 
soudní, byl ukamenován, Turbon^ jeho 
nástupce v úřadě, také. Svátek 17. ledna. 

Sv. HERMIAS, vojín v Kománu Kap- 
padockém (ne v Pontu, jak udává Řím. 
Martylog.). Byl již vysokého věku a sta- 
tečně vyznal víru před soudem. Byl sťat 


po ukrutných mukách. Snad ještě před 
r. 160. Svátek sv. Hermia 51. května. 

Sv. SAGARIS (podle E)^ žák apoštola 
Pavla, biskup v Laodiceji veFrygii, mu- 
čedník za císaře MarkaAurelia. Jei vŘím. 
Martyrol. Svátek sv. Sagara 6. října. 

Sv. TRASEÁŠ, biskup v Eumenii ve 
Frygii, byl umučen kolem r. 171. Svátek 
jeho 5. října. 

Sv.GERMANIKUS, žák sv. Polykarpa^ 
byl mučen a dravé zvěři předhozen bud' 
r. 166 nebo 168 ve Smyrně. Svátek jeho 
je 19. ledna. 

Sv. POLYKARP byl prý kolem r. 70 
j ako opuštěný chlapec j istou zbožnou vdo- 
vou ve Smyrně v Jonii, na pobřeží Malé 
Asie, přijat do domu a vychován. Byl pak 
žákem apoštolův a jiných prvokřesťanův. 
Zvláště přátelsky obcoval podle vlastního 
výroku s apoštolem a evangelistou sv. Ja- 
nem; od něho byl před r. 95 ustanoven 
za biskupa ve Smyrně. Mysli se, že na 
Polykarpa se vztahuji ona slova Zjevení 
sv. Jana 2, 8-10: „Andělu církve Smyr- 
nenské, piš . . . nic se neboj toho, co bu- 
deš trpěti ... buď věrný až do smrti, a 
dám ti korunu života. - 

Polykarp zastával úřad biskupský hor- 
livě po 70 let. Sv. Ireneus, žák sv. Poly- 
karpa, napsal: „Mohu i misto udati, na 
kterém Polykarp sedě učíval. Mohu udati 
jeho přicházení i odcházeni, celý způsob 
jeho života, tvářnost těla a řeči, jež míval 
k lidu. Je mi, jako bych slyšel jeho rozho- 
vory se sv. Janem a s jinými učedníky, 
kteří viděli Pána.“ Polykarp napsal list 
k Filippenským, v němž napomíná křes- 
ťany k životu bohumilému a udává po- 


vinnosti jednotlivých stavů. (Přeložil Fr. 
Sušil: „Spisy sv. Otců apoŠt .^0 

R. 107 veden byl sv. Ignác v okovech 
z Antiochie do Říma. Přistál ve Smyrně. 
Polykarp ho uvítal s celou církví a zulíbal 
okovy jeho. Sv. Ignác dal o Polykarp o vi 
krásné svědectví; „Poznav zbožný smysl 
tvůj založený na skále, cítím se šťasten, 
že jsem poznal očima svýma biskupa tak 
svátého, jako jsi ty. Zapřisahám tě, abys 
pokračoval v milosti Boží na dráze zapo- 
čaté. Bojuj jako velkomyslný bojovník a 
nedej se svésti žádným bludem. Dbej , aby 
schůze věřících často se konaly. Zkoumej , 
kdo je na nich často přítomen. Dbej o vdo- 
vy, ale nezapomínej ani otroků ; dbej, aby 
nezpyšněli (otroci), když vidí, že požívají 
téže cti, jako jejich páni, a aby neupadli 
v otroctví hříchu. 

Kolem r. 160 cestoval stařičký biskup 
Polykarp do Říma kpapeži Anicetovi, aby 
urovnal některé sporné otázky kázně cír- 
kevní ; na př. velikonoční svátky byly 
slaveny na Východě jindy než na Západě. 
Záležitost ta sice urovnána nebyla, zůstalo 
při dos^avadním zvyku, ale oba, papež i Po- 
lykarp, se rozešli v míru. - Tehdy byli 
v Římě mnozí kacíři. Zaslechnul-li Po- 
lykarp učení kacířské, zhrozil se toho a 
zacpával si uši, řka: „Bože, jakých časů 
jsem se dočkal Tak to vykládá sv. Ire- 
nej a dodává; „Jednoho dne Polykarp se 
potkal s bludařem Marcionem . Marcion se 
tázal; „Znáš-li mne?^^ Polykarp odpově- 
děl ; „Ano, znám prvorozence Satanova. “ 

Za císaře Marka a Aurelia vzniklo pro- 
následování křesťanů. Poštvaný lid pohan- 
ský vzkřikl : „Pryč s bezbožníky ! Hledejte 


Polykarpa!^^ Na domluvu křesťanů Po- 
lykarp ustoupil ze Smyrny na stateček 
venkovský. V noci měl sen 5 zdálo se mu, 
že poduška jeho hoří. I řekl: „Mám býti 
za živa upálen. “ Žoldnéři návodem ji- 
stého otroka, jenž jim vyzradil pobyt Po- 
lykarpův, dostihli biskupa na statečku. 
Polykarp dlel v horním poschodí; sestou- 
piv dolů, dal pohostit! žoldnéře. I zastyděli 
se žoldnéři, že na slabého kmeta podnikají 
takové úsilí; pak jali Polykarpa a posa- 
divše ho na osla, dopravili ho do Smyrny. 
Městský smírčí soudce Herodes a jeho 
otec jeli Polykarpovi vstříc, vzali ho na 
svůj Vůz a přemlouvali ho k odpadu od 
Krista, řkouce: „Což je to něco tak zlého 
říkati císaři: Pane? nasypali kadidla? a 
takto sebe samého zachovali ?^^ Polykarp 
s počátku neodpovídal; pak řekl zkrátka: 
„Neučiním podle rady vaší.“ I obořili se 
na něho, shodili ho s vozu, tak že sobě 
zlomil holeň. Polykarp, jako by byl nic 
neutrpěl, vstal a radostné kráčel k městu. 

Když Polykarp vcházel do divadla, usly- 
šen byl hlas tajemný: „Polykarpe, vzmuž 
se!“ Přítomní vyznali: „Hlas jsme sly- 
šeli, ale volajícího neviděli. Prokonsul 
Statius Quadratus se tázal: „Ty-li jsi Po- 
lykarp ? ^^ - „ J sem . „ R ozm ysli sobě, ušetři 

stáří svého, louhej se Kristu, a propustím 
tebe. - Polykarp na to vece : „Šest a osm- 
desát let sloužím Kristu, nikdy mi neublí- 
žil, naopak dobrodiním mne zahrnoval. 
Jak bych mohl rouhati se králi svému, 
j enž mne vykoupil? Křesťan j sem. Chceš-li 
zevrubněji seznali nauky Kristovy, poslyš 
mne.“ - „Mluv k lidu!‘^ velel vladař. - 
„Neuznávám lidu toho za hodna, abych 


70 


před ním víry své hájil. K tobě chci mlu- 
viti, neboť jsme naučeni vrchnostem 
prokazovati náležitou úctu.“ - Prokonsul 
hrozil: „Dám tě předhodit! dravým zví- 
řatům. “ - Polykarp: „Dej jim přijíti.^ - 
„Dám tě upáliti. “-„Ciň, cokolivti libo. 
Prokonsul poslal hlasatele do závodiště, 
aby po třikráte provolal: „Polykarp vyznal 
se býti křesťanem. Tu vzkřikli pohané: 
„Polykarp je otec křesťanů, je nepřítel 
našich bohů. Pusťte na něho Ivy!^^ Pro- 
tože však doba štvanice s dravci již byla 
uplynula, a zápasy se Šelmami už ukon- 
čeny byly, nebylo více dovoleno Polykarpa 
předhodit! šelmám, nýbrž bylo jednomy- 
slně voláno, aby Polykarp byl upálen. 

Tu lid horlivě počal snášeti polena a 
otýpky, aby nakupili hranici. Zvláště 
ochotně nápomocni byli židé. Žoldnéři 
svlékli Polykarpa a dali mu smolnou ko- 
šili pryskyřicí napuštěnou ; chtěli ho při- 
biti ke sloupu, přinesli řetězy a hřeby. 
Polykarp řekl: „Nechte mne tak. Ten, 
jenž mi dá oheň snésti, dá mi i bez připev- 
nění státi na hranici nepohnutě. “ Tedy 
ho nepřibili, nýbrž pouze přivázali. Po- 
lykarp se modlil: „Pane Bože všemohou- 
cí, velebím tebe, že mi ráčiŠ v počtu tvých 
mučedníků podíl dáti na kalichu Krista 
tvého ku vzkříšeni k životu věčnému. 
Chválím tebe za všecko, čest budiž tobě 
i se Synem tvým Ježíšem Kristem v Du- 
chu Svatém. Tu zanítili žoldnéři oheň; 
plamen vyšlehl, avšak vzdul se j ako v klen- 
bu a obkličoval tělo mučedníkovo se všech 
stran. Vidouce žoldnéři, že oheň nestra- 
vuje tělaPolykarpova, probodli ho dýkou. 
To stalo se roku 167. Svátek 26. ledna. 


Líčeni křesťanské obce Smyrenské 
o mučednické smrti Polykarpově náleží 
k nej krásnějším a nej dojemnějším episo- 
dám starověku křesťanského. Akta o mu- 
čednictví Polykarpově byla veskrze uzná- 
na za pravá. Obraz, který se nám tu podává, 
je v hlavních rysech nedotknutelný. 

Sv. HYGIN, papež, nařídil prý rozdě- 
lení farních okresů římských. Snad byl 
mučedníkem r. 141 nebo 144 (A dL E ; D 
uvádí dokonce r. 158). Svátek 11. ledna. 

Sv. PIUS, syn Rufinův v městě Akvi- 
leji (v severní Itálii) odebral se se svým 
bratrem Hermou do Říma. Prospíval 
ctnostmi i horlivosti pro víru Kristovu. 

0 Hermovi praví někteří, že je spisovate- 
lem knihy nazvané „Pastýř“. Pius byl po 
smrti Hyginově zvolen papežem. Tehdáž 
požívala Církev pokoje, i věnoval se Pius 
péči o církevní kázeň u duchovenstva 

1 u lidu věřícího. Jemu se připisují pra- 
stará nařízení, jak při nejsvětější oběti 
Tělo a Krev Páně s uctivostí přijímat! se 
má, jak církevní statky a odkazy chudým 
učiněné spravován}^ býti mají, a kterak 
povoláni svému zasvěcovány býti mají 
panny, jež si umínily žiti podle evange- 
lické rady v chudobě, čistotě a pokoře 
Také vydal výstrahy proti lehkovážnému 
přisahání aneuctivému vyslovování jmen 
svátých. Kromě toho bojoval papež proti 
kacířství spolu se sv. Justinem, který 
tehdy měl v Římě mudrckou školu. - 
Neshody Východu a Západu v příčině 
doby slaveni velkonoc mírumilovný Pius 
nehodlal urovnávat! a zůstavil křesťany 
východní při obyčeji jejich. - Že Pius měl 
otcovskou péči o řízení celé Církve, po- 


71 


znati lze z listu jeho k biskupu vienne- 
skému Justovi, kde praví : „Starej se bed- 
livě o to, aby těla svátých mučedníků 
uctivě pohřbena byla! Navštěvuj vyzna- 
vače v žalářích, aby žádný z nich neochabl 
ve víře . . . Ku kněžím a jáhnům necho- 
vej se jako pán, ale jako bratr a služeb- 
ník Kristův. Podporuj věřící svou vlastní 
svatostí. “ - Sv. Pius zemřel r. 157. Řím. 
Martyrol. praví, že byl mučedníkem. Ale 
nezdá se býti pravdou, že byl umučen, 
neboť v té době pronásledováni nebylo, 
zvláště ne v Římě. A dává-li se mu tento 
čestný název, činí se tak proto, že v pohan- 
ském Římě zakoušel mnoho strastí. Svá- 
tek 1 1 . Července. 

Sv. ANICET byl papežem v tu dobu, 
kdy Polykarp přišel do Říma, aby s pa- 
pežem vyjednával o době slavení velko- 
noc. Anicet nebyl sice mučedníkem, ale 
dává se mu ten název pro mnohé útrapy. 
Zemřel r. 168. Svátek 17. dubna. 

Sv. SOTER (také Konkordius od ně- 
kterých nazývaný), narodil se ve Fondi 
(v Kampanii) ; zvolen byv papežem , uj imal 
se horlivě uvězněných křesťanů a těch, 
kteří odsouzeni byli do dolů. Horlivost 
tato dala sv. Dionysiovi, biskupu korint- 
skému, podnět, aby za ni v listu svém vzdal 
díky. *• Papež Soter vydal nařízení, aby 
všichni věřící, vyjma vyobcované, na Ze- 
lený čtvrtek přijímali Tělo Páně a aby 
žádný laik ani panna Bohu zasvěcená ne- 
dotýkali se bohoslužebných rouch a ná- 
dob. Soter zemřel prý jako mučedník r. 
176. Svátek sv. Sotera 22. dubna. Papež 
Kájus, jenž s ním sdílí svátek, žil o 100 
let později. 


Sv. LUCIUS, HYACINT a KVINTUS, 
mučedníci římští, r. 180; svátek jejich. 
29. října. 

Sv. DONÁT, důstojník římského voj-^ 
ska, byl poslán proti Markomanům. Pru 
víru Kristovu byl sťat kolem r. 1 80 . Svátek 
jeho 50. června. 

Sv. MARIUS, bohatý Peršan, připu- 
toval s manželkou Martou a se dvěma, 
syny Audifácem a Abachem za času Mar- 
ka Aurelia ke hrobům apoštolským. V Ří- 
mě byli jakožto křesťané polapeni a stati. 
Sv. Felicitas pohřbila těla jejich. Svátek 
těchto čtyř mučedníků ig. ledna. 

Sv. CECILIE podle legendy pocházela: 
ze slavného rodu Ceciliů a Metellů v Ří- 
mě a záhy přilnula k víře Kristově. Oděna 
byla šatem, jenž byl protkán zlatém, jak 
bylo zvykem ; ale pod Šatem nosila žinici. 
Nezakládala si na statcích pozemských a 
trvala nej raděj i v tiché domácnosti; ná- 
vštěvou katakomb upevňovala se její víra 
a rozněcovala se její láska ke Kristu. Také 
prý se naučila hráti na hudebním nástroj i,, 
prozpěvujíc chválu Bohu. Zavázala se Bo- 
hu slibem ustavičného panenství. 

Urozený jinoch zažádal o její 

ruku. Byl pohan, ale šlechetné mysli ; něž- 
ná láska k bratru Tiburciovi jej zdobila.. 
Cecilie se octla v trapné úzkosti, slyšíc,, 
že rodiče její sňatku jejímu s Valeria- 
nem přejí. Konečně z vnuknutí Božího 
poslechla rodičů, vedena jsouc myšlen- 
kou, že Kristus bude chotěm jejím i ve- 
sta vu manželském a že zachrání panen- 
ství její. Přišel den svatby. Svatební ve- 
selí se rozvířilo, hudební nástroje zazněly, 
ale v srdci Cecilie rozezvučela se jiná hud- 


72 




UMUČENÍ SV. VIKTORIN A J EŽÍŠ ZJEVUJE SE SV. MÁŘI MAGDALENĚ 



ba,lmdba nadpozemská. I vzývala anděly 
a svaté o přímluvu a o vnuknutí, jak by 
mohla panenství své zachovat! . 

Po svatbě oslovila ženicha svého takto : 
„Milý Valeriane! Zjevím tobě tajemství, 
ale ty o něm pomlčiž! Věz, že vyvoleným 
chotěm mým jest Kristus Ježíš; zasnou- 
bila jsem se mu slibem ustavičného pa- 
nenství, a Bůh mi dal za strážce anděla, 
jenž tělo mé žárlivě střeží. Proto nesmíš 
se mne dotknout, sice by se na tebe roz- 
hněval anděl a zahubil by mladý život 
tvůj . Chceš-li však šetřiti panenství mého 
a zíti se mnou jako bratr se sestrou, bude 
i on tebe milovati a zjeví se tobě. “ - Slova 
ta , pronesená lahodně a vážně, doj ala V ale- 
riana.Rekl: „Mám-li uvěřiti slovům tvým , 
ukaž mi anděla toho; miluješ-li však ji- 
ného muže, tebe i jej probodnu mečem. “ 
Cecilie odpověděla : „ Pouhého ducha mo- 
hou spatřiti jen oči na křtu svátém oči- 
štěné a posvěcené; přejeŠ-li si videti an- 
děla, j est třeba opustiti modloslužbu, uvě- 
řiti v Krista a dáti se pokřtili. Valerian 
vece : „A kdo jest ten, který by mne mohl 
očistili, abych viděl anděla? Kdo by mne 
naučil znáti učeni křesťanské ?“ Cecilie 
odvětila: „Jdi na silnici Appijskou; nalez- 
neš tam chudé žebrající o almužnu. Rci 
jim: Cecilie mne poslala, abyste mi uká- 
zali svátého kmeta Urbana. A když ti jej 
ukážou, sděl mu všecko, co jsem ti pra- 
vila; on tě očistí, dá tobě bílý šat a s tím 
šatem se vrať sem; pak uvidíš anděla. “ 
Valerian poslechl, nalezl kmeta Urbana 
a byl od něho vyučen a pokřtěn. Vrátivše 
domů, zastal Cecilii, ana klečela a mod- 
lila se, a vedle ni spatřil zářící zjev an- 


děla ; anděl mel v ruce dva věnce z růží 
a lilii a podav jeden Cecilii, druhý Vale^ 
rianovi, řekl : „Přináším tyto věnce z ráje 
nebeského ; květy jejich nepozbudou krá- 
sy a vůně, budete-li je chovali s čistým 
srdcem a neporušeným tělem. “ 

Vtom vkročil do světnice Valerian ův 
bratr Tiburc; pozdravil bratra a políbil 
podle zvyku příbuznou Cecilii a zvolal : 
„Podivuji se, že je zde cítiti v této roční 
době vůni z růží a lilií Valerian řekl: 
„Kdybys uvěřil v Krista, uviděl bys věnce 
z růží a lilii očima svýma ! Až dosud 
věřil jsi v bohy, a ti jsou klamní. “ Cecilie 
doložila: „Figurky hliněné, dřevěné, ka- 
menné nebo zlaté přece nemohou býti 
bohy ! Ty figurky, které pavučina o- 
přádá, ptáci výkalem pošpiňují! Jestliže 
jsi ochoten zavrhnouti liché bohy a uvě- 
řiti v Krista, jdi s bratrem svým, abys také 
byl očištěn od svých vin a hodným se 
stal, uviděli anděla. Budeš mi pak tím 
milejším příbuzným. “ Tiburcius na to: 
„Řekni mi, bratře, kam mne hodláš za- 
věsti ?“ - Valerian: „K jistému velkému 
muži, jménem Urbanovi, který má an- 
dělské vzezřeni a nebeskou moudrost. ^- 
Tiburcius se tázal: „MíníŠ-li onoho Ur- 
bana, jejž křesťané nazývají svým otcem? 
Slyšel jsem, že již byl po druhé odsouzen, 
a že se skrývá. Prý neujde upálení na hra- 
nici. A nás také upálí, když nás naleznou 
ve společnosti jeho; tak hledajíce Boha 
sídlícího na nebi, popudíme si zde na ze- 
mi lidi proti sobě.“ - Cecilie: „Když by 
nebylo jiného života, leč tento pozemský, 
pak bychom se ovsem rozpakovali, ztra- 
tili tento život. Ale leieště jiný život, ne- 


73 


Hynoucí - Tiburc: „To jsem věru ještě 
nikdy neslyšel ! Po tomto životě že je ještě 
jiný život? A nehynoucí ?“ - Cecilie od- 
pověděla: „Ano! jest život blažený pro 
dobré lidi, a jest život plný muk pro zlé 
lidil“- Tiburc namítl: „A kdo tam byl? 
Kdo tamodtud přisel, aby nám to dosvěd- 
čil ?“ - Cecilie : „Bůh, všemohoucí Stvoři- 
tel všehomíra, od věčnosti zplodil Syna 
svého, který vtěliv se vykoupil člověčen- 
stvo. Ten to dosvědčuje. A pak Cecilie 
vyložila Tiburciovi všecky nauky křes- 
ťanské, načež byl pokřtěn. 

Za pronásledování křesťanů byli oba 
bratři jati a vyslýcháni. Tiburcius vylo- 
živ nauku křesťanskou, dodal: „Tak jsem 
to slyšel, a tomu jsem uvěřil Vladař 
AI mach i US řekl: „Ale proč já nerozumím 
tomu všemu, co tu vykládáš? Proč já ne- 
mohu se vpravit do způsobu řeči a jed- 
nání vašeho ?^^ - Tiburc: „Protože smy- 
slný člověk nechápe toho, co je z ducha 
Božího. - Almachius rozkázal Tiburcia 
odvésti, a obrátiv se k Valerianovi řekl: 
„Valeriane, jak vidíš, tvůj bratr se patrně 
zbláznil; nuže očekávám alespoň od tebe 
slovo rozumné. “ - Valerian vece: „Jest 
jenom jeden lékař, který m)^sl bratrovu 
moudrostí svou léčí a osvědčuje. Ten lé- 
kař je Kristus, Syn Boha živého. - AT 
machius nato: „Odpovídej přece rozum- 
ně ! Vy křesťané sehoníte po zpozdilostech 
a nedbáte o to, co je potřebné a užiteč- 
né; požitky a radosti tohoto světa za nic 
nemáte; naopak vyhledáváte věci, které 
jsou na odpor radostem smyslovým. “ - V a- 
lerian řekl: „Přijde Čas, že ti, kteří ho- 
vějí radostem tohoto světa, budou kvileti. 


my pak, kteří se neradujeme s rozpusti- 
lými, my se budeme radovati.“ - Alma- 
chius pln hněvu : ,,Jak že ? My nepřemo- 
ženi, nepřemožitelní, my že budeme kví- 
leti, vy pak se radovati? Cožpak celý svět 
tone v bludu, jen ty a tvůj bratr znáte 
pravého boha? “ - Valerian : „Nikoliv! Ve- 
liký jest počet křesťanů, kteří vedou život 

, / íí 

svátý. 

Poté byli oba bratři odsouzeni na smrt. 
Na popraviště vedl je Maxim, vojenský 
velitel. Jejich mládí, urozenost aneohro- 
ženost jej dojaly až k slzám. Tázal se bratří, 
proč plesají jdouce na smrt a zdali jim 
skutečně kyne po smrti nový život. Tiburc 
odpověděl: „O tom nepochybuj! Věř,. že 
,duše lidská je nesmrtelná a že po smrti 
nastane nový život !“ Maxim si umínil 
zříci se pohanství a přijmouti křest. Va- 
lerian a Tiburcius byli popraveni me- 
čem, a když vyšlo najevo, že Maxim také 
vyznává Krista, byl kyjem utlučen. 

Pak došlo na Cecilii. Ta bažíc po ko- 
runě mučednické, rozdala všecko jmění 
své chudým i jmění bratří svých, aby se 
nestalo obětí hrabivého prefekta. Prefekt 
předvolal Cecilii a žádal, aby vydala všec- 
ko jmění a kromě toho aby obětovala bo- 
hům. Cecilie odpověděla; „Marně žádáš 
ode mne pokladů; rozdala jsem je chu- 
dým. Němým modlám obětovati nebudu; 
jsemť křesťanka. “ Vladař rozkázal, aby 
byla ve vlastním domě v lázni (caldarium ) 
vedrem a horkou parou udušena. A když 
Cecilie zůstala i ve žhavé komoře živa a 
zdráva, rozkázal, aby byla sťata. Kat jí 
zasadil mečem tři rány do šíje, a vida, 
že nedává známky života, odešel. Ale mu- 


74 


čednice se probrala ze smrtelných mrákot, 
žila ještě tři dni a pak zemřela. Podle le- 
gendy Cecilie zemřela r. 250, ale podle 
novějšího badání je skoro jisto, že žila a 
zemřela za císaře Marka Aurelia, Zemřela 
tedy kolem r. 170. Tehdy byl papežem 
Soter, a po něm Éleuther. „ Papež Urban “ , 

0 němž v aktech je řec, není papež, nýbrž 
papežský vikář. Svátek svaté Cecilie 22. 
listopadu - svátek sv.V aleriana a Tiburcia 
1 4. dubna - svátek sv. Maxima 1 4. dubna, 
'riburc sluje po česku Ctibor. 

Sv. FELÍCITA byla urozená paní v Ří- 
mě; měla sedm synů, kteří se jmenovali : 
Januar^ Felix^ Filip, Silvan, Alexander, 
Fitalis a Marcialis. Všichni lnuli k víře 
Kristově, jsouce hotovi z lásky ke Kristu 

1 život svůj obětovati. Matka řekla k sy- 
nům svým před vladařem; „Milé dítky, 
pohleďte vzhůru k nebesům, tam vás oče- 
kává Kristus, aby vám dal korunu slávy. 
Nedbejte muk, ale myslete na radost, 
kterou vám slíbil Bůh.‘^ Tu zvolal vladař 
Publius hněvivě : „Ty se opovažuješ přede 
mnou ponoukali syny své, aby císařskými 
zákony pohrdali ?“ I kázal ji zpoličkovati. 
Poté jal se Publius přemloiivati syny, 
aby se odvrátili od Krista. A když se mu 
nedařil úmysl jeho, dal je umučiti. limu- 
Čeni byli každý jiným způsobem. Posléze 
i matka byla sťata. Mluví o ní papež Ře- 
hoř Veliký (homil. 5 in evangel.). Rok 
smrti je buď 150 nebo 175. Svátek sv. 
Kelicity 25. listopadu - svátek sedmera 
synů 10. července. 

Sv. KONKORDIUS, jehož otec se stal 
později knězem, ušel při pronásledováni 
křesťanů 2 Říma do Tiburu; tam měl 


podle rozkazu obětovati bohům; ale uči- 
nil jim posměch. Byl sťat r. 175. Svátek 
sv. Konkordia 1, ledna. 

Sv. PTOLOMEJ, křesťan v Římě, při- 
vedl podle svědectví sv. Justina jistou 
hříšnou ženu na cestu spásy. Za to ob- 
žaloval ho jistý zhýralý Člověk u soudce, 
že je křesťan. Ptolomeovi bylo strádali 
po dlouhou dobu ve smrdutém žaláři. 
Také jistý Lucius prohlásil, že je křesťan. 
Oba byli usmrceni r. 165. Podle někte- 
rých zpráv žili a zemřeli oba v Alexan- 
drii. Svátek jejich 19. října. 

Sv. GERVASÍUS a sv. PROTASIUS 
(česky Tas), bratři v Miláně, byli snad sy- 
nové sv. Vitališe a sv. Viktorie. Otcovské 
dědictví prodali a výtěžek rozdali chudým. 
Když vojevůdce Astasius táhl s vojskem 
na sever do války a přibyl do Milána, žá- 
dal modloslužebné kněze, aby vyzvěděli 
od bohů, zdali výprava jeho skončí Šťastně 
či nešťastně. Kněží modloslužební odpo- 
věděli, že bohové se zdráhají dáti odpo- 
věď, protože v městě přebývají Ger vás a 
Protás, kteří bohům neobětují a je tupí. 
Astasius pohnal ihned oba bratry k so- 
bě, a dal Gerváse, když neohroženě vy 
znal víru, palicemi utlouci; pak se roz- 
křikl naProtáse: „Bídníče! chceš také tak 
zahynouti jako tento bratr tvůj? Anebo 
chceš býti opatrnější, abys život uchrá- 
nil?‘^ Ale Protas odpověděl: „Kdomedle 
je bídný? Já, jenž tebe se nebojím, nebo 
ty, jenž se bojíš mne, jenž máš strach, že 
tě potká neštěstí ve válce, jestliže nebudu 
obětovati bohům tvým?“ Astasius dal 
Pro tase mečem stíti. 

Těla obou mučedníků odnesl jistý křes- 


75 


ťan Filip a pochoval je. Hrob přišel Ča- 
sem v zapomenutí. Teprve sv. Ambrož 
nalezl ostatky jejich a dal je přenésti do 
chrámu stoličního. Při tom udál se zá- 
zrak: Jistý slepec Severus, když se dotekl 
ostatků, nabyl opět zraku. Sám sv. Au- 
gustin, jenž tenkrát přebýval v Miláně, 
napsal : „Také já jsem byl svědkem veli- 
kého oslavení těchto mučedníkův. Byl 
jsem v Miláně a viděl jsem zázraky. Vím, 
že Bůh sám potvrdil, že vzácná je smrt 
Svatých jeho.^^ Totéž napsal ve spisu De 
civitate Dei, 32, 8 . Svátek 19. června. 

Sv. DANIEL (česky Daněk), jáhen a 
mučedník v městě Padově; svátek 5 . ledna. 

Sv. POTHINUS a spolumučedníci ly- 
onšti náleželi dvěma církvím : lyonské a 
viennské. Pothinus se narodil r. 86, znal 
snad ještě sv. Jana apoštola a může tedy 
slouti žákem apoštolským jako Irenej. 
Pothinus byl biskupem v Lyoně (Lug- 
dunum v Gallii). Tam se rozzuřilo za cí- 
saře Marka Aurelia kruté pronásledováni 
křesťanů. Akta o tom praví: Za nepřítom- 
nosti císařského náměstkapovstalapohan- 
skáluza proti křesťanům : spílala jim, vy- 
háněla je z lázní, z fóra a z jiných veřej- 
ných místností i domů; tupili křesťany 
na ulicích, házeli po nich kamením, brali 
jim násilně statky a vrhali je do žalářů. 
Císařský náměstek uslyšev o tom, přispě- 
chal do Lyonu, avšak nedovedl vzbouření 
lidu jinak utiš i ti, leč že se jal krůtě pro- 
následovat! křesťany. A když se křesťanů 
ujal jistý Vettius Epagathus, byl i on při- 
družen k ostatním vězňům. Několik křes- 
ťanů bohužel podlehlo hrůzám muk a za- 
přelo Krista. Ale ostatní křesťané stáli 


pevně ve víře jako žula. Aby dosvědčili 
svou příchylnost k Církvi, poslali pro- 
střednictvím sv. Irenea list papeži Eleu- 
theriovi. 

Pak byli dáni do vazby i služebníci 
uvězněných křesťanů. Pohanští služeb- 
níci vypovídali ze strachu před mukami 
všecko, čeho si katané přáli, na příklad, že 
křesťané prý vraždí nemluvňátka ve svých 
sborech, že pojídají jejich krev a maso, že 
se dopouštějí krvesmilství i jiných ohav- 
ných nepravostí. Tu nastalo všeobecné 
zuření proti křesťanům. Zvláště proti ně- 
kterým se obracel zuřivý hněv pohanů. 
Byl to Sanktus^ jáhen církve viennské, 
Maturus^ muž sice teprv nedávno pokřtě- 
ný, ale ve víře nad jiné utvrzený, Attalus^ 
nazývaný „ozdobou církve Lyonské“, a 
jistá dívka služebná, jménem Blandina. 
Blandina panna byla tak útlého těla, že 
křesťané, a zvláště její velitelka taktéž 
vězněná obávali se, aby snad mukami ne- 
byla zviklána ve víře. 

Blandina byla podrobena hroznému 
mučení ; od rána do večera snášela všecky 
bolesti s podivuhodnou tichostí a vytrva- 
lostí. Jeden katan za druhým prováděl na 
těle jejím své ukrutné řemeslo, unavoval 
se, odstupoval, až posléze všichni prohlá- 
sili, že nevědí, jakou mukou by podvrá- 
tili statečnost té rekyně, ač se domnívali, 
že osoba tak slaboučká nepřečká ani mu- 
čení prvního. Celé její tělo byla samá 
rána, a přece její odpověď zněla: „Jsem 
křesťanka, u nás neděje se nic nešlechet- 
ného. “ - Jistá Bihlias odpadla při prvním 
mučení, ale potom se vzmužila a prohlá- 
sila; „Jsem křesťanka! Jak pak bychom 


76 


mohli my křesťané pojídati děti, když 
nám není ani dovoleno jisti z krve zví- 
řecí ? ! “ - Sanktus byl mučen rozpálenými 
měděnými deskami. Ale on odpovídal na 
otázky: „Jsem křesťan! To je mé jméno, 
má vlast a mé všecko. “ 

V žaláři byli křesťané uzavřeni do klad, 
jejich tělo bylo do nepřirozené délky na- 
taženo; mnozí z uvězněných zahynuli 
v těchto útrapách. Stařičkého biskupa Po- 
thina tázal se vladař výsměšně : „Pothine, 
kdo jest Bůh křesťanů Pothin odpově- 
děl: „Poznáš Ho, budeš-li toho hoden. “ 
Pothin byl týrán a kopán, tak že v žaláři 
po dvou dnech zemřel. - Maturus a Sanktus 
byli zbičováni a pak posazeni na železnou 
trdlici, pod níž hořel oheň. Nejhorší mu- 
čidlo, které mohl si vymysleti člověk. 
Nesnesitelný zápach spáleného masa byl 
i pohanům obtížný. Attalus řekl: „Hle: 
neni-li toto lidožroutství ? Ale my křes- 
ťané nejíme lidského masa, a my vůbec 
nic zlého nečiníme. Nakonec byli oba 
sťati. - Hned poté byla Blandina v divadle 
s rozpjatýma rukama v podobě kříže při- 
vázána na kůl a vydána dravým šelmám 
na pospas. Ty jí však neublížily; proto 
byla zase odvedena do žaláře. 

Attalus byl voděn po divadle, maje na 
hrdle desku s nápisem : „Tentoť jest křes- 
ťan. “ Lid vida ho, náramně se rozvzteklil ; 
ale když měl býti mučen, dozvěděl se vla- 
dař, že Attalus je římským občanem. Ihned 
dal Attala a jiné křesťany, římské obča- 
ny, odvésti do žaláře, a vyžádal si zatím 
listem rozkaz od císaře, co má činiti s u- 
vězněnými křesťany, j sou-lí římskými ob- 
čany. 


Zatím trvali křesťané v žaláři v pokoji ; 
prozpěvovali chválu Bohu, těšili se navzá- 
jem, doporučovali se navzájem do mod- 
litby o sílu a milost vytrvalosti, modlili 
se za zpronevěřilé druhy své a dodávali 
jim mysli, aby poklesek svůj napravili. Ko- 
nečně došel rozkaz císařův. Zněl: „Křes- 
ťané, pokud jsou římskými občany, mají 
býti sťati, ostatní usmrceni dravou zvěří, 
odpadlí křesťané mají býti na svobodu 
propuštěni. “ Tak se i stalo. Odpadlíci měli 
ještě jednou před vladařem zapříti Krista. 
Kráčeli s hlavami sklopenými, hanbou 
pokryti, svědomím sužováni; mnozí jako 
zbabělci zapřeli Krista před soudnou sto- 
lici vladařovou. Ale mnozí kromě nadání 
odvolali své dřívější výpovědi, litovali 
své zrady a slavnostně vyznali víru svou 
v Krista. Byli ihned usmrceni. 

Toto mučení a vražděni trvalo několik 
dni, a každodenně bývali voděni Blandina 
a jistý mládeneček patnáctiletý, jménem 
Pontik^ do divadla, aby vidouce muka, 
byli zvikláni ve víře. Mladistvý Pontik 
omdléval hrůzou, ale Blandina mluvila 
k němu sladká slova plná nebeské útěchy, 
tak že snášel všeliká muka statečně, až 
posléze vypustil nevinnou duši svou. Blan- 
dina byla pak zbičována, na rozpálenou 
stolici posazena, a potom do sítě zavinuta 
a předhozena divokému býku, jenž ji do 
výšky vymrštil, u smýkal, u trkal, ušlapal. 
I pohané se divili statečnosti této hrdin- 
ské mučednice uznávajíce, že žádná žena 
posud netrpěla tolik jak ona. Ostatky mu- 
čedníků byly spáleny a popel z nich hozen 
byl do řeky Rhony; tak chtěli pohané 
zni čiti naději křesťanů na budoucí vzkří- 


77 


šení. A tu teprv nasytila se krvelačnost 
pohanská. Rok smrti 177. 

V prvních aktech bylo jmenováno 48 
mučedníků. Nejsou to všichni, kteří byli 
tehdy usmrceni; byl to „celý národ mu- 
čedníkňv^^ jak napsal sv. Euchorius, poz- 
dější biskup lyonský. Ale ze všech vyniká 
slovutností svou sv. Blandina.jSlabá podle 
pohlaví svého, jsouc stavu služebného, a 
přece zaujímá hrdinstvím svým přední 
místo. V ní znázorněn triumf křesťanství 
nad pohanstvím. Svátek sv. Pothina 2. 
června, svátek sv. Blandiny 2. června. 

Akta jsou asi veskrze věrohodná, ne- 
boť jsou sepsána od svědků, kteří události 
v nich líčené viděli a slyšeli a jsou od 
Eusebia, otce církevního dějepisu, při- 
jata do dějin církevních. Ale jména uve- 
dená nejsou úplně zamčena. - Obsáhlé a 
zajímavé líčení do pronásledování křes- 
tanů v Lyoně a veVienně viz: Geschichte 
der Religion Christi, Stolberg, svaz. YTII., 
§ 20. 

Sv. MA.RCELLUS a sv. V ALERIAN 
byli křesťané v Lyonu, kteří v tu dobu, 
když sv. Pothin byl rnuČen, uprchli ze 
žaláře. Marcel uprchl do Kabilonu (nyní 
Chalons sur Saone) a odtud do Argento- 
ratu (Strassburg v Alsasku) ; tam byl zaživa 
v jámě zasypán a tak usmrcen. Valerian 
uprchl do kraj iny Autunské. T am byl sťat. 
Rok smrti jejich je 177. Jejich historie 
j e dodatkem k životopisu sv. Pothina Lyon - 
ského. Svátek sv. Marcella a Valeriana 
15. září. 

Sv. EPIPOD a sv. ALEXANDER byli 
dva křesťanští jinochové v Ly^oně. Ale- 
xander byl Řek, Epipod pocházel z Lyo- 


nu; uzavřeli spolu nerozlučné přátelství. 
Když nastalo pronásledování křesťanů, 
oba ušli z I.yonu do blízké dědiny; tam 
se skryli v domě křesťanské vdovy Lucie. 
Avšak žoldnéři je stíhali i tam. Epipod a 
Alexander se pokusili o útěk, ale byli za- 
drženi, spoutáni a vlečeni do Lyonu; při 
tom Epipod ztratil střevíce; vdova Lucie 
je nalezla a uschovala jako vzácnou pa- 
mátku. Oba jinoši byli předvedeni před 
vladaře. Vladař se na ně obořil: „Vy se 
odvažujete vzdorovati bohům nesmrtel- 
ným? Vy vzdorujete císaři? Přece víte, 
že křesťané v tomto kraji jsou již vyhu- 
beni, takže ani hrobů jim popřáno ne- 
bylo ! Jak můžete trvati v tomto zapově- 
děném náboženství ?“ Vladař zahlédl, jak 
obapoh ledem si dodávají navzájem mysli; 
proto poručil odvésti staršího Alexandra 
a jal se mluviti k Epipodovi úlisně : „Epi- 
pode! Tys přece mládenec tak sličný! Ne- 
jednáš moudře, trváš-li při křesťanském 
učeni. Proč se vrháš do záhuby? Pohleď 
na nás ! AJy ctíme bohy své radovánkami, 
zpěvem a rozkošemi lásky ; vy pak se kla- 
níte člověku ukřižovanému, který zapo- 
vídá rozkoše, v postech však si libuje. 
Užívej světa s námi Epipod odpověděl : 
„Mluvil jsi, vladaři, o člověku ukřižova- 
ném, ale nepravil jsi, že Ukřižovaný vstal 
z mrtvých. Tak se zdá, že nevíš, že člo- 
věk se skládá z těla a z nesmrtelné duše. 
U nás křesťanů vládne duše, tělu pak jest 
poslouchati, vy však nedbáte o duši a 
vraždíte ji ohavnými neřestmi. Vladař 
kázal, aby Epipod byl mučen na skřipci 
a aby byl mečem popraven. Tak se i stalo. 

Ze dva dni vladař si zavolal Alexandra 


78 


ze žaláře a řekl: „Přítel tvůj zahynul a 
ze všech křesťanův zbýváš už jen ty je- 
diný! Avšak ještě se můžeš zachránili. 
Buď moudrý a obětuj bohům nesmrtel- 
ným. “ Alexander odpověděl: „Mýlíš sc, 
myslíš-li, že křesťané vymizeli a že křes- 
ťanství je vyhlazeno. Duše usmrcených 
křesťanů jsou v nebi, a náboženství křes- 
ťanské vyhlazeno býti nemůže, protože 
zakladatel jeho Ježíš Kristus ho chrání; 
čím více mučedníků za ně umírá, tím 
více se rozšiřuje. Jsem křesťan a chci zů- 
stali křesťanem až do posledního dechu. 

N a rozkaz vladařů v Alexander byl mrskán 
a přivázán na kříž. Protože tělo jeho bylo 
rozsápáno, vypustil duši v tom okamžiku, 
když katané ho vyzdvihovali s křížem. 
Rok jejich smrti 178, svátek 22. dubna. 

Sv. JUSTUS, biskup viennský, zemřel 
r. 178 jako mučedník. Slaví se 6. května. 

Sv. FELIX a sv. FORTUNAT, mu- 
čedníci ve Valence v Gallii. Svátek 12. 
Července. 

Sv.PASCHASIA,pannavDijonu v Gal- 
lii, byla ve víře vyučována od sv. Benigna 
a byla sťata kolem r. 178. Svátek 9. ledna. 

Sv. BENIGNUS (čes. Benuš, Dobro- 
tivý), kněz, byl prý od sv. Polykarpa po- 
slán do Gallie, jak svědčí Řím. Martyro- 
logium. V Au tunu prý pokřtil Fausta a 
jeho syna Symforiana. Benignus odebral 
se pak do Dijonu; tam byl ustanoven 
biskupem a za císaře Marka Aurelia byl 
kopím proboden. Nazývá se „apoštolem 
Burgundska^^ Svátek 1. listopadu. 

Sv. SYMFORIAN byl podle legendy 
syn Fausta, měšťana a radního v Autunu 
( Augustodunum ve střední Francii) . Kdy- 


si zavítal do Autunu sv. Benignus a byl 
přijat pohostinu v domě Faustově. Be- 
nignus vyučil Fausta ve víře křesťanské, 
pokřtil jej i celou rodinu jeho. Symforian 
byl tehdy tříletý; týž byl od otce svého 
pečlivě vychován. Kdysi se konala v Au- 
tunu slavnost modloslužebná k poctě bo- 
hyně Cybely. Pohané nutili i Symforiana, 
tehdy dvacetiletého, aby bohyni obětoval, 
a když se zdráhal, obžalovali jej u vladaře 
Heraklia. Heraklius se ho tázal na jmé- 
no. „Jmenuji se Symforian odpověděl. 
„Tys-ii křesťan? Proč se nechceš klaněti 
matce bohů Cybeli?“ - „Právě proto, “ 
odvětil Symforian, „že jsem křesťan. Kla- 
ním se jen Bohu nebeskému, nikoliv 
však obrazům ďábelským. Kdybys dovo- 
lil, roztloukl bych všecky modly kladi- 
vem. “ Heraklius zvolal s údivem : „Tento 
člověk není toliko rouhač, ale i buřič. 
Nahlédněte do knih městských, zda-li je 
občanem tohoto města. “ Nahlédli, a tu se 
ukázalo, že Symforian pochází ze vzác- 
ného rodu. Vladař řekl mírněji: „Šle- 
chetný Symforiane, jak se můžeš kloniti 
k bludům těmto? Ci neznáš zákonů císař- 
ských, vydaných proti křesťanům ?“ A na 
rozkaz vladařův písař četl nařízení Mark- 
/Vureliovo (jak je uvedeno ve všeobecné 
části o pronásledování křesťanů za císaře 
tohoto). Vladař se otázal: „Nuže, co tomu 
říkáš? Nahlížíš-li. že nutno poslechnouti 
rozkazu císařova? Neuposlechneš-li, bu- 
deš potrestán smrtí !“ Symforian odpově- 
děl: „Neučiním toho. Bůh jest bohatý 
v odplatě, ale také hrozný v trestání. Zů- 
stanu pevný ve víře, abych byl spasen. 

Vladař dal Symforiana bičovati. Poně- 


79 


kolika dnech dal si ]ej opět předvolat! a 
snažil se ziskati jej po dobrém. Sliboval 
mu čestné úřady. Ale Symforian odpo- 
věděl: „Všecko na světě zahyne, jen bla- 
ženost u Boha nemá konce, poklady ulo- 
žené u Krista trvají na vždy; proto rád 
obětuji pro Krista život svůj . “ Vladař řekl 
netrpělivě: „Nechal jsem tě dost dlouho 
vychvalovat! velikost nevím jakého Kris- 
ta, ale nyní ti dávám na vybranou: buď 
budeš obětovati bohyni, anebo budeš me- 
čem popraven. Symforian odepřel oběto- 
vati, a vladař vyřkl rozsudek : ,, Symforian 
je vinen rouháním a buřičstvím proti cí- 
saři; proto budiž mečem popraven. “ Sym- 
forian byl veden na popravu; jeho matka 
volala ze zástupu křesťanů k němu: „Sy- 
nu můj Symforiane, buď zmužilý a ne- 
boj se smrti ; ona tě uvede do života věč- 
ného. “ Symforian byl sťat. Rok smrti jeho 
je 178, svátek 22. srpna. 

Sv. SEVERIN (nebo Severian), Exsu- 
perius a Felicianus byli umučeni v městě 
Vienner. 175, svátek jejich 19. listopadu. 

Sv. LUKANUS, mučedník v Paříži: 
umučen byl snad kolem r. 177; svátek 
jeho 50. října. 

Sv. MELITINA, mučednice vMarcia- 
nopolis, nyní Přeslav nazvané (v Moesii, 
t. j. v nynějším Bulharsku a ve východ. 
Srbsku. Byla sťata za Marka Aurelia ko- 
lem r. 180. Svátek sv. Melitiny 15. září. 

Císař Kommodus (180-192), ukrutník, 
nevydal sice nových zákonů proti křesťa- 
nům, ale na mnohých místech vladařové 
dále pronásledovali křesťany .Tehdy trpěli: 

Sv. JULIUS, senátor v Římě, vzal křes- 
ťany Eusehia (Smila), Vincence (Čeňka, 


Častolova), Peregrina (Pel hřímá), Ponci- 
ána a bývalého kněze Jovišova Lupula 
do domu svého. Za to byl na rozkaz cí- 
saře Kommoda bit, až v3?^pustil duši. Křes- 
ťané shora jmenovaní pohřbili tělo Juli- 
ovo a byli proto pohnáni k soudu. Soudce 
řekl: „Vy jste pochovali tělo Juliovo a 
jmění jeho jste si přisvojili. “ - „Ano,“ 
odpověděl; „tělo jsme pochovali a jmění 
jeho jsme rozdali chudým. “ Eusebiovi 
byl vyříznut jazyk, pak byl ubit. Také 
Vincenc, Poncian a Peregrin byli usmr- 
ceni. O Lupulovi se nepraví v aktech, že 
by byl zemřel smrtí mučednickou ; praví 
se o něm, že nabyv zraku tělesného, dal 
se pokřtíti. Svátek sv. Julia a ostatních 
mučedníků 19. srpna. 

Sv. APOLLONIUS, člen senátu řím- 
ského, byl na víru obrácen papežem E- 
leutheriem. Měl otroka Severa, který 
udal Apollonia u městského prefekta Pe- 
rennice, že jest křesťan. Perennius na- 
řídil, aby se Apollonius zodpovídal ze své 
víry před senátem, jehož členem byl. 
Apollonius si složil znamenitou řeč na 
obhájeni víry své, a v uložený den před- 
nášel svou řeč ve sboru městských radních . 
Dokazoval nicotu pohanské modloslužby 
a vyvracel všecky námitky a pomluvy, 
proti křesťanství šířené. Prefekt však pro- 
hlásil, že Apollonius se musí vrátiti k ná- 
boženství v Římě platnému, musí se zříci 
víry Kristovy, jinak že nebude na svobo- 
du propuštěn. Apollonius se ujal ještě 
jednou slova a pravil : „Divné jest mi, že, 
ačkoliv obrannou řeč mou jsi slyšel, pře- 
ce mne vyzýváš, abych se zřekl víry křes- 
ťanské. Jsem hotov za víru svou i život 


80 


obětovati.“ Perennius vyřkl nad Apollo- 
niem ortel smrti, a přítomni senátorové, 
ač byli dojati řečí Apolloniovou, dali k or- 
telu souhlas. Apollonius byl sťat r. 189 
{E) nebo r. 186 (D). Svátek sv. Apollo- 
nia, obránce víry a mučedníka, 18. dubna. 

Sv. ANTONÍN byl katem v Římě ; dle 
rozkazu měl mučiti Eusebia, Ponciana, 
Vincence, Peregrina shora jmenované. 
Ale Antonín raději uprchl. Později se dal 
pokřtíti. Pro víru byl usmrcen a byl po- 
chován „iuxta formám Trajanam“ (u vo- 
dovoduTrajanského)za císaře Kommoda. 
Svátek 22. srpna. 

Páté pronásledováni za císaře Sep~ 

tima Sever a 

Císař Septimus Severus zakázal záko- 
nem r. 202 vydaným, aby nikdo nepři- 
stupoval k náboženství křesťanskému ne- 
bo židovskému. I tento zákon dal podnět 
k pronásledování křesťanů. Mučedníci 
této doby jsou: 

Sv. CAECILIUS (Bolí. Jun. I. 270) 
byl slavený právní zástupce v Římě. Jeho 
soudruhové v povolání byli Oktavius a 
Minutius Felix. Všichni tři byli pohané. 
Oktavius a Felix se dali pokřtíti, avšak 
Caecilius zůstal pohanem. V rozhovoru 
s přáteli svými vychvalovával pohanství 
řka: „Náboženství pohanské je nábožen- 
ství bohatých. Křesťané jako lidé přepjati 
zříkají se rozkoší, které život poskytuje, 
a všeho toho, co rozumný člověk vysoko 
cení. Jsou to lidé chudobní a opovržení. 
A co chtějí křesťané se svou vírou v bu- 
doucí vzkříšení Oktavius však vyvrátil 


námitky Caeciliovy část po části a pře- 
svědčil ho o pravdě křesťanské. Caecilius 
uvěřil a byl pokřtěn ; pak byl knězem 
v Karthágu v Africe. Pokřtil prý sv. Cy- 
priana (D). Neví se, byl-li Caecilius mu- 
čedníkem. Smrt jeho klade se do r. 211. 
Svátek sv. Caecilia 3. června. 

Sv. PERPETUA a sv. FELICITAS, dvě 
mučednice v Karthagu v Africe za císaře 
Severa, jejichž mučednictví je zvláště po- 
hnutlivé. 

Perpetua byla urozená paní dvaadva- 
cetiletá, matka nemluvňátka, jež kojila, 
a měla na živu ještě oba rodiče; z jejich 
bratrů jeden byl katechumen. Také Per- 
petua byla katechumenka. Otec její byl 
pohan. Felicitas pak byla mladá matka 
stavu služebného a též katechumenka. 
Obě tyto mladé ženy byly jaty za pro- 
následování a s nimi Revokatus, Satur- 
ninus^ Sekundulus, k nimž se přidal i Sa- 
tíir. Otec Perpetuin přišel do vězení a 
snažil se odvrátit! dceru svou od víry 
Kristovy prosbami i hrozbami. Ona však 
stála pevně u víře Kristově ; řekla : „Otče, 
můžeŠ-li tu nádobu, která zde na zemi 
leží, ten džbáneček, jinak pojmenovat!, 
než Čím je?“ - „Ne.^^ " tak také ne- 
mohu sobě žádného jiného jména dáti, 
než co jsem, totiž křesťanka. “ I vrhl se 
na ni a tloukl ji zuřivě. Mlčky snášela 
Perpetua toto trýzněni ; jen hořké slzy 
svědčily, jakou bolest cítí v srdci. Perpe- 
tua přijala pak s ostatními vězni křest. 

Žalář, v němž bylo křesťanům úpěti, 
byl hrozný a hnusný; nebylo ani světla 
ani vzduchu, tak že vězňové sotva dýchati 
mohli; k tomu přistoupila jiná trýzeň, 


81 


nesnesitelná horko, surové chování vo- 
jínů a j. Dva jáhnové Tertius a Pompo- 
nius podplativše stráž, vymohli křesťanům 
dovolení, aby se mohli denně na čerstvém 
vzduchu zotaviti. Tu pak Perpetua kojila 
své dítě hladem umdlévající. Bratr Per- 
petuus žádal svou sestru Perpetuu, aby se 
modlila k Bohu o zjevení, zda-li vězňové 
budou propuštěni či usmrceni. I modlila 
se a měla vidění. Vypravovala : „Viděla 
jsem žebřík, který sahal až do nebe, místo 
příčlů ostré dýky, tak že jen stěží a jen 
opatrně mohl kdo kráčeti vzhůru a snadno 
bylo spadnout! dolů. Dole pak číhal drak ; 
pohled naň odstrašoval každého. První vy- 
stoupil Satur. My za ním. Přišli jsme do 
krásné zahrady, jakýsi stařec nás uvítal; 
ke mně řekl: „Bud vítána, dcero !“ a všich- 
ni přítomní odpověděli; „Amen.“ Z vi- 
dění toho Perpetua poznala, že všem věz- 
ňům uchystána je koruna mučednická. 
- Otec Perpetuin opět přišel do vězení, 
aby odvrátil dceru svou od víry křesťan- 
ské. Řekl: „Ustrň se, dcero má, nad Še- 
dinami mými. Hle, dochoval jsem tě do 
kvetoucího věku tvého ; nevydávej mne 
v pohanění lidu. Rozpomeň se na mat- 
ku SVOU; pohleď na toto dítě své, které 
nebude moci býti živo bez tebe.^^ Tak 
mluvil otec, padl dceři k nohám, nazývaje 
ji „velitelkou (domina) svou, miláčkem 
svým.^^ Perpetua, bolestně dojata, že otec 
jediný se nebude radovat! z mučednictví 
jejího, konejšila a těšila ho řkouc, že ja- 
kožto vděčná dcera miluje otce svého, a 
že ostatně se stane, co se Bohu libí. Otec 
odešel zarmoucen. 

Při výslechu všichni vyznali neohro- 


ženě viru svou v Krista. Když došlo na 
Perpetuu, otec ji stáhl s lešení o stupeň 
níže řka s pláčem: „Smiluj se nad dítě- 
tem svým.“ Soudce se ji tázal: „Jsi křes- 
ťanka?“ načež ona prohlašuje: „Jsem 
křesťanka. “ A poněvadž otec neustal ji 
stahovat! s lešení, soudce se rozhněval, 
dal otce strhnout! dolů a udeřiti holí, což 
Perpetuu tak zabolelo, jako by byla sama 
uhozena. Všichni křesťané byli odsouzeni 
k usmrcení dravými zvířaty a vrátili se 
do žaláře. Velikou bolest působil Perpetui 
otec, který opět přišel do žaláře, hořem 
vlasy si rval, na zemi se vrhl a stáří svoje 
proklínal. Perpetua měla v žaláři opět vi- 
dění, jímž duše její pookřála. Viděla ve 
snu svého zem řeléh o bratříčka Dinokra ta, 
trpícího na onom světě. Procitnuvši mod- 
lila se za něho, a v následujícím snu vi- 
děla téhož bratra svého, svěžího a potěše- 
ného. Také spoluvězeň Satur měl vidění. 
„Viděl jsem, “ tak vykládal, „Krále slávy; 
andělé volali: Svat}^, svátý, svátý Bůh. 
A já jsem řekl Perpetui: Vidíš, sestro, tu 
máš, po čem jsi vždycky toužila. “ - V ža- 
láři zemřel jinoch Sekundulus útrapami. 
Před smrtí řekl: „Rád bych umřel pro 
Krisla! Vaše koruna bude mnohem krás- 
nější než moje! Ale dějž se vůle Páněl“ 
Pak zemřel. 

Felicitas byla tehdáž v osmém měsíci 
těhotenství. Když tedy přicházel den ve- 
řejných závodů a her, obávala se, že za 
příčinou těhotenství svého nebude moci 
společně zemříti s ostatními mučedníky. 
Římské zákony nedovolovaly popravo váti 
těhotné ženy před porodem. Avšak porod- 
ní bolesti přišly na Felicitu předčasně. 


Rodila těžce, stenala bolestí a tu jí řekl 
jeden ze žalářníků: „Když už nyní tak 
naříkáš, jak se ti teprve povede, až budeš 
předhozena divokým šel mám Felicitas 
odpověděla : „Co nyní trpím, trpím sama; 
co potom budu trpěti, bude ve mně trpěti 
ten, pro něhož trpím, protože za něho 
trpím/^ Felicitas porodila děvčátko, kte- 
réž přítomná její sestra ihned přijala za 
svoje. - Tribun trápil vězně hladem. Per- 
petua ho kárala řkouc: „Proč nás trápíš 
hladem, když máme závoditi o narozeni- 
nách císařových? Nebude-li to čestnější 
pro tebe, když nás předvedeš na arénu 
svěží Tribun se zastyděl a zacházel 
s vězni snesitelněji. - Přicházeli také zvě- 
davci ; když vězňové učinili z hostiny jim 
podle zvyku naposled podávané „hostinu 
lásky lid se sběhl a zevloval na křesťany. 
Satur volal k nim: ,, Podívejte se nám 
dobře do tváře, abyste nás poznali v den 
soudný.^ I odešli zevlouni zahanbeni. 

Konečně nastal den určený k zápasům. 
Křesťané vyšli ze žaláře a ubírali se s jas- 
nou tváři na zápasiště. V čele všech krá- 
čela Perpetua, krásná a důstojná jako 
královna. Cudně klopila oči a nevšímala 
si cestou nikoho. Také Felicita, uzdra- 
vená po porodu, šla radostně na smrt. 
V bráně divadla se měli podle obyčeje 
převléci: mužové v červený šat modlo- 
služebných knězi, ženy v bílý šat bohyně 
Cerery. Avšak oni se zdráhali. Perpetua 
řekla: „Dobrovolně jsme sem přišli, a 
j)rávě proto, abychom nic takového (t. 
modloslužebného) činiti nemuseli. Dovo- 
lávám se svého práva. Tribun povolil. 
Lid žádal, aby všichni byli napřed zmrs- 


káni. Stalo se. Potom hlídači pustili na 
ně šelmy. - Na Saturnina a Revokáta po- 
štváni levhardi, kteří však je jen poranili ; 
pročež puštěni byli na ně medvědi, a ti je 
ihned udávili. - Na Satura poštván divoký 
kanec; ten jej vláčel chvíli po zemi, ale 
víc mu neublížil. - Perpetua a Felicita 
byly napřed svlečeny se šatů a tkaninou 
zaobaleny , ale lid seznav, že j edna j e útlého 
těla a že druhá teprve před třemi dny po- 
rodila, žádal, aby jim opět byly dány šaty 
jejich. Poté hlídači na ně pustili divokou 
krávu ; kráva je porazila a vláčela po zemi. 
Perpetua upadla na bok. Jsouc více pa- 
mětliva studu než bolestí, zpozorovala, že 
roucho její je na jedné straně roztrženo; 
urovnala si je cudné a stydlivě, pak po- 
mohla Felicitě vstáti ze země. Obě byly 
odvedeny k bráně ; tam stáli Rustik a Per- 
petuus, jimžto řekla Perpetua: „Stůjte 
pevně u víře.“ Pak byli všichni sťati me- 
čem. Perpetua byla poslední. Neobratný 
kat ji bodl nemotorně do žeber; Perpetua 
vykřikla bolestí, ale ihned se vzpamato- 
vala a položila meč na hrdlo své. Sťata 
byvši vypustila rekovnou svou duši. Bylo 
to roku 20 2 nebo 203. Zprávy o umučení 
těchto svátých trpitelů pocházejí dílem 
od sv. Perpetuy, která den před svou smrtí 
je napsala, dílem od Satura a jiných sou- 
časníků. Svátek sv. Perpetuy a Felicity 
7. (nebo 11.) března. 

Možno-li, aby někdo líčil prostěji a 
úchvatněji scénu z arény, než jak to vy- 
pisují Akta o Perpetui? 

Jména některých z těch mučedníků 
jsou: Optat, biskup. - Aspasius^ kněz. - 
Pudens, žalářník, jenž byl pokřtěn od sv. 


85 


Optata. Sekundulus, Revokatus, Satur- 
ninus. Svátek jejich je 7. (nebo i 11.) 
března. Speratus^ Felix, Vetiirius^ Janua- 
ria^ Geuerosa, Sekunda, Akylin, Laetan- 
cius, Vestina, Donata (a podle K : Nanzan, 
Citin) byli sťati v Karthagu kolem r. 202. 
Nazý vaj í se mučedníci „ Scilli tánští “ , pro- 
tože kolonie Scillita v Africe byla jejich 
domovem. Speratus řekl, jsa vyslýchán: 
„Nedopustil j sem se žádného zločinu proti 
státním zákonům, platím řádně daně, ale 
klaním se Bohu jedinému. Jiní spiso- 
vatelé praví, že byli umučeni za císaře 
Decia. - Jsou též v Rim. Martyrologiu. 
Svátek těchto sv. mučedníků je 17. čer- 
vence (nebo i 5. srpna). 

Sv. GUDDENA, mučednice kartha- 
ginská, byla (snad roku 203) sťata. Svátek 
18. července. Tillemont popírá - ne udá- 
lost mučednictví - nýbrž jméno, a praví, 
že vzniklo omylem opisovatelů ze jména 
„Gaudencius‘^ 

Sv. FILIP, císařský náměstek v Ale- 
xandrii, otec sv. Eugenie (21. prosince), 
zprvu vypovídal podle císařských rozkazů 
všecky křesťany z města. Dcera Eugenie, 
tajná křesťanka, převlečena v mužské Šaty 
skryla se v klášteře. Filip nalezl dceru 
svou a sám přijal křest. Propustil křesťany 
uvězněné. Ibyl na místo jeho poslán nový 
císařský náměstek Perennius, jemuž bylo 
nařízeno, aby Filipa usmrtil. Avšak ne- 
bylo snadno rozkaz výkon ati ; neboť křes- 
ťané jakoby živým řetězem lásky obklo- 
povali Filipa, obhájce a miláčka svého, 
tak že nebylo přístupu kněmu. Perennius 
poručil několika vojínům, aby se vydávali 
za křesťany a tak se do chrámu vetřeli. 


Poslechli a zavraždili Filipa. Bylo to ko- 
lem r. 210. Manželka Filipova a Eugenie 
odebraly se do Říma. Svátek sv. Filipa 
13. září. 

Sv. ORION, mučedník alexandrijský, 
s nímž uváděni v seznamech zároveň jiní 
mučedníci : Serenus, Theodor^ Leonidas^ 
Julius^ Heraklid, Heron^ Basilides^ PIu- 
tarch, Marcel la, Herais. Leonidas byl 
otcem učence Origena abyl pro víru uvěz- 
něn. Origines zamýšlel vydati se soud- 
cům, aby společně trpěl s otcem. Matka 
úmysl synův překazila tím, že mu scho- 
vala všecky Šaty. Leonidas byl sťat kolem 
roku 205; s ním byli usmrceni Arator^ 
Kviriak a BasiLia, 

Sv. HERAIS či RHAIS (podle Bollan- 
distů je slovo Rhais zkomolené ze slova 
Herais), panna teprve dvanáctiletá od 
města Alexandrie; vyznala neohroženě 
víru v Krista a byla sťata. Jako rok smrti 
se udává 222 nebo až 3 o 8 . Heraklius (nebo 
i Heraklides), žák Origenův, a Heron, 
mladí mužové byli pro víru usmrceni. - 
Rovněž Plutarch. 

Sv. POTAMIONA, dcera Marcelly, 
byla od matky své pečlivě ve víře vyu- 
čena. Křesťanská tato panna byla otro- 
kyní u bohatého, ale bezbožného pána. 
Pán zahořel k mladé a sličné otroky ni 
nečistou láskou a sváděl ji sliby a hroz- 
bami. Avšak ani lichocení ani hrozby 
nepodvrátily její ctnosti. I obžaloval ji 
u soudu jako křesťanku. Byla uvězněna. 
Žalářník Basilides ji chránil před vojíny, 
jimž byla odevzdána, aby ji zneuctili. Vla- 
dař odsoudil Potamionu k smrti ; rozká- 
zal Basilidovi, aby Potamianu obnažil a 


84 


aby ji vhodil do kotle naplněného vrou- 
cím olejem a smolou. Cudná Potamiona 
více se děsila obnažení než muky. I zvo- 
lala k vladaři: „Zapřisahám tě u života 
císaře, jehož miluješ, abys mi ponechal 
šat a tak mne ponořiti dal do oleje.“ Vla- 
dař svolil a Potamiona skonala v mukách. 
Žalářník Basilides, že se ujímal křesťanů 
a že Potamionu chránil výsměchu luzy, 
byl obžalován, a když vyznal svou víru 
v Krista, byl sťat. Také matka Marcella 
byla upálena. Rok smrti je zajisté před 
r. 240, protože Tertullian mluví o Pota- 
mioně. 

Svátek sv. Leonidy, otce Origena, Ara- 
tora a j. mučedníků 22. dubna, svátek 
sv. Oriona, Šeřena, Theodora, Julia, He- 
raklida, sv. Potamiony, sv. Marcelly, sv. 
Herona a Plutarcha 28. června, svátek 
sv. Heraidy 5. září (nebo 22. září), svá- 
tek sv. Basilida 52. června. 

Sv. SEKUNDUS, mučed. v Africe, za 
Septimia Severa, r. 207 ; svátek 5. ledna. 

Sv. ZOTIKUS, biskup a muč. v Ar- 
ménii (podle martyrolog. Jeron)^ svátek 
21. července. 

Sv. ASKLEPIADES, biskup a mučed- 
ník (podle St. pouze vyznavač) . Snad v An- 
tiochii Syrské; rok smrti snad 218; svá- 
tek 18. října. 

Sv. ELEUTHER, papež, byl vrstevní- 
kem sv. Pothina, mučedníka lyonského. 
Liber pontificalis praví, že Eleuther po- 
slal králi Luciovi do Britannie kněze Fu- 
gacia a Damiana, aby hlásali víru; jiní 
spisovatelé však to popírají. Zemřel roku 
190. Neví se, byl-li mučedníkem. Svátek 
jeho 26. května (nebo i 1. června). 


Sv. VIKTOR I., papež, byl energický 
muž ; ze všeho, co konal, záři horlivost pro 
Církev Boží. Ale neznáme podrobností 
jeho úřadováni. Viktor odsoudil bludy 
montanistů ; ve sporu o slaveni velikonoc 
chtěl vy ob co váti odpůrce z Církve ; sv. 
Irenej tomu zabránil a přivodil smír. - 
Viktor prvně psal listy v řeči latinské; 
zakázal dřevěné a skleněné nádoby při 
mši sv. ; dal předpisy o velkonočnim při- 
jímáni a o soudnictví biskupů. Zemřel 
r. 202. Neví se, byl-li mučedníkem. Svá- 
tek sv. Viktora 28. Července. 

Sv, ZEFYRIN, papež, žil za pronásle- 
dování v úkrytu, a proto asi nemáme ur- 
čitějších zpráv ,0 činnosti jeho. Zavrho- 
val přílišnou přísnost proti kacířům, jsa 
hotov jim odpustiti. Ze spisů Tertulliana 
(ad v. Prax. č. 1) víme, že Zefyrin chtěl 
montanisty přijmouti do Církve, když 
by odvolali blud. Zajisté hnětlo Zefy- 
rina, že Tertullianus jej plísnil pro za- 
vržení bludů montanistických. Zefyrin 
byl uznáván jako „summus pontifex^^, 
jako „biskup biskupů Sám Tertullian, 
ač odpůrce jeho největší, tak nazývá pa- 
peže. O smrti jeho nevíme nic. Mučed- 
níkem asi nebyl. Zemřel roku 217 nebo 
218. Svátek jeho 26. srpna. 

Sv. FELIX a sv. BLANDA, manželé a 
mučednici římští ; spolu s nimi byli sťati : 
Palmacius, konsul, Simplicius i s manžel- 
kou, a Kalepod^ kněz; konsul Palmác stal 
se z pronásledovatele horlivým křesťanem. 
Císař se ho tázal : „Zbláznil ses, Palmáci, 
že bohy zapíráš a mrtvému člověku sekla- 
níš?“ - „To nejsou bohové,^^ odpověděl; 
„ať mluví, umějí-li!“ - „A proč jsi je 


85 


tedy ctil od mladosti ?“ - „Z nevědomo- 
sti, “zněla odpověď ; „odpustiž mi to Bůh “ 

O Palmáci neděje se více zmínka v ak- 
tech ; byl tedy asi usmrcen. Akta snad ne- 
jsou pravá, ale mají historický podklad. 
Svátek těchto mučedníků je lo. května. 

Sv. BENIGNUS a sv. EVAGRIUS, 
mučedníci v Syrakusách; rok smrti ko- 
lem 202; svátek 23. května. 

Sv. DIONYSIIJS, rodem Řek, žák u- 
čedníků Páně, biskup a mučedník ve V ien- 
ně v Gallii; zemřel kolem r. 190. Svátek 
sv. Dionysia 9. května. 

Svatý FELIX, kněz, FORTUNÁT a 
ACHILL, jáhnové, byli od sv. Irenea, bis- 
kupa lyonského, posláni do města Valen- 
ce, aby tam hlásali víru. Byli sťati kolem 
r. 212. Svátek jejich 10. května. 

Sv. IRENEUS, biskup lyonský a mu- 
čedník. (Viz mezi spisovateli církevními.) 

Za nástupců Septimia Severa, Kara- 
kally 211-217 a Heliogabala 218-222 a 
Alexandria Severa 222-235 byli tito mu- 
čedníci : 

Sv. THEODOR (Bohdar), FILIPA čili 
Filipinay matka jeho, SOKRATES a DIO- 
N Y S byli mučedníci v Perze (Perga v Pam- 
fylii, na jižním pobřeží maloasijském). 
Theodor, krásný mladý muž, byl předve- 
den před císařského náměstka ještě s ji- 
nými nováčky, aby byl oblečen ve vo- 
jenský šat. Při tom náměstek seznal, že 
Theodor je křesťanem ; poručil odvésti jej 
dc žaláře. Matka Theodorova přišla syna 
navštívit. Náměstek jí řekl: „Přemluv 
syna, aby obětoval bohům ; jinak zahyne, 
a ty zůstaneš bezdětná. “ Odepřela. Theo- 
dor byl ukřižován, matce sťali hlavu. Také 


vojínové Sokrates a Dionysius, kteří vy- 
znali, že jsou křesťané, byli kopím pro- 
hnáni {K (nSť), Stalo se tak roku 220 za 
císaře Heliogabala. Svátek sv. Theodora, 
Filipíny, Sokrata a Dionysia 20. září. 

Sv. KALLIXTUS (Kallistus t. j. nej- 
krásnější. Krasavec) byl synem námoř- 
ního vojína v Římě a byl otrokem císař- 
ského náměstka Karpofora. Kalist sloužil 
poctivě a obdržel za služby své velikou 
částku peněz, s níž si zařídil obchod smě- 
nečnýna trhu římském. Neměl všakštěstí 
v obchodě; ze strachu před svým pánem, 
jenž za něho ručil, Kallist utekl do Ostie. 
Karpofor však ho pronásledoval, a tu Ka- 
list skočil do moře, aby mu unikl. Lod- 
níci však jej vytáhli a odevzdali Karpo- 
forovi. Karpofor dal Kallista za trest do 
mlýna; tam Kallist konal těžké práce, 
maje železný kruh na hrdle a okovy na 
rukou. O hladě býval a dozorci ho otlou- 
kali. Někteří křesťané, dozvěděvše se, že 
Kallistus má peníze u několika dlužníků, 
vyprosili mu propuštění, aby si mohl 
dluhy vymáhati. Nejvíc dlužníků měl 
mezi židy; i vstoupil v sobotu do židov- 
ské modlitebny a žádal přítomných dluž- 
níků, aby mu vrátili peníze. Židé se však 
na něho obořili a vlekli ho k městské- 
mu prefektovi žalujíce, že ruší jejich bo- 
hoslužbu. Prefekt dal Kallista zbičovali 
a odsoudil ho k nucené práci v dolech 
sardinských. Několik let po tom papež 
Viktor prosil milostnici císařovu Marcii, 
aby křesťanští odsouzenci v dolech sar- 
dinských byli propuštěni. Marcia vyho- 
věla prosbě. Kallist nebyl sice v seznamu 
těch, kteří měli býti propuštěni, avšak 


86 


poklekl před vyslancem císařským a pro- 
sil s pláčem, aby byl také propuštěn. Vy- 
slanec mu daroval svobodu. Tak přestal 
Kallist býti otrokem a takto po zákonu 
stal se svobodným občanem římským. 

Papež Viktor seznal záhy pevnou víru 
Kallistovu a poslal ho do přímořského 
města Antia, kde mu povolil z křesťan- 
ských almužen peněžitou podporu ; to 
dosvědčuje Kallistovu uznávanou hod- 
nost. Papež Zefyrin svěřil Kallistovi ve- 
dení nižšího duchovenstva a ustanovil 
jej správcem rozsáhlého pohřebiště u sil- 
nice Appijské. (Prvotně slulo jen toto po- 
hřebiště ad catacombas .) 

Roku 218 Kallist se stal papežem. Ten- 
krát panoval císař Heliogabal (218-222), 
jenž nepronásledoval křesťanů; nemělť 
jiných starostí, než ukájení chlípnosti a 
požívavosti. Ale také za císaře Alexandra 
Severa (222-255) Církev požívala pokoje. 
Papež Kallist se moudře a obezřetně ujal 
řízeni Církve. Protože prošel za mládí 
trpkou školou života, osvědčoval v církev- 
ní kázni moudrou umírněnost. V příčině 
pokání hříšníkův a návratu odpadlíkův 
do Církve, jsa shovívavý, pronesl katolic- 
kou zásadu „o neobmezeném odpouštění 
hříchů^\ ježto žádný hřích není tak ve- 
liký, aby nemohl býti odpuštěn mocí klí- 
čů, od Krista Církvi daných. - Dále do- 
volil duchovním nižších svěcení, kteří se 
byli oženili, aby směli setrvati v úřadech. 
-Ve věcech manželských Kallist prohlá- 
sil, že zákonodárství je nezávislé na zá- 
konodárství světském. A znaje z vlastní 
zkušenosti smutný stav otroků a znaje 
všecky společenské poměry, Kallist do- 


volil vznešeným pannám a vdovám křes- 
ťanským, aby směly uzavírat! sňatky cír- 
kevně platné s muži nižšího stavu, tedy 
i s otroky a s propuštěnci; neboť se obával, 
aby křesťanky z nedostatku mužů křes- 
ťanských se neprovdávaly za muže po- 
hanské; a tak učiněn byl značný krok 
ke zrušení otroctví. - Kallist ustanovil tři 
soboty do roka na vyprošení polní úrody. 
Tyto posty, k nimž přistoupil později 
čtvrtý, daly podnět k zavedeni čtvera Su- 
chých či kvatembrových dnů. - Kallist, 
ač mírný a shovívavý, vedl si ve věcech 
víry rozhodně a přísně. Dbal o zachování 
přesnosti a čistoty katolické víry. Touto 
ráznosti se dostal do sporu se slovutným 
Hippolytem, žákem sv. Irenea. Hippolyt 
potíral bludy sabellianů, ale sám se při 
tom dopustil některých nesprávností v u- 
čení křesťanském. Kallist vyloučil nejen 
Sabellia, ale i Hippolyta z Církve. Hip- 
polyt však se nechal posvětit! za biskupa; 
i nastal v Říme neblahý rozkol církevní. 
Avšak časem přistoupily všecky obce křes- 
ťanské ke Kallistovi, uznávajíce ho za řád- 
ného papeže. 

Jakým způsobem Kallist zemřel, není 
známo. Někteří praví, že zemřel smrtí 
přirozenou, ale že pro veliké útrapy po- 
čítán je v seznamu mučedníků. Praví se, 
že papež KoUist dal tělo umučeného kně- 
ze Kalepoda (10. V.) pochovat! a že tim 
popudil proti sobě modloslužebníky. Ti 
prý jej bili kyji, mořili jej hladem 
v žaláři; posléze jej shodili s okna žaláře 
do studně a ukamenovali jej. Stalo se tak 
r. 222. Kněz Asterius vytáhl tělo jeho ze 
studně a pohřbil je. Svátek sv. Kallista, 


87 


papeže a mučedníka, 14. října; svátek sv. 
Asteria, kněze a mučedníka, 21. října. 

Sv. URBAN I (223-250) pocházel ze 
vznešené rodiny římské a stal se roku 
223 papežem. Řím. Martyrolog. vypra- 
vuje, že Urban obrátil na vím Vale- 
riana a Tiburcia (viz životopis sv. Ceci- 
lie); avšak dle novějšího badání „ Urban “ 
tam jmenovaný, není papež Urban, ný- 
brž vikář tehdejšího papeže. 

Papež Urban vydal prý nařízení, že 
bohoslužebné nádoby mají býti jenom ze 
stříbra. Zapronásledo vání Urban se skryl, 
avšak úkryt jeho byl vyzrazen a Urban 
byl přiveden k soudu. „Jsi ty Urban, “ tá- 
zal se prefekt A Imachius, „ten Urban, který 
svádí lid?“-,,Ano, já je svádím, aby opu- 
stili bezbožnost a šli cestou pravdy. “ Poté 
Urban byl odveden do žaláře. V noci přišli 
zarmouceni křesťané a uplatili žalářníka, 
aby si vymohli vstup do žaláře ; když spa- 
třili milovaného pastýře v poutech, klesli 
slzíce na zemi a zůstali tam po celou 
noc za modlitby a zpěvu. Prefekt dal oba 
s Urbanem uvězněné kněze, Jana a Ma- 
miliána^ olověnými kuličkami mrskati a 
řekl k Urbanovi: „BídníČe! Protože jsi 
starý, toužíš po smrti, a těmto mladým 
závidíš mládí, a proto jsi je svedl, aby, když 
ty život ztratiti musíš, i oni s tebou život 
ztratili. “ - Kněz Jan se ujal Urbana řka: 
,,To není pravda. Náš svaty otec už jako 
mladík byl hotov za Krista umřití, a není 
po prvé, že byl předveden před soudce." - 
Druhou noc opět přišli věřící. Anolin ža- 
lářník je vpustil do žaláře a dal se po- 
křtíti. Když se toho dověděl prefekt, dal 
Anolina stíti mečem. Také Urban byl sťat. 


i Jan a Mamiliaň a řada j iných. Rok smrti 
je 230. Svátek sv. Urbana 25. května 
(nebo i 28. května), svátek sv. Anolina, 
Jana a Mamiliána 25. května. 

Sv. MARTINA pocházela podle legen- 
dy z bohaté rodiny římské; otec její byl 
členem senátu. Martina byla diakonis- 
kou čili jáhenkou a zářila ctnostmi křes- 
ťanskými. Pro neohrožené vyznání víry 
byla tlučena do tváře; ale i v mukách 
volala: ,, Kristus je mou silou a útěchou. 
Bylasťatar. 230. Svátek sv. Martiny, pan- 
ny a mučednice, 30. ledna. 

Sv. VALENTIN, biskup v Interamně 
(nyní Terni v Umbrii) snažil sepovznésti 
náboženský život věřících a zřídil dvě 
kongregace čili společenstva, a to kněží a 
panen . Mezi těmito byl a i Agape. V al entin 
uzdravil několik lidí od nezhojitelných 
nemocí. Rhetor (řečník) Kraton měl syna 
Cerimona, bolestnou dnou zmrzačeného. 
Valentin položiv Cerimona na svůj žíně- 
ný šat, modlil se a uzdravil nemocného. 
Poté přijali křest nejen Kraton a Ceri- 
mon, ale i tři žákové řečnictvi, rodem 
Řekové, kteří byli u Kratona bytem a 
jmenovali se: Prokul, Efeb a Apollonius. 
Tito svým příkladem přivedli k víře Kris- 
tově i Abundia, syna římského prefekta 
Placida. Placidus dozvěděv se o tomto 
obrácení, pohnal biskupa Valentina na 
soud do Říma, rozkázal ho bičovati a hla- 
dem mořiti a posléze mečem odpraviti. 
Vděční jeho žáci Prokul, Efeb, Apollo- 
nius zavezli jeho tělo do Terni a pohřbili 
je tam. I oni byli pro víru usmrceni. Va- 
lentin žil na začátku III. století, rok smrti 
ostatních mučedníků udává se kolem ro- 


88 



VZKŘÍŠRNÍ LAZARA 



ku 270. Svátek s v. Valentina, sv. Prokula, 
sv. Efeba a Apollonia 14. února; svátek 
sv. Kratona 15. února. Svátek Prokula a 
Apollonia je také 14. dubna. 

Sv. FERREOLUS kněz a FERRU- 
CION jáhen byli posláni od sv. Irenea 
do Gallie; přišli do Besangonu a hlásali 
slovo Boží po 30 let. Za pronásledování 
křesťanů byli sťati. Rok se udává 215. 
Svátek 16. června. 

Sv. DYONIS, biskup a mučedník ve 
Vienné (v Gallii) za císaře Septimia Se- 
vera, viz shora. 

Šesté pronásledování za císaře Ma- 
ximina Thrace 2 ) ^- 2 ) 8 . 

Maximin vydal zákon , aby představení 
Církve byli usmrceni. Avšak pronásledo- 
vání toto rozšířilo se na všecky křesťany. 
Ostatně vláda jeho neměla dlouhého tr- 
vání. Z jeho nástupců Filip Arabs (244 
až 249) ukázal se býti mírný k víře křes- 
ťanské, takže vznikla domněnka, není-li 
sám křesťanem. V těchto dobách byli mu- 
čednici tito: 

Sv. BARBORA byla dle Martyrologia 
řím. dcerou kupce Dioskura v bithyn- 
ském městě Nikodemii. Otec byl horlivý 
modloslužebník. Pojal prapodivnou myš- 
lenku, buď aby dorůstající dceru uchrá- 
nil svedeni, anebo aby zabránil obezná- 
mení jejímu s vírou Kristovou: zavřel 
dceru do zvláštní části svého domu, vy- 
stavěné na způsob věže, a zří div jí skvostný 
příbytek, odloučil ji od světa, aby se ne- 
mohla stýkati s nikým jiným než se spo- 
lehlivou čeledi a s učiteli, kteří ji měli 


vyučovati ve vědách a v umění. Barbora 
četla spisy mudrcův a básníkův řeckých, 
a 1 e ony neukájely její vědychtivosti. Pře- 
mýšlela o nicotě pohanských bohů, o člo- 
věku, o věčnosti a prahla po pravdě. Ko- 
nečně poznala víru křesťanskou; jakým 
způsobem poznala křesťanství, není zná- 
mo ; buď některý ze služebnictva anebo 
některý z učitelů byl tajný křesťan. Jiná 
legenda dí, že Barbora si dopisovala s křes- 
ťanským učencem Origenem. 

Barbora vyspěla ve sličnou pannu ; po- 
věst o její kráse a vzdělanosti, o jejím 
bohatství, přilákala nejednoho jinocha, 
aby se u otce ucházel o její ruku. Otec 
jí oznámil ty návrhy, ale Barbora odmí- 
tala všecky. Otec maje odcestovati, dal 
Barboře na j ejí žádost poříditi světnici pro 
lázeň ; lázeňská světnice měla dle návrhu 
otcova miti dvě okna, ale Barbora dala 
přidělat! třetí okno, aby ustavičně měla 
na paměti tajemství nejsvětější Trojice. 
Kromě toho zavěsila do světnice i kříž. 
V tu dobu byla pokřtěna. O pokřtění je- 
jím jsou v legendách zprávy neshodné; 
podle jedné zprávy Barboru pokřtil posel 
Origenův Valentin či Valencius. 

Když se Dioskorus vrátil s cesty do- 
mů, brzo zpozoroval kříž a tři okna a 
tázal se, co to má znamenati. Barbora 
řekla přímo: „Stala jsem se křesťankou, 
a také j sem se zasn oubila nebeskému choti, 
Kristu Ježíši, slíbivši ustavičné panenství. 
Modloslužba je pošetilostí a bezbožností 
a jenom v křesťanství je pravda spasení. 
Když to uslyšel Dioskorus, byl ohromen ; 
otcovská jeho láska k jediné dceři zvrhla 
se v šílenou nenávisť; chopil se meče 


89 


a hnal se po Barboře, a byl by ji byl na 
místě zavraždil, kdyby nebyla uprchla a 
v horách se skryla. Dioskur vyzvěděl její 
úkryt, ztrýznil ji, a dopraviv ji nazpět do 
věže, chtěl ji hladem donutitik po volnosti. 
Pak ji dopravil k soudci Marcianovi a u- 
dal ji jako křesťanku. 

Marcian spatřiv sličnou Barboru, zhro- 
zil se ran, které jí vlastní otec zasadil; 
rozvázal pouta, jimiž byla spoutána, a 
domlouval jí laskavě, aby se zřekla víry 
Kristovy. Barbora odpověděla: „Jsem křes- 
ťanka a nikdy nebudu obětovati modlám 
pohanským. “ Soudce dal přinést! muči- 
dla, a když Barbora se jich nezalekla, dal 
jí strhnouti šaty a do krve ji zbičovat!, 
rány pak střepinami rozdírati. Jistá žena, 
jménem Julia (podle ]\nýchJuliána)^ vi- 
děla její trýzeň; předstoupila před soud- 
ce řkouc: „Já jsem také křesťanka. “ - 
Barbora byla podivuhodně brzo vyhojena 
z ran svých; soudce řekl: „Hle, jak bo- 
hové tebe rychle vyhojili! Obětuj jim 
z vděčnosti O nikoliv, vece Barbora, 
mne vyhojil Ježíš Kristus, pravý Bůh.“ 
I rozzuřil se soudce a dal útlou pannu 
železnými mučidly drásati, hořícími po- 
chodněmi páliti a na potupu prs jí uře- 
zat!. V hrozných mukách Barbora se mo- 
dlila: „Pane Ježíši Kriste ! přijdiž mi na 
pomoc; vezmi všecko ode mne, jenom 
neDuchasvého svátého. “ Posléze Barbora 
byvši úplně ze šatů svlečena, byla vede- 
na na popraviště; mělať býti popravena. 
Sám otec Dioskur sťal dceři své hlavu; 
toho se zhrozili i přítomní pohané. Také 
Juliana byla sťata. Svátek sv. Barbory^ a 
sv. Julie (či Juliány) 4. prosince. Rok 


smrti je snad 257. Svatá Barbora náleží 
ktak zvaným „čtrnácti svátým pomocní- 
kům, “ jejichž společná památka se koná 
4. prosince. Jsou to: sv. Blažej (ze dne 
4. února); sv. Jiří (24. dubna); sv. Era- 
zim (2. června).; sv. Vit (15. června); sv. 
Markéta (13. července); sv. Krištof (25. 
července) ; sv. Panteleon (27. května) ; sv. 
Cyriak (8. srpna); sv. Jiljí (1. září); sv. 
Eustach (20. září); sv. Diviš (9. října); 
sv. Kateřina (25. listopadu) ; sv. Achác 
(31. března) a sv. Barbora (4. prosince). 

Sv. GELATION a EPISTEMA, man- 
želé křesťanští v Emesi (nymí Henis), 
syrském městě na řece Orontes; byli u- 
mučeni r. 249. 

Sv. MARCIAN byd r. 243 v Ikoniu 
městě lykaonijském (nyní Konieh) upá- 
len; svátek 1 1 . července. 

Sv. TACIAN DULAS náležel podle 
jména svého stavu otrockému; žil v Ki- 
likii. U výslechu řekl : „Jmenuji se Ta- 
cian, u liduDulas nazývaný. Na skřipci 
vzýval Krista, sedícího na pravici Boha 
Otce. - „Máš-li tedy dva bohy tázal se 
soudce. - Tacian: „Jest jeden Bůh ve 
třech osobách, a ty se o tom přesvědčíš 
na soudu Božím. “ Byl umučen r. 536. 
Svátek 15. června. 

Sv.HELIKONA, mučednice v Korintě; 
rok smrti 244; svátek její 28. května. 

Sv. HIPPOLYT ABULIDES slově 
i ^^Portuensu\ protože u Porto (Portus 
Romanus) byl mučen. Hippolyt je slavnv 
spisovatel církevní. Po smrti papeže Zefy- 
rina r. 218 byl zvolen papežem Kallistus, 
který dbal rozhodně o přesnost viry. Pra- 
vili jsme v jeho životopise, že Kallist se 


90 


dostal do sporu i se slovutným Hippoly- 
tem, žákem sv. Irenea. Hippolyt potíral 
bludy sabelliánů, ale sám se při tom do- 
pustil některých nesprávností v učení 
křesťanském. Kallist vyloučil nejen Sa- 
bellia, ale i l lippolyta z Církve. Hippolyt 
však se dal posvětit! za biskupa; i nastal 
v Římě neblahý rozkol církevní. Avšak 
časem přistoupily všecky obce křesťanské 
ku Kallistovi, uznávajíce ho za řádného 
papeže. Ostatně co Hippolyt zavinil jako 
protipapež, odkál tím, že trpěl za víru. Byl 
poslán do vyhnanství na ostrov Sardinii 
a zemřel mučednickou smrtí r. 235. Jero- 
ným (ep. 70 ad Magn.) praví, že Hippolyt 
byl mučedníkem ; podle římských zápisů 
byl uvržen do hluboké jámy, vodou na- 
plněné. Svátek sv. Hippolyta Abulidy 22. 
srpna. 

Sv. PONČÍ AN, papež (23o-235);o jeho 
^jontifikátu není zpráv, leč že na př. roz- 
dělil žaltář na kanonické hodiny, že zavedl 
žalm „Judica‘^ a vyznání „Confiteor“ do 
ritu mše sv. Císař Alexander Severus, ji- 
nak mírný vladař, poslal Ponciana do vy- 
hnanství na ostrov Sardinii. Podle jiných 
zpráv Poncian byl ubit za císaře Maxi- 
ininaTliracer. 235. Svátek ig. listopadu. 

Sv. ANTER, papež (235-256), dal hor- 
livě sbírat! akta o sv. mučednících. Byl 
usmrcen roku 236. Svátek 5. ledna (či 
1 1. února). 

Sv. CHRYSANTHUS byl synem se- 
nátora Polemia, který z Alexandrie přišel 
do Říma. Chrysanth seznav víru křesťan- 
skou, dal se pokřtí ti. Křtil ho kněz Karpo- 
for. Otec pohanský snažil se odvrátiti syna 
od víry Kristovy hojností pokrmů, slu- 


žebnicemi a nabízenými smyslnými roz- 
košemi. Také navedl itrásnou dívku po- 
hanskou, jménem Darii, aby přivedla 
Chrysantha na jiné myšlenky. Ale všecka 
snaha se ukázala marnou. Daria řekla: 
„Otec tvůj poručil, abych tě přivedla kbo- 
hům.“ - „Máš důkazy pro bohy?‘‘ tázal se 
Chrysanth, a jal se vyvracet! víru v po- 
hanské bohy. Daria se dala pokřtít! a oba 
vstoupili v manželství s podmínkou, že 
budou žiti v dobrovolné zdrželivosti jako 
bratr a sestra. Vladař Klaudius dal je před- 
vésti k soudu, ale nejen Klaudius, nýbrž 
i jeho manželka Hilaria a synové Jason 
a Maurus byli příkladem jejich přivedeni 
k víře křesťanské. Všichni proto byli usmr- 
ceni. Chrysanth byl zašit do kůže volské 
a postaven na nej palčivějším slunci. Pře- 
trpěl však tu útrapu. Darii zavedli doham- 
pejzu mezi ženy necudné; avšak i tam 
zůstala nedotknutá a hanby prostá. Posléze 
byli oba vhozeni do jámy a zaházeni ka- 
mením. Stalo se tak asi roku 237. Svátek 
sv. Chrysantha a Darie 25. října. 

Sv. ISIDORA a sv. NEOFYTA, sestry 
lentinské (Lentini v Katanii, v jižní Itá- 
lii) ; Isidora je matkou sv.Tliekly, Neofyta 
pak matkou sv. Neofyta (1. září). Obě 
byly umučeny r. 236. Svátek sv. Isidory 
a Neofyty 17. dubna. 

Sv. MAGINUS, mučedník v Tarrago- 
ně (ve Španělsku). Rok smrti 235. Není 
jistých zpráv. Svátek jeho 25. srpna. 

Sv. HERMES a spolumučedníci v Mar- 
seilli (v Gallii), kolem roku 239; svátek 
jejich 1. března. - Sv. Felix a Fortundt^ 
mučedníci v Dauphiné (ve Francii) roku 
212. Svátek 23. dubna. 


91 


Sedmé pronásledováni za císaře 
Decia 24^-2^ I, 

Decius patří mezi nej ukrutnější pro- 
následovatele křesťanů. Pronásledování 
vzalo na sebe jinou tvářnost. Decius jako 
státník poznal , že nevede k cíli usmrco- 
váti křesťany. Pravil si, že každého obča' 
na je škoda. I snažil se přivésti křesťany 
k odpadu od víry. Vydal r. 250 rozkaz, 
aby všichni křesťané v celé říši se zřekli 
náboženství křesťanského ; kdo by neupo- 
slechl, má býti mukami k tomu donu- 
cen. Biskupové ať jsou ihned usmrceni. 
Také hrozil trestem státním úředníkům, 
kteří by nedbale prováděli jeho nařízení. 
I rozpoutalo se pronásledování křesťanů 
tak líté, že krutostí převyšovalo všecka 
dosavadní. Celé obce musely se dostavit! 
k obětování bohům. Kdo uprchl, ztratil 
majetek, kdo se zpěčoval obětovat! mod- 
lám, byl mučen. Muky obyčejné nedo- 
stačovaly, i vymýšleny nové a bolestnější. 

Doba Deciovy vlády byla krátká, ale 
jeho nástupce Gallus (25 1-255) zuřil 
nou měrou dále. Mučedníci za této doby 
byli : 

Sv. TERENC, AFRIKÁN, MAXIM a 
POMPEJ v Karthagu byli jakožto křesťa- 
né uvrženi do žaláře. Napřed byli T^enon, 
Alexander a Theodor zmrskáni, rány je- 
jich byly octem polévány, solí posýpány 
a hořícími pochodněmi připalovány. Po- 
sléze byli sťati. Vladař Fortunacian sna- 
žil se odvrátiti Terence a jeho spoluvězně 
od Krista. Oni odpověděli: „Jsme křes- 
ťané; tvým bohům obětovat! nebudeme, 
Čiň s námi, jak se ti líbí.“ Též oni byli 


po lůzných mukách sťati. Svátek v|ech 
10. dubna. 

Sv. MAPPALIKUS, slavný vůdce vel- 
kého počtu mučedníků afrických. Umu- 
čen byl snad v Karthagu r. 250. Sv. Cy- 
prian velmi chválí Mappalika i společ- 
níky jeho. Svátek 17. dubna. 

Sv. CHEREMON, biskup a mučed- 
ník egyptský; rok 250; svátek 22. pro- 
since. 

Sv. AIETRAS, stařeček v Alexandrii; 
byl bit a ukamenován roku 249. Svátek 
31. ledna. 

Sv. NEMESIUS byl dříve loupežní- 
kem, ale později se stal křesťanem; byl 
ukřižován s Ammonem v Alexandrii ; 
jiní praví, že byl upálen se Serapionem 
a Apollonií. Zprávy jsou nezaručené. Rok 
249. Svátek 19. prosince. 

Sv. SERAPION, mučedník alexandrij- 
ský za Decia; svátek 14. listopadu (nebo 
také 14. prosince). 

Sv. AMMON a sv. ZENO, vojínové a 
mučedníci v Alexandrii; svátek 20. pro- 
since. 

Sv. THEOFIL, vojín a mučedník v Ale- 
xandrii; svátek 1. června. 

Sv. AGATHON, vojín a mučedník 
v Alexandrii; svátek 7. prosince. 

Sv. CHRONIAN, JULIAN, MAKA- 
RIUS, FAUSTUS (?) mučedníci v Ale- 
xandrii r. 251 ; svátek jejich 30. října. 

Sv. KVINTA (QUINTA), žena křes- 
ťanská v Alexandrii ; hned po umučení 
stařečka Metrasa (51.1 .) uchopili Kvintu, 
aby se klaněla modlám. Odepřela. Uka- 
menovali ji. Rok 249. Svátek 8. února. 

Sv. EPIMACH, mučedník v Alexan- 


9 ^ 


drii, jenž byl upálen vroucím vápnem. 
Ostatky jeho byly zavezeny do Říma; a 
v témž hrobě byl později pohřben Gor- 
dian. Svátek 12. prosince (a 10. května). 

Sv. EPIMACH a sv. ALEXANDER, 
mučedníci v Alexandrii r. 249. Epimach 
je asi týž jako zprvu jmenovaný. S nimi 
byly asrnrceny: A mmonaría,'pcinnaL, Mer- 
klína, starší žena, Dionysia, matka něko- 
lika dítek. Svátek těchto 12. prosince. 

Sv. HERON, ARSENIUS (či Ater?), 
ISIDOR, SERAPION a chlapec DIOS- 
KUR, mučedníci alexandrijští za císaře 
Decia. Isidor byl upálen, Heron a Arse- 
nius jinak usmrceni, Serapionovi byly 
zpřeráženy kosti, chlapec Dioskur byl po 
několikerém mučení propuštěn. Rok 249 . 
Svátek všech 14. prosince. 

Sv. KASTUS a sv. EMILIUS, mučed- 
níci afričtí; oba vidouce mučidla, zprvu 
odpadli od Krista, ale pak litovali pokles- 
ku svého a napravili hřích smrtí mučed- 
nickou. Byli upáleni r. 250. Svátek sv. 
Kasta a Emilia 22. května. 

Sv. FAUSTUS, kněz a 12 spolumu- 
čedníků, mezi nimiž byl sv. Theoktist, 
v Alexandrii; svátek 6. září. 

Sv. JULIANUS PODAGRICUS, sta- 
řec v Alexandrii; nazýván tak pro poda- 
gru, kterou trpěl. L mučen za Decia r. 250. 
Svátek 27. února. 

Sv. MACER (či Makarius), mučedník 
v Alexandrii; upálen r. 249. Svátek 8. 
prosince. 

Sv. VITALIS, mučedník africký za 
Decia. S nim trpěl i Epiktet, Svátek sv. 
Vitališe a Epikteta 9. ledna. Sv* Posses- 
sor, spolumučednik jejich. 


Sv. NEOTERIUS, mučedník v Ale- 
xandrii, trpěl zároveň s Ammorem, je- 
hož svátek j e 2 o . prosince ; svátek sv. Neo- 
teria 8. září. 

Sv. APOLLONIA byla panna již po- 
kročilejšího věku v městě Alexandrii. Otec 
její byl senátorem. Za pronásledováni De- 
ciova z vyráželi jí zuby a vlekli ji k zapá- 
lené hranici hrozíce, že ji tam uvrhnou, 
nebude-li mluviti rouhání proti Kristu. 
Apollonia jako by vnuknutím Božím po- 
vzbuzena (tak zní výklad sv. Augustina) 
vyžádala si maličko času, jako by se roz- 
mysliti chtěla. Modlila se, odevzdávajíc 
duši svou Bohu. Zatím co pohané tupě 
na ni zevlovali, vymkla se jim a vrhla se 
do plamenů pro ni přichystaných. Rok 
smrti 250. Svátek sv. Apollonie 9. února. 

Sv. ALEXANDER CARBONARIUS 
čili „ Uhliř“ byl uhlíř v Kománe (v Pontu) . 
Když se uprázdnilastolicebiskupskávKo- 
máně, žádali věřící biskupa caesarejského 
sv. Řehoře, aby jim ustanovil biskupa; 
přáli si biskupa urozeného a bohatého; 
ale Řehoř řekl, že biskup může býti muž 
chudobný, ale má býti ctnostmi bohatý 
a dokonalý. I volali žertem: „Chceš-li 
nám dáti biskupa z lidu, nezbývá, než 
abys nám dal za biskupa Alexandra Uhlí- 
ře. “ - „Kde je?“ tázal se Řehoř. Přivedli 
jej. Všichni se smáli. Bylť Alexander oděn 
v černé hadry a ve tváři začazený kou- 
řem. Nebyl rozpáčit, ale vesel. V tváři 
bylo lze poznati oduševnělost, zbožnost. 
Byl ještě mladý. Vypravoval, že pochází 
ze vzácného rodu, ale že dal výhost svě- 
tu, aby v samotě, živě se uhlířstvím, slou- 
žil Bohu. Řehoř učinil naň několik otá- 


95 


zek o různých věcech a Alexander dával 
odpovědi moudré a výmluvné. Řehoř se- 
znal, že Alexander je muž vzdělaný a 
dokonalý. I učinil ho biskupem, ačkoliv 
Alexander se hodnosti té vzpíral. Ale- 
xander spravovav svůj úřad horlivě, byl za 
císaře Decia pro víru upálen. Svátek sv. 
Alexandra Carbonaria ii. (nebo i 19.) 
srpna. 

Sv. MOSEUS a sv. AMMONIUS byli 
snad vojínové; neboť křesťané stavu vo- 
jenského bývali odsouzeni k nucené práci 
v dolech (ad metalla). Oba byli (v dolech) 
v Pontu upáleni za Decia r. 250. Svátek 
18. ledna. 

Sv. POLYEUCTUS, setník císařského 
vojska v Malé Arménii byl ve víře Kris- 
tově vyučen od přítele svého Nearcha a ne- 
dal se odvrátiti od víry křesťanské prosba- 
mi své manželky Pauliny ani svých dítek. 
Byl sťat za Decia. Svátek 15. února. 

Sv. POLYCHRONIUS, biskup v Ba- 
bylóně, neodpovídal při výslechu nic ; byl 
kamením tlučen, až ducha vypustil; za 
Decia r. 251. Slaví se 17. února. - Jeho 
j)říklad viděli: 

Sv. PARMENIUS, kněz a jiní a násle- 
dovali ho; byli rovněž usmrceni. Svátek 
sv. Parmenia 22. dubna. 

Sv. TROADIUS, jinoch, mučedník 
v Nové Caesareji (v Pontu) za Decia ; svá- 
tek 28. prosince. 

Sv. ALEXANDER, biskup v Jerusa- 
lemě, byl již za císaře Severa předhozen 
lvům, ale šelmy mu neublížily; tak vy- 
vázl. Alexander vysvětil Origena na kněž- 
ství a založil knihovnu, která Eusebiovi 
přišla vhod, když spisoval Dějiny církevní. 


Za Decia Alexander opět byl mučen, ale 
přece zemřel smrtí přirozenou. (Dle A byl 
za Decia odveden do Caesareji Palestinské 
a tam usmrcen ; K poznamenává také, že 
Alexander byl dříve pomocníkem stařič- 
kého biskupa Narcise.) Svátek sv. Alexan- 
dra 18. března. 

Sv. REPARATA, panna v Caesareji 
Palestinské, byla za Decia pochodněmi 
pálena a poté úplně nahá vedena měs- 
tem na popraviště a tam sťata. Tak praví 
Řím. Martyrologium. Svátek její 8. října. 

Sv. GERAIANUS, Theofil a spolumu- 
čedníci v Caesareji Kappadocké, kolem 
roku 250; slaví se 5. listopadu. 

Sv. AIENIGNUS, koželuh v Páriu (na 
Hellespóntu v Alysii), zprvu prý ošetřoval 
uvězněné křesťany, pak sám byl drásán 
a sťat. Jeho žena následovala ho na cestě 
na popraviště. Rok smrti 251, svátek 22. 
listopadu. 

Sv. MERKURIUS, syn vojenského ve- 
litele ze Skythie, zemřel jako mučedník 
za Decia v Caesareji Kappadocké. Svátek 
25. listopadu. 

Sv. EFEZŠTÍ SPÁČI. Jjegenda o nich 
je známa od Norvéžska až po Arábii; 
i v Koránu se nachází. Historický základ 
legendy je: Sedm mladých křesťanů v Efe- 
su v Alalé Asii uprchlo za pronásledování 
Deciova do jeskyně; císař prý řekl: „Ne- 
chať tam zahynou, “ a dal jeskyni zazdíti ; 
všichni zemřeli smrtí mučednickou ro- 
ku 250. Jména jejich jsou: Maximian, 
Malchus, Martinian, Dionysius^ Jan, Se- 
rapiondi Konstantin. Jeskyně byla prý po 
172 letech za císaře Theodosia roku 447 
otevřena, mučednici nalezeni i s tabulkou 


94 


obsahující jejich jména. Svátek jejich 27. 
července. 

Sv. NESTOR, biskup v Magydis (na 
jižním pobřeží Malé Asie, nyní provincie 
Anatolie). Za pronásledování poručil cí- 
sařský náměstek Pollio, aby Nestor byl 
předveden. Nestor se tázal žoldnéřů : „Dě- 
ti, co vás vede ke mně?‘^ - Oni; „Císařský 
náměstek tě předvolává.^ Nestor se po- 
znamenal křížem a šel. Císařský námě- 
stek se ho tázal: „Znáš zákon císařský ?“ 
„ Znám. „Podrobuješ se? Chceš-li býti 
s Kristem mučen, anebo s bohy ctěn?“ - 
„Nepodrobuji se zákonu tomu. S Kristem 
jsem byl, s Kristem jsem a budu.“ - Ná- 
městek prohlásil rozsudek: „Když tedy 
vyznáváš Krista, jenž byl ukřižován, bu- 
deš i ty ukřižován. Na to byl Nestor do- 
praven do Pergy a ukřižován roku 250 
za Decia. Slaví se 26. února. 

Sv. PIONIUS, kněz ve Smyrně v Lydii 
(nyní Ismir), napsal apologii víry. Hájil 
se při výslechu, řka mezi jiným, ať se 
pohané nemýlí tím, že jest jich více a 
křesťanů že méně ; neboť i při čištěni o- 
bili je více plev, než čistého zrna. Člověk 
hříšný pak dojde svého potrestání; mrtvé 
moře v zemi judské je, pravil, důkazem 
spravedlnosti Boží ; sopka Etna na Sicílii, 
horké prameny v různých zemích jsou, 
pravil dále, důkazem ohně v pekle plá- 
j)olajicího. - Tu se ozval kdosi ze zástupu : 
„Nyní poslouchej i nás, co my ti řekne- 
me. “ - Pionius na to: „T}^ slyš raději 
mne; neboť co víš ty, vím i já; ale tobě 
je neznámo, co vím já.'^ - S Pioniem byli 
vyslýcháni i Asklepiades, Sabina a Diony- 
sius. Když soudce hrozil Sabině smrtí, po- 


usmála se. Soudce Polemon na ni vzkřikl : 
„Ty se směješ? Nevíš-li, že ženy, které 
nechtějí obětovati, budou zavedeny do ve- 
řejných domů? Zavedou tě tam, a smích 
tě přejde. “Na to Sabina odpověděla: „Vše, 
co Bůh chce, a jak Bůh chce. Všude Bůh 
bude ochráncem mým.“ 

Po několika dnech přišel prokonsul 
Quintilianus a vyslýchal Pionia: „Jak 
se jmenuješ ?“- „Pionius. “-„Obětuj bo- 
hům ! “-„Nebudu. “-„K jaké sektě nále- 
žíš ?“-„ Jsem křesťan, kněz Církve. “-„Byls 
i e j í m učitelem? “ - „ Ano “ - „ XJ či telem bláz- 
novství a pošetilosti. “-„Nikoliv, “ odpově- 
děl Pionius ; „učitelem pravdy a zbožno- 
sti. Prokonsul Quintifianus vynesl roz- 
sudek: „Pionius, mužbohaprázdný, který 
se prohlásil býti křesťanem, budiž ztrá- 
ven ohněm mstícím - bohům na zadost- 
učinění, lidu na zastrašeni. “ 

Pionius kráčel ke hranici ; vysvlékl se, 
postavil se ke sloupu tak, aby jej bylo lze 
připevnit!. Jeho poslední slova byla; „ A- 
men, o Pane, vezmi mou duši k sobě!“ 
S ním usmrceni byli Dionysius, Sabina 
a Asklepiades. Rok smrti 250. Svátek je- 
jich 1. února. 

Sv. QUADRAT, mučedník v Nikodé- 
mi!; byl sťat za Decia; svátek 7. května. 

Sv. KAIHHNIKA a BASILINA, mu- 
čednice v Galacii ; ošetřovaly uvězněné 
křesťany a byly kolem r. 252 sťaty. Svá- 
tek 22. března. 

Sv.TRYFONby] ml adý pastýř v Kamp - 
sades ve Frygii; byl pro viru železnými 
drápy trhán. Vojenský velitel Respicius 
vida statečnost mučedníků křesťanských, 
obrátil se na viru křesťanskou. Oba, Try- 


95 


fon i Respicius, byli vitlučeni v bithyn- 
ském městě Nicei (K)', díe St. byli po tři 
hodiny mučeni ; bosí a obnažení museli 
pak běžet přes sníh a led; pak byly jim 
hřebíky vráženy skrze nohy a posléze byli 
sťati. Rok smrti snad 250. S nimi cti se 
i Njmfa. Ale v Aktech je řeč pouze oTry- 
fonu a Respiciovi. Nymfa, je-li vůbec 
mučednici, trpěla asi později. Nymfa je 
rozená Sicilianka z Palerma ; za vjDádu 
Gótů trpěla pro viru a uprchla do Itá- 
lie, kdež zemřela smrtí přirozenou buď 
v Savoně nebo v Římě {St.j K praví, že 
„sloučila s věncem panenským korunu 
mučednickou. Svátek sv. Tryfona, sv. 
Respicia a sv. Nymfy 10. listopadu. 

Sv. THYRSUS, LEUCIUS a KALLI- 
NIKUS byli mučedníci v Appolonii (ve 
Frygii) za Decia r. 250. Akta o nich ne- 
jsou zaručená. Podle nich Leucius byl 
mučen, Thyrsus vytýkal vladaři nesj)ra- 
vedlivou krutost; za to byl bit, za palce 
pověšen, zbaven očních víček a hlava jeho 
byla polita žhavým olovem. Umřel od 
těchto útrap. Svátek 28. ledna (u Řeků 
14. prosince). 

Sv. URRAN, žák sv. Babyla, biskup 
v Antiochii, mučedníkem kolem r. 250; 
svátek 24. ledna. 

Sv. KONON pocházel z Nazaretu a ode- 
bral se do Pamfylie (dle A na Karmel, na 
jižním pobřeží v Cilicii), a tam živil se 
prací rukou svých. Byl zahradníkem. Za 
císaře Decia byly mu vraženy hřebíky do 
obou noh a donucen, jsa spoután želez- 
nými okovy, běžeti před vozem, až bez- 
duch klesl. Svátek 5. března. 

Sv. KRIŠTOF (Christofor t. j. Kristo- 


nos) byl horlivý křesťan v Lycii na jižním 
pobřeží maloasijském, za doby Deciovy 
byl uvržen do žaláře. Podle legendy byly 
do jeho žaláře poslány dvě sličné dívky 
pohanské, aby ho svedly. Jmenovaly se 
Niketa a Akvilina. Ale zhrozily se pohle- 
du svátého vyznavače ; místo aby byly 
nad ním zvítězily, on zvítězil nad nimi. 
Přijaly víru Kristovu a daly se na pokání. 
Císařský náměstek je dal popraví ti me- 
čem. -Krištof zemřel smrtí mučednickou. 
Smrt jeho je známější než jeho život. 

Krištof není osoba smyšlená, nýbrž hi- 
storická. Řecká legenda, jež vznikla v šes- 
tém století, vypravuje: 

Krištof byl muž obrovského vzrůstu a 
vynikal velkou silou a obratností. Byl vo- 
jínem. Umínil si, že bude sloužiti jenom 
nejmocnějšímu pánu na zemi. I šel hle- 
dat takového pána, ale dlouho pátral po 
něm marně. Kdysi se potkal s křesťanským 
poustevníkem. Ten ho poučil o Kristu Je- 
žíši, Synu Boha všemohoucího. „A jakým 
způsobem mohu Kristu sloužiti ?“ tázal 
se vojín. - „Jdi na poušť, vece poustev- 
ník, „a posti se Postit ?“ opáčil Kriš- 
tof; „postit se nemohu; nejsem toho 
schopen ; udej mi jinou věc. - „Hle, tamo 
napouští žijí malomocní ; jdi,asluž jim!^^ 
- „Ani toho nedovedu. “ - „Konej tedy 
dlouhé modlitby !“ - „Otče,^^ řekl vojín; 
„jsem prostý člověk a nesvedu dlouhých 
modliteb. “ - I zamyslil se poustevník a 
řekl : „Poslyš ! vidíš tamo tu dravou řeku, 
která žádným mostem není překlenuta, 
a mnozí, kteří ji chtěli přebřísti, zanechali 
tam svého života. Ubytuj seu břehu, máš 
široká ramena a velkou sílu, přenášej po- 


96 


čestné se břeh u na břeh ! B ucT služebníkem 
všech a tak spatříš krále Ježíše Krista !“ - 
„ Ano, dí Krištof , „ to moh u dělati a budu 
dělati/‘ Ubytoval se u břehu, vystavěl si 
tam příbytek a přenášel na své šiji pocest- 
né se břehu na břeh. Tak míjel život jeho 
klidně ; Krištof byl služebníkem všech, 
sloužil všem, a tím sloužil Kristu, jenž 
pravil, že milosrdné skutky prokazované 
bližnímu jsou skutky prokazované Jemu. 

Kdysi na večer Krištof zaslechl dětský 
hlásek. Vyšel ven. Milostné pacholátko 
volalo: „KriŠtofe, pojd mne přenést 
Převozník vzal dítě na rameno a opíraje 
se holí, sestoupil do řeky, aby ji přebředl. 
Avšak v té chvíli voda se dmula výš a 
výše, dítě bylo těžší a těžší. Krištof po- 
stupoval dále, ale tíha dítěte pořád rostla. 
Jako by tam někdo celý svět byl hodil, 
tak rozvodňovala se řeka. Konečně Kriš- 
tof s napětím posledních sil dospěl dru- 
hého břehu. Tam složil břímě své, od- 
dechl si a v úžase pravil: „Myslil jsem, 
že zahynu; kdybych byl snad celý svět 
měl na ramenou, nebyl bych více zku- 
sil. ‘^-„KriŠtofe!^‘ řeklo dítě, „nesl jsi více 
nežli celý svět, nesl jsi stvořitele světa. Já 
jsem král Ježíš Kristus. To dořekši, pa- 
cholátko zmizelo. 

Silák převozník, jenž na své šíji nesl 
Krista, slul od té doby Kristonoš čili Kris- 
to for. Svátek jeho 25. července; svátek 
sv. Nikety a Akviliny 24. července. 

Sv. J^UCIAN a sv. MARCIAN byli po- 
hanštíkouzelníci vbithynském městě Ni- 
komedii, kteří kouzelnictvím svým má- 
mili a klamali lid. Tenkrát žila v Niko- 
medii sličná panna křesťanská, kterou oba 


si zamilovali. Aby si ji získali, slibovali 
jí hory doly, snažili se dobýti přízně její 
modlářskými kejklemi a brali útočiště 
k pohanským zloduchům. Ale všecko ú- 
silí bylo marné. Poznali, že křesťanská 
panna přemáhá pohanské zloduchy mocí 
Ježíše Krista; poznání toto a milost Boží 
je osvítila, tak že se odvrátili od modlář- 
ství a od nepravostí; uvěřili v Ježíše Kris- 
ta a činili pokání. Rozbili své modly, spá- 
lili své kouzelnické knihy i čarodějské 
nářadí, a když se tomu lidé jDodivovali, 
Lucian a Marcian řekli: „Zavrhujeme 
to, co jsme činili dříve a vyznáváme Je- 
žíše Krista jako pravého Boha.“ Pak byli 
přijati do sboru katechumenů, vyznali se 
zkroušeně ze svých hříchů, a by^vše ve 
víře vycvičeni, přijali svátost křtu. Věno- 
vali se modlitbě a pilnému čtení Písma 
svátého. 

Tu vzniklo pronásledování křesťanů 
za císaře Decia ; císařský náměstek Sabi- 
nus dal si Luciana a Marciana předvo- 
lati a řekl: „Jak se stalo, že jste opustili 
naše nesmrtelné bohy a"klaníte se člo- 
věku ukřižovanému ?“ - Oni odpověděli: 
„Právě Kristus Ukřižovaný nás přemě- 
nil a těšíme se, že u něho najdeme nový 
život věčný. Náměstek rozkázal, ab)^ byli 
oba mučeni železnými hřebeny. Lucian 
řekl v mukách : „Dokud jsme páchali ne- 
pravosti, dokud jsme činili křivdy a bez- 
práví j iným , dokud j sme znásilňovali cud- 
né ženy, - netrestal jsi nás; nyní pak, 
když činíme dobré, mučíš nás.‘^ Císař- 
ský náměstek vynesl rozsudek, aby byli 
upáleni. Svatí vyznavači vidouce podpále- 
nou hranici, dobrovolně vstoupili do pla- 


97 


menů, kdež nalezli smrt. Rok jejich smrti 
je 250. Svátek 26. října. 

Sv. MAXIMUS, muž prostého stavu 
někde v Malé Asii (někteří tvrdí, že v E- 
fesu) ; sám se přihlásil u soudce jako křes- 
ťan. I nastal výslech: „Kdo jsi ?“- „Maxi- 
mus.“-„Co jsi?^^-„Podle stavu jsem svo- 
bodný (ingenuus), podle víry jsem křes- 
ťan.**-,, Jaké máš zaměstnáni ?**-„ Jsem 
muž z lidu a žiji ze svého obchodu. Jsi 
křesťan Ovšem, jsem křesťan, hříšný 
sice, ale přece křesťan. “ Maximus byl za 
císaře Decia kolem roku 250 ukameno- 
ván. Svátek 50. dubna. 

Sv. METHOD EUBULOS (t. j. dobro- 
činný, blahovolný), biskup snad v lykij- 
ském městě Pataře (nyní Skamandro) . Byl 
sťat za Decia. Ale jistých zpráv o něm 
není. Ba někteří spisovatelé jej zamě- 
ňují za Methbda Olympského či Tyr- 
ského (18/g). Svátek sv. Methoda 20. 
června. 

Sv. MYRON, kněz v Kyziku, městě 
mysijském (podle D v Řecku), byl za 
císaře Decia mučen; soudce Antipater 
dal s jeho těla odřezat! pásy kůže ; M3^ron 
jeden z pásů vrhl soudci ve tvář. Posléze 
byl sťat. Svátek sv. Myrona 17. srpna. 

Sv. ACHÁC (Acacius), byl biskupem 
v Antiochii (neznámo, zdali v syrské nebo 
na hranici Frygie a Lykaonie) ; působil tak 
j)ožehnaně, že věřící ho nazývali „ dobrým 
andělem a „ blaho věstitelem^^ Za císaře 
Decia císařský náměstek Marcian dal si 
Acháce předvolat! a řekl mu: „Proč ne- 
posloucháš zákonů a nectíš císaře?^ Achác 
odpověděl: „My křesťané máme v úctě 
císaře a modlíme se za něho k Bohu." - 


Vladař na to : „To je ovšem chvalitebno; 
avšak císař dal zákon, aby každý obětoval 
císaři, a ty toho nečiníš. - „Nikoliv, cí- 
saři obětovat! nemohu a nesmím ; vždyť 
je pouhý člověk. Klaním se jedinému 
pravému Bohu.“ - „A kterému Bohu se 
klaníš ?“ - „Klaním se Bohu, jenž trůní 
nad serafy a cheruby." - „Kdo je ten se- 
raf?" tázal se vladař, mysle, že Achác 
mluví o bytostech z pohanského bájesloví. 
„Hle, uctívej raději Apolla; ten osvěcuje 
a řídi celý svět." - „Jakže?" opáčil Achác. 
„Apolla že mám ctíti, o němž sami pra- 
víte, že zahořel šílenou láskou k děvě 
Dafně, a že se od ní dal oklamati? Ane- 
bo Joviše mám ctíti, jehož spisovatelé líčí 
jako chlipníka a prznitele žen? Tyto na- 
zýváš bohy ? Jméno „Bůh" přísluší pouze 
Bohu pravému, bezhříšnému, jenž má 
všecky dobré vlastnosti v míře největší." 
Na to vladař: „Ano, takto pomlouváte 
vy křesťané naše bohy 1 Avšak dosti těch 
řečí 1 Bud poslechneš zákona a budeš o- 
bětovati, nebo zemřeš!" - Achác řekl ne- 
ohroženě: „Tak mluví loupežnici. Pře- 
padnou člověka a řeknou : Peníze anebo 
život! Já však jsem se nedopustil žádného 
zločinu ; nemůžeš mne odsoudit!, leč by 
ses provinil proti spravedlnosti." 

Vladař řekl: „Já mám rozkaz, abych 
tě k obětování donutil." - Achác: „A já 
mám rozkaz, abych Boha svého nezapíral. 
Když ty posloucháš člověka smrtelného, 
tím více já musím poslouchat! Boha věč- 
ného. Neboť Kristus řekl : Kdožkoliv mne 
zapře před lidmi, toho i já zapru před 
Otcem svým, jenž jest v nebesích. " - Vla- 
dař se tázal: „Což pak Bůh má syna?" - 


98 


„IVIá." -„Od které ženy Bůh dostal syna?“ 
- „Bůh neplodí jako člověk, “ odpověděl 
Achác a vyložil vladaři tajemství vtělení 
Syna Božího. 

Vladař rozkázal, aby xVchác mu udal 
jména všech křesťanů, kteří jsou mu jako 
biskupu podřízeni. Achác odepřel řka: 
„Jména jejich jsou zapsána v knize ži- 
vota na nebesích. Ostatně, jméno moje 
znáš i jména spoluvězňů, čiň s námi, co 
ti libo. Nepřemůžeš mne, aniž přemůžeš 
všech křesťanů. Biskupa můžeš usmrtiti, 
ale Církve nezhubíŠ.“ 

Císařský náměstek dal neohroženého 
biskupa opět odvésti do žaláře. Psal list cí- 
saři a tázal se, co má činiti s vězněm Achá- 
cem. Císař Decius četl obšírnou zprávu 
o výslechu Achácově; pádné a rozhodné 
odpovědi Achácovy tak se mu zalíbily, že 
se usmál a dal rozkaz, aby Achác byl pro- 
puštěn na svobodu. O dalších osudech 
Achácových ao jeho smrti nemáme zpráv. 
Svátek 50. března. 

Sv. THRMTSTOKLES, pastýř v ly- 
kijském městě Alyře, trpěl pro víru; byl 
mrskán a byv obnažen, byl válen po stře- 
pinách, až vypustil duši. Rok smrti asi 
250. Svátek 21. prosince. 

Sv. CYRIL, biskup a mučedník v Gor- 
tyně (na ostrově Krétě, Kandii) jsa 84 let 
stár, byl mučen ohněm a pak sťat, snad 
za Decia. Svátek g. července. 

Sv. ISIDOR byl vojínem a přišel jako 
vojenský zásobovatel na ostrov Chios; 
tam byl r. 151 sťat. Svátek 10. května. 

Sv. MYROPE, křesťanka na ostrově 
Chios, pohřbila tělo sv. Isidora, mučed- 
níka. Byla pro víru bičována a v žaláři za 


císařeDecia zemřela. Svátek 1 5. července. 

Sv. PETR byl křesťan v Lampsaku (na 
Hellespontě). Akta vypravují : Prokonsul 
Optimus se ho tázal : „Jak se jmenuješ ?“- 
„Petr.“-„Jsi-li křesťan Ano. "-„Obě- 
tuj bohyni Venuši ! “-„Jak? té necudné 
a nestoudné ženě mám obětovati, která 
prováděla věci, jež mluviti stud zapovídá? 
Vy sami trestáte skutky, jež činila, a tím 
ji označujete jako bohaprázdnou veřej- 
nou nevěstku. Kterak mne chcete nutit, 
abych já ji obětoval? Jen Bohu pravému 
a jedinému se budu klaněti. " Petr byl sťat; 
stalo se tak za císaře Decia r. 250. S ním 
trpěli mučedníci: 

Sv. PA VEL, sv. ONDŘEJ a sv. DIONY- 
SIA. Dionysia, panna šestnáctiletá, byla 
odevzdána dvěmamladým mužům pohan- 
ským, aby ji zneuctili; ale odolala všem 
svodům a útokům a zůstala netknuta a 
neporušena; uprchla a přišedši k vězení, 
vněmž dleli Pavel a Ondřej, zvolala: „Vo- 
lím s vámi umříti.“ Dionysia byla sťata, 
Pavel a Ondřej byli ukamenováni. Svá- 
tek jejich 15. května. 

Sv. KALLIOPE, křesťanka v Řecku, 
vynikala krásou těla i duše; soudce jí dal 
uřezati prsy, dal ji stlouci, po střepinách 
váleti a mečem odpraviti. Stalo se tak za 
císaře Decia kolem r. 250. Svátek sv. 
Kalliopy 8. června. 

Sv. KRÉTŠTÍ mučedníci čili mučed- 
nici z Kandie jsou: Theodul^ Saturnin^ 
Gelasius, Xotikus^ Kleomenes^ Agathopm^ 
BasiLides, Evaristj Eunician a Europus ; 
byli za císaře Decia kolem r. 250 různým 
způsobem usmrceni. Svátek jejich je 23, 
prosince. 


99 


Sv. FABIAN, papež (236-250), rodem 
z Říma, řídil Církev po čtrnácte let. Ne- 
ní o něm mnoho určitých zpráv. Usta- 
novil sedm jáhnů, aby v Římě pečovali 
o chudé, o nemocné, o vdovy a sirotky. 
Sedmi podjáhnům uložil, aby pokraču- 
jíce v díle papeže Antera, pečlivě zapiso- 
vali události ze života mučedníkův. - Ta- 
ké nařídil, aby na Zelený čtvrtek svěceny 
byly oleje a aby oleje pozůstalé z minu- 
lého roku byly spalovány. - Fabian hájil 
víry proti bludařům v Africe. Také prý 
poslal sv. Dionysia a jiné věrověsty do 
Gallie. - Za krutého pronásledování De- 
ciova Fabian byl usmrcen, snad sťat, r. 
250. Cyprian ho nazýval ,, vynikajícím 
mužem, jenž neměl sobě rovného. Svá- 
tek sv. Fabiana, papeže a mučedníka, 20. 
ledna. 

Sv. KORNELIUS, papež (251-252). 
Kornelius byl syn Kastinův v Římě a již 
jako kněz v čele sboru jiných kněží spra- 
voval církev římskou, když po smrti Fa- 
biana papeže papežský stolec zůstal po 
1 8 měsíců uprázdněn. Nebyloť tehdy rad- 
no volili nového papeže. Krutý císař De- 
cius byl by snad raději vzdorocísaře snesl, 
než aby byl zvolen po Fabiánovi nový 
papež; tak velikou důležitost přikládal dů- 
stojnosti římského papeže. Teprve když 
Decius vytáhl do boje proti Gótům, bylo 
lze zvoliti nového papeže, A tak byl zvo- 
len Kornelius. 

Za něho vznikl nový boj uvnitřCírkve. 
Kněz Novát a jáhen Felicis«imus žádali, 
aby odpadlíci přijímáni byli opět do svaz- 
ku církevního ihned bez jakýchkolivtres- 
tův. KnězNovacián však, bývalýstoik, ob- 


noviv bludy montanistů, rozhodně se to- 
mu opřel a chtěl, aby odpadlíkům, i kdy- 
by sebe více pokání činili, nedostalo se 
odpuštění a aby nebyli přijímání do Cír- 
kve. Sv. biskup Cyprian však i papež Kor- 
nelius zaujali správné stanovisko: nemá 
se bráti padlým bratrům všecka naděje, 
nýbrž, když by vykonali přiměřené po- 
kání, mají býti opět přijati do svazku 
církevního. Novacián rozhlašoval o Kor- 
neliovi, že prý je hříšně ústupný a sna- 
žil se vzbudili proti němu odpor. Papež 
Kornelius slavil r. 251 v Římě veliký 
sněm, na němž shromáždění biskupové 
a kněží schválili moudré jednání Cypri- 
anovoa Korneliovo;zároveň vyloučili No- 
vaciána i jeho stoupence z Církve. 

Ale rozkol nebyl prozatím ani v Kar- 
tagině ani v Římě potlačen. Novacián 
se dal od některých neprozíravých bis- 
kupů posvětit! za biskupa, získával si stou- 
pence a učinil odvážný pokus, svrhnout! 
Kornelia a uchvátili jeho úřad. Pokus se 
nezdařil: biskupové, včele majíce Cyp- 
riana a Dionysia Alexandr! jského,odmí tli 
Novaciána. K tomu se přidal Felicissi- 
mus; tak se spojili dva muži, kteří dosud 
příkře proti sobě stáli, z nichž jeden hájil 
v příčině odpadlíků do Církve se vracejí- 
cích nekřesťanskou příkrost, druhý pak 
výstřední mírnost. Spojila jenenávistpro- 
tipapeži, oběma společná. Ostatně rozkol- 
nické rejdy neměly úspěchu. 

Císař Decius byl na konci r. 251 ve 
válce s Góty poražen a zabit a nástupce 
jeho Gallus,rozmařilec, nevšímal si zprvu 
křesťanů. Tenkrát rozmohl se skoro po 
celé říši římské mor, a císař Gallus dal 


1 00 


rozkaz, aby na usmířeni bohů bylo jim 
všude obětováno. Nastalo takto nové pro- 
následování křesťanů. Když v Římě první 
křesťan byl uvězněn, přichvátaJ za nim 
do žaláře papež Kornel, aby ho potěšil a 
ve víře utvrdil. Tu byl Kornel sám uvěz- 
něn a pak vy pověděn do Centům cell (nyní 
Civita vecchia při ústí řeky Tibery). Le- 
genda vypravuje, že jeden ze žoldnéřů, 
kteří Kornelia vedli, jménem Cerealis, 
poprosilho,aby v Centumcellách navštívil 
a uzdravil jeho manželku, raněnou mrt- 
vicí. Papež prý vyhověl přání a ve jménu 
Páně uzdravil onu ženu, jejíž jméno bylo 
Sallustie. Oba manželé i žoldnéři byli pak 
ve víře vy učenia pokřtěni. Císař dal prý je 
všecky popraviti. Kromě Kornelia a man- 
želů Cereala a Sallustie bylo ještě 2 1 mu- 
čedníků. Všichni byli sťati r. 252. Těla 
jejich pohřbila jistá Lučina v katakombě 
sv. Kallista u silnice Appijské. Římský 
breviář však praví, že Kornel b) 1 usmrcen 
v Římě. Svátek sv. Kornelia 14. září, svá- 
tek sv. Cereala á Sallustie i spolumuČed- 
niků 14. (nebo i 26,) září. 

Sv. LUCIUS, papež (252-255) ener- 
gický, psal některé listy, které se však 
nedochovaly na naŠe časy, v nichž dal 
nařízeni v příčině přijímání odpadlíků 
do Církve. Zemřel smrti mučednickou 
r. 253. Svátek dne 4. března. 

Sv.SEKUNDIAN byl vznešený měšťan 
v Římě, muž vědecky vzdělaný. Když zpo- 
zoroval statečnost křesťanů, stal se křesťa- 
nem a přivedl i svého přítele Marceliana 
k víře Kristově. Jakmile o tom zvěděl třetí 
přítel Verian, přidal se k nim. Kněz Ti- 
motej je pokřtil, papežKornel udělil jim 


svátost biřmování .Všichni tři přátelé byli 
pro víru křesťanskou uvězněni, do Cen- 
tumcell odvlečeni a tam sekyrou odpra- 
veni za Decia. Svátek sv. Sekundiana, 
Mai^celiana aVeriana 9. srpna. 

Ruinart nepřijal jejich akt do své sbír- 
ky. Ale v Řím. Martyrologiu jsou uve- 
deni. 

Sv. ABDON (čes. Bořivoj) a sv. SEN- 
NEN byli zajatci perští, které císař Gor- 
dianus (238-244) přivedl ze svojí vítězné 
výpravy do Říma. Za císaře Filipa Araba 
(244-249) dostalo se zajatcům svobody. 
Abdon a Sennen byli urozeni a bohatí a 
zakoupili sobě statky u Říma. Byli hor- 
livými křesťany. Za pronásledování Dě- 
dova zůstali víře Kristově věrni a pohřbí- 
vali těla umučených křesťanů. I byli také 
polapeni a do žaláře uvrženi. Císař Decius 
dlel mimo Řím a dozvěděv se, že v Římě 
zemřel senátor Galba, spěchal do Říma. 
Ve slavném průvodě Dědově vedeni byli 
také spoutaní Abdon a Sennen. Císař dal 
je postavit! před soud a rozkázal, aby obě- 
tovali modlám. Oba odepřeliřkouce: „My 
jsme křesťané a nebudeme obětovali mod- 
lám. “ I byli odsouzeni, aby byli předho- 
zeni divoké zvěři. A když divoké šelmy 
jim neublížily, byli sťati. Jáhen Kvirin 
je taj ně pochoval v svém domě. Svátek sv. 
Abdona a Sennena 30. července. 

Sv.ALFIUS,FILADELFUSaCYRIN, 
ONESIM a ERASMUS (česky Erazim), 
synové městského přednosty Vítala, byli 
rodem Baskové (z krajiny poblíž Pyrenei 
ve Francii). Všichni tito mladí mužové 
křesťanští byli za císaře Decia roku 250 
dopraveni do Říma a tam umučeni. Svá- 


101 


tek těchto sv. mučedníkův lo. května. 
Jiný Fíladelfdi Onesim^ mučedníci v Pu- 
teoli, ctí se 51 . července. 

Sv. AURELIAN, měšťan římský, hájil 
víry Kristovy; i byl mu jazyk vyřezán a 
pak byl usmrcen. S ním i synáček jeho 
Maxim. Rok smrti 250. Svátek 22. května. 

Sv. VIKTORIE byla dcera vznešených 
rodičů v Tiburu (nyní Tivoli u Říma). 
Legenda vyprav Lije : O Viktorii se ucházel 
Eugenj urozený Říman. Byl pohan. Vik- 
torie jsouc horlivou křesťankou, nadála 
se, že časem přiv'ede Eugena ku poznání 
pravdy a k víře Kristově. Měla přítelkyni 
jménem Anatolii. Anatolie měla podle 
vůle rodičů vstoupit! do stavu manžel- 
ského s jistým Aurelianem. Avšak Anato- 
lie byla slíbila Bohu ustavičné panenství 
a proto odmítla Aureliana. Ten chtěje si 
získali její svolení, požádal Viktorii, pří- 
telkyni její, aby naklonila Anatolii pro 
obmýšlený sňatek. Viktorie vyhověla 
přání a vychvalovala před Anatolii Au- 
reliana jako muže urozeného a bohatého, 
jehož nebude nemožno obrátit! z pohan- 
ství na křesťanství. Chválila stav man- 
želský, že je Bohem samým ustanovený 
a posvěcený. Ale Anatolie řekla; „Když 
Bůh stvořil svět, pravil k prvním lidem : 

, Rosťte a množte se/ aby svět se zalid- 
nil ; ale nyní svět už není chudý na lidi, 
nyní je třeba růsti v lásce Boží a naplňo- 
vat! království nebeské. Panenství je stav 
vznešenější než stav manželský. A Ana- 
tolie mluvila o panenství tak důrazně a 
lahodně, že Viktoriina mysl se změnila. 
Viktorie prohlásila, že také učiní slib 
ustavičného panenství. Ihned vzkázala 


Eugenovi, že nesvolí státi se jeho man- 
želkou, protože si vyvolila Krista Ježíše 
za chotě. Také rozdala klenoty své chu- 
dým. 

Oba odmítnuti nápadníci přemýšleli 

0 pomstě. Věděli, že kdyby obžalovali ne- 
věsty své u soudu jako křesťanky, soud 
by je sice odsoudil, ale že by zároveň i za- 
bral jmění jejich pro stát. Nápadníci však 
chtěli se zmocnili jmění obou nevěst. 

1 žalovali u soudu, že dívky Viktorie a 
Anatolie jim slíbily manželství, slovu své- 
mu nedostály a rozmrhávají své jmění. 
Takovým způsobem Eugen dostal Vikto- 
rii ve svou moc; se svolením soudce dal 
ji na svém statku uzavřití, chtěje ji do- 
nutili, aby mu byla po vůli. Ale Viktorie 
se nedala ani sliby ani hrozbami, ani hla- 
dem ani týráním pohnouti, aby se slibu 
svému zpronevěřila. Navštěvovaly ji po- 
hanské přítelkyně, aby na návod Euge- 
nův naklonily Viktorii ke sňatku. Roz- 
hovory měly opačný účinek: Viktorie 
přivedla obě dívky k víře křesťanské, ba 
některé z dívek učinily i slib ustavičného 
panenství. Posléze Viktorie byla mečem 
sťata r. 255. 

Také Anatolie byla vlečena do žaláře 
a přidán jí do žaláře jedovatý had. Kro- 
titel zwere Audax vida její neohroženost, 
uvěřil v Krista a dal se pokřtili. Byl sťat. 
Anatolie byla probodena mečem. Svátek 
sv. Viktorie 25. prosince, sv. Anatolie a 
sv. Audáce 9. července. 

Sv. CYRIAKA, vdova římská, žila 50 
let ve ctnostném vdovství, Štědře pomá- 
hajíc chudině z hojných statků svých. Za 
pronásledování Deciova bez bázně pro- 


1 02^ 


půjčila dům svůj na římském pahorku 
„Caelius mons‘^ zvaném, křesťanům, aby 
se tam scházeli na služby Boží. Byla vy- 
zrazena a pohnána k soudu. Tázali se ji : 
„Budeš-li obětovati bohům?“ - „Nikoliv 
bohům, ale Ježíši Kristu, Synu Boha ži- 
vého, sebe sama obětovati budu!^^ - Byla 
šlehána býkovcem,až dušivypustila. Bylo 
to kolem r. 350. Svátek 31. srpna. 

Sv. FAUSTUS, křesťan v Římě, byl za 
císaře Decia přibit na kříž; na kříži žil 
5 dní, až posléze byl šípy ubodán. Rok 
smrti 250, svátek 16. července. 

Sv. FELICIAN byl od papeže Eleuthe- 
ria odevzdán do školy sv. Viktoria a poz- 
ději od papeže Viktora vysvěcen na bis- 
kupa a ustanoven ve Foligno (v Itálii). 
Za Decia Felician jsa stařec 94 let, byl 
mučen. Sv. Messalinaho ošetřovala. Feli- 
cian i Messalina byliumučeni r. 349. Svá- 
tek sv.Feliciana 34. ledna, sv. Messaliny 
35. ledna. 

Sv. HERAKLIUS, JUSTUS a MAU- 
RUS, vojínové, byli na víru obráceni sv. 
Felicianem, biskupem. Byli sťati ve Fo- 
lignu za Decia. Slaví se 4. května. 

Sv. KALOGER a sv. PARTHENIUS, 
eunuchové na císařském dvoře Dědově, 
byli pro víru Kristovu umučeni v Římě 
r. 250. Svátek jejich 19. května. 

Sv. MAXIM US, kněz a mučedník vŘí- 
mě, byl roku 350 hozen do řeky Tibery. 
Svátek ig. listopadu. 

Sv. MOJŽÍŠ (Moyses), kněz, přišel bez- 
poch}' by jako zajatec z Karthaga do Říma; 
proto, když úpěl v žaláři, poslal mu sv. 
Cyprian list, ve kterém praví, že ho pojí 
s ním laskavá účast (affectio) a povzbu- 


zuje ho ke statečnosti. Mojžíš byl usmr- 
cen. Svátek 35. listopadu. 

Sv.PATERNUSpocházelz Alexandrie, 
putoval do Říma, odtud do Fondi, města 
v Latiu. Že pochovával těla mučedníků, 
jali jej slídiči pohanští a zavraždili jej na 
rozkaz soudcův kolem roku 350. Slaví se 
21 . srpna. 

Sv. HERKULAN, mučedník v Ostii 
u Říma; kolem r. 253; svátek 5. září. 

Sv.MARCI A LIS, mučedníky italském 
městě Porto za Decia. V Řím. Martyrol. 
je jeho jméno s 5 spolumučedníky. Svá- 
tek jeho 32 . i srpna. 

Sv. MINIAT(Minias) vojín, mučedník 
ve Florencii, kolem r. 250; není o něm 
zaručených zpráv; svátek jeho, 25. října. 
Visia a Xofie, křesťanské panny a mu- 
čednice v italském městě Fermo (v Řím- 
sku), za Decia, kolem r. 250; svátek sv. 
Visie 12. dubna, svátek sv.. Žofie 50. 
dubna. 

Sv. VENANCIUS (Či V enant) byl patná- 
ctiletý jinoch v Kamerinu, umbrijském 
městě. Venanc byl pokřtěn od kněze Por~ 
fyra; oba byli mučeni; trpělivostí jejich 
obrácen byl na viru křesťanskou vojín a 
žalářník AnastasiuSi Všichni tři byli sťati 
za Decia. Svátek sv. Venance, Porfyra a 
Anastasia 18. května. 

Sv. PERGENTIN a sv. LAURENTIN, 
dva bratři křesťanští v Arezzu v Toskán- 
sku. Laurentin řekl u výslechu: „Víme, 
že bohové nejsou nic než dřevo a kov. 
Nevidí, neslyší, nemluví, nechodí. Kdyby 
nebyli hlídáni, zloději by jeukradli; kdy- 
by nebyli podepřeni a připevněni želez- 
nými sponami, sřítili by se.‘^ Oba byli 


sťati za Decia. Svátek těchto sv. mučed- 
níků 3. června. 

Sv. MAGNUS byl zprvu pomocníkem 
svého otce pastýře, pak biskupem v Anag- 
ni (v Itálii); za pronásledování Deciova 
Magnus byl ve Fondi postaven před soud 
a na smrt odsouzen. Když vojínové šli pro 
něho, nalezli jej mrtvého. Jeho jméno je 
také v Martyr. Řím. Svátek iq. srpna. 

Sv. KA RUS, biskup a mučedník v Atinu 
(v Itálii); f 249; svátek 29. dubna. 

Sv. FLORENCIUS, mučedník v Pe- 
rugii (v Umbrii); 250 ; svátek 1 .června. 

Sv. FUŠKA, panna v italském městě 
Ravenně, dala se i se svou pěstounkou 
Maurou pokřtíti; obě byly sťaty za Decia 
roku 250; svátek obou 13. února. 

Sv. ANASTASIUS CORNICULA- 
RIUS, t. j. úředník civilní v Kamerinu 
v Umbrii; byl i s manželkou Theopistou, 
s dcerami svými Eufemií a Primitivou 
umučen kolem r. 250; svátek sv. Anasta- 
sia, sv. Eufemie a sv. Primitivy 1 1 . květ- 
na. Jiný sv. Anastas Cornicularius byl vo- 
jínem a mučedníkem v Dalmácii. Svátek 
2 1 . srpna. 

Sv.SEKUNDINA, panna amučednice, 
snad v Anagni (v Itálii); svátek 1 5. ledna. 

Sv. ALBÍNA, panna a mučednice ve 
Formiu (v ital. provincii Kampanii); za 
Decia; svátek její 16. prosince (podle St 
17. prosince). 

Sv. MERKURIUS vojín trpěl mučed- 
nickou smrt s jinými 19 vojíny v sicil- 
ském městě Leontini. Byli mučeni a pak 
sfati;kolemr. 253.Sv.Thekla je pohřbila. 
Svátek sv. Merkuria a spolu mučedníků 
10. prosince. 


Sv. AGATHA (t. j. Dobrá; po Česku 
Háta) byla panna na ostrově Sicílii. Podle 
legendy narodila se buď v Palermu nebo 
v Katánii. Vynikala schopnostmi dušev- 
ními i krásou tělesnou. Její rodiče byli 
zámožní a jsouce křesíany, vychovali dce- 
ru svou v bázni Boži. Protože zvěsť o její 
kráse i ctnosti a o jejím bohatství daleko 
se rozšířila, hlásili se nápadníci, kteří si 
ji přáli za manželku. Ona však volila ra- 
ději sloužiti Bohu. 

V tu dobu přišel do Katanie císařský 
náměstek pohan Kvintian, který dozvě- 
děv se o bohatství Agathinu, umínil si, 
že ji pojme za manželku, aby se takto 
obohatil a vstoupil s předními rodinami 
ve svazek příbuzenský. Usl yšev, že Agatha 
je křesťankou, tím více se utvrdil ve svém 
úmyslu věda, že bude mu možno použiti 
úřední moci, aby Agathu tím snáze po- 
hnul ke sňatku. Agatha zpravena byvši 
o zámyslech Kvintiana vladaře, ulekla 
se, neboť předvídala, že jí nastává tuhý 
boj. I vzala útočiště k modlitbě řkouc: 
„Všemohoucí Bože ! dej mi zmužilost a sí- 
lu ! Tobě odevzdávám duši svou a tělo své. 
Ty^znáš mou dobrou vůli, že jsem hotova 
za víru a ctnost i život svůj položití, ale 
znáš i slabost a nedostatečnost mou ; po- 
máhej mi, abych v boji neklesla. 

Kvintian dal Agathu předvolat!; vy- 
bízel ji, aby od Krista odpadla. Vida před 
sebou spanilou dívku, chtěl ji stůj co stůj 
získati; k jeho tělesné žádostivosti a mrz- 
ké chlípnosti se přidružila nezkrocená 
hrabivost. Avšak Agatha břitce odbyla je- 
ho sliby a lichocení. I vymyslil Kvintian 
ďábelskou lest; rozkázal zavěsti cudnou 



SMRT PANNY MARIE 



Agathu do pověstného domunestydatéže- 
ny Afrodisie (dle jiných; Eufrodonie) a 
nařídil této, aby vším úsilím odvrátila 
pannu od víry křesťanské a aby ji záro- 
veň svedla k necudnostem. Doufal, že 
když Agatha ztratí víru a s vírou stud, 
bude povolná jeho záměrům. A gathabyla 
po 50 dní držána v tom brlohu necud- 
nosti; bylo jí slyŠeti nestydatá slova vil- 
ných zhýralců a ženštin, býti svědkyní 
hanebných jejich skutků. A uprostřed té 
zvrhlosti Agatha zůstala srdce neporuše- 
ného a nedala se odvrátiti od viry a či- 
stoty ani slovy ani příklady. Afrodisie 
přesvědčivši se, že její úsilí je marné, řekla 
k náměstkovi ; „Odejmi odtud tuto křes- 
ťanku ; snáze bych asi kámen obměkčila 
a železo ohnula, než bych oblomila pev- 
nou její mysl." 

Vladař uslyšev, že lest jeho se nezda- 
řila, povolal Agathu na soud. „Vyvol so- 
bě, řekl jí, „co ti libo; buď budeš obě- 
tovati bohům, anebo se připrav na hrozné 
mučení l" - Agatha odpověděla : „Kterak 
bych mohla obětovat! vašim bohům? 
Věru, divní to bohové! Chtěl bys, aby 
ženou tvou byla třebas žena podobná vaší 
Venuši? Anebo chtěl bys sám podobali 
se cizoložnému Jovišovi?^ - Vladař roz- 
kacený vzkřikl: „Jakže? Ty se odvažu- 
ješ tupiti svého vladaře a jeho bohy a 
rozkázal žoldnéřům, aby ji zpoličkovali. 
Agatha zpoličkovaná řekla: „Jací jsou 
vaši bohové, když se stydíte býti jimpo- 
dobni?“ Zahanbený vladařdal Agathu od- 
vésti do žaláře. Druhého dne ji rozkázal: 
„Zapři Krista!” ^ „Zapři ty své bohy li- 
ché,“ odvětila Agatha, ,,a klaň se Bohu 


pravému!‘^ Vladař pohrozil: „Dámtěmu- 
čiti tak, že na kolenou mne budeš pro- 
šiti za smilování, “ a rozkázal ji bičovali 
a železnými hřebeny drásali a pochod- 
němi pálili. Vida její trpělivost a stálost, 
dal nový rozkaz, jehož bez hrůzy nelze 
ani vyslovili ani slyŠeti. Zvolal: ,,Jak 
dlouho budeš mi vzdorovali? Nuže u- 
řežte jí ňadra, však jich na kojeni nikdy 
nebude potřebovali!" S panenským u- 
zarděnim řekla Agatha : ,,Ukrutníče ! ne- 
stydíš-li se řezali prsy moje? Což nepo- 
žíval jsi v dětství svém prsu mateřského? 
Ci hyena tebe kojila? Však Bůh vše- 
mohoucí vzkřísí a oslaví i zohavené tělo 
moje!“ 

Katané vykonali nelidský rozkaz a u- 
vrhli mučednici do žaláře. Legenda vy- 
pravuje, že sv. Petr se jí zjevil a že zhojil 
její rány ve jménu Pána Ježíše. Druhého 
dne vladař dal pannu, když opět vyznala, 
že nikdy neodstoupí od víry Kristovy, ob- 
nažili a na ostrých střepinách a na žha- 
vém uhlí váleti. Za mučení toho Agatha 
vypustila duši. Rok smrti 251 . Svátek sv. 
Agathy (Háty) 5. února. 

Někteří mají akta o sv. Hátě za ne- 
zaručená. Proti tomu jiní poukazují na 
to, že už sv. Damas složil hymnus ke cti 
sv. Agathy a že zajisté měl pravá akta před 
sebou. Úcta ke sv. Agathě byla v Církvi 
všeobecná a Církev vložila její jméno 
v počet těch světcův, jež při každé Mši 
kněz po pozdvihování vzývá. 

Sv. NIKON, biskup a mučedník v Ta- 
ormině (na ostrově Sicílii); za císaře De- 
cia; svátek 25. března. 

Sv. MARTHA, panna a mučednice 


105 


STiad v městě Astorga (blíže řeky Minho) 
ve Španělsku. Sťata byla, zdá se, za císaře 
Decia r. 251. Ale není zaručených zpráv. 
Svátek její 22. února. 

Sv. AMARANTH, mučedník v Albi 
v jižní Francii za císaře Decia ; svátek 
7. listopadu. 

Sv. BASSUS, biskup blíže Nizzy (jižní 
Francie) - dle Eckerta Bassus byl bisku- 
pem v Niceji ; byl za císaře Decia r. 25 1 
pověšen na dvou hřebech a tak usmrcen. 
Svátek 5. prosince. 

Sv. EUGEN, žák sv. Dionysia, nikoliv 
Areopagity, jak se někteří domnívali, 
nýbrž Dionysia Pařížského, biskup, byl 
umučen za císaře Decia v Paříži. Svátek 
15. listopadu. 

Sv. NIKASIUS, dle některých zpráv 
žák sv. Polykarpa, přišel prý se sv. Ire- 
neem do Gallie. Byl věrověstem v kra- 
jině rouenské. Umučen za císaře Decia. 
Svátek ig. října (nebo 11. října). 

Sv. SATURNIN byl biskupem v To- 
lose. Tolik jest historicky jisto. Akta vy- 
pravují : 

Saturnin byl r. 245 vyslán papežem 
Fabianem do Gallie, aby hlásal evange- 
lium Kristovo. Usadil se v městě Tolóse 
a brzy tam vznikla kvetoucí obec křesťan- 
ská. Modloslužební kněží prohlásili, že 
bohové nevydávají žádných věšteb, pro- 
tože prý nesnesou přítomnosti a činnosti 
biskupa Saturnina. A tak poštvali lid 
proti němu. - Kdysi se opět konala slav- 
nost modloslužebná a veden byl obětní 
býk do chrámu. V té chvíli ubíral se Sa- 
turnin se třemi průvodci na služby Boží 
do svatyně křesťanské. Jistý pohan spatřiv 


biskupa Saturnina, jal se volati : „Hle, tu 
jde Saturnin, nepřítel našich bohů, jenž 
zavinil, že bohové nevydávají věšteb. Hle, 
tu jde hlavní šiřitel víry křesfanů! Chopte 
se ho ! Buď bude obětovati našim bohům, 
anebo zemře l“ 

I hnali se podrážděni pohané za Sa- 
turninem. Jeho průvodcové, kněz a dva 
jáhnové, uprchli. Biskup byl jat, veden 
k soudu a vyzván, aby obětoval modlám. 
Odpověděl neohroženě : „Já znám jediné- 
ho Boha pravého, ale vy sloužíte lichým 
bohům. Kterak můžete žádati, abych já 
se bál vašich bohů, když bohové vaši bojí 
se mne a nedávají, jak sami pravíte, věšt- 
by proto, že jim překážím - Jasná od- 
pověď Saturninova zahanbila modloslu- 
žebníky a tím více je popudila proti 
statečnému vyznavači. Vrhli se naň, svá- 
zali mu nohy provazem a přivázali jej 
k býku; pak hnali býka s mučedníkem 
po schodech soudní budovy dolů. Tak 
usmýkán byl Saturnin; neboť hned na 
prvních schodech se roztříštila hlava jeho 
a vyražený mozek postříkal půdu. Býk 
smýkal zohavenou mrtvolu v ulicích, až 
se provaz přetrhl a tělo mučedníkovo 
zůstalo ležeti. Mužové křesťanští vidouce 
ta ohavnost, rozprchli se, avšak dvě křes- 
ťanské ženy, jejichž jmen neznáme, ne- 
dbajíce zuřivosti pohanské, odnesly tělo 
mučedníkovo a pohřbily je. Svátek 29. 
listopadu. 

Akta o Saturninovi nejsou nesprávná. 
Jenom co se týče doby, jest otázka sporná. 

Sv. PARAMON, mučedník toulous* 
skýza císaře Decia; svátek 29. listopadu. 

Sv. REGINA (Rynka) narodila se podle 


legendy kolem r. S55 v Áixu (Álexía, 
město burgundské, diecese autunská); 
otec by] pohan, matka křesťanka zemřela 
porodivši Reginu. Regina byla vychová- 
na na venkově od pěstounky, tajné křes- 
ťanky. Když se vrátila, otec seznav, že 
Regina je křesťankou, rozhněval se a dal 
jí volbu, buď aby se zřekla víry Kristovy, 
nebo aby opustila otcovský dům. Regina 
vytrvala ve víře, vrátila se k pěstounce, 
pásla jí dobytek a snášela raději nedo- 
statek a obtíže života venkovského, než 
aby odřeknouc se Krista, zůstala v boha- 
tém domě otcově. Kdysi Regina pásla do- 
bytek a císařský náměstek (Olibrius dle 
K) spatřiv ji, zahořel k ní láskou a žádal 
ji za choť. Regina odmítla jeho návrhy, 
a císařský náměstek seznav, že Regina je 
křesťankou, dal ji železnými nástroji roz- 
sápat! a mečem popravit!. Stalo se tak 
r. 251 za císaře Decia. Svátek 7. září. 

Sv. ORENCIUS a PATIENTIA, man- 
želé ve španělském městě Huesca byli 
podle některých zpráv rodiči sv. Va- 
vřince; byli umučeni za císaře Deciaroku 
250. - Svátek I . května (nebo i 1 o. srpna). 

Osmé pronásledováni za císaře 

leriana 2^j~26o. 

Valerian vydal r. 257 první edikt, jímž 
měli býti všichni biskupové a kněží po- 
sláni do vyhnanství a jímž pod trestem 
smrti bylo věřícím zakázáno konati schůz- 
ky ke službám Božím a vkročiti na křes- 
ťanské hřbitovy. Roku 258 nařídil dru- 
hým ediktem, aby biskupové a věřící 
církve Kristovy byli usmrcováni a aby 


statky byly křesťanům odňaty. I nastalo 
krvavé pronásledování křesťanů. Roku 
259 Valerian byl jat od Peršanův. Jeho 
syn a nástupce Gallienus (260-268) ustal 
v pronásledování a vrátil křesťanům sva- 
tyně a hřbitovy. Církev mohla se všude 
volně rozšiřovati. Ano i při dvoře císař- 
ském zastávalo mnoho křesťanů důležité 
a vysoké úřady. V té době stavěli si křes- 
ťané na mnohých místech i nádherné 
chrámy. 

Mučedníci v těchto dobách byli: 

KARTHAGINŠTÍ mučedníci, poč- 
tem tří set (Augustin mluví o 1 50), kteří 
byli buď živí nebo umučení vhozeni do 
žhavého vápna. Nazývají se ^^massa can~ 
dida‘‘ . Uvádějí se jména: Jukundus^ Ja- 
nuar^ Nábor ^ Felix a j. Svátek jejich 24. 
srpna. 

Sv.ANTONIE a sv.TERKULLA, pan- 
ny, sv. AGAPIUS a sv. SEKUNDINUS, 
biskupové, sv. EMILIAN vojín byli za 
Valerianamučedníky v Cirthě v Numidii. 
Dle St. Sekundin byl biskupem v Alexan- 
drii. Svátek jejich 50. (nebo 29.) dubna. 

Sv. CELERIN, jáhen, odešel po umu- 
čení papeže Fabiana z níma do Afriky, 
kdež přečkal Deciovo pronásledování. 
Zdali by] mučedníkem později, není zná- 
mo. Celerina, í eho bába, mučednice, Lau- 
rentin, bratr otcův, vojín a mučedník, 
Ignác^ bratr matčin, vojín a mučedník. 
Svátek všech jmenovaných 3. února. 

Sv. THASCIUS CYPRIAN narodil se 
asi r. 200 z bohatých pohanských rodi- 
čů v Karthagině ; nabyl důkladného vzdě- 
lání vědeckého a stal se veřejným učite- 
lem řečnictví. Byl vynikajícím učencem 


107 


a řečníkem. Tehdy seznámil se s knězem 
Ceciliem. Cecilius jal se mu vykládati 
nauku křesťanskou. Cyprian poznal hlu- 
boké pravdy víry křesťanské a dal se po- 
křtili. Na křtu svátém přidal si z vděč- 
nosti ke svému učiteli, k němuž jej pojilo 
upřímné přátelství, jméno ,^Cecilius“. 
V jeho duši nastal obrat, o němž sám piše 
v listu k Donátovi: „Pokud jsem trval 
v temnosti, kolísaje se na vzbouřeném 
moři . . . zdálo se mi věci těžkou a tvrdou, 
že by mohl Člověk býti znovu zrozen a 
podle ducha i srdce přetvořen. Po křtu 
proudilo s hůry jasné a čisté světlo do 
hrudi od hříchů očištěné. 

Cyprian čítal pak nejraději Písmo sv. 
i spisy Otců a jiných spisovatelů církev- 
ních. Z těchto byl mu nejoblibenějšim 
Tertullian; proto když na svého sluhu 
zavolal : „Da magistrům** (t. j. podej uči- 
tele), sluha hned porozuměl, že má po- 
dali knihy Tertullianovy. 

Křesťané karthaginští vědouce, že Cy- 
prian je muž vzdělaný a dokonalý, žádali 
ho, aby přijal svěcení kněžské a zvolili 
jej r. 248 biskupem. Cyprian se vzpíral 
nabízené důstojnosti, ale chtěj nechtěj byl 
posvěcen za biskupa. Církvi karthaginské 
bylo tehdy třeba horlivého biskupa. Bylo 
nutnonapraviti mravy duchovenstva i vě- 
řícího lidu a povznésti pokleslou kázeň 
církevní. Cyprian se o to snažil, seč byl. 
Tu vypuklo kruté pronásledování křes- 
ťanů za cisaře Decia. Pohané nenáviděli 
Cypriana pro jeho horlivost ; spílali mu, 
nazývajíce ho „Koprian^* {yíórtqog t. j. 
lejno). Pohanská láje ihned pokřikova- 
la: „Cyprian musí býti první předhozen 


lvům“ (Cyprianus ad leones). Cyprian 
maje na paměti slovo Boži k apoštolům, 
aby vyhnáni byvše z jednoho města, šli 
do jiného, ušel s několika kněžími na ven- 
kov a skrýval se na místě bezpečném. - 
Tak učinil později i Klement Alexandrij- 
ský a jiní biskupové, ne ze strachu o sebe, 
ale aby mohli pečovati o svoje stádce. 

Mnozí odpadlíci zapřevše za pronásle- 
dováni svou víru, litovali odpadlictvi své- 
ho a žádali o opětné přijetí do svazku vě- 
řících. Jak už bylo řečeno v životopisu 
sv. papeže Kornelia, žádali kněz Novát a 
jáhen Felicissimus, aby odpadlíci byli při- 
jímáni zpět do svazku církevního ihned 
bez jakýchkoliv trestů. Tu se vrátil Cy- 
prian z úkrytu svého do Karthaginy, na- 
psal svou knihu „O padlých^^ a slavil 
sněm, na němž byly stanoveny zásady, 
jak s padlými dlužno jednati. Usneseno, 
aby se jim nebrala všecka naděje, nýbrž 
aby jim bylo uloženo přiměřené pokání 
a aby byli takto opět přijati do svazku cír- 
kevního. Také následujícího roku 252 
nový církevní sněm karthaginský roz- 
hodl ve shodě s papežem, aby všichni od- 
padlí křesťané, učiní-li přiměřené pokání, 
byli v pokoji do Církve přijati, neboť jak 
Cyprian pravil : „ Nemůže býti k boji způ- 
sobilým, kdo od Církve není k boji vy 
zbrojen. “ Nejen s papežem Korneliem, 
ale i s jeho nástupci Luciem a Štěpánem 
Cyprian pěstoval přátelské styky. Na př. 
na Štěpána se obrátil, aby sesadil arelat- 
ského biskupa Marciana, jenž byl zjev- 
ným stoupencem kacíře Novaciána. Tak- 
to pozíral bystrozraký Cyprian na celou 
Církev katolickou, aby nikde netrpěla ú- 


108 


hony. Cyprian napsal 8i listů, provanu- 
tých duchem veliké víry a hlubokou u- 
čeností; vynikají jasným slohem a ú- 
chvatnou výmluvností. Jsou důležitým 
pramenem poznání tehdejšího života cír- 
kevního v Africe. Na příklad o pokání dí 
Cyprian, že nejhlavnější částí jeho je lí- 
tost, a k té že musí přistoupiti zpověď. 
„Vyznávejte se jeden každý, prosím vás, 
bratří, z hříchu svého, pokud ten, který 
se provinil, na světě jest, pokud jeho vy- 
znání připustiti se může, pokud dostiuči- 
nění a odpuštění kněžímí udělené před 
Bohem milé jest. “ - O biřmování pravil: 
„To se děje u nás dosud, že ti, kteří v Cír- 
kvi byli pokřtěni, bývají uváděni k před- 
staveným Církve a že modlitbou naší a 
vzkládáním rukou přijímají Ducha Sva- 
tého a bývají zdokonaleni pečetí Páně. 
(Ep. 73, 9.) 

Krásný Cyprianův spis „De unitate 
Ecclesiae“ (o jednotě Církve) zasluhuje 
býti čten od každého kněze; praví v něm 
k. 6: „Nemůže míti Boha za otce, kdo 
Církev nemá za matku“, a k. 5: „Kdo se 
odlučuje od Církve mateřské, je cizinec, 
je nesvatý, je odpůrce. “ Církev římskou 
nazval „kořenem a roditel kou Církve ka- 
tolické (radix et matrixEcclesiae catho- 
licae). 

Cyprianovy listy jsou nám důkazem, 
že Církev prvních století měla totéž učení 
jako nyní. 

Aleje zajímavo, že tento nadšený ob- 
hájce církevní jednoty a apoštolské Sto- 
lice octl se ve vážném sporu s papežem 
samým. Jak se to stalo? Vyskytla se spor- 
ná otázka, zdali křest od kacířů udělený 


má platnost Čili nic, a mají-li ti, kdož 
z kacířských sborů vracejí se do Církve 
katolické, býti znovu pokřtěni čili nic. 
Sněm karthaginský, r. 255 konaný, roz- 
hodl, že křest od kacířů udělený nemá 
platnosti. O usneseni sněmovním Cypri- 
an podal papeži Štěpánovi zprávu domní- 
vaje se, že Štěpán usnesení schválí. Avšak 
papež odpověděl, že Církev římská po- 
kládá křest od kacířů udělený za platný, 
byTli tak udělen, jak Kristus Pán usta- 
novil. Ostatně Cyprian zůstal i za tohoto 
sporu v církevním obcování s papežem 
Štěpánem. Ve sporu tom odpovídal Cy- 
prian svým odpůrcům s jakousi podráž- 
děností, tak žeLiebermann (Instit. Theol. 
IV. 222) říkával, že tu ,.v Cyprianovi po- 
hřešuje Cypriana'* ; avšak tato malá nedo- 
konalost byla odčiněna jednak spisy „De 
bono patientiae“, ,,De livore et zelo^^ jed- 
nak přátelskou shodou s papežem ahlavně 
smrtí mučednickou. 

R. 252 rozšířila se morová rána téměř 
po celé říši římské. Také v Karthagině 
bylo mnoho lidu morem zachváceno. 
V tento čas všeobecného zděšení Cypri- 
an se osvědčil jako dobrý pastýř svého 
lidu. Věřící příkladem biskupa svého po- 
vzbuzení ošetřovali nemocné křesťany 
i pohany, A kdyžloupežníci vtrhli doNu- 
midie a mnoho lidu do zajetí odvlekli, 
Cyprian vyzval věřící, aby sbíral i příspěv- 
ky na výkup zajatců. Vyzváni mělo zna- 
menitý účinek: sebráno bylo více než 
100.000 sestercií na ten účel. 

Když nastalo pronásledování křesťanů 
za císaře Valeriana, karthaginský prokon- 
sul Paternus rozkázal, aby Cyprian mu 


byl předveden. Řekl mu: „Božští císa- 
řové Gallienus a Valerianus poslali mi 
rozkazy, aby všichni lidé ctili bohy, jimž 
Římané se klanějí, a kdož by tak nečinili, 
mají býti mečem stati. O tobě pak sly- 
ším, že bohů nectíš - Biskup odpověděl: 
„Jsem křesťan a neznám jiných bohů 
kromě jediného pravého Boha, kterému 
my křesťané sloužíme. Cyprian byl po- 
slán do vyhnanství do přímořského města 
Kurubisu v Zengitáně. Rok poté prokon- 
sul Paternus zemřel a Cyprian se vrátil 
z vyhnanství do Karthaginy. Uslyšev, že 
v Římě papež Štěpán a jáhen Vavřinec 
zemřeli smrtí mučednickou, posla] svým 
věřícím list, ve kterém píše: „Jsa ještě 
živ píši vám, že toužím po smrti a tak 
se chystal na smrt mučednickou. Nový 
prokonsul karthaginský Maxim povolal 
Gypriana k sobě a tázal se : „ Jsi-li ty Thas- 
cius Cyprian, kterého křesťané nazývají 
svým biskupem Jsem .^^-„Dobře bys 
učinil, kdyby ses bohům klaněl . Radím ti 
učiniti tak. “-„Není lepší rady pro mne, 
než abych se klaněl Bohu pravému. 
Prokonsul vynesl tento rozsudek : „Thas- 
cius Cyprian odpírá obětovati bohům, 
pročež budiž mečem odpraven. “-„Chvála 
Bohu,“ řekl Cyprian. 

Cyprian byl veden vojenskou stráži za 
městg na"popraviště a věrní jeho kněží 
a lid křesťanský jej doprovázeli. Na popra- 
višti Cyprian svlékl vrchní roucho, též 
sukni, a stál v rouchu lněném očekávaje 
kata. A když kat přistoupil, rozkázal bis- 
kup svým věrným, aby katu vyplatili 25 
zlatníků. Křesťané rozestřeli kolem něho 
roucha, aby krve jeho nachytali a ji v úctě 


měli. Cyprian byl sťat dne 1 4. září r. 258. 
Svátek sv. Cypriana 16. září. 

Téhož dne byli usmrceni: 

Sv. KRESCENCIAN, VIKTOR, RO- 
SULA a GENERALIS; příkladem jeho 
se utvrdili ve víře. Svátek jejich je 14. září. 

Sv.EUGENIE byla podle legendy dce- 
rou Filipa, vladaře v Alexandrii. Byla 
vzdělaná a sličná. Měla se provdati za 
Aquilina, náměstka císařského. Eugenie 
poznavši listy sv. Pavla a víru křesťan- 
skou, dala se pokřtíti a slíbila Bohu usta- 
vičné panenství. Aby nebyla ke sňatku 
nucena, opustila dům otcovský a vstou- 
pila do kláštera. Později se vrátila k ro- 
dičům a získala je pro víru křesťanskou. 
Otec Filip byl sťat od nového náměstka. 
Eugenie se odebrala s matkou svou Klau- 
dií do Říma ; tam shromáždi vši kolem sebe 
panny, žila bohumile. Roku 258Eugenie 
neušla pronásledování; byla usmrcena. 
Svátek sv. Eugenie 25. (nebo 21.) prosin- 
ce. Svátek sv. Klaudie, její matky, 15. 
prosince. 

Sv. PROTUS (také Probus nazývaný) 
a sv. HYACINTHUS bratři, byli ve služ- 
bách sv. Eugenie a zároveň s ní byli po- 
křtěni v Alexandrii a s ní a s její matkou 
Klaudií se odebrali do Říma. Tam byli 
pro viru biti a pak sťati; možná, že také 
r. 258. Svátek sv. Prota a Hyacintha 1 1. 
září. 

Sv. HERAKLTUS, mučedník kartha- 
ginský vletech 255-268 ; sním byli umu- 
čeni Ysikus (Ysicius) vojín a jiní. Svátek 
jejich 1 1. března. 

Sv. ISCHIRION, mučedník alexan- 
drijský; r. 255; svátek 22. prosince. 


110 


Sv. JAKUB (Jakeš, Jašek), kněz a sv. 
MARIAN (Mareš), kostelní lektor (před- 
čitatel), byli členy církve cirtské (Círta, 
město v Numidii, t. j. východní Alžírsko 
v severní Africe). Jakub vyznal před sou- 
dem, že je knězem, Marian, že je kostel- 
nímlektorem. Vladařvšaksedomníval,že 
Marian zapírá vyšší důstojenství církevní 
a dal jej pověsitiza palce a na nohy mu ká- 
zal zavěsili závaží, aby takto na něm vynu- 
til vyznání. Pak byli oba vyznavači sťati. 
Maria, matka Marianova, byla popravě 
přítomna ; radovala se zmučednické slávy 
svého syna a zlíbala mrtvolu jeho. Rok 
smrti jejich je 260 nebo 259. Svátek 22. 
října (nebo i 50. dubna). 

Sv. LIBUSUS, mučedník v Numidii; 
f 254; svátek 1 o. června (sluje i Libosus). 

Sv. LUCIUS a sv. CHAR AEMON byli 
mučeni roku 257, ale nebyli usmrceni; 
svátek 4. října. 

Sv. MONTAN, LUCIUS, FLAVIAN, 
jáhen a DONACIAN v Africe byli od sv. 
Cypriana ve víře vyučeni a za Valeriana 
na smrt odsouzeni. Montan roztrhal pás- 
ku, kterou mu zavázali oči a půli dal Fla- 
vianovi. Pak byl sťat. Dva dni poté došlo 
na Flaviana jáhna. Matka jeho, horlivá 
křesťanka, jej povzbuzovala k vytrvalosti. 
Jiní naopak mu radili, aby povolil nalé- 
hání soudcovu a aby obětoval; potom prý 
že přece zase bude moci žiti podle svého 
přesvědčeni. Flavian je pokáral za tu řeč. 
Matka naň volala: „Chválím tě, chválím 
tě, že si vedeš při svém mučednictví jako 
žádný jiný.“ Všichni byli sťati, s nimi 
také Viktorin, kněz; svátek těchto mu- 
čedníků 24. února. 


Sv. NUMIDIKUS byl i s manželkou 
v Africe upálen; ale dcera ho nalezla ještě 
žijícího. Byl pak od Cypriana vysvěcen na 
kněžství. Zemřel kolem r. 260. Svátek 
9. srpna. 

Sv.SUKCESSUS, mučedník vTertullu 
(v Africe);rok smrti259. Svátek 1 g.ledna. 

Sv. ROGACIAN, kněz a sv. FELICIS- 
SIMUS byli mučedníci afričtí; sv.Cyprian 
o nich píše ve svém listu k vyznavačům. 
Zemřeli tedy před r. 258. Svátek jejich 
26. října. 

Sv.KVINTUSasv.SIMPLICIUS, mu- 
čedníci afričtí, buď za Decia nebo za Va- 
leriana. Svátek jejich 18. prosince, 

Sv. NEMESIAN (po česku Bohaboj), 
biskup v Numidii (v Africe), zavlečen byl 
do dolů, kde týráním a útrapami brzy 
zemřel. S ním trpěli i Felix^ Lucius a j. 
Cyprian jim poslal dojemný list, ve kte 
rém je chválí, těší a povzbuzuje. Zemřeli 
buď roku 257 nebo 258. Svátek těchto 
mučedníků 10. září. 

Sv.NIKEFOR bylhorlivýkřesťan v An- 
tiochii Syrské. Měl přítele Sapricia, taktéž 
křesťana. Avšak oba tito přátelé se pro 
nějakou věc znepřátelili tak prudce, že 
se druh druhu vyhýbal, až z toho bylo 
veřejné pohoršení u křesťanů. Nikefor po 
čase poznal, že hněv ten je nekřesťanský 
a byl hotov smířili se s bývalým příte- 
lem svým Sapriciem. Poslal k němu jiné 
přátele, aby Sapricia j ménem jeho odpro- 
siliausmíření připravili. Poslovése vrátili 
s nepořízenou. Nikefor šel tedy sám k Sap- 
riciovi a odprosil hořká : „Odpusť mi, pro 
Boha. “ Avšak Sapricius nedovedl ukrotili 
svého hněvu. 


1 1 l 


v té době vzniklo pronásledování křes- 
ťanů na rozkaz císaře Valeriana. Sapri- 
ciusbyl dři vepohnán k soudu než N ikefor. 
Když vyznal svou víru, by] nad nínn vy- 
nesen ortel, aby byl mečem sťat, Nikefor 
dozvěděv se, že bývalého přítele Sapricia 
vedou na popraviště, spěchal za ním a 
volal: „Vyznavači Kristův! Odpusť mi, 
čím jsem se proti tobě provinil! “ Ale 
Sapricius nedal odpovědi; přítele si ani 
nevšiml a kráčel dále. Nikefor opakoval 
svou prosbu po druhé a po třetí, tak že 
i žoldnéřové se mu posmívali řkouce: 
„Bloude! proč ho prosíš za odpuštění ? Ci 
nevidíš, že se ubírá na smrt?“ Sapricius 
zůstal neúprosný, i když nastala chvíle, 
že měl býti sťat. A v té chvíli rázem se 
změnil Sapricius ; když kat se chystal sra- 
zit! mu hlavu, Sapriciuspojednou vzkřikl: 
„Zadržte! Jsem hotov poslouchat! císař- 
ských zákonů a obětovat! bohům Katové 
ustali, neboť událo se někdy, že vyznavač 
jat hrůzou smrti, zřekl se víry. Ale mno- 
hem více užasl Nikefor; padl Sapriciovi 
k nohám a prosil: „Příteli! bratře! Vzpa- 
matuj se! Nehřeš! Nezapírej Krista! Nepo- 
hrdej korunou mučednickou/^ Ale všecko 
bylo už mamo. Sapricius zůstal odpadlí- 
kem, aby zachoval život časný. 

Nikefor, jako by chtěl dáti Bohu ná- 
hradu, chtěje napravili pohoršeni zvolal 
ke katům: „Já jsem také křesťan! Věřím 
v Krista, jehož tento muž právě zapřel! 
Nuže, usmrťte mne mí sto něho !“ I chvátal 
jeden ze žoldnéřů k náměstkovi se zprá- 
vou, že Sapricius se zřekl víry křesťanské, 
ale že se vyskytl jistý křesťan jin>/, jenž 
volí raději zemříti, než by se víry své 


zřekl, a žádal další rozkaz. Vladař uslyšev 
tuto podivnou zvěsť, rozkázal, aby Sapri- 
cius byl propuštěn na svobodu, Nikefor 
pak aby byl sťat. To se i stalo. Rok smrti 
je snad 259. Svátek sv. Nikefora 20. ú- 
nora (nebo i 50. prosince). 

Sv. MALCHUS, PRISKUS a ALE- 
XANDER v CaesarejiPalestinskéuprchli 
za pronásledováni; avšak když uslyšeli, 
jak neohroženě si vedou jiní křesťané, 
zastyděli se a vrátili se. Byli předhozeni 
divokým šelmám. Rok smrti 259. Svátek 
těchto sv. mučedníků 28. března. 

Sv. CYRILLnarodilse v Caesareji Kap- 
padocké z rodičů pohanských. Poznav 
víru křesťanskou, přilnul celou duší svou 
ke Kristu a dal se pokřtili . Bylo mu tehdy 
dvanáct let. Když se o tom dozvěděl otec, 
činil mu ostré výčitky a zakázal mu vy- 
znávali Krista ; také ho tloukl a týral, ale 
Cyrill, čím krutěji otec s ním nakládal, 
tím radostněji se hlásil ke Kristu Ježíši. 
Také prohlásil otci, že ho bude rád poslu- 
šen ve věcech dovolených a že mu bude 
prokazovali synovskou úctu, avšak že od 
víry Kristovy odpadnout! nemůže a ne- 
chce. Otec se rozhněval a vyhnal Cyrilla 
z domu. 

Císařský náměstek dozvěděv se o věci 
té, dal si Cyrilla přivésti k sobě; domlou- 
val mu příkře, aby se vrátil k otci, aby 
se zřekl víry Kristovy, jinak že bude sou- 
zen jako křesťan. Chlapec odpověděl: 
„Nelekám se smrti; otec pozemský mne 
vyhnal z domu, ale Otec nebeský mě při- 
jme do domova lepšího. - Náměstek 
chtěje Cyrillovi nahnali strachu, kázal 
ho svázali, ukázali mu rozličná mučidla, 


1 12 


vésti ho k zapálené hranici a pohroziti 
mu upálením. Ale marně. Žoldnéři se 
vraceli s jinochem řkouce: „Cyrill pa- 
třil lhostejně na zapálenou hranici, ne- 
zbledl, ba ani brvou nepohnul. A když 
spatřil mučidla, nebědoval, neplakal. “ 
Náměstek řekl Cyrillovi : „Mládenče! 
Zmoudři! poslechni mne, aby ses mohl 
vrátili domů." Cyrill odpověděl : „O proč 
jste zapálili hranici a přece nedali jste 
mi umříti ! Proč mukami jste hrozili, a 
nevykonali hrozeb? Nechte mne umříti, 
abych došel spasení!" Přítomní křesťané 
vidouce stálost jinochovu, nemohli se 
zdržeti slz. „ProČ pláčete?" řekl jim Cy- 
rill; „spíše se radujte se mnou, toužím 
po Otci nebeském." Posléze Cyrill byl 
sťat. Rok smrti 258. Svátek 29. května. 

Sv. KODRÁT (či snad lékař 

korinthský, byl s jinými křesťany r. 258 
umučen. Svátek 10. března. 

Sv. ŠTĚPÁN narodil se v Římě; hor- 
livě navštěvoval a těšil uvězněné křesťa- 
ny. R. 255zvolenbyl papežem(253-257). 
Tehdy byl spor o platnosti křtu uděle- 
ného od kacířů. Štěpán rozhodl spornou 
otázku památným výrokem: „Nihil in- 
novetur^ nisi quod traditum est^^ (t. j. Ne- 
zavádějž se nižádná novota, ale držme se 
toho, co jsme od předků přejali) a na- 
psal Cyprianovi: „Když kacíř se k vám 
obrátí, nebudiž nic zavedeno, než dle po- 
dání buďtež naň ruce vzkládány ; a kdo se 
nepodvolí, není prý věřící biskup, ale Ji- 
dáš." Štěpán pokřtil Olympia, jeho man- 
želku Exsuperii a syna jejich Theodula, 
pak Nemesia a j. Za pronásledování křes- 
ťanů za císaře Valeriana Štěpán byl jat, 


uprchl, ale brzy byl v katakombách Lu- 
činy u oltáře bud proboden nebo sťat 
roku 257. Svátek 2. srpna. 

Sv. SIXTUS byl rodem Atheňan ; z po- 
hanskéhomudrce stal se vyznavačem Kri- 
stovým. Roku 257 byl zvolen papežem 
(257-258). Za pronásledováni křesťanů 
císařem Valerianem papež Sixlus stal se 
první obětí zuřivosti pohanské. Bylť po- 
lapen v Kalixtově coemeteriu a vlečen do 
žaláře. Dojemný jest rozhovor jeho s jáh- 
nem sv. Vavřincem, jak se lze dočisti v ži- 
votopisu tohoto světce. Sixtus byl bez 
dlouhého výslechu hned druhého dne, 
6. srpna 258 mečem sťat. Spolumučed- 
níci ]eho]so\x\]kh.no^éFeliCÍssimusdiAga- 
pit\ podjáhnové Januar^ Magnus^ Vin- 
cenc a Stepán. Svátek 6. srpna. 

Sv. DIONYSIUS, rodem Řek, vyzna- 
menával se vřelou nábožnostia ctnostným 
životem. Byl knězem v Římě. Již tehdy 
Dionysius Alexandrijský nazval jej „mu- 
žem učeným a podivuhodným". Byv zvo- 
len papežem (259-269), vyslovil nauku 
o Trojici Boží proti bludařům sabelliá- 
nům přesně a důkladně. Zemřel smrti 
přirozenou r. 269. Slaví se 18. listopadu 
(podle jiných 26, prosince anebo 3 února). 

Sv. SYNNESIUS, lektor a mučedník 
římský; byl sťat snad roku 258. Svátek 
12. prosince. 

Sv.PR AETEXTATUS, jáhenamuČed- 
ník římský ; 6. srpna. 

Sv.VAVŘINEC(Laurentius) byl rodem 
Španěl, syn Oroncia a Patientie. Za mla- 
dého věku přišel do Říma a byl od ctnost- 
ného a vzdělaného kněze Sixta vyučen ve 
víře křesťanské. Týž Sixtus (či Xyslus) 


zvolen byv papežem, přijal Vavřince do 
počtu sedmi jáhnů římských. Jako jáhen 
Vavřinec přisluhoval papeži při oltáři, 
hlásal slovo Boží, konal jiné služby jáhen- 
ského úřadu, hlavně měl péči o chudé a 
nemocné, byv ustanoven správcem cír- 
kevního jmění. 

Když vzniklo pronásledování křesťanů 
za císaře Valeriana, stal se Sixtus papež, 
jak nahoře bylo řečeno, první obětí zu- 
řivosti pohanské. Bylť polapen na Kalix- 
tově pohřebišti a vlečen do žaláře. Cestou 
do vězení přichvátal za nim jáhen Vavři- 
nec a prolévaje hořké slzy, že nemůže 
spolu s ním trpěti, jal se k němu mluviti : 
„Kam jdeš, otče, bez syna svého? Kam 
kráčíš, kněze, bez svého jáhna? Vždyť 
nikdy jsi nevstupoval k oltáři bez sluhy 
svého a nyní chceš dokonati svou obět 
beze mne? Co se ti znelíbilo na mně? Ci 
jsem nebyl dosti dbalý svých povinností? 
V ždy jsem s tebou měl podíl při rozdávání 
svátostí, a nyní nechceš, abych podíl měl 
ve vylití tvé krve?^^ - Sixtus odpověděl 
hluboce dojat: „Synu milý, neopouštím 
tebe'. Já jako stařec mám snadnější boj, 
ale tebe jinocha čeká těžší zkouška, tužší 
boj, ale také slavnější vítězství. Jen slabí 
jinoši nesvedou ničeho bez mistra, silni 
jinochové jdou za mistrem a vůdce jim 
netřeba. Neplač! po třech dnech mne bu- 
deš následovat!. Žatí ní sebeř všecky cír- 
kevní poklady a rozdej je chudým. Hned 
poté papež Sixtus byl mečem sťat.- Vavři- 
nec sebral všecko církevní jmění, aby ho 
pohané neučhvátili ; prodal i drahocenné 
nádoby bohoslužebné a rozdal ztržené pe- 
níze chudým a nemocným křesťanům. 


Tehdy živila Církev římská asi i ooo chu- 
dých a posílala almužny i do vzdálených 
zemí. 

Císařský náměstek římský domnívaje 
se, že Církev má veliké poklady, jež Vavři- 
nec ukrývá, povolal jej k sobě .a vyzval 
jej, aby je vydal bez odkladu. Vlídně a 
úlisně řekl: „Vy křesťané sobě stěžujete, 
že se s vámi nakládá krůtě. A co činíte 
pro vlast? Hle, císař je nyní zapleten do 
války s Perskem, peněz nemá, stát, fiskus 
(aerarium) potřebuje peněz, a o vás křes- 
ťanech je známo, že u obětí užíváte zla- 
tých nádob, že pijete svěcené vino ze 
stříbrných pohárů a že pálíte voskovice 
na zlatých svícnech. Bůh váš, jejž židé 
ukřižovali, nerazil peněz, žil v chudobě, 
vás povzbuzoval k chudobě a napomínal 
dávati císaři, co jest císařovo. Vydejte mi 
všecky svoje poklady a spokojte se tím, 
že budete bohatí dobrými skutky.**- Na to 
odpověděl Vavřinec vlídně: „Ano, neza- 
pírám, Církev je bohata a nikdo na celém 
světě není nad ni bohatší ; císař nemá ve 
svém paláci těch pokladů, jak ona. Také 
neváhám ti je ukázati;žádám tolikoolhů- 
tu tří dni, abych všecko mohl uspořádat! 
a pak tobě ukázati.“- Náměstek svolil ra- 
dostně, nemysle jinak, než že spatří množ- 
ství zlata a stříbra. 

Vavřinec shromáždil zatím všecky křes- 
ťanské chudé, nemocné, mrzáky, starce, 
vdovy a sirotky. Pak pozval náměstka, 
aby si přišel prohlédnout poklady církev- 
ní. Ukázal mu množství chudých a řekl: 
„Hle! to jsou poklady naŠí Církve; to je 
naše zlato, perly a šperky, jež jsem slíbil 
ti ukázati a dáti. Nehněvej se. Čekal -lis 


jiných! Věz, že zlato, po němž dychtíš, je 
statkem hynoucím, pramenem mnohého 
zla. Jsou však i statky nehynoucí, ctnosti 
a dobré skutky. Vezmi tyto naše poklady, 
pečuj o ně, tím obohatíš sebe, rozmnožíš 
slávu města římského a bohatství císařo- 
vo. Zklamaný náměstek vzkřikl zlostně: 
„Zlosyne ty! Tuto očividnou potupu po- 
trestám krůtě. Vím, že vy křesťané bažíte 
po smrti; alety nezemřeš rychle! Ne. Chci, 
abys zahynul smrtí zdlouhavou a tím bo- 
lestnější. ^ Na rozkaz náměstkův Vavřinec 
byl spoután a odvlečen na pahorek Vimi- 
nalský na cestě Tiburské. Katané svlékše 
s Vavřince oděv, zmrskali jej ukrutně, a 
když se zdráhal obětovati modl ám, mučili 
jej poznovu na skřipci bičováním. 

Pak byla na rozkaz vladařův zapálena 
hranice akdyž zbyla jen hromada žhavého 
uhlí, byl mučedník přivázán na železný 
rožeň a naložen na ohnivé uhly, aby byl 
takto zvolna upálen. Tak ležel mladý mu- 
čedník na žhavém rožni jak obětní berá- 
nek; ohnivý žár pronikal kůži, svaly, krev 
i kosti jeho a působil mu hrozné bolesti. 
Vavřinec snášel muka tiše, zmužile a ra- 
dostně; zajisté kojil se nadějí, že za chvíli 
doj debl aženosti nebeské u svého Spasitel e. 
Když takto poležel na jedné straně a tělo 
jeho již bylo napolo uškvařeno, řekl ná- 
městkovi: „Dejž mě obrátiti! Na této 
straně jsem již dosti upečen. “ A když se 
tak stalo, pravil mu po chvíli: „Nyní je 
tělo mé dostatečně upečeno; Hbo-li, jez.“ 
Potom prosil Boha, aby svaté evangelium 
víc a více se šířilo po všech krajinách; 
takto trpěl, modlil se a dokonal život svůj 
dne 10. srpna r. 258. Z mučedníků řím- 


ských byl již ve starověku nejvíce sv. Va- 
vřinec ctěn a oslavován. Mluví o něm 
Augustin a j. Básník Pru denc vylíčil jeho 
život ve spanilé básni. Svátek sv. Vavřince 
10. srpna. 

Sv. AGRIPPINA, dcera bohatých ro- 
dičů v Římě, panna, žila svatě a podstou- 
pila mučednictví v době Valeriana císaře. 
Svátek sv. Agrippiny 25. června. 

Sv. ANASTASIA, panna římská, byla 
za císaře Valeriana mučena ; nehty jí byly 
vytrženy, zuby vylámány, prsy useknuty. 
T aké byl a pálena ; za pal čivých muk pro- 
sil a, aby jí podali vody. Žoldnéř Cyrill 
se smiloval a přinesl jí nádobu s vodou. 
Za to sám byl, když prohlásil, že věří 
v Krista, odsouzen na smrt a usmrcen. 
Anastasie byla sťata. Svátek sv. Anastasie 
28. října. Svátek sv. Cyrill a 28. října. 

Sv. CYRILLA, dcera sv.Tryfonie, panna 
římská, byla umučena buď za Galliena 
nebo za Klaudia, tedy před r. 268. Svátek 
sv, Cyrilly 28. října. 

Sv. EUSEBIUS, kněz římský, Marcely 
jáhen, Hippolyt a sedm jiných byli umu- 
čeni za císaře Valeriana roku 255. Svátek 
jejich je 2. prosince. Jiný sv. Eiisebius^ 
mučedník římský kolem r. 285. Svátek 
25. srpna. 

Sv. PAULINA, manželka v Římě, před 
svým mužem vypustila duši svou na skřip- 
ci; rok 255. Svátek 2. prosince. 

Sv. DIGNA a sv. EMERITA (nebo 
i Merita), panny římské; snad sestry; 
umučeny pro víru za císaře Valeriana; 
byly roztáhnuty, býkovcem bity, za vlasy 
pověšeny a upáleny. Svátek 22. září. 

Sv. EUTHALIA (nebo snad Euthasía) 


115 


byla dcerou pohanských rodičů v Leon- 
tini (na Sicílii), panna; matka i dcera 
poznavše víru křesťanskou, přijaly křest. 
Vlastní syn, zarputilý pohan, Sermilian, 
dal matku vhoditi do vody. Ale jistá o- 
trokyně ji vytáhla ještě živou. Euthalia 
vytýkala bratrovi tento zločin. „ Jsi-li i ty 
křesťanka?^^ tázal se jí. - „Jsem.^^ - Počal 
ji tupiti. Euthalia však prohlásila, že je 
hotova pro víru i muky snášeti. Když 
kdysi opět se zdráhala zříci se víry Kristo- 
vy, nelidský bratr ji svlékl se šatů, mrskal 
ji do krve a pak ji odevzdal služebníkovi, 
aby jí zneužil. Avšak Euthalia vzavši ú- 
točiŠtě k Bohu, zůstala podivuhodným 
způsobem netknuta a neporušena. Tu jí 
bratr sťal hlavu. Svátek 27. října. 

Sv. EUTICIUS,knězvapulském městě 
Forenze, byl sťat za císaře Klaudia, tedy 
kolem r. 268. Svátek 15. května. 

Sv. EXSUPERIA, mučednice římská; 
f 254; svátek její 26. července. 

Sv. BASILIA (nebo Basilissa), mučed- 
nice římská; rok smrti 260. Svátek 20. 
května. 

Sv. NARCIS, křesťan ve vsi Kanár- 
ské (vicus Canarius, bezpochyby blízko 
Říma), přechovával ve svém domě pro- 
následované a nuzné křesťany; mezi nimi 
byl Krescencian^ slepec. Jáhen sv. Vavři- 
nec prý též kdysi přisel do toho domu a 
vrátil Křes cenci ano vi zrak. Narcis i Kres- 
cencian byli umučeni asi za té doby, jako 
sv. Vavřinec, tedy kolem r. 258. Svátek* 
obou 17. září. 

Sv. FELIX (po Česku Stastný), Domi- 
naediiis nazývaný, pocházel z města Noly 
v Kampanii. Jeho otec, rodem Syřan, bý- 


val vojínem. Felix byl povahou tichý a 
zbožný, zastával úřad lektora, t. j. před- 
čitatele Písma sv. Stařičký biskup nolský 
Maximus posvětil Felixe na kněžství a 
měl v něm přítele a pomocníka ve svém 
úřadě. 

Za pronásledování Deciova biskup Ma^ 
ximus uprchl z Noly, svěřiv správu církve 
své Felixovi. Tu se přihnali biřicové do 
obydli Maximova, hledajíce biskupa. Ne- 
nalezše ho, chopili se Felixe, odvedli ho 
k soudu, a když se nechtěl odříci víry 
Kristovy, zmrskali ho a položili ho na 
střepiny ze skla a z nádobí hliněného. 
Legenda vypravuje, jak Felix byl podi- 
vuhodným způsobem ze žaláře vysvobo- 
zen, jak uprchl a jak hledal v horách 
svého otcovského přítele, biskupa Maxi- 
ma. Nalezl jej zmořeného hladem, žízní 
a zimou, an leží opuštěn a nemaje odni- 
kud pomoci, očekává smrt. Felix ihned 
mu přispěl nápomoc. Nablízkém révoví 
nalezl hrozen, vzal jej a vytlačil jeho šťávu 
stařečkovi do úst na vyprahlý jazyk. Kmet 
se probral ze smrtelných mrákot, otevřel 
oči a se slzami v očích objímal svého za- 
chránce. Felix odnesl stařečka na místo 
bezpečné ; sám se vrátil sice do Noly, ale 
bylo mu opět úprchnouti do hor, neboť 
biřicové po něm stále slídili. Kdysi se 
setkal Felix se žoldnéři. Ti ho neznali a 
tázali se: „Kde je Felix Felix dal vy- 
hýbavou odpověd, ušel a skryl se ve zbo- 
řeništi. Zatím vchod byl zapředen pavu- 
činou. Biřicové přišedše k onomu zbo- 
řeništi a uviděvše pavučinu, nepomyslili 
sobě, že by se ve zbořeništi mohl někdo 
skrývati. Takto Felix byl zachráněn. 


116 


Když nastaly časy pokojnější, Felix se 
vrátil do Noly. Biskup Maxim byl zatím 
zemřel a křesťané žádali, aby Felix byl 
jejich biskupem. Avšak Felix se zdráhal 
z pokory přijmouti úřad ten a konal dále 
svůj úřad kněžský. Dědictví po rodičích 
bylo mu včas pronásledování vzato, Felix 
se nedomáhal jeho vrácení, aniž přijal 
podpory, jež mu nabízeli někteří z křes- 
ťanů bohatších. Aby nikomu nebyl ob- 
tížný, Felix si najal kus pozemku, živil 
se prací rukou svých a uděloval z toho, co 
mu zbývalo, almužny chudým. Jsau vy- 
sokém věku, Felix zemřel smrtí přiroze- 
nou roku 256 nebo 366. Není sice mu- 
čedníkem, ale nazývá se mučedníkem pro 
útrapy, jež mu bylo snášeti. Svátek sv. 
Felixe 14. ledna a svátek sv. Maxima y 
biskupa a mučedníka (?) 7. února. 

Sv. FELIX, mučedník, sv. JULIE a sv. 
JUKUNDA,mučednice vNole; roksmrti 
není znám. Svátek jejich je 27. července. 

Sv. FELIX, mučedník v italském městě 
Su triům ; byl bit kameny do úst a usmrcen 
r. 257. Svátek 23. června. 

Sv. HIPPOLYT byl dle Bollandistů 
(Aug. II. 14) vojenským velitelem v Ří- 
mě, žalářníkem sv. Vavřince ; byl pokřtěn 
od sv. Vavřince. Byl jata u soudu tázán: 
„Jsi-li také kouzelníkem ?“ - „Nikoliv, “ 
odpověděl, „jsem. křesťan. - Když Hippo- 
lyt byl na smrt odsouzen, soudce se ode- 
bral do jeho příbytku, aby pobral jeho ma- 
jetek. Tam shledal, že celá rodina Hippo- 
lytova je křesťanská. I odvedli je všecky 
k soudu, ubili nejprve Konkordii, starou 
pěstounku Hippolytovu. Hippolyt však 
byl odsouzen na smrt hroznější. Vybraliť 


dva koně nej bujnější, přivázali je k sobě 
dlouhým provazem a k druhému konci 
připevnili Hippolita za nohy. Koně hnáni 
po místech křovím a b o dláčím porostlých . 
Takbyl Hippolyt usmýkán. Rok snad 255. 
Svátek sv. Hippolyta a sv. Konkordie 13. 
srpna. 

Sv. HIPPOLYTbylknězřímský.Upadl 
ve blud Nováta a Novaciána. V životopisu 
sv. Kornelia papeže bylo řečeno, že Nova- 
cián učinil odvážný pokus svrhnout! Kor- 
nelia a uchvátit! jeho úřad. Také Hippolyt 
oklamán pokrytcem Novaciánem přidal 
se k tomu rozkolníku. Ale brzy poznav 
svou chybu, odvolal blud, litoval ho a vy- 
znal svou pravověrnost. Za pronásledová- 
ní křesťanů Hippolyt byl poslán do Porta, 
města na ústí Tibery; cestou se potkal 
s křesťany, kteří se ho tázali: „Koho se 
máme přidržet!, Kornelia či Novaciána 
Hippolyt odpověděl: „Vystřihejte se blu- 
du Novaciánova jako moru! Zůstaňte 
věrni své víře! O jak lituji pohoršení, jež 
jsem dal já.“ Smrt jeho je líčena právě 
tak jako Hippolyta předešlého. Svátek 22. 
srpna. 

Ještě jiný sv. HIPPOLYT jmenován 
jest s Eusebiem knězem, Marcellem jáh- 
nem a sedmi spolumučedníky římskými 
za císaře Valeriana r. 255. (Viz shora.) 

Sv. KLEONIK a sv. STRAKONIK, 
křesťané v Leontini na ostrově Sicilii, u- 
chýlili se za pronásledování císaře Vale- 
riana na statek sv. Thekly ; ale potom se 
odebrali odhodlaně k soudu a vytýkali 
soudci bezpráví páchané proti křesťanům. 
Byli ztluČeni a usmrceni. Svátek jejich 
24. července. 


117 


Sv. MAXIMIN, kněz a mučedník řím- 
ský; Faustin a Euseb, spolumučedníci ; 
svátek jejich 19. listopadu. 

Sv. NEMESIUS byl vojenským velite- 
lem bezpochyby v Římě. Jeho dcera Ne- 
mesiabylaslepá. Při křtu prohlédla a dáno 
jí jméno Lucilla t. j . ve světle zářící. Otec 
Nemesius se obrátil na víru křesťanskou 
a byl posvěcen na jáhenství. Oba, Neme- 
sius i Lucilla, byli r. 254 v Římě sťati. 
Svátek sv. Nemesia 31. října, svátek sv. 
Lucilly 31. října. 

Rok a místo zdají se býti pravděpodob- 
ný, neboť se praví, že papež Štěpán po- 
hřbil oba mučedníky na silnici Appijské. 

Sv. SYMFRONIUS byl správcem u sv. 
Nemesia, vojenského velitele Římě; pro 
víru byl buď upálen nebo udušen; snad 
r. 256. S ním stejně usmrceni byli Ohymr 
pius, jenž žil nedaleko Říma, manželka 
téhož Exsuperia a syn TheoduL Svátek 
16. července (nebo i 31. října). 

Sv. RUFINA a SEKUNDA byly pan- 
ny římské (dle K. sestry). Zamítaly sňat- 
ky s Armentariem a Verinem, kteří za 
Valeriana r. 257 od víry odpadli. Obě zů- 
staly věrny víře Kristově a odhodlaly se 
uprchnout! do Etrurie. Tam byly před- 
vedeny před soud. Soudce dal Rufinu 
mrskati. Sekunda pravila: „Proč mé se- 
stře prokazuješ čest a mne při tom potu- 
puješ? I já chci býti mrskána, neboť rov- 
něž vyznávám Krista. Byly pak obě sťaty. 
Stalo se tak za císaře Galliena, tedy v le- 
tech 260-268. Těla jejich pohřbila jistá 
Plautilla. Svátek jejich 10. července. 

Sv. TERTULLIN (nebo i Tertullian) 
byl pokřtěn od papeže sv. Štěpána a pak 


byl vysvěcen na kněžství. Za pronásledo- 
vání křesťanů Tertullian byl surově tlu- 
čen kamenem do úst, na bocích pálen, 
pak sťat roku 257. Svátek 4. srpna. 

Sv. A UREA (t. j. Zlatá), panna řím- 
ská, byla na skřipci roztažena a mučena, 
pak do Ostie zavlečena a tam utopena. 
V Ostii byli zároveň s ní usmrceni : Cen- 
surin měšťanosta, Cyriak biskup (v ža- 
láři popraven), Maxim kněz (v žaláři po- 
praven), Archelaus jáhen (v žaláři po- 
praven), Nonos křesťan (utopen), Sabain^ 
sluha Aurein (zemřel na skřipci), pak tito 
žoldnéři: Felix, Herkulin. Venerius, Sty- 
racin, Cenas^ Komod, Hermes, Maurus, 
Eusebius, Rustik, Mongreus, Amandin, 
Olympius, Cyprius a Theodor. Žoldnéři 
byli sťati. Eusebius - asi jiný než jme- 
novaný - těla pohřbil; o něm pak nic 
více se nepraví. Rok smrti 270 (dle ji- 
ných zemřeli v letech 260-268). Svátek 
sv. Aurey 24. srpna; svátek sv. Veneria, 
sv. Olympia a ostatních 24. srpna. Svá- 
tek sv. Censurina m. 5. září (24. srpna). 

Sv. LUCILLA a sv. FLORA, panny a 
mučednice římské ; za Galliena 260-268. 
Svátek jejich 29. července. 

Sv. IRENEUS, mučedník římský; kro- 
mě něho jsou uvedeni: Antonius, Viktor, 
Theodor, Saturnin a 17 jiných spolumu- 
čedníků za Valeriana. Svátek těchto mu- 
čedníků 15. prosince. 

Sv. ROMAN, vojín v Římě, jeden ze 
žoldnéřů, kteří střežili sv. Vavřince. Ro- 
man viděl pokoru a svatost tohoto mu- 
čedníka, jeho starostlivost o chudé a ne- 
ohroženou stálost u víře křesťanské ; an- 
dělským zjevením pohnut Roman obrátil 


118 


se na viru křesťanskou. Pravil k Vavřin- 
covi: „Viděl jsem před tebou mladíka 
krásného, který stíral krev s těla tvého. 
Roman uvěřil v Krista, sám přinesl vodu 
křestní a dal se od sv. Vavřince pokřtít. 
Mučednickou smrt podstoupil Roman 
v předvečer onoho dne, kdy jeho učitel 
Vavřinec došel slávy mučednické; tedy 
g. srpna 258. Svátek 9. srpna. 

Sv. JUSTIN, kněz římský, vysvěcený 
na kněžství od papeže Sixta, hlásal hor- 
livě slovo Boží a pochovával těla mučed- 
níků. Kdysi byl na statku Patriciově za 
městem Římem a sním mnoho křesťanů, 
75 počtem, obojího pohlaví. Justin slavil 
s nimi služby Boží. Tu přisel jáhen Va- 
vřinec z Říma a umýval nohy všem mu- 
žům; přišed k Justinovi, políbil mu nej- 
prv nohy a pak umyv mu nohy, odporu- 
čil se do jeho modliteb. 

Hned poté vzniklo kruté pronásledo- 
vání křesťanů. Usmrceni byli papež Six- 
tus i Vavřinec. Justin s Hippolytem vzali 
upálené tělo sv. Vavřince a pomazavše 
je drahou mastí, pochovali je u silnice 
Tiburské na statku křesťanské vdovy Cy- 
riaky.Také tělo svátého Romana pohřbil 
Justin. Jenom těla umučené Konkordie 
nemohl nalézti. Ale štastná náhoda mu 
přála. Třináctého dne po smrti sv. Kon- 
kordie přišel ke stokaři Ireneovi^ jenž byl 
tajný křesťan, jistý vojín jménem Por- 
fyr a svěřil mu toto: „UmiŠ-Ji mlčeti, 
vyzradím ti něco, z čehož bychom oba 
mohli míti velký zisk. Onehdy byla usmr- 
cena jistá křesťanka, jmenem Konkordie, 
a do stoky vhozena. Zajisté měla v šatech 
svých mnoho skvostů. Vím o tom místě. 


Ireneus řekl: „Ukaž mi je.“ Šli. Ireneus 
sestoupil do stoky, tělo Konkordiino na- 
lezl, ale skvostů při něm nebylo. Voják 
Porfyr uprchl ; stokař Ireneus odebral se 
ihned ke knězi Justinovi, aby mu ozná- 
mil, že nalezl tělo Konkordiino. Justin a 
Abundius přibravše k sobě křesťana Abun- 
dia, pohřbili tělo sv. Konkordie vedle hro- 
bu sv. Hippolyta. 

Druhého dne pohanský soudce dozvě- 
děv se, že Ireneus a Abundius pohřbívali 
těla křesťanů, dal je polap iti a za živa do 
téže stoky uvrhnou ti. Ale i jejich mrtvá 
těla pohřbil Justin. Brzo poté přišla jistá 
dle Řím. Martyrologia vdovapo 
císaři Deciovi (dle jiných příbuzná jeho) 
s dcerou svou Cyrillou ke knězi Justinovi, 
prohlásila, že uvěřila v Krista a žádala 
o křest pro sebe i pro svou dceru. Justin je 
pokřtil, akdyžTryfonia hned druhého dne 
zemřela, - mučednicí asi nebyla - pohřbil 
ji Justin vedle těla svátého Hippolyta. 

Justin dbal také, aby stolec papežský, 
po celý rok uprázdněný, obdržel nového 
náměstka Kristova. Zvolen byl Dionys. 
K němu přivedl Justin 46 pohanských 
vojínů i s jejich manželkami, aby je pa- 
pež vyučil ve víře a pokřtil. To se i stalo. 
Císař dal oněch 46 vojínů pokřtěných 
usmrtiti. Justin těla jejich pohřbil u Sol- 
né cesty (Via Salaria) ; nápomocen mu 
byl jistý Jan. Také tělo mučednice Cy- 
rilly pohřbil blízko matky její Tryfonie. 
Za císaře Galliena posléze došlo i na Jus- 
tina; byl umučen a na hřbitově sv. Cy- 
riaky pohřben r. 268. Svátek sv. Justina 
17. září; svátek sv. Irenea 26. srpna; svá- 
tek sv. Tryfonie vdovy 18. října. 


Sv. V ALENTIN byl kněz římský, vy- 
nikající svatostí života a velkými dary du- 
cha. Pro svou dobročinnost požíval úcty 
i mezi pohany. Za císaře Klaudia byl po- 
lapen a odveden před soud. Akta o tom 
vypravují: Císař mluvil k němu vlídně 
řka: „Slyším tě chváliti jako muže mou- 
drého; proto tím více se podivuji, že si 
libuješ v pošetilé a bohaprázdné pověře 
křesťanské. A krom toho : křesťané j sou ne- 
přáteli řiŠe.‘‘ Valentin odpověděl: „Křes- 
ťané nejsou nepřáteli říše. Já sám cho- 
vám k tobě a k lidu lásku, jsem poslušen 
zákonů říšských a modlím se za tebe i za 
celou říŠi.‘‘ Jeden z přítomných rádců cí- 
sařových se obával, aby císař moudrými 
slovy Valentinovými nenaklonil se k víře 
křesťanské a proto se otázal Valentina: 
„A co soudíš o našich bozích? o dobro- 
tivém Joviši? ao rozšafném Merkuriovi?“ 
-Valentin odpověděl neohroženě: „Tito 
bohové vaši buďto nikdy nežili, anebo 
trávili svůj život v oplzlostech a prosto- 
pášnostech; sami vaši spisovatelé a bás- 
níci tak vypravují. “ Císařský rádce za- 
hanben zvolal : „Rouhá se bohům ne- 
smrtelným, hoden je smrti. Ale císař 
nedbaje řeči rádce svého, řekl k Valen- 
tinovi : „Je-li Kristus pravým Bohem, do- 
kaž ! “-V alentin vece: „ Přesvědčíš se o tom, 
ale dříve třeba, abys pokání činil, v Krista 
věřil a křest přijal, “ - Císařský náměstek 
Kalpurnius obávaje se, aby se císař ne- 
naklonil k víře křesťanské, pravil: „Ne- 
dej se, o císaři, zmámiti lichými slovy 
tohoto muže. či máme poslechnouti po- 
šetilé jeho rady a prohlásit! nesmrtelné 
bohy své za klamné ? -Císař přerušil soud- 


ní řízení a odevzdal Valentina náměstku 
Kalpurniovi s rozkazem, aby Valentina 
vyšetřoval dále; shledá-li na něm něco 
zlého, aby s ním naložil podle zákona, 
jinak aby s ním jednal Šetrně. 

Náměstek císařský Kalpurnius vida, že 
císař je nakloněn Valentinovi, nehodlal 
se Valentinem déle zabývati, nýbrž ode- 
vzdal jej soudci Asteriovi. Valentin při- 
veden byv do obydlí Asteriova, uviděl tam 
sošky domácích bůžků; i zvolal: „Kéž by 
Ježíš Kristus, světlo pravé, vyvedl obyva- 
tele tohoto domu ze tmy bludu! Kéž by 
je osvítil, aby poznali jediného a pravého 
Boha. “ Pohan Asterius vykládal si slova 
ta o světle hmotném a řekl : „Uvěřím 
v tvého Krista, dokážeš-li, že on každého 
osvěcuje. Mám v domě dívku, pastorkyni, 
slepou již po dvě léta. Otevře-li jí Kristus 
oči , uvěřím . “ I přivedli nevidomou dívku . 
Valentin pozdvihnuv ruce k nebi, modlil 
se takto: „Bože všemohoucí. Otče Pána 
našeho Ježíše Krista I Tys poslal Syna své- 
ho na svět, aby nás ze tmy k pravému 
světlu přivedl, volám k Tobě, abys tuto 
služebnici svou ráčil os vítiti světlem mou- 
drosti své.“ A když dokončil modlitbu 
svou, slepá dívka ihned prohlédla. S úža- 
sem Asterius padl na kolena a prosil Va- 
lentina o vyučení ve víře křesťanské a 
o křest. T aké rozbil všecky své bůžky. S nim 
se obrátili k víře Kristově i domácí jeho 
a jiní, kolem čtyřiceti osob. Zvěst o zá- 
zračném uzdravení nevidomé dívky a o po- 
křtění tolika osob roznesla se rychle po 
celém městě. Pohané zuřili; hnali sek do- 
mu Asteriovu, vedrali se dovnitř, ztloukli 
Valentina a vyvlékŠe ho za město k sil- 


120 



SV. JAKUB, BARTOLOMĚJ A FILIP 




nici Flaminiově, sťali ho mečem. Stalo 
se to r. 369. Matróna Savinella ho po- 
hřbila. Svátek sv. Valentina, kněze a mu- 
čedníka, 14. února. 

Mučednictví Valentinovo je zaručené ; 
také místo: „před branou Flaminskou“, 
na silnici k Rimini, teď Porta di Popolo. 

Sv. FRUKTUOSUS, biskup v Tarrago- 
ně (ve Španělsku), byv za pronásledování 
křesťanů předveden se svými jáhny Eu~ 
logiem a Auguriem před prefekta, vyznal 
svou víru. Prefekt řekl kAuguriovi : „Ne- 
dbej slov Fruktuosových ! Což pak se mu 
klaníš jako bohu? - „Ne^^, odpověděl Au- 
gurius, neklaním se biskupu jako bohu, 
nýbrž klaním se Bohu pravému, jemuž 
i biskup se klaní. “ - „Ty-li jsi biskup ?“ 
tázal se prefekt Fruktuos a. - „ Ano , j sem . “ - 
„Ne,“ vece prefekt, „byl jsi!“ chtěje na- 
značit!, že ho dá usmrtit!. - Všichni tři 
byli upáleni r. 259. Fruktuosus se velmi 
ctí ve Španělsku. Svátek sv. Fruktuosa, 
sv. Eulogia (po Česku : Ložek) a Auguria 
21. ledna (nebo i 5. února). 

Sv. FLOREN Cl US, biskup vien n es-ský 
ve Francii, umučen r. 259 (dle D za cí- 
saře Galliena 260-368); svátek 5. ledna. 

Sv. EUTROPIUS, biskup v Saintes ve 
Francii, byl od modloslužebníků umučen. 
Křesťanská panna Eustella jej pohřbila. 
Svátek sv. Eutropia, biskupa a mučední- 
ka, 50. dubna. Památka Eustelly, panny 
a mučednice, jejíž jméno není v sezna- 
mech svátých, koná se rovněž 50. dubna. 

Sv. JULIA, narozená ve Troy es veFran- 
cii, byla v mládí zavlečena do zajetí. Její 
pán, pohan Klaudius, svěřil ji správu své- 
ho domu a chtěl si ji vžiti za manželku. 


když by se zřekla víry křesťanské. Julie 
však odepřela. Sloužila v dome ještě 18 
let, zachovávajíc panenskou čistotu a vrá- 
tila se pak do svého rodiště, aby i tam 
vyznala svou víru. Klaudius, který se stal 
křesťanem, ji provázel. V Troyes Julie byla 
mučena a sťata; kolem r. 260 Klaudius 
pak, když vyznal svou viru, byl sťat. Svá- 
tek sv. Julie, panny a mučednice, 2 1 . čer- 
vence. 

Sv. PRIVATUS, biskup ve Francii bez 
určitého místa, tedy biskup regionární, 
hlásal evangelium v krajině lanquedoc- 
ské, trpěl pro viru za Valeriana a Gallie- 
na, kolem r. 260. Svátek jeho 21. srpna. 

Sv. VALERIUS, arcijáhen v Langres ve 
Francii, byl sťatr. 264; slaví se 25. října. 

Deváté pronásledováni křest anů za 
císaře Aureliana 2 J 0 - 2 J^» 

Císař Aurelian chtěl býti nazýván „Pán 
a bůh náš“; vydal rozkaz, aby křesťané 
byli pronásledováni. Mučedníci té doby 
byli : 

Sv. KONON, křesťan v Ikoniu (v Isau- 
rii) ; byl i se svým synem, dvanáctiletým 
chlapcem, pro viru usmrcen za císaře Au- 
reliana roku 275. Svátek 29. května. 

Sv. MARIN US, vojín Caesarei Pale- 
stinské, měl býti povýšen na setníka; avšak 
jistý spolu vojín obžaloval Marina, že je 
křesťanem, a proto prý mu hodnost ta ne- 
přináleží .Marinus byl pro víru svou usmr- 
cen ; svědkem jeho smrti byl senátor řím- 
ský, jménem Asterius; ten pohřbil Ma- 
rina. Za to byl i Asterius usmrcen. Rok 
smrti 272. Svátek jejich 3. března. 


123 


Sv. MAMAS, chudý pastýř v Caesarei 
Kappadocké, živil se u cizích lidí. Po- 
zději si zbudoval malou chyšku a živil 
se lesními zelinami akořínky. Ochočené 
laňky přicházely a od nich Mam as míval 
mléko a sýr. Z výtěžku toho uděloval do- 
brodiní chudým. Za pronásledování Aure- 
lianova Mamas byl předveden k soudu. 
Soudce Alexander se ho tázal; „Užil-lis 
nějakého kouzla, abys laňky k sobě při- 
vábil a je krotil Nikoliv, odpověděl 
Mamas ; „to je dílo Boží, jenž pečuje o své 
věrné služebníky. Když se Mamas ne- 
chtěl odříci své víry, byl ukamenován, 
roku 275. Svátek 17. srpna. 

Sv. PAVEL byl horlivý křesťan v pale- 
stýnském městě Ptolemais. Potíral ne- 
věru židů i pověru pohanů. Když byl před 
sou dcem pro víru svou nemilosrdně týrán , 
Pavlova sestra Juliána vytýkala soudci 
jeho nespravedlnost. Proto byla Juliana 
usmrcena spolu s Pavlem. Svědky mu- 
čení Pavlova byli také vojínové: Strato- 
nik, Kvadratd. Akacius; vyznali víru v Kri- 
sta a byli usmrceni. Rok smrti není jistý, 
zdali 275 nebo 257. Svátek sv. Pavla, sv. 
Juliány, sv. Stratonika, Quadrata a Aka- 
cia 17. srpna. 

Sv. MAGNUS, křesťan v Caesarei Kap- 
padocké, usmrcen za Aureliana. Pokládá 
se za totožného se sv. Mema-sem (čili 
Mamasem). Svátek 19. srpna. 

Sv. PORFYRUS, mučedník efezský; 
je též v Řím. Matyr.; svátek 4. listopadu. 

Sv. QUINTUS, mučedník frygij ský za 
císaře Aureliana; svátek 2. července. 

Sv. FILOMEN, křesťan v Ancyře v Ga- 
lacii; za císaře Aureliana dal soudce Filo- 


menovi přibiti ruce i nohy ke sloupu, 
konečně pak i hřebík mu vraziti do hlavy, 
čímž dokonáno bylo jeho mučednictví. 
Svátek sv. Filomena 29. listopadu. 

Sv. HELIODOR, mučedník v Pam- 
fylii za císaře Aureliana; svátek 21 . listo- 
padu. 

Sv. TROFIM, křesťan v Antiochii (v Pi- 
sidii). Trofima vedli biřicové k vladaři 
země frygij ské. Na cestu mu obuli stře- 
více opatřené ostrými hřebíky. V žaláři na- 
vštěvoval Trofima Dorimedon^ člen rady, 
a sloužil mu. Oba byli býkovcem biti. 
Trofim byl oslepen a oba pak byli mečem 
odpraveni roku 280. S nimi byl uvěz- 
něn i Sahacius.^Ten ] sa mučen, v hrozných 
bolestech hlasitě zaplakal. Soudce se do- 
mníval, že mučedníka obměkčil a tázal 
se: „Proč pláčeš ?“ - Sabacius na to: „Jen 
tělo pláče, duše nikoliv“ a v těch mukách 
vypustil duši. Svátek sv. Trofima, Dory- 
medona a Sabacia 19. záři. 

Sv. BAB YLAS, biskup v Antiochii syr- 
ské, po sv. Ignácovi nej slavnější. Byl sťat 
za císaře Aureliana. Slaví se 24. ledna. 

Sv. KAJUS a sv. ALEXANDER, mu- 
čedníci ve frygij ském městě Apamea roku 
279 (podle Donina; Yř udává r. 171). Svá- 
tek jejich 10. března. 

Sv. LEV a sv. PAREGORIUS, mučed- 
níci v lykijském městě Patarce (podle D 
v Řecku) ; kolem roku 270. Svátek jejich 
18. února. 

Sv. HYPACIUS, mučedník v Byzan- 
ciu ; spolu s ním jmenují se sv. Lucillian, 
mučedník a sv. Pavla^ panna a mučed- 
nice v Cařihradě. Rok smrti 273. Svátek 
jejich 3. června. 




Sv. FELIX I., papež zavrhl 

bludy Pavla Samosatského. Pavel Samo- 
satský byl biskupem alexandrijským, ale 
neprávem, a s místa svého ustoupit ne- 
chtěl. Sporná věc o Pavlu Samosatském 
byla tehdypředložena císaři Aurelianovi, 
když právě dlel v Antiochii. Císař Aure- 
lian, ač pohan, maje rozhodnouti, kdo 
má býti biskupem v Alexandrii, rozhodl, 
že pro biskupské sídlo v Alexandrii má 
býti ustanoven ten, koho urči biskup řím- 
ský a biskupové italští. Toť důkaz, jaké 
vážnosti požívala apoštolská Stolice již 
v tehdejší době, i u císaře pohana. Papež 
Felix ovšem rozhodl proti Pavlu Samo- 
satskému. 

Mnoho zpráv o Felixovi nemáme, leč 
že doporučil prastarý obyčej církevní, aby 
Mše sv. se obětovala nad hroby mučed- 
níků. Felix zemřel bezpochyby smrtí při- 
rozenou r. 274. Dle K papež Felix byl 
usmrcen za císaře Aureliana;- ale to se 
nesrovnává s pravdou; Felix se jmenuje 
pouze mučedníkem, protože mubylopře- 
trpěti mnohé útrapy. Svátek sv. Felixe 
50. května. 

Sv.ÉUTYCHIAN,papež(375-285), po- 
choval vlastní rukou 542 mučedníků ; po- 
tvrdil ritus svěceni polních plodin. Mno- 
ho zpráv o něm není. Počítá se mezi mu- 
čedníky, ale mučednictví jeho není za- 
ručené. Rok smrti 283. Svátek 8. (nebo 
i 9.) prosince. 

Sv. KL A UDIUS, tribun vojenský, jeho 
manželka Hilaria^ jejich synové Jason a 
Maurus byli pro viru usmrceni ; Klau- 
diusbyl vhozen do řeky Tibery a utopen, 
oba synové a 70 vojínů byli sťati, matka 


zemřela modlíc se na hrobě svých synů. 
Její smrt klade se do r. 284. Svátek všech 
tu jmenovaných 3. prosince. S nimi byla 
usmrcena i Magina, 

Sv. PRISKA (také Priscilla nazývaná), 
dcera vzácné rodiny římské, byla třinácti- 
letá, když ji přivedli do pohanského chrá- 
mu, aby obětovala bohům. Priska však 
řekla neohroženě: „Jsem křesťanka, jen 
Bohu budu obětovat! , vaši pohanští bo- 
hové jsou ďáblové. Za to byla zpoličko- 
vána, až se jí krev z úst i nosu řinula. 
Pak by] a různým způsobem, také hladem, 
mučena, posléze sťata. Rok smrti 270 (za 
císaře Klaudiall. 268-270) Jiní však praví, 
že doba jejího mučednictví je okolo roku 
50 (za císaře Klaudia I., 41-54). Priska 
byla uctívána jako první mučednice na 
západě, právě tak, jako Thekla byla uctí- 
vána na východě. Svátek 18. ledna. 

Sv. AGAPIT, patnáctiletý jinoch křes- 
ťanský vPraeneste (nyní Palestrina, 4míle 
od Říma), byl suchými zvířecími žilova- 
tinami dlouho mrskán; konečně sťat; za 
Aureliana r. 270 nebo 273. Svátek sv. 
Agapita 18. srpna. 

Sv. FABIAN, jáhen mučedník akvilej- 
ský; rok smrti 283. Svátek 6. března. 

Sv. IRENEUS (Hyreneus), mučedník 
v Sutri. S nim usmrcena i Mustiola^ žena, 
která ošetřovala uvězněné křesťany. Rok 
smrti 275. Svátek 3. Července. 

Sv. KONSTANC, biskup v Perugii, byl 
sťat za císaře Aurelia. Svátek 29. ledna. 

Sv. AGAPE, panna a mučednice v In- 
teramně v Itálii; táž, jak je jmenována 
v životopise sv. Valentina, biskupa v In- 
teramně. Zemřela smrti mučednickou 


123 


kolem r. 270 jako řečník Kraton. Svátek 
15. února. 

Sv. MARINUS, senátor římský a mu- 
čedník; rok smrti 283; v seznamu není. 
Svátek 26. prosince. 

Sv. FELIX, kněz v Kastel lané v Nea- 
polsku, byl ukamenován r. 270 za císaře 
Aureliana. Spolumu cedník Ireneus j áhen 
byl dopraven do Chusi (Sutri podle St, - 
v Toskánsku) ; byl nucen bosý běžeti před 
vozem prefektovým, pak byl olověným So- 
chorem utlučen r. 275. Mustiola^ žena 
křesťanská, byla ubita. Svátek sv. Felixe, 
sv. Irenea a sv. Mustioly 3. července. 

Sv. RESTITUTA, panna římská, šla 
podle Aktů z Říma do Sory (v jižní Itá- 
lii). V Soře Restituta uzdravila malomoc- 
ného člověka, obrátila jistého Cyrilla na 
víru křesťanskou. Cyrill posvěcen byl 
později na kněžství. Oba byli sťati r. 272. 
Svátek obou 27. května. 

Sv. SABAS, rodem Gót, setník vojen- 
ský, byl v Římě za císaře Aureliana v le- 
tech 270-275 pro víru sťat. Svátek 24. 
dubna. 

Sv. KOLUMBA (česky holubice) po- 
cházela ze Španěl ; rodiče její byli pohané. 
Poznala víru křesťanskou a uprchla s jiný- 
mi družkami do Gallie, zprvu do Vienne, 
pak do Sensu. Byla šestnáctiletá a sličná. 
Když císař Aurelian ji spatřil, chtěl ji za 
manželku pro svého syna a řekl jí: „Ko- 
lumbe, holubičko krásná, obětuj bohům, 
a staneš se nevěstou mého syna. “ Kolumba 
odřekla, namítajíc, že je křesťankou a že 
slíbila Bohu ustavičné panenství. Císař 
ji dal odvésti do amfitheatru s rozkazem, 
aby neřestný mladík Barukas ji zneužil. 


Barukas přišel a Kolumba spatřivši jej 
zvolala : „ Co tu chceš činiti ve své suro- 
vosti? MyslíŠ-li, že nebudu moci tobě od- 
pirati? Neopovažuj se dotknouti se mne, 
aby tě můj Pán Ježíš neztrestal !“ Mladík 
Barukas uslyšev tato slova, ulekl se a po- 
zbyl odvahy. (Podle K medvěd ve zvě- 
řinci se utrhl a vraziv do hampejzu, vy- 
svobodil dívku z rukou smilníkových.) 
Dotkla se mladíka toho milost Boží. Ba- 
rukas čili Baruch uvěřil v Krista a víru 
svou veřejně osvědčil. Zemřel smrtí mu- 
čednickou. Kolumbabylasfata. Rok smrti 
není jistý, zdali 280 nebo 180. Svátek sv. 
Kolumby 31. (nebo 30.) prosince. 

Sv. GERMANUS, biskup mučedník 
(podle D) v Besangonu, podle dodatků 
Stadlerových za císaře Aureliana ; svátek 
1 1. října. 

Sv. BEATA či BENEDIKTA (po česku 
Božena) panna, pocházela ze Španělska a 
přišla s bratrem svým Sanktianem a s jis- 
tým Augustinem do Gallie, do Cenis (Sens 
na dráze Paříž- Lyon) . T am se uj ímala chu- 
dých dítek a vyučovala je. Proto je patron- 
kou industriálních učitelek a pěstounek. 
V Sensu byli všichni tři pro víru sťati. Stalo 
se tak r. 273. Svátek 22. prosince (nebo 
i 29. června) ; svátek sv. Sanktiana 6. záři. 

(Jungmann rozeznává: Beata = Božena, 
Beatrix = Blažena.) 

Sv. MARCELLUS a ANASTASIUS 
byli snad věro věstové v Gallii. Neví se 
o nich něco určitého. Byli umučeni buď 
za Aureliana nebo už za Decia. Svátek 
jejich 29. června. 

Pravá akta o nich neexistují, a co vy- 
pravuji akta, dle bollandisty Henschena 


bylo vymyšleno od lidí, kteří chtějí mí ti 
raději taková akta nežli žádná. 

Sv. REVERIANUS (nebo také Reve- 
rencianus), biskup autunský ve Francii ; 
byl umučen za císaře Aurelianabudr. 273 
nebo 274. Svátek sv. Reveriana 1 . června. 

Sv. VINCENC levita (jehož sluší roz- 
lisovat! od Vincence levity, jehož svátek 
je 22. ledna), byl sťat. Kde Vincenc utrpěl 
smrt mučednickou, neví se. Snad v Agenu 
(ve Francii). Rok smrti snad 273. Svátek 
sv. Vincence 9. června. 

Sv. PATROKLUS měl dům v Troyes 
(n a řece Sequaně, kraj aubesský) ; byl muž 
učený a ctnostný. Podle legendy byl sťat 
v té chvíli, kdy statečně vyznával svou 
víru. Rok smrti buď 275 nebo 259. Svá- 
tek sv. Patrokla 2 1 . ledna. 

S v. SABINA panna, mučednice troyes- 
ská, a sv. SABINIAN (o němž se myslí, že 
byl její bratr), mučedník ; rok 275 ; svátek 
29. ledna. 

Jiná (?) sv. Sabina, panna v Joarre (ve 
Francii); svátek 30. dubna. 

Sv. DIADOR kněz a sv. MARCIAN 
jáhen, mučedníci, buď roku 253 nebo 
283 v Římě. Svátek jejich 1. prosince. 

Desáté pronásledováni křesťanů za 
císaře Diokleciano. 284- ^OJ. 

Skoro 2 o let měli křesťané volnost. Byli 
v úřadech dvoru císařského i v úřadech 
státních. V novém sídelním městě císař- 
ském, v Nikomedii , měli nádherný chrám 
a konali veřejné služby Boží. Biskupům 
byly prokazovány různé pocty; přistupo- 
vání pohanů do Církve dělo se v takovém 


množství, že musely býti budovány nové 
chrámy. Ale modloslužební kněží aspolu- 
vladař Galerius podněcovali císaře Dio- 
kleci an a k nenávisti proti křesťanům. I jal 
se r. 303 krůtě pronásledovat! křesťany. 
Doba Diokleciano va sluje „dobou mu- 
čedníků “ (aera martyrům). 

Dioklecian vydal proti křesťanům čtyři 
edikty. Zprvu nařídil bořiti kostely , páliti 
Písmo sv., zbaviti křesťany všech práv ob- 
čanských. - Druhým ediktem velel zjímati 
duchovenstvo. - Třetí ponechával uvězně- 
ným pouze volbu, buďodpadnouti od víry 
Kristovy nebo vytrpět! muka.- čtvrtý velel 
křesťanům vůbec bud obětovati modlám 
nebo umříti. - Výnosy tyto byly přesně 
prováděny. OČitý svědek Laktancius (De 
mortibus persecutorum, c. 16) praví: 
„Kdybych měl sto řečí, sto jazykův a hlas 
železný, nedovedl bych ani vypsati všech 
ohavností, ani udati všech jmen mučed- 
níkův, ani vylíčiti, co všecko soudcové 
spáchali v provinciích na nevinných a 
spravedlivých. “ A jiný dějepisec, Euse- 
bius (Církevní dějiny, VIII., 9) napsal, 
že meče katanův otupěly a se lámaly, že 
katané umdlévali a střídat! se musili. Od- 
padlých křesťanů bylo málo ; nejvíc bylo 
těch, kteří vydali Písmo svaté pohanům. 
Dioklecian již se domyslel, že křesťanství 
jest úplně vyhlazeno. Dal raziti peníz s ná- 
pisem: Deleto nomine christiano, t. j. na 
památku vyhlazení křesťanstva. 

Tehdy byla říŠe římská rozdělena na 
dvě polovice, nad nimiž vládli dva císařo- 
vé, majíce každý na pomoc jednoho spolu- 
vladaře čili místocísaře. Na východě vládl 
císař Dioklecian, sídle v Nikomedii, a mí- 


125 


stocisař Galerius, nepřítel křesťanů. Na 
západě vládl Maximian, sídle v Miláně, 
místocísař Konstancius, jenž křesťanům 
byl neikloněn. Proto křesťané na západě 
požívali většího pokoje nežli na východě. 
Roku 305 oba císařové složili vládu nad 
svými říšemi a stali se císaři jejich spolu- 
cisařové, Galerius na východě, Konstan- 
cius na západě. Konstancius trpěl křesťany 
ve své říši a nepronásledoval jich; ale Gale- 
rius zuřil proti nim dále se stejnou ukrut- 
ností; až když těžce onemocněl, dovolil 
křesťanům, aby Boha vzývali po svém 
způsobu. Když pak zemřel, stal se na jeho 
místě císařem na východě Maximus, jenž 
opět křesťanům činil mnohá příkoří. 

Za jeho pronásledování dosáhli palmy 
mučednické: 

Sv. MARCEL, rodem Španěl. Byl set- 
níkem v městě Leonu. Uzavřel sňatek 
s Nonou. Oba i jejich synové Klaudius, 
Luperkus a Viktorius uvěřili v Krista a 
byli pokřtěni. Trajanská legie, u niž Mar- 
cel konal vojenskou službu, odebrala se 
do Tingisu v Mauretanii (nyní Tanger). 
Roku 298 konala se v Tingisu vojenská 
slavnost ; byl den narozenin císaře Maxi- 
miána. Vojínové měli podle tehdejšího 
zvyku obětovat! pohanským bohům. Ale 
Marcelu se příčila modloslužebnost ; umí- 
nil si, že raději vystoupí ze svazku vojen- 
ského, než by víru svou zradil. Když slav- 
nost byla zahájena, Marcel předstoupil 
před vojenské prapory a odloživ odzna- 
ky své vojenské hodnosti, zvolal : „Já chci 
obětovati jen Ježíši Kristu; neboť jsem 
křesťan; modloslužbou opovrhuji, a je-li 
vojín nucen obětovati pohanským bohům 


a císařům, nezbývá mi, než abych pře- 
stal ve vojsku sloužiti.“ 

Těmito slovy Marcel se nevzepřel po- 
slušnosti vojenské, k níž se byl zavázal, 
nýbrž odepřel jen konati modlářství, s vo- 
jenskou službou spojované. Plukovník 
Fortunát dal Marcela ihned odvésti do ža- 
láře a po slavnosti si jej dal předvést! a 
řekl : „Co ti přišlo na mysl, žes proti veš- 
keré vojenské kázni, veřejně, složil od- 
znaky své hodnosti vojenské - Marcel 
odpověděl: „Jsem křesťan, a proto nemo- 
hu bráti účast na modloslužbě; kloním 
se toliko Bohu pravému. “ Plukovník po- 
slal Marcela k veliteli císařské stráže tě- 
lesné, jménem Agrikolánu, a vzkázal mu : 
„Tento setník odhodil před vojskem od- 
znaky své vojenské hodnosti, pravil, že je 
křesťanem a tupil bohy. Posílám ti jej, 
abys jej podle zákona potrestal. Agriko- 
lan se tázal Marcela : „Je-li pravda, že 
jsi křesťanem - „Ano, jsem křesťan. “ - 
„Což pak jsi se zbláznil, že jsi se stal pří- 
saze své nevěrným a taková slova mlu- 
vil?“-„Kdo Boha se boji, ten neblázní, 
vece Marcel. - „MluviPs to, co psáno v do- 
pisu?‘^ - „Ano,“ odpověděl Marcel, „mlu- 
vil jsem to a zbraň jsem odložil, neboť 
nemohu uposlechnout! předpisů, jež ká- 
žou obětovati mrtvým modlám. “ Velitel 
Agrikolan vynesl rozsudek: „Marcel set- 
ník odložil veřejně odznaky své vojenské 
hodnosti ; tím porušil svou povinnost, ne- 
chtěje se podrobit! zákonům. Za to za- 
sluhuje trestu; budiž sťat.^^ 

Soudní písař Kassian uslyšev nespra- 
vedlivý rozsudek, byl tou měrou dojat, 
že hodil spisy i náčiní písařské na zemi 


a že Agrikolanovl vyČtl nespravedlivé jed- 
nání s Marcelem. Za to byl ihned odve- 
den do vězení. Marcel byl sťat a Kassian, 
když byl vyznal svou víru v Krista, byl 
rovněž umučen. Zvěst o smrti Marcelově 
se donesla i k uším jeho manželky Nony 
a jejich synů. Také synové trvali neo- 
hroženě při víře Kristově, i byli sťati. 
Nona pak, jejich matka, po životě ctnost- 
ném dokonala smrtí přirozenou. Svátek 
sv. Marcela, Klaudia, Luperka a Vikto- 
ria 50. října; svátek sv. Kassiana 3. pro- 
since. 

Sv. MARCTANA byla křesťanská pan- 
na v Caesarei mauretánské. Kdysi ve svá- 
tém rozhorlení rozbila pohanské modly; 
i byla od rozkaceného lidu týrána a gla- 
diátorům do jejich zvůle dána; pomocí 
Boží však zůstala všech nástrah uchrá- 
něna a neposkvrněna. Konečně byla před- 
hozena divokým zvířatům a jimi rozsá- 
pána. Svátek g. ledna. 

Sv. ARKADIUS, měšťan vMauretanii, 
dal, když v)rpuklo pronásledování křesťa- 
nů, svůj dům v opatrování svému strýci, 
pohanu ; sám pak se uchýlil na poušť, aby 
modlitbou a postem se posiloval k nastá- 
vajícímu boji. Jediný sluha věděl o jeho 
úkrytu. Císařský náměstek dal prohledati 
jeho dům, a když nenalezli Arkadia, od- 
vedli strýce jeho do vězení. Arkadius u- 
slyšev o tom, spěchal k soudu a pravil: 
„Můj strýc je nevinen; nevěděl o úkrytu 
mém. Žádám, aby byl propuštěn. “ Ná- 
městek řekl : „Rád ti odpustím tvůj útěk, 
budeŠ-li obětovati bohům. Avšak Arka- 
dius odpověděl: „Toho neučiním. Jsem 
křesťan. Lichým bohům obětovati nebu- 


du a jsem hotov podstoupit! i nejhroz- 
nější smrt pro víru Kristovu. 

Tu vzkřikl rozzuřený náměstek: „U- 
vTzte toho zatvrzelce na zemi, svlečte ho, 
svažte mu ruce a nohy a odřezujte mu 
úd za údem od těla, aby tolikrát pocítil 
smrtelnou úzkost, kolik údů má.^^ Stalo 
se. Nejprve jali se mu katané usekávati 
prsty na rukou a nohou; Podle rozkazu 
konali své krvavé řemeslo pomalu a v pře- 
stávkách, aby Arkadius tím více trpěl. 
Arkadius se modlil: „Bože věčný, tys mi 
dal tyto údy, a proto je obětuji Tobě, ne- 
boť Ty mi je opět vrátíš v den vzkříšení. “ 
I katané slzeli nad nevídanou zmužilostí 
a trpělivosti jeho. Konečně leželo zkomo- 
lené a zohavené tělo jako bezvládné na 
zemi v krvi. Arkadius žil ještě a pravil 
k přítomným: „Věřte, že všecky muky 
nejsou ničím proti koruně, kterou uchy- 
stal Kristus na nebesích. V eřte mně umí- 
rajícímu, že bohové vaši nejsou ničím; 
přestaňte se jim klaněti. Poznejte pravého 
Boha, pro něhož umříti j est živu býti. ^^T ak 
zemřel. Rok smrti 31Í2. Svátek 12. ledna. 

Sv. ROMULUS a svátý SEKUNDUS, 
bratři mučedníci v Mauretánii; f 304. 
Svátek jejich 24. března. 

Sv. NINUS, SOKRATES, LUCIUS, 
DONATA, BASILLA a VIKTORIA a j. 
mučedníci v Mauretánii; t 304; svátek 
jejich 17. října. 

Sv. BONIFÁC (Dobroděj) a sv.THE- 
KLA byli manželé v Hadrumetu (na se- 
verním pobřeží v Africe), byli horliví 
křesťané; měli 12 synů. Za pronásledo- 
vání byli mučeni, ale umřeli smrtí při- 
rozenou. Svátek jejich 50. srpna. 


Sv. LUCIUS, senátor v Cyreně (Lybie), 
velmi bohatý muž a také silného těla ; vi- 
děl v Cyreně umírati sv. Theodora, bis- 
kupa cyrenského; odebral se na ostrov 
Cypr, přijal viru křesťanskou a byl proto 
sťat po r. 310; svátek jeho 14. srpna. 

Sv. THEODOR, biskup v krajině cy- 
renské v Lybii, nechtěl vydati knih po- 
svátných a za to byl bit a drásán až na 
smrt. S ním popraveny byly i Lucie a 
Cyrilla. Rok smrti je snad 310. Svátek 
4. července. 

Sv. CYRILLA byla vdova v krajině 
cyrenské. Sloužila Bohu horlivě. Pro ví- 
ru Kristovu byla předvedena před soud. 
Soudce rozkázal: „Dejte jí na dlaň žhavé 
uhlí a držte ji pevně, aby byla nucena 
obětovali. Cyrilla pravila: „To pak ne- 
bude oběť dobrovolná; já budu obětovat! 
jenom Bohu pravému. “ Byla umučena 
snad r. 310 a s ní Lucia a Aroa. Svátek 
těchto mučednic 5. Července. 

Sv. SATURNIN byl knězem v Abiti- 
ně (v Africe), jeho synové Saturnin ml. 
a Felix, lektoři, dtera Maria, jeptiška, a 
nej mladší synáček Hilarion a jiní křes- 
ťané, byli vedeni z Abitiny do Karthaginy 
před soud. Bylo jich všech 42 a Bolland. 
Febr. II., 513 vypočítávají jejich jména. 
Vůdcem všech byl Dativus, radní. 

Prokonsul Anulin počal konati výslech. 
Sekunda a Restituta vyznaly, že jsou křes- 
ťankám i -Ampelius nechtěl vydati p o s vát- 
ných knih. - Emeritus vyznal, že v jeho 
domě se konaly nedělní shromáždění křes- 
ťanů a že on je svolával. Prokonsul se tá- 
zal: „A proč jsi to trpěl?^^ - „Protože bez 
služeb Božích nemůžeme býti.“ Prokon- 


sul : „Máš-li písma (křesťanská) ?“- „Mám 
je v srdci zapsána, odpověděl Emerit. - 
Thelik byl mučen na skřipci. - Akta se 
zvláště obšírně rozepisují o výslechu a 
mučení mladistvé krásné panny Viktorie. 
Ona byla vždy odmítala návrhy k man- 
želství, neboť byla slíbila panenství Bohu. 
Při výslechu vyznala neohroženě: „Jsem 
křesťanka. Nikdo mne nepřemlouval ke 
křesťanství. Její bratr Fortunacian chtěje 
ji omlouvat!, pravil: „Ona není při zdra- 
vém rozumu. “ Viktorie však řekla roz- 
hodně: „Nikoliv, jsem při zdravém roz- 
umu, a co jsem vyznala, na tom trvám. “ 
-„Chceš-li jíti,^^ tázal se jí prokonsul, „se 
svým bratrem domů?“-„Ne. Křesťané 
jsou moji bratři, s nimiž jsem byla v ne- 
děli na shromáždění. “ 

Konečně přišel na řadu Hilarion^ sy- 
náček kněze Saturnina. Co do věku byl 
dítě, ve statečnosti byl muž. Místodržitel 
Felix se ho tázal: „Vid, žes byl přinucen 
nebo sveden otcem a svými bratry jiti do 
bohoslužebného shromáždění. Hilarion 
odpověděl: „Jsem křesťan a šel jsem bez 
nucení a z vlastní vůle na shromážděni.^^ 
Felix jal se mu hrozit! tresty dětskými. 
Hilarion se trestům smál. Felix hrozil: 
„Já ti uřežu nos a uši a pošlu tě mezi lidi, 
a oni se ti budou smáti.^^ - „Učiň, co ti 
libo; jsem křesťan. “ Všichni byli umu- 
čeni. Krev Saturnina syna smísila se s krvi 
Saturnina otce. Zemřeli bud od ran nebo 
hladem r. 303. Svátek sv. Saturnina, sv. 
Viktorie a všech ostatních mučedníků 1 1 . 
února. Slují „mučedníci karthaginští. 

Sv. EVA, mučednice karthaginská, ze- 
mřela r. 304; svátek 1 1 . února. 


128 


Sv. FELIX, biskup v africkém městě 
Thibaře, byl veden do Itálie, aby byl před- 
staven císaři Dioklecianu. Ale již na cestě, 
ve Venose (v Apulii), že nechtěl vydati 
knih posvátných, bylsťat,ve věku 56 roků. 
Soudce jsa povahy nad jiné laskavější a 
chtěje Felixovi naznačiti vytáčku, které 
by užil, tázal se: „Felixi ! proč jsi nevydal 
Písma? Ty jich asi nemáš, není-liž prav- 
da Felix, jenž si nechtěl vykoup iti život 
lží, odpověděl na suggestivní tuto otázku 
se vzácnou pravdy milo vností krátce a roz- 
hodně: ^^Habeo, sed non do.^*‘ t. j. Mám, 
ale nedám. Rok smrti 505. S ním byli 
sťatikněží Adaukt {Vrúii\)^Janudr d. Afri- 
kán a lektoři Fortunat a Septim. Svátek 
jejich 24. říj na. Viz ostatně Felix a Adaukt 
ze dne 30, srpna. 

Sv. PAVEL, JULIUS, FELIX, FLO- 
RIDA, PIA a jiní spolumučedníci (poč- 
tem kolem 600) v Africe r. 302; svátek 
jejich 19. ledna. 

Sv. AGILEUS, mučedník africký, ze- 
mřel kolem r. 310; svátek 15. října. 

Sv. KRISPINA byla podle slov sv. Au- 
gustina urozená žena v Thebaste v Nu- 
midii; pocházejíc ze vznešených rodičů, 
žila v manželství a byla matkou několika 
dětí. Ani láska k dětem, ani slabé ústrojí 
těla ji nezadrželo od mučednictví. Za pro- 
následování Diokleciano va, když nechtěla 
obětovati modlám, byla jata ; vlasy jí byly 
ustřiženy, byla všeobecnému posměchu 
vystavena a pak sťata. Sv. Augustin ji ne- 
jednou chválí ve svých spisech. Rok smrti 
304. Svátek 5. prosince. 

Sv. MAMILIÁN byl vojenský rekrut 
v Thebaste v Numidii ; odmítl výzvu, aby 


vstoupil do svazu vojenského; prohlásil, 
že mu to není dovoleno, protože je křes- 
ťan ; mínil tím nespravedlivost, které 
se vojínové často dopouštějí, a modlo- 
službu ve stavu vojenském konanou. Vo- 
jenští představeni však nedbali a měřili 
Mamiliána. Měřič řekl: „Měří 5 střevíců 
a 1 o palců.“ Když Mamilián opět se zdrá- 
hal jejich výzvě vyhověti, byl pro viru 
svou sťat r. 295. Svátek 12. března. 

Sv. CYRUS, mnich, sv. JAN, vojín a 
sv. panny: Theoktista^ patnáctiletá, Theo- 
dosia, třináctiletá, Eudoxia^ jedenáctiletá 
ajejich matka ^ř/z <2 mučedníci v Ka- 
nopu na Nilu v Egyptě. Všichni byli sťati 
kolem r. 300. Svátek jejich 31. ledna. 

Sv. DONÁT, křesťan, pocházel z Istrie 
a za pronásledování Dioklecianova uprchl 
do Egypta; avšak tam byl s Makariem a 
Theodorem rozsekán a vhozen do moře. 
Svátek těchto sv. mučedníků 22. května. 

Sv.TIMOTHEUS (Bohaboj ) a sv.M A U- 
R A byli křesťanští manželé vPerapě vHor- 
ním Egyptě . T imote j vynikal horlivostí ve 
víře a zbožností. I byl záhy přijat do služby 
církevní ; jako lektor předčítal shromáždě- 
ným křesťanům částky z Písma svátého 
a ze životopisů mučedníků. Byl teprve 3 
neděle ženat s Maurou, sedmnáctiletou 
křesťankou, když vypuklo pronásledováni 
křesťanů. 

TakéTimotej byl jat a předveden před 
vladaře Adriana; tam byl zprvu vyzván, 
aby obětoval modlám. Odepřel. Vladař 
žádal, aby Timotej vydal aspoň Písmo 
sv. na spálení. Ale Timotej řekl neohro- 
ženě: „Raději bych vydal vlastní dítky 
své, kdybych jaké měl, než bych vydal 


129 


posvátné naše knihy Tato slova popu- 
dila vladaře tak, že rozkázal přiložit! Ti- 
moteovi na oči a na uši žhavé železo, aby 
vícekráte Písma sv. neviděl a učení jeho 
neslyšel. Timotej zůstal neoblomný ve 
víře, i když byl dán na skřipec a když 
nohy mu byly sevřeny do klády. Také 
mu vrazili do úst roubík. Vtom přistoupil 
k vladaři jakýsi rádce a upozornil ho, že 
Timotej má mladou manželku, a že by 
bylo prospěŠno zavolati ji ; že by snad pře- 
mluvila svého muže k odpadu od víry 
Kristovy. 

Vladař svolil, dal si Mauru předvolat! 
a vyzval ji, aby přemluvila svého muže: 
„Jinak, “ dodal, „zahyne ukrutnou smrti 
muž tvůj . “ Mladičká Maura nebyla tehdy 
ještě ve víře dostatečně utvrzena. Slíbila, 
že učiní, co se od ní žádá. Zavedli ji k Ti- 
motheovi; ona pak mu začala domlou- 
vat!, jak vladař ji kázal. 

Timotej, jemuž vyndali roubík z úst, 
požádal okolosto jících, aby mu zahalili 
hlavu šátkem, neboť nechtěl, jak řekl, ci- 
titi umrlčího puchu, vycházejícího z rou- 
cha manželčina. A když Maura neustávala 
mu domlouvati, aby aspoň na oko po- 
volil žádosti vladařově, Timotej jí řekl, 
vážně: „Mauro! jsi-li pak křesťanka, nebo 
pohanka? To jsou řeči osoby ve víře vy- 
chované? Místo abys mne povzbuzovala 
k statečnosti v mukách, ty mě od nich 
zdržuješ? Mám-li snad pro časné štěstí 
ztratí ti blaženost věčnou? Mám-li se uvrh- 
nout! do věčných muk, abych ušel krát- 
kému mučení ?“ 

Maura jako by procitla z chvilkové 
slabosti; poznala své proviněni a tázala 


se: „Co mám činiti, abych odkála a na- 
pravila své provinění ?“ Timotej odpově- 
děl: „Jdi k vladaři a rci mu, že netoliko 
nehodláš mne přemlouvat! k odpadu, ale 
že i sama jsi hotova podstoupit! mučed- 
nictví pro víru.^^ Slov těch sezaleklaMau- 
ra; namítala, že se necítí dosti silnou před- 
stoupit! před vladaře, tím méně pak pod- 
stoupit! mučednictví. Timotheus řekl : 
„Vzpomeň, Mauro, svaté Felicity, svaté 
Cecilie a jiných panen a žen, které obě- 
tovaly svou krev za Krista a nebyly tebe 
silnější; čítala a slýchala jsi o nich. Ty 
pak by ses bála muk? I tebe bude Kristus 
síliti v boji! Koruna mučednická kyne 
i tobě; kéž jí oba dosáhneme u Krista 
S Maury spadla všecka bázeň; odhod- 
lala se obětovat! proKrista všecko, i život 
svůj. Odebrala se k vladaři a prohlásila, 
že nebude více přemlouvat! manžela k od- 
padu od víry, ba že sama hotova jest pro 
Krista trpěti. - Vladař byl nemile překva- 
pen; sliboval ji štěstí a radost, kterých 
užije po smrti Timoteověs jiným mužem. 
A když Maura statečně vyznávala Krista, 
vladař rozkázal, aby ji byly vytrhány krás- 
né její vlasy. Stalo se. Pak jí hrozil, že 
jí dá vložit! žhavé uhlí do úst. Maura 
řekla: „Učiň, jak ti libo; takto aspoň 
žhavým tím uhlím očistím se od poklesků 
spáchaných jazykem.^^ 

Když vladař seznal, že oba manželé se 
nedají odvrátit! od víry Kristovy, odsou- 
dil je oba k trestu ukřižování. Na popra- 
viŠti bylo Mauře přetrpěti ještě jednu 
zkoušku. Matka její přichvátala a pře- 
mlouvala ji, aby se odřekla víry Kristovy, 
ukazovala ji její svatební šaty a lícila ra- 


150 


dosti a slávu, které prý by ji v životě ještě 
čekaly. Ale Maura řekla: „Všecka slávaj 
a radost světská je jako dým, který se 
ztratí ve vzduchu ; radost mučedníků Bo- 
žích je věčná. “ - Pak byli oba manželé 
ukřižováni, a to podle rozkazu vladařova 
tak, aby visíce naproti sobě musili hle- 
dět! na sebe, a aby takto jim byla půso- 
bena tím větší bolest. Timotej a Maura 
si dodávali na kříži zmužilosti a trpěli- 
vosti a za modlitby zemřeli. Rok smrti 
jejich je 505, svátek 19. prosince (nebo 
i 5. května). 

Sv. FILEAS (nebo také Filates) byl 
zprvu setníkem, pak biskupem ve Thmuis 
v Egyptě. Za pronásledování byl jat a před- 
veden k soudu. Soudce Kulcian mu řekl : 
„Mohl bys také přijíti k rozumu a obě- 
tovat! bohům. Jsem při rozumu, od- 
větil, „ale lichým bohům obětovat! ne- 
budu. “ Byl odsouzen k smrti. Když byl 
veden na popraviště, učinil bratr Fileův, 
jenž byl též přísedícím soudu, poslední 
pokus, aby zachránil bratra. Začal volatí : 
„Fileas žádá o zrušení rozsudku. “Soudce 
Kulcian zastavil průvod a obrátiv^ se na 
Fileu, tázal se: „Z jakého důvodu žádáš 
o zrušení rozsudku ?“- Fileas odpověděl: 
„Já jsem nežádal o zrušení rozsudku. Ne- 
dejte na slova mého nešťastného bratra. 
Chci rád trpěti pro Krista, Pána svého. “ 
Byl v Alexandrii roku 506 sťat. Svátek 
sv. Filea 26. listopadu. 

Sv. FILEMON a sv. APOLLONIUS 
byli mučedníci v Antinous v Egyptě roku 
287. Tolik je jisto. Ostatní zprávy z akt 
nejsou zjištěny. Jáhen, nebo snad lektor, 
Apollonius byl jat jako křesťan; s ním 


byl předveden k soudu i herec a hudeb- 
ník Filemon. Zdálo se, že Filemon jen 
ze žertu prohlašuje, že je křesťanem. Proto 
soudce mu řekl : „Víme, že je tvým řemes- 
lem nás obveselovati všelijakými žerty; 
ale nyní musíš obětovat! bohům, aby lidé 
viděli, že jen ze žertu jsi hrál úlohu křes- 
ťana.“ Filemon odpověděl: „Nebudu bo- 
hům obětovat! ; jsemť v pravdě křesťan. “ - 
Oba byli sťati; později sťat byl i císař- 
ský náměstek Arrianus^ který vida re- 
kovnou smrt mučedníků, obrátil se k víře 
Kristově. Císař poslal totiž nového náměst- 
ka, který dal Arriana popraviti. Svátek sv. 
Filemona a Apollonia 8. března, svátek 
sv. Arriana 14. prosince. 

Sv. LEONIDES, mučedník vThebaidě; 
svátek 28. ledna. 

Sv. PELEUS byl biskupem v Egyptě; 
byl upálen za císaře Diokleciana a s ním 
usmrceni byli i Nisus a Eliáš. Svátek je- 
jich 19. záři. 

Sv. SABINUS, mučedník v Hermopoli; 
f 287; svátek 13. března. 

Sv. SER APION, mučedník v Diospoli, 
byl sťat; jeho spolumučedníci, kteří ves- 
měs pocházeli z Korinthu, jsou : Viktorin ; 
byl dán do velkého hmoždíře a roztlučen ; 
pak Fz‘á:řor;Nikef ořovi byl úd po údu uře- 
zán; Papias byl utopen; Diodor (nebo 
Dioskor) byl upálen; a jiní Viktorin a Vik- 
tor Ninivita podstoupili smrt mučednic- 
kou jako první. Jejich mučednictví je 
podivné a ukrutné. Někteří byli dáni do 
dutého stromu děravého a k smrti ubo- 
dáni. Rok smrti 285. (Jiní praví, že 249). 
Svátek jejich 23. (nebo i 25.) února. 

Sv. VAR US, vojín, křesťan v Egyptě, 


* 5 * 


ujímal se uvězněných křesťanů; za to 
byl usmrcen; jeho tělo bylo od vdovy 
Kleopatry a od jejího dvanáctiletého sy- 
náčka pohřbeno. Rok smrti 307 ; svátek 
19. října. 

Sv. HESYCHIUS, biskup v Egyptě, byl 
snad (dle Bollandistů) vydavatelem pře- 
kladu Písma sv. „Septuaginta"; umučen 
byl kolem r. 305. Svátek 26. listopadu. 

Sv. JAN EGYPTSKÝ byl umučen r. 
310; byly mu oči vypáleny a pak byl 
usmrcen. Svátek jeho 20. září. 

Sv. JULIAN byl synem bohatých ro- 
dičů v Antinonii v Egyptě a byl od nich 
vyučen ve víře křestanské ; umínil si trá- 
viti svůj život ve stavu panickém. Avšak 
rodičové jeho, nemajíce jiného syna, při- 
nutili jej ke sňatku s křesťanskou pannou 
Basilissou^ která se mu rovnala nejen bo- 
hatstvím, ale i ctnostmi. Na j eho domluvu 
slíbila i ona ustavičnou zdrželivost. Umí- 
nili si a slíbili, že budou dobrovolně žiti 
v panické čistotě jako bratr a sestra a slibu 
toho šetřili po celý život. 

Za pronásledování křesťanů oba se ují- 
mali uvězněných křesťanů. Basilissa usta- 
vila družinu nábožných žen a panen, které 
by pečovaly o uvězněné ženy křesťanské 
a které by se snažily, aby i samy prospí- 
valy v dokonalosti. Basilissa však záhy ze- 
mřela. Julian byl nedlouho poté předve- 
den k soudu. Císařský náměstek se tázal: 
„Juliane, je-li pravda, že pohrdáš bohy 
i císařem a že kouzly mámíš lehkověrné 
lidi ?“- Julian odpověděl : „Nepohrdám cí- 
sařem a nemámím nikoho kouzly ; ale 
pravda je, že jsem křesťanem. “ Byl od- 
souzen na smrt mečem. Zprvu byl hole- 


mi zbit a veden jsa na popraviště, cestou 
byl bičován, při čemž biřic provolával : 
„Tak se děje buřičům a tup itelům bohů.“ 
Cestou se Julian potkal s Celsem, synáč- 
kem císařského náměstka. Celsus spatřiv 
mučedníka, prohlásil, že chce býti křes- 
ťanem; i byl později pokřtěn. Julian byl 
mečem sťat, v letech snad 305-312, a také 
Celsus umřel smrtí mučednickou pro ví- 
ru. Svátek sv. Juliana, sv. Basilissy a sv. 
Celsa 9. ledna. 

Sv. ARATOR, kněz a mučedník ale- 
xandrijský; spolumučednici jsouFortu- 
natus, Felix a j. Zemřeli v žaláři. Rok 
smrti 303. Svátek jejich 21. dubna. 

Sv. THEODORA (Bohdarka) byla dce- 
rou vzácných rodičů v Alexandrii v Egyp- 
tě ; lnula ke Kristu něžnou láskou a slíbila 
Bohu ustavičné panenství. Za pronásle- 
dování Dioklecianova byla jata a přive- 
dena k soudu. Soudce Prokul se jí tázal: 
„Jakého stavu j si J sem křesťanka, pan- 

na a svobodnice; pocházím z rodičů uro- 
zených. “-Prokul zavolal městského úřed- 
níka, aby zvěděl, je-li toto udání pravdivé ; 
akdyž úředník udání potvrdil, řekl soudce: 
„Když tedy jsi svobodnice a když pochá- 
zíš z rodičů urozených, proč se nevdá- 
váš ?“- Theodora : „Protože jsem slíbila 
panenství Kristu. “-Soudce na to: „Císa- 
řové rozkázali, aby panny buď obětovaly 
bohům, anebo aby byly dány do nevěs- 
tince; ty tedy jsouc z urozeného stavu, 
rozmyslisobě!“-Theodora se ulekla; avšak 
ihned se vzpamatovala a odvětila: „Bůh 
hledí na vůli lidskou; k čemu je někdo 
nucen a kde si pomoci nemůže, tam není 
hříchu. Stane-li se mi surové násilí, ne- 


152 


budu vinna; chci zachovali panenství a 
Bůh bude mým ochráncem/^ - Soudce: 

Mýlíš se, domníváš-li se, že Kristus ukři- 
žovaný tě ochrání, až tě zavedou do ne- 
věstince/^ Theodora znovu prohlásila: 

Učinila jsem slib čistoty, a Bůh bude 
mým ochráncem/^ Poté rozkázal soudce 
dáti jí dvě rány na líce a prozatím vy- 
nesl tento rozsudek: „Theodora, protože 
pochází z urozených rodičů, budiž dána 
do slušného vězení, a nikdo ať jí nečiní 
násilí. “ Avšak když po třech dnech zů- 
stala ve své víře nezviklána, byla zavle- 
čena do nevěstince. 

Brzo poté vstoupil do komůrky, ve které 
Theodora byla držána, mladík v oděvu vo- 
jenském. Byl to Didymusy horlivý křes- 
ťan, jenž podle svých sil se ujímal proná- 
sledovaných křesťanů. Theodora spatřivši 
cizího muže, ulekla se; chvějíc se běhala 
po světnici a hleděla uprchnouti. Avšak 
cizinec ji upokojil řka: „Neboj se. Šle- 
chetná panno! Zdám se býti vlkem, ale 
jsem beránek. Nedej se klamati mým o- 
děvem ! Přišel jsem, abych tě zachránil. 
Rychle, oblec se vojenským šatem mým, 
vezmi přílbici i pancíř i můj meč, zahal 
se mým pláštěm a prchni odsud l“ Theo- 
dora poslechla, učinila, jak muž pově- 
děl, oblekla se do vojenského šatu, svrchní 
roucho své zanechavši svému ochránci. Po- 
radil jí, aby vyj douč hleděla k zemi, k ni- 
komu nepromluvila a kvapně aby odchá- 
zela. Poděkovavši Didymovi za záchranu, 
vyšla přestrojena za vojína z domu a od- 
kvapila. 

Didym se zahalil vrchním Šatem žen- 
ským, radoval se, že se mu podařilo za- 


chránit! křesťanskou pannu a očekával 
klidně, co se bude díti dále. Za nedlouho 
vkročil do komůrky nestoudný pohan; 
užasl nemálo spatřiv před sebou statného 
muže v oděvu ženském. Uprchl a v městě 
rozhlašoval, co viděl, řka: „Vždycky jsem 
slýchával o d křesťanů, že Kristus proměnil 
vodu ve víno, ale že by byl proměnil dívku 
v muže, to jsem ještě neslyšel. Pověst 
o tom se dostala až k uším soudcovým. 
Soudce pojal ihned podezření a dal zá- 
hadného muže z onoho domu předvésti 
k soudu. Vyslýchal Didyma a Didymus 
odpověděl: „Kde Theodora nyní je, ne- 
vím, ale vím, že zůstala neporušena a ne- 
tknuta. Já jsem křesťan a ke skutku tomu- 
to mne nikdo nepohnul, ale raduji se, že 
Bůh mi dal vnuknutí, abych zachránil 
nevinnou pannu křesťanskou. Rád pod- 
stoupím muka za Ježíše Krista. 

I byl Didymus odsouzen na smrt me- 
čem. Vypravuje se, že když Didym byl ve- 
den na popraviště, Theodora přiběhla a 
chtěla býti popravena místo něho, řkouc 
k němu : „Přijala jsem tě, Didyme, za ru- 
kojmí svého panenství, ale ne za rukojmí 
života. Útěk můj byl příčinou tvé smrti. “ 
Didymus byl sťat, a Theodora brzo poté 
také byla sťata. Rok smrti 504. Svátek sv. 
Theodory i sv. Didyma 28. dubna. 

Sv. FAUSTUS, jáhen v Alexandrii, 
musil se odebrati s biskupem Dionysiem 
r. «^57 do vyhnanství ; vrátil se, avšak za 
císaře Diokleciana, snad r. 295, byl umu- 
čen. Svátek 19. listopadu. 

Sv. NAPOLEON, úředník v Alexan- 
drii, byl pro víru Kristovu rozsápán a u- 
smrcen. Svátek 15. srpna. 


135 


Sv. PAVEL a sv. BASS US, mučedníci 
prý v Alexandrii; neznámo kdy; svátek 
14. února. 

Sv. KATEŘINA (lat. Catharina; Ře^ 
kové ji nazývají: aei katharina t. j. stále 
čistá) byla, jakEusebius (f 540) ve svých 
Dějinách zkrátka uvádí, panna bohatá a 
krásná v Alexandrii a křesťanka. Maxi- 
mian prý ji žádal za manželku. Kateřina 
však odmítla návrhy. Maximian pak ji 
odňal statky a poslal ji do vyhnanství. 

V řecké legendě nacházíme tyto po- 
drobnosti : Kateřina, křesťanská panna 
v Alexandrii, vynikala bohatstvím, těles- 
nou sličností, skvělými dary ducha i kře- 
sťanskými ctnostmi. Pilně čítala spisy 
mudrců a básníků řeckých, znala však 
také pravdy Kristovy. Tak se skvěla vzác- 
nou učeností nad mladistvý svůj věk i nad 
své pohlaví. Roku 505 přišel spolucísař 
Maximian Daja do Alexandrie a rozkázal 
konati hlučnou slavnost modloslužebnou; 
zapalovány byly na pohanských oltářích 
ohně s obětními zvířaty a městem zněly 
písně a modlitby pohanských kněží. Po- 
hříchu i někteří křesťané měli účasten- 
ství v modloslužbě. To rmoutilo horlivou 
křesťanku Kateřinu. I prodrala se zástu- 
pem lidu až k Maximinovi a j ala se mu ne- 
ohroženě vytýkati modloslužebnost řkouc : 
„Císaři! již zdravým rozumem bys mohl 
poznati, že bohové vaši jsou přeludem a 
holou pošetilosti ! A vaši mudrcové, přede- 
vším už Diodorus Šikulu s, tě mohli po- 
učit! , že tito domnělí bohové byli pouze 
smrtelnými lidmi, kteří silou nebo dobro- 
srdečností nebo jinak sobě získali úcty a 
po smrti byli od nevědomých lidí po- 


kládáni za božstva. Jest jen jedna nej- 
vyšší bytost, Bůh, a jen v Kristu Ježíši, 
Synu Božím, je spása. Maximin ohro- 
men její smělou řečí tázal se: „Kdo jsi? 
A kde ses tomu naučila, co jsi nyní řek- 
la?^ - „Jmenuji se Kateřina, “ odpověděla 
dívka, „jsem obeznámena v rhetorice a 
ve všech vědách, ale toto všecko nemám 
za nic proti víře v Krista Ježíše“; pak jala 
se potirati pohanské báchorky a vyklá- 
dat! pravdy křesťanské. Ale Maximin, ne- 
uměje vyvrátit! jejích vývodů, propustil 
ji prozatím na svobodu. 

Maximin sezval velký počet učenců a 
mudrců pohanských k veřejné rozpravě 
s Kateřinou a pravil jim : ,,Ta žena je jako 
nějaký nový Plato, je vzdělaná; buďte 
proto připraveni ; slibuji hojnou odměnu 
tomu, kdo by tuto křesťanku v moudrosti 
překonal a čest našich bohů zachránil. 
Jeden z mudrců podotkl : „Je sice možno, 
že některá žena je rozumná a že vyniká 
bystrým postřehem ; ale soudím, že útlá 
dívka se neodváží mluviti před námi.^^- 
V den ustanovený se sešli všichni pozvaní 
učenci, slynoucí v zemi věhlasem. Kate- 
řina byla předvedena. Rozprava začala. 
Jeden z mudrců se obořil na Kateřinu řka: 
„Tak, ty j si ta dívka, která má odvahu ne- 
stydatě tupiti naše nesmrtelné bohy?‘L 
„Ano, já )sem ta dívka, nikoliv však ne- 
stydatě mluvím o bozích, nýbrž s klidem 
a s rozvahou a pravdou mluvím o nich.^‘- 
Nato mudrcové řečnili o vznešenosti ne- 
smrtelných bohů, o jejich oslňujících zje- 
vech a podivuhodných skutcích. Kateřina 
klidně vyslechla jejich řeči, ale rázem po- 
mátla je otázkou, mohou-li pravdu toho. 


154 ' 


co mluvili, dokázati? Nevěděli odpovědi. 
Kateřina pak vyvrátila liché jejich vývody 
a rozebravši jejich výklady, odhalila nicot- 
nost pohanských bohů; poté líčila nad- 
šeně a výmluvně pravdu víry Kristovy do- 
kládajíc, že jest jeden toliko Bůh, stvořitel 
všehomíra, a že víra vtěleným Synem Bo- 
žím zjevená obsahuje pravdu oblažující 
člověka pro Čas i věčnost. 

Pohanští učenci byli její řečí zahan- 
beni, ale také dojati. Někteří z nich uvě- 
řili v Krista. Maximin vida, že Kateřina 
zvítězila nad pohanskými mudrci, byl 
zklamán a snažil se různými sliby odvrá- 
titi Kateřinu od víry Kristovy. Mezi jiným 
ji sliboval, že si ji vezme za manželku. 
Kateřina odmítla jeho návrhy rozhodně. 
Proto Maximin rozkázal zmrskati Kateři- 
nu a odvléci ji do žaláře, aby tam zemřela 
hladem. 

Maximin byl muž chlipný a zneuží- 
val všech žen a dívek, jež mu dvořané 
dovedli ; které z žen, jsouce křesťankami, 
se protivily, byly usmrceny; mezi těmito 
byla i Kateřina, - tak praví někteří spi- 
sovatelé. 

Zvěst o hrdinné zmužilosti panny Ka- 
teřiny donesla se též k císařovně Justině. 
Puzena jsouc zvědavostí a také soustrastí, 
odebrala se s vojenským průvodem 200 
mužů v noci do žaláře, aby spanilou a 
učenou pannu poznala a aby jí, bude-li 
možno, v něčem ulevila. Velitelem vo- 
jenské čety byl Porfyr. Císařovna spatřivši 
Kateřinu řekla: „Všecka jsem šťastna, že 
se mi vyplnilo moje přání, abych tebe 
mohla viděti a slyšeti. Za blaženou tě po- 
kládám, že sloužíš Kristu^ jenž ti. tolik 


milosti poskytuje. Kateřina trvala již 1 1 
dní o hladě, ale duch její byl stále svěží; 
rozmlouvala o Bohu a o křesťanství tak 
lahodně a přesvědčivě, že uchvátila mysl 
a srdce císařovny Justiny pro Ježíše Krista 
a dodala : „Také ty, císařovno, jsi šťastna; 
neboť po nemnohých dnech se ti dostane 
koruny nehynoucí. - „Ach, vece císa- 
řovna, „jsem ještě tak slabá a bázlivá a 
bojím se císaře; jeť zlý a ukrutný. ‘^-„Ne- 
boj se,“ těšila ji Kateřina, „jakmilebudeš 
mi ti Krista v srdci, přestaneš býti malo- 
my sinou. Také Porfyr, jsa svědkem roz- 
hovoru, byl zjevem a slovy křesťanské 
panny dojat ; přistoupiv blíže, tázal se Ka- 
teřiny: „A co by mi dal Kristus, staTli 
bych se j eho služebníkem Kateřina od- 
pověděla: „Dá ti život věčný a nikdo ne- 
dovede vyli čiti radosti nebeské, jež slíbil 
Kristus věrným služebníkům svým. Což 
pak jsi nikdy nečetl Písma křesťanů? 
Anebo čisti neslyšel ?^^-„Ne, nikdy. Jak 
jinak? Vždyť jsem vojínem od malička.^ 
Kateřina vyložila mu Písmo svaté a prav- 
dy křesťanské a Porfyr uvěřil v Krista. 

Císař Maximin si dal Kateřinu před- 
volati a vida ji zdravou, svěží a sličnou, 
užasl, vzpomněv, že byla bičována a po 
12 dni držána o hladě. Vyzval ji napo- 
sledy, aby obětovala modlám, a když ode- 
přela, odsoudil ji na smrt mučednickou. 
Muka jí byla s chystána krutá. Byl při- 
praven stroj o čtyřech kolech, která byla 
na loukotích opatřena ostrými železný- 
mi hroty; byla přivázána na ten stroj, 
aby při otáčení kol tělo její bylo roz- 
bodáno a rozdrceno. Avšak v tu chvíli, 
kdy kat chtěl stroj uvésti v pohyb, pro- 


155 


vazy se přetrhly a stroj se rozpadl. Kate- 
řina zůstala bez úrazu. Maximin rozzu- 
řen vydal rozkaz, aby Kateřina byla sťata. 
Tak se i stalo. Den a rok se udává 25. 
listopadu 507. Legenda posléz vykládá, 
že tělo sv. mučednice bylo od andělů pře- 
neseno na horu Sinaj. Svátek sv. Kate- 
řiny, panny a mučednice, patronky filo- 
sofů, 25. listopadu. 

Spisovatelé rozumějí slovem „andělé“ 
mnichy basiliánské, jimž lid tamější dá- 
val název „andělé^^- Prastarý klášter sv. 
Kateřiny leží tam 1528 m nad mořem, 
blíže hory Mojžíšovy, a je dosud místem 
od poutníků hojně navštěvovaným. 

Česká legenda o sv. Kateřině byla ve 
Stokholmě objevena Drem Pečírkou a 
vydána K. Erbenem r. 1859. Patři k nej- 
krásnějším plodům naŠí poesie legendár- 
ní a řadí se po bok podobným výtvorům 
poesie světové. 

Sv. PETR byl patriarchou alexandrij- 
ským. Posvětil Aria, pozdějšího bludaře, 
na jáhenství. Vypravuje se, že se Petrovi 
ve snách ukázal Kristus s trhlinou v šatě 
a že řekl : „Tuto trhlinu mi způsobil 
Arius. Za pronásledování Dioklecianova 
Petr uprchl z města, následuje příkladu 
Dionysia Velikého a Cypriana, aby se 
déle zachoval svým věřícím; z úkrytu 
psal věřícím svým list vyzývaje je, aby 
se chránili rozkolu Meleciova. Vrátiv se 
z úkrytu, Petr sesadil nepovolného Me- 
lecia s úřadu a později také Aria, bludaře 
tvrdošíjného. Napsal několik spisů, na 
př. „O božství“, „O pokání“.-Roku 51 1 
císař Maximin dal z nenadáni Petra pa- 
triarchu polapiti a uvrci do žaláře. V ža- 


láři navštívili svého pastýře věrni kněží 
Achillas a Alexander. Petr jim předpo- 
věděl, že budou nástupci na stolci arci- 
biskupském, jeden po druhém. Petr byl 
r. 511 sťat. Svátek 26. listopadu. 

Sv. PIERIUS,kněz a katecheta alexan- 
drijský, působil výtečně živým slovem 
i obratným perem. Vynikal učeností tak, 
že byl nazýván „ m alým Origin em “ . T aké 
život jeho byl bezúhonný. Bratr jeho na- 
zýval se Isidor. Za pronásledováni Diokle- 
cianova Pierius byl snad mučedníkem; 
jiní praví, že Pierius odešel po skonče- 
ném pronásledování do Říma a že tam 
zemřel. Svátek sv. Pieria 4. listopadu. 

Sv.HIERODIN (Kronides), mučedník 
alexandrijský; svátek 12. záři. 

Sv. POLYKARP, mučedník alexan- 
drijský; f 505; svátek 2. dubna. 

Sv. EDESIUS (Aedesius) byl filosof 
v Alexandrii; byl za císaře Galeria pro 
viru umučen. Svátek 10. dubna. Jiný (?) 
sv. Edesius (nebo i Hedesius), bratr sv. 
Apiana a žák sv. Pamfyla, byl pro víru 
odsouzen do dolů, aby dobýval rudu. Když 
bylna svobodu propuŠtěn,odebralsezCae- 
saree palestinské do Alexandrie. Když u- 
slyšel, že bratr jeho Ap i an statečně potíral 
modloslužbu a že byl usmrcen, přichvátal 
do Caesarey palestinské a vytkl vladaři 
Heraklovi, že ukrutně nakládá s křesťa- 
ny vůbec a s pannami zvlášť. Za to byl 
ztrýzněn a vhozen do moře. Stalo se tak 
po r. 511. Svátek sv. Edesia či Hedesia 
mučedníka 8. dubna. 

Sv. MAKROBIUS pocházel snad z Paf- 
lagonie a byl sluhou na císařském dvoře; 
byl umučen v Alexandrii před r. 323. 


156 



SV. PE rR 



Neni o něm mnoho zpráv. Svátek 15. záři. 

Sv.TIMOTHEUS (po česku Bohuslav, 
Bohaboj, Bohuš) byl r. 502 v Gáze Pales- 
tinské pozvolným ohněm upálen, čtyři 
roky po tom byli v Caesarei Palestinské 
polapeni křes. a né Agapius a T hekla. Cí- 
sař Maximian slíbil Agapiovi propuštěni 
z vězení, zřekne-li se víry Kristovy. Aga- 
pius odmítl. Císař rozkázal, aby Agapius 
byl předhozen divoké zvěři. V divadle vo- 
zili Agapia na podívanou a před ním ne- 
sena byla tabulka hlásající jeho „vinu^^ 
Zněla: „Agapius křesťan. Poté šel Aga- 
pius vstříc divoké medvědici; ta jej po- 
kousala a zůstavilapolomrtvého. Druhého 
dne Agapia utopili. Podle jiné zprávy 
Agapius zemřel v žaláři. Thekla byla roz- 
sápána divokou zvěří. Rok smrti 306. 
Svátek sv. Timothea, Agapia a Thekly 
19. srpna. 

Sv. MARCIA a sv. ZENAIDES byly 
mučednice v Caesarei Palestinské za cí- 
saře Diokleciana. Svátek jejich 5. června. 

Sv. HADRIAN, mučedník v Caesarei 
Palestinské ; sfat r. 308 ; svátek 5. března. 

Sv. THEA pocházela z Egypta. Byla 
panna útlého těla, ale mohutného ducha. 
Za pronásledováni křesťanů byla zavle- 
čena k soudu do Caesareje Palestinské. 
Byla drásána na skřipci. Jistá Valentina 
(nebyla sestrou Theinou; Valentina po- 
cházela z Caesarey) vidouc muky Theiny 
zvolala k soudci Firmiliánovi : „Jak dlou- 
ho budeš ještě týrati mou sestru křesťan- 
ku I chopili se jí žoldnéři; ona však 
bráníc se, povalila oltář na blízku stojící, 
tak že se zřítil. Zuřivost Firmiliánova ne- 
znala mezi. Dal obě mučednice upáliti. 


Rok smrti snad 308 (podle D 303). Téhož 
dne byl sťat jistý Pavel, o němž se někteří 
domnívají, že byl bratr Thein. Před popra- 
vou Pavel modlil se za Církev, za soudce 
i za svého kata. Svátek sv. They^ sv. Va- 
lentiny a sv. Pavla 25. července. 

Sv.PETRUS BALSAMUS, křesťan snad 
v Caesarei Palestinské, byl za doby pro- 
následování křesťanů předveden k soudu. 
Soudce Severus se ho tázal : „Jak se jme- 
nuješ ?^^-„Balsamus je mé rodné jméno, 
Petr mo j e kře s tni j méno . “ - „ Z j akého rodu 
pocházíš ?“- „Jsem křesťan. - „Jaké za- 
městnání nebo j akou živnost provozuj eš?^^ 
„Mohu-li pro vozo váti čestnější zaměst- 
náni, mohu-li vůbec na světě něco lepšího 
konati, než býti křesťanem - Severus: 
„ZnáŠ-li zákony a rozkazy císařů Petr : 
„Znám zákony a rozkazy Boha svého, 
krále všech králů.“-„Víš-li, že milostivý 
císař vydal zákon, aby všichni křesťané 
obětovali našim bohům, jinak že budou 
smrti trestáni?^ - Balsam: „Vím, že Bůh 
věčný dal zákon neobětovat! modlám. 
A koho medle, myslíš, že mám poslou- 
chati?“- Severus: „Ubohý Balsame! Obě- 
tuj, sice toho budeš litovati.^^- Balsam: 
„Nebudu obětovat! a nebudu toho lito- 
vat!. „Já tedy tě odsoudím na smrt.^^- 
„To je, po čem já toužím. Soudce vyřkl 
rozsiidek: „Nařizujeme, aby Balsam, pro- 
tože odporoval zákonům nepřemožitel- 
ných císařů, byl ukřižován. Tak se i stalo. 
Rok smrti snad 309. Rekové nazývají 
Petra „ asketou “. Svátek sv. Petra Bal- 
sama 3. ledna. 

Sv. PROKOP (po česku Proch, Prosek) 
narodil se v Jerusalémě (v Caesarei Pa- 


157 


lestinské podle St) a byl lektorem. Když 
vyšlo nařízeni Dioklecianovo, Prokop byl 
první, jenž v Caesarei Palestinské byl ve- 
den k soudu. Byl sťat roku 503. Řekové 
ho nazývají „Megalomartyr^, t. j. veliký 
mučedník. Svátek sv. Prokopa 8. července. 

Sv. APIAN, právník v Lykii (na jižním 
pobřeží Malé Asie), bratr sv. Edesia, byl 
vyučen v Beirutu. Za pronásledování křes- 
ťanů Apian se objevil z čista jasna v Cae- 
sarei Palestinské a vida že náměstek cí- 
sařův hodlá obětovati modlám, chopil se 
jeho ruky, aby ho zadržel. Apian byl roz- 
sápán a do vody vhozen. Rok smrti 311. 
Svátek Qr. dubna. 

Sv. ZACHEJ by] jáhen v Gádaře (v kra- 
jině perejské, zajordánské) ; za pronásle- 
dování křesťanů byl v Caesarei Palestinské 
železnými nástroji drásán. S ním v žaláři 
dlel Alfeus, lektor čili předčitatel v Cae- 
sarei Palestinské ; byl rovněž bit a drá- 
sán. Oba byli sťati r. 303. Svátek sv. Za- 
chea a Alfea se slaví 17. listopadu. 

Sv. PAMFIL pocházel z Beirutu v Sý- 
rii a vzdělal se na slavné Škole alexan- 
drijské. Nebažil po hodnostech a statcích 
pozemských a nabyv rozsáhlých vědo- 
mostí, věnoval se posvátným vědám křes- 
ťanským. Odebral se do Caesareje Pa- 
lestinské a přijal tam svěcení kněžské. 
Tam až do smrti pěstoval vědy církevní. 
Sbíral pilně díla sv. Otců i jiných spiso- 
vatelů církevních, opsal valnou část spisů 
slavného Origena a založil vCaesarei jed- 
nu z nej slavnějších knihoven starokřes- 
ťanských. Shromáždil na 30.000 knih, 
které pak odkázal místnímu chrámu. Ně- 
kteří křesťanští učencové se usadili rov- 


něž v Caesarei Palestinské a tak se tam 
utvořila učená společnost mužů pěstují- 
cích vědu. Caesarejský biskup Eusebius 
snahy jejich podporoval. Mužové ti opa- 
třivše sobě vzácné biblické dílo Orige- 
novo, opravili podle něho řecký překlad 
Písma sv. Starého Zákona, řečený Sep- 
tuaginta. Kromě knihovny Pamfil zřídil 
i bohosloveckou školu. 

Roku 307 byl na rozkaz vladaře jat a 
uvězněn. Před soudem hájil s oslňující 
učeností a výmluvností pravdy křesťan- 
ské. Vladař přes to přese všechno vyzý- 
val Pamfila, aby se zřekl víry Kristovy. 
Pamfil odepřel a byl drásán železnými 
hřebeny, poté byl opět uvržen do žaláře. 
Časem Pamfil se vyléčil ze svých ran, jež 
utrpěl, a jal se opět pěstovati své vědy. 
Zvláště se obíral spisy Origeňovými. O- 
rigena si zvláště vážil, prohlédaje více 
k velikým zásluhám jeho o rozkvět křes- 
ťanských věd, než k bludům, do nichž 
Origenes zabředl. S Pamfilem byli také 
uvězněni stařičký jáhen F alens, jenž znal 
Písmo sv. zpaměti, statečný křesťan Pa- 
vel a biskup Eusebius. Biskup Eusebius 
byl však z nepovědomé příčiny propuštěn 
na svobodu. 

V tu dobu vracelo se pět egyptských křes- 
ťanů, kteří vyprovázeli své druhy, k práci 
v dolech cilicij ských odsouzené, doEgypta. 
Cestou se zastavili v Caesarei Palestinské. 
Tam byli zadrženi; vladař se domníval, 
že jsou spiklenci nebo vyzvědači a dal je 
mučiti na skřipci. Vyznali, že jsou křes- 
ťané. Když byli tázáni po jménech, dal si 
první z nich jméno Eliáš, chtěje nazna- 
čiti, že věří v toho, jehož proroci předpo- 


vídali. Druzi následovali jeho přikladu a 
dali si jméno: ^^Isaiaš, Jeremiáš^ Daniel 
a Samuel,^ Všichni byli jakožto křesťané 
pro víru sťati. Vyšetřování tomu byl příto- 
men Porfyr, služebník Pamfilův, slušný 
mladík. Porfyr vyznal veřejně, že jest 
křesťan. Byl upálen. Jiný přítomný křes- 
ťan, bývalý vojín, bylsťat. - Theo- 

duU úředník caesarejský, kmet, byl pro 
víru Kristovu r. 508 ukiižován. Jistý Ju~ 
lian^ dozvěděv se, že v Caesarei zuří pro- 
následování, odebral se tam ; líbal ostatky 
svátých mučedníkův. Byl upálen r. 309. 
Mučedníkem byl i Ezechiel, v Caesarei 
Palestinské roku 309. - Posléze došlo na 
Pamf ila a jeho společníky , V alenta aPavla. 
Zemřeli pod mečem katovým roku 309. 
Svátek sv. Pamfila a ostatních 16. a 17. 
února; svátek sv. Valenta a Pavla 1 . června. 

Sv. ANNEKTUS, mučedník v Caesarei 
Palestinské r. 303. Svátek 27. června. 

Sv. FORTUNATA byla panna v Cae- 
sarei Palestinské. Byla umučena pro víru 
Kristovu kolem roku 303. S ní byli usmr- 
ceni stětím její tři bratři, sv. Karponius, 
sv. Evarist a sv. Priscian, Svátek jejich 
14. října. 

Sv. EUBUL, mučedník v Caesarei Pale- 
stinské; f 309; svátek 7. března. 

Sv. ROMAN, jáhen v Caesarei Pale- 
stinské, přišel do Antiochie a seznav, že 
někteří křesťané hrůzou pronásledování 
jati ochabují ve statečnosti, povzbuzoval 
je k stálosti u víře. Vladař Asklepiades 
dověděv se o tom, dal Romana uvrci do 
žaláře a mrská ti bičíky, na jejichž koncích 
byly olověné kuličky. Katané pak rozdí- 
rali tělo Romanovo železnými hřebeny; 


sám Asklepiades se neostýchal pomáhati 
jim v krvavém jejich řemesle. Poté Ro- 
man byl veden ulicemi a židé vidouce 
ho, volali posměšně : „Kdo jest Bůh jeho?“ 
Asklepiades rozkázal vyříznouti Roma- 
novi jazyk až po kořen a jízlivě pozna- 
menal, že mu dovoluje mluviti. Vypra- 
vuje se, že Roman zázračným způsobem 
povznesl svůj hlas a že k přítomným di- 
vákům vyznal svou víru, napomínaje je, 
aby uvěřili v Krista. Posléze Roman byl 
zardoušen roku 306. Sním umučen i jistý 
Barulus chlapec. Svátek sv. Romana a 
Baruly 18. listopadu. 

Sv. SILVAN byl zprvu vojínem a pro 
neůhonné mravy byl povýšen na důstoj- 
nost biskupskou. Biskupem byl v Gáze 
Palestinské. Za pronásledováni křesťanů 
byl odsouzen do dolů a když neustal hlá- 
sati slovo Boží, byl za Diokleciana sťat. 
Svátek sv. Silvana 4. května. 

Sv. SILVAN, biskup v Emese na Li- 
banonu (v Coele- Sýrii), byl pro víru Kri- 
stovu divokým šelmám předhozen a od 
nich roztrhán; r. 312 (podle St před r. 
311). Podobně i jáhen Lukáš. Julian, 
křesťanský lékař emesský (ve Fénicii) po- 
vzbuzoval tyto mučedníky k vytrvalosti 
a stálosti u víře ; byl na skřipci sevřen a 
tak usmrcen. Podle jiných hřebem přibit 
ke sloupu. Svátek těchto mučedníků 6. 
února. S nimi umučen i jáhen Mucius. 

S v. THEODOSIA byla křesťanská pan- 
na v Caesarei Palestinské; ve věku 18 let 
šla k uvězněným křesťanům, kteří byli 
odsouzeni do dolů, blahopřála jim, po- 
vzbuzovala je a doporučovala se do jejich 
modliteb. Ihned biřicové ji chytili a vedli 


159 


na soud. Byla mučena různým způsobem 
a pak usmrcena, bezpochyby r. 508. Svá- 
tek 2. dubna. 

Sv. ANTONIUS, sv. ZEBINUS, sv. 
GERMANUS a spolumuČedníci, mezi 
nimiž byla sv. Ennatha panna ; usmrceni 
byli r. 308 v Caesarei Palestinské. Svátek 
jejich 13. listopadu. 

Sv. ZENO byl důstojníkem v Palestině 
zajordánské (podle 5 *^. v Arábii) ; 7 .enas\t^\ 
jeho sluhou. Zeno za pronásledování křes- 
ťanů zprvu rozdal svoje jmění chudým; 
maje obětovati pohanským modlám, po- 
valil je a zvrátil oltář. Byl odsouzen na 
smrt. Pak vyzván byl Zenas, aby oběto- 
val; řekl: „Mám-li se klaněti modlám, 
které pán můj povalil ?“ Pán i sluha byli 
sťati r. 304. Svátek jejich 23. června. 

Sv. ZENOBIUS byl knězem v Sidoně; 
pro víru Kristovu zemřel r. 304, mučen 
byv na skřipci. Svátek 29. října (podle E 
29. prosince). Xenobia^ sestra sv. Zenobia, 
mučednice v Kilikii; svátek 31. října. 

Sv. PELEUS, biskup a mučedník ve 
fénickém městě Tyru za Diokleciana; 
(podle K jsou Zenobius, Peleus, Nilus, 
knězi, spolumučedníky Tyranniovými.) 
Svátek 20. února. 

Sv. TYRANNIO byl biskupem v Tyru; 
zemřel smrti mučednickou kolem r. 3 1 o 
(podle St . ; podle K za. císaře Diokleciana). 
Svátek 20. (nebo 21.) února. 

Sv. ANANIÁŠ, kněz a sv. PETR US 
CLAVIGER, žalářník, byli r. 303 umu- 
čeni ve Fénicii (anebo snad v Maureta- 
nii?); svátek jejich 25. února. 

Sv. DOMNINUS, mučedník emesský 
(ve Fénicii); za Maximiána; svátek 5. 


listopadu. S ním se uvádí i Filotheus. 

Sv. GELASIUS pocházel z Mariamne 
blíže Heliopole ve Fénicii. Jako pohan 
posmíval se křtu. Ale potom se obrátil na 
víru křesťanskou a byl pokřtěn. Nazývá 
se „řeckým Genesiem“. Jako křesťan byl 
ukamenován nebo utopen r. 297. Svátek 
27. února. 

Sv. ULPIAN (nebo Vulpian) byl za cí- 
saře Maxim ina v Tyru zprvu zmrskán a 
pak se psem a hadem zašit do pytle a tak 
vhozen do moře. Je také vRím. marty- 
rol. Svátek jeho 3. dubna. 

Sv. SERGIUS a BACCHUS, Římané 
rodem, byli zprvu Činní při vojenské Škole 
a pak byli jmenováni notáři u císařského 
dvora. Přízeň císařova k nim se promě- 
nila ve hněv, když uslyšel, že oba jsou 
křesťany. Ihned jim byly vzaty vojenský 
plášť, zlatý řetěz a jiné odznaky jejich 
hodnosti; oba byli oblečeni v ženské Šaty 
a vedeni na posměch lidu ulicemi města 
Rasafu (Augusta Eufratesia, v diecesi 
hierapolské, v Sýrii). Vladař Antiochus 
dal oba statečné křesťany řemeny tak krů- 
tě biti, že Bacchus v mukách zemřel. 
Sergius však donucen byl ještě 18 mil 
běžeti ve střevících, do nichž dány špi- 
čaté hřeby. Konečně byl sťat. Svátek je- 
jich 7. října. 

Mučednictví j e j ich j e zaručeno nej star- 
šími martyrologii, prastarou úctou a spi- 
sovatelem Theodoretem. 

Sv. JULIA, panna v Rosafu (v Sýrii), 
byla po Sergiovi a Bacchovi umučena. 
Svátek 7. října. 

Sv. PELAGIA byla panna křesťanská 
v Antiochii Syrské (nařeceOrontes). Když 


140 


ji bylo 1 5 let, měla býti přivedena k sou- 
du, aby bud víru zapřela anebo aby byla 
násilně oloupena o panenskou čistotu. 
Když žoldnéři pro ni přišli, Pelagie jich 
prosila o svoleni, aby se mohla převlé- 
ci. Převlékla se, vystoupila na střechu 
domu a střemhlav se vrhla dolů. Byla 
ihned mrtva. Tu nemůže býti řeči o se- 
bevraždě ; neučinila tak z bázně před mu- 
kami, nýbrž aby zachránila panenství. 
K záchraně panenství bylo jí zajisté do- 
voleno obětovati svůj život. Sv. Jan Chry- 
sostom praví : „Svatá Pelagia byla hotova 
přetrpěti muky, ale obávala se, že ztratí 
korunu panenskou. Nechtěla se spokojit! 
toliko j ednou korunou mučednickou, mo- 
houc získati koruny dvě.“ Rok smrti je 
asi r. 505. Svátek g. června. 

Sv. HESYCHKJS byl vojínem, „pa- 
latinem^^ tedy u císařského dvora v An- 
tiochii. Za císaře Maximiána Hesychius 
raději se vzdal svého vojenského úřadu 
(vrátil cingnlum miliiiae). než by se byl 
zřekl víry Kristovy. Byl umučen. Svátek 
18. listopadu. 

Sv. BASSA, matka svaté Theognis a 
svátého Agapia v Edesse v Sýrii ; povzbu- 
zovala své dítky k mučednictví. Všichni 
byli sťati za císaře Maximiána. Svátek 
21. srpna. 

Sv. FEBRONIA byla panna a jeptiška 
v klášteře sibapolském v Sýrii. Byla znalá 
křesťanských věd a předčitávala ostatním 
z Písma svátého. Císařský náměstek roz- 
kázal vyhubiti všecky křesťany sibapol- 
ské a klášter zničiti. Febronia ležela právě 
ve své jizbě, jsouc těžce nemocná. V kláš- 
teře nastalo veliké vzrušeni. Jeptišky se 


utekly ke své představené Brienně a tá- 
zaly se: „Co si počneme? Nepřátelé bu- 
dou brzy ve městě, kdo mohl, uprchl ; 
i duchovní i biskup uprchli. Utecme i my! 
Febronii vezmeme s sebou.^^ Avšak Fe- 
bronia řekla: „Jsem pevně odhodlána 
v klášteře zůstati a zem řiti, bude-li tak 
vůle Boží.“ I rozprchly^ se všecky jeptiš- 
ky, jen Brienna a Thamaxs zůstaly. 

Thamais pravila: „Milá dcero Febro- 
nio! Nastává boj na život a na smrt. Vo- 
jínové vniknou až sem, nás staré ženy za- 
bijí, tebe však budou chtíti zkazit i. Jak 
snadno můžeš pozbýti lilie panenské ne- 
vinnosti, a ty víš, jaká je její cena. Hled, 
aby ses nezpronevěřila svému slibu. Měj 
na paměti, že i slabé ženy, ba i děti pod- 
stoupily mučednickou smrt. Vzpomeň 
dvanáctileté Entropie [“-Febronia odpo- 
věděla : „Dobře činíš, že mě posiluješ 
k nastávajícímu boji. Ale věz, kdybych 
se byla chtěla boji vyhnouti, mohla jsem 
uprchnout! s ostatními. Já vsak chci při- 
jít! ke Kristu, jemuž jsem se zaslíbila. “ 

Za nedlouho bylo slyšeti řinčeni zbra- 
ni. Vojáci vnikli dovnitř a namířili dýky 
na prsa- starých žen, chtějíce je zabiti. 
V tom přichvátala Febronia a prosila, 
aby dříve ji zabili. Vojáci spatřivše mla- 
dou a sličnou dívku, zavedli ji k veliteli 
Seleno vi. Selenus vyslýchal Febronii a 
uslyšev, že učinila slib ustavičného pa- 
nenství, řekl jí: „To je Škoda, že ses dala 
svésti bídnou tou sektou. Ostatně na tom 
zaslíbení mnoho nezáleží. Vypusť všech- 
no z hlavy! Vím pro tebe o mladém dů- 
stojníku, je můj příbuzný, Lysimachus 
se jménu je, ten z tebe učiní vzácnou paní, 


141 


jednu z prvních celé říše/^ A při těch slo- 
vech dal Febronii sejmouti pouta. Ale 
Fehronia opět uchopila pouta se slovy: 
„Prosím tě, pane, neber mi mé nej krás- 
nější ozdoby. Co se týká nabídnutého 
sňatku, věz, že jsem zasnoubena nejv}^š- 
šímu pánu nebe i země . A proti němu j sou 
všichni pozemští páni příliš, příliš nepatr- 
ni . J sem slabá dívka, ale proto p řece se muk 
nelekám. Jsemť křesťanka, a čím více bu- 
du mu cena, tím větší očekávám odměnu . 

Tu Selenus rozkázal Febronii mučiti 
a pak mečem popraviti. To se stalo r. 510. 
Svátek sv. Febronie, panny a mučednice, 
25. června. 

Sv. LIBYA, sestra Leonidy a Entro- 
pie, mučednice v Palmyře v Sýrii r. 510; 
svátek 15. června. 

Sv. MORIC a spolumučedníci z Apa- 
mey v Sýrii, 70 počtem, mezi nimiž je 
i Theodor. Syn Mořicův Fotin vyznal při 
výslechu za ostatní, že jsou hotovi ze- 
mři ti pro víru. Soudcové mu řekli, že je 
blázen. Odpověděl : „Pro mne je moudro- 
stí vyznati víru Kristovu. “ Pak byli bý- 
kovcem ztlučeni, pak ukřižováni; rány 
byly natřeny medem a mučedníci byli 
vystaveni bodání hmyzu. Rok smrti snad 
510. Svátek sv. Mořice, Theodora aFoti- 
na, mučedníků, 21. února. 

Nastává otázka: nejsou-li totožni s Mo- 
řicem a s thebajskou legii? Není-liž Apa- 
mea totožná s Agaunem? Odpověď: Ni- 
koliv! Apamea je v Sýrii, Agaun pak ve 
Švýcarech. Akta jsou různá, ale stejná je 
doba umučeni. 

Sv. DOMNINA byla z prvních paní 
antiochijských, jsouc bohatá, ctnostná 


i krásná; její dcery byly Berenice a Pros- 
doce. Za pronásledování Dioklecianova 
uprchla s nimi do Edessy, avšak manžel 
pohan ji prozradil. Všechny tři byly ve- 
deny do Hieropole v Sýrii; cestou však, 
zajisté aby unikly zvířecím choutkám 
žoldnéřů, vrhly se do řeky, kde se uto- 
pily. Byly nalezeny ve svých šatech. Svá- 
tek jejich je 4. října. 

Sv. Jan Zlatoústý mluví o nich po- 
chvalně; ale Bollandisté je opomíjejí. 

Sv. ATHENODOR, křesťan vMezopo- 
tamii, bylsťat za císaře Diokleciana. Svá- 
tek 1 1 , listopadu. 

Sv. GURIAS aSAMMONAS, křesťané 
v mezopotámském městě Edesse; byli pro 
víru mučeni takto : za jednu ruku pově- 
šeni a těžké kameny majíce na sobě, vi- 
seli ve vzduchu. Gurias asi dotrpěl v mu- 
kách. Sammonas byl sťat. ( 5 ^ je uvádí 
omylem jako panny). Přítel Guriův, já- 
hen Abibits byl též usmrcen. Svátek těch- 
to tří sv. mučedníků 15. listopadu. 

Sv. HIPARCH a sv. FILOTHEUSbyli 
úředníci v Samosatě na Eufratu za císaře 
Maximiana. Za pronásledování křesťanů 
uzavřeli se Hyparch a Filotheus v bytě 
prvého a poslali pro kněze Jakuba, aby 
přišel a pokřtil jejich druhy: Paragra^Ha- 
bida., Romana a Lolliana. Psali knězi Ja- 
kubovi: „Přijď co nejdříve k nám a vezmi 
s sebou vodu a hostii a olej na mazáni ; 
jsouť zde mladí beránci, kteří jsou nedoč- 
kaví Ježíše.*^ Kněz Jakub přestrojen za 
žebráka přišel, maje pod vrchním rou- 
chem, co žádali, a pozdravil přítomné 
slovy; „Pokoj Páně budiž s vámi.^^ Pak 
udělil svaté svátosti. 


Císař Maximian dal Hyparcha a jeho 
druhy pro víru Kristovu ukrutně biti a pak 
do žaláře uvrci. V žaláři byli ponecháni 
od 15. dubna do 21. června při skrovné 
potravě jen tolik staču jící, aby hladem ne- 
zahynuli. Císař vyzval pak stařičkého Hy- 
parcha, aby se zřekl Krista. Ctihodný 
kmet položil ruku na svou holou lebku 
a odpověděl: „Tak jako za přirozeného 
běhu světa není možno, aby má lebka 
opět byla vlasy pokryta, tak také není 
možno, abych svou mysl změnil a tebe 
poslechl. “ Tu dal císař přinést! kozí kůži, 
dal ji Hyparchovi přibiti na hlavu a pra- 
vil s úsměškem: „Hle, lebka tvá už je 
pokryta vlasy; nuže, obětuj , jak jsi slíbil. 
Konečně císař poručil, aby všichni byli 
ukřižováni ; Hyparch umřel první ; Filo- 
tej, Habidus a Paragrus žili ještě druhé- 
ho dne; proto jim byly hřeby vráženy do 
hlavy, až mozek tekl po tváři. Rok smrti 
297. Svátek jejich 8. (nebo 9.) prosince. 

Sv.EUSTRACIUS, křesťan v Arménii, 
a jeho sluha Eugenbyli r. 503 umučeni. 
Svátek jejich 13. prosince. 

Sv. LEONCKJS, MOŘIC a DANIEL, 
mučedníci v Nikopoli v Arménii ; svátek 
10. července. S nimi i sv. Oktavius. 

Sv.ORENCIUS,FARNACIUS,EROS, 
FIRMUS, FIRMIN, CYRIAK a LON- 
GIN, vojínové a mučedníci v Arménii 
(dle St, veThracii) za Maximiana r. 305. 
Svátek jejich 24. června. 

Sv. SEVERIAN byl vojenským důstoj- 
níkem v Sebastě v Malé Arménii. Byl ob- 
žalován, že povzbuzoval 40 mučedníků 
sebastejských. Za to byl obnažen a na 
zemi leže suchými žilami volskými ne- 


milosrdně bit. Pak mu byly zavěšeny ka- 
meny na hrdlo a na nohy, on pak pově- 
šen. V mukách těch zemřel. Svátek sv. 
Severiana 9. září. 

Sv. SEBASTEJŠTÍ MUČEDNÍCI. 
V Pontském městě Sebaste (nyní jsou 
z něho jen zříceniny) - jak legenda vy- 
pravuj e - ležel posádkou pluk, řečený bles- 
kový (legio fulminatrix) ; vojínové statni, 
pěkně urostlí, byli sebráni z rozličných 
krajin; osvědčili svou udatnost v mno- 
hých bitvách. V pluku tom bylo 40 roz- 
hodných křesťanů. Jména jejich jsou: 
Kvirion a Kandid, rodem nej vzácnější, 
pak Domnus^ Meliton^ Domician^ Eu~ 
noikus, Sisinnius či Usicius(?), Heraklius, 
Helian^ Ekditus^ Vihiarais^ Chudion^ Sa- 
cerdon^ Priskus, Smaragdus, Filotimon, 
Aetius^ Michallio^ Lysimach, Theofily 
Xanthea^ Angia^ Leoncius, Hisichioy Ale- 
xander ^ JoanneSy KlaudiuSy AthanasiuSy 
ValenSy AkaciuSy Helias, Theodusy Cyrilly 
FlaviuSy SeveriaUy Faleriany EutychiuSy 
Eutyches a Mikuláš ; jméno čtyřicátého 
vojína není známo. 

Císařský náměstek Agrikola nařídil, 
aby všichni vojínové obětovali modlám. 
Křesťanšti vojínové pravili: „ Sloužili j sme 
věrně a poctivě jako vojáci svému císaři, 
ale jsme křesťané a Kristu se nezprone- 
věříme. Modlám obětovati nemůžeme a 
nebudeme. Náměstek j im sliboval a hro- 
zil. Marně. Odpověděli : „Na válečných 
výpravách jsme vytrpěli mnohé obtíže, 
vrhali jsme se statečně do nej prudších bi- 
tevních sečí ; proč bychom nepodstoupili 
i muk pro nejvyŠŠího Pána nebe a ze- 
mě? Hodnosti nám slibované pominou. 




ale blaženost nebeská trvá navždy. “ Agri- 
kola dal vojíny potupně zbičovati a do 
žaláře uvrci, aby je donutil k poslušnosti. 
Když setrvali ve svém úmyslu, byl jim 
oznámen ortel smrti. Měli zemříti zmrz- 
nutím. 

V drsné krajině arménské ležely spou- 
sty sněhu a bouřil mrazivý vítr. Křesťanští 
vojínové byli vedeni na zamrzlou vodní 
nádrž u městských lázní. Tam byli nejprv 
svlečeni se šatů. Stáli pak v řadě, v pev- 
ném šiku, nazí, za třeskutého mrazu, a 
měli tak státi po celou noc. Napomínali 
se vespolek řkouce: „Také Kristus, náš 
Pán, byl se šatů svlečen; proč bychom 
neměli pro Krista, Pána a Boha svého, 
trpěti? čtyřicet nás vstoupilo na bojiště; 
kéž také všech čtyřicet je odměněno ví- 
tězným věncem! O Kriste, králi náš, dej, 
ať neschází žádná koruna. Tak se mod- 
lili, tak trpěli s onou podivuhodnou od- 
vahou, s jakou se shledáváme v dobách 
prvních křesťanů. Láska k božskému Tr- 
piteli je sílila. Stáli mlčíce, druh druha 
v tichém zápolení svým příkladem po- 
vzbuzujíce. A mráz jimi lomcoval, do 
krvava seŠléhával jejich těla ; údy křehly, 
krev jim stydla v žilách, oči se svíraly 
omamující mrákotou. Aby muka jim by- 
la ještě krutější a pokušení k útěku bylo 
ještě lákavější, Agrikola poručil vyhřátí 
lázně na blízku stojící a naplniti dráždi- 
vou vůní. Veselá společnost zasedla za 
stůl, poháry zazvonily, radost a rozkoš 
hýřila za osvětlenými okny. Ale křesťan- 
ští vojíni slyšíce, nechtěli slyšeti, vidouce 
osvětlená okna, nechtěli viděti. 

V tu chvíli voják držící nad nimi stráž 


spatřil podivný zjev. Viděl, že mučednici 
jsou ozářeni podivuhodným světlem a že 
se nad nimi vznáší 39 světlých věnců, 
zlatých a zářivých korun. „Hle,“ pravil 
k sobě, „Bůh křesťanů posílá svým vy* 
znavačům koruny. Udiven, užaslý po- 
čítal koruny a napočítal jich 39. „Coto?^^ 
pravil; „vojínů je 40, korun pak jen 39. 
Kde je koruna pro čtyřicátého? Či jeden 
z nich korunován nebude ?“ - A v tom 
zpozoroval vojín na stráži stojící, že jeden 
z trpitelů opustil řadu svých druhů a že 
se plížil k lázni, žádaje o vpuštění. Touha 
po životě přemohla jeho vůli. Byl vpuštěn; 
sestoupil rychle do teplé lázně. Sotva však 
z mrazivé zimy se octl v teplé vodě, náhlou 
změnou teploty raněn mrtvici, mrtev 
klesl k zemi. Časného života přece neza- 
chránil a život věčný ztratil. Vojín na 
stráži jsoucí všecko to viděl a milostí 
Boží osvícen zvolal: „Věřím v Boha křes- 
ťanů, v něhož tito věří. Kéž bych na místě 
jeho došel koruny, které on pozbyl. Bratří! 
vezměte mne mezi sebe, já toužím po ko- 
runě mučednické. “Dořekl, odložil zbraň 
i Šaty a nah se postavil do řady na místo 
odpadlíka za jásotu 39 světců. Mučed- 
níci, kteří se rmoutili nad druhem, jenž 
je opustil, s radostí přijali nového vyzna- 
vače do svých řad. A zaleskla se i na jeho 
hlavě zlatá koruna. V seznamech mučed- 
níků je jako čtyřicátý uveden ,,Gorgo- 
nius“. Je-li totožný s tímto vojínem na 
stráži, není známo. 

Ráno pak rozkázal vladař, aby těla mu- 
čedníků byla naložena na káry, odvezena 
k spáleni a spálena. Jeden z mučedníků, 
Melito, dával ještě známky života. I chtěli 


H4 


jej ponechati v lázni a svésti k odpadu. 
Tu přiběhla stařičká jeho matka a do- 
dávala mu zmužilosti řkouc: „Synu, trp 
ještě maličko! Hle, Kristus otvírá ti již 
bránu nebeskou a jde již pro tebe.“ A po- 
mohla mu na vůz. V té chvíli mučedník 
vypustil duši. Rok smrti je snad 508. 
O těchto mučednících mluvili sv. Basil 
Veliký a Efrém chválíce je. Svátek čty- 
řiceti mučedníků sebastejských 10. břez- 
na. 

Sv. PETR, biskup sebastejský, pohřbil 
řečené mučedníky sebastejské. Svátek 
10. března. 

Sv. TOBIÁŠ, mučedník sebastejský, 
f 320 ; svátek 3. listopadu. 

Sv. ATHENOGENES, biskup seba- 
stejský, byl r. 303 sťat; svátek 17. čer- 
vence. 

Sv. ANTIOCHUS, lékař v arménském 
městě Sebaste, byl snad bratrem mučed- 
níka sv. Platóna. Za pronásledování křes- 
ťanů Antiochus byl předhozen dravým 
Šelmám a když mu neublížily, byl sťat. 
S ním byl sťat i kat C}TÍakus, když byl 
prohlásil, že chce býti křesťanem. Svátek 
sv. Antiocha 15. června. 

Sv. BLAŽEJ (latinsky Blasius), biskup 
v pontském městě Sebastě (Megalopo- 
lis) na rozhraní Armenie a Kappadocie, 
provozoval také umění lékařské, aby mohl 
svěřenému lidu co nejvíce prospěti. Jsa 
nábožným a horlivým pastýřem a záro- 
veň i dovedným lékařem, získal si vše- 
obecnou důvěru a vážnost u lidu. V oněch 
krajinách zuřilo pronásledování dále, ač- 
koliv císařové Konstantin a Licinius vy- 
dali r. 313 prohlášení, jímž dána byla 


úplná svoboda náboženská ; Licinius sám 
totiž nedbal svého prohlášeni. Jeho ná- 
městkové, aby se mu zalíbili, stíhali vě- 
řící . T aké via dař a císařský náměstek Agri- 
kolaus dal pátrati po křesťanech. 

Biskup Blažej uprchl z města na horu 
Aegeus,kde trávil drahný čas slouže Bohu 
modlitbou a prací. Plachá lesní zvěř, již 
zkrotil svou laskavostí, byla jedinou jeho 
společností. Kdysi však lovci honili zvěř 
a ta, hledajíc útočiště v jeskyni Blaže- 
jově, prozradila jeho úkryt. Takovým způ- 
sobem Blažej byl jat a předveden před 
Agrikolaa. Náměstek vyzval Blažeje, aby 
obětoval bohům; biskup však rozhodně 
odepřel tak učiniti a rozhodně vyznal víru 
v Krista; proto byl přivázán k sloupu a 
železnými hřebeny drásán. Pak byl vle- 
čen do žaláře. Pět křesťanských žen ho 
následovalo na cestě k žaláři. Náměstek 
seznav, že jsou křesťanky, dal je mečem 
odpraviti. Jedna z nich měla dva synáčky; 
i ti byli odsouzeni na smrt mečem. Zbož- 
ná pověst vypravuje, že jistá vdova, jejíž 
synáček spolkl rybí kost, která mu v hrdle 
uvázla a život chlapcův ohrožovala, při- 
nesla plačíc synáčka svého k Blažejovi, 
aby svou modlitbou mu vyprosil od Boha 
uzdravení. Blažej se modlil k Bohu, po- 
ložil své ruce na pacholíka, požehnal jej 
a chlapec byl uzdraven. Posléze Blažej 
byl sťat. S ním popraveni byli i oni dva 
synáčkové řečené matky. Rok smrti je 
316. Svátek jeho 3. února. 

Bolí. Febr. I. 338. - Celá řada podrob- 
ností uváděných v aktech ukazuje, že akta 
jsou apokryfní. Komise Benedikta XIV. 
nazvala akta: „Inepta et male consuta.“ 


145 


Ani zázrak o uzdraveném chlapci, jemuž 
uvázla kost v hrdle, není historicky za- 
jištěn. Srov. Ghnther p. 20. 

Sv. VALERIAN, KANDIDUS, E QGEN 
a AKVILA byli r. 305 (či 310?) v Tra- 
pezuntu stati. Svátek jejich 21. ledna. 

Sv. FOKAS (lat. Phocas) byl zahrad- 
níkem v SinopevPontu u Černého Moře, 
Legenda vykládá, že měl zahradu před 
branou městskou. Z výtěžku zahrady u- 
děloval dobrodiní chudým lidem. Za cí- 
saře Diokleciana jistý člověk ze závisti a 
chtivosti, aby za udání obdržel onu za- 
hradu, udalFoka jako křesťana. Biřicové 
byli vysláni, aby Foka zabili. Neznali ho. 
Vstoupili do jeho zahrady. Fokas právě 
se obíral květinami a zpíval si píseň. Tá- 
zali se: „Kde bydlí Fokas Fokas po- 
hostil biřice a tázal se j ich, za j akou příči- 
nou hledají Foka. Odpověděli: „Hledáme 
ho jako křesťana a máme ho usmrtiti beze 
všeho vyšetřování.^^ Fokas na to: „Zítra 
vám o něm povím. “ V noci pak se při- 
pravoval na smrt a vykopal si hrob. Z rá- 
na řekl Fokas: „Fokas už je nalezen. 

„ Kde j e ? “ - „ Já j sem F okas , j ehož hledáte . “ 
- 1 užasli vojínové a z vděčnosti nemohli 
se odhodlat! , aby usmrtili muže tak pří- 
větivého. Ale pak, vidouce, že Fokas je 
hotov zemři ti, srazili mu hlavu a pohřbili 
mrtvolu v připraveném hrobě. Svátek je- 
ho 29. února (a také 22. září). 

Sv. AGATHONIK a sv. ZENO, mu- 
čedníci v Pontu ; za vlády Maximiánovy ; 
svátek 22. srpna. 

Sv. MARDONIUS a sv. METELLUS, 
mučedníci v Nové Caesarei v Pontu ; rok 
305; svátek jejich 24. ledna. 


Sv. MARDONIUS a sv. MIGDONIUS, 
mučedníci nikomedští, 23. prosince. 

Sv. THEODOR (česky Bohdar), při- 
j mim Tz>o (t . j . rekrut, nováček - na rozdíl 
od Theodora, jenž slově Stratelates nebo 
Dux), pocházel z Armenie anebo ze Sýrie 
a dospěv let jinoŠských, byl vřazen do 
římského pluku v Amasii (na řece Irisu 
či Irmaku). Theodor se nikterak netajil 
svou křesťanskou vírou. Když došlo na 
něho, aby obětoval modlám, vyznal před 
celým plukem, že je křesťan a že modlám 
obětovati nebude. Řekl: „Klaním se jen 
pravému Bohu a jednorozenému jeho 
Synu.“ Jeden z přítomných důstojníků, 
chtěje se zdáti vtipným, tázal se uštěpač- 
ně: „Což pak tvůj Bůh má syna a plodí 
podroben žádostem tělesným j ako člověk?^^ 
Theodor odpověděl: „Bůh není podroben 
žádostem tělesným jako Člověk, neboť je 
pouhý duch ; má Syna zplozeného způso- 
bem neskonale vznešeným nade všecku 
smyslnost. Boži Syn je narozen, jak Bo- 
žího Syna je důstojno . . . Ale kterak ty 
pošetilý, který o Bohu nic nevíš a jehož 
rozum dále nesahá, než smysly svými po- 
znáváš, odvažuješ se vtipkovat! o něčem, 
čemu nerozumíš? Ty vzdáváš úctu bož- 
skou ženě, která podle pošetilých bácho- 
rek vašich s vlastním bratrem svým měla 
dvanáct dětí , ne nepodobna j souc prasnici, 
která snadno počne a vrhá svá mládata?^^ 
Těmito slovy Theodor narážel na bohyni 
Cybélu a posměváčka po zásluze odbyl. 
Sou dco vé pokládali j eho slova za ukvapená 
a uradili se, že dají mladému vojínu ně- 
kolik dní na rozmyšlenou. 

U města Amasie stál na břehu řeky 


146 


chrám bohyně Cybély, k jejíž poctě se 
konávaly slavnosti s divokými hrami a 
necudnými tanci. Rozhodnému křesťanu 
Theodorovi chrám byl na pohoršení. Po- 
jal úmysl, zniciti modlu i chrám. Úmysl 
vykonal bez meškání. V noci položil do 
chrámu oheň a chrám shořel i s modlou. 
(Nelze schvalovat! tento skutek se stano- 
viska křesťanského. Theodor neměl práva 
na cizí věc, byť byla sloužila ohavné mod- 
loslužbě. Mladická jeho rozhorlenost jej 
omlouvá. Církev nepoklád á za muce dní ky 
ty, kteří slepou horlivostí nebo vyzýva- 
vým drážděním přivodili si muky a smrt. 
Theodor byl dalek vyzývavého dráždění 
pohanů a chtěl svým činem pouze osvěd- 
čiti, že je rozhodným nepřítelem nemrav- 
ného modlářství a že je hotov pro svou 
víru i smrt podsto upiti.) Záhy byl Theo- 
dor pohnán před soud, aby se zodpovídal 
ze žhářství. Theodor pravil : „Položil jsem 
oheň také proto, abych vyzkoumal moc 
vaší bohyně, a ona ve zkoušce neobstála. 
Zapálil jsem dřevo - a aj ! matka vašich 
bohů shořela. - Tu mu nabízeli, že ho 
učiní veleknězem pohanským. Odpově- 
děl: „Lituji vašich velekněží a pohrdám 
jimi. Mezi zlými horším bídníkem je ten, 
který je mezi nimi první. Je mezi ne- 
spravedlivými nespravedlivější, mezi ne- 
cudnými necudnější. Raději chci býti 
posledním v domu Páně, nežli prvním 
v domech hříšníků. Lituji také císařů a 
vladařů světských, když přistupují k obět- 
ním oltářům, a zaměň uj í ce úlohu vladařů 
za úlohu kuchařů, zabíjejí obětní zvířata 
arukama krvavýma řezníkům nepodobni 
přebírají vnitřnosti zvířat. 


Soudce vyzval Theodora: „Rci, zdali 
uposlechneš rozkazů císařských čili nic ? “ - 
Theodor: „Raději chci tisíckrát zemřít, 
než bych zapřel Krista Ježíše.*^- Soudce: 
„Nešťastníče ! Uvaž, jakého bláznovství 
se dopouštíš, an velikou naději stavíš na 
Krista, jenž sám zemřel potupnou smrtí ! ‘‘ 
Theodor odpověděl: „Pro Krista rád při- 
jímám muky i potupu a nedbám, že to 
nazýváš bláznovstvím. “ Poté Theodor byl 
natažen na skřipec a ukrutně mučen ; 
když jeho tělo bylo drásáno železnými 
hřebeny, nevyšlo z úst jeho ani jediné 
slovo nářku. Ještě dvakráte vlečen byl 
Theodor k soudu; tělo jeho bylo tak roz- 
drásáno, žebylo viděti i vnitřnosti. Soudce 
se ho tázal: „Nuže, Theodore, volíš býti 
mezi námi živými, Či raděj i u svého Krista 
mrtvého?“ Theodor odpověděl: „S Kris- 
tem j sem byl, j emu všecek náležím, u něho 
býti sobě žádám. I byl odsouzen na smrt 
upálením ; byl vlečen na popraviště, kde 
přichystána byla hranice dříví. Cestou 
uzřel přítele svého Kleonika a volal na 
něho : „ Rratře Kleoniku, budu na tebe če- 
kati! přijď brzy za mnou! Byli jsme ne- 
rozdílní druhové zde na zemi, ať zůsta- 
neme pospolu i taml“ Theodor stoje na 
hranici zapěl chvalozpěv, až vypustil du- 
ši. Rok smrti jeho je 506. Jeho spolu- 
mučedníci jsou vojínové Eutropius^Kle- 
onik a Basiliskus. Svátek sv. Theodora 
g. listopadu (v řecké církvi 17. února); 
svátek sv. Eutropia, Kleonika a Basiliska 
5. března. 

Sv. THEODOR, vojenský velitel (dux ; 
Stratelates) v Bithynské Heraklei, byl u- 
smrcen kolem r. 510. Řekové dávají mu 


147 


název „Megalomartyr“, t. j. veliký mu* 
čedník. Svátek jeho 7. února. 

Legenda o Theodoru Stratelatu není 
leč groteskní rozpředení a vyzdobení mu- 
čednictví 1 ’heodoraTirona ze dne 9. listo- 
padu. Oba jsou vojínové, oba pohřbeni 
v Auchaitě blíže Amasie, oba potupují 
bůžky: Tiro zapaluje modlu, Stratelates 
rozbíjí pohanské sošky. Řehoř Nyssenský, 
který za 7 o či 8 o let po mučednictví j ej ich 
konáhomilii o sv. Theodoru, zná jen Ti- 
rona. Oba mají původ v jedněch Aktech. 
Srovn. Gorres: Kritische Untersuchun- 
genůber dieLicinischen Christenverfol- 
gungen, 1875. 

Sv. ATHENODOR, bratr Řehoře Divo- 
tvůrce, nabyl s bratrem svým vědeckého 
vzdělání na vysokých školách v Caesarei 
Palestinské. Byl statečným hlasatelem 
víry Kristovy. Byl biskupem v Pontu. 
Byl-li mučedníkem, neví se s jistotou. 
Svátek 18. října. 

Sv. BASILISKUS, vojín a mučedník* 
v Pontu (snad v Amasii) ; dle E v Kománě 
za císaře Maximiána. Svátek jeho 22. květ- 
na (nebo také 5. března). 

Sv. ALEXANDRA, THEODOSIE, 
KLAUDIA, EUFRASTA, MATRÓNA, 
J ULI AN A a E U FEMIE ( česky Ofka) , křes- 
ťanské to ženy v Amisii (na hranici Pafla- 
gonie a Pontu na břehu Černého moře), 
prohlásily, že neodstoupí od víry křesťan- 
ské. Byly svlečeny se šatů a mrskány ; byly 
jim uřezány prsy, byly drásány, až střeva 
vyhřezla, konečně byly upáleny. Za císaře 
Maximiána. Svátek jejich 20. března. 

Sv. BASILEUS byl biskupem v Amasii 
v Pontu u Černého moře. Za jeho času 


byla u císařovny Konstancie v Nikomedii 
komorná jménem Glafyra, křesťanka. 
Císař Lucinius, chlipník, usiloval připra- 
vit! Glafyru o nevinnost. Konstancie uj ala 
se své služebnice a poslala ji na Pontus. 
Tam právě Basileus budoval chrám. Gla' 
ryfa věnovala na stavbu všecky své kle- 
noty. Císař Lucinius, dověděv se, kde Gla- 
fyra se zdržuje, dal Basilea i Glafyru do- 
pravit! do Nikomedie. Avšak než rozkaz 
byl vykonán, Glafyra zemřela. Když Ba- 
sileus byl v Nikomedii předveden, obořil 
se naň císař Lucinius, proč přechovával 
Glafyru a vyzýval ho zároveň.^ aby obě- 
toval bohům. Basileus odpověděl: „Za 
celé císařství nezradím pravého Boha.“ 
Bylsťatr. 519 nebo 325. Svátek sv. Basilea 
26. dubna, svátek sv. Glafyry 13. ledna. 

Martyrium je zaručeno historicky; ale 
akta o mučení jsou nejistá. - Gorres 1 . c. 
str. 115. - Dr. Gunther p. 63. 

Sv. ELPIDIUS, biskup v Chersonu 
v Taurii; umučen za Diokleciana; svá- 
tek 4. března. 

Sv. EUGEN, biskup v Chersonsu na 
Krymu usmrcen kolem r. 310 ; svátek 7. 
března. 

Sv. KAPITOLINA a její služka Ero- 
theidis^ mučednice v Kappadocii, za Dio- 
kleciana; svátek jejich 27. října. ^ 

Sv. EUFEMIE, mučednice v Amisu 
v Paflagonii; viz shora: Alexandra. 

Sv. DOROTA (lat. Dorothea, po česku 
také Bohdanka), byla křesťanská panna 
v Caesarei, hlavním meste kappadockém. 
Legenda výpravu je: Doro ta vynikalaboha- 
bojností, čistotou a tělesnou sličností. Za 
pronásledování křesťanů byla předvedena 


k císařskému náměstku Sapriciovi. (Po- 
dle legendy nazýval se Fabricius.) Sapri- 
cius ji vyzval, aby obětovala pohanským 
bohům a hrozil tresty, neupóslechne-li. 
Dorota však prohlásila neohroženě : „Ni- 
kdy nebudu obětovati vašim bohům, kteří 
přebývali jako my v těle smrtelném, ne- 
řestně žili a pravého Boha nepoznali. “ - 
Náměstek jí domlouval, aby se zřekla víry 
Kristovy, život svůj takto zachovala, aby 
se provdala a radostí užívala. Dorota od- 
pověděla: „Jsem křesťanka a víry Kristovy 
se nezřeknu. Za muže se nevdám, neboť 
jsem Kristu slíbila své panenství/* Sapri- 
cius dal Dorotu odvléci do žaláře a poslal 
k ní dvě sestry, Chřestu (či Kristu) a Kal- 
listu, které dříve byly křesťankami, ale 
z bázně před mukami zapřely svou víru. 
Tyto dvě dívky měly Dorotu odvrátí ti od 
křesťanské víry. Záměr náměstka Sapri- 
cia se však nezdařil. Nejen že dívky ty 
neodvrátily Doroty od víry Kristovy, ale 
i samy, slovy jejími zahanbeny a povzbu- 
zeny, znovu prohlásily, že chtějí setrvati 
ve víře Kristově a za své poblouzení či- 
nítí pokání. Náměstek dal obě sestry u- 
smrtiti v kotli, naplněném vroucí smo- 
lou. 

Také Dorota byla odsouzena na smrt 
mečem. Kráčela na popraviště, jak by šla 
na svatbu. Křesťané ji doprovázeli. Le- 
genda vypravuje dále: Byl zimní den; 
ledový vítr burácel krajem, všude spousty 
sněhu. Dorota řekla ke křesťanům ji do- 
provázejícím: „Jak pustá a nevlídná je 
země. Jak plesám, že mám vstoupiti do 
ráje, kde blaženost nikdy nemizí, kde je 
krása a blaho, jehož oko nikdy nevídalo, 


kde lilie se skví, vonné růže kvetou a sladké 
ovoce zraje.^^- Poslední slova náhodou za- 
slechl jistý Theofil, pohanský úředník, 
jenž mučeným křesťanům se rád posmí- 
val štípavým slovem. Přistoupil k Dorotě 
a se smíchem řekl: „Nevěsto Kristova! 
pošli mi z ráje, o němž mluvíš, kytici 
vonných růží a sladkého ovoce. Dorota 
vážně posměváčkovi odpověděla : „Ano, 
dostaneš, čeho si přeješ. A hled, ať jsi daru 
hoden. “ Brzo poté přistoupilo prý fc Do- 
rotě sličné pacholátko, držíc v rukou tři 
vonné růže a tři jablka, a podalo ji je se 
slovy: „Sestro milá, tento dárek posílá ti 
nebeský ženich. “ Dorota nato: „Zanes 
růže i jablka úředníku Theofilovi, neboť 
jsem mu je slíbila. “-Theofil vypravoval 
svým druhům s veselým smíchem, co 
řekl Dorotě a co Dorota odpověděla. V tom 
přišlo pacholátko a odevzdalo mu svěží 
růže a Čerstvá jablka se vzkazem, že dárek 
ten posíláDorota ze zahrady svého ženicha, 
stojíc ve svém slovu. Theofil zvážněl. Pra- 
vil si: „Celá krajina je pokryta ledem, 
zaváta sněhem, odkud se vzaly tyto růže 
a plody ?“ Srdce jeho roztálo a milost Boží 
dokonala jeho obrácení; Theofil uvěřil 
v Krista. Byl pro víru Kristovu sťat. Rok 
smrtí 505. Svátek sv. Doroty panny 6. 
února ; svátek sv. Theofila (zvaného 1 heo- 
philus Scholasticus) 6. února. 

Akta o sv. Dorotě nejsou ve všech po- 
drobnostech věrohodná. Neví se s jistotou 
o mnoho více, než že Dorota trpěla, a to 
v Kappadocii. Podivno, že u Řeků je ne- 
známa. Úcta k ní počala teprve v VII. sto- 
letí. V mnohem podobá se její životopis 
životopisu sv. Justiny (13. VII.) 


149 


Sv. GORDIUS, setník v Caesarei Kap- 
padocké byl horlivým křesťanem. Za pro- 
následováni křesťanů vyznával svou viru 
neohroženě. Sv. Basilius vzpomenul ve 
své homilii smělého Gordiova vystoupení 
v záyodišti, jehož byli svědky lidé, kteří 
- jak dodal - „jsou ještě na živě.“ Svátek 
sv. Gordia 3. ledna. 

Sv. TIMOLAUS, DIONYSIUS, RO- 
MULUS, AGAPIUS a PAUSIDES, mu- 
čedníci v Caesarei za císaře Diokleciana. 
Jsou také v Římském Martyrologiu. Svá- 
tek jejich 24. března. 

Sv. JULITA byla panna v kappado- 
ckém městě Caesarei. Byla velmi bohata 
a dobročinná. Odpůrce její si přivlastnil 
mnohé její statky věda, že Julita, jsouc 
křesťankou, nebude ho moci pohnati k sou- 
du. Julita úplně ochuzená přece jej po- 
hnala k soudu. Odpůrce její u soudu řekl, 
že Julita jsouc křesťankou nemá práva 
volati jej k soudu. Soudce uslyšev to, dal 
ihned přinést! kadidlo a vyzval Julitu, 
aby obětovala modlám. Julita však pro- 
hlásila: „Vezměte si všecky moje statky 
i můj život; raději se nechám rozsekat, 
než bych upustila od víry Kristovy. “ A 
obrátivŠi se k přítomným ženám, napo- 
mínala je : „Neodvolávejte se na svou žen- 
skou slabost; jste také k obrazu Božímu 
stvořeny . V y trvej te u víře ! “ - Soudce přiřkl 
statky Julitiny onomu lupiči, Julitu pak 
odsoudil na smrt upálením. Julita sko- 
nala, byvši zadušena kouřem. Rok smrti 
303. Svátek 30. července. 

Sv. ORESTES, křesťan v Tyáně v Kap- 
padocii ; byl umučen roku 304; svátek 
9. listopadu. 


Sv. RUFINA, mučednice v Caesarei 
Kappadocké; svátek 31. srpna. 

Sv. JULIA, panna a mučednice v An- 
cyře v Galacii; svátek 17. května. 

Sv. THEODOTUS (po česku Bohdan), 
narodil se v Ancýře v Galacii, oženil se 
a zařídil sobě živnost hostinskou. Vedl 
bezúhonný život; mnohé židy a pohany 
přivedl k víře Kristově. Za pronásledo- 
vání křesťanů stala se hospoda jeho všem 
ustrašeným křesťanům útočištěm, ba ko- 
stelem. Theodot byl jim ochráncem, lé- 
kařem, učitelem, rádcem a po jejich mu- 
čednické smrti hrobařem. Byl podporo- 
vatelem chudých a utiskovaných. Maje 
na sobě roucho hostinského, byl takořka 
biskupem věřících. 

Tehdy nikdo nebyl jist životem. Císař- 
ský náměstek Theoteknus uvěznil sedm 
křesťanských panen, starších to žen, a 
rozkázal, že mají býti zneuctěny od ne- 
zvedené chasy. Jména těchto žen jsou: 
Tekusa (která odchovala Theodota), A~ 
lexandra^ Faina^ Klaudia^ Eufrasia^ 
Matróna a Julita. Již vojínové se chy- 
stají tropiti si s nimi žerty. Teusa padla 
před zbůjníkem, který si nejdi vočeji vedl, 
na kolena a zaprosila: „Synu, co chceš? 
Vidíš přece, že jsme všecky zničeny stá- 
řím, postem a nemocemi. Mně je 70 
let, průvodkyně moje také nejsou mno- 
hem mladší. Bylo by hanbou, chtíti tro- 
piti kratochvíli s našimi těly, mrtvo- 
lám podobnými. Pohled na moje še- 
diny! Nedojme-li tě pohled ten? Snad 
máš matku v mém stáří. Smiluj se; ne- 
chceme nic, než abys nás nechal pla- 
kali. Bůh ti to odplatí, smiluješ-li se.“ 


150 


Těmi slovy byli vojíni zaraženi a zahan- 
beni a odešli. 

Brzo poté všecky tyto ženy byly sťaty, 
mrtvoly pak byly hozeny do vody. Theo- 
dot vytáhl bezhlavé jejich mrtvoly a po- 
hřbil je. Císařský náměstek byv o tom 
zpraven, dal Theodotapředvésti před soud 
a vyzval ho, aby obětoval bohům. Theo- 
dot odpověděl: „O tvých bozích sluší 
z hanby raději ani nemluviti. Jupiter, 
nej vyšší váš bůh, tropil se ženami i s chlap- 
ci neřestně věci; svého otce Saturna za- 
bil; svou matku Rheu si vzal za ženu a 
zplodil s ní Persefonu, ke které také za- 
hořel nečistou láskou ; podobně se zacho- 
val i ke své sestře Junoně. Apollo zne- 
ucti] svou sestru u oltáře. Podobně jed- 
nal Mars s Venuší, Vulkán s Minervou. 
Kdyby dnes někdo takových zvrhlostí se 
dopouštěl, zdaliž by nemusil býti potre- 
stán? A vy schvalujete tyto neřesti? Ne- 
stydíte se klanět se bohům? Ale Kris- 
tus Pán, Syn Boží, zázračným způsobem 
se stal člověkem, aby lidstvo vykoupil ; zá- 
zraky činil ; ukřižován byv vstal z mrtvých , 
náš Pán a budoucí soudce... tak se jal 
hájiti víry Kristovy. 

Theodot byl pálen pochodněmi; zuby 
mu byly vyraženy; když ho položili na 
žhavé střepiny, cítil takovou bolest, že 
vzýval Krista Ježíše o úlevu a silu. Po- 
sléze byl sťat. Rok smrti 505. Svátek sv. 
Theodota a jmenovaných mučednic 18. 
května. 

Akta dle Franchi de Cavalieri nejsou 
zaručeně pravá; ale jádro mučednictví 
Theodotova jezajisté historické (Harnack 
480). Dr. Gůnther 1 . c. p. 2 i . 


Sv. PLATO, křesťan v Ancyře v Ga- 
lacii, byl položen na rozpálenou železnou 
plotnu a svrchu poléván vroucím olejem 
smíšeným se smolou. Roku 502. Svátek 
22. července. 

Sv. PAPAS, křesťan (podle K biskup) 
v Lerandě v Lykaonii,byl za císaře Ma- 
xi miana mrskán; pak byl obut do stře- 
víců, do nichž natlučeno ostrých hřebí- 
ků, a nucen, aby před vozem císaře Ma- 
ximiana běžel z Lerandy až do Seleucie, 
takže pod fíkovém stromem zemdlen klesl 
a skonal; (podle jiných pověsili jej na 
fíkový strom, na němž vypustil duši). 
Svátek sv. Papy 16. června. 

Sv. EUSTOCHIUS, rodem Řek, kněz 
v Lystře, byl umučen za císaře Maximi- 
ana. Svátek 25. června. 

Sv. PROB A pokřtěna od sv. Eustochia, 
mučednice, svátek též 25. června. 

Sv. CYRENIA a sv. JULIANA, mu- 
čednice v Tarsu v Kilikii; svátek 1. li- 
stopadu. 

Sv. AFRODISIUS, mučedník v Tarsu ; 
rok smrti 304. Svátek 28. dubna. 

Sv. KOSMAS a sv. DAMIAN narodili 
se podle legendy v Arábii a byli vychováni 
v Sýrii. Matka jejich Theodora (nebo 
Theodota) měla kromě nich ještě tři syny: 
Anthima, Leoncia a Euprepia.Vychovala 
pečlivě všecky své děti ve víře Kristově. 
Kosmas a Damian se vyučili umění lékař- 
skému a přebývajíce v Aegeji (v Kilikii), 
provozovali své umění s úspěchem. Byliť 
nejen dovednými lékaři, ale i nábožnými 
a horlivými křesťany. Cestou, k nemoc- 
ným modlívali se za ně, a vyzkoumavše 
původ a podstatu nemoci, nejen léčili ne- 


duhy tělesné, ale také snažili se oblažiti 
duše nemocných útěchou náboženskou. 
Povzbuzovali nemocné k pokání a oži- 
vovali v nich víru a důvěru v Boha. Po- 
hany pak hleděli naklonitik víře Kristově. 
Jsouce nezištní, nebrali peněz ani jiných 
odměn za svoje lékařské služby a proto 
byli nazýváni „anargyry^\ t. j . muži peněz 
nepřijímajícími. Takto byli sv. bratří ne- 
jen šlechetnými lidumily, ale i neúnav- 
nými šiřiteli pravdy Kristovy. Jejich váž- 
nost byla u křesťanů i u pohanů veliká; 
ale tím větší byla závist a nenávist kněží 
modloslužebných, kteří dosud byli zaklí- 
návali nemoci pohanů a kteří pohanům 
podávali věci pověrečné proti chorobám. 

Za doby Dioklecianovy byli udáni u cí- 
sařského náměstka Lysiáše v Kilikii, že 
jsou nepřáteli bohů. Lysiአpředvolav je 
tázal se jich, jak se jmenuji, odkud jsou 
a jakého jsou náboženství. Kosmas odpo- 
věděl : „Narodili j sme se v Arábii ; j á zovu 
se Kosmas, tento jest můj bratr Damian. 
Máme pak ještě tři bratry. Jsme lékaři a 
křesťané. Lysiአdal také tři ostatní bra- 
try přivésti a řekl jim všem: „Zapřete 
Krista a dobrovolně obětujte našim ne- 
smrtelným bohům, jinak ^budete muče- 
ním přinuceni. “ Bratří odpověděli : „Ne- 
budeme obětovati bohům lichým, protože 
jsme křesťané a protože se klaníme jedi- 
nému pravému Bohu. Muk tvých se ne- 
hrozíme.**- Lysiአje dal zprvu mučiti na 
skřipci a pak svázané vhoditi do moře. 
Avšak vlny vynesly mučedníky bez po- 
hromy na břeh. Lysiáš přičítal záchranu 
pověrečným kouzlům a dal mučedníky 
vhoditi na zapálenou hranici dříví. Když 


ani plameny jim neuškodily, dal je vladař 
stíti mečem. Rok smrti je 287 (podle D 
505). Svátek sv. Kosmy a Damiana 27. 
září. Svátek sv. Leoncia, jejich bratra, 
rovněž 27. září. 

Sv. BARLAAM (chaldejsky : Syn lidu) 
byl rolníkem z vesnice poblíž Antiochie 
a statečným křesťanem. Za pronásledo- 
vání křesťanů byl vyzván, aby obětoval 
kadidlo pohanským bohům. Odpověděl 
rozhodně, že obětovati nebude. I dali mu 
do ruky kadidlo, ruku pak drželi nad pla- 
menem, chtějíce, aby bolestí ruku otevřel 
a tak mimovolně obětoval. Když by tak 
učinil, byli hotovi pokládati to za obě- 
tování bohům. Barlaam však nepohnutě 
držel ruku nad plamenem a kadidlu ne- 
dal spadnout! do ohně. I byl odsouzen na 
smrt. Trpěl v Caesarei Kappadocké. Rok 
smrti 505. Jakou smrtí zemřel, není zná- 
mo. Hrdina Barlaam, křesťanský Mucius 
Scaevola, byl odedávna ctěn v křesťanstvu; 
sv. Basil Veliký velmi ho chválí ve svých 
řečech. Svátek sv. Barlaama 1 9. listopadu. 

Sv. HIERON byl za vlády Dioklecia- 
novy sťat. Chválí se jeho něžná láska 
k matce. Byl rodák kappadocký, ale dotrpěl 
v Melitině u Eufratu. Svátek 7. listopadu. 

Sv. JIRI (řecký: Georgios) pocházel 
z urozených rodičů v Kappadocii. Otec 
jeho zemřel smrtí mučednickou; jeho 
matka se odstěhovala po smrti manže- 
lově se synáčkem do své otčiny Pale- 
stiny. Jiří byl povahou ohnivý a věnoval 
se stavu vojenskému. I jako vojín zůstal 
ctnostným a bohabojným vyznavačem 
Kristovým. Záhy byl povýšen na hodnost 
plukovníka v císařském vojsku. 


152 



kamenování sv, stepána 


Císař Dioklecian sídlil tehdy v Niko- 
medii. Když vzniklo pronásledování křes- 
ťanů, plukovník Jiří se odebral k císaři 
Dioklecianovi a neohroženě vyznal svou 
víru řka: „Císaři a shromáždění rádcové ! 
Jak dlouho ještě budete pronásledovati 
křesťany, kteří jsou věrnými poddanými 
říše ? Křesťané se modlí za císaře a za vlast, 
ale mrtvým modlám nemohou oběto váti . 
Císař a rádcové byli ohromeni, že vysoký 
důstojník takto mluví. Císař prohlásil 
slova ta za velezradu a kázal Jiřího uvěz- 
niti. Po několika dnech ho povolal k sobě 
a snažil se ho pohnouti sliby a hrozbami 
k odpadu od Krista. Jiří odpověděl: „Cí- 
saři! co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím 
mi hrozíš, toho se nelekám, a hájil své 
víry křesťanské jako pravý křesťanský bo- 
hatýr, ač věděl, že ho čeká mučednická 
smrt. 

Na rozkaz císařův byl Jiřímu na hrdlo 
zavěšen těžký kámen, tělo jeho bylo drá- 
sáno kolem, na němž byly připevněny 
hřeby. I poslední pokus přinutit Jiřího 
k modloslužbě zůstal marný. Jiří byl pak 
odsouzen na smrt mečem. Na popravišti 
se modlil za obrácení pohanů, až skonal 
pod mečem katovýmr. 505. - Jeho mučed- 
nictví je historické; to dokazují mezi ji- 
ným chrámy v Trachonitis, zbudované 
k jeho poctě (Dr. Gůnther str. 25). Akta 
o sv. Jiří sepsaná od ariánů nejsou však 
zaručená. Bollandisté o nich praví: „ Acta 
s. Georgii qualiacumque fabulam potius 
quam historiam videri.“ 

Sv. Jiří byl vždy ctěn jako jasný vzor 
bojovníka za víru a ctnost křesťanskou. 
Zobrazuje se jako mladistvý sličný rytíř 


v plné zbroji na bujném oři, an kopím 
potírá lítou saň před ním se svíjející. Toto 
vypodobnění je symbolické. Saň značí 
bud zlého ducha, odvěkého nepřítele lid- 
stva, nebo staré pohanství. Někdy bývá na 
obrazech sv. Jiří zobrazena ženská postava. 
Značí duši sv. Jiří; podle jiných značí 
Alexandru, o níž nahoře je řeč. V řecké 
církvi Jiří sluje Megalomartyr t. j. vele- 
mučednik. Svátek sv. Jiří 24. dubna. 

Sv. ALEXANDRA, manželka císaře 
Diokleciana, byla svědkyní muk svátého 
Jiří ; prohlásila, že je křesťankou, i byla té- 
hož roku 303 v Nikomedii sťata. Podle ji- 
ných zemřela na cestě na popraviště nebo 
v žaláři {St). Její dvořané Apollo^ Isacius, 
Kodrat byli pro víru usmrceni; Kodrat 
byl sťat, Apollo a Isacius byli hladem 
umořeni. Rok smrti jejich udává St. 303. 
Svátek sv. Alexandry i ostatních jmeno- 
vaných 21. dubna. 

Sv. EUSEBIUS (po česku Smil) byl . 
duchaplný kněz palestinský, který horlivě 
konal svůj úřad a neúnavně hlásal viru 
Kristovu. Náměstek císařůvMaxencius dal 
si Eusebia předvolat! a vyzval ho k modlo- 
službě řka: „Vol si, co chceš! buď obětuj 
bohům nesmrtelným, anebo, budeš-li se 
zdráhati , dám tě za živa upáliti . -Euseb od- 
pověděl : „ Je proti zákonu Božímu i proti 
rozumu, klaněti se dřevu a kamenu. - 
Náměstek řekl : „ Vy i. řesťané jste svéhlaví 
lidé ; smrti dáváte přednost před životem,^ 
a dal Eusebia natáhnout! na skřipec a tělo 
jeho drásati železnými drápy. 

Stařičký Eusebius hrdinně snášel tyto 
muky modle se : „Pane Ježíši Kriste, tobě 
náležíme, ať jsme živi nebo mrtvi.^^Touto 


155 


nezlomnou statečností Maxenc popuzen 
rozkázal, aby ho biřicové vedli k upálení. 
Vida, že Eusebius klidně kráčí na smrt, 
podivil se náměstek a řekl mu: „Nepo- 
chopuji, že tak zatvrzele a odhodlaně jdeš 
na smrt. Rozmysli sobě, a daruj i ti život. “ 
- Eusebius věda, že císař Dioklecian v tu 
dobu ještě nevydal nějakých zákonů proti 
křesťanům, odvolal se k císaři. Maxenc 
dal tedy Eusebia odvésti do žaláře a psal 
císaři list: „Pane, přiveden byl ke mně 
člověk, jenž tupí nesmrtelné bohy a pro- 
hlašuje, že se jim nebude klaněti ani úctu 
vzdávati obrazu a jménu tvému. “ 

Císař velel, aby Eusebius byl předve- 
den. Jeden zrádců poznamenal; „Pane, 
spatříš-li toho člověka a uslyšíš-li jeho 
slova, budeš na své mysli omámen a změ- 
něn. Jakže ?“ tázal se císař ; „ten člověk 

že by dovedl změniti mou mysl Nejen 
tvou mysl, ale i smýšlení všeho lidu,“ 
zněla odpověď. Císař rozkázal, aby Euseb 
byl do Nikomedie předveden. Euseb byl 
předveden před císaře a všichni přítomní 
byli zjevem jeho zaraženi ; bylť Euseb cti- 
hodný kmet; celá postava mučením ne- 
zlomená budila úctu, ve tváři bylo zří ti 
laskavost i odhodlanost. Císař Dioklecian 
dlouho hleděl na velebného kmeta a řekl 
mu vlídně: „StarČe, neboj se, rád bych 
tě zachránil. - Euseb odpověděl: „Zá- 
chrany nečekám od lidí, nýbrž od svého 
Boha. Ty, o císaři, vynikáš sice mocí a 
důstojností nade všecky ostatní lidi. Ale 
přece jsi smrtelný člověk. Nebojím se 
vyznati, co jsem vyznal už dříve: Jsem 
křesťan, a klaním se jedinému pravému 
Bohu.“- Císař obrátiv se k Maxenciovi, 


řekl : „Neshledávám žádné viny na tomto 
člověku; vždyť praví, že se klaní bohu..‘‘ - 
Maxencius pravil; „Nemyl se, o císaři! 
Eusebius nemyslí na Joviše nesmrtelné- 
ho, nýbrž míní jakéhosi Krista.^ - Císař 
rozkázal: „Vezmi tohoto starce; nechci 
ho souditi ; učiň s ním, co podle zákonů 
sluší. “ Maxencius ještě jednou vyzval Eu- 
sebia, aby se odřekl víry Kristovy; a když 
Eusebius neuposlechl, Maxencius dal ho 
mečem popraviti. Rok smrti kolem 290, 
svátek 14. srpna. Dlužno rozlišovat!: sv. 
Eusebius, kněz římský, žil za doby císaře 
Konstancia; potíral horlivě arianismus. 
Svátek jeho je též 14. srpna. 

Sv. TARAK (Tarachus), PROBUS a 
ANDRONIKUS, křesťané vTarsu (nařece 
Cy dnu v Kilikii) , byli předvedeni k soudu. 
Soudce Maxim se tázal Taraka: „Jak se 
jmenuješ?^^-„Jsem křestan.^^- „Ušetři si 
toho bohaprázdného vyznání a řekni^ jak 
se jmenujeŠ?“-„ Jsem křesťan. “-„Rozbijte 
mu čelist, aby nedával převrácené odpo- 
vědi. “-Tarak: „Chceš-li vědětimé jméno 
po rodičích, jmenuji se Tarachus, jsem 
Vysloužilý vojín, římský měšťan, a že jsem 
křesťan, žádal jsem o propuštění z voj- 
ska. “ - „Já tě přivedu k rozumu, “ a dal 
ho mrskati. - Probus byl též mrskán leže 
na skřipci, ale Maxim poručil, aby byl 
obrácen a mrskán na břicho. - Mnozí di- 
váci vidouce známky utrpení - Probus byl 
oslepen - počali reptati. Ale Maxim dal 
jejich jména zapsati a prohlásil, že je bude 
stíhati za příčinou protistátní demonstra- 
ce. Tarak, Probus a Andronikus byli po- 
sléze sťati. Rok smrti je bezpochyby 504. 
Akta o nich náležejí k nej starším a nej- 


154 


vzácnějším památkám křesťanského sta- 
rověku. Ruinart je vydal podle řeckého 
textu. Svátek sv. Taraka, Proba a Andro- 
nika 11. října. 

Sv. KLEMENT, biskup ancyrský, byl 
za pronásledováni křesťanů císařem Dio- 
kleci anem m učen , rozli čný mi m e s ty s m ý- 
kán a posléze v Ancyře sťat. Řekové nazý- 
vají ho Megalomartyr. Vjeho společnosti 
uvádí se častěji Agathangelus. Svátek 23. 
ledna. 

Sv. KALLIOPUS, křesťan v Pompeje- 
poli v Kilikii, byl r. 304 obráceně na kříž 
přibit a na kříži skonal. Jeho matka při- 
chvátala, objala jej a držíc jej v objetí, 
skonala. Svátek 7. dubna. 

Sv. ZENOBIUS byl dříve lékařem, pak 
biskupem. On i jeho sestra Xenohia byli 
za císaře Dibkleciana v městě Aegei (v Ki- 
likii) pro víru Kristovu usmrceni. Svátek 
jejich 31. října (srovn. str. 140). 

Sv. KLAUDIUS, sv. ASTERIUS a sv. 
NEON byli křesťanští bratří v Aegei v Ki- 
likii ; za pronásledování křesťanů byli od 
macechy udáni, že jsou křesťané. I byli 
umučeni r. 285. S nimi trpěly i dvě ženy: 
Domnina a Theonilla. Svátek 23. srpna. 

Sv. MARINUS, křesťanský kmet ana- 
zarbský v Kilikii nechtěl se zříci víry 
v Krista a proto byl sťat. Za císaře Dio- 
kleciana. Svátek 8. srpna. 

Sv. THALALEUS (nebo Thaleus po- 
dle D), lékař v Kilikii byl r. 284 umučen; 
slaví se 20. května. 

Sv. PELAGIA, panna v Tarsu v Kili- 
kii, zamítla nabídnutí k sňatku, které jí 
učinil syn soudce Simplicia; pro víru Kris- 
tovu byla pak podle rozkazu soudce Sim^ 


plicia v měděném býku rozžhaveném upá- 
lena. Rok smrti 290. Svátek 4. května. 

Sv. THEODULA, křesťanka v Ana- 
zarbu v Kilikii, byla za pronásledování 
Dioklecianova jata a pro víru Kristovu na 
cypřišovém stromě za nohy pověšena a 
železnými hřeby ubodána. Protokolista 
(commentariensis) Helladius vida j ejí stá- 
lost u víře, obrátil se ke Kristu. S Theodu- 
lou byli usmrceni Boethus, Evagrius a 
Makarius. První byl sťat, ostatní upáleni. 
Svátek jejich 5. února. 

Sv. ZOSIMUS a sv. ATHANASIUS 
byli křesťané v Kilikii. Athanasius byl 
soudním písařem (commentariensis ?). 
Oba byli umučeni r. 304, jak Bollandisté 
se domnívají. Podle řeckých menaeí Zo- 
simus a Athanasius nebyli usmrceni, ný- 
brž zemřelipozději jako poustevníci smrtí 
přirozenou. Svátek jejich 3. ledna. 

Sv. JULIANUS ANAZ ARBENUS (pro- 
tože pocházel z Anazarby v Kilikii) nebo 
také „Silix“ nazývaný, byl synem radního 
a stal se knězem. Za pronásledování křes- 
ťanů císařem Dioklecianem byly mu ví- 
no a jiné obětní dary násilím vlity a ve- 
cpány do úst. Císařský náměstek hleděl 
Juliana svésti k odpadu stůj co stůj. Celý 
rok ho držel v okovech, dal ho páliti, tělo 
jeho drásati a posléze vymyslil pro něho 
ukrutnou smrt. DaPjej se zmijemi a Štíry 
a s pískem zašiti do pytle a vhodit do 
moře. Stalo se tak v městě Aegei. Křes- 
ťané pochovali jeho tělo, jež bylo moř- 
skými vlnami vyneseno na břeh. Svátek 
sv. Juliána Anazarbena 16. března. 

Sv. DIOMEDES narodil se v Tarsu 
v Kilikii a byl pak lékařem v Niceji. 


155 


Byl lékaŤeixi tělesným i duchovním. Ne- 
spoléhal výhradně na vědu, ale vzýval 
Krista Boha o přispění. Město Niceu mi- 
loval, jako by bylo bývalo jeho rodištěm. 
Obcházel městem, aby věděl, kdo potře- 
buje jeho pomoci. I do žalářů docházel, 
aby léčil opuštěné vězně. Všeobecně byla 
chválena jeho mravní bezúhonnost a jeho 
milosrdenství ke každému Člověku, po- 
moci potřebnému. Císař Dioklecian u- 
slyŠev o něm rozkázal, aby mu byl před- 
veden. Ale Diomedes umřel na cestě a 
žoldnéřové jeho mrtvole usekli hlavu (A ). 
Podle St byl Dio medes mučedníkem vT ar- 
su. Rok smrti snad 503, svátek 1 6. srpna. 

Sv. ANTHIM byl biskupem nikome- 
dijským. Spravoval obec křesťanskou slo- 
vem i příkladem znamenitě. Za proná- 
sledování křesťanů přišli biřici, aby ho 
jali. Anthim je vyučoval ve víře a pokřtil 
je, i byl pak pro viru mučen a sťat roku 
303. Slaví se 27. dubna. 

Sv. NIKOMEDIJŠTÍ MUČEDNÍCI, 
počtem několik tisíc, shromáždili se v den 
Narození Páně na služby Boží a byli 
v chrámu dílem upáleni, dílem udušeni. 
Stalo se to asi r. 303. Svátek 25. prosince. 

S v. TROFIM a sv. THEOFIL, mučed- 
níci; svátek 23. července. 

Sv. HADRIAN (také Adrian)^ rodem 
Říman, byl důstojníkem a dvořanem na 
císařském dvoře v Nikomedii. Akta vy- 
pravuji: Hadrian vida statečnost a vytr- 
valost mučených křesťanů, dal se od nich 
poučiti o víře Kristově. Poznal, že ná- 
boženství, které má tak ctnostné a sta- 
tečné vyznavače, je pravé; uvěřil v Kris- 
ta a vyznal veřejně, že je křesťan, a že 


je odhodlán jako křesťan žiti a zemříti. 
Císař Maximian dozvěděv se o tom, po- 
volal Hadriana k sobě a rozkázal, aby od- 
volal všecko, co byl mluvil. Ale Hadrian 
stál pevně ve své víře; byl spoután a od- 
veden do žaláře. Manželka Hadrianova, 
Natalie^ která byla horlivou křesťankou 
již od svého dětství, spěchala za ním do 
žaláře, povzbuzovala svého manžela k vy- 
trvalosti, zulíbala jeho okovy i okovy jeho 
spoluvězňů. 

Po několika dnech Hadrian si vymohl 
od žalářníka dovolení odebrati se do svého 
domu a manželku svou navštíviti. Natá- 
lie dozvěděvši se, že manžel přichází, do- 
mnívala se, že Hadrian snad zapřel svou 
víru, a že byl propuštěn na svobodu. 
I nechtěla ko zprvu ani vpustiti do domu, 
teprve když ji ubezpečil, že nikterak se 
nezpronevěřilKristu, vpustila jej do domu. 
Pak vzavši plátno, vrátila se s nim do ža- 
láře a obvázala rány všech vězňů křesťan- 
ských. Když nastal den soudu, Natalie 
napomínala Hadriana ke stálosti řkouc: 
„Měj Boha na mysli a nedej se zastrašit! 
mukami. “ 

Císař Maximian dal Hadriana kyjem 
ztlouci, když se zdráhal víry se zříci; ale 
poté jal se mu vlídně domlouvat! : „Ha- 
driane, měj přece ohled na mladý svůj 
věk a na svou urozenost! Vrátím ti tvůj 
úřad a budu tobě přizniv; jen se pokloň 
bohům nesmrtelným. “ Avšak Hadrian 
zůstal stálý nejen v mukách, ale i při sli- 
bech císařových ; proto byl vržen do ža- 
láře ; tentokráte byl vlečen po ulici. Man- 
želka jeho Natalie se radovala, že manžel 
její tuhý boj opět statečně přetrpěl. Umy- 


la mu krvácející rány, namazala je mastí 
a obvázala plátnem. Aby i ostatním věz- 
ňům mohla prokázat! potřebné péče, za- 
volala si několik nábožných žen na po- 
moc. Císař dozvěděv se o tom, zakázal, 
aby ženské osoby nebyly vpuštěny do ža- 
láře. Natalie si ostříhala vlasy, oblékla 
se v mužský oděv a takto přestrojena cho- 
dila do žaláře, aby vězně ošetřovala. 

Císař rozkázal, aby křesťanům uvězně- 
ným byly ruce a nohy zpřelámány a u- 
ťaty a aby jejich mrtvoly bylý spáleny. 
Natalie doprovodila mučedníky na po- 
praviště; Hadrian byl první, jemuž údy 
měly býti usekány. Natalie obávajíc se, 
aby Hadrian, vida jiné trpěti, nezhrozil 
se muk nebo nezviklal se u víře, dodá- 
vala mu mysli a sama mu přidržela ruce 
a nohy na špalku a katové je zpřeráželi a 
uťali. Tak Hadrian i ostatní vypustili 
duši. To se stalo před r. 510. Natalie si 
ponechala jedno rámě manželovo, a když 
později ji byly činěny návrhy k novému 
sňatku,odmítala všecky nabídky.- Později 
vzavši rámě manželovo zavinuté v draho- 
cennou látku, odjela potají do Byzance, 
kdež žila v ústraní a po ctnostném životě 
dokonala svůj život klidnou smrtí. Svátek 
sv. Hadriana 8. září. Svátek sv. Natalie 
1 . prosince. 

Sv.GORGONIUSasv.DOROTHEUS 
byli dvořané na císařském dvoře v Niko- 
medii. Spravovali císařskou pokladnu a 
císař Dioklecian si jich velmi vážil. Kdvž 
Dioklecian vydal zákony proti křesťanům, 
byl dvořenín Petr [Petrus Cubicularius) 
první, jenž padl za oběť krutosti pohanů. 
Byl zmrskán a pak upálen. Gorgonius a 


Dorotheus byli svědky muk Petrových. 
Ale také na ně došlo. Byvše zavoláni k cí- 
saři, vyznali svou víru neohroženě. Gor- 
gonius řekl: „Proč, o císaři, dal jsi trápit 
věrného svého sluhu? Pro víru, kterou 
i my vyznáváme? Sloužili jsme ti spra- 
vedlivě; proč nás nenecháš sloužiti Bohu 
pravému ?“ Dioklecian sliboval, že jim 
bude přizniv, odřeknou-li se víry Kris- 
tovy. A když zůstali ve víře neoblomní, 
dal je natáhnout! na skřipec a železnými 
drápy rozdírali; do živých ran pak na- 
kapat! octa prosyceného solí. Také je dal 
položití na rozpálený rožeň a posléze roz- 
kázal, aby byli uškrceni. Tak se i stalo; 
rok smrti snad 505. Svátek sv. Petra, 
Gorgonia i Dorothea 9. září. 

Sv. B ASILISSA, panna devítiletá vNi- 
komedii, snášela muka ji způsobená s tak 
hrdinnou a radostnou myslí, že přítomný 
vladař na kolenou ji odprošoval a že pro- 
hlásil ochotu k víře křesťanské. Basilissa 
zemřela od ran. Svátek 5. září. 

Sv. EUFRASIE, panna nikomedijská, 
žila za času sv. biskupa Anthima, jehož 
svátek je 27. dubna. Legenda vypravuje: 
Za pronásledováni křesťanůbylaEufrasie 
vyzvána, aby obětovala pohanským bo- 
hům. Odmítla. Byla odevzdána pohan- 
skému surovci, aby ji zneuctil. Řekla 
sama u sebe : „Zůstanu li věrna víře Kris- 
tově, smrti neujdu. Ale raději podstoupím 
smrt, dokud jsem čista, nezhanobena.‘^ 
Pravila k tomu pohanovi; „Slyš, co ti 
řeknu! Neporušiš-li mé nevinnosti, dám 
ti jistý účinný lék, aby ti neuškodil meč 
ani šíp. Pohan svolil. Eufrasie rozpustila 
svíci v oleji, připravila masť a natřela si 




mastí tou hrdlo i šili. „Nyni,“ řekla k ně- 
mu, „abys poznal účinnost masti, chop se 
meče a vší silou tni mne do šíje.“- Pohan 
poslechl, ťal ji mečem a Eufrasie klesla 
mrtva k zemi, zachránivši takto panen- 
skouči''tQtu.Sváteksv. Eufrasie i 9. ledna. 

Sv. ANICET, velmož (comes; přednos* 
ta dle A) nikomedijský, vytkl císaři Dio- 
klecianovi, v Nikomedii dlícímu, jeho 
ukrutnost proti křesťanům. Dioklecian 
dal Aniceta pro neohrožené vyznání viry 
býkovcem biti. Photinus^ synovec Anice- 
tův,vidamučenéhoAniceta,přiběhlkně- 
mu a před celým shromážděním jej po- 
líbil. Anicet i Fotinus byli pak pro víru 
mučen i a umřeli v žaláři (dle K byli v roz- 
pálené peci usmrceni). Rok smrti 504 
nebo 505. Svátek jejich 12. srpna. 

Sv. EUTHYMIUS byl za pronásledo- 
vání Dioklecianova v Nikomedii sťat. Svá- 
tek 24. prosince. 

Sv.EULAiVlPKJS horlivý křesťan v Ni- 
komedii Bithynské, strhl listiny obsahu*- 
jící císařské rozkazy o pronásledování 
křesťanů se zdí a bran městských. Za to 
byl jat. Sestra jeho Eulam.pia^ panna, u- 
slyševši o uvězněni svého bratra, přichvá- 
tala k němu do žaláře. Eulampiovi byly 
oči vypíchány. Po dlouhém mučeni byli 
oba stati. S nimi bylo asi 200 křesťanů 
usmrceno. Rok smrti asi 508. Svátek sv. 
Eulampia a sestry jeho 10. října. 

Sv. EUKARPIUS, vojín a mučedník 
v Nikomedii, r. 505; svátek 18. března. 

Sv. PUBLKJS, vojín a mučedník v Ni- 
komedii, za Licinia; svátek 25. dubna. 

Sv. JUSTINA byla, jak legenda vy- 
pravuje, dcera modloslužebného kněze 


Edesia (či Edusia) v Antiochii Pisidské; 
byla vzdělávána ve vědách. Edesius po- 
znav křesťanskou víru, dal se pokřtíti. Jus- 
tina vyspěla ve sličnou pannu; pohanský 
jinoch Aglaides ji nabízel manželství. Ale 
Justina odmítla jeho návrh nejen z toho 
důvodu, že nápadník byl pohan, ona však 
křesťanka, nýbrž i proto, že slíbila Bohu 
ustavičné panenství. Aglaides ji chtěl zí- 
skat! stůj co stůj, dary nebo násilím. 

Tehdy žil v Antiochii čaroděj jménem 
Cyprian. K tomu se utekl Aglaides se žá- 
dostí, aby tajemným svým uměním mu 
získal srdce Justinino. Čaroděj se poku- 
sil ihned vyplnit! jeho žádost a obvyklý- 
mi svými pomůckami kouzelnickými do- 
volával se pomoci zlého ducha, ale ni- 
koliv, aby Justinu získal pro Aglaida, 
nýbrž aby ji získal pro sebe, neboť sám 
zahořel k ní láskou. Justina dozvěděvši 
se o nástrahách jí činěných, vzala úto- 
čiště k modlitbě; zvláště vroucími slovy 
prosívala Matku Boží řkouc ; „ Panno čis- 
tá, panně přispěj na pomoc! Cyprian 
záhy seznal, že jeho pomůcky nic ne- 
zmohou proti křesťanské panně, a že duch 
zlý nezvítězí proti Kristu. Připadla naň 
těžkomyslnost, v zoufalství chtěl si vžiti 
život. Ale tu ho osvítila milost Boží a Cy- 
prian poučen byv ve víře křesťanské od 
kněze Eusebia, konal upřímné pokání. 
V opravdové kajícnosti rozdal své statky 
chudým a spálil kouzelnické knihy a po- 
můcky. Poté byl pokřtěn. Přijal v církvi 
zprvu pouze úřad „ostiaria“ (t. j. vrátné- 
ho); později byl knězem a snad i bisku- 
pem vAntiochii. Také Aglaides se stal 
horlivým křesťanem. 


Když vypuklo nové pronásledování 
křesťanů za císaře Diokleciana, Cyprian 
byl jat, Justina byla přivedena z Damaš- 
ku, kamž se uchýlila. Oba postaveni před 
téhož soudce. Soudce Eutolmius dal oba, 
když se nechtěli zříci víry křesťanské, 
mučiti. Cyprian byl drásán ostrými hře- 
beny, Justina byla býkovcem mrskána. 
Muka nezviklala jejich víry. Cyprian řekl, 
že muka je povedou k slávě věčné! „Je-li 
tomu tak,^^ smál se soudce, „mohu-li tě 
přivésti do vašeho nebe, nepřestanu tě 
mučiti. “ Hrozbu svou vykonal; poté po- 
slal oba mučedníky k císaři Diokleci- 
anovi do Nikomedie. Ten rozkázal, aby 
byli sťati. Na popravišti Cyprian obávaje 
se, aby Justina neochabovala ve stateč- 
nosti, postavil ji před sebe, aby byla dříve 
sťata. Tu přistoupil k Cyprianovi jistý 
Theoktist a políbil jej, naznačuje tím, že 
je též křesťanem. Byl ihned zároveň s Cy- 
prianem sťat. Rok smrti je snad 504. 
Svátek sv. Cypriana, sv. Justiny a sv. The- 
oktista 26. září. Cyprian bývá často za- 
měňován s Cyprianem biskupem a mu- 
čedníkem; sám Řehoř Nazianský tak u- 
činil. - 

Sv. LUCIAN se narodil v syrském mě- 
stě Samosatě (na řece Eufratu) z křesťan- 
ských rodičů, od nichž byl ve víře křes- 
% ťanské vychován. Vzdělal se v posvátných 
vědách a byl v Antiochii vysvěcen na kně- 
ze. Založil tam školu a přednášel výklad 
Písma svátého. Protože poznal, že řecký 
překlad Starého Zákona, řečený Septua- 
ginta, byl od bludařů valněporuŠen, opra- 
vil tento překlad podle původního jazyka 
hebrejského, jejž dobře znal. Také knihy 


Nového Zákona uspořádal. Tehdy Lucian 
upadl nevědomky a ne úmyslně do blu- 
dů, jež o Božské Trojici proslovil biskup 
antiochijský, Pavel Samosatský, Bludaři 
byli z Církve vyobcováni. Lucian poznal 
své bludy, zřekl sejich a smířil ses Církví. 

Když vypuklo pronásledování křesťanů 
za císaře Diokleciana, byl také Lucian 
po nějakou dobu držán v žaláři nikome- 
dijském. Ale byl opět propuštěn. Tehdy 
sepsal obranu víry křesťanské a odevzdal 
ji pohanskému soudci. V této obraně zmi- 
ňuje se na příklad o zemětřesení, které 
nastalo při smrti Kristově. - Lucian poží- 
val velikéúcty prosvou apoštolskou horli- 
vost a pro svůj bezu honný život. CísařMa- 
ximian chtěl ziskati Luciana lichocením 
řka: „Nemohu pochopiti, jak může člo- 
věk tak učený hlásati víru, které nelze 
dokázati.^^ Proto Lucian napsal novou 
obranu víry křesťanské. Protože zůstal ve 
víře neoblomný, byl zbičován, hladem 
trýzněn, načež mu byly nabídnuty po- 
krmy ze zvířat obětovaných modlám . Ale 
Lucian jich nepožil a víry se nezřekí, pro- 
hlásiv : „Jsem křesťan a jako křesťan jsem 
hotov i muka i smrt pro Krista trpěli. “ 
Byl odsouzen na smrt. 

Křesťané navštívili Luciana v žaláři a 
prosili ho, aby k nim naposledy promlu- 
vil a Tělo Páně jim podal. Lucian byl 
přikován, jen ruce měl volné. Křesťané 
mu položili na prsa chléb a kalich s ví- 
nem a tak Lucian konal oběť Nového Zá- 
kona a podal přítomným Tělo Páně. Hruď 
jeho byla oltářem, žalář svatyni. Druhého 
dne poté, 7. ledna 512, Lucian byl sťat. 
Svátek 7. ledna. 


159 


Sv. Jeroným překládaje Písmo svaté 
měl pilné zření k dílu Lucianovu. Lu- 
ciana veleslavného chválil nejen Jero- 
ným, ale i Jan Chrysostom. 

Sv.LUCIAN, urozený Říman, žák apo- 
štola Petra, byl poslán s jinými do Gal- 
lie hlásat slovo Boží. Tam byl kolem roku 
120 sťat. Svátek 8. ledna. 

Jeho společníci prý byli Maximian, Ju- 
lián a také Dionysius. Byl-li však Diony- 
siusspolečníkLucianův, nemohl býti Lu- 
cian žákem Petrovým, leč že by se pra- 
vilo, že Lucian hlásal víru, kterou hlá- 
sal Petr. Lucian přisel tedy do Gallie (a 
sice doBeauvais) budza Domiciana nebo 
za Diokleciana; smrt jeho udála se tedy 
buď, jak řečeno, r. 120, nebo kolem 503. 

Sv. ANTONIE, křesťanka v Nikome- 
dii v Bithynii, byla za císaře Diokleciana 
ukrutně mučena; po tři dni visela pově- 
šena jsouc za jedno rameno, načež úpěla 
dva roky v žaláři. Posléze byla r. 303 ( ?) 
upálena. Slaví se 4. května. 

Jiná sv. ANTONÍNA, křesťanka v Ni- 
ceji, starodávném městě nad jezerem As- 
kanským, 11 mil od Cařihradu, byla za 
císaře Diokleciana svlečena, bičována a 
na rozpáleném rožni mučena; posléze 
byla v pytli (Martyrolog. řim. praví : in 
vaše quodam) pohřížena do jezera a nto 
pěna. Svátek její 1. března. 

Sv, SERGIUS byl dvořeninem buď 
v Římě nebo v Nikomedii. Jako křesťan 
byl předveden k soudu. Soudce Sapricius 
mu řekl se smíchem : „Vy křesťané mlu- 
víte o Kristu jako o Bohu. Nuže! proč 
vám nepomůže? Dám ti utiti hlavu, abys 
vešel do života věčného, jimž se honosíš. 


Sergius vytrval neohroženě ve víře a Sa- 
pricius vynesl rozsudek; „Sergius, který 
bohů nectí, císaře neposlouchá, budiž 
sťat.“ Tak se i stalo. Rok smrti 304. Svá- 
tek 24 února. 

Sv.STRATON,FrLIPaEUTYCHIUS, 
křesťané v Nikomedii v Bithynii. Při 
hrách divadelních dovozovali hnusnost 
pohanských herdivadelnlch a modlosluž- 
by. Za to byli upáleni roku 303. Svátek 
jejich 17. srpna. / 

S v . EU K AR Pí G S, vo j i n u mučený v N i- 
komedii kolem r. 303 ; svátek 18. března. 

Sv. FILOTHER, mučedj^ík nikome- 
dijskýza Diokleciana; svátek ig. května. 

Sv. GLYGERIUS, mučedník v Niko- 
medii; r. 503; svátek 21. prosince. 

Sv. ISAGIUS, křesťan nikomedijský ; 
byl r. 303 umučen hladem. 

Sv. AUTONOM, biskup, mučedník 
v Bithynii; f 303; svátek 12. září. 

Sv. JULIÁNA pocházela z bohatých 
rodičů pohanských v Nikomedii. Vyspěvši 
vesličnou pannu, byla chloubou a radostí 
svých rodičů. Pilně čítala spisy mudrců a 
básníků řeckých. Ale ty neukájelyjeji ve- 
dychtivosti. Šlechetná mysl její prahla 
po pravdě, ale pravdy nenalézala v pově- 
rách a bájích pohanských. Panenská její 
mysl se štítila neřestí, o nichž se dočítala 
v pohanském bájesloví. Odvrátila se od 
bludů modlářských a snažila se poznali 
víru křesťanskou. Byvši vyučena v prav- 
dách křesťanských, uvěřila celou duší 
v Ježíše Krista, dala se pokřtili a stala 
se horlivou křesťankou. 

Pověst o její vzdělanosti a sličnosti a 
o jejím bohatství přilákala nejednoho 


160 





UMUČENÍ SV. ONDŘEJE 


jinocha, že se ucházel o její ruku. Bohatý 
a urozený Eleusius požádal rodičů Juliá- 
niných o její ruku, a rodiče ochotně svo- 
lili. Avšak Juliána prohlásila, že se ne- 
míní provdati. Otec pokládaje zdráhání 
dceřino za mladickou blouznivost, do- 
mlouval jí laskavě řka : „Považ, dcero, že 
jsimým nej milejším dítětem, mou radostí 
a útěchou. Způsobilas mi jednu bolest, 
když jsi se zřekla nesmrtelných bohů a 
když jsi se stala křesťankou ; druhé bolesti, 
kdybys pohrdla bohatým a ušlechtilým 
jinochemEleusiem, bych ani nesnesl. Sa- 
ma si maříš svou skvělou budoucnost. “ 
- Juliána hluboce dojata laskavými slovy 
svého otce odpověděla: „Otče milý! Kte- 
rak bych mohla ruku svou spojiti s rukou 
pohana, kteiý obětuje lichým bohům? 
Kterak bych mohla život svůj spojiti se 
životem muže, který je ve věcech viry, 
týkajících se ducha i srdce mého, názorů 
zcela protichůdných? Vždyť by život náš 
byl ustavičným soubojem ! Rozdvojenost 
ve víře vedla by ke stálým různicím! Jen 
v Kristu je manželství posvátným a mi- 
lostiplným svazkem dvou lidských srdcí 
Otec v duchu uznával pravdivost slov 
dceřiných, ale proto jí přece nepřestal 
domlouvati. Juliána vzkázala Eleusiovi: 
„Věříš-li v Boha mého a jsi-li ochoten 
dáti se pokřtili a klaněli se Bohu Otci 
i Synu i Duchu Svatému, podám ti svou 
ruku. Nedi, hledej si jinou nevěstu.^* Eleu- 
sius uražen odmítnutím, žádal otce Ju- 
liánina, aby ji přemluvil. Otec upo- 
slechl a líčil Juliáně, že Eleusius má 
šlechetné a ryzí srdce a že k ní chová 
upřímnou lásku. Ale ani tehdy Juliána 


se nedala pohnouti ke sňatku s pohanem. 
Odpověděla, že láska ženichova, byť byla 
sebe horoucnější, jest jen pozemská, a že 
mu podá ruku jen tehdy, očistí-li a posvě- 
tí-li tuto pozemskou lásku vírou v Krista 
Ježíše. 

Poté rozhněval se otec a čeho nedosáhl 
po dobrém, chtěl dosici po zlém. Zmrskal 
Juliánu a křičel: „Budeš-li pak se kla- 
něli bohům nebo ne? Proč se jim nekla- 
níš?^^ - „Protože v ně nevěřím, “ zněla 
odpověď; „jsou hluší a němí. Klaním se 
toliko Bohu pravému. Tu otec uvrhl 
dceru do vězení a sužoval ji hladem. Také 
láska Eleusiova se proměnila v zuřivou 
nenávist; pohnal Juliánu k soudu a ob- 
žaloval ji, že je křesťanka. Vladař ji dal 
obnažili a pak rozkázal pannu studem se 
zardívající na zemi hoditi a mrskati. 
Mrskal ji tak ukrutně, že tři vojínové se 
v mučeni vystřídali. Poté ji pálili po- 
chodněmi a sťali ji mečem, Rok smrti 
asi 505. Svátek sv. Juliány 16. února. 

Sv. CYRIAKA, mučednice nikome- 
dijská; ý snad 505; svátek 7. července. 

Sv. MARCELLINA, mučednice niko- 
medijská za císaře Diokleciana; svátek 
její 22. února. 

Sv. ELEUTHERIUS byl v Nikomedii 
pro víru upálen. Svátek 2. října. 

Sv. MARIAN byl v Nikomedii snad 
roku 503 umučen; svátek 17. října. 

Sv. PANTALEON (původně řecký: 
Panteleéraon t. j. Všeslitovnlk) pocházel 
ze vzácného rodu v bithynském městě 
Nikomedii. Otec Eustorgius byl pohan, 
matka Eubula byla křesťanka. Eubula 
vštípilasvému synu Pantaleonovi do srdce 


161 


símě víry Kristovy. Ale když matka záhy 
zemřela, tu křesťanská víra synu pone- 
náhlu ze srdce vyvanula. Pantaleon se 
věnoval vědám lékařským a vyučiv se 
umění lékařskému, provozoval je s veli- 
kým úspěchem, tak že pověst o něm se 
víc a více šířila. Pantaleon přisel i na 
císařský dvůr Maximiana Galeria a v tu 
dobu se stalo, že přízeň světská oslnila 
mladého lékaře, tak že víra v duši dří- 
mající zapřel. 

Legenda vypravuje dále: Pantaleon 
chodě do lékařské školy měl denně cestu 
mimo domek, ve kterém přebýval stařič- 
ký kněz křesťanský Hermolaus s něko- 
lika soudruhy. Ze se lito mužové často 
vídali, došlo mezi nimi, ač byli nestej- 
ného stáři, k rozmluvám a přátelským 
rozhovorům. Kdysi Pantaleon v důvěrné 
řeči se přiznal stařičkému svému příteli: 
„Má zesnulá matka byla horlivá křesťan- 
ka, chovám ji stále ve vděčné paměti, 
slova její ozývají se ustavičně v mé duši; 
ale podle přání svého otce přidržuji se 
náboženství státního, abych, bude-li mi 
štěstí přáti, stal se osobním lékařem císaře 
Maximiana Galeria. “ - Hermolaus jal se 
nejprve mluvili o vědě lékařské. „Čemu 
se učíš ve škole lékařské?^Sázalse.-„Učim 
se vědám Aeskulapovým, Hippokratovým 
a Galénovým. Až je budu dokonale znáti, 
budu moci léčili lidské nemoci. “ Hermo- 
laus pravil : „Všecka ta věda Hippokratova 
a Galenova je skrovná. Jest jeden lékař, 
moudřejší a mocnější nad jiné, jenž pou- 
hým slovem zázračně léčil tělesné nemo- 
ci. Avšak i duchovní nemoci uměl vy- 
léčili, jsa pomocníkem a těšitelem ve 


všech utrpeních a souženích, v živote 
i ve smrti. Jest to Ježíš Kristus. A Her- 
molaus přešel takto na obor náboženský 
a vysvětlil hlavní pravdy křesťanské víry 
dokládaje, že pohanství jeplodem zkažené 
lidské obrazotvornosti. 

Tak se rozešli. Slova Hermolaova se ne- 
minula u Pantaleona s dobrým účinkem. 
Od té doby horlivěji navštěvoval stařičké- 
ho kněze, aby s ním rozmlouval o Kristu. 
Kdysi kráčeje cestou spatřil dítě, které 
jako mrtvé leželo poblíže jedovatého hada. 
Patrně l>ylo dítě hadem uštknuto. Mladý 
lékař se ulekl, ale ihned se vzmužil a vzal 
dítě do náručí. Přišlo mu na mysl, aby 
zkusil, je-li Kristus skutečně všemohou- 
cím lékařem. Zvolal ; „Ježíši Kriste ! Jsi-li 
vládcem života a smrti, učiň, aby obživlo 
toto dítě. Stane-li se tak, uvěřím v tebe.^^ 
A ejhle! dítě obživlo v jeho náručí. Pan- 
taleon s radostí spěchal k svému příteli 
Hermolaovi, aby mu oznámil, co se stalo. 
Pantaleon uvěřil v Krista a byl od Her- 
molaa pokřtěn. 

Šťasten byl Pantaleon, poznav Krista a 
stav se údem Církve křesťanské. Jen jedna 
věc kalila jeho štěstí, a to pomyšleni, že 
otec jeho dosudtápevetmách pohanských. 
Kdysi mu přišlo na mysl, aby svému otci 
rozbil všecky jeho modly. Jen úcta k še- 
dinám otcovým ho zdržela. „Ne, “ řekl si ; 
„neučiním toho. Raději cestou rozumu, 
cestou laskavosti a trpělivosti přesvědčím 
svého otce o pošetilosti modlářských po- 
věr, tak že své modly sám zavrhne. Pan- 
taleon s úctou kotci povinnou, někdy jako 
mimochodem, někdy napolo žertem mu 
vysvětloval, že je vážného muže nedů- 


stoj no, aby věřil báchorkám pohanským ; 
též ho poučoval o pravdách křesťanských. 

Kdysi přivedli k Pantaleonovi muže 
slepého. Na otázku, čeho žádá, prosil sle- 
pec: „Prosím, abys na mně zkusil svého 
lékařského umění. Hledal jsem pomoci 
ulékařů nej vyhlášenějších, obětoval jsem 
skoro všechen svůj majetek, ale ztrace- 
ného zraku jsem nenabyl. Kéž bych opět 
viděl slunce!^* - Pantaleon řekl žertem: 
„Co mi dáš, když tě vyhojím.^ Vždyť jsi 
všechen majetek svůj dal lékařům ! “ - Sle- 
pecodpověděl:„Cokolivještě mám, všecko 
tobě dám.“- Pantaleon řekl: „ Nikoliv I 
Bůh ti vrátí zrak, a co jsi slíbil dáti mně, 
dej chudým. Do rozhovoru se vmísil 
otec Pantaleonův, řka k synovi hlasem 
výstražným: „Nepokoušej se vyléčiti to- 
hoto muže, aby ti z toho nevzešel posměch, 
když by se ti dílo nepodařilo. Pantaleon 
odpověděl: „Žádný z těch lékařů neléčil 
toho člověka způsobem, jakým léčiti chci 
já. Znám jiného, lepšího lékaře, který 
jediný může navrátiti slepci zrak.^^ Pan- 
taleon se ujal ubohého slepce, vštípil mu 
do srdce víru v Ježíše Krista. Potom vzý- 
vaje j méno Krista Ježíše, dotkl se očí slep- 
cových, a ejhle! slepec opět prohlédl, a 
nejen on, ale i otec Pantaleonův zázrakem 
tímto se obrátil k víře Kristově. 

Od té doby Pantaleon působil ještě po 
dlouhou dobu nejen jako dovedný lékař, 
ale i jako horlivý a ctnostný vyznavač 
Kristův. Léčil rány a neduhy tělesné, ale 
oblažoval také duše trpících útěchou ná- 
boženskou, poučoval je o Bohu, oživoval 
v nich důvěru v Boha napomínaje jich 
k pokání. Pohanští lékaři vzplanuli proti 


němu závistia nenávistiaudaliho u soudu 
jako křesťana. Pantaleon byl uvězněn a 
postaven před soud. Byl vyzván, aby obě- 
toval bohům. On však radostně vyznal 
svou víru v Krista Ježíše. Tázali se: „Kdo 
tě vyučil ve viře?^^- Odpověděl : ,, Hermo- 
laus.“- Herrnolaus byl ihned vyhledán 
a s ním též jeho žáci Hermippus a Her- 
Pantaleon byl zprvu mučen, pak 
přivázán k olivovému stromu a mečem 
sťat. S ním podstou pili mučednickou smrt 
také stařičký kněz Herrnolaus a křesťané 
Hermip a Hermokrates. Pantaleon nazý- 
ván byl záhy ThaumaturgosaMegalomar- 
tyr. Je patronem lékařů a náleží do sboru 
čtrnácti svátých pomocníků. Svátek sv. 
Pantaleona 27. července, svátek sv. Her- 
molaa, sv. Hermippa a sv. Hermokrata 
27. července. 

Sv. PANCHAR, učený křesťan, přišel 
za císaře Diokleciana do Říma. Stal se 
archivářem v císařském paláci. Oslněn 
přízní císařovou, zapřel viru Kristovu. 
Avšak na domluvu matčinu a sestřinu 
poznal svůj poklesek a činil pokání. Cí- 
sař dozvěděv se o tom, zavolal ho k sobě 
a tázal se ho vlídně: „Pověz mi, rozmilý 
Panchare, jsi-li křesťanem Jsem, ^^od- 

pověděl Panchar; „jsem, a lituji svého 
odpadlictví Na rozkaz císařův Panchar 
byl odveden do Nikomedie. Tamější cí- 
sařský náměstek rovněž sváděl Panchara 
řka: „Panchare, jsi mladý a krásný, ne- 
kaz si radosti, odpadni od Krista a obětuj 
nesmrtelným bohům. Budeš-li se zdrá- 
hati, čekají tě muka a smrt l‘^-„ Ano, smrt 
pro Krista, “ odpověděl Panchar, „a ta mi 
zjedná život věčný. Panchar byl sťat snad 


165 


r. 302 (nebo 303). Svátek 19. března. 

Sv. DOJS Á.T, císařský úředník na dvoře 
cisařskérn, byl jako jiní dvořané Doro- 
theus, Gorgonius, Petrus Cubicularius 
(t. j. komorník) a j. umučen roku 302. 
Svátek sv. Donáta 12. března. 

Sv. K VIRIN,mučedníkbithynský;rok 
smrti 302; svátek 12. března. 

Sv. ROGATUS, mučedník nikomedij- 
ský; rok smrti 303; svátek 24. října. 

Sv.THEOFILA,panna křesťanská v Ni- 
komedii, byla usmrcena za císaře Maxi- 
miana; s ní i někteří císařští úředníci na 
př. sv. Indis, císařský komoří, sv. Euthy- 
minius, sv. Glycerius, sv. Domna, bývalá 
kněžka pohanská. Svátek jejich je 28. 
prosince. 

Sv. ZENO, křesťanský vojín v Niko- 
medii, pousmál se vida modioslužebné 
úkony. Za to mu byly vyraženy zuby a 
po dlouhém mučení byl sťat. Rok smrti 
303. Je také v Ílím. Martyrologiu. Svátek 
sv. Zenona 22. prosince. 

Sv.SOSTHENESasv.VIKTOR zChaP 
cedonu v Bithynii byli svědky mučednic- 
ké smrti sv. Eufemie a uvěřili v Krista. 
Proto byli odsouzeni na smrt : byli uzav- 
řeni do sudu a upáleni. Rok smrti 302. 
Svátek sv. Sosthena a Viktora 10. září. 

Sv. AKVILINA, panna v Bithynii, 
snad v městě Byblos (podle jiných v Byb- 
losu ve Fénicii na břehu Středozemního 
moře), byla teprve dvanáctiletá, ale hor- 
livě vyznávala víru křesťanskou. Prokon- 
sul Volusian ji dal roku 293 předvésti, 
a když se nechtěla zříci viry Kristovy, 
dal ji do tváře biti, rozkázal, aby jí byly 
vráženy háky do uší; tak byla různým 


způsobem mučena. Když měla býti sťata, 
padla mrtva k zemi. Ale i mrtvé kati sťali 
hlavu. Rok smrti 293. Svátek 13. června. 

Sv. CINDEUS (či Syndeus), kněz mu- 
čedník v Šidě (v Pamfylii), zemřel kolem 
r. 303. Svátek 11. července. 

Sv. THEODOTA (česky Bohdanka), 
mladá vdova křesťanská, pocházela z Ni- 
cee v Bithynii. Měla tři syny, ž nichž 
jeden se jmenoval Evodius.Meslskýpřed- 
nosta chtěl sličnou tu vdovu za manželku. 
Theodota odepřela. Jako křesťanka byla 
pak ztlučena a měla býti násilně zne- 
uctěna ; od zneuctěni byla uchráněna po- 
divuhodným způsobem. Posléze byla i se 
svými syny upálena. Trpěli za císaře Dio- 
kleciana. Svátek sv.Theodoty 2. srpna. 

Jméno její vyskytuje se i v životopisu 
sv. Anastázie Římské. 

Sv. MENODORA, METRODORA a 
N YMFODOR A byly sestry, panny a mu- 
čednice v Bithynii. Menodora byla první 
pro viru mučena; ruce i nohy jí byly 
zpřeráženy , až skonala ; Metrodoře rozbili 
tělo těžkým železem ; Nymfodora byla že- 
lezný mi drápy roztrhána. Rok smrti snad 
303. Svátek těchto sv. mučednic 10. září. 
Zprávy o nich nejsou zaručeny. 

Sv. EUFEMIA (č. Ofka), křesťanská 
panna v Chalcedonu, byla při pronásle- 
dování Dioklecianovu předhozena hla- 
dovým dravcům, z nichžto jeden ji smr- 
telně kousl, tak že svou nevinnou duši 
odevzdala Bohu {K). Svátek sv. Eufemie 
1 6. září. S ní se ctí jiní mučedníci, kteří 
trpěli v témž pronásledování, ale na ji- 
ném místě. Jest to: 

Sv. LUCIA, vdova římská, 75 roků 


164 


stará; ta byla vedena, byvši obtížena že- 
lezem, po ulicích římských. Také Gemi- 
nian, její adoptivní syn, vážený měšťan, 
pro víru Kristovu byl jat. Oba byli sou- 
časně sťati v Římě kolem r. 305. Svátek 
sv. Lucie a sv. Geminiana 16. záři. 

Bollandisté (Sept. V 209) prohlásili, 
že Akta o sv. Eufemii jsou prastará, niko- 
liv však neporušená. Eufemia byla jedna 
znej slovutnějších mučednic východních. 

Sv. MENNAS, rodem Egypťan, vojín 
za císaře Diokleciana, odebral se, složiv 
službu vojenskou, do samoty ve Frygii, 
avšak na rozkaz císařského náměstka byl 
vyhledán a trýzněn různým způsobem; 
byl vláčen po kostrbatých cestách a po- 
sléze sťat. Jeho společníci v mučednictví 
byli: Viktory Vincenc a Stefanides. Místo 
utrpení: Kotyakum (nyní Kutahyja) ve 
Frygii. Rok smrti snad 295 nebo 304. 
Svátek těchto sv. mučedníků 11. listo- 
padu. 

Sv. AGAPIT, biskup v Synnadě (ve 
Frygii) ; císař Maximian ho hleděl usmr- 
titi, avšak Agapit ušel do samoty a ze- 
mřel později smrtí přirozenou. Svátek 
sv. Agapita 24. března. 

Sv. MAREK a sv. ŠTĚPÁN, mučed- 
níci v Antiochii Pisidské; rok smrti 303. 
Svátek 22. listopadu. 

Sv. MARKÉTA (Margareta, po česku : 
Perla; Řekové ji nazývají Marinou) na- 
rodila se v Antiochii, hlavním městě Pi- 
sidie (v Malé Asii), Otec její Edesius (po- 
dle legendy: Theodosius) byl pohanský 
kněz. Matka její záhy zemřela a proto ji 
otec odevzdal pěstounce na venkově, aby 
ji vychovala. Pěstounka však byla tajná 


křesťanka a vštípila do srdce své svěřenky 
viru Kristovu. Markéta poznavši viru 
Kristovu, přilnula celým srdcem ke Kris- 
tu, dala se^pokřtíti a učinila slib ustavič- 
ného panenství. 

Markéta vyspěla ve sličnou pannu. 
Otec ji povolal do svého domu, avšak záhy 
seznal, že Markéta je křesťanka. Zhrozil 
se. Zvolal k ní: „Je-li možno věřiti, že 
ty, dcera knězova, dcera veleknězova, jsi 
křesťankou? Rci, že to není pravda, a u- 
činíš mne nej šťastnějším otcem Ano, 
jest tomu tak; jsem křesťanka. - I jal se 
jí otec líčit muka, jaká bylo křesťanům 
snášeti. Markéta v sak od pověděla; „Žádná 
moc tohoto světa mi nevyrve ze srdce víru 
v jediného, pravého Boha, a v Ježíše Krista, 
Syna jeho, jenž život svůj položil za nás.^^- 
Edesius se nenadál takového odporu a 
vzplanuv hněvem prohlásil, že Markéta 
přestává býti jeho dcerou a že bude příště 
pokládána za otrokyni. Dal ji obléci o- 
šumělé Šaty a nařídil, aby pásla dobytek. 
Kojil se nadějí, že se dcera jinak rozmy- 
slí. Markéta, vlastním otcem zavržená 
a zapuzená, nedala se zviklati ve víře 
Kristově. Neomrzele pásla dobytek, spo- 
kojujíc se chudičkou stravou. 

Jednoho dne spatřil Markétu vladař 
pisidský Olibrius a neobyčejnou sličností 
její zaujat dal se s ní do řeči ; uslyšev její 
skromné a duchaplné odpovědi, nařídil, 
aby se k němu dostavila. Markéta se u- 
lekla ; předvídala, že jí nastává těžký boj ; 
modlila se k Bohu o dar síly, aby panen- 
ství své bez porušeni zachovala. Kdyžbyla 
předvedena, Olibrius se jí tázal na jméno 
a rod řka: „Jsi-li nevolnicí nebo svobod- 


165 


nicí?‘‘- Markéta odpověděla : „U lidí slu}i 
Markéta, od křtu pak se nazývám křes- 
ťankou; pocházím z rodu svobodného. 
Olibrius pocítil žhavou žádostivost toto 
stvoření nazývati svým a proto jí řekl 
laskavě: „Že se jmenuješ Margarita a že 
pocházíš ze svobodného rodu, to sluší tvé 
veliké kráse. Ale že jsi křesťanka, to je 
zpozdilost a škoda pro tebe. Neboť; mů- 
že-li pak býti větší zpozdilosti, než po- 
kládat! člověka za Boha, a to člověka u- 
křižovaného?^^- Avšak Markéta nezůstala 
odpověď dlužna. „Odkud víš,“ tázala se, 
„že Ježíš Kristus, vtělený Syn Boží, byl 
ukřizován?“-„Z Písma vašeho. “-„Nuže,* 
řekla Markéta, „ v těchže knihách, ve kte- 
rých je řeč o ukřižování Ježíše Krista, je 
také řeč o zmrtvýchvstání jeho. Jak to, 
že jedno bys chtěl věřiti a druhé nikoliv? 
My křesťané věříme nejen, že Kristus 
trpěl a umřel, ale i že z vlastní moci vstal 
z mrtvých. “Olibrius domlouval Markétě, 
aby se odvrátila od Krista, a líčil, jaké 
štěstí by jí kynulo na zemi ; řekl jí, že by 
ji pojal za manželku, kdyby obětovala 
bohům. Markéta se takto octla u velkém 
pokušení ; ale s milosti Boži je přemohla. 
Odpověděla, že se klaní Kristu, že ni- 
kdy nezradí víry v něho* a že Kristu za- 
slíbila ustavičné panenství. Vladař se po- 
kusil zastrašili Markétu hrozbami a líčil 
muky , které bylo křesťanům podstoupit!. 
Řekl: „Smiluj senadsvou krásou. “ „Smi- 
luj se nad svou duší, která je odleskem a 
obrazem Božím, “ odpověděla. 

Akta o ni nejsou veskrze zaručená. 
Z legendy vyjmouti historickou pravdu 
je velmi obtížno. Jsou o ní pověsti tak 


nechutné, že jsou více k pohoršení než 
k povzbuzeni. Sám Bollandista Papeb- 
roch jim upřel „i stín pravdy “ (St). 

Když Olibrius seznal, že všecky hrozby 
jeho jsou marný, dal ji ukrutně zbičovali, 
tělo její železnými hřebeny drásali. Pří- 
tomní pohané vidouce kruté mučení, byli 
jati útrpností ; domlouvali Markétě, aby 
sama nad sebou se smilovala, aby vladaře 
poslechla a bohům obětovala. I zvolala 
k nim : „Přestaňte již, velectění mužové, 
odejděte vy, vznešené paní, a nechtějte 
ničiti svými slzami směru mé mysli. 
Špatné řeči kazí dobré mravy. Odpouštím 
vám. Vy vidíte jen lidsky; kdybyste znali 
Krista, nesváděli byste mne, abych jej 
opustila, nýbrž sami byste jeho jméno vy- 
znávali a život svůj pro něho vydali. “ 

Uslyšev tuto řeč, vladařse rozzuřil ještě 
více, dal Markétu natáhnout! na skřipec 
a mučiti. Konečně nabaživ se trapného 
divadla, kázal Markétu uvrci do žaláře. 
V žaláři se rány její podivuhodným způ- 
sobem zacelily . Via dařpředvolav Markétu 
a uviděv její zacelené rány, řekl, že div 
ten učinili bohové a pročež prý Markéta 
má z vděčnosti jim obětovali. Avšak mu- 
čednice řekla: „Toho nedokázaly mrtvé 
vaše modly; to mi učinil Kristus, Syn 
Boží. Onť hojí nemoci tělesné a uzdra- 
vuje i choré duše, aby potěšil věrné vy- 
znavače svoje. “ Posléze dal ji vladař růz- 
ným způsobem mučiti a pak stíti (E a St). 
Stalo se tak asi v letech 275-284. Příběh 
s jeŠtěrem nazývá již Jakub a Yoragine, 
spisovatel „Zlaté legendy “, podvrženým 
a frivolním. Úcta k sv. Markétě záhy se 
rozšířila a zobecněla. Čítá se k 14 sva- 


166 


tým pomocníkům. Svátek 20. července. 

Sv. SELEUKUSasv. STRATONIKA 
byli pohanští snoubencivKyziku v My sii. 
Stratonika, pohanská panna, byla často 
svědkyní, jak neohroženě vyznávali křes- 
ťanésvou víru i v mukách.Itázalasesama 
sebe: „Kdo jest ten Ježíš, že křesťané z lás- 
ky k němu chvátají na smrt, tak jako 
lační chvátají k prostřenému stolu - 

0 víře ji poučil jistý křesťan. Otec její, 
vznešený pohan jménem Apollonius zvě- 
děv, že dcera jeho vyznává viru křesťan- 
skou, zhrozil se, káral ji hněvivě a ode- 
vzdal ji soudci Juliovi. Soudce kázal ji 
popraviti mečem. Na cestě k popravišti 
podařilo se jí získati pro víru Kristovu 

1 snoubence svého Seleuka. Oba snou- 
benci byli mečem sťati (dle St. upáleni). 
Rok smrti 297. Svátek jejich 4. srpna 
(nebo 8. prosince). 

Sv. EVILASIUS, soudce v Kyziku na 
Hellespontě, umučen pro víru za císaře 
Maximiana; s ním i jeho manželka Fau- 
sta. Svátek jejich 20. září. 

Sv. SJSINNIUS, mučedník v Kyziku 
za císaře Diokleciana kolem r, 295. Svá- 
tek 25. listopadu. 

Sv. CHARITINA panna, mučednice 
v Amisiu (v Pontu); usmrcena r. 505. 
Svátek 5. října. 

Sv. TROFIM a THALEUS, křesťané 
laodicejští, byli za císaře Diokleciana 
ukřižováni. Svátek jejich 11. března. 

Sv. THEODOR (Bohdar), OCEÁN, 
JULIAN a ANIAN, křesťanští vojínové 
v Lydii, byli pro viru Kristovu odvedeni 
do vřelých lázní a lázně byly uzavřeny. 
A přece vojínové vyvázli bez pohromy. 


Pak byliupáleni, když jim byly prve nohy 
useknuty. Stalo se tak za císaře Maxi- 
miana. Svátek jejich 4. září. 

Sv. JULITA byla nábožná křesťanská 
žena v městě Ikoniu v Lykaonii. Měla 
jediného synáčka Cyra (— Kviriakus). 
Když vzniklo pronásledování křesťanů, 
uprchla se synáčkem a dvěma služkami 
zIkoniadoSeleuciea odtud doTarsu v Ki- 
likii. Avšak anitam nebyla bezpečna před 
slídivými biřici císařovými. Za nedlouho 
už byla Julita poznána jako křesťanka, do 
žaláře dána a druhého dne předvedena 
před císařského náměstka Alexandra. Obě 
služky její uprchly, ale brzo se vzpama- 
tovaly, dodaly si mysli a odebraly se k sou- 
du, aby zvěděly, co se stane s jejich veli- 
telkou. Julita držíc své dítě v náručí, od- 
pověděla na otázky náměstkovy: „Jsem 
křesťanka a modlám pohanským oběto- 
vali nebudu. “- Náměstek se rozhněval, 
dal jí synáčka z náručí odebrati, ji pak na- 
táhnout! na skřipec, biti a mučiti. Chla- 
peček Cyrus vida, jak katané ukrutně bijí 
jeho matku, dal se do usedavého pláče a 
hleděl se k ni prodrali. Soudce chtěje ho 
utišili, vzal ho na klín, lichotil mu a 
chtěl ho políbili ; ale hoši k malýma svýma 
ručkama odstrkoval hlavu jeho, vjel mu 
do vousů, poškrábal mu nehty tvář a vo- 
lal, jak slyšel volati svou matku: „Jsem 
křesťan, jsem křesťan. “ 

Náměstek se rozzuřil, popadl hošíka za 
nožku a mrštil jím vší silou o zemi. Hla- 
vička hošíkova se rozbila, a celé místo 
bylo postříkáno krví a jeho mozkem. Di- 
váci se zhrozili té nelidské ukrutnosti a 
i pohané ji odsuzovali. Julita, ač něžná 


matka, zůstala klidná. Vidouc dítě umí* 
rati, překonala přirozený cit mateřský a 
modlila se: „Díky vzdávám tobě, o Bože, 
že jsi synu mému přede mnou dal palmu 
mučednickou. “ Náměstek dal Julitu opět 
natáhnouti na skřipec, liti jí na nohy 
vroucí smolu a tělo její drásali rozpále- 
nými železnými hřebeny. Posléze kázal, 
aby byla sťata. Na cestě k popravišti ji dali 
do úst uzdu, aby ji bylo zabráněno pro- 
mluviti k lidu. Sťata byla r. 305. Svátek 
sv. Julity a jejího synáčka Cyra 7. (nebo 
i 16.) června. 

Sv.PASIKRATES,sv.VALENTrOaj. 
mučedníci, vojínové v Dorostorum v Moe- 
sii (ted Silistria); byli za Dioklecianovy 
vlády sťati. Také Řím. Martyr, má jejich 
jména. Svátek 24. května. 

Sv. AGATtíIUS, setník ve vojsku cí- 
sařském, vyznal při vydání zákonů Dio- 
klecianových před svým plukovníkem, 
že je křesťanem. Velitel Bibian se ho tá- 
zal : „Jak se jmenuješ?“-„Agathius,“ od- 
pověděl setník. - Plukovník: „Kterak se 
můžeš nazývati „ dobrým (neboť slovo 
„agathos^^ značí „dobrý"), když jsi zlý?“- 
„Právě proto mohu slouti dobrým, že se 
neklaním modlám." - Velitel dal Agathia 
ukrutně zmrskati;patře na rozcdrané tělo 
mučedníkovo, tázal se velitel: „Budeš-li 
teď obětovali bohům?"-,. Nebudu, " zněla 
odpověď. - I dal velitel odvléci Agathia 
do Byzance. 

Císařský náměstek cařihradský Flak- 
cius, napomenut byv od své manželky, po- 
káral velitele Bibiana, že císařského dů- 
stojníka tak dlouho a tak nelidsky týral; 
pak rozkázal, aby Agathius byl sťat. Tak 


se i stalo. Rok smrti 305. S ním byli umu- 
čeni Barachius a Processus, Svátek sv. 
Agathia 8. května. 

Bolí. Maj. II., 293. Bollandista Jlen- 
schen pokládá akta o Agathiovi za pravá 
a zaručená. 

Sv. MATRÓNA a sv. MAXIMA, mu- 
čednice v Cařihradě; rok umučení 303; 
svátek 8, května, 

Sv. LUCIUS, mučedník v Cařihradě; 
rok f 303; svátek 8. května. 

Sv. ANTONÍN A, pan na křesťanská, po- 
cházela z města Kardama (není známo, 
zdali město to je v Moesii, t. j. v nyněj- 
ším Bulharsku, nebo v Myssii, v Malé 
Asii). Že vyznávala víru křesťanskou, byla 
zavlečena do domu hanby. Odtud byla vy- 
svobozena neporušená od křesťanského 
vojína Alexandra. Oba byli pak upáleni, 
do jámy vhozeni a hlínou zasypáni. Rok 
smrti 313. Svátek sv. Alexandra a sv. An- 
toníny 3. května. 

Sv. ALEXANDER, vojín římský, dů- 
stojník, nechtěl obětovati modlám a za 
to byl bičován a vlečen do Cařihradu. 
Avšak na cestě, v tracijském městě Dri- 
sipaře, byl sťat. Stalo se to za císaře Ma- 
ximiana. Svátek 13. května. Jiný 

sv. ALEXANDER v Pydně (v Mace- 
donii) byl, že nechtěl obětovati modlám 
a že je rozbil, sťat. Svátek 14. března. 

Sv. MUCIUS, kněz a mučedník v Ca- 
řihradě; za doby Dioklecianovy; svátek 
13. května. 

Sv. PAULA, panna a mučednice caři- 
hradská. S ní se jmenují i Lucillian a 4 
chlapci křesťanští. Rok smrti 273. Svátek 
jejich 3. června. 


168 


Sv. FILIP by] biskupem v thráckém 
městě Herakleji (sluje též i Perinthus; 
nyní jest na onom místě přístavní město 
Ereglia). Když nastalo pronásledování 
křesťanů za císaře Diokleciana, radili 
mnozí křesťané Filipovi, aby odešel z mě- 
sta do úkrytu. Ale Filip, ač stařičký, ne- 
opustil svých věřících. 

Kdysi konalFilip služby Boží;tu vstou- 
pil do sboru věřících velitel městské po- 
sádky Aristemach, aby křesťany vyhnal, 
chrám zavřel a dveře zapečetil. Biskup 
Filip spatřiv ho zvolal: „Jak zpozdilý je 
tento muž; domnívá se, že Bůh sídlí to- 
liko uvnitř zdí chrámových anikolivtaké 
v srdcích lidských, Aristemach učinil, 
jak měl přikázáno: věřící vyhnal a dveře 
zapečetil. Druhého dne sešli se křesťané 
před zapečetěným chrámem. Filip je vy- 
bízel k stálosti u víře. Vtom přišel císař- 
ský náměstek Bassus a tázal se: „Kdo z vás 
je představený a učitel křesťanů?^^ - „ Já 
jsem to,^^ přihlásil se Filip. - Náměstek 
pravil: „Znáš císařský zákon, není-liž 
pravda? Proto vydej mi dobrovolně všec- 
ky zlaté i stříbrné nádoby; také i knihy ; 
neučiníš-li takihned, donutím tě k tomu 
mukami. Filip odpověděl : „Drahocen- 
né nádoby můžeš si ihned vzíti;zřekneme 
se jich snadno. Bůh nebývá ctěn kovem, 
ale svátou bázní; knih však nemohu, a 
nechci vydati.^^ 

Bassus rozhněván těmi neohroženými 
slovy, poručil Filipa mučiti. Jáhen Her- 
mes zvolal k Bassovi: „I kdybys všecky 
posvátné knihy zničil, tak že by nic z nich 
nezby 1 o, nespomohloby tobě, neboť mnozí 
křesťané znají svaté knihy do slova, a jsou 


s to, zpaměti je znovu napsati.“ Císařský 
náměstek poručil vojínům, aby hledali 
posvátné nádoby aknihy, a tu jeden z nich, 
Publius, chtěl některé z nádob pro sebe 
uchvátiti a ztrýznil Herma, jenž mu v lu- 
pu bránil, do krve. Císařský náměstek dal 
Hermovi rány obvázati analezené nádoby 
a knihy vhoditi do ohně. Také poručil 
zbořiti křesťanský chrám. 

Náměstek Bassus vyzval Filipa, aby 
obětoval pohanským bohům. Filip odpo- 
věděl: „Zlato a stříbro, ze kterého jsou 
zrobeni vaši bohové - zdaž nepochází ze 
země? Po čem šlapeme, to přece nemů- 
žeme ctíti za božstvo I Bohy vaše zrobil 
ze zlata, stříbra, z kamene nebo ze dřeva 
člověk, buď umělec, anebo třebas i opilec. 
Podaří-li se mu nějaké dílo, ihned se dílo 
to vyzdvihuje na oltář jako modla a při- 
pisuje se mu božská moc. Když doma 
k denním potřebám pálíte dřevo, tu pá- 
líte těla vašich bohů. Namítneš mi: To 
dřevo nebylo bohem. Dobře I Ale já pra- 
vím: Mohlo se státi bohem, kdyby se bylo 
umělci tak zalíbilo. Kámen parický je 
dobrý, uměle vydlabaný bude dobrým 
Neptunem. Opakuji; Po čem šlapeme, 
tomu nemůžeme, anebudemeseklaněti.“ 

Bassus vida, že Filip se nedá zviklati 
ve víře, rozkázal Hermovi, aby obětoval 
bohům. Hermes odvětil: „Nikoliv; jsem 
křesťan. Tak jako biskupa nepřinutíte 
k modloslužbě, tak ani mne nepřinutíte. 
Smýšlíme oba jednostejně a vytrváme 
u víře Kristově. Filip a Hermes byli ve- 
deni do vězení. Cestou porazili někteří 
zuřiví pohané biskupa k zemi a ztloukli 
ho pěstmi. Stařičký biskup snesl trýznění 


mlčky a trpělivě. Vězeni obou mučedníků 
ostatně nebylo tuhé. Křesťané se u nich 
scházeli. Proto byli oba dáni do horšího 
žaláře ; avšak ztoho žaláře vedla podzemní 
chodba do sousedního divadla, kde křes- 
ťané a oba vězňové se scházeli za noční 
doby na služby Boží. 

Ponějakém Čase odešel Bassus a nástup- 
cem jeho se stal Justin. Ten byl ukrutník. 
Dal Filipovi, když se zdráhal obětovati, 
svázati nohy a smýkati ho městem. Polo- 
mrtev byl Filip uvržen do žaláře. - Kněz 
Sever se ukryl při pronásledování křes- 
ťanů do skrýše. Uslyšev, jak trpí biskup 
jeho, zastyděl se, opustil svou skrýš, do- 
stavil se k Justinovi a prohlásil : „I já jsem 
křesťan. Muč mne, jak je libol“ Justin 
řekl; „Mluvíš, že neznáš muk; až poznáš 
tresty, budeš pykati, ale bude již pozdě. 
Justin dal Filipa, Severa a Hermu do- 
pravit! do Adrianopole; tam byli držáni 
v domě jistého Sempora. 

Justin se tázal Filipa: „Popřál jsem ti 
dosti dlouhého času, abys sobě rozmyslil ; 
nuže, co hodláš uČiniti?“- Filip odpověděl: 
„Jsem křesťan a zůstanu věren svému 
Bohu.“ Filip by] na rozkaz Justinův do 
naha svlečen a ukrutně zmrskán . Po třech 
dnech Justin Filipovi vytýkal tvrdohla- 
vost, že nechce býti poslušen rozkazů cí- 
sařových. Filip odpověděl: „Co činím, 
nečiním ze svéhlavosti; poslušen jsem 
císaře ve všech věcech spravedlivých ; ale 
bohům obětovati nebudu, neboť jsem 
křesťan. “ Podobně mluvil i Hermes. Jus- 
tin řekl: „Ty mluvíš, jako bys mne chtěl 
obrátitina víru křesťanů. “ Hermes na to : 
„Ano, netoliko tebe, ale i všecky přítomné 


chtěl bych obrátiti k víře Kristově.^ Cí- 
sařský náměstek odsoudil oba na smrt 
upálením. Filip byl mučením tak zesla- 
ben, že ho musili na popraviště nésti. Já- 
hen Hermes, majebolesti vnohou, upadl ; 
ale se smíchem řekl : „Ďáble, ani teď mi 
nedáš pokoje, “ Filip a Hermes byli upá- 
leni ; také kněz Sever podstoupil druhého 
dne smrt mučednickou na hranici. Těla 
mučedníků byla vhozena do řeky Hebru 
(nyní Marice). Rok smrti je 504. Svátek 
sv. Filipa, s v. Severa a s v. Hermy 22. října. 

Sv. THEODOTA (Bohdanka) byla dří- 
ve nevěstkou ve Filippi nebo v Thrácii. 
Avšak když při pronásledování křesťanů 
Theodota, jsouc křesťankou, měla oběto- 
vati modlám , zdráhala se takučiniti řkouc: 
„Dosti mi na tom, že mne každý nazývá 
záletnici ; nevolím také ještě na soudě Bo- 
žím býti obžalována, že jsem zapřela víru 
v Boha. Chci vytrpěti pokání za svůj hříš- 
ný život Soudce se jí tázal po jméně a 
po stavu. Odpověděla : „Jsem Theodota, 
bývalá nevěstka ; jsem křesťanka, ač jsem- 
li toho jména hodna. ^^-Katané jí vyrazili 
zub za zubem, natáhli ji na skřipec, drá- 
sali ji železnými hřebeny. Posléze byla 
ukamenována. Rok smrti 518. Svátek 29. 
záři. 

Sv. A GAPE, CHIONIA a IRENA byly 
sestry v městě Soluni ; tyto tři křesťanské 
panny uschovaly za pronásledováni křes- 
ťanů posvátné knihy. Za to byly Agape 
a Chionia upáleny. Soudce se tázal Ireny: 
„Byly u tebe nalezeny knihy křesťanů. 
MůžeŠ-li pak to zapříti, žes je uschovala? 
Tvé sestry už jsou potrestány. Tebe ztres- 
tám jinak. Obnaženou tebe vystavím 


v hampejzu/^ - Rozsudek byl vykonán. 
Irena byla dána nahá do nevěstince a hlí- 
dána voj áky . Každý den dostala kus chleb a. 
Ale panenství její přece nebylo porušeno; 
nikdo jí neposkvrnil, nikdo před ni ne- 
promluvil necudného slova, nikdo neod- 
vážil se přistoupit k ní, jak praví Akti. 
Irena byla za živa upálena. S třemi pan- 
nami těmito byly usmrceny i tři křesťan- 
ské ženy: Kassia, Filipa a Eutychia. Eu- 
tychia ovdověla ve stavu těhotenství; byla 
zprvu zpět odvedena do žaláře a později 
usmrcena. Rok smrti 304. Svátek jejich 
3. dubna. Svátek sv. Ireny koná se někde 
také 5. dubna. 

Sv. AGATHOP, jáhen, THEODUL, 
křesťan, mučedníci solunŠtí; za císaře 
Maximiana; svátek 4. dubna. 

S v. ANTIGONUS, spolumučedník Ale- 
xandrův (ze dne 13. V.) bud v Římě nebo 
v Soluni. Svátek 27. února. 

Sv.ANYSIA, křesťanka soluňská, velmi 
bohatá a sličná, byla, jdouc do sboru vě- 
řících na služby Boži, žoldnéřem r. 305 
probodena. Svátek její 30. prosince. 

Sv. PEREGRIN a IR ENEJ, mučedníci 
solunŠtí, uctívají se 5. května. 

Sv. DEMETRIUS pocházel ze Soluně 
a byl prokonsulem čili správcem v Řecku. 
Byl rozhodný křesťan; vyznal svou víru 
i před císařem. Za to byl kopím proboden. 
R. 306. Slaví se 8. října. 

Sv. PATRICIUS byl horlivým křesťa- 
nem v Brusse na Olympu. Poblíže j sou sir- 
naté lázně. Prokonsul Julius, vykoupav se 
v nich, řekl k Patriciovi : „Hle ! jak mocni 
jsou bohové! A ty je stále zapíráš." - Pa- 
tricius odpověděl: „Nikoliv bohové vytvo- 


řili lázně, ale Bůh všemohoucí. Stvořitel 
všehomira.^^ -„Nuže," řekl Julius, „dám 
tě hodit i do horkých lázní, protože tu- 
píš bohy. Tvůj Kristus ať ti pomůže!" 
Patricius byl vhozen do lázní a když zů- 
stal bez pohromy, byl sťat, jak se čte 
v Martyrol. řím. Svátek sv. Patricia 28. 
dubna. 

Sv. KRISTINA narodila se buď v Řec- 
ku nebo v Tyru na ostrově jezera Vol- 
senského (Isola Bisentina v Itálii) jako 
dcera pohanského soudce. Mívala často 
příležitost viděti muky pronásledovaných 
křesťanů. Trpělivost a statečnost mučed- 
níků dojímaly útlocit dvanáctileté dívky ; 
vyzvídala, za jakou příčinou bývají po- 
drobeni mukám. A tak poznala Krista. 
Uvěřila v něj a donášela uvězněným po- 
traviny. Otec její měl u domu věž s bůž- 
ky, jímž denně bylo zapalováno kadidlo. 
Kristina modly rozbila a výtěžek z kovu 
rozdala křesťanům. 

Otec její, zarytý modloslužebník, do- 
zvěděv se, že dcera jeho j e křesťankou , dal 
ji přivésti k soudu a tázal se jí, proč roz- 
bila sochy bohů? - Odpověděla: „Boho- 
vé jsou kov, který se nemůže pohnouti. 
Klaním se jen Bohu pravému. Stvořiteli 
vŠehomíra." Otec rozhněván ztloukl dce- 
ru, dal ji bičovati a do žaláře uvrci. Matka 
její přiběhla a plačíc volala: „Moje dcero, 
co ti připadlo na mysl, že uctíváš cizího 
boha? Smiluj se nade mnou a podrob se 
otci! Vždyť jsi světlem mých očí!" Kris- 
tina však prohlásila, že se Kristu nestane 
nevěrnou. 

Otec dal Kristinu uvázati na kolo a 
s kolem otáčeti nad ohněm. Také dal 


171 


rozdrásati její tělo; ona pak podala kus 
těla otci řkouc: „Hle, vlku, nasyť se ma- 
sem, ježjsizplodil/^ Posléze Kristina byla 
šípy na smrt ustřílena. Stalo se tak kolem 
I*- 305» za císaře Diokleciana. Svátek sv. 
Kristiny 24. července. 

Sv. KÁJUS narodil se v Saloně (v Dal- 
mácii) ; pocházel z rodu císaře Diokle- 
ciana. Roku 285 byl zvolen papežem 
(285-296). Nemáme o něm podrobněj- 
ších zpráv; jméno jeho se čte v životo- 
pisech sv. Šebestiána a sv. Zuzany, jejichž 
byl strýcem. Když vypuklo pronásledo- 
vání křesťanů, také Kájus uprchl z Ří- 
ma a skrýval se v jeskyních (in cryptis). 
Zatím v Římě byli všude na náměstích, 
blíže kupců, ba i u studní postaveni stráž- 
cové, aby zabránili obchodu, ba i užíváni 
vody každému, kdož by prve bohům ne- 
obětoval. Kájus poradil Chromaciovi, kte- 
rý ukrýval křesťany, aby se uchýlil do 
Kampanie a aby tam setrval, až se bouře 
utiší. Kájus pak zůstal v Římě u jistého 
Kastula. Kázal a vyučoval neúnavně. - 
Kájus nařídil, aby nikdo nebyl ustano- 
ven biskupem, kdo by nebyl ve vědách 
obeznalý a kdo by nebyl shledán způso- 
bilým ku svěcení na biskupství. Kájus 
byl na rozkaz Dioklecianův usmrcen r. 
296. Někteří spisovatelé popírají mučed- 
nickou smrt jeho. Svátek sv. Kája, papeže 
(a mučedníka) 22. dubna. 

Sv. MARCELLIN papež (296-304) 
prý posilňoval vojíny legie thebské u víře 
Kristově ještě za života papeže Kája. Po- 
křtil vojíny Papina a Maura. Tito dva 
vojínové vidouce prý statečnost sv. Satur- 
nina a sv. Sisinnia^ kteří pracovali v ther- 


mách Dioklecianových a pro víru byli 
stati, také prohlásili, že chtějí býti křes- 
ťany. Papias a Maurus byli olověnými 
holemi tlučeni, až duši vypustili. Marcel- 
lin káral proto císaře Maximiana řka ; 
„Proč zabíjíš sluhy Boží, kteří se modlí 
za vládu a stát?“ Proto Marcellin byl vy- 
hnán a snad i usmrcen r. 304. 

Někteří spisovatelé praví, že Marcellin 
za pronásledování se dal obelstíti a aby 
zabránil dalšímu mučeni, nasypal kadidla 
na oltář pohanský. Bludaři donatisté roz- 
trušovali o něm, že se podrobil zákonům 
rouhavým a že se na sněme v Sinues.si 
konaném sám vinil z onoho poklesku a 
pokání činil. - Naproti tomu svědčí Theo- 
doret, že Marcellin se choval za proná- 
sledování statečně. A také Augustin (de 
unico bapt. c. 16) hájil Marcellina proti 
té pomluvě. Lživé pověsti vyvrátil Mar- 
cellin nejlépe svou neohrožeností vůči cí- 
saři a mučednickou smrtí, kterou pod- 
stoupil. (Někteří spisovatelé a podle nich 
Kryštůfek I, 127, popírají jeho mučed- 
nickou smrt.) Poslední službu vykonal 
mrtvému papeži kněz Marcellus, pozdější 
to papež; pohřbil tělo Marcellinovo na 
hřbitově sv. Priscilly. 

Svátek sv. Marcellina 26. dubna, svá- 
tek sv. Papia, Maura, Saturnina a Sisin- 
nia 29. ledna. 

Sv. MARCELL I. papež (304-310) se 
často ztotožňuje s papežem Marcellinem. 
Ale církevní dějepiscové jasně dokazují, 
že Marceli byl nástupcem papeže Mar- 
cellina, který r. 304 zemřel, možná, že 
po sedisvakanci čtyři roky trvavší, Mar- 
celi byl rodem Říman. Rozdělil město 


172 


Řím na 22 okresů, aby všem věřícím slo- 
vo Boží mohlo bytí hlásáno a aby svá- 
tosti jim byly snadno udělovány. Také 
zřídil nové pohřebiště. - Proti odpadlíkům 
zachovával církevní předpisy, tak že ně- 
kteří jej vinili z přílišné tvrdosti, jiní pak 
z přílišné mírnosti a shovívavosti. 

^^Liber pontiýicali&^ čili vitis Ro- 
maiiorum Pontificum^ vypravuje toto: 
„Na prosbu Marcellovu odkázala jistá 
římská pani, jménem Lučina, celé své 
jmění Církvi. Uslyšev o tom císař Maxen- 
cius, pohrozil papeži smrtí, nevzdá-li se 
úřadu papežského a nebude-Ji obětovati 
modlám. Marceli rozkazu toho uposlech- 
nout! nemohl a nechtěl a proto byl od- 
souzen, aby ve zvěřinci poklízel dravá zví- 
řata. Marceli konal tuto práci po devět 
měsíců. Ale i odtud pečoval o celou cír- 
kev; poslal list do Antiochie, ve kterém 
dovozoval, že církev římská je hlavou celé 
Církve, a že bez svolení papeže římského 
žádný sněm se nemá konati. Marceli není 
mučedníkem, nýbrž toliko vyznavačem. 
Byl ztlučen kyjem a vyhnán z města. 
Usoužen zemřel r. 510 a byl pochován 
jako jeho předchůdce na hřbitově sv. Pri- 
scilly u silnice Solné. Chrám sv. Mar- 
cella je na místě někdejšího domu blah. 
Lučiny. Svátek sv. Marcella 16. ledna. 

Sv. EUSEBIUS (po česku Smil) papež 
(310-511), rodem Rek, byl vyučen i lé- 
kařskému uměni a následoval po Marcel- 
lovi na papežské stolici. Tehdy žádali od- 
padlíci, aby byli přijati do Církve i bez 
předepsaného pokání. Eusebius k tomu 
nes volil a proto byl z Říma vytlačen na 
ostrov Sicílii. Tam zemřel roku 310 ; u- 


mučen nebyl, avšak pro svá utrpení na- 
zýván bývá mučedníkem. Svátek sv. Eu- 
sebia 26. září. 

Sv. MELCHIADES (také Miltiades na- 
zývaný) rodem z Afriky, papež (3 11-314), 
následoval snad roku 310 (rok není jistý) 
po papeži Eusebiovi. Dočkal se r. 313 de- 
kretu milánského, jímž císař Konstantin 
přiznal křesťanům úplnou svobodu nábo- 
ženskou. Melchiades využil dekretu k roz- 
květu církve. - K donatistům byl smířlivý 
a proto Augustin jej nazval „otcem křes- 
ťanského lidu“ a „synem křesťanského 
míru. “Ale donatisté přece očerňovaliMel- 
chiada, že prý byl tra di torem, že prý v čas 
pronásledováni vydal knihy posvátné a 
že prý bohům zapaloval kadidlo. 

Melchiades přikázal, aby v neděli se 
nekonal půst; také vydal dekret o „con- 
secrataeoblationes,*^t.j. o hostiích na zna- 
mení příslušnosti k Církvi. 

Melchiades byl první papež, který byd- 
lil v Lateraně ; byl i posledním papežem, 
který byl pochován v katakombách. V bre- 
viáři je naznačen jako mučedník; ale byl 
toliko vyznavačem. Že mu bylo trpěti pro 
vím, dává se mu název mučedníka. Ze- 
mřel na konci roku 313 nebo roku 314. 
Slaví se 10. prosince. 

Sv. SILVESTER byl rodem Říman. 
Jeho rodiče se jmenovali Rufin a Justina. 
Vědeckého vzdělání a náboženské výchovy 
se mu dostalo od kněze Cyrina. V čas pro- 
následování křesťanů se ujímal křesťanů 
utiskovaných ; podle příkladu svých ro- 
dičů pečoval o poutníky. Horlivý křesťan 
Timotheus, jenž připutoval do Říma, snad 
z Antiochie, byl v Římě pro víru Kristovu 


175 


jat a usmrcen. Umučené jeho tělo po- 
hřbil kněz Silvester u cesty Ostijské. 

Na počátku roku 311 Silvester byl zvo- 
len papežem (514-335)- V tu dobu konal 
se v Arlesu sněm církevní a psal nově zvo- 
lenému papeži: „Vítáme tě, přenábožný 
papeži (religiosissime Papa) s náležitou 

úctou Protože jsi nemohl opustit! 

místo, kde svati apoštolově měli své sídlo, 
projednali jsme záležitosti našich církví. “ 
A Silvester potvrdil usnesení sněmovní. 

Papež Silvester užíval vydatně svobo- 
dy náboženské, císařem Konstantinem u- 
dělené křesťanům. Ale přece mu bylo 
snášeti mnoho starostí i soužení. Bud 
Konstantin ochladl ve své horlivosti a- 
nebo byl zaměstnán válkami proti spo- 
lucísařům ; v Římě trvalo pronásledování 
křesťanů dále ; i Silvestrovi bylo uprch- 
nouti z města na horu Sorakte, která nyní 
se nazývá horou Silvestrovou. - Mnoho 
zlého natropili donatisté, kteří hlásali, 
že Církev nesmí ve svém lůně trpěti hříš- 
níků. Horší ještě zmatky způsobil v Círk- 
vi neblahý Arius, který popíral božskou 
přirozenost Ježíše Krista. Aby jeho zhoub- 
né bludy byly potlačeny, papež Silvester 
svolal ve shodě s císařem Konstantinem 
první všeobecný sněm církevní do města 
Niceje (v Bithynii). Sněm se konal r. 325. 
Papež se nemohl osobně sněmu účastniti 
pro sešlost stářím ; i poslal do Niceje svoje 
plnomocníky, španělského biskupa Ho- 
sia z Korduby a dva římské kněze Víta 
a Vincencia. Sněm prohlásil : „Věříme 
v Pána Ježíše Krista, jednorozeného Sy- 
na Božího . . . téže podstaty s Otcem 
(ófioovQtog Ratql ~ consubstantialis).“ 


O životě a činnosti papeže Silvestra do- 
chovalo se nám jen mál o zpráv zjištěných. 
Jsou o Silvestrovi pověsti, které zazname- 
nal Kanisius, že obrátil a pokřtil císaře 
Konstantina Velikého a Helenu a že u- 
zdravil císaře z malomocenství; císař u- 
tržil si v Egyptě nemoc zvanou „elefan- 
tiasis“ a podle tehdejšího zvyku chtěl ne- 
moc vyléčit! lázní v krvi dětské. Už byly 
děti doneseny; v tom Konstantin upustil 
od zvyku toho a dal se od Silvestra ve 
víře vyučit! a pokřtí ti. Eusebius však pra- 
ví, že Konstantin se dal pokřtiti teprve 
před svou smrtí. 

Papež Silvester byl zvelebitelem služeb 
Božích a vydal předpisy o posvátných ob- 
řadech. Připisuje se mu nejedno liturgic- 
ké nařízení, které bylo už před ním, na 
př. aby oltáře byly ne ze dřeva, ale z ka- 
mene - aby oltáře byly pokryty jen plát- 
nem, nikoliv hedbávím - a jaké stupně 
vedou ke svěcení kněžskému atd. Silve- 
ster zemřel dne. 31. prosince r. 335. Po- 
chován byl na hřbitově sv. Priscilly a na 
hrob mu byl dán prostý nápis : ^^Catho- 
licus et confessor quiescit. Katolík a vy- 
znavač odpočívá (tuto). “ Silvester je první 
vyznavač, -který byl přijat do liturgických 
knih a který byl záhy vzýván. Ale dějiny 
o jeho působení jsou namnoze temné. 
Svátek sv. Silvestra 31. prosince. 

Sv. ŘEHOŘ SPOLETSKÝ, vojín a mu- 
čedník ve Spoletě. Když přišel vojevůdce 
Flaccus do Spoleta, tázal se Řehoře, proč 
neobětuje modlám. Řehoř vyznal, že je 
křesťan a hájil víry Kristovy. Flaccus na 
to : „Nedělej dlouhých řečí! Jsem voják; 
u mne platí: bud poslouchat, nebo...^^ 


174 


Řehoř neustoupil, i hyl siat r. 504. Svátek 
24. prosince. 

Sv. THEOGENES, PRIMUS a CY- 
RINUS, vojínové mučedníci, za císaře 
Licinia; svátek jejich 5. ledna. 

Sv. SATURNIN a Sv. SISINNIUS pra- 
covali v thermách Dioklecianových (u Ří- 
ma?); sťati kolem 504; svátek 29. listo- 
padu. 

Sv. KRESCENCIAN pocházel z Říma 
a věnoval se vojenství; za pronásledování 
Dioklecianova uprchl z Říma do Cittá 
di Casťello. Avšak i tam byl jat a pro ví- 
ru Kristovu r. 287 sťat. Světí se 1 . Června. 

Sv. MENNAS byl předním rádcem cí- 
saře Maximiana, tajným a horlivým křes- 
ťanem. Císař ho poslal do Egypta; Men- 
nas se ujímal pronásledovaných křesťanů; 
proto byl od modloslužebníků u císaře ob- 
žalován. Císař poslal do Alexandrie jiné- 
ho důvěrníka, Hermogena. Hermogenes, 
jenž jako Mennas pocházel z Řecka, po- 
hnal Mennu, ač nerad, na soud a vyzval 
ho, aby se zřekl viry Kristovy, jinak hro- 
zil přísným trestem. Mennas odpověděl: 
„Jenom zločincům se hrozí trestem : křes- 
ťanem býti není zločinem ; a císaři jsem 
vždy sloužil věrně, a jsa filosofem mlu- 
vil přesvědčivě a výmluvně o zpozdil osti 
pohanské a o pravdě Kristově. Hermoge- 
nes byl vývody těmi, jež došly hlasitého 
souhlasu přítomného lidu, zahanben a dal 
Mennu krůtě mučiti a odvléci do žaláře. 
Ale ihned se probral ze svého hněvu, li- 
toval své unáhlenosti, že svého krajana, 
spravedlivého to muže, tak krůtě dal mu- 
čiti. Nedomníval se jinak, než že Men- 
nas od ran zemřel. Když přišla zpráva, že 


Mennas žije, radoval se, vyvedl Mennu 
ze žaláře, odprosil ho, dal se od něho ve 
víře poučiti a přijal brzo poté křest. 

Císař byv zpraven, že Mennas i Her- 
mogenes jsou křesťané, přisel do Alexan- 
drie, pohnal oba na soud a vzkřikl : „Bíd- 
ní ci, oklamali jste mne a zradili. Za to 
budete potrestáni !“ A než se mohli há- 
jit! , pochopové ztloukli Hermogena tak 
nelidsky, až vypustil duši. Mennovi byly 
oči vyloupány, jazyk uřezán; posléze byl 
ubit sekerou. Sluha Mennův, písař cí- 
sařský Eugraf (slovo to značí asi ne pří- 
jmení, nýbrž stav), líbal mrtvolu Men- 
novu. Císař vida to, vlastním mečem sko- 
lil Eugrafa. Rok smrti snad 510. Svátek 
sv. Menny, Hermogena a Eugrafa 1 o. pro- 
since. 

Sv. GENESIUS Říman byl divadel- 
ním hercem. Starořímská divadla slou- 
žilak zábavě pohanského lidu, ale i k mod- 
loslužbě. Proto křesťané měli divadla v o- 
šklivosti a vystříhali se účasti na zábavách 
v nich. Kromě toho herci se netěšili dob- 
ré pověsti. Genesius pocházel sice z rodi- 
ny křesťanské, avšak na jevišti si tropil 
často posměch z víry křesťanské. 

Kdysi umínil si Genesius, že provede 
frašku s obřady křestními. Sám císař Dio- 
klecian se dostavil do divadla. Hra začala. 
Na jevišti bylo viděti Genesia, který le- 
žel na loži. Genesius stenal jako člověk 
těžce nemocný. Tu přiběhli jiní herci a 
tázali se: „Ubožáku, je ti zle? Kterak ti 
máme ulehčiti? Zdali jsme truhláři, aby- 
chom tě ohoblovali ?“ Vtipu tomu smál se 
všechen přítomný lid. Genesius rozkřikl 
se: „Vy blbci! chci ulehčení duchovní 


175 


Přeji si umříti po křesťansku/^ Opět di- 
vadlo se otřáslo smíchem. Herci se tá- 
zali : „Proč si toho přej eš?^^ - Odpověď zně- 
la : „ Protože cb ci v den vzkříšení býti sh ! e- 
dán jako uprchlík od služby bohů. Proto 
přiveďte mi kněze křesťanského, ale rych- 
le !“ Vystoupil herec přestrojený za kněze, 
posadil se u Genesia a tázal se: „Synu 
milý! proč jsi mneobeslal?“- A v tu chvíli 
Genesius osvícen byl milostí Boží a uvě- 
řil v Ježíše Krista. V srdci jeho se udála 
nadpřirozená změna. Odpověděl herci žá- 
daje za křest, ale již ne hlasem líčeným 
a způsobem strojeným, nýbrž ze srdce u- 
přírnného a zkroušeného. Řekl : „Žádám 
si doj íti milosti Kristovy, abych byl znovu- 
zrozen a hříchů svých zbaven.^ - A pak se 
dály otázky a odpovědi přede křtem ob- 
vyklé. Herec představující kněze nepozo- 
roval změny, která se s Genesiem stala; 
pokřtil jej ve jménu tři Božských Osob, 
oblékl jej bílým rouchem, podal mu chle- 
ba a medu a vložil mu do ruky hořící 
svíci. 

Hra spěla k dramatickému zakončení. 
Na jeviště vrazili herci, přestrojení za vo- 
jáky, vrhli se na Genesia, volajíce naň, 
že bude jako odpůrce bohů veden na soud. 
Lid jásal a řičel rozkoší a sám Dioklecian 
dával na jevo svoje zalíbeni v této hře. 
Avšak Genesius vytrhnuv se vojínům, 
předstoupil před císaře řka: „Slyš mne, 
císaři I slyšte mne, senátoři a občané řím- 
ští! Až dosud jsem se posmíval víře Kri- 
stově a i dnes jsem pro vaŠi zábavu z křes- 
ťanství posměch si tropil. Avšakpoznávám 
svůj blud. Když křestní voda se dotkla 
mého těla, zdálo se mi, že vidím anděla. 


kterak smývá moje hříchy v knize ote- 
vřené, v níž byly zapsány. Vyznávám, že 
Kristus je pravý Bůh, a že jen skrze Krista 
lze dojiti spásy věčné. “ 

CísařDioklecian nebyl tehdy ještě zjev- 
ným nepřítelem a pronásledovatelem 
křesťanů; ale to, co Genesius přede vším 
lidem činil a mluvil, zdálo se mu hrubou 
potupou bohů a velezradou. Proto ode- 
vzdal Genesia prefektu Plaucianovi, aby 
s ním jednal po zákonu. Plaucián dal 
Genesia natáhnout! na skřipec a mučiti. 
Ale Genesius volal v mukách ; „Není jiné- 
ho Boha, leč ten , j ehož nyní znám a ctím. 
Zůstanu mu věren až do posledního de- 
chu. Žádná muka mi nevyrve ze srdce 
viry v Krista Ježíše. Lituji, že jsem tak 
pozdě v něho uvěřil. Lituji, že jsem se mu 
tak dlouho rouhal. Genesius bylpaksťat. 
Rok smrti 285 nebo 286 (K udává r. 550). 
Svátek sv. Genesia 25. nebo 26. srpna. 

Křest vykonaný od herců na posměch 
nebyl siceplatný; Genesius přijal křest žá- 
dosti a křest krve, podstoupiv smrt mu- 
čednickou. -Jiný Genesius písař čili notář 
měl nap sáti zákony proti křesťanům vy- 
dané. Nespravedlivé zákony ho dojaly tak, 
že hodil spisy soudci pod nohy. Uprchl 
a dlouho se uměl skrývati, ale posléze byl 
jat a pro viru Kristovu usmrcen za císaře 
Maximiana. Svátek jeho je rovněž 25. 
srpna. 

Sv. TRASO byl prý pokřtěn papežem 
Ká j em . Možná, že na rozkaz papežův Traso 
byl přítomen výslechům křestanů u sou- 
du; také podporoval křesťany uvězněné, 
v čemž mu byli nápomocni Maxim a cí- 
sařovna Šeřena. Traso byl pro víru Kri- 



obrácen! SV. PAVLA 


stovu usmrcen. Svátek sv. Trasona ii. 
prosince. 

Sv. ŠEBASTIAN pocházel z vážené ro- 
diny šlechtické. Otec jeho Trankvilin byl 
rodák narbonnský, matka pocházela z Mi- 
lána. Sebastian dospěv věku jinošského 
vstoupil do vojska, kde záhy upozornil na 
sebe císaře Diokleciana, který jej učinil 
plukovníkem a velitelem své tělesné strá- 
že. Dioklecian mu byl velmi nakloněn ; 
nevěděl ovšem, že Sebastian je křesťan. Se- 
bastian jako důvěrník císařův a vojenský 
hodnostář měl přístup do žálarů k uvěz- 
něným křesťanům, pilně je navštěvoval, 
donášel jim potravu, těšil a povzbuzoval 
je. I papež Kájus nalezl u něho útočiště 
a dal Sebastianovi čestný název: „ Obháj ce 
římské církve. 

Toho času byli dva bratři, dvojčata, 
Marek a Marcelian^ synové zámožných 
rodičů Trankvilina a Marcie pro vím 
Kristovu jati a v domě jistého císařského 
důstojníka Nikosíráta, jemuž v aktech 
se dává jméno „primiscrinius^\ t. j. kan- 
cléř, u mírné vazbě držáni. Na prosbu ro- 
dičů povolil jim městský prefekt Chro 
matius lhůtu třiceti dní na rozmyšlenou. 
Přátelé je navštěvovali. Přiběhla i jejich 
matka Marcie, hořekujíc: „Slitujte se, 
synáčkové moji, nad svou matkou, která 
vás vychovala, a nevydávejte se svévolně 
na smrt. Kdybyste do války byli šli, byla 
bych se pro vás i do nej prudší seči vrhla. 
Kdybyste do zajeti byli upadli, byla bych 
běžela za vámi, abych vás vysvobodila. 
A hle! teď sami pospícháte na smrtl“ 

- Také otec Trankvilin, kmet stříbro vla- 
sý, tklivě mluvil k synům: „Synové moji! 


nadál jsem se, že děti pochovají mne, a 
zatím já pochovávat! mám je. Rozvažte, 
jaké pošetilosti se dopouštíte, když sami 
hledáte svou smrt. Podrobte se vůli cí- 
sařově, abych neviděl téci vaši krev!“ - 
Manželky obou braiří přišly, majíce dítky 
v náručí a plakaly: „Co bude z nás? Co 
bude z těchto nemluvňátek ? Komu nás 
zůstavíte za služky ? Komu budou nále- 
žet! naše domy? O ukrutní manželové, 
že takto opouštíte manželky a děti své, 
a sami se vydáváte katům. “ . 

Oba vězňové se ocitli takto v hrozném 
duševním zápase. Nářek a domluvy pří- 
buzných oslabovaly jejich statečnost, tak 
že již ochabovali. V pravý čas dostavil se 
do vězení Sebastian ; napomínal je, aby 
nedbali nářků a vytrvali u víře. Pak se 
obrátil k oněm příbuzným a řekl : „Ne- 
přemlouvejte těchto bojovníků. Kristo- 
vých, nechtějte, aby si vážili života časné- 
ho více než života věčného. Pamatujte : 
Krátkým utrpením lze získati radost bez 
konce. 

Co takto Sebastian mluvil, vrhla se 
manželka Nikostrátova 7.oa (Zoě), jsouc 
mnoho let němá (podle legendy pozbyla 
v těžké nemoci řeči, ale ne sluchu), k no- 
hám Sebastianovým a dávala posunky na 
jevo, že uvěřila v Krista Ježíše. Sebastian 
se modlil k Bohu a pravil : „Abyste měli 
jistotu, že pravdu mluvil jsem vám, ženě 
této mocí Ježíše Krista rozvázán bude ja- 
zyk, aby opět mluvila. “ A tu. počala Zoa 
zřetelně ml uviti velebíc Boha. Tu všichni 
příbuzní uvězněných bratří a Klaudius 
žalářník se dvěma syny prohlásili, že věří 
v Krista. 


í 77 


Jakmile lhůta 50 dni upl^mula, povo- 
lal prefekt Chromatius Trankvilinak so- 
bě a otázal se ho, jak se synové rozhodli. 
Trankvilin vypravoval, co se ve vězení 
přihodilo. To uslyšev Chromatius, obrátil 
se k víře Kristově a na důkaz upřímného 
svého obrácení dal všecky své modly a 
modlářské věci v domě svém rozbiti. Žá- 
dal, aby byl pokřtěn i se svým synem. 
Přítomný kněz Polykarpus dával Chro- 
matiovi otázky přede křtem obvyklé. „Od- 
říkáš se model a hříchů ?“ - „Odříkám; 
odpustím, kdo mi ublížil ; dlužni úpisy 
dlužníkům svým vrátím; nahradím, ko- 
mu jsem ukřivdil ; ty dvě ženské osoby 
lehkomyslné, které mám po smrti své 
manželky u sebe, provdám nebo propu- 
stím; slibuj i býti věrným víře Kristově. . . 
Poté Chromatius byl pokřtěn i syn jeho 
Tiburcius. 

N a radu papeže Káj a odešli všichn i křes- 
ťané z Říma na venkov, aby ušli proná- 
sledování. Chromatius odešel na venkov- 
ské své statky v Kampani! . Ale obráceni 
tolika křesťanů nezůstalo v tajnosti. Na- 
stalo přísné vyšetřování, stihání a mu- 
čení křesťanů . První obětí byla Zoe; byla 
nechána šest dní o hladě, pak byla pově- 
šena nohama na kůl a kouřem ohně pod ní 
rozdělaného byla udušena. Trankvilin u- 
slyšev o jejím mučednictví, zvolal: „Zeny 
před námi berou koruny; proč my žije- 
me?“ Za nedlouho Trankvilin byl uka- 
menován, Nikostrát a Klaudius byli uto- 
peni, Chromác byl usmrcen, Marek a 
Marcelian byli kopím probodeni. Uto- 
peni byli dále Kastor^ Viktorin a Symfo- 
rian. To se stalo roku 286 nebo 287. 


Posléze došlo na Sebastiána. Jistý zrád- 
ný odpadlík oznámil císaři, že Sebastián, 
velitel tělesné stráže, jemuž tolik důvě- 
řuje, je křesťanem. Dioklecian překvapen 
povolal Sebastiána k sobě a podrážděn řekl 
mu: „Učinil jsem tě v paláci svým dů- 
věrníkem, a tys odsloužil se nevděkem. 
Živil jsem hada na svých ňadrech. Kul 
jsi zradu proti bohům i proti říši.“ Se- 
bastián však odpověděl: „Věř mi, pane, že 
nemáš věrnějšího sluhy nade mne a lep- 
ších poddaných nad křesťany. Ale bohů 
ctíti nemohu a při víře Kristově setrvám. 
Císař rozkázal, aby Sebastián byl svlečen 
se Šatů, přivázán ke sloupu, a aby vojí- 
nové na něho stříleli z lučiště. Stalo se. 
Sebastián krváceje z mnohých ran omdlel . 
V oj íni , domnívajíce se, že j e mrtev, odešli. 

V noci přišla Irena, vdova po HaŠta- 
lovi, aby mrtvé tělo mučedníkovo po- 
hřbila. Vidouc, že Sebastián ještě dýchá, 
vyňala šípyz jeho těla ; odnesla jej do domu 
svého a léčila a ošetřovala jej. Sebastián 
za nedlouho se uzdravil. Křesťané mu ra- 
dili, aby se spasil útěkem. Ale křesťan- 
ský náš hrdina neznaje bázně, vstoupil do 
císařského paláce, šel císaři v ústrety a 
řekl: „Proč, ó císaři, pronásleduješ křes- 
ťany? vždyť se proti tobě ničím neprovi- 
nili.^^ Dioklecian ustrnul. Viděl před se- 
bou Sebastiána, kterého za mrtvého po- 
kládal. Nevěda, klam-li to či skutečnost, 
tázal se: „Jsi-li ty Sebastián, jejž jsem 
dal šípy usmrtiti?^^ - „ Ano, tentýž jsem, 
ale Bůh mne uzdravil. Uznej, že všemo- 
houcí je toliko Bůh, jemuž my křesťané 
se klaníme. “ - Císař probrav se z překva- 
pení svého, rozkázal, aby Sebastián byl 


popraven. I vlekli ho katové na popra- 
viště a tam ho utloukli železnými Socho- 
ry. Tak dokonal Sebastián svůj život dne 
520. ledna 288 (dle některých zpráv roku 
504). Tělo jeho bylo hozeno do stoky, aby 
ho křesťané nenalezli. Ale sv. Lučina 
přece nalezla jeho tělo a pochovala je 
v katakombách. Původní akta o tomto 
mučedníku, již ve starověku křesťanském 
tolik velebeném, se ztratila. Popis mu- 
čednictví podal sv. Ambrož na základě 
tradice. 

Sv. TIBURG, o němž nahoře byla řeč, 
syn Chromácův, zůstal v Římě a vstoupiv 
do služeb církevních, prospíval křesťanům 
slovem i skutkem. Avšak jistý křesťan, 
jménem Torkvat, jemuž Tiburc vytýkal 
nevázaný jeho život, udal Tiburce jako 
křesťana. A aby se sebe smyl výtku, že 
je udavačem, požádal, aby i sám byl s Ti- 
burcem jat a na soud pohnán. Soudce se 
tázal Torkvata : „Jsi-li křesťan ?“ - „Jsem, “ 
odpověděl Torkvat; „na víru křesťanskou 
obrátil mne tento Tiburc. “ Tiburc však 
zvolal: „Nepokládám tebe za křesťana, 
protože nežiješ po křesťansku.“ Poté Tor- 
kvat byl propuštěn , Tiburc sťat . R ok smrti 
je 295. Svátek sv. Sebastiána 20. ledna, 
sv. Marka a Marceliana 18. června, sv. 
Nikostrata, Klaudia, Kastora, Viktoriua, 
Symforiana 7. července, sv. Zoé 5. čer- 
vence, sv. Polykarpa 25. února, sv. Chro- 
máce a Tiburce 11. srpna. 

Sv. LUČINA byla manželkou císař- 
ského náměstka Piniána, který za doby 
pronásledování křesťanů st^l se těžko- 
myslným. Lučina věděla, že nemoc po- 
chází z pobouřeného svědomí následkem 


ukrutého nakládání s křesťany. 1 zavolala 
kněze Athima a jáhna Sisinnia, kteřížto 
uzdravili Piniána, ale zároveň jej obrátili 
na víru křesťanskou. Pak se všichni od- 
stěhovali z Asie do Říma. V době císaře 
Diokleciana byl Anthim na silnici Sa- 
larské sťat a s ním i Dioklecius^ Floren- 
cius, Maxim a Bas^íts, S nimi ctí se i Fa- 
bius, jenž usmrcen byl ve Vescovo v Sa- 
binsku. Rok smrti 504. Pinián však ze- 
mřel později smrtí přirozenou a Lučina, 
která byla pochovala sv. Sebastiána, Cy- 
riaka. Larga a Smaragda a j., zemřela ve 
věku 95 let kolem r. 520 smrtí blaženou. 
Svátek sv. Lučiny, sv. Athima a všech 
tu jmenovaných 1 1 . května. 

Sv. TRANQUILTN byl od sv. Šebe- 
stiána na víru obrácen, křtem zhojen 
ode dny a na kněze vysvěcen; roku 27 6 byl 
při vzbouření lidu ukamenován. Svátek 
6. července. 

Sv. KASTULUS (po česku Haštaí) byl 
správcem císařského paláce v Římě. Byl 
horlivý křesťan a za doby pronásledování 
pomáhal křesťanům , seč byl .Nej větší slu ž- 
bu prokázal křesťanům tím, že jim po- 
skytoval útočiště v horním patře císař- 
ského paláce, ve kterém sám přebýval. 
Tam skrýval i papeže Kája; tam shromaž- 
ďoval věřící ke službám Božím. Jeho věrný 
pomocník byl Tiburc, syn Chromácův. 
Nikdo netušil, že křesťané se scházejí v sa- 
mém císařském paláci. O křesťanské ženy 
a panny starala se zbožná manželka Ha- 
štalova Irena. 

'Avšak pohané vyslídili tajné shromáž- 
diště křesťanů v císařském paláci. Císař- 
ský náměstek Fabian dal všecky křesťany 


í 79 


v císařském paláci polapiti. Byli usmrceni 
všichni. Haštal byl natažen na skřipec a 
ukrutně zmrskán. Polomrtvý byl vhozen 
do hluboké jámy a pískem zasypán. Rok 
smrti snad 5296. Svátek sv. Kastula (Ha- 
štala) 26. března, svátek sv. Ireny, vdovy 
po sv. HaŠtalu, 22. ledna. 

Sv. KANCIUS a jeho manželka Kan- 
ciana šli z Říma do Aquileje; byli umu- 
čeni. Svátek 51. května. 

Sv.SUSANNA(Zuzana)byla dcera vzne- 
šeného Římana Gabinia, jenž byl snad 
zpřÍ2>něn s císařem Dioklecianem. Gobi- 
nius měl bratra Kája, jenž byl papežem 
od r. 283 do r. 296. Když Gabiniovi ze- 
mřela manželka, vstoupil do služeb cír- 
kevních a byl od svého bratra vysvěcen na 
kněžství. Zuzana nabyla za vedení svého 
otce Gabinia a svého strýce Kája znač- 
ných vědomostí a zaskví vala se všemi křes- 
ťanskými ctnostmi. Rozvila se v krásnou 
květinu v zahradě Boži; ve sličném těle 
žila krásná duše. Ale s věkem vzrůstalo 
i rozmanité nebezpečí, ohrožující mládí 
ženské. I učinila slib ustavičného pa- 
nenství. 

Tu se stalo, že ji kdysi spatřil císař Dio- 
klecian ; umínil si ji dáti Galeriovi Maxi- 
minovi za manželku. Když otec Gabinius 
a strýc Kájus jí to oznámili, řekla roz- 
hodně: „Nikdy se nespojím s pohanem! 
Děkuji Bohu, že mi dal poznati viru Kri- 
stovu. Kdysi přišel námluvČí k Susanně 
a chtěl ji podle tehdejšího zvyku políbiti; 
ale Susanna se od něho odvrátila řkouc: 
„Čeho jsem dosud nedovolila žádnému 
člověku, to tím rozhodněji odpírám mo- 
dloslužebníkovi. “ Když se zdráhala vejiti 


ve sňatek s pohanem, byla udána u sou- 
du, že je křesťanka. Byla dána i s otcem 
do vězení. Byl k ní poslán kněz modlo- 
služeb ný, aby ji od Krista odvrátil. Do- 
nesl s sebou zlatou modlu Jovišovu a vy- 
bídl Zuzanu : „Nuže pokloň se a obětuj 
bohu, jak činí i císař. “ Ale Zuzana zvo- 
lala: „Uchovej Bůh, abych se dopustila 
této ohavnosti, “ a srazila rukou sošku se 
stolu na zemi. Byla odsouzena na smrt 
mečem. Byla sťata ve vlastním domě 
tohotéž dne jako sv. Tiburc r. 295. Otec 
její byl umučen roku následujícího. Svá- 
tek sv. Zuzany 1 1 . srpna, svátek sv. Ga- 
binia 19. února. 

Sv. FILOMENA byla podle legendy 
panna křesťanská, která přišedši s otcem 
z Řecka do Říma, zalíbila se císaři Dio- 
klecianu tou měrou, že ji chtěl mí ti za 
manželku. Nepovolila však ani slibům 
ani hrozbám, neboť se byla zavázala sli- 
bem panenství. Ibyla různým způsobem 
mučena a pak sťata kolem roku 303. 
R. 1802 nalezeny byly v katakombách 
sv. Priscilly u Říma její ostatky a nápis: 
Filomena - pax tecum - Amen, a znaky 
lilie a palmy. Ostatky byly odneseny do 
Mugnana v Neapolsku. Filomena bývá 
nazývána „velikou svátou “ a „Divotvůr- 
kyni 19. století Sv. farář arský horlivě 
pěstoval její úctu a mnoho podivuhod- 
ných přispění přičítal jejímu přimlou- 
vání. Svátek sv. Filomeny 1 o. (nebo i 1 1 .) 
srpna. 

Sv. ANEŽKA (lat. Agnes) byla křesťan- 
ská panna, která se skvěla jak neobyčej- 
nými vědomostmi, tak spanilými ctnost- 
mi. Hořela posvátným ohněm lásky ke 


Kristu Ježíši a pokládala svět i jeho po* 
klady a rozkoše za marnost. Upřímné 
své nábožnosti se naučila od svých boha- 
bojných rodičů. Ač byla věkem mladická, 
byla duchem již dospělá. Ve věku 13 let 
učinila slib ustavičného panenství. 

Že Anežka byla dcerou bohatých ro- 
dičů, že byla sličná a bohatá, hlásili se 
odevšad nápadníci, kteří ji chtěli za man- 
želku. Zvláště syn městského prefekta 
Sy mfronia zahořel k ní láskou. Kdysi k ní 
přišel nesa drahocenné šperky a vzácné 
roucho, žádaje ji, aby se stala jeho man- 
želkou. Anežka však darů nepřijala řkouc: 
„Nepřijímám těchto darů; jsem již za- 
snoubena jinému ženichu. - Mladý Ří- 
man zvolal: „Kdo se mi může rovnati 
rodem, krásou nebo bohatstvím ?“- Anež- 
ka se zápalem mluvila o Kristu řkouc: 
„Můj snoubenec je krásnější než všichni 
smrtelní jinoši. Jeho matka je Panna a 
Otec ženy nepoznal. Můj snoubenec je 
všemohoucí, nebe je mu trůnem a země 
podnožím. Můj snoubenec je nejbohatší, 
neboť všecky poklady jsou jeho. Kterak 
bych mohla opustiti svého snoubence, 
kterými slíbil neskonalé dary, zůstanu-li 
mu věrna ?“ 

Odmítnutý jinoch odešel a ochuravěl 
hořem. Jeho otec Symfronius zvěděv, že 
Anežka je křesťanka a že mluvila o Kristu, 
jako o svém snoubenci, dal si ji předvolati 
a snažil se hrozbami ji donutiti, aby obě- 
tovala modlám. Anežka se však nelekla 
a odpověděla: „Jako nemohu tvého syna 
mí ti za manžela, tak také nemohu mrtvým 
modlám obětovati.^- Symfronius podráž- 
děn vzkřikl, že kdyby nešetřil j ejího ml ádí , 


ihned by pomstil urážku, kterou bohům 
byla právě učinila. Statečná dívka odpo- 
věděla: „Nehleď na mou mladost, neboť 
víra a věrnost nepřebývá v letech, nýbrž 
v nesmrtelné duŠi. Bůh zkouší více mysl 
nežli věk. Jsou-li vaši bohové tak mocni, 
nuže ať mne přinutí, abych jim oběta- 
vala.“ - Symfronius jí dal na vybranou: 
„Buď se odřekneš Krista a staneš se chotí 
mého syna, anebo, chceš- li zůstati pan- 
nou, půjdeš mezi vestálky a zasvětíš se 
bohyni Vestě. Anebo budeš zavedena do 
nevěstince, abys tam byla zprzněna. 

Anežka se zhrozila těchto slov. Má obě- 
tovat! buď víru nebo nevinnost. Zůstala 
však pevná a neohrožená. „Ani Vestě ani 
žádné modle sloužiti nebudu, odpově- 
děla odhodlaně ; „jsem zasnoubena Kristu 
a nikdy se mu nezpronevěřím. Kristus 
bude mým ochráncem, Bůh nedopustí, 
aby poskvrněno bylo moje panenství.** - 
Symfronius vykonal svou hrozbu. Kázal 
Anežku dovésti do chrámu bohyně Vesty, 
aby tam obětovala. Násilím jí vložili ka- 
didlo do ruky, ale Anežka jím pohodila. 
Biřicové ji svlékli do naha a zavlekli ji 
do domu hanby. Avšak panna zůstala po- 
divuhodným způsobem uchráněna zne- 
uctění. 

Symfronius požádal, aby Anežka byla 
souzena jiným soudcem. Stalo se podle 
jeho žádosti a soudce Aspasius vynesl nad 
ní rozsudek, aby byla sťata mečem. I ve- 
dena byla Anežka na popraviště ; kat vida 
útlou dívku, zachvěl se a váhal, ale Anežka 
sama mu do dávala mysli řkouc : „Nač pro- 
dléváš? Nedej přece nebeskému mému 
Snoubenci dlouho na mne čekat Na to 


kat jí sťal hlavu. Bylo to asi roku 304. 
Rodičové Anežčini pochovali dceru v za- 
hradě za městem a chodívali se na hrob 
modlit. Jednou zjevil prý se rodičům na 
hrobě se modlícím sbor svátých panen 
mučednic, mezi nimiž poznali svou dceru 
Anežku ozářenou nebeskou slávou a cho- 
vá j í cí b erán kana rukou . Anežka prý řekla : 
„Neplačte nade mnou, rodičové moji, ale 
radujte se, že Kristus mi dal korunu slávy 
věčné . Církev svátá j i zvláště poctí vá tím , 
že při Mši svaté po pozdvihování jméno 
její vzývá. Svátek sv. Anežky 21. ledna a 
po druhé 28. ledna. 

Sv.EMERENCIA (nebo Emerenciana) 
byla soukojenka sv. Anežky římské. Ač 
byla teprve katechumenkou, kárala mod- 
loslužebníky, a ti ji za to kamenovali. 
Takto zemřela jako mučednice roku 304. 
Svátek 23. (nebo i 21.) ledna. 

Sv. FELIX byl knězem v Římě ; za pro- 
následování křesťanů byl veden po silnici 
do Ostie, aby tam byl popraven mečem. 
Cestou se potkal Felix s jiným křesťanem, 
kterýž vida, že Felixe vedou na popravu, 
zvolal: „I já jsem křesťan.^ Ihned se ho 
vojínové chopili a popravili ho spolu s Fe- 
lixem. Protože křesťané neznali jeho jmé- 
na, dali mu název ^^Adaukíus‘\ t. j. Při- 
množený, Připojený. Svátek sv. Felixe a 
Adaukta 30. srpna, 

Sv. MAXIMA byla křesťanská otroky ně 
v Římě; byla kmotrou dvanáctiletému 
synku římského měšťana Trankvilina, 
jménem Ansanoíd. Křtící kněz se jmeno- 
val Protasius. Maxima a Ansan byli pro 
víru Kristovu umučeni r. 296 (podle St 
Ansan byl umučen v Sieně). Maxima byla 


kyjem ubita. Svátek sv. Maximy 2. září 
svátek sv. Ansana 1. prosince. 

Sv. ABUNDIUS kněz, ABUNDAN- 
CIUS iáhen a MARCIAN v Řimě byli 
za císaře Diokleciana pro viru usmrceni ; 
požívali veliké úcty již v nej starších do- 
bách křesťanských. Svátek jejich je 16. 
záři (nebo 26. srpna). 

Sv. PRIMUS a sv. FELICIAN byli 
rodní bratři vŘímě. Žili zbožně a spraved- 
livě a jsouce zámožni, udíleli hojně al- 
mužen lidem trpícím, zvláště pak křesťa- 
nům. Modloslužeb ní kněží je obžalovali 
u soudu, že jsou odpůrci bohů. Ale Primus 
a Felician odpověděli : „Vašim dřevěným 
a kamenným bohům nikdy se nebudeme 
klaněli; jsou bezmocní; jsou mrtvi a ne- 
chodí, ba ani státi by nemohli, kdyby 
nebyli železnými tyčemi a svory připev- 

V ■ U 

není. 

Dioklecian uslyšev, že bratři dali tak 
rozhodnou, odmítavou odpověď, dal je 
ukrutně zbičovali a dovézti na Numenta 
(teď Men tana) u Říma. Tam je vyslýchal 
císařský náměstek Promotus. Ten vida, 
že bratři se navzájem povzbuzují a těŠí, 
kázal je od sebe oddělili. A pak domlouval 
staršímu z nich Felicianovi, jemuž bylo 
bezmála 80 let, takto: „Šetři vysokého 
věku svého, poslechni rozkazů císařských 
a neuvaluj na sebe muk!“ Felician odpo- 
věděl: „Jsem už stařec a po 30 let znám 
pravdu Kristovu. Zůstanu jí věren až 
do smrti. Náměstek dal Feliciana natá- 
hne uti na skřipec, mrskali bičíky s olo- 
věnými kuličkami, odvésti dožalářeatam 
mučili hladem. 

Poté si náměstek dal předvolali Pri- 


ma a řekl úlisné: „Bratr tvůj Felician 
konečně se umoudřil, poslechl rozkazů 
císařských a vzdal poctu bohům nesmr- 
telným. Nuže, následuj jeho příkladu, 
abys si získal přízné císařovy. “ - Avšak 
Primus prohlédl tuto lest a odpověděl : 
„Nevěřím, že by můj bratr na sklonku 
svého života se stal Kristu nevěrným. 
Mluvíš nepravdu. Rozdělil jsi nás podle 
těla, ale duší našich nemůžeš rozloučiti. 
I kdybys nás usmrtil, shledáme se opět 
u Krista. “ - Náměstek dal Prima tlouci 
Sochory a kázal přivésti Feliciana. Pri- 
mus spatřiv svého bratra, řekl : „Ejhle, 
bratr můj neobětoval modlám, jak jsi mi 
lhal. Oba chceme vytrvat! ve víře Kris- 
tově. Náměstek dal oba bratry po růz- 
ných mukách popravit! mečem. To se 
stalo r. 287. Svátek sv. Prima a Felicia- 
na 9. června. 

Sv. ANASTASIE byla z nej vznešeněj- 
ších a nej krásnějších dcer římských. Otec 
Praetextatus byl pohan, matka Flavia 
(dle St. Fausta) byla křesťanka. Ta vy 
chovávala dceru pečlivě ve víře Kristově. 
Také kněz a slovutný učitel Chrysogon 
ji vzdělával a vyučoval. Když zemřela 
matka Flavia, byl Anastasii Chrysogon 
učitelem a vůdcem na cestě dokonalosti 
křesťanské. 

Když Anastasie dospěla, zasnoubil ji 
otec s urozeným pohanem Publiem. Mar- 
ně se Anastasie vzpírala tomu sňatku. 
Bylť Publius odpůrcem křesťanské víry 
a člověkem zpustlých mravů. Sňatek u- 
zavřen, ale Anastazie se vyhýbala těles- 
nému obcování se svým manželem. Po 
boku tohoto zhýralce nastala Anastasii 


doba těžkých zkoušek ; zakoušela od něho 
surového týrání. Publius ji nenáviděl na 
smrt, že se nechtěla ozdobovat!, že byla 
bezdětná a že koná dobročinné skutky. 
Anastasii rmoutil jeho nevázaný život 
a posměch, který si tropil z náboženství 
Kristova. 

V tomto soužení Anastasie hledala li- 
le vy a útěchy v modlitbě a ve skutcích 
křesťanského milosrdenství ; nayštevova- 
la žaláře, uplácejíc žalářníky, a občerstvo- 
vala vězně pokrmy a nápoji a povzbuzo- 
vala je k vytrvalosti ve víře Kristově a 
těšila je křesťanskou útěchou. Také ne- 
zapomínala lidí trpících ve městě. Tyto 
návštěvy nezůstaly ovšem Publiovi tajný ; 
i rozhněval se a rozkázal služebníkům, 
aby slídili všude, kde manželka dlí ; od 
té doby služebníci se počali chovati k ní 
urputně. Posléze manžel ji odloučil ode 
všeho styku se světem a držel ji přísně 
uzavřenu v domácnosti. Veliký byl její 
zármutek, když nesměla více docházet! 
ke křesťanským vězňům. Zármutek její 
byl dovršen, když uslyšela, že její bývalý 
učitel a rádce Chrysogon byl pro víru 
uvězněn. Po dvě léta žil v žaláři na její 
útraty. Dopisovala si s ním a jeho listy 
jí byly jedinou útěchou. Kdysi mu psala: 
„Víš, že jsem od matky své ve víře Kris- 
tově vychována, a nyní mám na to pa- 
třiti, jak muž s modloslužebníky rozha- 
zuje mé statky. “ Chrysogon odpověděl 
listem, že Bůh dopouští, ale neopouští. 

Pojednou stal se v živote jejím obrat. 
Její manžel byl poslán na dvůr perský 
jako vyslanec. Než odešel, rozkázal, aby 
manželka byla dále přísně střežena. Avšak 

185 


Publius sám zemřel na cestě, a tak byla 
Anastasie rázem zbavena všeho sonžení. 
Stala se vdovou a pani velkých statků. 
Majíc plnou svobodu, sloužila zase pro- 
následovaným křesťanům a byla jim peč- 
livou matkou. Chrysogon byl v okovech 
odveden do Akvileje. Anastasie ho pro- 
vázela a ošetřovala ho až do smrti. Chry- 
sogon byl předvolán císařem Dioklecia- 
nem, a když se nechtěl zříci víry Kristo- 
vy, dal mu císař hlavu stíti. Bylo to roku 
303. Mrtvola jeho byla hozena do moře, 
ale kněz Xoilus ji nasel a pohrbil. 

Po smrti sv. Chrysogona Anastasie roz- 
dala všecky své statky chudým a odebrala 
se do Macedonie. Tam se s ní spřátelili 
Theodota a její tři synové. Kdysi přišla 
do žaláře a nalezla jej prázdný. Plakala. 
Ptali se jí, proč pláče. Odpověděla: „Pláči, 
protože nemám, koho bych ošetřovala. “ 
Z toho poznali, že je křesťankou, a vedli 
ji k illyrskému vladaři Floru. Florus do- 
zvěděv se od ní, že je vdovou po vzneše- 
ném Římanu Publiovi, netroufal si proti 
ní zakročiti a oznámil věc císaři Diokle- 
cianovi. 

Dioklecian se ptal především, kam se 
poděly její statky. Odpověděla: „Kdyby 
mi bylo ještě něco zbylo z mých statků, 
nebyla bych se ještě zjevila, nýbrž byla 
bych v tichosti rozdala statky své služeb- 
níkům božského Mistra. Ale protože jsem 
statky své vyčerpala a nemohu více statky 
svými trpícím křesťanům pomáhati, ne- 
mám jiného přání, než abych i život svůj 
pro Krista obětovala, abych měla podíl 
na zásluhách svátých. “ 

Dioklecian nechápal takové řeči, po- 


hrdal Anastasií jako šílenou, nechtěl se 
jí více zabývati a poslal ji Florovi nazpět; 
ten ji odevzdal soudci, aby s ni naložil 
po zákonu. Soudce jí dal tři dni na roz- 
myšlenou, a když byla předvedena, chtěl 
se jí dotknout! nestoudným způsobem. 
Ale Anastasia jej odstrčila s odporem. Byla 
odvedena do žaláře a tam trápena hladem. 
Konečně byla vyhnána na ostrov Palmy- 
ru a tam byla ještě s jinými mučedníky, 
200 muži a 70 ženami, upálena. Rok 
smrti je asi 304. Místo se udává buď PaT 
myra nebo illyrské město Sirmie (Srjem). 
Její jméno denně se vzývá při mši svaté. 
Svátek sv. Anastasie 25. prosince ; sv. 
Chrysogona 24. listopadu, sv. Zoila 24. 
listopadu ; sv. Flavie (či Fausty), matky 
svaté Anastasie, ig. září. 

Sv. ARTEMIUS byl žalářníkem v Ří- 
mě. Jeho manželka se jmenovala Kan- 
dída. Jejich dcera Pavlína trpěla zlým 
duchem, Petr exorcista ji uzdravil, načež 
kněz Marcelin, jehož svátek je 2. června, 
celou rodinu pokřtil. Za císaře Diokle- 
ciana Artemius byl sťat, Kandida a Pav- 
lína byly ukamenovány. Rok smrti 303 
nebo 304. Svátek 6. června. 

Sv. MARCELIN, kněz a sv. PETR, 
exorcista u římské církve, byli za císaře 
Diokleciana odvlečeni do žaláře. Tam 
utvrzovali křesťany ve víře a obraceli po- 
hany na viru křesťanskou. Byli popraveni 
asi r. 304. Jména jejich se vzývají v ká- 
nonu Mše svaté. Svátek jejich 2. června. 

Sv. BASILIA byla roku 304 v Římé 
s Krispolem a Restitutem umučena. Svá- 
tek 1 1 . června. 

Sv. BASILIDES, CYRIN, NÁBOR a 


NAZARIUS,ZABINIUS,voiíniainučed- 
nici římští ; byly jim sekerou uťaty hlavy. 
Svátek 1 2. června. S nimi je uveden také 
sv. Tripos mučedník. Svátek 12. června. 

Sv. BEATRIX(Blažena), SIMPLICIUS 
a FAUSTIN byli sourozenci v Římě. Sim- 
plicius a Faustin byli různě mučeni, 
klacky ztlučeni a sťati r. 502 nebo 503 
(podle K s kamenem na hrdle do Tibery 
vhozeni). Blažena, jejich sestra, pohřbila 
jejich těla a žila pak u zbožné matróny 
Lučiny. Příbuzný Beatricin Lukrecius 
chtěl se zmocniti jejího vinohradu a udal 
ji jako křesťanku, v žaláři pak ji zardousil. 
Svátek sv. Beatrice (Blaženy), Simplicia 
a Faustina 29. července. 

Sv. CYRIAK, LARGUS a SMARAGD 
byli horliví křesťané v Římě a přátelé 
bohatého měšťana Trasona, jenž po nich 
posílal podpory v penězích a potravinách 
křesťanům pracujícím v nádherných láz- 
ních Dioklecianových ; neboť nelidští do- 
zorcové krůtě nakládali s křesťany odsou- 
zenými k této práci. V ošetřování ubohých 
křesťanů vynikal zvláště Cyriak, pochá- 
zející z rodiny vyššího důstojníka. Proto 
papež Marcellin posvětil Cyriaka na já- 
henství. Avšak horliví tito křesťané byli 
polapeni a sami k těžké práci na stavbě 
donuceni. Kdysi spatřili křesťana Satur- 
nia, an pod svým břemenem klesal. Ihned 
se ho ujali a žádali dozorce, aby jim za 
něho uloži l dvojnásobnou práci. T oho času 
uzdravil Cyriak svou modlitbou několik 
slepců, vrátiv jim zrak. 

Když o tom uslyšel císař Dioklecian, 
žádal Cyriaka, aby uzdravil jeho nemoc- 
nou dceru Arthemii. Cyriak uzdraviv ji, 


vyučil j i pravdám víry Kristovy a tázal se jí , 
věří-li v Krista ?- Odpověděla: „Ano, vě- 
řím, a žádám o křest. I byla pokřtěna. 
Dioklecian z vděčnosti za uzdravení dce- 
řino propustil z vězení všecky tři vězně. 
Ti opět se věnovali službě křesťanů, pracu- 
jících na stavbě lázní. Avšak když Dio- 
klecian se odebral do Nikomedie, byli 
Cyriak, Largus a Smaragdus na rozkaz 
prefekta Karpasia jati. Karpasius při vý- 
slechu vykřikl na Cyriaka: „Počkej, ty 
šedivče, já z tebe udělám mladíka^^ a roz- 
kázal liti mu na hlavu žhavou smolu. Po- 
sléze byli všichni tři ještě s jinými dva- 
ceti sťati mečem. Mučednictví jejich se 
klade r. 303. (Jiní udávají rok 309.) Sv. 
Cyriak se čítá do sboru 14 pomocníků. 
Svátek sv. Cyriaka, Larga a Smaragda 
8. srpna (nebo 16. března), 

Sv. DONATA, mučednice římská, r. 
303 (spolu s Cyriakem) ; svátek její 16. 
března. 

Sv. DONÁT a sv. SEKUNDIAN, křes- 
ťané, pocházeli z Vicenzy; za pronásledo- 
vání Dioklecianova se utekli do Konkor- 
die; ale tam jim rozbili čelisti, polili je 
vroucím olejem a sťali jim hlavy. Snimi 
jmenují se i: Solon, Poljkrates a Rornu- 
lus. Svátek těchto 17. února. 

Sv. EMILIA a JANU AR, mučedníci 
italští, svátek 17. února. O Emilii a Ja- 
nuarovi dí Bollandisté : „Quae ad tempus 
et locum spectant, hanctenus latent.‘‘ 

Sv. EPICPIARIS (nebo Epicharida) 
byla manželkou římského senátora; byla 
pro víru pověšena, olověnými holemi bita 
a sťata. Za Diokleciana. Svátek sv. Epi- 
charidy 27. září. 


185 


Sv. DECENTIUS, mučedník u Pesara 
(v Itálii). Rok smrti 511. Svátek 28. října 

Sv. BONIFÁC (lat. Bonifacius) byl 
správcem u mladé Římanky Aglaj e. Agla~ 
ja byla tak bohatá, ze lidu římskému vypra- 
vila po třikráte hry pro obveselení na své 
útraty. Byla sličná a ač křesťanka, nežila ži- 
votem křes ťanským. Kromě toho j e j í po m ěr 
ke správci Bonifácovi byl hříšný. Boni- 
fác byl opilec. I on byl křesťan. Oba tito 
lidé trvali drahně let ve stavu smrtelných 
hříchů, ale při tom byli velmi dobročinní. 
Aglaja užívala svého velkého bohatství na 
skutky křesťanského milosrdenství, a také 
Bonifác se rád ujímal trpících lidí. Ko- 
nečně Aglaja poznavši svou hříšnost, či- 
nila pokání a snažila se sebezapíravostí 
zadostu činiti za předešlé své hříchy; zřekla 
se všech rozkoší a zábav a rozdala své šper- 
ky a drahocenné Šaty. Také povzbuzovala 
Bonifáce k pokání. 

Kdysi Aglaja řekla k Bonifácovi : „Bo- 
nifáci, ty víŠ, do jaké propasti hříchu jsme 
spolu zabředli. Nepomněli jsme, že bu- 
deme kdysi souzeni. Ale onehdy jsem sly- 
šela, že kdo ctí a vzývá svaté mučedníky 
a mučednice, stane se jednou účastným 
slávy jejich u Krista. VÍŠ, že potřebujeme 
přímluvců u Boha. Slyšela jsem, že právě 
teď zuří v Malé Asii pronásledováni proti 
vyznavačům Kristovým. Nuže! Jed tam 
a přines tamodtud tělo některého mu- 
čedníka. Vystavím nad jeho ostatky sva- 
tyni a možná, že na jeho přímluvu do- 
sáhneme odpuštěni hříchův a spaseni. 
Bonifác odpověděl: „Učiním tak. Avšak 
kdybych já tam měl podstoupit! smrt mu- 
čednickou, přijala bys i mé tělo ?“- Aglaja 


pokládala tato slova za žert a řekla: „Ko- 
runa mučednická nesluší hříšníku; jen 
jdi a vykonej, co jsem pravila. “ 

Bonifác byl tedy s tím záměrem sroz- 
uměn ; vzal mnoho peněz, aby za ně kou- 
pil tělo mučedníkovo, a vydal se s něko- 
lika služebníky na cestu. Na cestě usly- 
šel, že zvláště vTarsu v Kilikii zuří krvavé 
pronásledováni. Proto zamířil s lodí kTar- 
su. Cestou nejedl masa, nepil vína, ale 
hořce oplakával svých nepravosti a žádal 
si napraviti svůj hříšný život smrtí mu- 
čednickou. Když přišel do Tarsu, dal své 
služebníky do hospody a vyšel na ná- 
městí. Jaké se mu tam naskytlo divadlo? 
Asi dvacet křesťanů bylo právě usmrco- 
váno. Jeden vise na sloupu byl pálen, 
jiný kleštěmi a háky drásán, jiný pilou 
řezán, opět jinému byly ruce a nohy u- 
sekávány. Lid se díval s úžasem na to 
mučení. Bonifác se prodral zástupem, jal 
se mučedníky líbati a povzbuzovat! je 
k vytrvalosti : „Bojujte statečně dále, vy 
zmužilí rekové ! Vytrvejte maličko, věčná 
odměna je vám přichystána.^^ - Vida ho 
císařský náměstek Simplicius, kázal si jej 
předvolat! a tázal se: „Kdo jsi ty?‘^-„Jsem 
křesťan, “ odpověděl Bonifác, „a nemám 
vroucnějšího přání, než také pro Krista 
umříti.“-I rozkázal Simplicius vrážet! 
Bonifácovi třísky za nehty a liti mu do 
úst tekuté olovo. Druhého dne vynesl 
Simplicius rozsudek, aby Bonifác byl sťat. 
Tak se i stalo. 

Služebníci Bonifácovi čekali zatím v ho- 
spodě, nevědouce, kam jejich pán odešel. 
Když se dlouho nevracel, šli ho hledat. 
Cestou se potkali s člověkem, který jim 


186 


sdělil, že včera jakýsi cizinec dobrovolně 
se přihlásil k mučednické smrti pro Krista. 
Služebníci neblahou předtuchou j ati , že to 
je jejich pán, odebrali se na náměstí, na- 
lezli tělo Bonifácovo, vykoupili je (dali za 
ně 500 zlaťáků), pomazali drahými mast- 
mi, zaobalili do kmentu a zavezli je do 
Říma. Aglaja uslyševši jejich zprávu, při- 
jala tělo mučedníkovo s velikou uctivosti; 
pohřbila je u Latinské cesty, vystavěla nad 
ostatky svatyni, a rozdavši všecko jmění 
své, trávila život v kajícnosti. Žila ještě 
1 5 let. Smrt Bonifácova se klade do roku 
507, Aglajina do roku 522. Svátek sv. Bo- 
nifáce i bl. Aglaje 14. května. 

Bolí. Maj. 279. -Akta o mučednictví 
Bonifácově sepokládají za pochybná. Jsou 
řeckého původu. Do VII. století v Římě 
nebyla známa. Historická skutečnost mu- 
čednictví Boni fácova zůstává však při tom 
nedotčena (Dr. Gůnther, str. 23). 

Sv. TIMOTHEUS pocházel z Antio- 
chie a přišed do Říma, byl pro neohrože- 
nost ve víře bičován, hašeným vápnem 
polit a pak sťat bud r. 310 nebo 311. 
Svátek sv. Timothea 22. srpna. 

Sv. LRANIUS a sv. KAJUS, mučed- 
níci římští; svátek jejich 4. března. 

Sv. JAN a sv. KRISPUS byli knězi a 
mučedníci v Římě; za Diokleciana; svá- 
tek 18. srpna. 

Sv. KRESCENCIAN, mučedník řím- 
ský (o němž činí se zmínka v obšírnějším 
životopise sv. Marcella, papeže); svátek 
jeho 24. listopadu. 

Sv. LUCIE, panna a mučednice; neví 
se, zdali v Římě nebo v Soluni; svátek 
25. června (či 15. května). S Lucii uvádí 


se i sv. TertuUuSy mučedník; svátek 25. 
června. 

Sv. DOMINIKA, mučednice za císaře 
Diokleciana; místo smrti není známo. 
Svátek 6. července. 

Sv. KL AUDI US byl konsulárem u cí- 
saře Diokleciana. Jeho manželka se na- 
zývala Praepedigna, jejich děti sluly Ale- 
xander Bl Kiicias, Bratr Klaudiův Maxim 
byl hofmistrem na dvoře císařském. Všich- 
ni tu jmenovaní byli vyučeni ve víře od 
sv. Zuzany; pokřtěni od sv. papeže Kája. 
A všichni jmenovaní byli pro víru po 
různých mukách usmrceni, snad upáleni . 
Snad v Ostii. Svátek těchto svátých mu- 
čedníků 18. února. (Klaudius se nazývá 
„Clarissimus^^ t. j. veleslavný.) 

S v. PANKRÁC narodil se j ako syn vzne- 
šených rodičů pohanských v Synnadě ve 
Frygii. Osiřel záhy. Otec Kleonik umíraje 
odevzdal syna svému bratru Dionysiovi. 
Dionysius byl Pankrácovi pěstounem pe- 
člivým. Aby Pankrác nabyl vědeckého 
vzdělání, odebral se s ním strýc do Říma. 
Dionysius a Pankrác bydleli v Římě se 
svými služebníky na vrchu Coeliu. 

Tam na vrchu Coeliu vídali za noční 
doby záhadné postavy mizeti v sousedním 
domě. Pátrali po těch lidech a seznali, že 
jsou křesťané, kteří za doby pronásledo- 
vání se shromažďuji v úkr}'tu, ve kterém 
papež Marcellin konal služby Boži. Dio- 
nysius byl dychtiv poznati náboženství, 
které je tak ukrutně stíháno a které vy- 
chovává lidi dokonalé. I odebral se s Pan- 
krácem k papeži a papež Marcellin vyučil 
oba pravdám Kristovým a pokřtil je. Papež 
radil, aby se oba v této zlé době uchýlili 


na venek. Pankrác byl věkem sice skoro 
chlapec, ale pevností u víře dokonalý křes- 
ťan. Poděkoval starostlivému papeži za 
radu, ale ujišťoval, že je dosti silný a sta- 
tečný, aby víru svou zachoval. Brzo poté 
zemřel Dionysius; mučedníkem nebyl, 
„zemřel klidně v Pánu“, dí zpráva. 

Pankrác byl přiveden k soudu. Soudce 
maje útrpnost se sličným čtrnáctiletým 
jinochem, snažil se ho odvrátiti od víry 
Kristovy. Uváděl mu na paměť vzácný rod, 
z něhož pochází, bohatství, jež zdědil po 
rodičích, dovozoval, že křesťanství brzo 
bude vyhubeno, a napomínal jinocha, aby 
se nedal sváděti odkřesíanů. Pankrác od- 
pověděl klidně a s úsměvem : „Třebas j sem 
i mlád, má mysl je pevná. Mýlíš se, do- 
mníváš-li se, že jsem sveden od křesťanů. 
Stal jsem se křesťanem z přesvědčení a 
zůstanu křesťanem do smrti. Tvými bohy 
opovrhuji. Kdyby se tvůj sluha dopustil 
skutků, které o bozích vypravujete, byl 
by trestán-. Kterak tedy možno bohy ctíti ? “ 

Soudce vynesl rozsudek, aby Pankrác 
byl mečem sťat. S veselou myslí kráčel 
městem za bránu. Pohané vidouce j ej , pra- 
vili: „Hle, i chlapci opovrhují bohy! Č)o 
medle se bude díti?“ Pankrác byl sťat 
u silnice Aureliovy r. 504. Jistá křesťan- 
ská žena, Oktavilla, pochovala jeho tělo 
potají na svém statku, kde později bylo 
pohřebiště, zvané „u sv. Pankráce^. Svá- 
tek 12. května. 

Někteří pochybují o jeho mučednictví ; 
ale bezdůvodně. Neboť sv. Řehoř Vel. pra- 
vil v homilii o něm: „My víme, jakou 
smrtí mučedník, na jehož hrobě tu sto- 
jíme, dosáhl blaženosti nebeské. 


Sv. PAULÍNA, DONAT A, RUSTIKA, 
NOMINANDA, SEROTINA a HILA- 
RTE, mučednice římské. Rok není znám. 
Jsou také v Řím . Martyrologiu . Svátek 5 1 . 
prosince. 

Sv. KVIRIAK a 27 2 jiných mučedníků 
římských, mezi nimiž jsou tribun Bla- 
sius, Diogenes, Nikander a Longin ; za cí- 
saře Diokleciana. Svátek 17. června. 

Sv. RESTITUTUS byl dle nezaruče- 
ných aktů římským měšťanem. Když za 
pronásledování křesťanů císařem Diokle^ 
cianem byl volán k soudu, rozpředl se 
rozhovor, jaký jsme seznali u jiných mu- 
čedníků. Restitutus byl podle legendy pro 
víru Kristovu rozsápán psy. Svátek 29. 
května. 

Sv. RUFUS, dle Martyr, řím. mučed- 
ník římský za císaře Diokleciana; svátek 
28. listopadu. 

Sv. VIKTORIN a CAJUS PALATI- 
NUS, mučedníci římští, budr. 259 nebo 
za Diokleciana. Svátek 4. března. 

Sv. ŠEŘENA, křesťanská matróna v Ří- 
mě. Byla pokřtěna jáhnem Cyriakem. 
Pohřbila sv. Zuzanu, svou příbuznou. Ze- 
mřela snad smrtí přirozenou, od zimnice. 
Svátek 16. srpna. 

Sv. SEVERUS (po česku Šebíř), SE- 
VERIAN, KARPOFOR a VIKTORIN 
sluji „čtyřisvati , protože ma- 

jíce věnce s ostrými hroty na hlavách, 
byli olověnými metlami ubičováni. Stalo 
se tak buď r. 294 nebo 304. Protože jejich 
jména byla po delší dobu neznáma, na- 
řídil papež Melchiades, aby byli oslavo- 
váni pode jménem „Quatuor coronati“. 
Byli poddůstoj ní ci . S nimi j menuj i se j eště 


188 


také sochaři: Klaudim^Nikostrát^ Sym- 
ýoridn^ KastoriusaSimplicius!Ti nechtěli 
zhotovovati sošky pohanských bůžků ; za 
to byli bičováni a do vody uvrženi. Po- 
znamenává se, že čtyři ze jmenovaných 
sochařů jsou uvedeni v den 7. července 
jako vrstevníci sv. Sebastiana. Svátek je- 
jich 8. listopadu. 

Sv. SOTERIS (Sotera) byl a panna křes- 
ťanská v Římě, kterou sv. Ambrož velebil 
jako vzor heroické víry a ctnosti. Pro víru 
a panenskou čistotu trpěla tak statečně, 
že katané umdlévali v bití. Byvši zbičo- 
vána, byla sťata, asi za císaře Diokleciana. 
Pohřbena byla na hřbitově, jejž sama za- 
ložila pro křesťanské mučedníky. Svátek 
sv. Sotery 10. února. 

Někteří se domnívají podle řeckého je- 
jího jména, že Soteris je orientálka. Na- 
proti tomu sluší uvésti, že ani jedno řecké 
menologium se o ní nezmiňuje. (Meno- 
Jogium, t. j. měsíční přehled svátých.) 

Sv. VITUS (Vít) a sv. CEREALIS, mu- 
čedníci římští, neznámo kdy; svátek 29. 
května. 

Sv. HADRIAN, syn císaře Proba, byl 
roku 320 zabit, že se ujímal křesťanů. 
Svátek 26. srpna. 

Sv. ZENO, vojenský tribun, trpěl smrtí 
mučednickou r. 298 v Římě prý s 10.203 
společníky. Svátek 9. července. 

Sv. JUSTUS, vojín a mučedník řím- 
ský {E)\ svátek 14. července. 

Sv. ADVENTOR, SOLIJTOR a OK- 
TAVIUS, mučedníci turinští. Juliána^ 
křesťanská vdova v piemontském městě 
Ivrea, vezla tělo sv. mučedníka Solutora 
zEporedie doTurinaapochovalajei stěly 


Oktavia a Adventora. Sama zemřela smrtí 
přirozenou. Rok smrti není znám. Svátek 
těchto svátých 20. listopadu, sv. Juliany 
13. února. 

Sv. VALENTINA, VIKTOR, FELIX, 
FAUSTINA, HILARIAN, VIKTORIA, 
POSTUMUS a jiní mučedníci milánští 
kolem roku 286. Svátek jejich 6. května. 

Sv. NÁBOR as v. FELÍX byli křesťan stí 
vojínové, ne v Miláně, nýbrž v Lodi Vec- 
chio u Lodi. Byli císaři Maximianovi dobře 
známí. Když roku 303 vypuklo pronásle- 
dování křesťanů, zřekli se raději služby 
vojenské, než by byli zradili víru v Krista. 
Byli vedeni do Lodi a tam klacky tlučeni 
a pak sťati. Rok smrti 303. Sabina^ křes- 
ťanská vdova v Lodi, pohřbívala mnohé 
mučedníky; i těla sv. Nabora a Felixe 
převezla z Lodi do Milána. Zemřela pak 
kolem r. 311 přirozenou smrtí. Svátek 
sv. Nabora a Felixe 12. července, svátek 
sv. Sabiny 30. ledna. 

Sv. FIDELIS, vojín ve vojsku císaře 
Maximiana, obrátil mnohé soudruhy na 
viru Kristovu. Byl sťat kolem roku 307. 
Místo smrti udává se Como u Milána. 
Svátek 28. října. 

Sv. KARPOFOR, vojín a mučedník 
komský; Exanthus^ mučedník tamtéž; 
též Faustus; svátek těchto sv. 7. srpna. 

Sv. VIKTOR MAURUS (nazývá se 
tak, že pocházel z Mauretanie), mučedník 
(v Miláně?) ; sťat r. 303. Svátek 8. května. 

Sv. ALEXANDER byl křesťanský dů- 
stojník v legii thébské; pokládal za ne- 
čestnou úlohu voditi křesťany k soudu. 
Také rozbil modly, kterým mělobětovati. 
Byl uvězněn. Uprchl však z milánského 


vězení. V Bergamu však byl vypátrán a 
sťat roku 297. Jeho tělo pochovala Asteria 
s Gratou. Svátek sv. Alexandra 26. srpna. 

Sv. ASTERIA (asterion t. j. podobný 
hvězdě - po česku: Hvězdoslava, jinak 
i Hesteria) byla dle legendy panna v Ber- 
gamu, lombardském městě na úpatí Alp. 
Byla slavná rodem, slavnější ctnostmi. 
Libovala si v Písmu svátém a toužila po 
stálém panenství. Kněžna Grata, vdova 
po jistém Germaniku, vzala si Asterii za 
společnici. Obě konaly skutky milosrden- 
ství tělesného i duchovního. Pochovaly 
tělo mučedníka Alexandra, jehož svátek 
je 26. srpna. Po letech Grata zemřela na- 
pomenuvši velmože, aby si vážili Asterie. 
Ti jí to slíbili a svěřili Asterii správu 
obce. Avšak za pronásledováni Diokle- 
cianova přišli dva soudcové k Asterii 
a řekli: „Ctihodná paní! Měšťanstvo svě- 
řilo tobě řízení obce ; proto je slušno, abys 
obětovala Joviši!“ - „Nikdy toho neuči- 
ním; jsem křesťanka. “-„Ty že jsi křesťan- 
ka ?“opáčili soudcové; „ubohá ženo! Nuže! 
Buďto obětuj Joviši, anebo zaměníš smrt 
za život! Kdo při zdravém rozumu bude 
prahnouti po mukách smrti mučednic- 
ké?“- Asteria se nezřekla víry Kristovy; 
dali ji mečem popraviti (kolem r. 503). 
Svátek sv. Asterie 10. srpna, sv. Graty 
1. května. 

Jiná Grata byla dcerou sv. Lupa a sv. 
Adelaidj; Lupus byl velmož v lombard- 
ském městě Bergamu za času císaře Karla 
Velikého (podle iSř; podle K za času cí- 
saře Konstantina Velikého). Praví se o ni 
podobně. Jsou o této věci zprávy nejisté a 
protichůdné. Svátek sv. Graty 4. září, sv. 


Lupa 9. června a sv. Adelaidj 27. června. 

Sv. DALMACIUS, biskup a mučedník 
pavijský za císaře Maximiana. Svátek 5. 
prosince. 

Sv. INNOCENCIE, panna, byla obža- 
lována, že se modlila klečíc u kříže. Po 
různých mukách byla r. 303 sťata v ital- 
ském městě Vicenza, anebo v Akvileji, 
anebo v Rimini. Svátek 16. září. 

Sv. FIRMUS byl zámožný měšťan 
v lombardském městě Bergamu, horli- 
vý křesťan. Ujímal se pronásledovaných 
křesťanů. Biřicové vyslaní od císaře ho 
vedli do Milána. Cestou se s ním potkal 
přítel jeho Rustik, bohatý muž a také 
křesťan, jenž právě chtěl Firma navštívi- 
ti. Rustik uzřev Firma spoutaného, ihned 
se domyslil, že ho vedou k soudu pro víru 
křesťanskou . Zvolal : „I já půjdu a zemru 
s tel^ou ; i já jsem křesťan. “ Vůdce biřiců 
dal Rustika řetězem připoutat! k Firmo- 
vi. A tak byli oba křesťané přivedeni do 
Milána. Císař Maximian je dal, když se 
zdráhali obětovat! pohanským bohům, 
zbičovat!; ale potom jim domlouval la- 
hodnými slovy a sliboval jim, že zřeknou- 
li se víry Kristovy, učiní je svými přá- 
teli a předními muži v říši. Oba křesťané 
však statečně vytrvali u víře. Císař je ode- 
vzdal soudci Anolinovi. Soudce Anolin 
maje odcestovat! z Milána do Verony, 
dal oba mučedníky s váza ti a za svým vo- 
zem po dva dny hnáti. Když zajatci při- 
byli do Verony, byli zprvu v domě plu- 
kovníka Kangaria trápeni hladem. 

Jakmile se rozhlásilo, že Anolin bude 
souditi,přispěchal i biskup veronský Pro- 
kuL^o jejich žaláře, políbil je ařekl:,,Buď- 


190 


te mi vítáni, bratři ! Přijměte mne za spo- 
lečníka svých muk, abychom si zaslou- 
žili vejiti do slávy všemohoucího Hospo- 
dina. “ Firmus a Rustikus odpověděli: 
„Amen.“ Když vojínové spatřili u zajat- 
ců Prokula, zvolali : „Co chce ten stařec 
u mužů, kteří mají býti odsouzeni ?“ Pro- 
kul odpověděl: „Já jsem také křesťan. “ 
I spoutali jej a vedli všecky tři k Anoli- 
novi. Ten uzřev neznámého muže, tázal 
se: „Kdo jest ten muž?“ - Biřicové od- 
pověděli: „Nalezli jsme jej u Firma a 
Rustika ; prohlásil se býti také křesťa- 
nem.^^ - Anolin na to: „Což nepozoruje- 
te, že ten stařec je dětinský a že mluví 
nesmysl? Vyžeňte ho ven.^^ I sňali bi- 
řicové okovy s rukou Prokulových, spí- 
lali mu, tloukli ho pěstmi a vyhnali ho 
ven. Prokul smutně řekl: „Bůh nepřijí- 
má ode mne smrti mučednické; “ 

Když se Firmus a Rustik zdráhali obě- 
tovati modlám, dal je Anolin svléci a vá- 
leti po rozpálených skelných střepinách. 
Konečně byli na jeho rozkaz sťati. Rok 
smrti 505. Prokul putoval pak do Svaté 
země a vrátiv se zemřel r. 505 smrti při- 
rozenou. Svátek sv. Firma a Rustika 9. 
srpna, svátek sv. Prokula Í23. března. 

Sv. JUSTINA byla dcerou císařského 
vladaře Vitaliana a j eho manželky Praepe- 
digny v Patavii (t. j. v Padově). Byla vy- 
chována v bázni Boží. Když zemřeli její 
rodičové, přebývala na zděděném otcov- 
ském statku blíže Patavie. - Nový císař- 
ský vladař Maxim ian zvěděv, že dcera 
jeho předchůdce je křesťanka, vyslal bi- 
řice, aby ji polapili. Potkali se s ní právě, 
když se služkou byla na cestě do města 


Padovy. Mínila jiti do sboru věřících. 
Justina spatřivši vojíny, ulekla se, že ji 
učiní násilí, a chtěla uprchnout! . Biřico- 
vé však ji dohonili, spoutali a vedli k Ma- 
ximianovi. 

Ten se na ni obořil : „Oznam mi své 
jméno a svůj stav!“ - „Jsem křesťanka.^^ - 
„Jméno chci věděti ! “ - „Justina. “ - „K ja- 
ké sektě náležíš ?“ - „Jsem křesťanka. - 
Vladař: „Chceš-li zachovat! svůj život, o- 
bětuj velikému bohu Marto vi. “- Odpově- 
děla: „Řekla jsem již, že jsem křesťanka. 
Od víry Kristovy neustoupím nikdy. Tou- 
žím přijít! ke Kristu Pánu mému !“ - 
Vladař vynesl rozsudek: „Rozkazujeme, 
aby Justina, která vyznala, že je křesťan- 
ka a zákonů našich poslechnout! nechce, 
byla mečem popravena. “ - Poté byl jí 
bok proboden mečem. Kdy se tak stalo, 
není známo, zdali za Diokleciana kolem 
r. 303, anebo již ve II. století. Neboť dle 
jiných zpráv byli rodiče panny Justiny, 
Vitalian a Praepedigna, pokřtěni od sv. 
Prosdocima. Dle Mart. Rim. byla Justi- 
na pokřtěna od sv, Prosdocima, Prosdo- 
cim však, žák sv. Petra, biskup padovský, 
zemřelr. 141. Svátek sv. Justiny 7. října. 

Sv. JUSTINA narodila se v Terstu. 
Jsou ckřesťanka, při vedena byla před soud. 
Byla Čtrnáctiletá. Byla odsouzena k smrti 
mečem. Přísedící soudu Zeno řekl jí po- 
směšně: „Nevěsto Kristova, pošli mi ja- 
blka ze zahrady ženichovy. Justina byla 
usmrcena r. 289. Přísedící Zeno vyznal 
víru Kristovu a byl rovněž usmrcen. Svá- 
tek sv. Justiny a Zenona 13. července. 

Legenda tu vykládá příběh ze života 
sv. Doroty. 


Sv. CYRIA a sv. MUŠKA, rodné sestry, 
panny a mučednice v Atvileji za cisaře 
Diokleciana. Svátek jejich 17. června. 

Sv. FELIX a sv. FORTUNÁT, rod- 
ní bratří, horliví křesťané, byli polapeni 
v Akvileji a císařskému náměstkovi Eufe- 
miovi předvedeni. Ten se jich tázal, jak 
se jmenují a odkud jsou. Felix, starší 
z nich, odpověděl: „Já se jmenuji Felix 
a bratr můj Fortunát. Pocházíme z měs- 
ta Vincencie (t. j. Vicenza) a jsme křes- 
ťané. Eufemius se tázal: „Což jste ne- 
slyšeli, že podle císařských zákonů bude 
každý křesťan přísně trestán ?“- Odpově- 
děl : „Nespravedlivýct^zákonů nebudeme 
poslušní. 

Eufemius nařídil, aby byli na skřipci 
sevřeni a kyji ztlučeni. Mezi mučením 
volal na ně Eufemius: „Bídníci! Jakou 
slávu budete z toho míti, když vás zba- 
vím hrdla Fortunát odpověděl: „Svět 
pomine, i sláva jeho, ale sláva, kterou 
Bůh připravil věrným svým služebníkům, 
nepomine na věky.^^ Eufemius je dal 
polévati vřelým olovem a biti olověný- 
mi palicemi do Čelistí. Posléze Eufe- 
mins vynesl rozsudek, aby byli mečem 
popraveni. Byli vedeni za město. Na po- 
pravišti poklekli, dali sobě políbení a 
modlili se společně modlitbu Páně. Pak 
byli stati. Rok smrti 296, svátek 11. 
června. 

Sv. HILARIUS, biskup akvilejský, 2 
míle od moře Adriatického, znal skoro 
celé Písmo sv. zpaměti. Za pronásledo- 
vání křesťanů císařem Dioklecianem chtěl 
vladař Beronius zastrašiti křesťany; před- 
volal Hilaria a tázal se ho : „Kdo jsi a jak 


se jmenuješ „Jsem biskup křesťanský 
a jmenuji se Hilar.“- „Obětuj nesmrtel- 
ným bohům, sice tě dám zmučiti.^^ -Hilar 
odpověděl mezi jiným toto : „Od malička 
jsem se učil ctí ti Boha živého a pravého ; 
sochám mrtvým obětovati neb udu. ** - V la- 
dař na to : „Mnohými slovy a lichými dů- 
vody mne nepřesvědčíš. Buď budeš obě- 
tovati, anebo budeš trestán. “ 

A protože Hilar modlám nechtěl obě- 
tovati, byl mrskán tak ukrutně, že ně- 
kolik mužů se střídalo v ukrutném tom 
díle a že dvakráte byly přineseny nové 
metly. Rány byli zality solí a octem. Pak 
byl sťat. S ním byli mučeni a usmrceni 
jáhen Tacian, pak Felix, Largus a Di- 
viš (t. j. Dionysius). Rok smrti 285. Svá- 
tek jejich 16. března. 

Sv. LEONCIUS a sv. KARPOFOR, 
lékařové a mučedníci v Akvileji; f 296; 
svátek 20. srpna. 

Sv. VITALIS byl otrokem křesťanského 
šlechtice Agrikoly a byl od svého pána 
obrácen na víru křesťanskou. Za Maxi- 
miana Herkulea byli oba jati a pro víru 
Kristovu usmrceni. Vitalis umřel byv 
mučen, Agrikolabyl ukřižován. Rok smrti 
504. Svátek 4. listopadu. 

Sv. PROKUL, vojín a mučedník bo- 
loňský; byl sťat r. 505; svátek jeho 1. 
června. 

Sv. VALENTIN, FELICIAN, VIKTO- 
RIN, pak Oktavius, Felix, Januar, Ju- 
lian, Vinceiic, Bonifác^ Firma, Felicitas, 
Felicia, Innocencia, F ortunata, Princi- 
pia, Klementin, Januaria a Fiktoria ]sou 
mučedníci ravenští.- V Rím. Martyr, jsou 
jen 5 prvně jmenovaní; ostatní jména 


192 




L7MUČENÍ SV. KLKMKNTA SOCHA SV. CECILIK NA JFJÍVT HROBĚ 





jsou také v Elenchu. Rok smrti 504. Svá- 
tek 1 1 . listopadu. 

Sv. AKTINEA, panna a mučednice 
volterrská; rok smrti asi 303; svátek 
16. června. 

Sv. VALENTIN, SOLUTOR a VIK- 
TOR, mučedníci ravennští; za Diokle- 
ciana; svátek 13. listopadu. 

Sv. VALENTIN, důstojník, jeho syn 
Koukordius^ Navalis, Agríkola^ mučed- 
níci ravennští; po r. 303; svátek 16. 
prosince. 

Sv. EMYGDIUS pocházel z krajiny 
trevírské, a byv vysvěcen na biskupa, ode- 
bral se do krajiny ankónské v Itálii; u- 
mučen r. 303. Svátek 5. (neb g.) srpna. 

Sv. PALLACIAS (či Pallaciata) a svá- 
tá LA UREN CIA (Vavřínka), křesťanské 
panny, byly za císaře Diokleciana poslá- 
ny do vyhnanství. Zemřely v přílišných 
strastech a utrpeních, jež jim bylo trpěti 
od pohanů. Nemáme o nich mnoho zpráv. 
Svátek 8. října (nebo 13. března). 

Sv. SABINUS, biskup spoletský (po- 
dle E. aniský podle St) byl za císaře Dio- 
kleciana předveden k soudu. Prefekt Ve- 
nustian se tázal : „Kdo jsi a jak se jmenu- 
ješ Jmenuj i se Sabinus a jsem otrok 
Kristův. - „Jaký je tvůj stav?“ - „Jsem 
nehodný hříšník a mám j méno biskupa. '* 
„Proč uctíváš člověka, který byl ukřižo- 
ván ?^^-„Když víš, že byl ukřižován, měl 
bys také vědět, že vstal z mrtvých. “-„Vy- 
ber si: Bud budeš obětovat bohům ne- 
smrtelným, anebo budeš podle zákona 
trestán. “- „Když mi dovoluješ činiti co 
chci, hned ti ukáži, co zmohou tvoji 
nesmrtelní bohové. Podej mi jednoho 


z nich.“ - Podali mu sošku Jovišovu u- 
měle vypracovanou. Sabin jí uhodil o ze- 
mi, až se roztříštila. Prefekt se rozzuřil 
a dal Sabino vi ihned obě ruce utíti. Sa- 
bina v žaláři navštěvovala zbožná vdova 
Šeřena. Namodlitbu sv. Sabina vrácen byl 
zrak jejímu slepému synu Priscianovi. Se 
Sabinem usmrceni byli také jeho jáhno- 
vé ; Marceli a Exsuperancius. Oba v mu- 
kách vypustili duši. Svátek sv. Sabina 30. 
prosince. Svátek s v. Exsuperancia 3 o . pro- 
since. 

Sv. ŠEŘENA (čes. jasná) vdova v ital. 
městě Spoletě; legenda o ní vypravuje, 
že Šeřena po smrti mužově se věnovala 
službě Boží a péči o blaho bližních. Spo- 
letský soudce ji dal popraviti r. 291. Svá- 
tek 30. ledna. 

Sv. KARPOFOR kněz a sv. ABUN- 
DIUS jáhen, mučedníci spoletští za cí- 
saře Diokleciana; svátek 10. prosince. 

Sv. PRIMIAN, mučedník spoletský; 
neví se o něm mnoho; byl za Diokleci- 
ana železnými drápy roztrhán. Svátek 3 1 . 
srpna. 

Sv. AMBROŽ, setník a mučedník ve 
Ferentiiiě (v krajině Latium) za císaře 
Diokleciana. Svátek 16. srpna. 

Sv.ARCHELAA,THEKLA, ZUZANA, 
křesťanské panny, uprchly za císaře Dio- 
kleciana z Romagny do města Nóly (v jižní 
Itálii). Avšak i tam byly polapeny a sťaty 
r. 293. udává u Thekly jako místo po- 
pravy Salerno. Svátek těchto 18. ledna. 

Sv. ERASMUS (po česku Erazim; slovo 
Erasmus značí : milování hodný), římský 
biskup formijský v Kampagni, byl dříve 
biskupem u Antiochie ; za pronásledování 


195 


křesťanů uprchl na pohoří libanonské, 
kde ve skrytosti žil po 7 let. Avšak i tam 
byl jat, mučen a do žaláře odvlečen. Ušel 
zase a na svých cestách přišel až do Sir- 
mia (Mitrovice v Pannonii) a odtud do 
Formi v Kampagni (nyní Mola de Gaéta). 
Za Diokleciana Erasmus byl r. 503 po 
různých mukách usmrcen. V Itálii Eras- 
mus nazýván jestSt. Elmo nebo St. Ermo. 
Svátek sv. Erasma 2. června. 

Sv. VALENTIN kněz a HILAR jáhen 
ve městě Viterbu byli za císaře Maximi- 
ana vhozem s kameny na hrdla přiváza- 
nými do řeky Tibery; a když se neutopili, 
byli stati. Svátek sv. Valentina a Hilara 
3. listopadu. 

Sv. EUTHYMIUS, Říman, uprchl za 
Dioklecianova pronásledování křesťanů 
se svou manželkou, jejíhož jména nezná- 
me, a se svým synem, pacholíkem Kres- 
cencem z Říma do Perugie (ve střední Itá- 
lii). Otec tam sloužil Bohu v úkrytu a 
zemřel smrtí přirozenou. Syn Krescenc 
však byl pro víru sťat. Svátek sv. Euthy- 
mia 29. srpna, sv. Krescence 14. září. 

Sv. SEMPRONIUS kamenník, že ne- 
chtěl zhotovovati modly, byl usmrcen ko- 
lem r. 303; svátek 5. prosince. 

Sv. CAESARIUS jáhen a sv. JULIAN 
kněz, mučedníci v Terracině (v Kampa- 
mi) ; rok smrti snad 303. Svátek 1. listo- 
padu. Též 1. listopadu je památka sv. Cy- 
renie a Juliány , umučených za Maximia- 
na v Tarsu (v Kilikii). Podivná je podob- 
nost jmen. 

Sv. DASIUS a sv. ZOSIMUS, mučed- 
níci v Puteoli (nyní Puzzuoli) v Itálii; 
kolem r. 310. Svátek 20. října. 


Sv. GR ATILIAN byl synem bohatých 
rodičů ve Falerii (v Etrurii, ve střední 
Itálii). Dopídiv se Písma svátého, čítal 
v něm pilně a dal se pokřtí ti. Pak ozná- 
mil rodičům, že je křesťanem. Za proná- 
sledování křesťanů Gratilian byl uvězněn 
a s ním Felicissima, dcera vdovy Fortu- 
naty, pokřtěná Gratilianem. Oba byli pak 
mečem popraveni snadr. 311 (A). Svátek 
sv. Gratiliana a Felicissimy 12. srpna. 

Sv. MAXIM byl vojenský velitel (snad 
v Římě) , j eh o manželka se nazývala 
íťa. Jména jejich dětí jsou: Kalendin, Ma- 
rek a Sever a . V šichn i byli horliví křesťané. 
Císař Maximian odsoudil Maxima za to, 
že šířil víru Kristovu, do prací v dolech 
(admetalla). AkdyžMaxim nepřestal víru 
šíři ti, byl oslepen a sťat. Jeho manželka 
Sekunda zemřela při výslechu. Synové a 
dcera Severa, panna, byli tak dlouho biti, 
až duši vypustili. Místo se udáváiPyrgum 
a dnešní St. Severa; uctívají se v Toskán- 
sku. S nimi usmrcen byl i soudce Flavian. 
Svátek všech těchto mučedníků 29. ledna. 

Sv. OLYM PIAS byl podle Martyr.Řím. 
několikráte konsulem ; byl obrácen na 
víru křesťanskou odsv. Firminy. Za císaře 
Diokleciana Olympias byl pro viru umu- 
čen snad v Umbrii. Svátek sv. Olympiáda 
1 . prosince. 

Sv. FIRMINA pocházela z římského 
rodu Pisonů a narodila se jako dcera pre- 
fekta Kalpurnia v Římě. Firmina zdržo- 
vala se na venkovském statku otcovském 
v Agalianum (nedaleko Amerie v Um- 
brii) ; jsouc horlivou křesťankou, obrátila 
na víru Kristovu též starostu místa. Olym- 
piáda, konsula; žila životem nábožným 


i 94 


a pokorným. Za pronásledování křesťanů 
Firmina byla pověšena na sloup a pochod- 
němi upálena. Snad r. 505. - Romana prý 
je její sestra; narodila prý se po mučed- 
nické smrti sv. Firminy . Romana odmítla 
nabízený sňatek a odešla z Říma do Etru- 
rie na horu Soraktes, kde se také skrýval 
papež Silvestr. Papež Silvestr pokřtil Ro- 
manu, která se pak odebrala k městu 
Tuderu (na řece Tibeře; nyní se nazývá 
Todi; iSř však udává: Lodi v Umbrii). Tam, 
v jeskyni, která se dosud nazývá „jeskyní 
sv. Romany “ žila sebezapíravě. Křesťané 
se u ní scházeli. Romana jsouc ještě mla- 
dičká, odevzdala čistou svou duši Bohu, 
kolem r. 524. Jiní spisovatelé popírajíce, 
že Romana je sestrou Firminy, praví, že 
Romana žila v VI. století. Svátek sv. Fir- 
miny 24. listopadu; svátek sv. Romany 
25. února. 

Sv. BENIGNUS, kněz tuderský (Tódi 
v Umbrii) byl za doby císaře Diokleciana 
umučen; svátek 13. února. 

Sv. VINCENC, biskup v umbrij^kém 
městě Bevagna (u Foligna); byl umučen 
se svým bratrem sv. Benignem za císaře 
Diokleciana kolem roku 303. Svátek 6. 
června. 

Sv. PONCIA.N, biskup v Tódi, uprchl 
za pronásledování křesťanů císařem Dio- 
klecianem a ukryl se v cisterně ; ale byl 
nalezen a jat. Prokonsul mu dal se dři ti 
s těla pás kůže a poslal jej takto zmuče- 
ného do Říma. Tam Poncian obrátil na 
vím Kristovu Kassiana. Zemřel kolem 
r. 310. Svátek sv. Ponciana 9. července 
(a též 2. prosince). 

Sv. JANU AR (italsky San Gennaro) 


narodil se, jak legenda vypravuje, v Nea- 
poli z rodičů urozeného stavu. Zvolen 
byv biskupem bene ven tským, šířil viru 
Kristovu slovem i příkladem. Tehdy hro- 
zilo největší nebezpečí křesťanům v Mí- 
šenu u Neapole. Tam pohané oslavovali 
věštkyni Sibyllu Kumánskou slavnostmi 
na jejím hrobě konanými. V Misenu byl 
jáhen Sosius^ jenž křesťany posiloval u ví- 
ře. Křesťané ho milovali; i Januar při- 
cházel do Mi sena, a oba uzavřevše věrné 
přátelství, pracovali spojenými silami 
o blaho křesťanů. Januar předpověděl 
Sosiovi, že dosáhne koruny mučednické. 
A tak se i stalo. Když císařský náměstek 
Drakoncius uslyšel, že Sosius podporuje 
křesťany, dal jej přivésti k sobě do Nóly, 
do krve zmrskati a pak do Puteoli (nyní 
Puzzuolo) odvléci. Puteolští křesťané, já- 
hen Prokul a měšťané Akucius a Euty- 
ches navštěvovali Sosia, přinášejíce mu 
do žaláře útěchu a úlevu. Za to byli též 
zmrskáni a uvrženi do žaláře. 

Po Drakonciovi stal se císařským ná- 
městkem Timotheus. Ten byl ještě kru- 
tějším pronásledovatelem křesťanů. Po- 
volal Januara do Noly a kázal mu, aby 
obětoval bohům. „Obětuji pouze Bohu 
pravému, a to denně ; lichým bohům ne- 
budu obětovati,^^ odpověděl Januar. Za 
to byl mučen ohněm a na skřipci; pak 
byl odvlečen do žaláře. Jakmile uslyšeli 
beneventŠti, že jejich milovaný biskup 
Januar je uvězněn v žaláři, byli velmi 
zarmouceni. Ihned přišli jáhen Festus a 
lektor Desiderius do Nóly, aby útrapy 
biskupovy mírnili. Timotheus dozvěděv 
se o tom, dal všecky tři předvésti. „Kdo 


195 


jsou tito mužové tázal se Januaria. - 
Jaimar odpověděl: „Jeden z nich je můj 
jáhen, druhý můj lektor.“ - „Jsou také 
křesťané Zeptej se jich,“ vece Januar, 
„jsem jist, že Krista nikdy a nikde ne- 
zaprou. Festus a Desiderius jednomysl- 
ně volali: „Ano, jsme křesťané a položí- 
me život za Krista. 

Náměstek Timotheus dal tyto tři mu- 
čedníky v poutech vléci do Puteoli. Tam 
se v žaláři shledali se Sosiem, Akuciem 
a Eutychem. I zaplesali mučedníci, že 
společně dají život svůj za Krista. Zprvu 
byli dáni dravcům za kořist, a když líté 
šelmy jim neublížily, byli mučedníci vy- 
vedeni na rovinu Solfatar, aby tam byli 
popraveni mečem. Odsouzenci kráčeli 
zmužile na smrt. Cestou poklekl jistý 
člověk před Januarem prose ho, aby mu 
dal něco ze svých šatů na památku. Ja- 
nuar odpověděl: „Odkazuji ti šátek, kte- 
rým budou moje oči při popravě zavá- 

^ ii 

zany. 

Na popravišti poklekli všichni a druh 
za druhem přijal smrtící ránu. Poslední 
byl Januar. Klečel maje ruce k nebesům 
pozdvižené. Kat ťal mečem a uťal nejen 
hlavu, ale i prst jedné ruky. Jistá zbožná 
žena křesťanská zachytila jeho krev a Šá- 
tek s očí vzal si onen člověk, jak mu bylo 
slíbeno. Ve století XV. byly ostatky sv. 
Januara přeneseny do Neapole, do rodi- 
ště sv. Januara; a tam požívají podnes 
veliké úcty věřícího lidu. lam chová 
se podnes ssedlá krev tohoto mučedníka 
i jeho lebka. Lebka sv. Januara bývá ve 
slavném průvodu nesena městem a po- 
tom vystavena k veřejné úctě. A tu se 


děje něco podivuhodného! Když byla lah- 
vička se ssedlou krví tohoto mučedníka 
přinesena a postavena na blízku lebky, 
stává se skoro vždy seschlá krev mučed- 
níkova tekutou a vře, jako by právě byla 
prolita. Bůh takto oslavuje sv. Januara 
podivuhodným způsobem. Tato změna na 
krvi, přirozeným způsobem nevysvětlitel- 
ná a nade všecku pochybnost zázračná, 
se opakuje, a nesčíslná svědectví očitých 
svědků dotvrzují její pravdivost. 

Spisovatel Eneáš Sylvius, který se stal 
papežem pode jménem Pius II., dosvěd- 
čil r. 1456, že krev sv. Januara se uka- 
zuje hned seschlá, hned tekutá, ačkoliv 
již před 1200 lety pro jméno Kristovo 
byla prolita. Také bollandista Stiltina do- 
svědčil r. 1756 tento zázrak. Dr. Hurter 
napsal roku 1844 v knize „Geburt und 
Wiedergeburt“, Schaffhausen, svaz. II., 
strana 551, ač byl tehdy protestantem: 
„Něco tak zázračného anebo alespoň ne- 
vysvětlitelného nemůže býti popíráno ani 
největším nevěrcem, má-li jen trochu do- 
bré vůle. . „Ruka knězova nepřijde ani 
do styku s krvi, teplota ruky a tempera- 
tura kostela nemá tu žádného vlivu. 
Totéž pravil anglický přírodozpytec Wa- 
terton a něm. Dr. Isenkrahe. 

Dr. Gunther praví (p. 107): Akta o Ja- 
nuarovi, zpracovaná Janem Diákonem, 
nevědí o zřídnutí krve ještě nic. O tomto 
zázraku mluví dějiny teprve od XV. sto- 
letí počínaje. Je to problém, před kterým 
kritika je bezradná. Ale událost sama je 
nad každou pochybnost jistá. - Ve Článku 
„II miracolo di san Gennaro“ (Civiltá 
cattolica 2./g. 1905) se praví: „Vysvět- 


lení této podivuhodné události není ještě 
nalezeno. Historikovi nezbývá, než regi- 
stre váti , že zázrak na krvi J anuaro vě v poz- 
dějším středním věku pojednou se vy- 
skytl . . Svátek sv. Januara ig. září, sv. 
Festa a Sosia ig. září. 

Sv. FORTUNÁT, mučedník salerm- 
ský z doby Dioklecianovy ; svátek 26. 
srpna. 

Sv. EUPLIUS (Bolí. Aug IL, 711) 
jáhen v Katanii na Sicílii, byl polapen, 
když četl v knize sv. evangelia. Soudce 
se ho tázal: ,,Kdes vzal tu knihu? Z do- 
mu?^ - „Měl jsem ji u sebe, když mě po- 
chopové polapili. “ - „Přečti mně z ní ně- 
co - Euplius čte: „Blahoslavení, kteří 
protivenství trpí pro spravedlnost . , . 
Euplius byl umučen r. 504. Svátek sv. 
Euplia 12. srpna. 

Sv. EPIFANIE, panna a mučednice 
v Leontíně na Sicílii; prsa jí byla částeč- 
ně uřezána. Umučena kolem roku 505. 
Svátek 12. května (nebo 12. července). 

Sv. KLAUDIUS, SABINUS a MAXI- 
MUS v sicilském městě Palermu. Rok 
smrti 303. Svátek 21. února. 

Sv. LUCIE byla podle legendy křes- 
ťanská panna v Syrakusách (na ostrově 
Sicílii), pocházející ze vzácného rodu. 
Její matka, vdova Eutychia, vychovávala 
Lucii v bázni Boží, Lucie si libovala ve 
čteni životů sv. mučedníků, zvláště ctila 
a vzývala sv. Agathu, která v městě Ka- 
tanii na Sicílii byla podstoupila smrt mu- 
čednickou. Matka Eutychia trpěla po čty- 
ry roky nebezpečným krvotokem a když 
umění lékařské jí nedovedlo pomoci, Lu- 
cie si umínila, že svou matku dopraví do 


Katanie na hrob sv. Agathy, kde již mnozí 
nemocní přímluvou této světice byli u- 
zdraveni. Matka svolila. Obě se odebraly 
do Katanie a vzývaly sv. Agathu za pří- 
mluvu. Jejich modlitba byla vyslyšena, 
Eutychia pocítila, že je uzdravena. I vrá- 
tily se radostně do Syrakus. 

O ruku Luciinu, jež vyspěla ve slič- 
nou pannu, ucházel se pohanský jinoch; 
matka mu slíbila svou dceru za manžel- 
ku. Nevěděla, že dcera učinila již dříve slib 
ustavičného panenství ; proto domlouvala 
dceři, aby si výhodným sňatkem opatřila 
šťastnou budoucnost. Avšak Lucie odpo- 
věděla: „Drahá matko! Tys došla zdraví 
milostí Boží. Učiň také mně tu milost 
a nemluv mi o ženichu smrtelném. Za- 
snoubila jsem se už dávno ženichu ne- 
smrtelnému, Kristu Ježíši. Vydej moje 
věno, abych je dala Kristu v osobách chu- 
dých a trpících. “ - Matka svolila řkouc: 
„Věno, které tobě přináleží, jsem opatro- 
vala a vydám je tobě. Avšak svoje dědictví 
a svůj vlastní podíl si ponechám až do své 
smrti, a teprve potom budeš jím moci 
volně nakládati.“ - Lucie pravila: ,, Mat- 
ko ! slyš rady mé ! Kdo dává Bohu jen to, 
co umíraje nemůže s sebou vžiti na věč- 
nost, ten z toho darování nemá zásluh. 
Chceš-li však učiniti oběť Bohu milou, 
obětuj z toho, čeho bys mohla ještě uží- 
vat! , dokud jsi živa; tak budeš míti zá- 
sluhu u Boha.“ Eutychia uposlechla své 
dcery; obě rozprodaly svoje klenoty i stat- 
ky a rozdaly výtěžek chudým, podrževše 
si jen, čeho jim na výživu bylo třeba. 

Nápadník Luciin dozvěděv se, že Lucie 
rozdala všecky své statky, pátral po pří- 


197 


čině; tázal se služebnice Luciiny, avšak 
ta mu dala vyhýbavou odpověď řkouc, že 
paní její asi zamyslí zakoupiti veliký sta- 
tek. Avšak když zpozoroval, že pozbyl ne- 
toliko naděj e na věno Luciino, ale i naděj e 
na sňatek s ní, rozhněval se a obžaloval 
Lucii na soudě jako křesťanku, doloživ, 
že ho oklamala a věno své rozplýtvala. 
Soudce Paschasius povolal Lucii před 
soud a vyzval ji, aby obětovala bohům. 
Lucie odpověděla: „Neznám jiného Boha, 
než pravého Boha, živého a všemohou- 
cího Stvořitele světa. A rozdala-li jsem 
statky svoje chudým, obětovala jsem je 
Bohu.“- Soudce nato: „Takové zpozdi- 
losti povídej svým souvěrcům; mne ne- 
oklameš; já Jsem strážce a vykonavatel 
císařských rozkazů.*^- Lucie odvětila: „Ty 
si poslouchej rozkazů císařských, já pak 
poslouchám rozkazů Božích. Ty se boj 
knížat smrtelných, já se bojím Boha věč- 
ného. Ty si čiň, co ti libo, já budu činit, 
co je k blahu mému.“- Soudce: „Je-li 
pravda, že’s promarnila své jmění s lid- 
mi darebnými, kteří nepracují ?“- Lucie 
odmítla rozhořčeně výtku, řkouc: „Ne- 
mám co činiti s lidmi darebnými. Darební 
lidé jsou, kteří svádějí k modloslužbě. “ - 
Soudce se rozkřikl : „Však zmlknou slova 
tvoje, až zpívat budou důtky (Cessabunt 
verba, cum perventum fuerit ad verbera) 
Lucie: „Slova jsou mi vnuknuta Duchem 
Božím. ^^-„Ty tedy máš Ducha Božího 
tázal se soudce.-,, Ano, řeklaLucie, „apo- 
štol pravil, že kdo žije zbožně a čistě, je 
chrámem Ducha Svatého a Duch Boží 
že v něm přebývá. Soudce pohrozil jíz- 
livě : „Toho duchabožího vy pudíme z tebe 


ve veřejném nevěstinci, až budeš zprzně- 
na. Lucie pravila: „Stane-li se mi ná- 
silí, neutrpí moje čistota úhony ; ano ještě 
nový věnec mi přibude. “ 

Pochopové vztáhli ruce na Lucii, aby 
ji odvedli do domu neřesti ; ona však stála 
jakoby držena neviditelnou mocí, tak že 
nemohli jí hnouti s místa. I vrazil ji kat 
dýku do hrdla (podle Suria: in viscera). 
To se stalo roku 504. Sláva sv. Lucie se 
rozšířila po celém křesťanském světě. Cír- 
kev zařadila její jméno mezi mučedníky 
a mučednice, které kněz denně vzývá při 
Mši svaté po pozdvihování. Svátek sv. Lu- 
cie 13. prosince. 

Sv. VIT byl podle legendy synem vzne- 
šeného Římana, pohana Hylasa. Pobyl 
v přístavním městě Mazaře (na západním 
pobřeží ostrova Sicílie) vychován od své 
chůvy, křesťanky Krescencie (Rostislavy) 
a jejího manžela Modesta. Pěstounové tito 
vedli Víta slovem i příkladem k bázni Boží. 
Mládeneček Vit přilnul celým srdcem ke 
Kristu. Když bylo Vítovi 12 let (podle ji- 
ných zpráv 7 let), seznal jeho otec Hylcis, 
horlivý modloslužebník, že syn jeho je 
křesťanem . I domlouval svému synu a sna- 
žil se ho odvrátiti od víry Kristovy. Avšak 
Vít stál pevně ve víře křesťanské a odvětil 
svému otci : „Kéž bys i ty poznal pravého 
Boha a Syna jeho Ježíše Krista. Hylas 
odvětil: „Vím, že Kristus, kterého nazý- 
váš bohem, byl ukřižován za času Pont- 
ského Piláta. “-Vít pravil: „Ano! Ale je 
to veliké a svaté tajemství. “-Hylas namí- 
tal: „Trest to byl, a ne tajemství. “ - Vít 
hájil článek víry řka: „Toto ukřižování 
Kristovo je naŠe spasení. Sám sebe vydal. 


abychom měli věčnou spásu. A proto nic 
na světě mne neodloučí od Krista. “-Hylas 
však nepřestal domluvami, sliby i hroz- 
bami naléhati na syna, aby ho odvrátil 
od víry Kristovy. 

V tu dobu vzniklo pronásledováni křes- 
ťanů za císaře Diokleciana. Císařský ná- 
městek Val erian se dozvěděl, že Hylasův 
syn pohrdá bohy a klaní se Kristu. Zavolal 
si Hylasa a napomenul ho, aby synu do- 
mluvil, neboť, jak pravil: ,, křesťané bu- 
dou jako nepřátelé bohů vyhlazeni. “Hylas 
poslechl a přemlouval syna, ale vida, že 
všecko domlouvání je marné, požádal ná- 
městka Valeriana, aby dětinskou tvrdošíj- 
nost zlomil úřední mocí. Valerian si tedy 
zavolal Víta a tázal se ho u přítomnosti otce: 
„Proč se zdráháš obětovati nesmrtelným 
bohům? Což pak nevíš, že císař tak roz- 
kázal - Vít odpověděl: „Neklaním se 
kamenům a řezbám, klaním se toliko 
pravému Bohu Kristu. Uslyšev to otec 
Hylas zaúpěl: „Ach! naříkejte se mnou 
všichni! můj syn se sám vrhá do záhuby 
Vít řekl : „Ne vrhám se do záhuby, ale tou- 
žím po sboru vyvolených Božích. 

Náměstek dal Vita zmrskati a odevzdal 
jej opět jeho otci. Otec se snažil přivésti 
syna na jiné myšlenky lichocením, měk- 
kou hudbou, luzným tancem mladých 
otrokyňapod. Ale nepodařilo se mu svésti 
Víta ; proto, aby neupadl sám v podezření, 
že je příznivcem křesťanů, rozhodl se ode- 
vzdat! svého syna náměstkovi. - Mezitím 
si umínili pěstounové Vítovi, Modest (kte- 
réhož legenda označuje čestným názvem: 
„vir religiosus “ )a Krescencie, že prchnou ; 
neboť se obávali, že budou jako křesťané 


polapeni. Vit prohlásil, že se přidá k nim. 
Vsedli všichni tři za noční doby na loďku 
a ujeli na pobřeží lukánské v jižní Itálii. 
Avšak tam byli polapeni, a když nechtěli 
víry Kristovy zraditi, byli na smrt odsou- 
zeni. Mládeneček Vítbyl ponořen do kotle 
naplněného vřelou smolou a roztaveným 
olovem. Dle legendy vyvázl neporušený. 
Všichni byli nataženi na skřipec a hrozně 
trápeni, až skonali. Rok smrti 305. Vít 
náleží do sboru 14 sv. pomocníkův. Vit 
byl vždy v západní církvi velmi uctíván, 
zvláště vNěmecku. Na počest jeho bylo po 
celém světě posvěceno množství chrámů. 
Nej znamenitější však je svatyně na hradě 
Pražském. - Někteří spisovatelé neprávem 
se domnívají, že úcta k sv. Vitu byla v Ce- 
chách zavedena, aby byla zatlačena úcta 
pohanského boha Sván to vita, jemuž prý 
byl v chrámu svatovítském každoročně 
obětován kohout. To se nesrovnáváš prav- 
dou. Svantovita uctívali Slované pomoř- 
Ští, pohanským Cechům Svantovit byl 
neznám. Vzývá se proti padoucnici. Něm. 
„Veitstanz“ však původně znamenal tanec 
v době slunovratu. Svátek sv. Víta, Mo- 
desta a Krescencie 15. června. 

Sv. DEVOTA byla křesťan ská panna na 
ostrově Korsice, zaměstnaná v domě rad- 
ního Euticia. Za pronásledování křesťanů 
císařem Dioklecianem přibyl na Korsiku 
císařský náměstek Barbar a zařídil po- 
hanskou slavnost. Dozvěděv se, že Euti- 
cius má v domě děvu, která se zdráhá 
obětovat bohům, nařídil: „Vydej mi ji, 
j á j i donutím obětovati - „ N e vy dám, řekl 
Euticius. Barbar dal Euticia otráví ti a 
Devotu, která se byla skryla, vypátrati a 


i99 


dáti na skřipec. Devota v mukách zemřela. 
Svátek sv. Devoty 27. ledna. 

Sv. EFISIUS, mučedník v Kagliari na 
Sardinii; za Diokleciana r. 286. Svátek 
15. ledna. 

Sv. PROTUS a JANUAR byli křes- 
ťané v Torre na ostrově Sardinii. Puto- 
vali do Říma. Papež Kájus vysvětil Prota 
za kněze, Januara za jáhna a poslal je 
zpět, aby hlásali víru křesťanskou. Avšak 
když nastalo pronásledování křesťanů cí- 
sařem Dioklecianem, byli oba ztrýzněni 
a odevzdáni vojínu Gavinovi, aby je měl 
pod stráží. Gavin vsak uvěřil v Krista, 
přijal křest svaty a propustil oba vězně 
na svobodu. Vladař dal Prota a Januara 
opět polapiti a je i Gavina mečem po- 
pravit!. Svátek sv. Prota, Januara a Ga- 
vina 25. října; 

Sv. LUXORIUS byl mrskán a sťat za 
císaře Diokleciana na ostrově Sardinii. 
Svátek jeho 21. srpna. 

Sv. ROBUSTIAN aMAREK, mučed- 
níci sardinští; svátek 51. srpna. 

Sv. MODEST narodil se na ostrově 
Sardinii a byl jáhnem (či levitou dlCiS^ř). 
Vyznačoval se skvělou mravností, nábož- 
ností a dobročinností. Byl mučen a upá- 
len r. 505 v italském městě Beneventu. 
Svátek sv. Modesta 2. října. 

Sv. ALBAN se narodil ve Verulamu 
(nyní St. Alban) v Britannii ; byv vy- 
učen v Římě, vrátil se do své vlasti, nejsa 
ještě křesťanem. Byl měšťanem verulam- 
ským a hostinským. Kdysi přijal u sebe 
v pohostinství kněze Amfíhala^ kterému 
bylo se skrývati za pronásledování křes- 
ťanů. Amfibal vyučil Albana ve víře Kris- 


tově. Vladař dal Albana předvésti a tá- 
zal se ho : „Kdo jsi Jsem Alban, hos- 
tinský.^^ -„Kde je Amfibal „Nevím, “ 
zněla odpověď; „už jsem ho propustil. “ 
„Obětuj bohům !“ - „Nebudu. - Alban 
byl odsouzen na smrt mečem. Když měl 
býti sťat, kat odepřel konati svou po- 
vinnost; také jiní diváci se dali od Am- 
fibala poučiti ve víře Kristově. Alban byl 
sťat, Amfibal kamenován, buď roku 286 
nebo roku 505. Svátek sv, Albana 2,2. 
června. 

Sv. AUGULUS (franc. St. Ouil), bis- 
kup v Britannii, mučedník z doby Diokle- 
cianovy; svátek 7. února. 

Sv. JULIUS, sv. AARON a j. mučed- 
níci v Caěr Leon (=legionis urbs) v Bri- 
tannii. Rok smrti 505. Svátek 1. čer- 
vence. 

Sv. SOKRATES a sv. ŠTĚPÁN ve Wa- 
lesu v Britannii byli od sv. Amfibala 
obráceni na víru Kristovu. Jako křesťané 
byli umučeni kolem r. 505. Svátek těch- 
to sv. mučedníků 17. září. 

Sv. KOLUMBA a její sestra, které bylo 
dáno jméno ^^Anominata^ ^ protože ne- 
znali jejího jména, byly mučednice vTu- 
ragu (blíže Evory) v Portugalsku za cí- 
saře Diokleciana r. 503. Svátek 1. května. 

Sv. VERISSIMUS a jeho sestry MA- 
XIMA a JULIA, mučedníci v Evoře (?) 
v Portugalsku; byli^sťati roku 303 nebo 
304. Svátek 1. října. 

Sv. FAKUNDUS a sv. PRIMITIVUS, 
mučedníci v Galicii, španělské to pro- 
vincii, za císaře Diokleciana; svátek 10. 
března. 

Sv. EVODIUS a sv. VITALIS, mu- 


QOO 




UMUČENÍ SV. IGNÁCE SV. KRYŠTOF 



cednici v Galicii za Diokleciana; svátek 
14. února. 

Vitalis^Felikula a ^Leno umučeni 
r. 270 v Římě; svátek jejich je také 14. 
února. 

Sv. IRUS (či Erus), biskup a mučed- 
ník v Galicii ve Španělsku kolem r. 300; 
svátek 14. února. 

Sv. CYRIAK byl křesťanský mládenec, 
PAVLA (Paula) byla křesťanská panna 
ve Španělském městě Malaga; roku 305 
byli pro víru ukamenováni. Svátek je- 
jich 18. června. 

Sv. EUL ALIE byla dcerou vznešených 
rodičů v Barceloně. Prospívala v bázni 
Boží a v upřímné nábožnosti. Rodiče od- 
stěhovali se s ní na svůj statek nedaleko 
města, aby ji uchránili všeho pohoršení 
a zlých příležitostí. Tu vypuklo proná- 
sledování křesťanů a císařský náměstek 
Dacian pátral po křesťanech a trestal je 
ukrutnými mukami. 

Eulalie zahořela touhou obětovat! také 
pro víru Kristovu život. Nesvěřila se s ú- 
myslem svým ani družkám ani rodičům ; 
kdysi v noci odešla tajně z domu a ode- 
brala se do Barcelony. Zrána přišla k vla- 
daři Dacianovi a vyznavši svou víru v Kri- 
sta, jala se jej kárati, že uctivá pohanské 
modly a že n espravedlivě a ukrutně proná- 
sleduj e nevinné křesťany. Dacian užaslý 
tázal se: „Co že pravíš, děvčátko? A kdo 
tě učinil tak drzou, že se odvažuješ takto 
na mne mluviti?^^- Eulalie řekla: „Jsem 
malá, je mi třináct let, ale nebojím se 
tvých hrozeb ; dost dlouho jsem žila a přeji 
si přijití do nebe. Vaši pohanští bohové 
nej sou bohové ; to jsou ďáblové, a nej raděj i 


bych vám všecky modly roztřískala. - Nač 
váháte ?Roztrháte-li mé tělo, na mou duši 
přece nemáte moci!“ Vladař se rozzuřil 
a dal Eulalii krůtě bičovati. Pak jí do- 
mlouval, aby odvolala, co řekla z ukva- 
penosti a nevědomosti, sliboval, že ji pro- 
pustí, odvolá-li a zřekne-li se své víry. - 
Eulalie odpověděla: „Kdybych odvolávala, 
lhala bych, a Bůh nenávidí a tresce lež. 
Krista Boha svého nezapru. “ Dacian dal 
ji natáhnouti na skřipec a železnými hře- 
beny drásati. Kat jí rozdrásal prsa a boky 
tak, že bylo viděti vnitřnosti. Také byla 
pochodněmi pálena. V mukách se mod- 
lila slova žalmu 55; pak vypustila duši. 
Stalo se tak r. 303. Svátek 12. února. Jiná 
Eulalie a s ní Julie^ křesťanské panny ve 
Španělském městě Meridě, byly umu čeny 
r. 303 (či r. 362) (D). Svátek jejich 10. 
prosince. 

Sv. LUKRECIE, panna a mučednice 
ve španělském městě Meridě (v provin- 
cii Badajozské na řece Guadiáně), za doby 
císaře Diokleciana. Svátek 23. listopadu. 

Sv. CENTOLA, panna křesťan, v Bur- 
gosu byla mučena. Přítomné ženy jí li- 
tovaly. Centola řekla: „Kdybyste věděly, 
jaká odměna je připravena tomu, kdo 
Boha miluje, nelitovaly byste mne, ale zá- 
viděly byste mi. Jedna z přítomných žen, 
vdova Helena^ chválila Centolu. Centola 
i Helena byly sťaty r. 303. Svátek jejich 
13. srpna. 

Sv. NARCISS, biskup geronský (Gero- 
na, dříve Gerunda ve východním Španěl- 
sku) uchýlil se za pronásledování křesťanů 
do Gallie a přišel s jáhnem svým Felixem 
až do Augsburgu v Bavorsku. Tam obrátil 


SOI 


zbožnou svou modlitbou Afru, pokřtil ji, ' 
matku a příbuzné její, posvětil strýce je- 
jího Dionysa na biskupství, upravil dům 
Hilariin ve svatyni a nazývá se „apoštolem 
augsburgským^^ Vrátil se pak do Gerony 
a dozvěděl se o mučednictví s v. Afry. Před- 
stavení města Gerony dali podle legendy 
z bázně před císařským náměstkem bis- 
kupa Narcisse i jáhna Felixe usmrtiti; 
snad r. 506. Svátek 1. srpna (nebo 18. 
března). 

Sv. ANASTASIUS vojín a SERGIUS 
kněz, oba mučedníci vLeridě ve Španěl- 
sku; rok smrti 505. Svátek jejich 23. ledna 
(nebo i 24. srpna). 

Sv. VIKTOR, mučedník v Meridě (ve 
Španělsku) ; svátek 24. července. 

Sv. FAUSTUS, sv. JANU AR a MAR- 
CIAL, mučedníci ve Španělském městě 
Kordově. Rok smrti 304. Svátek 23. října. 

Sv. ZOILUS, KRESCENC a NOVA- 
CI AN, mučednici kordovští; za doby cí- 
saře Diokleciana; svátek 27. června. 

Sv. SANDALIUS, mučedník kordov- 
ský; za císaře Diokleciana ; svátek 3. záři. 

Sv. SEKUNDIN, mučedník kordov- 
ský; byl dle Baronia umučen r. 306. Je 
také v řím. Martyrol. Svátek 21. května. 

Sv. LEOKADIE (t. j. ozdobalidu), křes- 
ťanská panna ve španělském městě To- 
ledě, pocházela z urozených rodičů a slou- 
žila Bohu věrně. Císařský náměstek Da- 
cian pátral po křesťanech a dal Leokadii 
k sobě povolati. Zjev spanilé panny křes- 
ťanské působil na krvežíznivce tak, že kní 
mluvil slova mírná a lahodná. Domlou- 
val jí, aby se zřekla viry Kristovy a aby 
vyznávajíc víru křesťanskou, nesnižovala 


svého vzácného rodu. Leokadie odpově- 
děla neohroženě: „Marně se namáháš, abys 
mne odvrátil od víry Kristovy. Marně se 
dovoláváš, že pocházím ze stavu uroze- 
ného. Neboť největším blahem mým je, 
že jsem poznala Krista, Syna Božího, jenž 
pro mne na kříži umřel. Nic na světě mne 
neodloučí od Něho, a ráda budu i smrt 
pro Něho trpěti.“ 

Dacian dal Leokadii ukrutně zmrskali 
a odvésti do žaláře. Tam jí dávali nářadí 
k obětování modlám, ale ona je vzala a 
hodivši je na zemi, rozbila je. Z toho Da- 
cian seznal, že každá domluva by byla 
mama. Leokadie slyšela v žaláři vypravo- 
vati o mučednictví sv. Eulalie, která v té- 
že době život svůj za Krista byla položila. 
Příkladem tím se povzbuzovala Leokadie 
k vytrvalosti. Leokadie zemřela v žaláři 
sm rtí přirozenou. Nazývá se „ mučednicí 
protože pro víru Kristovu byla ukrutně 
zmrskána a protože v okovech vypustila 
duši. Rok smrti její 304. Svátek sv. Leo- 
kadie g. prosince. 

Sv. JUSTUS (Pravoslav) a PASTOR, 
rodní bratří, panicové křesťanšti v Kom- 
plutu (nyní Alkala u Madridu), zahodili 
za pronásledováni křesťanů své knihy, 
z nichž se učili, aby také byli účastni mu- 
čednických útrap. Uslyšev o tom Dacian, 
nechtěl jich zprvu souditi, aby snad ne- 
utrpěla jeho autorita a aby lid nebyl po- 
vzbuzován ke křesťanské víře. Proto je dal 
tajně a bez soudního vyšetřováni mrskati, 
a když viděl, že setrvali ve víře Kristově, 
dal je stíti mečem. Rok smrti 304. Svá- 
tek 6. srpna. 

Sv. VINCENC (čeněk, Častolov) byl 


20Q 


křesťanský mládenec ve španělském mě- 
stě Evóře. Císařský náměstek přišed do 
Evory, vypátral jej a dal jej k sobě před- 
vésti. Domlouval mu: „Slyšel jsem, že 
jsi křesťanem. Z mladické nevědomosti se 
hlásíš k náboženství opovrženému. Křes- 
ťané budou vyhlazeni a darmo si působíš 
muka. Přidrž se náboženství, jež mají cí- 
sař a všichni bohatí. Vincenc odpověděl 
neohroženě: „Mýlíš se! křesťanství není 
náboženstvím opovrženým. Jenom křes- 
ťanství dodává člověku cti a důstojnosti 
a zaručuje mu slávu, slávu věčnou. Ne- 
roz umně j edna j í mo dloslužeb ní ci , uctí va- 
jícebohy liché. ^^Dacian uslyšev tato slova, 
podivil se neohroženosti Vincencově apo- 
ruČil, aby byl zmrskán. Ale pochopové 
se ostýchali mrskati tak útlého mláde- 
nečka a proto ho odvedli do vězení a dali 
mu tři dni na rozmyšlenou. 

Sestry Vincencovy Sabina a Christéta 
uslyševše, že bratr jejich je v žaláři, na- 
vštívily ho a domlouvaly mu, aby uprchl. 
Vincenc uposlechl; podařilo se mu se se- 
strami uprchnouti do starokastilského m ě- 
sta Avily. Avšak Dacian přišel do Avily 
a dozvěděv se, že se tam zdržuje Vincenc 
se svými sestrami, dal je polap iti, a když 
se nedali zviklati ve víře, dal je na skřipci 
muČiti. Potom katané položí li jejich hlavy 
na kámen a tloukli do nich sochory, až 
z nich vyrazili mozky. Rok smrti 504. 
Svátek sv. Vincence, sv. Sabiny a Kristéty 
27. října. 

Sv. VINCENC a ORONCIUS pochá- 
zeli prý z Nizzy a šli do Španělska hlásat 
víru. Byli bratří. Jejich matka slula Akvi- 
lina. Byli umu čeni v Gironě kol em r . 3 o 5 . 


Svátek jejich 22. ledna. S nimi umučen 
byl i Viktor, Svátek 22. ledna. 

Sv. VINCENC, syn Euthicia a Emoly, 
horlivých křesťanů, pocházel z Aragonie. 
Saragosský biskup Valerian vysvětil Vin- 
cence na jáhna, a protože sám, ač vzdě- 
lán, neměl daru řečnického a zajíkal se, 
svěřil mu úřad učitelský. V tu dobu císař- 
ský náměstek Dacian se jal krůtě prová- 
dět! zákony císaře Diokleciana o pronásle- 
dován í křesťanů . Pátral zvláště po křesťan- 
ských duchovních. Dal polapiti biskupa 
V aleriana i jáhna Vincence a v okovech 
ze Saragossy přivésti do V alencie, kde sám 
sídlel. V žaláři kázal je ponechat! o hladu, 
aby byli povolnějšími jeho rozkazům. 

Když Dacian při výslechu viděl vězně 
zdravé a svěží, obořil se na žalářníka, ne- 
boť se domníval, že podával vězňům po- 
krmy proti jeho zákazu. Poté domlouval 
Dacian oběma, aby se zřekli víry Kristovy, 
hrozil i sliboval. Valerianovi řekl: „Proč 
se odvažuješ protivili se zákonům? Což 
jich neznáš? “Vincencovi řekl : „Vincenci, 
j si mladistvý, pocházíš ze stavu urozeného. 
Umoudři se ! “A oběma: „Slibte, že už bu- 
dete obětovat! bohům. “Valerian neodpo- 
vídal; mluvil těžko a nejasně. Vincenc 
mu řekl: „Dovol, otče, abych. soudci od- 
pověděi.“- A biskup na to: „Nejen dovo- 
luji, ale i nařizuji, abys odpovídal, vždyť 
máš úž ode dávna svěřeno hlásání pravdy 
Kristovy. “ 

Vincenc prohlásil : 5,My jsme křesťané 
a vyznáváme víru v Krista Ukřižovaného ; 
jsme služebnici jediného pravého Boha. 
Za víru jsme hotovi i život položili. Ne- 
vnucuj nám svých mrtvých model. Ná- 


203 


městek Dacían se rozzuřil neohroženou 
tou řečí a odsoudil Valeriana do vyhnan- 
ství, Vincence pak kázal natáhnout! na 
skřipec tak ukrutně, až se mu klouby vy- 
mkly. Tázal se Vincence jízlivě, jak se mu 
daří. Vincenc odpověděl: „Jsem hotov pro 
Krista trpěti více, než tvá zloba vymysleti 
může.“ Kati byli unaveni; Dacian se na 
ně obořil a vymýšlel nové a nové muky. 
Dal Vincence rozdrásati železnými drápy. 
Krev tekla v proudech, vnitřnosti byly 
patrny. Pak byl Vincenc položen na roz- 
pálený rožeň a pálen rozžhavenými des- 
kami kovovými. Vincenc se modlil v mu- 
kách tak dojemně, že i suroví kati jati 
byli soucitem . Poté Vincenc by 1 uvržen do 
žaláře. Rány jeho se zahojily podivuhod- 
ným způsobem. Dacian dal Vincence ze 
žaláře vyvésti a položiti na měkké lůžko ; 
mělť v úmyslu Vincence znovu trýzniti. 
Vincenc vsak umřel z velikého utrpení. 
Stalo se tak r. 504. Valerian pak (podle 
St. Valerius) zemřel ve vyhnanství bud 
v A.rragonii nebo ve V ienně kolem r. 515- 
Svátek sv. Vincence 22. ledna, svátek sv. 
Valeriana 28. ledna. 

Akta o sv. Vincenci nejsou spolehlivá. 
Básník Prudencius však uživ původních 
aktů a tradice, napsal hymnus o sv. Vin- 
cenci, veršovaný. Životopis sv. Vincence 
byl všude rozšířen, byl čten při službách 
Božích a věřící mu rádi naslouchali, ač 
byl obsáhlý. 

Sv. LIBERATA (Vilgefortis, či Virgo 
fortis, panna statečná nazývaná; sluje 
u Němců St.Hulpe,Kummernis,u Cechů 
Starostka, u Španělů Liberata) byla po- 
dle pověsti (viz Kuldu) dcera pohanského 


krále v Lusitanii (t. j . v Portugalsku) . Byl a 
křesťankou. Chtějíc zach ováti panenství, 
prosila Boha, aby jí dal takovou podobu, 
aby se nelíbila žádnému muži ; Bůh vy- 
slyšel její modlitbu; Liberatě narostly 
vousy. Otec se ptal, kterak se tak stalo? 
Odpověděla : „Ukřižovaný Spasitel připo- 
dobnil mne sobě. Pohanský otec ji proto 
dal ukřižovati, aby prý se mu úplně při- 
podobnila. Tak stala se mučednicí pro 
víru a čistotu. Rok se udává 258 nebo 508. 
Svátek 20. července. - Kritikové praví, že 
pověst vznikla z obrazu Ukřižovaného ve 
městě Lucca. Písemné zprávy se objevily 
teprve v XV. století (Correspondenz-Blatt 
fur den kath. Klérus, Wien 1910 pag. 

304)- 

Sv. HONESTUS, kněz v provincii no- 
varrské, vyučil v Pampeloně radního Fir- 
ma a jeho manželku Eugenii a spoluradní 
Faustina a Fortunata. Firmus měl syny 
Fausta a Firmina. Firmin vyučen byv ve 
víře, zastával Honesta v úřadě učitelském. 
Honestus byl usmrcen za císaře Diokle- 
ciana. Svátek 16. února. 

Sv. OPTÁT, Marcialin^ Felix^ Kas- 
sian, Caecilian, Faustus^ Januar^ Pri- 
mitivus a j. (18 celkem) mučednici za 
císaře Diokleciana v Saragosse ve Špa- 
nělsku; svátek 16. dubna. 

Sv. PUBLIQS, mučedník saragosský; 
svátek rovněž 16. dubna. 

Sv. ENGRACIA, panna a mučednice 
v Saragosse; tělo její bylo rozdrásáno, 
játra byla vytržena. Zemřela v žaláři. Rok 
smrti 504; svátek rovněž 16. dubna. 

Sv. LUPERKUL (také Lupercius) po- 
cházel ze Saragossy a byl biskupem v Euse 


204 


(ve Španělsku); rok mučednické smrti 
503. Svátek 28. června. 

Sv. GERMAN, PAULIN, JUSTUS, 
SICI US, mučedníci v Barceloně za císaře 
Diokleciana. Nazývají se „lapicidae^, t. j. 
kameníci. Svátek jejich 8. června. -Jiný 
Justus a Abundius^ mučedníci v Baece 
(ve Španělsku) r. 283, uctívají se dne 14. 
prosince. 

Sv. KUKíJFAS (ve Francii St. Guine- 
fort nazývaný) pocházel ze Scillitany 
v Africe. V ědeckého vzděláni nabyl v Al- 
žíru. Za pronásledování křesťanů se ode- 
bral se společníkem svým Felixem do 
Barcelony. Felix odešel odtud do Ger ony 
v Katalonii. Byl tam „učitelem a proro- 
kem obyvatel štva Avšak za pronásledo- 
vání křesťanů Felix byl vlečen dvěma 
bujnými mezky po městě. Takto byl u- 
raučen. Roku 304. Počítá se k nejslav- 
nějším mučedníkům Španělským. 

Kukufas zůstal v Barceloně. Vyučil ve 
víře JuliániL a Sempronii, panny barce- 
lonské, a pokřtil je. Když Kukufas byl pro 
víru sťat, obě křesťanské panny jej po- 
hřbily. Avšak i samy byly pro Krista u- 
smrceny. Rok smrti je 303. Svátek sv. 
Kukufa 25. července; svátek sv. Felixe 
1. srpna; svátek sv. Juliany a Sempronie 
27. července. 

Sv. JUSTA (Pravoslava) a sv. RUFINA 
bylyhrnčířky sevillské ve Španělsku . Byly 
sestry a horlivé křesťanky. Vyráběly a pro- 
dávaly hliněné nádobí. Pro svou nábož- 
nost, pracovitost a dobročinnost požívaly 
vážnosti i u pohanů. Kdysi žádali pohané, 
aby Justa a Rufina vyrobily sošku Venuše 
b ohy ně , a přinesl i obraz j e j í j ako vzor .Justa 


a Rufina však se zdráhaly sošku zhotoviti ; 
obraz Venušin vyhodily ven na ulici. (Po- 
dle jiné zprávy pohané prý sbírali příspěv- 
ky na modloslužebnou slavnost a přišli 
také k oněm křesťankám. Ty však ode- 
přely dáti příspěvek řkouce, že jsou křes- 
ťankami.) Pohané jim rozbili celý krám. 
Soudce je dal svázati a po místech kostr- 
batých vléci. Do vlekli je až do žaláře. 
V žaláři Justa skonala od útrap, Rufina 
byla zardoušena. Rok smrti 304 (podle 
jiných 287). Svátek sv. Justy a Rufiny 
28. (nebo také 17.) července. 

Sv.ROGACIAN a sv. DONACIAN byli 
dva rodní bratři v městě Nantes (v Gallii ; 
na řece Loiře v Bretoňsku) a byli předve- 
deni k soudu, protože vyznávali víru Kris- 
tovu. Rogacian byv vyzván, aby obětoval 
bůžkům, řekl soudci : „Oni (t. j . bůžkové) 
nemajiživota, vypak uctívajíce je, nemáte 
rozumu. “ Oba bratři byli mučeni a pak 
sťati. Rogacian nebyl ještě pokřtěn a takto 
přijal křest krve. Rok smrti 287. Svátek 
sv. Rogacian a a Donaciana 24. května. 

Sv. FIRMIN byl narozen v Pampeloně 
(na řece Arze ; Argna ve Španělsku, v pro- 
vincii novarské) a byl vyučen ve víře od 
sv. Saturnina, biskupa tolosského. Později 
Šel do Gallie a hlásal sv. evangelium v Au- 
vergne (ve střední Francii) se zdarem, po- 
zději v Angersu a v Normandii. V městě 
Beauvais byl uvězněn. Záhy však nabyl 
svobody. Posléze byl v Amiensu pro viru 
sťat potají, protože lid k němu lnul. Rok 
smrti 290 nebo 300. Svátek 25. září. 

Sv. \TKTORIK, věrověst amienský, 
byl pro viru děsně mučen; oči mu byly 
vyloupnuty, hřebíky do důlků vráženy. 


205 


posléze byl sťat. Rok smrti 286. Jeho spo- 
lumučedníci sluli Gencian a Fmcian, 
Svátek jejich 11. prosince. 

Sv. JUSTINUS (nebo Justus), pacholík 
devítiletý z okolí Paříže, byl pro víru za 
císaře Diokleciana umučen. Svátek sv. 
Justina 1. srpna (nebo 18. října). 

Sv. DIONYS byl vyslán od papeže Fa- 
biana do Lutécie (t. j. do Paříže) jako bis- 
kup tamější. Horlivě šířil víru Kristovu 
po 50 let. Kolem r. 286 byl pak sťat, a to 
podle podání na výšině u Paříže, zvané 
Montmartre (t. j. hora mučednická). Nad 
jeho hrobem zřízeno bylo kolem r. 630 
slavné benediktinské opatství Saint Denis . 
Svátek sv. Dionysia 9. října. S ním byli 
sťati 

sv. RUSTIK kněz a sv. ELEUTHER, 
jáhen, oba členové sboru duchovních sv. 
biskupaDionysia. Svátek jejich též 9. října. 

Sv.TIBERIUS,MODESTaFLOREN- 
CIE, křesťané v Agdě (v přímořském městě 
v jižní Francii u Narbonne); umučeni 
byli za císaře Diokleciana tam, kde je 
místo St Tibery. Svátek těchto sv. mučed- 
níků 10. listopadu. 

Sv.ELENARAasv.SPONSARIA,pan- 
ny a mučednice v Pikardii (vsev. Francii); 
za doby Diokleciano vy ; svátek 2. května. 

Sv. VENERANDUS, křesťan v Troyes, 
byl kolem r. 275 sťat; a ježto nebyl dotud 
pokřtěn, přijal takto křest krve. Svátek sv. 
Veneranda 14. listopadu. 

Sv. MITRIUS, mučedník prý v Aixu 
(v Provenci); za doby císaře Diokleciana. 
Je také v Řím. Martyrol. Svátek jeho 13. 
listopadu. 

Sv. PIAT (nebo Piaton) kněz v Tour- 


nay (na dráze z Lilie do Brusselu). Na- 
rodil se v Beneventu v Neapolsku, pu- 
toval do Říma, odkudž jej papež vyslal se 
sv. Divišem do Galii e, aby tam zvěstoval 
Boha Krista. Piat konal horlivě svůj úřad 
v Tournay a za pronásledováni byl ci- 
cá rem Maximi anem umučen, a to veli- 
kými hřebíky probodán. Rok smrti 287 
nebo 299. Nazývá se „apoštolem tour- 
nayským“. Svátek jeho 1. října. 

Sv. CHRYSOL, biskup mučedník od 
Tournay, r. 303. Svátek 7. února. 

Sv. VIKTOR (Vítězslav) byl vojínem 
setníkem v městě Marseilli. Když přisel 
císař Maximian do Marseille, velmi se 
rozhněval uslyšev, že Viktor je křesťa- 
nem. Viktor byl pohnán na soud; vyčí- 
tali mu, že neposlouchá císařských zá- 
konů. Hájil se : „Nikdy jsem nejednal 
proti císaři a proti republice, ale jsem 
křesťan a bohům obětovati nebudu. “ Pak 
vyznával otevřeně svou víru a hájil ji. 
Soudcové řekli: „Tu není místo na filo- 
sofickou disputaci. Je třeba, abys oběto- 
val bohům ! A protože se zdráhal tak 
učiniti, byl dán do žaláře. 

V žaláři Viktor obrátil na víru Kris- 
tovu své strážce Alexandra. Longina 
(Dluhoše) a Feliciana. Viktor byl prý 
dán pod mlýnské kolo; ale mlýn se za- 
stavil. Pak byl Viktor přivázán a celým 
městem vláčen, při čemž každý jej mohl 
po chuti tupiti. Ulice byly skropeny jeho 
krví. A přece zůstal na živě. Posléze byl 
sťat. Ostatní vojínové byli též umučeni. 
To se stalo v letech 290-303. Svátek sv. 
Viktora, Alexandra, Longina a Feliciana 
21. července. 


206 


Sv. FIDES (francouzský Ste Foi, po 
česku Věra), narozená v Agenu v kraji 
garonnském, panna křesťanská. Ze se 
nechtěla zříci víry Kristovy, byla polo- 
žena na měděné lože a připevněna řetě- 
zem; pod ložem pak byl rozdělán oheň. 
Tak byla ozdobena věncem panenským 
i korunou mučednickou. Sv. Kaprasius 
uslyšel o její statečnosti a byl jí nadchnut. 
Rok smrti 505 (510). Svátek 6. (nebo 8.) 
října. 

Sv. KAPRASIUS, křesťan v Agen v již- 
ní Francii. Za pronásledováni křesťanů 
se zprvu skrýval v jeskyni, avšak když 
uslyšel o statečnosti svaté Fides, neohro- 
ženě vyšel z jeskyně ; byl rovněž umučen. 
Rok smrti v době od 305-310. S ním se 
jmenují Primus a Felician. Svátek sv. 
Kaprasia, Prima a Feliciana 20. října. 

Sv. DOMNINUS, křesťan v Apriliaku 
ve Francii ; byl v době císaře Diokleciana 
mrskán; pak mu byly hřebíky za nehty 
vráženy; posléze byl sťat. Stalo se tak ko- 
lem r. 303. Svátek 16. července. 

Sv. FLORINA, panna overňská (Au- 
vergne ve střední Francii) byla netoliko 
pro víru, ale i pro panenskou stydlivost 
a cudnost pronásledována a usmrcena za 
císaře Diokleciana. Svátek sv. Floriny 1 . 
května. Dle St byla společnicí sv.Voršily. 

Sv. EEBERT byl snad pomocníkem 
sv. Piatona, věrovesta tournayského, byl 
snad také biskupem a zemřel na začátku 
IV. století. Jeho akta - ač existoval a-li - 
se ve zmatcích způsobených vpády nor- 
manskými ztratila. Svátek 1. února. 

Sv. PEREGRIN (Pelhřim), rodem Ří- 
man, byl poslán od papeže Sixta II. do 


Gallie, nynější Francie, aby tam zvěsto- 
val učení Kristovo. Byl ustanoven bis- 
kupem auxerreským. Za císaře Diokle- 
ciana byl umučen. Svátek sv. Peiegrina 
16. května. 

Sv. JOVINIAN (či také Jovian) lektor 
byl poslán od papeže Sixta II. s Peregri- 
nem do Gallie. Protože mužně odporoval 
pohanům, byl umučen, a to v Auxerre; 
bezpochyby ke konci III. století. Svátek 
sv. Joviána 5. května. 

Sv. KRISPINa sv. KRISPINIAN, rodní 
bratři římští, přišli jako průvodčí sv. Dio- 
nysia do Gallie a usadili se v městě Sois- 
sonsu (nad řekou Aisnou), aby hlásali ví- 
ru Kristovu. Vyučili se řemeslu obuvnic- 
kému, dílem aby si zjednali prací rukou 
svých živobytí, dílem aby měli snadnější 
přístup klidu pohanskému. V dílně své, při 
h ovoru se svými zákazníky, dávali své řeČi 
směr vyšší, ušlechtilejší. Mluvili jim o du- 
ši nesmrtelné, o pravém Bohu, o Kristu, 
který přinesl s nebe pravou víru. Ctnost- 
ným životem a dobročinností svou získali 
mnoho pohanů pro víru Kristovu. 

Když císař Maximian přibyl do Sois- 
sonu, byli mu mezi jinými udáni i Kris- 
pian a Krispinian jako křesťané a odpůrco- 
vé modloslužby. 

Na rozkaz Maximianův dal je císařský 
náměstek Rikciovarus přivésti k soudu. 
Sliboval a hrozil jim, aby je odvrátil od 
viry Kristovy. Bratří odpověděli : „Slibo- 
vaných statkův a důstojenství nedbáme, 
a hrozeb se nelekáme. Mrtvým modlám 
klanět se nebudeme, jsme křesťané, a při- 
šli jsme sem, abychom lid vedli ke Kris- 
tu. - Rikciovarus, jenž byl zvláště krutý 


207 


pronásledovatel křesťanů, dal oba bratry 
natáhnout! na skřipec a vymýšlel nové a 
nové muky proti nim ; dal jim vrážeti 
sídla za nehty ; dal s kůže jejich na zádech 
řezati řemínky ; posléze je dal stíti mečem. 
Stalo se tak kolem r. 287. Svátek sv. Kris- 
pina a Krispiniana, 25. října. 

Sv. MAKRA (Maria), křesťanská panna 
v městě Soissonsu, hlásala víru křesťan- 
skou v Champagni. Neví se o ní mnoho. 
Za císaře Diokleciana byla umučena, a to 
upálena žhavým uhlím. Svátek 6. ledna. 

Sv. VALERIUS a sv. RUFINUS byli 
věrověstové v krajině soissonské. Odkud 
pocházeli, zda- li z Říma jako Krispin a 
Krispinian, není známo. Byli sťati za císa- 
ře Diokleciana kolem r. 287. Jejich jmé- 
na jsou ve všech martyrologiích. Svátek 
jejich 14. června. 

Sv. FERREOL, velitel vojska v městě 
Vienne v Gallii za času císaře Diokleciana , 
řekl svému příteli Julianovi důstojníku : 
„Nastává nové pronásledování křesťanů; 
odejdi a nevracej se, dokud se neskončí. “ 
Julian odešel do Auvergne. Ferreol zůstal. 
Brzo poté byl předveden k císařskému 
náměstku Krispinovi. Ten řekl : „Tys vo- 
jín; buď poslušen císaře, od něhož máš 
důstojnost i plat svůj a obětuj bohům !“ 
Ferreol odepřel tak učiniti a byl síat ro- 
ku 505; Julian., důvěrný přítel Ferreolův, 
skrýval se v chyšce v Brionde blíže Au- 
vergne, ale byl polapen a mečem popra- 
ven. Svátek s v. Ferreola 18. září; svátek 
sv. Juliana 28. srpna, 

Sv. PIENCIA, panna a mučednice 
v diecesi rouenské; kolem r. 286 ; svátek 
11. října. 


Sv. AFRA byla dříve veřejnou hříšnicí 
v Augsburgu v Bavorsku. Její matka Hi- 
laria, pohanka, pocházela z ostrova Cypru, 
a jsouc věrnou služebnicí necudné bohy- 
ně Venuše, přidržovala svou dceru k ži- 
votu chlipnému. Přestěhovala se s dcerou 
do Augsburgu, kdež Afra se oddávala dále 
prostopášnému životu, živíc se svou ne- 
řestí. 

Kdysi přišli do jejího domu dva cizinci. 
Afra se domnívala, že přišli, aby hověli 
tělesným žádostem ; uvítala je vlídně a 
připravila jim večeři. Starší cizinec maje 
zasednout! za stůl, požehnal se křížem, 
pozdvihl oči vzhůru, modlil se a zpíval 
píseň ke chvále Boží. Ctihodná jeho tvář 
jevila zbožnost a lásku k Bohu. Afra pa- 
třila udiveně na divadlo, v jejím domě 
nevídané. Zašla, byla dojata a tázala se 
hostů, kdo jsou, odkud jsou a co je vede 
do jejího domu. Dozvěděla se, že tito mu- 
žové jsou křesťané, kteří za ukrutného 
pronásledování křesťanů císařem Diokle- 
cianem prchají do ciziny. Starší velebný 
muž byl biskup Narcis z Gerony, mladší 
byl jeho jáhen Felix. Přišli navečer po 
namáhavé cestě do Augsburgu a vstoupili 
do prvního domu, který se jim namanul, 
kde, jak doufali, by nalezli žádoucího od- 
počinku. Byl to dům Afřin. Božská Pro- 
zřetelnost zařídila, že vstoupili právě do 
domu hříšnice. 

Afra řekla: „Pánové! Vy jste asi za- 
bloudili. Neboť tento dům je dům ne- 
řesti a nehodí se pro křesťany a svaté. 
Křesťanská ctnost je tu v nebezpečí.“- 
„ Neb oj se ! “pravil Narcis ; „právě naopak. 
Milost Boží neposkvrní se hříchem, ale 


208 


očistí a posvětí člověka tak jako sluneční 
paprsek se neznečistí, i když vnikne do 
bahniska. “-„Jak bych mohla býti očiště- 
na, “ děla Afra úzkostlivě, „když mám na 
sobě hříchů více nežli je písku v moři, 
než je kapek v dešti? Nejen že jsem žila 
lehkomyslně, ale klaněla jsem se i mod- 
lám . “ - Starší cizinec odpověděl : „ U Boha 
není nic nemožného, “a pak mluvil o pro- 
následování křesťanů, kterak křesťané sná- 
šejí pro Krista vyhnanství, chudobu, mu- 
ka i smrt, mluvil o víře Kristově, která 
vede lidi k ctnostnému životu a učí je 
zapírati náruživosti. Cizinec uhodl, v ja- 
kém domě se s jáhnem octl; neodešel, 
nýbrž po příkladu božského mistra Ježíše, 
jenž hříšníků od sebe neodmítal, jal se 
z křesťanského milosrdenství Afru těŠiti 
a povzbuzovati, aby litovala a zanechala 
dosavadních svých nepravostí, aby se od- 
vrátila od pohanství a aby uvěřila v Krista. 
Afra slíbila takučiniti a spěchala ke svým 
družkám, aby jim oznámila, co se přiho- 
dilo, a aby se jich otázala, jak ony smýš- 
lejí o té věci. Družky, jejichž jména byla 
Eunomia^ Digna a Kuprepia^ uslyševše 
její slova, řekly: „Tys našívůdkyní; tebe 
budeme následovati.“ 

Afra se svěřila se vším své matce Hilarii 
a žádala ji, aby přijala cizince do svého 
domu. Hilaria přijala biskupa Narcisa a 
jáhna Felixe do domu, a biskup po sedm 
dni vyučoval domácí ve víře křesťanské. 
Hilaria řekla Narcisovi: „Prosím tě, pa- 
ne, abys také mne od hříchů očistil. Přišly 
jsme z Cypru jako ctitelkyně bohyně Ve- 
nuše. Ale jen lehkovážné ženy mohou 
uctí váti Venuši. My, dcera a já, jsme se 


věnovaly službě Venušině. Naši pohanští 
kněží ří^ávaj í : „ Čím rozpust ilej ši j e žen a, 
tím milejší je Venuši její služba. “ Narcis 
pokřtil všecky domácí, mezi nimiž byl 
i Afer^ strýc Afřin, a jistý Dionysius, je- 
hož posvětil na kněžství. Tak se stal dům 
Hilariin svatyní, v níž se shromažďovali 
i jiní křesťané z města Augsburgu. 

Náhlý převrat ve smýšlení a v životě 
Afry a ostatních jejích příbuzných a do- 
mácích neušel pozornosti pohanů . Soudce 
Kájus vzkázal A fře: „Předveď mi ony mu- 
že, neboť jsou křesťany. “ Afra ihned u- 
kryla oba cizince pode lnem na půdě. 
Přišli pochopové hledat jich, ale Afra 
řekla žertovně: „Jsou-li křesťany ti, jež 
hledáte, co by u mne dělali ? A nevěříte-li, 
pojďte a prohledejte celý dům.“ Pochopo- 
vé jí uvěřili a odešli. Ale záhy poté Afra 
byla předvolána k soudu, že vyznává víru 
křesťanskou. Soudce Kájus ji vyzval, aby 
obětovala bohům. Afra řekla statečně: 
„Dost jsem se nahřešila, dokud jsem pra- 
vého Boha nepoznala. Nyní pak modlám 
obětovat! nebudu. “ Soudce ji znovu vy- 
zýval řka : „Jen jdi do chrámu a obětuj 
bohům; najdeš dosti milovníků; ti tě 
budou obohacovat!. “- Afra: „O jak se 
hanbím, že jsem žila z neřesti. Peníze 
takto získané chtěla jsem darovati nuz- 
ným bratřím a sestrám křesťanským ; ale 
oni jich nechtěli přijmouti. A když tedy 
nemohu obětovat! svých statků, chci o- 
bě to váti své tělo, jímž jsem hřešila, aby 
mukami bylo očištěno. “ - Soudce ji na- 
mítal: ,, Vždyť ty nemůžeš býti křesťan- 
kou; neboť bůh křesťanů zavrhuje život, 
jaký jsi vedla. “ Afra odpověděla: ,, Proto 


také zanechávám takového života a dou- 
fám, že Kristus, jenž nezamítá hříšníků, 
nezamítne ani mne. Jsem křesťanka, ač- 
koliv nejsem hodna býti křesťankou. “ - 
Kájus rozhněván vzkřikl : ,, Obětuj bo- 
hům ! Jinak tě dám mučiti a za živa upá- 
liti.“ - Afra však odvětila: ,, Nechať moje 
hříšné tělo trpí mučením a pálením, jak 
právem zasluhuje. Své duše neposkvrním 
více ani modloslužbou ani jiným hří- 
chem. “ 

Afra byla přivázána ke stromu na o- 
strůvku v řece Lechu a byla ohněm ko- 
lem ní rozdělaným upálena. Matka její 
Hilaria pochovala její tělo, pokud nebylo 
ohněm stráveno, ve hrobce. 

Družky Afřiny Eunomia, Digna a Eu- 
prepia, že vyznaly víru Kristovu, byly ve 
hrobce Afřině uzavřeny a kouřem udu- 
šeny. Také Hilaria zemřela smrtí mu- 
čednickou. Rok smrti 504. Svátek sv. 
Afry 5. (nebo i 7.) srpna; svátek sv. Afra, 
strýce sv. Afry, 5. srpna; svátek sv. Euno- 
mie, Digny a Euprepie 12. srpna; svátek 
sv. Hilarie 7. (nebo 12.) srpna. Hilariin 
bratr, tedy strýc Afřin, jmenoval se Dio- 
nysius. Stal se prvním biskupem augs- 
burgským. Zemřel smrti mučednickou. 
Svátek sv. Dionysia 26. února. 

Bolí. Aug. II. 39. - Martyrium je za- 
ručeně historické, tak zv. conversio je 
pozdější dodatek, pravil Dr. Gůnther (pag. 
13), následuje asi Tillemonta, jenž ži- 
votopis Afřin kriticky rozebral a věro- 
hodnost jeho v pochybnost bral řka, že 
„celá historie je výplodem 12. století!" 
-Neprávem! Rhabanovo Mart3^rologium 
z 9. století obsahuje životopis Afřin a tím 


je tvrzení Tillemontovo vyvráceno. A kte- 
rak by si Tillemont dovedl vysvětliti slo- 
va V enancia Fortunata, biskupa poitiers- 
ského (t kolem r. 603), jenž ve „Vita s. 
Martini" (lib. 6.) praví takto: 

„Pergis Augustam . . . Ulic ossa sacrae 
venerabere martyris Afrae?" 

Sv. FILA DELF, mučedník augsbur- 
ský; rok smrti 303; svátek 12. srpna. 

Sv. KASSIÁN byl v Akvileji posvěcen 
na biskupství, odebral se na sever, aby 
hlásal víru Kristovu, a usídlil se v Saeben 
(jižně od města Brixen v Tyrolsku) a pak 
nedaleko odtud na místě, kde stojí město 
Klausen. Tam obrátil valný počet lidí ke 
Kristu. Avšak modloslužebníci přepadli 
kdysi sbor křesťanů a uchopivše Kassi- 
ána, uvrhli ho do vězení. Z vězení byl 
sice Kassian tajně vysvobozen, ale vida, 
že nemůže v kraji se zdarem konati dále 
apoštolské dílo, umínil si jiti do Říma, 
aby si u papeže vyžádal nové působiště. 
Cestou se zastavil v Imole u Bologně a 
vida, že město je obydleno modloslužeb- 
níky, zůstal tam, aby šířil viru křesťanskou. 

Tentokráte obrátil svůj zřete! k mlá- 
deži. Zřídil školu pro hochy, učil je po- 
čátkům vědomostí, ale přitom je učil 
také hlavním pravdám víry křesťanské, 
mluvil k nim o Bohu, o Kristu a o vy- 
koupení, povzbuzoval žáky ke ctnostem 
a líčil jim ošklivost hříchu. Žákové jeho, 
jsouce syny pohanských rodičů, ne vždy 
se jevili vděčnými k svému učiteli. Ale 
Kassiánova trpělivost byla neomrzelá. 

Když vzniklo pronásledování křesťanů 
za císaře Diokleciana, mnozí hoŠi poštvá- 
ni jsouce svými pohanskými rodiči, do- 


210 


pouštěli se nezbedností, a Kassiánovi bylo 
je trestati pro nezbednosti. Soudce po- 
hnal proto Kassiána před soud a učinil 
tento rozsudek: „Kassián, jenž svádí žáky 
ke křesťanství, budiž jim vydán, aby ho 
po své vůli mučili. “ Nezvedení kluci, 
jichž bylo ke dvěma stům, vrhli se na 
svého učitele, strhali s něho šaty a pri- 
vázaU jej ke sloupu; pak posmívajíce se 
mu, tloukli jej Školními deskami do hla- 
vy, bodali jej ostrými kovovými pisadly, 
jimiž tehdy psáváno bylo na tabulkách 
potažených voskem. Brzo bylo tělo roz- 
bodáno a krví zalito. Po dlouhém a bo- 
lestném utrpení Kassián vypustil duŠi. 
Stalo se to kolem r. 503 (podle D kolem 
340). Svátek sv. Kassiána 13. srpna. 

Sv. PELAGIUS se narodil v Aemoně, 
(t. j. Lublani, v Pannonii); za pronásledo- 
váni křesťanů přisel prý jako jáhen s kně- 
zem Uraniem do Kostnice (Constanz ve 
Švýcarsku). Tam byl mučen a sťat. Kolem 
roku 290. Svátek sv. Pelagia 28. srpna. 

Sv. FLORIÁN, bývalý plukovník v cí- 
sařském vojsku v Cetii (nyní Zeiselmauer 
v Dolních Rakousích), byl horlivý křes- 
ťan. Uslyšev, že v Lorchu (Laureacura ne- 
daleko řeky Enže v Horních Rakousích) 
jsou vězněni a mučeni křesťané, mezi 
nimi i bývalí jeho podřízení vojínové, 
rozhodl se, že se přidá k nim, maje touhu 
po smrti mučednické. Odebral se do Lor- 
chu. Cestou se potkal s vojíny, kteří na 
otázku, kam jdou, odpověděli, že pátrají 
po křesťanech. Florián řekl: „I já jsem 
křesťan, “ a přidal se k nim. 

Císařský náměstek v Norika, Akvilin, 
jal se Floriána, když mu byl předveden, 


přemlouvat!, aby se zřekl viry Kristovy; 
tázal se, proč se Florián protiví rozkazu 
císařovu, jsa jako bývalý vojín poslušnosti 
navyklý. Florián odpověděl Pokud jsem 
sloužil u vojska, klaněl jsem se Bohu po- 
tají. Nyní poslechnu rozkazů tvých, po- 
kud se týkají vojína, ale jako křesťan ne- 
dám se nikým přinutit! , abych se klaněl 
mrtvým modlám. “Náměstek Akvilin dal 
Floriána vysvléci se šatů a mrskati. Po- 
sléze Akvilin vynesl rozsudek, aby Flo- 
rián, maje těžký kámen uvázaný na hrdle, 
shozen byl s mostu do řeky Enže a aby 
byl utopen. Biřicové mu uvázali kámen 
na hrdlo, avšak vidouce neohroženého 
mučedníka, jak se modlí majebýti sho- 
zen, byli tak dojati, že nikdo z nich se 
neodvážil dotknouti se ho. Tu však při- 
běhl jakýsi surový pohan a svrhl Floriána 
do řeky. Stalo se tak bezpochyby r. 504. 
Svátek sv. Floriána 4. května. Nad jeho 
hrobem je nyní klášter St. Florian v Ra- 
kousích. 

Sv. MOŘIC (lat. Mauritius) byl dle 
podání plukovník legie thebajské, pluku 
sebraného v Horním Egyptě a skládají- 
cího se ponejvíce z horlivých křesťanů, 
Mořic dával svým vojínům příklad nejen 
ve vojenské kázni a udatnosti, ale i v živé 
víře a lásce ke Kristu. Jeho druhové byli 
Exsu perius a Kandidus^ rovněž věrní křes- 
ťané. Eucherius dává Mořicovi název: 
Primicerius t. j . asi plukovník, Exsupe- 
riovi: Campi ductor, t. j. major a Kan- 
didovi „ senátor 

Pluk obdržel rozkaz, aby potlačil vzpou- 
ru Bagaudů v jižní Gallii. Císař Maxi- 
mian překročil Alpy, rozbil tábor v údolí 


21 l 


rhonském (u nynějšího města Martigny). 
Císař nařídil vojsku, aby se konala slav- 
nost modloslužebná k poctě bohů. - Legie 
thebská se přibližovala rychlým pocho- 
dem k hlavnímu táboru císařskému. Ve- 
litelé thebské legie uslyševše, že císař na- 
řídil pohanskou slavnost, pozměnili směr 
cesty a dali svému vojsku táhnouti úžla- 
binou agaunskou k jezeru ženevskému; 
vzkázali císaři, že jsouce křesťany, nechtějí 
obětovati modlám. Maxim ian se rozzuřil 
a rozkázal, aby podle zákonů vojenských 
každý desátý muž thebské legie byl pro 
neposlušnost usmrcen. Rozkaz byl vyko- 
nán; ale ostatní vojínové zůstali u víře 
nezvikláni. Maximian nařídil poznovu, 
aby pluk byl opět decimován. 

Mořic, Exsuperius a Kandid povzbuzo- 
vali vojíny řkouce : „Stůjte pevně ve víře ! 
Naši bratří zvítězili již a stojí před trůnem 
Božím, obdrževše odměnu za svou stálost. 
Následujme jich ve statečnosti křesťan- 
ské. Zároveň poslali císaři list toho znění: 
„Císaři! Jsme tvoji poddaní, ale jsme také 
služebníci Boží. Budeme tebe poslouchat! 
ve věcech vojenských. Posli nás do boje 
proti nepřátelům, a my půjdeme ochotně, 
a buďto zvítězíme nebo čestně padneme. 
Ale nikdy nebudeme obětovati modlám ; 
j sm eť křes ťané; také n ebudeme a nesmím e 
vražditi svých spolukřesťanů.“ 

Krvelačný Maxim ian nebyl těmito slo- 
vy nikterak dojat, nýbrž velel pluk theb- 
ský obklíčit! vojskem a všechny jeho vo- 
jiny do posledního mužeporubati. Oni pak 
se nebránili. Tak byli Mořic, Exsuperius 
a Kandid a jiní (úhrnem 6600 mužů?) 
usmrceni. Rok smrti se udává 286, místo 


vraždění ve švýcarském kantonu walli- 
ském tam, kde je město St. Mauric. 

O mučednictví thebské legie zůstavil 
sv. Eucherius, biskup lyonský, věrohodné 
svědectví. Další svědkové jsou Martin 
Túrský, který kolem roku 388 obdržel 
ostatky některých mučedníků thebských 
a nazval je „ostatky agaunských mučed- 
níků“. Také sv. Avitus (f 524) konal ho- 
milii o nich. - Avšak odpůrcové popírají 
svědectví Eucheriovo. Rettberg spojil hi- 
storii thebské legie s historií sv. Mauricia 
a spolumučedníků z Apamee (na řece 
Orontes), jejichž svátek je 21. února. 
Srovnával jména: Oba jsou Mořicové - 
tatáž doba - tentýž pronásledovatel - tam 
Apamea, zde Agaunum - tam 70 mučed- 
níků, ale zde 6600 (kdežto římská legie 
mívala jen 4200 vojínů!) a doložil, že 
historie z východu, dotvrzená Theodore- 
tem, je původní. 

Záhada tato dá se rozluštit! takto : V A- 
gaunu byl povražděn větší oddíl thebské- 
ho pluku, jednotlivé pak oddíly byly po- 
vražděny na různých j iných místech , mezi 
jinými též v Apamei. A netřeba legendu 
nazvat! zbožnou pověstí, jak to učinil Al- 
zog. Jistý vojín Viktor nepatřil k thebské 
legii ; přišel, když vojínové císařští se dělili 
o pozůstalost a učinili sobě hostinu. Zvali 
veterána V iktora také k hostině, avšak on 
prohlásil, že je křesťanem. Byl ihned sťat. 
Místo, kde byl usmrcen, sluje Solothurn. 
S ním byl sťat jistý Ursus. - Svátek sv. 
Mořice a jeho druhů 22. září. 

Jiný důstojník thebské legie Jyrsus 
byl sťat na Maršově poli u Trevíru a s ním 
sťati byli Bonifác^ Papirius^Palmác{V\di- 


21 2 


matius), Maxencius^ Konstanc^ KrescenCy 
Justin^ Leander^ Simplicius^ Alexander 
aj. S Tyršem sťatabylai jeho žena. -Kas- 
sius a Florencius usmrceni v Bonnu, Ge- 
reoHY Kolíně, AntonínY Piacenze, Sekun- 
dus ve Ventemiglii, Alexander v Berga- 
mu, Felix di]e]\o sestra RegulaYCxírychM. 
Svátek sv. Tyrsa, Palmacia a j. mučední- 
ků 4. října; svátek sv. Maxencia, Kon- 
stance a Krescence 12. prosince; sv. Ge- 
reona a Viktora 10. října; svátek sv. Se- 
kunda a Alexandra 26. srpna; sv. Alvaria 
26. srpna (?); sv. Felixe a Reguly 1 1 . září. 

S v. VIKTOR IN, biskup ptuj ský (v kraj i 
mariborském ve Štýrsku ; za doby římské 
Petovium v Pannonii), rodem Rek, byl 
učený muž; napsal výklad některých částí 
Písma sv., jak o něm svědčí sv. Jeroným 
(De viris illustribus c. 74). Viktorin stal 
se r. 504 pro víru mučedníkem. Svátek 
jeho 2. listopadu. 

Jeroným praví, žeV iktorin napsal pěkné 
a užitečné spisy, ačkoliv neuměl dobře 
latinsky (non aeque latine ut graece no- 
verat). Baronius však jmenuje Viktorina 
v řím. Martyrol. biskupem v Poitersu 
(Pictaviensis) poznamenávaje o něm, že 
měl chiliastické názory. 

Sv. JULIUS byl starý Vysloužilý vojín 
atajnýkřesťan vSilistrii na Dunaji (v Mo- 
esii, nynějším to Bulharsku). Za proná- 
sledování křesťanů by 1 předveden k soudu. 
I rozpředl se tento hovor. Soudce Maxim : 
„Hle, Julie ! JeTi pravda, co se o tobě po- 
vídá, že’s křesťan ? “ - „ A no , j sem křesťan ! 

- „Co teď? Znáš přece rozkazy králů, že 
mají všichni oběto váti bohům? - „Znám; 
ale nesmím tak učiniti a zapříti Krista 


Boha svého. “ - „Což pak je tak těžká věc, 
vžiti kadidlo, zapáliti je a odejiti v poko- 
ji ?^^ - „Nemohu se státi Bohu nevěrným. 
Sloužím již 26 let císaři, byl jsem v sed- 
mi válkách, a nikdo mne nepředčí udat- 
ností. Byl jsem věrný skrovnějšímu pá- 
nu, tím více budu věren všemohoucímu 
Pánu. “ - „Julie, vidím, že jsi hodný a roz- 
umný muž. Obětuj! Počítáš-li to za hřích, 
na mne padne hřích a odpovědnost. Když 
povolíš násilí, nebudeš tedy míti hříchu. 
Můžeš si vžiti své peníze a jiti domů, a 
nikdo tě nesmí více obtěžovati.“ - ,,Ne, 
nechci těch peněz, ale i bludné tvé po- 
učení odmítám. Nezapru Boha svého. “ 
- ,,Tedyti dam srazí ti hlavu.^^-,, Učiň tak; 
budu děkovati Pánu.“ 

Když Julius byl veden na popraviŠtě, 
uviděl známého svého vojína, Hesychia 
jménem, i políbil jej řka: ,, Bratře! přijď 
brzo za mnou !“ Oba byli stati. Rok není 
znám. Někteří myslí, že se tak stalo za 
Alexandra Severa; ale jiní, poukazujíce 
na slova ,, rozkazy králů“, praví, že byli 
usmrceni za Diokleciana a Maximiana. 
Svátek sv. Julia 27. května ; svátek sv. He- 
sychia 15. června. 

Sv. MARCIAN a sv. NIKANDER byli 
křesťanští důstojníci, kteří se ctí sloužili 
ve voj stě. Byli důvěrní přátelé. Kdysi pra- 
vil NikanderkMarcianovi : ,, Bratře, slou- 
žil jsem dosud císaři pozemskému, ale ny- 
ní chci sloužiti králi nebeském u.“ Mar- 
cian byl také srozuměn. Oba složili svou 
vojenskou hodnost a vrátili se do svého 
domova, snad do Dorostorum v Moesii. 
Jiné zprávy udávají za domov jejich Ve- 
nafrum a Atinu. 


Brzo poté byli předvedeni k císařskému 
náměstku Maximovi. Maxim jim řekl: 
„Zákony císařské jsou vám známy, nuže, 
obětujte bohům ! “• Nikander odpověděl : 
„Rozkazy ty se týkají vojínů, ale ne nás, 
kteří jsme z vojska už vystoupili. Ná- 
městek setázal: „Proč jste vystoupili z voj- 
ska - Odpověděli: „Protože jsme byli 
v ustavičném nebezpečí, že budeme nu- 
ceni k modloslužbě. V tu chvíli man- 
želka Nikandrova Daria, jsouc přítomna 
výslechu, přistoupila k svému muži a po- 
vzbuzovala ho, aby neohlížeje se na ni a 
na její dítě, zůstal neoblomný ve víře. 
Maxim ji okřikl : „Mlč, zlá ženo ! Či žádáš 
si, aby tvůj muž byl usmrcen? Chceš-li 
se ho zbaviti? A bažíš po nějakém zálet- 
ném milovníku?^ - Daria se zarděla hně- 
vem nad tou urážkou, ale přemohla hněv 
a jsouc si vědoma své nevinnosti, řekla 
k náměstkovi : „Smýšlíš-li tak zle o mně, 
nuže rozkaž, abych nejprve já byla pio 
víru Kristovu usmrcena. Náměstek však 
nemaje žádných nařízení o ženách, dal ji 
toliko na krátký čas uvězniti. Nikandrovi 
pak řekl: „Vyvol si, co chceš! CojelepŠí, 
sladký život či hořká smrt?“ - Nikander 
však odpověděl : „Zvolil jsem si život věč- 
ný a pohrdám životem časným . J sem křes- 
ťan. Čiň se mnou, co ti libo.^‘- Náměstek 
se tázal Marciana: „Co ty tomu říkáš ?^‘- 
Marcian odpověděl: „Souhlasím ve vŠem 
s Nikandrem.‘^ 

Po dvacetidenní vazbě dal náměstek 
Majxim, muž jinak dobromyslný, před- 
vést! sobě Marciana a Nikandra, a když 
setrvali při víře Kristově, pravil jim : „Ne- 
mám protivám ani záští ani nepřátelství ; 


ale mojí povinnosti je, abych vás donutil 
poslechnout! císaře a obětovat! bohům. 
Budete odsouzeni na smrt, já pak jsem 
nevinen vaší krví. A ihned vynesl rozsu- 
dek: „ Marci an a Nikander, kteří opustili 
vojsko a pohrdají bohy, buďtež sťati.“ 
Oba mučedníci řekli : „Pokoj tobě, dobrý 
soudce ! “ 

Oba kráčeli klidně na popraviště. V edle 
Nikandra šla jeho manželka Daria. Ne tak 
zmužile vedla si manželka Marcianova. 
Naříkala: „Proč opouštíš mě a dítě? Vrať 
se k nám! Proč pospícháš na smrt? Běda 
mně ubohé ! ^‘ Na popravišti Nikander po- 
líbil svou manželku Darii řka: „Dario! 
Pán s tebou. Ona pak, ač nemohla po- 
tlačit! slz, pravila pevným hlasem : „Mi- 
láčku a pane můj ! Dobojuj slavně boj 
svůj ! Obětu j mučednictví svoje i za mne, 
abych od věčné smrti osvobozena byla.^^- 
Poté Marcian a Nikander byli sťati. Stalo se 
tak kolem r. 502. Svátek jejich 17. června. 

Sv. PASIKRATES, vojín a mučedník 
v Dorostoru (t. j. v Silistrii, v Bulhar- 
sku); svátek 25. května. 

Sv. KVINTILIAN a MAXIM, mučed- 
níci v Dorostoru za doby císaře Diokle- 
ciana; svátek 13. dubna. 

Sv. HERMOGENES byl lektorem 
v Singidunu v Moesii (nynější Semen- 
dria v Srbsku) nebo v Sirmiu. Prefekt 
se ho tázal: „Který úřad zastáváš v křes- 
ťanské obci?^^-„Uřad lektora.^^-„ Kterému 
bohu se klaníš ?‘^-„ Pravému Bohu, všemo- 
houcímu Stvořiteli vŠehomíra.“- „Naši 
bohové tedy nejsou skuteční a praví bo- 
hové ?“- „Ne. Hermogenesbyl sťat roku 
303. Svátek 21. srpna. 


♦ Sv. HER MYL AS byl jáhnem v Sin- 
gl dunu v Moesii. Byl pro víru drásán, 
tak že bylo viděti jeho vnitřnosti. Jeho 
žalářník vida j eho muka, dal se nad ním do 
pláče. Slul Strakonikus . Tázali se ho, proč 
pláče? Zdali je snad též křesťanem? Od- 
pověděl, že jest. Byli oba usmrceni kolem 
r. 515. Svátek jejich 15. ledna. 

Sv. IRENEUS (po česku Miroslav nebo 
Lubomír) byl křesťan v Sirmiu (slovansky 
Srěm, na břehu řeky Sávy ve Slavonsku, 
tam, kde je dědina Mitrovice). Byl ženat 
a otcem několika dětí. Křesťanská obec 
si ho zvolila biskupem pro jeho zbožnost. 
Irenej přijal svěcení na biskupství a zřekl 
se podle církevních zákonů své manželky. 

Za pronásledování křesťanů císařem 
Dioklecianem byl i Ireneus předveden 
k císařskému náměstku Probovi. Probus 
řekl: „Zákon císařský zní, abys obětoval 
bohům. “-Irenej odpověděl: „Zákon pra- 
vého Boha mého žádá, abych v něho věřil 
a raděj i muka vytrpěl, než abych odstoupil 
od své víry.“- Probus dal Irenea zmrskati 
a přivésti manželku a děti jeho, aby po- 
hledem na ně a prosbami jejich zviklán 
byl ve víře. Marně. Po několika dnech 
Probus opět vyslýchal Irenea a mezi ji- 
ným se ho tázal, má-li manželku a děti - 
Ireneus odpověděl: „Nemám. Probus 
na to: „A kdo byli ti lidé, kteií onehdy 
u tebe tolik plakali ?“ - Irenej odpověděl : 
„Vzpomenu-lina slova Kristova: Kdo mi- 
luje otce, matku, syna, dceru, manželku 
více nežli mne, není mne hoden. Zapo- 
mínám, že jsem manželem a otcem. Sy- 
nové moji mají Boha svým otcem, jenž 
nad nimi bude bditi.“ 


Probus vynesl rozsudek: „Rozkazuji, 
aby Irenej, protože nechce poslechnouti 
císařských zákonů a obětovati bohům, byl 
mečem sťat a potom do řeky uvržen. " Tak 
se i stalo. Bylo to r. 304. Svátek 25. března. 

Sv. SEVERUS aMEMNON, křesťanští 
vojínové v Thracii, byli za doby císaře 
Diokleciana umučeni; legenda o nich 
vypravuje věci příšerné: že byli uvrženi 
s usekanýma rukama a nohama do ohně 
a pod. Svátek jejich 20. srpna. 

Sv. SERE N US byl zahradníkem v Srě- 
mu v Pannonii (ve východní Slavonii), 
Byl rodem Rek a odebral se do Srěmu a 
koupil si tam zahradu. Kdysi pracoval 
v zahradě ; tu přišla paní nádherně oděná 
se dvěma dívkami. Zdálo se, že se tam chce 
procházeli. Seren se jí tázal: „Co zde hle- 
dáš ?“~ Odpověděla: „Pohled na tvou za- 
hradu mne naplňuje pravou rozkoší. Chci 
se zde potěŠiti.“- Seren řekl: „Zdá se mi, 
že máš hříšné myšlenky a úmysly. To se 
nesluší. Jdi odtud 

Odešla. Avšak jako odmítnutá man- 
želka Putifarova, i ona se chtěla pomstíti 
ctnostnému zahradníkovi zato, že neuko- 
jil její hříšné žádostivosti. Bez průtahu 
napsala list svému manželu, veliteli vo- 
jenskému u císaře Maximiana; žalovala 
mu, že zahradník Seren ji učinil násilí. 
Manžel její šel k císaři a řekl: ,,Pane, 
mezitím, co my vojínové věnujeme život 
svůj tvé službě, naše vzdálené manželky 
jsou vydány prostopášnosti svůdců. “ Na 
rozkaz císařův Seren byl předveden před 
soudce ; vylíčiv, j ak se věc vpravdě sběhla, 
dokázal svou nevinu. Ale při výslechu 
soudce seznal, že Seren je křesťanem, a 


215 


protože Seren se zdráhal obětovali bo- 
hům, bylsťat. Rok smrti 307. Svátek 23. 
února. 

Sv. MA.XIMILIAN narodil se podle po- 
dáni v městě Celji (jižně od Štýrského 
Hradce) jako jediný syn bohatých rodičů. 
Rodiče mu záhy zemřeli a Maximilian, 
jenž nebažil po bohatství a po světských 
požitcích, propu stil všecky své otroky, roz- 
dal všecko své jmění chudým, maje v ú- 
myslu věnovali se službě Boží. Vydal se 
jako chudý poutník na cestu do Říma k pa- 
peži Sixtovi II. Papež ho přijal laskavě a 
odevzdal mu úřad věrověsta v Pannonii 
a pravomoc vykonávali úřad biskupský. 

Maximilian se odebral do Pannonie, 
a usadiv se v Laureaku (nyní ves Lorch 
na stoku Enže a Dunaje), šířil učení Kris- 
tovo s neúnavnou horlivostí a potíral 
modloslužbu v Laureaku i v celém okolí. 
Práce apoštolská se mu dařila, zřídil ma- 
lou obeckřesťanskou. Sedma dvacetletpů- 
sobil Maximilian v Lorchu. Tenkráte pod- 
nikali suroví národové vpády do Norika. 
Římané se domnívali, že bůh války Mars 
se na Římany rozhněval; i vyšel rozkaz, 
aby bohové byli usmířeni obětmi a aby se 
každý klaněl bohu Marto vi. V Celji byl 
chrám boha Marta; tamějším křesťanům 
hrozilo tedy veliké nebezpečí^ že budou 
donucováni k modloslužbám. 

Maximilian uslyšev, že jeho krajanům 
hrozí pronásledování, spěchal jim na po- 
moc, aby je u víře sílil a k statečnosti 
povzbuzoval, ačkoliv věděl, že sám se vy- 
dává v nebezpečí mučednické smrti. Při- 
šed do Celje, odebral se k císařskému 
náměstku Eulasiovi a řekl mu neohro- 


ženě: „Císař tě poslal do této země, abys 
jí bránil a ne abys pronásledoval lid, 
jehož ochráncem máš býti.“ Náměstek 
Eulasius se rozhněval a rozkázal, aby Ma- 
ximilian ihned byl odveden do chrámu 
Mariova a aby tam obětoval. Maximilian 
odepřel obětovat! a proto byl odsouzen na 
smrt mečem. Byl sťat, a to bezpochyby 
roku 308. Svátek sv. Maximiliana 12. 
října. 

Bolí. Oct. VI., 23. - Akta o Maximilia- 
novi pocházejí ze XIII. století, ale úcta 
ke sv. Maximilianovi je prastará. Zvláště 
sv. Rupert ji horlivě šířil. V životopise 
sv. Ruperta čteme: ,,Maximilianus ex 
Celeja Laureacensem ecclesiam optime 
rexit. . . locum nativum adiit, ubi capite 
mulctatur.“ 

Sv. POLLIO, lektor v Cibalae (toto 
místo je zbořeno; je na něm osada Vin- 
koveze) v Dolní Pannonii, byl za proná- 
sledování křesťanů císařem Dioklecianem 
předveden před prefekta. Prefekt Probus 
se tázal: „Jsi-li křesťan ?“- „Ano, jsem 
křesťan .“-„Jaký úřad zastáváš u křesťan- 
ské obce?“-„Jsem lektorem. “-„Ach, lek- 
toři, to jsou ti, o kterých se praví, že leh- 
kověrným ženštinám matou hlavy, kteří 
jim zakazují manželství a je přemlouvají, 
aby zachovávaly panenství ?“- Pollio pra- 
vil: „Svatá víra Kristova učí panny vy- 
stoupili na vrchol panenské Čistoty, učí 
manželky zachovávali manželskou cud- 
nost, učí miti úctu k rodičům, odpouštěli 
nep^telům, milosrdným býti k chudým 
a trpícím ; přikázání Boží zapovídají, aby 
kdo křivdu činil svému bližnímu a aby 
cizího statku nejen neuchvacoval, ale ani 


216 



SV. JOACHIM A ANNA SV. CECILIE A VA LERI AN SMRT SV. KATEŘINY VIDĚNÍ SV. HELENY 




ho nepožádal. Probus: „A co má kdo 
z toho, když pak umře a statků svých po- 
zbude - Pollio: „Jsou statky pomíjejici 
a nepomíjející. Tyto sluší ceniti nad ony.“ 

- Probus: „Nač všecko tohle mluvení? 
Obětuj, jak císař nařídil. ^^-„Nebudu obě- 
tovati.“- A tak Pollio byl usmrcen, a to 
upálením. Rok smrti 504, svátek 28. 
dubna. 

Sv. KVIRIN (Quirinus) byl biskupem 
v Siscii (t. j. Sissek na vtoku řeky Kulpy 
do Sávy v Charvátsku). Přečkal proná- 
sledování za císaře Diokleciana. Za císaře 
Gateria dal vladař Maxim po Kvirinovi 
pátrati. Kvirin ušel tajně z města, ale byl 
biřici dohoněn, polapen a k vladaři při- 
veden. Maxim se tázal; „Proč jsi uprchl 
z města?“-„Ušel jsem z města proto, že 
Kristus, Pán a mistr náš, pravil; Když se 
vám budou protivili v městě tomto, u- 
tecte do jiného. Maxim: ,,Tedy vidíš, 
že všude tebe zastihnou zákony, a že ten, 
kterého bohem nazýváš, tě neuchrání.“ 

- Kvirin: ,,Jsi na omylu; Bůh je všude 
s námi, byl se mnou, když jsem byl jat, 
je se mnou i zde.“- Maxim : ,, Mluvíš na 
prázdno, abys získal čas a abys jazykem 
z tísně si pomohl. Za dlouhý čas svého 
života naučil ses různým báchorkám ; 
ale nyní slyš rozkaz císařův: Vezmi ka- 
didlo a obětuj bohům. Neučiniš-li tak, 
čeká tě bolestný trest, ba i hrozná smrt.“ 

- Kvirin: ,, Nikdy nebudu obětovali bo- 
hům. To, čím mně hrozíš, pokládám si 
za čest. Smrti, kterou mě strašíš, se ne- 
lekám. “ Maxim řekl; ,, Šílenost tvá tě 
usmrtí,** a dal Kvirina holemi nemilo- 
srdně ztlouci. Za tohoto mučení Maxim 


řekl Kvirinovi: ,, Zmoudři přečet Kdybys 
obětoval, učinil bych tě knězem boha 
Joviše. Nebudeš li obětovali, pošlu tě vla- 
daři Amanciovi do Sabarie.Ten tě odsou- 
dí na smrt.** - Kvirin odpověděl: ,,Jsem 
knězem a chci obětovali svůj život pravé- 
mu Bohu.** 

Podle rozkazu Maximova Kvirin byl 
okovy spoután a vlečen ze Siscie do Sa- 
barie, nejprv po souši, pak na Dunaji. 
Ve všech pobřežních městech křesťané 
uctivě pozdravovali mučedníka a opatřo- 
vali jej pokrmem a nápojem, začež se 
jim odměňoval modlitbou. V Sabarii byl 
Kvirin veden k vladaři Amanciovi. Ten 
byl právě v divadle a když byl přečetl 
listinu od Maxima ze Siscie poslanou, 
otázal se Kvirina: „Je-li všecko pravda, 
co v listině psáno o tobě?** Kvirin odpo- 
věděl: „Vyznal jsem svou víru v Siscii 
a nic na světě mne nepohne, abych ji 
zradil. **-„Líto je mi tebe pro vysoké tvoje 
stáři a nerad bych tě vydal na smrt. Po- 
slechni tedy mé rozumné rady, obětuj 
bohům a můžeš odejít v pokoji.** - Kvi- 
rin odpověděl: „Slova tvá jsou lahodná 
a mohla by změnili mysl mladíka, který 
je žádostivý pozemského života; ale já 
toužím po životě věčném a milerád za 
Krista položím život časný.** 

Poté Amanc odsoudil Kvirina na smrt 
utopením. Kvirinovi byl zavěšen veliký 
kámen na hrdlo a uvržen do řeky Gun- 
sy. To se stalo r. 509. Svátek sv. Kvirina 
4. června. 

Jeho martyrium je dobře zaručené. 
Akta jsou prastará a zajisté pravá. 

Sv. ANASTASIUS, rodem z Akvileje, 


byl valchářem (dle jiných barviřern) v Sa- 
loně u Splitu. Veřejně vyznával svou křes- 
ťanskou viru. Na hostinci, ve kterém by- 
dlil, nakreslil kříž a veřejně se křížem 
znamenal. Pro víru byl utopen buď roku 
285 nebo 304. Svátek jeho 7. záři. 

Sv. JUSTUS (po česku Pravoslav) mu- 
čedník terstský; svátek 2. listopadu. 

Sv. URSICIUS byl křesťanským vo- 
jínem v Illyrii; vyznamenal se stateč- 
ností a stal se tribunem, velitelem legie. 
Avšak jistý spoluvojín ho ze závisti udal 
u vrchního vůdce, že je křesťanem. Vrch- 
ní vůdce se tázal Ursicia: „Proč se pro- 
tivíš zákonům císařským ?“- Ursicius od- 
pověděl: „Neprotivím se zákonům císař- 
ským, pokudse nepříčí zákonům Božím. “ 
Vojevůdce odsoudil Ursicia na smrt me- 
čem. Ursicius byl veden na popraviště. 
Jeho udavač a žalobník se už nemohl 
dočkati smrti Ursiciovy; chopil se meče 
katova, aby mu sám srazil hlavu. Rána 
se mu nepodařila, opakoval ji po druhé 
a po třetí. Rozezlený lid ukamenoval 
hnusného a krvelačného udavače. Ursi- 
cius zemřel mečem kolem r. 310. Svá- 
tek jeho 12. (nebo i 14.) srpna. 

Sv. DOMNIUS (nebo i Damianus) 
biskup a osm vojínů byli prý umučeni 
v Saloně v Dalmácii. Svátek 12. (nebo 
11.) dubna. 

Sv. AMM ON, jáhen v Drinopolu (v Ru- 
melii na Marici, 28 mil severozápadně 
odCařihradu) vyučoval 40 panen ve víře 
křesťanské; kolem r. 215 byl on i panny 
vedeni dó Herakleje na Černém Moři. 
Tam byli různým způsobem usmrceni. 
Svátek sv. Ammona 1. záři. 


9. SVATÍ MUČEDNÍCI, O 
NICHŽ NENÍ ZNÁM ROK JE- 
JICH MUČEDNICTVÍ 

Sv.RESTITUTUS, biskup a mučedník 
karthaginský. Snadna počátku IV. století. 
Rok nelze určiti s jistotou. Sv. Augustin 
měl o něm řeč. Svátek jeho 9. prosince. 

Sv. PIA a sv. Priskaria^ mučednice 
karthaginské; svátek ig. ledna. 

Sv. SALVIUS, biskup karthaginský, 
žil ve IV. století. Donatisté mu přivá- 
zali mrtvé psy ke hlavě a ubili ho. Svá- 
tek jeho 1 1 . ledna. 

Sv. SALVÁTOR, mučedník kartha- 
ginský; není o něm bližších zpráv. Svá- 
tek 15. března. 

Sv. KATULIN a sv. Január^ mučed- 
níci karthaginští. Jsou v Římském Mar- 
tyrologiu. Svátek 15. července. 

Sv. LUCIAN, Metrobius a spolu mu- 
čedníci Aripolští (v Africe). Svátek jejich 
24. prosince. 

Sv. FOTINA je prý ona Samaritánka, 
která mluvila s Kristem u studnice Ja- 
kubovy. Pak prý zvěstovala víru v Kar- 
thagině a za Nerona byla umučena i se 
svými syny Josefem a Viktorem. Svátek 
její 20. března. 

Sv. RUFUS, mučedník v africkém 
městě Tuburbiu; svátek 30. července. 

Sv. MAXIMA, Donatella a sv. 
ťťzř,panny a mučednice v Tuburbiu ; nazý- 
vají se „mučednice zTuburbia^^ Sekun- 
da byla dvanáctiletá. Svátek 30. čer- 
vence. 


Sv. VERULUS, Viricius, Servulus, Sa~ 
turnin a j. mučedníci v africkém městě 
Adrumetu. Neví se, zdali za Diokle- 
ciana nebo za doby Vandalů. Svátek 21. 
února. 

Sv, DONÁT, Vitalis^ Felix (I), Aron- 
cius^ Honorát, Fortunat, Savinian, 'Sep- 
timin, Januar, Felix (II), Satur, Repo- 
sit, byli přivedeni z afrického města Ad- 
rumeta do Itálie, do Neapolska. Byli 
stati. Těla byla převezena do Beneven- 
tu, a odtud slují „mučedníci benevent- 
ští^^ Umučeni byli za císaře Maximiana. 
Svátek sv. Aroncia 27. srpna; svátek sv. 
Donáta, Vitalisa, Reposita, Satura a ostat- 
ních mučedníků i . září. 

Sv. TELESFOR, kněz a mučedník 
africký, rok snad 159; svátek 15. února. 

Sv. JUSTINIAN (a Celerin), mučed- 
níci afričtí; svátek 7. května. 

Sv. CELERIN odešel po mučednické 
smrti svátého Fabiana roku 250 z Říma 
do Afriky; tam byl ustanoven jáhnem. 
Byl umučen a s ním byli umučeni: Ce- 
lerina, jeho bába, Laurentin, bratr otcův, 
Ignác, bratr matčin; oba posledně jme- 
novaní byli vojínové. Laurentin byl sta- 
tečný vyznavač Kristův. Oba vojínové 
zprvu souhlasili s kacířem Novacianem, 
ale pak poznali svůj blud. Zdali zemřeli 
mučednickou smrtí se sv. Cyprianem, 
není známo. 

Sv. BASA, Pavla, Agathonika, mučed- 
nice karthaginské; svátek 10. srpna. 

Sv. DEMETRIUS, mučedník africký, 
(I.-IV. stol.); svátek 14. srpna. 

5 *v, BEATA, mučednice africká; svá- 
tek 8, března, 


Sv. DAMIA, panna a mučednice ; svá- 
tek 27. května. 

Sv. LUCIUS a Matrosius, mučednici 
afričtí; svátek 27. ledna. 

Sv. KRISTOFOR, Marcial, Valeria^ 
Priska, Emil a Viktoria, mučedníci afri- 
čtí; svátek 28. září. 

Sv. JULIUS, Publius, Julian, Mar- 
cel, Gratus, mučedníci afričtí ; jsou v 
Rím. Martyrol. - Svátek 19. února (a 5. 
prosince). 

Sv.SABIAN, mučedník africký; není 
o něm bližších zpráv. Svátek 3. března. 

Sv. SAVINIÁN, mučedník africký cti 
se 1 . září. 

Sv. ONDŘEJ, Jan, Petr a Antonín, 
mučedníci afričtí. Jan a jeho synové 
Petr a Antonín byli na ostrově Sicílii 
vladařem Ebrahim zajati, do Afriky vle- 
čeni a tam ukrutně pro víru mučeni 
a usmrceni. Ondřeje, stařičkého křes- 
ťana, Ebrahim probodl kopím. Snad r. 
312. Svátek těchto mučedníků 13. záři. 

Sv. RESTITUTA, panna v Africe (mí- 
sto není známo), měla býti upálena, ale 
zemřela byvši mučena. Buď za Valeri- 
ana nebo za Diokleciana; tedy kolem r. 
258 nebo 303. Svátek 17. května. 

Sv. KASTOR a sv. Viktor, mučed- 
níci afričtí; století I.-IV. ; svátek 28. pro- 
since. 

Sv. RUFIN, Marek a Valerius, mu- 
čedníci afričtí; dlužno je rozeznávat! od 
Rufina a Valeria mm. soissonských. Svá- 
tek 16. listopadu. 

Sv. PRIVATA a sv. Vikturus, mučed- 
níci afričtí; svátek 8. června. 

Sv. SUCCESSUS, Petr, Bassian a 


Primitiv^ mučedníci afričtí ; jsou i vRím. 
Martyrol. Svátek g. prosince. 

Sv, SUCCESSUS a sv. Rogatus, mu- 
čedníci afričtí; svátek 28. března. 

Sv.FUSKUL, biskup, mučedník afric- 
ký; století I.-X.; svátek 6. září. 

Sv, SERAPION, mučedník s Pavlem 
a s mnoha jinými v Egyptě. Rok smrti 
snad 503. Svátek 19. ledna. 

Sv. FIDENCIUSa Terencius^ mučed- 
níci v Africe (či snad v Ikoniu?); svá- 
tek 27. září. 

Sv. VENUSTUS a sv. Heliodor, mu- 
čedníci afričtí; svátek 6. května. 

Sv. B^AUSTIN, mučedník a spolumu- 
čedníci afričtí; svátek 15. prosince. 

Sv. FELIX a sv. Gennadia, mučed- 
níci afričtí ; svátek 16. května. 

Sv. JUKUNDIAN, mučedník africký ; 
svátek 4. července. 

Sv, RTJTILIUS, mučedník africký; 
f podle Don. r. 21 1 ; svátek 2. srpna. 

Sv. POLLIENUS, Hermes a Serapion^ 
mučedníci v Alexandrii (či snad v Ří- 
mě?); I.-IV. stol.; svátek 28. (či 18.) 
srpna. 

Sv. EMBRONIUS byl zprvu tkalcem, 
pak biskupem; o mučednictví jeho D 
se nezmiňuje. Svátek 21. června. (U bol- 
landistů je ,,praetermissus“.) 

Sv. SERAPION, mučedník, a sv. Tro- 
fima^ panna a mučednice v městě Ale- 
xandrii; svátek 13. července. 

Sv.EUTROPIA, křesťanka alexandrij- 
ská, byla obnažena a pak pochodněmi pá- 
lena, posléze sťata. Rok její smrti není 
znám. Svátek sv. Eutropie 25, května. 

Sv.KANDIDUS byl mučedníkem, ni- 


koliv v Římě (jak St udává), nýbrž v Ale- 
xandrii. Svátek 3. října. 

Sv, MARINA, panna a mučednice 
v Alexandrii; svátek 18. června. 

Sv. PAVEL a sv, Bassus^ mučedníci 
v Alexandrii (prý); neznámo kdy. 

Sv. KONCESSUS, mučedník alexan- 
drijský; svátek 10. dubna. 

Sv. KRONIDAS (£Jpiše: Hierodinas), 
Leoncius a Serapion, mučedníci alexan- 
drijští; byvše zmučeni, byli hozeni do 
moře a utopeni. Svátek 12. září. 

Sv. THEODOR, křesťan alexandrijský, 
šířil horlivě víru Kristovu; i byl za to 
trýzněn a sťat. Svátek 12. září. 

Sv. EUTYCHIUS, mučedník alexan- 
drijský; svátek 26. března. 

Sv. AMMON a sv. Zeno, vojínové 
v Alexandrii, byli pro viru Kristovu ko- 
lem r. 249 ještě s jinými křesťany umu- 
čeni. Jsou také v Římském Martyro- 
logiu. 

Sv. BASILLA, mučednice alexandrij- 
ská, svátek 1 7. května; nutno ji rozlišovat! 
od Basilly, dcery římských pohanských 
rodičů. Této Basille poslala panna Euge- 
nia eunucha Prota a Hyacintha, aby ji 
vyučovali ve víře. Tato Basilla byla sťata 
kolem roku 260. Svátek 8. června. 

Sv. PELEUSIUS, kněz a mučedník 
alexandrijský (před dobou sv. Jeronýma), 
je také v Řím. Martyrol. Svátek 7. dubna. 

Sv. TRYFON, mučedník alexandrij- 
ský; svátek 3. července. 

Sv. EUTHYMIUS, jáhen alexandrij- 
ský; svátek 5. května. 

Sv.MANSUET, mučedník alexandrij- 
ský; stol. I.-IV.; svátek 30. prosince. 


220 


Sv. CELER a sv. Pupillus, mučed- 
níci alexandrijští; svátek 28. února. 

Sv. FOŘTU NÁT a sv. Lucian^ mu- 
čedníci afričtí; svátek 15. června. 

Sv. KANDIDUSa sv. Kandidian,sxi\- 
mi i sv. SobeU mučedníci afričtí; svátek 
5. srpna. 

Sv. LIKARION, mučedník egyptský; 
svátek 7. června, 

Sv. MAREK a sv. Marcian, mučed- 
níci egyptští ; stol. I. -IV.; svátek 4. října. 

Sv. PAFNCJC, poustevník a mučedník 
v Egyptě; dle Řím. Martyrologia byl za 
císaře Dioklcciana na palmovém stromě 
přibit i se společníky; avšak určitých 
zpráv není. Svátek 24. září. 

S v. PALLA DIA, manželka voj i na, mu- 
čednice v Egyptě; svátek 24. května. 

Sv. DIOSKUR, mučedník a sv. Pota- 
mojiy biskup a mučedník, oba v Egyptě, 
uctívají se 18. května. Potamonovi bylo 
za pronásledování křesťanů císařem Ma- 
ximianem Dajem vyloupnuto oko; také 
mu byly kolenní svaly přeřezány. Na 
sněmě Nicejském, roku 325 konaném, 
byla sv. mučedníkovi prokazována vše- 
obecná úcta. Avšak za arianského císaře 
Konstancia dal alexandrijský arianský 
biskup Řehoř biti Potamiona jakožto ne- 
ohroženého obhájce Athanasiova holí tak 
dlouho, až se zdálo, že je mrtev. Pota- 
mion zemřel brzy poté, a to r. 341 . 

Sv. AKVILA, mučedník v egyptském 
kraji Thebais; svátek jeho 20. května. 

Sv.TERTULLA, panna a mučednice 
v Cirthě (v Numidii). Svátek 30. dubna. 

Sv. THEODUL kněz, Proklus, Hy- 
pacius, Isáky Eliáš, Benjamin utrpěli 


mučednickou smrt na hoře Sinaj snad r. 
373 nebo v V. století od Saracenů. Byl-li 
Theodul synem sv. Nila, opata, není 
známo. Svátek jejich 14. ledna. 

Sv. THEA a sv. Mauris (Meuris), mu- 
čednice v Gáze palestinské ve III. stol. 
Svátek ig. prosince. 

Sv. JUD AS Kviriakus, biskup a mu- 
čedník jerusalémský; kdy žil, zdali za 
Hadriana neb za Juliána Odpadlíka, není 
známo; svátek 4. května. 

Sv. ZENAIDES, mučednice v Caesarei 
Palestinské (jiná Zenaides uvedena je 
v Cařihradě). 

Sv. CYRIA a sv. V aleriana, mučed- 
nice v Caesarei Palestinské; svátek 5. 
června. 

Sv. FLORIAN a sv. Kalanik, křes- 
ťané eleutheropolští (v Palestině), utrpěli 
mučednickou smrt od Saracenů za času 
císaře Heraklia. Svátek 17. prosince. 

Sv. THEOFIL (Bohumil) byl bisku- 
pem v Caesarei (není známo, zdali v Pa- 
lestinské či v Kappadocké) ; za něho nastal 
spor, mají-li se velikonoce slaviti po 14. 
březnu anebo zároveň se židy. Podle bol- 
landistů zemřel kolem r. 200. Svátek 5. 
března. 

Sv. ENATHA, panna v Caesarei Pa- 
lestinské, byla pro viru bičována a upá- 
lena kolem r. 310. S ní zároveň usmrceni 
byli Antonín, Germdn a 'Lehinas. Svátek 
jejich 13. listopadu. 

Sv. PLATONIDES, mučednice v As- 
kalu (v Palestině); svátek 6. dubna. 

Sv. KVADRÁT biskup, Theodosius, 
Emmanuel, Sabina a spolumučednici, 
bezpochyby v Sýrii, Kvadrát byl vypuzen 


22 1 


a pak od modloslužebníků jat a sřat. Svá- 
tek jejich 26. března. 

Sv. GELACIAN a Epistema byli pa- 
ničtí manželové ve městě Emese (nyní 
Hems, v údolí řeky Orontes, v Sýrii). 
Učinili slib zdrželivosti a později se ode- 
brali na horu Sinaj, každý do jiného kláš- 
tera. Za pronásledování křesťanů (císařem 
Deciem?) Gelacian byl jat. Jakmile Epi- 
stema o tom uslyšela, přiběhla k němu 
a oba byli předvedeni k soudu. Soudce se 
tázal: „Jsi-li ten lehkomyslnik a zlosyn, 
jenž pohrdá našimi bohy Pak dal Gale- 

ciana mučiti. Epistema vytýkala soudci 
ukrutnost; byla obnažena, mučena a u- 
smrcena. Rok smrti se udává 253. Svátek 
jejich 5. listopadu. 

Sv. DRUSUS a TLosimus. mučednici 
v Antiochii Syrské; svátek 14. prosince. 

Sv. DRUSILLA, panna antiochijská, 
byla podle svědectví Jana Chrysostoma 
upálena. Svátek 22. září. 

Sv. PIONIUS, mučedník antiochij- 
ský ; svátek 1 4. března. (Viz Pionia ze dne 
1 . února.) 

Sv. MAKARIUS a Julianus^ mučed- 
níci syrští; stol. I.-IV.; svátek 12. srpna. 

Sv. BASILEUS, a Saturnius^ 

mučedníci antiochijští ; stol. I. IV.; svá- 
tek 27. listopadu. 

Sv. DON AT, Restitutus^ Valerian^ 
Fruktuosa a 12 spolumučedniků v An- 
tiochii Syrské [K mylně uvádí Antiochii 
v Pisidii). Byli umučeni ve IV. stol. - 
Svátek 23. srpna. 

Sv. TIMOTHEUS a Faustus, mu- 
čedníci antiochijští; svátek 8. září. 

Sv. OKTÁVIA, mučednice v Antio- 


chii Syrské; s ní i Prosdukus. Svátek 15. 
dubna. 

Sv. PRUDENCIA, mučednice v An- 
tiochii Syrské; svátek 15. dubna. 

Sv. ERASMUS, mučedník antiochij- 
ský ; svátek 25. listopadu. 

Sv. POLYKARP a Theodor, mučed- 
nici v Antiochii Syrské; jsou i v Rím. 
Martyrologiu. Svátek 7. prosince. 

Sv. AGAPE a Mariana (či Mary na) 
panny (a mučednice) v Antiochii Syrské. 
Svátek 10. března. 

Sv. NICEAS a Pavel, mučedníci an- 
tiochijští; svátek 29. srpna. 

Sv. PROTOGENES, biskup v Karae 
vMesopotamii, byl odcisařeValenta spolu 
s biskupem edesským a sv. Eulogiem po- 
slán do vyhnanství do Egypta. Sv. Eulo~ 
^řWí(českyLožek) zemřel r. 381 . Protogen 
založil v Egyptě školu, v níž mládež vy- 
učoval a nábožensky vychovával. R. 379 
se vrátil do své vlasti. Svátek 5. května. 

Sv. JANU AR a Pelagia byli mučed- 
níci v Nikopoli v Malé Arménii za císaře 
Licinia. Svátek 11. července. 

Sv. RUFUS a Rufínian, bratří mu- 
čedníci v Arménii (podle D v Kománě); 
svátek g. září. 

Sv. KARPUS biskup, Papilus jáhen, 
Agathonika, sestra Papilova, Agathodor, 
jejich sluha, mučedníci v Pergamu (vMa- 
lé Asii); svátek 13. dubna, 

Sv. ADAUKT,otec sv. Kallistheny,byl 
z Efesu do Mesopotamie vyhnán a tam, 
když se nechtěl viry zříci, sťat kolem roku 
305. Kallisthena zemřela kolem r. 318 
blaženou smrtí. Svátek 4, října. 

Sv. RYPSIMA (či Ripsimis), panna a 


222 


mučednice v Arménii; rok smrti 510 
(podle D) \ svátek její a spolu mučednic 
29. září. 

Sv. THEOTIM a Basilidn^ mučed- 
níci v Laodiceji Syrské; stol. I.-IV. ; svá- 
tek 18. prosince. 

Sv. VALENUS, mučedník na pohoří 
araratském; svátek 12. června. 

Sv. MELECIUS, biskup v Pontu, žil 
kolem r. 310. Někteří se domnívají, že 
je totožný s Meleciem, jehož památka se 
koná 12. února. Jméno jeho je v Řím. 
Martyrol. Svátek 4. prosince. 

Sv. ACHACIUS a Hierenarch^ mu- 
čednici ; stol. I.-IV. ; svátek 27. listo- 
padu. 

Sv. KLEMENCIA, mučednice v Kap- 
padocii. S ní bylo umučeno 78 mučed- 
níků, mezi nimiž se uvádějí: Kvartus, 
Saturnin^ Decimus^ Dacius^ Januar^ Vik- 
tor^ Lucius^ Markus^ Justus, Optatus, 
Maxima a Venustus. Svátek jejich 12. 
dubna. 

Sv. THESPESIUS, mučedník v Kappa- 
docii; svátek 1, června. 

Sv. FABIUS, mučedník v Caesarei 
Kappadocké; svátek 2. března. 

Sv. ABSALON, mučedník v Caesarei 
Kappadocké; svátek 2. března. 

Sv. RUFINUS a spolumučedníci, na 
př. Vitalikus v Ankyře v Galacii; svátek 
jejich 4. září. 

Sv. KALLINIKUS, mučedník v Pafla- 
gonii; I.-IV. stoh; svátek 29. července. 

Sv. MAKROBIUS, narozený v Pafla- 
goniijbyl snad sluhoucisařským na dvoře 
Liciniově. Byl pro víru umučen před ro- 
kem 323. S ním byl umučen i Seleukus^ 


a to v Ankyře, městě galackém. Svátek 
jejich 13. záři. 

Sv. EUTYCHIUS kněz, Domician já- 
hen, mučedníci v Ankyře (v Galacii); 
svátek 28, prosince. 

Sv. SODALIS, Z^Tzo, Genesius^ Ma- 
rinus, Zotíkus^ Elpidius^ Eutychius a 
Lupiciriy mučednici v Lydii; svátek 27. 
dubna. 

Sv. DIONYSIUS a Privatus^ mučed- 
nici frygijští; svátek 20. záři. 

Sv. DIODOR, Diomedes a Didymus^ 
mučednici laodicejští; svátek 11. záři. 

Sv. MAXIM, mučedník apamejský ; 
stol. I.-IV.; svátek 30. října. 

Sv. KRESCENG, mučedník v lycij- 
ském městě Můra. Byl upálen. Svátek 
15. dubna. 

Sv. APOLONIU6’, mučedník v Ikóniu 
{St udává Sardes v Lydii); byl ukřižován 
snad za Decia. Svátek 10. července. 

Sv. Roman ( sFlrmem) umučen vNi- 
komedii; stol. I.-IV.; svátek 6. dubna. 

Sv. FIRMUS, mučedník nikoraedij- 
ský ; svátek 1. června. 

Sv. VIKTOR, Viktorin, Klaudius a 
jeho manželka Bassa, mučedníci v Niko- 
medii ; svátek 6. března. 

Sv. CAESARIUS, mučedník nikome- 
dijský; svátek 20. dubna. 

Sv. VIKTORINA a sv. Libosa, mu- 
čednice nikomedijské; při obou je jme- 
nován jistý s v. Euterius. Svátek 22. února. 

Sv. VIKTORIK, mučedník nikomedij- 
ský; svátek 24. února. 

Sv. PATRICIA , mučednicenikomedij- 
ská; svátek sv. Patricie 13. března. 

Sv. STRATON, mučedník nikome- 


dijský, byl takto umučen; sehnuli dva 
stromy, přivázali mu k nim nohy a 
rozpoltili jei.(^). Svátek sv. Stratona g. 
září, 

Sv. DULA byla dcerou chudých rodičů 
křesťanských v Nikomedii (v Bithynii; 
nyní Ismid). Sloužila u pohanského dů- 
stojníka. Ten ji chtěl svésti ke hříchu. 
Dula(jejížpravéhojména neznáme; jmé- 
no „Dula^^ značí tolik jako „služka^‘) mu 
statečně odporovala a do očí mu řekla, 
že zákon křesťanský zapovídá cizoložství. 
Důstojník uslyšev, že Dula je křesťankou, 
namístě ji usmrtil. Svátek 25. března. 

Sv. JAN strhl dekret císařský o proná- 
sledování křesťanů se zdi; byl umučen 
v Nikomedii; svátek 7. září. 

Sv. DASIUS a sv. 'Lotikus^ mučedníci, 
kromě 12 jiných; v Nikomedii; svátek 
jejich je 2] . října. 

Sv. CYRIAKUS, Paulillus a Sjndi- 
mius, mučedníci nikomedijští; svátek ig. 
prosince, 

Sv. PLAUTUS, mučedník nikomedij- 
ský; svátek 5. dubna. 

Sv. AUGUST (a Flavius), mučedník 
nikomedijský; svátek 7. května. 

Sv. AMBIKUS, mučedník nikomedij- 
ský; svátek 5. prosince. 

Sv. ARSACIUS, Peršan, vojín, vyznal 
za císaře Licinia svou křesťanskou viru; 
odešel do samoty u Nikomedie; zemřel 
roku 558; svátek sv. Arsacia 16. srpna. 

Sv, SOLOCHON, vojín a mučedník 
v Chalcedonu; svátek 17. května. 

Sv. EUSTOCHIA, mučednice v Tarsu 
v Kilikii; svátek 2. listopadu. 

Sv. KRISTA, mučednice v Kilikii (či 


snad na Sicilii) ; s ní se připomíná sv. 
Expergencius. Svátek 4. v června. 

Sv. PRIVATUS a sv. Afrodisius, mu- 
čedníci v Tarsu (v Kilikii), s nimi Prima^ 
Peregrina a j.; svátek 10. května. 

Sv. SOZON, příjmím „Opilw^ (t. j. 
pastýř, snad podle zaměstnání tak nazý- 
vaný), mučedník v Pompejopoli (v Ki- 
likii); podle jiných zpráv v Nikoroedii; 
svátek 7. září. 

Sv. KASTOR a sv. Doroťheus^ mu- 
čedníci v Tarsu (podle ZJ); svátek 28. 
března. 

Sv. DARIUS a Sozimus (Zosimus), 
Pavel a Sekundus, mučedníci nicejŠtí; 
svátek ig. prosince (podle St 30. pro- 
since). 

Sv. EUFRATA, mučedník nicejský. 
Svátek 25. března. 

Sv. POLYCHRONIUS, kněz nicejský, 
byl za císaře Konstancia kolem roku 550 
od ariánů při mši svaté přepaden a probo- 
den. Jeho jméno je také v Rím. Martyr. 
Svátek 6. prosince. 

Sv.ZELUS, mučedník frygijský; svátek 
20. srpna. 

Sv. REVOKATUS a sv. Fortunata, 
mučedníci ve Smyrně ; svátek g. ledna. 

Sv. SERVILIAN, mučedník smyrnen- 
ský; svátek 27. února. 

Sv. KALLISTRAT, křesťanský vojín 
v Cařihradě, byl pro víru uvězněn. Vyučil 
ostatní vězně hlavním článkům víry křes- 
ťanské, takže neohroženě vyznali svou 
viru. Kallistrat byl bit a po ostrých stře- 
pinách válen. Ostatní vězňové, počtem4g, 
byli utlučeni. Stalo se tak za císaře Dio- 
kleciana. Svátek jejich 26. září. 


224 



SV. VERONIKA SV. LONGIN NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE 


SMRT SV. MONIKY 






Sv. HERMELLOS, mučedník caři- 
hradský; svátek 5. srpna. 

Sv. MUCIUS, kněz a mučedník caři- 
hradský; svátek 15. května. 

Sv. MAURA a sv. Justina, panny a 
mučednice cařihradské. Maura je v Řím. 
Martyrol. - D je uvádí pospolu. Svátek 
jejich 30. listopadu. 

Sv. MARTYRIUS, podjáhen, a sv. 
Marcian, kostelní zpěvák v Cařihradě; 
byli pro víru roku 355 sťati. Jména jejich 
jsou v Řím. Martyrol. Svátek 25. října. 

Sv.ŽOFIE, podle řeckých zpráv lékařka 
a mučednice; svátek 22. května. 

Sv. KLEMENTIN, Theodot a Filo~ 
men byli umučeni v Ereglii (t.j. stará 
Heraklea na Černém Moři ; také se nazývá 
Perinthos); svátek 14. listopadu. 

Sv. EUTYCHIUS a sv. Plautus, mu- 
čedníci v Thracii ; svátek 29. září. 

Sv. PRIMUS, Priskus, Krescenc a E- 
vagrius, mučedníci v Tomi vjižní Moesii, 
na Pontu; svátek 1. října. 

Sv. JUSTINA, panna a mučednice ca- 
řihradská; rok smrti není znám; svátek 
30. listopadu. 

Sv. DIOGENES či Diomedes, mučed- 
ník v Macedonii; svátek 6. dubna. 

S.ATTALUSThaumaturgus žil přísně 
v Řecku; proč se nazývá mučedníkem, 
když zpráva dí, že jsa blízek smrti, žádal 
přítomné bratry, aby mu dali políbení 
v lásce Kristově - to není známo. Svátek 
6. června. 

Sv. PATRICIUS, mučedník v Brusse 
v Řecku, století I.-IV. 

Sv. AGATHOKLIA, mučednice. Bliž- 
ších zpráv není. Svátek 17. září. 


Sv. AUKTUS, Taurion a Thessalo- 
nika, mučedníci amfipolští(vMacedonii); 
svátek 7. listopadu. 

Sv. THEODOL a sv. Julian, mučed- 
níci soluňští; svátek 2. dubna. 

Sv. FLORENCIUS, mučedník soluň- 
ský; svátek 13. října. 

Sv. ALEXANDER, mučedník soluň- 
ský; svátek 9. listopadu. 

S v. KASTA, mučednice soluňská ; svá- 
tek 1 . června. 

Sv. MATRONxA, otrokyně u židovky 
(snad bylo její jméno Plautilla) nebo 
u pohanské vdovy v Soluni. Paní mučila 
svou služku Matrónu až k smrti. Sama 
prý byla potrestána tím, že spadla do 
bečky kalů a tam se zadusila. Kdy se tak 
stalo, není známo. Svátek sv. Matróny 
15. března. 

Sv. LIGORIUS byl poustevník v Řec- 
ku; byl usmrcen od pohanů. Kdy se tak 
stalo, není známo. Svátek 13. září. 

Sv. ELEUTHERIUS, radní (či dvo- 
řan?) v Cařihradě; byl sťat ; svátek 4. 
srpna. 

Sv. KALIXT (Kallist), Charisij, Le- 
onides, Kristiána, Tercia, Nika (nebo 
Nice), Galia di Nunechia, mučedníci ko- 
rintští ve III. století; svátek 16. dubna. 
S nimi se uvádí i sv. Theodora, mučed- 
nice. 

Sv. ISACIUS a sv. Melecius byli bis- 
kupové na ostrově Cypru. Isacius byl 
pro víru umučen. Svátek 21. září. 

Sv. ZENON, mučedník na ostrově 
Lesbos; dle Řím. Martyr, byla mu kůže 
s těla sedřena. Ale bollandisté to popí- 
rají. Svátek 5. dubna. 


225 


Sv. PRIMITIVA, mučednice řím- 
ská; kdy, není známo. Svátek 25. čer- 
vence. 

Sv. KRESCENCIA, mučednice řím- 
ská; kdy, není známo. Svátek 5. května. 

Sv. TARSICIUS, akolyta, nevydal při 
pronásledování křesťanů Těla Páně; hle- 
dali je u něho, on pak je bud požil nebo 
někomu odevzdal; raději se dal utlouci 
a ukamenovat!, než by byl vydal Tělo 
Páně. Byl pohřben na Appijské silnici. 
Svátek 15. srpna. 

Sv. APRONIANUS, žalářník (či com- 
mentariensis?) v Římě; pro neohroženě 
vyznání víry byl umučen. Svátek 2. ú- 
nora. 

Sv. HYACINTH, Lucius, Quintus a 
Felician^ mučedníci v Římě (anebo za 
Vandalů v Africe?) ; svátek 29. října. 

Sv. MENANDER, mučedník římský; 
stol. I.-IV.; svátek 1. srpna. 

Sv. EVAGRIUS a sv. Priscian, mu- 
čedníci římští; svátek 12. (či 5.) října. 

Sv. ARETAS, mučedník římský; svá- 
tek 1 . října. 

Sv. JUSTUS,mučedník římský;svátek 
14. července. 

Sv. CELSUS a sv. Klementy mučed- 
níci římšti; svátek 21. listopadu. 

Sv. KRISPULUS a sv. mu- 

čedníci, a Basilia^ mučednice v Říme 
(dle E ve Španělsku). Rok smrti 504. 
Svátek 11. (10.) června. 

Sv. LIBERATUS a sv. Bajulus, mu- 
čedníci římští; svátek 20. prosince. 

Sv. STAKTEUS, mučedník římský 
(viz ostatně 18., VII.) ; svátek 28. září. 

Sv. BENEDIKTA a sv, Krispus mu- 


čednici římšti; svátek 4. ledna (nebo 8. 
října). 

Sv. KANDIDA, panna a mučednice 
římská; rok smrti není znám ; svátek 29. 
srpna. 

Sv. KRESCE NCIANA, mučednice 
v Římě(?); svátek 5. května. 

Sv. GREGORIA, mučednice římská 
(s Felikulou); svátek 5. června. 

Sv. THEODOSIUS, vojín a mučedník 
římský; svátek 25. října. 

Sv. FAUSTIN a sv. Venustus a j. mu- 
čedníci římští; svátek 22. května. 

Sv. DEMETRIUS jáhen, mučedník 
římský; svátek g. dubna. 

Sv. JUVENCIUS, Cyriak, Exsupe- 
rancius a Heraklia^ mučednici římšti; 
svátek 1 . června. 

Sv. APPIUS,kněz a mučedník římský; 
svátek 19. listopadu. 

Sv. KASTA, mučednice soluňská nebo 
římská; svátek 1. června (viz shora). 

Sv. GENNESIA, panna a mučednice; 
země i doba není známa. Svátek 8. června. 

Sv. ZOFIE, panna a mučednice řím- 
ská ; s ní se jmenuje i Quirilla či Cyrilla. 
Svátek obou 15. května. 

Sv. HYACINTH, Alexander a Ti~ 
hurc^ mučednici blíže Říma (v Sabin- 
sku). Svátek 9. září. 

Sv.ARISTON, mučedník římský; svá- 
tek 2. července. 

Sv. ARECIUS a sv. Dacian^ mučed- 
nici římští; svátek 4. června. 

Sv. SILVIUS se sv. Náborem, mučed- 
nici římští; svátek 25. dubna. 

Sv. FELIX, kněz, a sv. Eusebius, 
mnich v Terracině (v Kampanii), pocho- 


226 


váli tělo sv. Caesaria, jáhna a mučedníka, 
jehož svátek se koná i. listopadu. Ryli 
i sami pro viru umučeni (tedy bezpo- 
chyby po r. 503). Svátek jejich 5. listo- 
padu. 

Sv. OKTAVIA, mučednice terracin- 
ská; svátek 1. listopadu. 

Sv. FESTUS a Jan, mučednici v Tos- 
kánsku; svátek 21. prosince. 

Sv.EMIL(Aemilius), mučedník v Ge- 
tulii; svátek ig. května. 

Sv. EMILIANA, panna a mučednice; 
není o ní zpráv. Svátek 30. června. 

Sv. DEMETRIUS a sv. Honorius, mu- 
čedníci ostijšti; svátek 21. listopadu. 

Sv.GAUDEN CI A, pan na a mučednice 
římská; svátek 30. srpna. 

Sv. PAMFIL, mučedník římský; svá- 
tek 21. září. 

Sv. EUTROPIUS, Tuosima a Bonosa, 
sourozenci a mučedníci v Portě u Ří- 
ma; svátek 15. července. 

Sv. VIOLA, panna a mučednice ve- 
ronská; není o ní zpráv; neznáme doby 
jejího mučednictví. Svátek 3. května. 

Sv. GUNIFORT, mučedník u Milá- 
na, snad r. 503; svátek 22. srpna. 

Sv.FAUSTUS, vojín a mučedník v Mi- 
láně (?); svátek 7. srpna. 

Sv, JAN, biskup a mučedník v Ber- 
gamu; svátek 11. července. 

Sv. EVASIUS, biskup a mučedník 
v Asti (v Piemontsku) ; kdy, není známo ; 
svátek 1. prosince. 

Sv. ZAGHARIÁŠ, mučedník, prý v A- 
kvileji. Svátek 10. června. 

Sv. LEONCIUS a sv. Theodor jsou 
v Rím. Martyrologiu uvedeni jako bis- 


kupové a mučednici v Africe nebo ve 
Vicenzu. Svátek 19. března. 

Sv. EUSEBIA, panna a mučednice 
bergamská (Bergamo v severní Itálii); 
není o ní zpráv; svátek 29. října. 

Sv. EDISTKJS, mučedník ravennský ; 
není mnoho zaručených zpráv; svátek 
12. října. 

Sv. OLIVA, panna v italském městě 
Anagni; zpráva dí, že ve smyslných po- 
kušeních se bodala jehlou. Rok její smrti 
není znám. Svátek 3. června. 

Sv. OLIVA, panna a mučednice; ctí 
se v Palermu; svátek 10. června. 

Sv. DOMNINA, panna a mučednice 
v italském městě Terni; kdy žila, není 
známo; svátek 14. dubna. 

Sv. AGAPE, panna a mučednice v In- 
teramně; svátek 15. února. 

Sv. FELIX, mučedník v Tunisu (či 
ve Fundi v Latiu?); svátek 6. listopadu. 

Sv. F ACION, mučedník v Kalabrii (?); 
svátek 24. srpna. 

Sv. ANTHILIA, panna arezzská v To- 
skánsku, byla sťata, protože odepřela cí- 
sařskému náměstku Kvadraciánovi man- 
želství řkouc, že chce zachovati panenství 
neporušené. Rok smrti 560. Svátek 25. 
září. 

Sv. RUFINUS, mučedník v Umbrii 
(podle K v Assisi); svátek 30. července. 

Sv. MINERVINUS, mučedník v Ka- 
tanii; s ním se jmenují také: Štěpán, 
Poncidn, Attalus, Fabian, Kornel a j.; 
svátek 31 . prosince. 

Sv. MAXIMIAN, biskup a mučedník, 
sv. Valentin, biskup a vyznavač; svá- 
tek 29. října. Valentin je týž jako Va- 


lentin (f 470), jehož svátek je 7. ledna. 

Sv. EVODIUS, genes a Kallista 

(Doninuvádí mylně: Kallistus) byli sou- 
rozenci v Syrakusách na ostrově Sicílii. 
Básník sv. Josef Hymnograf (zemřel r. 
885) napsal : „Na popraviŠtě zmužile 
vstoupila Kallista, vy znávajicBoha se dvě- 
ma bratry . . Všichni tři byli pro víru 
usmrceni; kdy se tak stalo, není známo; 
svátek sv. Evodia a Hermogena 25. dub- 
na; svátek sv. Kallisty 2. září. 

Sv. AMPELIUS a sv. KdjuSy mučed- 
níci sicilští; svátek 20. listopadu. 

Sv. FELIX, biskup a mučedník nolský; 
svátek 15. listopadu. 

Sv. SENÁTOR, Viator a Kassiodor, 
mučedníci v Kalabrii(?) ; svátek 14. září 
(či 26. srpna). 

Sv. DOMINATA, matka sv. Senátora; 
svátek 1 4. září. 

Sv. PROSPER, mučedník benevent- 
ský; svátek 15. května (nebo i 5. dubna). 

Sv. SATURNIN, mučedník na ostrově 
Sardinii; svátek 50. října. 

Sv. TICIAN , mučedník na ostrově Sar- 
dinii; svátek 27. května. 

Sv. ROBUSTIAN, mučedník na ostro- 
vě Sardinii; svátek 51. srpna. 

Sv.EMILa spolumučedníci na ostrově 
Sardinii; svátek 28. května. Mezi nimi 
sv. Priamus. 

Sv. KRESCENS a sv. Zoilus^ mučed- 
nici kordovští (ve Španělsku) snad za cí- 
saře Diokleciana; svátek 27. června. K nim 
náleží i sv. Venetus, 

Sv. MARINA, panna ve Španělsku, 
opustila dle legendy s jinými pannami 
svou vlast a odebrala se do cizí krajiny, 


aby tam šířila viru křesťanskou. Císařský 
náměstek Olibrius ji dal mučiti ausmrtiti. 
Svátek 18. července. 

St praví, že Marina je totožná s Marké- 
tou ze dne 20., případně 13. července,če- 
mužnasvědčuje stejné jméno „Olibrius 

Sv. SERVANDUS a sv. Germán, mu- 
čedníci španělští, snad r. 303; svátek 23 
října. 

Sv. MARON byl žákem sv. Hesychia, 
jenž v I. století byl poslán do Španělska 
a snad v provincii Jaěn byl ukamenován ; 
Maron byl usmrcen v Elviře. Svátek sv. 
Hesychia sv. Marona 1 . března. 

Sv. FABRICIAN, mučedník toledský, 
rok smrti není znám. Svátek 21. srpna. 
S ním i Filibert. 

Sv. EUTYCHIUS, mučedník španěl- 
ský; svátek 11. prosince. 

Sv. LAMBERT, rolnický pomocník 
v Saragosse ve Španělsku; ve III. století 
byl pro víru mučen; byl zabit od svého 
pána. Svátek sv. Lamberta 16. dubna. 

Sv. VINCENC a sv. Laetus^ mučed- 
níci snad v Tarbes (v Gaskoňsku). Svátek 
1 . září . 

Sv. SOLINA, panna a mučednice 
v Chartres, žila za doby Sabina (či Sabi- 
niana) a Potenciana, biskupů senských. 
Svátek její 17. října. 

Sv. LUKANUS, mučedník pařížský; 
dle bollandistů není totožný s Lukanem 
ze dne 20. července. Svátek 30. října. 

Sv. PROKUL, mučedník autunský; 
svátek 4. listopadu. 

Sv. HESYCHIUS byl zardoušen ; jeho 
spolumuČednikem byl Diomedes; snad 
ve Francii; svátek 2. záři. 


228 


Sv. ALVER A,panna a mučednice v pro- 
vincii perigordské. Svátek 25. srpna. 

Sv. HONORINA (Česky Ctirada), pan- 
na a mučednice vNormandii. Doba mu- 
čednictví není známa. Snad kolem roku 
250. Svátek 27. února. 

Sv. AGO AR D a sv. Agilberty mučed- 
níci v Creteili blíže Paříže; rok smrti je 
velmi nejistý; bud 270 nebo kolem 400. 
Svátek 24. června. 

Sv. SIMPLTCIA, panna a mučednice 
snad v Nizze (v Gallii); také doba jejího 
mučednictví je nejistá. Svátek 1 2. dubna. 

Sv. SIMPLICIAN v Poitiersu anebo 
v Poitou byl od vlastního otce pro viru 
zabit. Svátek. 31. května. 

Sv. ITALIKA, panna a mučednice 
v Namuru; svátek 30. června. 

Sv. FLAMINA, panna a mučednice 
buď v Nikomedii (v Malé Asii) nebo 
v Auvergni (v Gallii). Peregrin, Macho- 
ratus a Vivencianus bránili panenství své 
sestry Flaminy .Flamina byla sťata za cí- 
saře Diokleciana, tedy kolem r. 503. Je 
patronkou v nemocech očních. Svátek 
2. května. 

Sv. APOLLINARIS a Timotheus^ mu- 
čedníci snad v Remeši v Gallii; snad 
ve III. století. Svátek 23. srpna. 

Sv. PROTAS, mučedník v Kolíně; 
svátek 4. srpna. 

Sv. SIGILINDA, panna a mučednice 
vKolíně(?); stol. I.-X.; svátek 30. srpna. 

Sv. ROSINA, panna amučednice;neví 
se kde a kdy. Uctívá se na př. ve Weng- 
lingen v diecési augsburské. Je tam vy- 
obrazena s palmou a s mečem. Svátek 
1 1, března. 


Sv. MONTAN kněz, sv. Maximay\^\\o 
manželka, a 40 spoluraučedníků ; neví 
se, zda-li v Sirmiu (v Pannonii), anebo 
ve Smyrně (v Malé Asii). Svátek těchto 
sv. mučedníků 26. března. 

Sv. SABAS, rodem Gót, byl kantorem 
v Dacii (t. j. veValašsku); lnul ke křes- 
ťanské víře ; rád čistil a ozdoboval oltáře ; 
vystříhal se styku s druhým pohlavím. 
Když král Gótů Athanarich pronásledo- 
val křesťany, měl Sábas podle rozkazu po- 
žívat! masa modlám obětovaného. Mnozí 
křesťané, aby života uchránili, jedli z toho 
masa. Ne tak Sábas. Prohlásil, že čin ten 
se rovná zapírání víry a odepřel poslech- 
nout! rozkazu. Byl proto po dlouhých 
mukách ponořen do vody a pomocí dřeva 
na hrdlo uvázaného tak dlouho držen pod 
vodou, až se utopil. Rok smrti 572. Svá- 
tek sv. Sáby 12. dubna. 

Sv. SÁBAS, také Gót, důstojník v Ří- 
mě, usmrcen pro víru kolem roku 275; 
svátek 24. dubna. 

Sv. DEMETRIUS, mučedník vSirmiu 
(teď Mitrovice na Sávě), svátek 26. října. 

Sv. NIKETAS, rodem Gót, žil v kra- 
jině, kde je nyní Valašsko a Bessarabie. 
Za doby krále Athanaria byl upálen, po 
r. 372. Rekové ho nazývají „Megalomar- 
tyr“. Svátek sv. Nikely 15. září. 

Sv. NIKETAS, biskup v Dacii (to jest 
v nynějším ValaŠsku); žil kolem r. 400 
nebo 600. Svátek 7. ledna. 

10. OBRÁNCOVÉ VÍRY 

Pohané nebojovali proti víře křesťan- 
ské jen hmotnými zbraněmi a násilím, 


229 


ale i zbraněmi duchovními, učenými spi- 
sy. Pohanští mudrcové čil i filosofové sna- 
žili se dokázali, že víra křesťanská je zá- 
hubná a že nespočívá na pravdě. Jistý 
Celsus snižoval ve svém díle Alethés Lo- 
gos^ obratně psaném, osobu Kristovu a 
jeho učení. Zmínil se i o zázracích Kris- 
tových a tím, ač nechtěje, potvrdil jejich 
skutečnost. Jiný, Lucian ze Samosaty, 
napsal vtipný, ale povrchní spis: „O smrti 
Peregrinově^^ kde chtěl křesťanství spíše 
v posměch uvésti nežli je vyvrátili. Na 
př. posmíval se tu obětavosti křesťanů a 
lásce k bližnímu, ale tím bezděčně dal 
křesťanům krásné svědectví. 

Proti těmto nepřátelům viry bojovali 
učení spisovatelé křesťanští; vy vracovali 
námitky odpůrců a hájili pravdivost víry 
křesťanské. Nazývají se apologetové čili 
obráncové víry. Mezi nimi vynikají : sv. 
Justin, sv. Cyprian, Tertullian, Origenes; 
sv. Theofil ; sv. Quadrat, sv. Aristides, sv. 
Melito, sv. Apollinaris ; sv. Pantén, sv. 
Dionys Veliký. K nim možno připočítali 
sv. Irenea. 

Sv. JUSTIN, řečený „filosof naro- 
dil se kolem r. loo v Sichemu, hlavním 
městě samařském. Rodiče jeho byli zá- 
možní pohané. Justin dospěv, věnoval 
se dráze vědecké. V Efezu se učil filoso- 
fii stoiků. Stoikové učili, že ctnost je nej- 
vyšší dobro a vybízeli své přívržence, aby 
pohrdali světem. Ale Justinovi se znelí- 
bily jejich pýcha a plané bezbožství, ku 
kterému vedli. - Tu se seznámil s peripa- 
tetikem,jenž mu přednášel nauky Aristo- 
telovy; avšak když po několika měsících 
se tázal, kolik dá Justin za vyučování, zne- 


chutilo se Justinovi výklady jeho poslou- 
chali.- Poté se snažil vniknouti do hlu- 
bin filosofie Pythagorovy. Ten učil, že 
Bůh je pouhá síla přírodní, všecko pořá- 
dající. Avšak Justin byl od pythagorejců 
brzy odmítnut pod záminkou, že by ne- 
vnikl do filosofické jejich soustavy, do- 
kud by se nevyznal ve hvězdářství, mě- 
řictví a hudbě. - Rozmrzen odebral se 
Justin do školy filosofa podle soustavy 
Platonovy. Plato učíval, že je jeden to- 
liko Bůh, pouhý duch a všemohoucí, a 
že člověk může Boha poznati jedině, když 
Bůh sám jej poučí. Tuto nauku oblíbil 
si Justin ze všech filosofických soustav 
nejvíce a doufal, že v ní najde odpověď 
na nej důležitější otázky, které mu stále 
tanuly na mysli: Co je má duše? Co bude 
se mnou po smrti? Justin vyhledával sa- 
motu, poušť, aby mohl nerušeně pře- 
mýšlet!. 

Kdysi se potkal Justin se starcem, jenž 
se ho tázal, co ho vede do té nehostinné 
krajiny ? Justin odpověděl, že přemítá po- 
dle filosofické soustavy Platonovy o Bo- 
hu a o věcech nej vážnějších. Stařec se 
usmál a řekl, že všichni ti mudrcové ne- 
vědí nic jistého o Bohu a o životě po 
smrti. Justin se tázal netrpělivě: „Jestliže 
filosofové nic nevědí, kde najdu učitele, 
který by ukojil mou touhu po pravdě? 
Který by upokojil mou duši?^^ - Stařec 
odpověděl ; „ Dávno před mudrci řeckými 
žili proroci, mužové Bohem nadaní, kteří 
hlásali viru v jediného pravého Boha a 
v Syna jeho Ježíše Krista. Především se 
musíš modliti k Bohu o milost, aby ti 
otevřel brány světla a osvítil tě, neboť 


bez milosti Boží bys nevnikl v dokonalé 
poznání všech těch vecí/^ 

Justin poslechl, čítal pilně Písmo sva- 
té^ pozoroval život křesťanů, podivil se 
vida, jak čistě a svatě žijí, jak se vespo- 
lek milují, za víru svou trpí, ha i smrt 
podstupuji. „Řekl jsem sám k sobě, “tak 
napsal později, „je nemožno, aby tito lidé 
byli oddáni neřestem a tělesným žádos- 
tem ; neboť člověk smyslný vidí svou bla- 
ženost jen v ukájeni svýchnečistých pudů, 
hoví svým chtíčům a bojí se smrti, pro- 
tože smrt ho vyrve z radovánek. “ Justin 
uvěřil v Krista, odvrátil se úplně od po- 
hanství, přijal křest, stal se mudrcem 
křesťanským. Bylo mu tehdy něco přes 
50 let. I jako křesťan podržel plášť a způ- 
soby filosofů, aby měl snadnější přístup 
u Řeků a Římanů. Konal daleké cesty 
po Malé Asii a po Řecku. V Efesu měl 
učenou rozmluvu se slavným filosofem, 
židem Trifonem. Rozmluva trvala dva 
dni a náleží mezi nej význačnější památky 
křesťanského starověku. Justin pravil, že 
Starý Zákon byl dán pouze pro dětský 
věk lidstva a že všecka proroctví se vy- 
plnila na Kristu Ježíši, který je pravý 
Mesiáš a pravý Bůh. Obrátil-li se Tri- 
fon, není známo. Tolik se ví, že Trifon 
poprosil Justina, aby jej měl dále za 
přítele. 

Justin přišel na svých cestách do Ří- 
ma a zřídil tam mudrckou školu. Tam 
hájil a šířil křesťanskou pravdu; psal spi- 
sy, ve kterých dokázal, že křesťanství je 
neskonale vznešenější nad veškeré sou- 
stavy filosofické sebe důmyslnější. V Ří- 
mě napsal Justin dvě „Apologie" čili 


obrany, v nichž hájil křesťanství a do- 
kazoval, že křesťané vedou život bohu- 
milý a čistý, poslušní jsouce i občanských 
zákonů; také v nich líčil, kterak se ko- 
nají služby Boží a udělují svátosti atd. 
V druhé obraně předpověděl: „Ani já 
neočekávám, leč že budu . . . úklady po- 
stižen . . . A.le nic nežádám, než za Je- 
žíše Krista trpěti." Stalo se, jak předpo- 
věděl. 

Justin byl předveden k soudci Rusti- 
kovi.Rustiksehotázalmezijiným: „Ptám 
se tebe, jenž slyneš jako veliký učenec, 
věříš-li, že když tě dám ubičovati k smrti, 
vstoupíš na nebesa? A že tam obdržíš od- 
měnu?“ A hlučně se smál svému domně- 
lému vtipu. Justin odpověděl: „To neto- 
liko myslím, nýbrž vím to tak jistě, že 
nemám o tom žádných pochybnosti. “ 
Justin byl zmrskán a pak mečem odpra- 
ven. Rok smrti jeho je bezpochyby 166. 
Justin je nejstarší spisovatel, od něhož 
máme větší spisy; spisy jeho jsou dokla- 
dem, že učení katolické je podnes totéž, 
jakéž bylo hlásáno již na počátku II. sto- 
letí. Na příklad v Obraně I, 65 popisuje 
obřady Mše sv. a praví: „Jsme vyučeni, 
že pokrm onen, skrze modlitbu slova od 
něho (t. j. Ježíše Krista) pocházejícího, 
jímž po jeho proměně krev a tělo naŠe 
se živí, jest Tělo a Krev onoho vtěleného 
Syna Božího." - Svátek 15. dubna. 

Sv. THEOFIL (Bohumil) již jako po- 
han se důkladně vzdělal ve vědách. Ctě- 
ním Písma svátého poznal křesťanství a 
stal se biskupem v Antiochii. Církevní dě- 
jepisec Eusebius (Hist. eccl. 4,24) svědčí, 
že Theofil napsal učené spisy proti blu- 


251 


dařům. Spisy ty však se ztratily. Theofil 
zemřel smrtí přirozenou r. 181. Svátek 
5. října. 

Sv. QUADRATUS, biskup v Athé- 
nách, podle Eusebia žák apoštolský, apo- 
logeta, chválí se velice od dějepisců. Na- 
psal a doručil císaři Hadrianovi písemnou 
obranu víry Kristovy. Tato obrana, první 
toho druhu, je skvělým pomníkem ryzí 
víry a hluboké učenosti Quadrátovy, 
O smrti jeho nevíme nic. Zemřel kolem 
roku 150. 

Sv. ARISTIDES, filosof, narozený 
v Athénách, apologeta ; žil též za doby 
Hadrianovy (117-158). Jeho obrana, 
o níž svědčí Eusebius (cap. 5 lib. 4 p. 
116), se bohužel nedochovala. Svátek 
51. srpna. 

Sv. MELITO, biskup v asijském městě 
Sardes; napsal apologii a věnoval ji cí- 
saři Marku Aureliovi (161-180). Svátek 
1. dubna. 

Sv. APOLLINARIS, biskup v Hiera- 
poli ve Frygii. nazývaný „světlem Cír- 
kve “, žil za času císaře Marka Aurelia 
(161-180); slaví se 7. února. 

Sv. METHODbyl biskupem v Olympu 
(v Lycii) a pak v Tyru; byl muž učený. 
Byl protivníkem pohanstva, velebitelem 
bezženství u duchovních a vykladačem 
Pisma. Napsal spis „o zmrtvýchvstání^, 
pak knihu; „Convivium decem virgi- 
num“, kde napodobuje knihu Platono- 
vu „Symposion^ formou ; ale obsahem 
ji odsuzuje. V této knize Method chválí 
celibát a panenství. „V jeho spisech lze 
zřiti všecku nádheru řeči řecké; závodí 
tu obrazotvornost s výmluvnosti praví 


Mohler. Method byl mučedníkem, ale 
neví se, zdali kolem r. 250 nebo kolem 
r. 510. Nutno jej rozlišovat! od Metho- 
da Eubula. 

Velkou činnost vědeckou rozvinuli 
učenci křesťanští na katechetské škole 
v Alexandrii. Tam vyučováno bylo dia- 
lektice, vědám přírodním a filosofii. Nej- 
prve byli čteni klasikové pohanští, pak 
následovalo uČení o víře a mravech křes- 
ťanských. Prvním představenýmtéto ško- 
ly, pokud se na nás dochovala zpráva, je 
Pantén. Nástupci jeho byli Klement Ale- 
xandrijský a Origenes. Klement Alexan^ 
drijský napsal tyto spisy: „Napomenutí 
pohanům^, „ Vychovatel ( Paedagogus), 
ve kterém předkládá mravouku křesťan- 
skou ; pak „Stromata^^ (t. j . Koberce, pro- 
tože v pestrém postupu probíral nábožen- 
skéotázky). V jeho spisech Jsou však místa 
temná, i bludy. Origenes mučedníka 
Leonidy, byl nejznamenitější představený 
této školy a největší učenec III. století. 
Velikýbyl počet jeho posluchačů. I paní a 
dívky poslouchaly jeho přednášky. Mnozí 
žáci jeho podstoupili smrt pro víru Kris- 
tovu. TakéOrigenes byl pro viru trýzněn. 
Spisy jeho, zabírající všecky obory křes- 
ťanské vědy, vynikají hlubokými myšlen- 
kami a klasickou formou. Ale také se 
ve spisech Origenových vyskytuji bludy. 
Origenes má veliké zásluhy o studium 
biblické. Sestavil bibli šestisloupcovou, 
ve které položil hebrejský text a překlady 
vedle sebe (Hexapla). Jeho žákem je Dio- 
nys Alexandrijský. 

IRENEUS a TERTULLIAN (+ 240) 
byli apologeté na západě.Tertulian, zprvu 


252 


právník, potom kněz, hájil Církve slovem 
a písmem. Napsal knihu „ Apologeticus“ 
(totiž liber). Později však upadl v bludy 
montanistů. Klement Alexandrijský, Ori- 
genes a Tertullian dobyli sobě sice veli- 
kých zásluh o Církev, hájíce jejího učení, 
ale protože sami upadli v některé bludy, 
nepožívají spisy jejich té vážnosti, jako 
spisy Otců církevních. 

Sv. PANTEN (Pantaenus) byl veliký 
znalec Písma svátého a filosofie řecké. 
Klement Alexandrijský nazýval Panténa 
„včelkou sicilskou^ (sicilskou proto, že 
pocházel ze Sicílie). Eusebius počítal Pan- 
téna mezi největší učence. Pantén šířil 
víru Kristovu také v krajinách dalekých, 
snad v Ethiopii nebo v Indii ; vrátil se do 
Alexandrie, aby pokračoval ve svém díle. 
Zemřel snad roku 216 (Či 212?). Svátek 
sv. Panténa 7. července. 

Sv. DIONYS (Česky Diviš) ALEXAN- 
DRIJSKY narodil se v Alexandrii a byl 
po 16 let správcem školy katechetické, až 
r. 247 zvolen byl biskupem alexandrij- 
ským. Horlivě pečoval o spaseni svých 
věřících slovem i příkladem a hájil víry 
proti bludařům a pohanům. - Když na- 
stalo pronásledování křesťanů za císaře 
Decia, Dionysius uŠel na venkov, avšak 
itambyl jat slídícími pochopy ; křesťanští 
rolníci v Tabosiře vysvobodili Dionysia 
i jeho průvodce Petra a Kája a odvedli je 
na poušť lybijskou do bezpečného úkrytu. 
Z úkrytu svého se Dionys vrátil do Ale- 
xandrie. S křesťany, kteří ze strachu před 
mučením zradili víru, nakládal mírně, 
jestliže svého poklesku upřímně litovali. 
Za císaře Valeriana Dionys byl s knězem 


Maximem, s jáhny Faustem, Eusebem 
a Chairemonem odveden do nehostinné 
krajiny Kefra a poté do Koluthiona. Po 
smrti Valerianově Dionys mohl se opět 
vrátiti. 

Za této doby jistý Sabellius, popíraje 
Svatou Trojici, učil, že Bůh Otec sám se 
vtělil. Biskup Dionys vyvrátil blud Sa- 
belliův a hájil správnou nauku o nejsvě- 
tější Trojici, ale při tom mimovolně ne- 
správně se vyslovil o Synu Božím. Proto 
ho afričtí biskupové obžalovali v Římě 
a papež sv. Dionysius mu poslal list vě- 
roučný, v němž objasnil pravé učení 
o nejsv. Trojici. Biskup Dionys odpově- 
děl dvěma listy, v nichž odvolává svůj 
omyl a připojuje se k uČení papežovu. 
Kromě toho Dionys Alexandrijský odsou- 
dil blud chiliastů o tisíciletém království 
Kristově na zemi. 

Athanasius nazýval Dionysia „učite- 
tem církve katolické^. Dionysiovi se dává 
název „ Veliký“. Zemřel roku 246. Svátek 
jeho 2. října (nebo 17. listopadu). 

Sv. IRENEJ {IreJiaeus, Lubomír) po- 
cházel z Malé Asie, snad ze Smyrny. Naro- 
dil se kolem r. 140 z rodičů křesťanských. 
Za učitele měl sv. Papin a sv. Polykarpa, 
kterýžto byl učedníkem sv. Jana apoštola. 
Irenej napsal osobě: „Měl jsem štěstí, že 
ve svém mládí obdržel jsem výuku od 
Polykarpa." Slova Polykarpova si vepsal 
do srdce. Pilně studoval i mudrce a bás- 
níky řecké; nečinil tak z pýchy a zvěda- 
vosti, ale aby mohl lépe obhájiti víru 
křesťanskou, kterou nadšeně miloval. 

Polykarp poslal Irenea do města Lyonu 
v Gallii. Řekové maloasijští měli čiléstyky 


^55 


s Řeky gallskými. Ireneus se tedy odebral 
do Lyonu a byl biskupem Pothinem vy- 
svěcen na kněžství. Že věřící lyonští si vá- 
žili Irenea, seznati lze z listu, který poslali 
po Ireneovi do Říma k papeži Eleuthe- 
riovi; v listu tom praví: „Ireneus dodá 
ti tento list, a prosíme, abys ho měl sobě 
poručena jakožto horlivého milovníka 
zákona Kristova.** - Když roku 177 zuřilo 
pronásledování křesťanů, byl i biskup 
lyonskýPothin jat a usmrcen Nástupcem 
jeho se stal Irenej. Horlivě konal svůj 
úřad, kdy církev lyonská protivenstvím 
tolik utrpěla. Za krátko Lyon opět se stal 
městem křesťanským, jak dosvědčuje Ře- 
hoř Túrský. Irenej šířil víru Kristovu 
i v jiných krajinách, posílaje tam věro- 
věsty; Ferreola do Besangonu, Felixe a 
Fortunata do Valence. Z jeho žáků vy- 
nikl i sv. Hyppolit, biskup a mučedník, 
a Kájus, kněz; Kájus napsal zprávu o 
umučeni sv. Polykarpa, jak ji byl od 
Irenea uslyšel. 

V tu dobu papež Viktor vznesl na ně- 
které maloasijské biskupy církevní klat- 
bu, protože byli odchylného míněni o do- 
bě slaveni velikonoc. To se zdálo býti Ire- 
neovi činem ukvapeným a nad slušnou 
míru přísným ; i napsal papeži Viktorovi 
výstražný list, ve kterém ho uctivě, ale 
vážně napomenul, aby upustil od přílišné 
přísnosti proti bratřím, kteří nikoliv ve 
věcech věroučných, ale ve věci pouhé 
kázně církevní jsou jiného názoru, při- 
držujíce se podání svých církvi. Tak Ire- 
nej zjednal mír, ač obě strany při svém 
obyčeji setrvaly. 

Irenej napsal obranný list proti gnosti- 


kům, kteří se chvástali dokonalým pozná- 
ním věcí nadpřirozených (gnosi). Hlavní 
dílo Irenovo je kniha „Proti kacířstvím** 
(Patero knih proti kacířstvím, Desolda, 
Praha, 1876), která byla řecký napsána a 
dochovala se na naše časy v latinském pře- 
kladě. Píše na př. o podání: „Kdyby nám 
apoštolově žádných písem byli nezane- 
chali, zdali pak bychom tedy nebyli při- 
nuceni držeti se řádu podání, kteréž odká- 
zali těm, jimž Církev svěřili?** (Kniha III, 
4.) - O římské církvi napsal : „S touto cír- 
kví pro obzvláštní přednost její musí se 
srovnávati každá církev** (III, 5, 2).- Dále 
doličuje (III. 21) důmyslně neporušené 
panenství Rodičky Kristovy. Irenej po- 
žíval pro svou vzdělanost veliké autority. 
Jeroným se dovolával jeho výroků. Euse- 
bius chválí jeho zdatnost. Irenej náleží 
k nej znamenitě j ším spisovatelům prvních 
století křesťanských. Vyniká vždy korekt- 
ním stanoviskem církevním. 

Roku 202 nastalo v Lyoně opět krvavé 
pronásledování křesťanů. Čitá se 19.000 
umučených křesťanů. V těch dnech i Iře- 
nej byl sťat mečem. Svátek sv. Irenea 28. 
června. 

11. KONSTANTIN VELIKÝ 
A JEHO NÁSTUPCOVÉ 

Po smrti KonstanciaChlora stal se jeho 
syn Konstantin císařem v západní části 
římského císařství, r. 506. Ale jeho místo- 
cisařMaxencius, chtěje býti sám císařem, 
vzbouřil se proti němu a vytáhl do pole 
s velikým vojskem. 


^54 


Konstantin, ač pohan, obrátil se v mod- 
litbě za pomoc k Bohu křesťanskému. Tu 
uzřel, jak sám vypravovalEusebioviCaesa- 
rejskému a přísahou dosvědčoval, na ob- 
loze světlý kříž s nápisem: „Tímto (zna- 
mením) zvítězíš A v následující noci 
se mu zdálo, že mu Kristus přikazuje, aby 
dal udělati korouhev se znamením kříže 
a jiti s ní do boje. Konstantin tak učinil 
a zvítězil nad Maxenciem u mostu Mul- 
viova v Římě roku 512. Rok poté (513) 
Konstantin vydal se švakrem Liciniem 
památný edikt Milánský. Tímto ediktem 
byla křesťanům přiznána úplná svoboda 
náboženská, dovoleno přistupovat ku křes- 
ťanství a nařízeno vrátiti zabrané budovy 
a pozemky církevní. Licinius se ediktem 
tím nespravoval ; pronásledoval křesťany 
dále. Když byl poražen od Konstantina a 
brzo poté popraven, Konstantin stal se je- 
diným císařem čili samovládcem celé říše 
římské (r. 523). 

Konstantin se prohlásil zjevně pro křes- 
ťanství a získal si o Církev veliké zásluhy, 
obdařiv ji zvláštními právy a výsadami. 
Biskupům dal jistá práva i v soudnictví 
světském, kněze osvobodil od služby ve- 
řejné, církevní majetek od daní; chrámům 
křesťanským dal právo asylu (aby chránily 
vinníka před násilným ukvapeným tre- 
stem), a dovolil, aby chrámy mohly při- 
jímati odkazy. - Všude vyznamenával bis- 
kupy a kněze, k nej důležitějším úřadům 
bral nejvíce křesťany. K pohanům byl 
mírný; zapověděl jen ty obřady pohanské, 
které byly spojeny s nemravností. - Kon- 
stantin zrušil ukrutné a nelidské tresty, 
zvláště trest ukřižování, z úcty ke Spasi- 


teli ; zakázal vpalovati otrokům potupné 
znamení na čelo, zakázal pohazovat! dítky, 
snažil se, aby zákonodárství bylo prova- 
nuto duchem křesťanským ; pro den ne- 
dělní přikázal klid. - Konstantin dal vysta- 
vět! několik chrámů křesťanských vRímě, 
v Nikomedii, v Jerusalémé a jinde. Také 
j eho matka Helena se starala o stavbu křes- 
ťanských chrámů. 

Konstantin přeložil své sídlo z Říma 
do Byzance, kterou skvostně vystavěl a 
podle svého j měna Konstaninopolis (Caři - 
hrad) nazval. - Konstantin se dal pokřtíti 
teprve před svou smrtí r. 337. Pro zásluhy, 
jichž si dobyl o říŠi a Církev, přísluší mu 
název „Veliký Řekové a Rusové nazý- 
vají jej dokonce „ Svatým Avšak církev 
římská ho neřadí do počtu svátých, pro- 
tože j eho život nebyl úplně přiměřený víře 
křesťanské. 

Synové jeho sluli Konstantin II (f 340), 
Konstans (f 350) a Konstancius (f 361). 

12. DĚJINY VNITŘNÍ, KULT 

A KÁZEŇ CÍRKEVNÍ 

Ústavy dostalo se Církvi od božského 
jejího zakladatele. Záhy bylo lze seznati 
rozdíl mezi duchovenstvem a věřícími. 
Rozdíl mezi biskupy, kněžími a jáhny 
uvádí se již v Pí smě svátém. Ve třetím 
století setkáváme se i s nižšími stupni; 
s podjáhny, s akolyty (při sluho vači) , s lek- 
tory (předčitateli), s exorcisty (zaklinači) 
a s ostiáři (vrátnými). Diakonisky čili já- 
henky přibírány bývaly při křtu žert a 
k obsluze nemocných. 


255 


Biskup byl volen od biskupů téže pro- 
vincie; k volbě byl přibírán i lid, aby 
vydával svědectví o živote voleného. Bis- 
kupové, kteří nejblíže sousedili, uznávali 
za svého představeného biskupa církve 
mateřské t. j. metropolitu. Metropolitové 
byli podřízeni patriarchům. Patriarchové 
byli v Římě, v Alexandrii a v Antiochii ; 
později k nim přibyl patriarcha jerusa- 
lémskýa cařihradský. Všichni biskupové, 
metropolitové a patriarchové měli svůj 
středvbiskupu římském, uznávajíce jeho 
primát, nejenom cti (honoris), ale i moci 
(jurisdictionis). Ze biskup římský je ná- 
stupcem sv. Petra a hlavou celé Církve, 
je četně zaznamenáno u církevních spiso- 
vatelů. Svědectví viz v životopisech sv. 
Klementa, Cypriana, Irenea a j. V důle- 
žitých věcech se radíval i biskupové se svý- 
mi kněžími, nebo biskupové jedné země ; 
v nej důležitějších věcech scházívali sebis- 
kupové celé Církve, radíce se vespolek, 
dávajíce zákony celé Církvi a osvědču- 
jíce svou vím. Tato shromáždění nazý- 
vala se synody, koncily čili obecné sně- 
my církevní. 

Anezř bývali vybíráni ob}^Čejně ze star- 
ších křesťanů, kteří byli neúhonných 
mravů, znalí Písma sv. a vynikající vě- 
domostmi svými nad ostatní. Duchovní 
vyšších svěcení byli povinni zachovávat! 
bezženství (celibát). Kdo byl na kněžství 
posvěcen, nesmě 1 vstoupiti ve sňatek ma n- 
želský. Kdo, ač ženatý, byl na kněze vy- 
svěcen, mohl sicepodržeti svou manželku, 
ale v nej častějších případech buď man- 
želku propustil anebo žil ve zdrželivosti. 
Synoda elvirská (ve Španělsku r. 305 ko- 


naná) a ancyrská (v Gal ach r. 3 1 4) vydaly 
první předpisy o bezženství kněžském. Pa- 
pež Lev rozšířil r. 445 celibát i na pod- 
jáhny. - Duchovní žili dílem z výdělku 
svých rukou, dílem z dávek věřících. Pří- 
jmy Církve plynuly z dobrovolného od- 
váděni prvotin a desátků a z odkazů vě- 
řících. Církevní jmění bylo dílem k živo- 
bytí biskupa a jeho duchovenstva, dílem 
napotřebybohoslužebné, dílem na almuž- 
ny pro chudé. 

Již od počátku udělovala Církev všech 
sedmero svátostí podobným v podstatě 
způsobem, jakým je uděluje dnes. Kdo 
chtěl do Církve vstoupiti, tomu bylo na- 
před se připravovat! na přijetí sv. křtu a 
vyučiti se základním pravdám viry. Ten 
slul katechumen. Katechumenát trval i ně- 
kolik let. Byly v něm tři stupně. „ Slyšící “ 
směli jen při počátku mše sv. býti pří- 
tomni a kázáni po evangelium vyslech- 
nouti; před obětováním museli odejiti 
z chrámu do předsíně. „ Klečící zůstali ve 
chrámě a když biskup se nad nimi po- 
modlil a jim požehnáni udělil, odešli ke 
slyšícím do předsíně. „Vyvolení “ směli 
býti přítomni celé Mši sv. a v čas pří- 
hodný byli pokřtěni. Křest býval obyčej- 
ně udílen trojím ponořením do vody. - 
Svátost oltářni se rozdávala obyčejně pod 
jednou způsobou. Středem veškeré boho- 
služby byla obét Mše svaté., jež v hlavních 
částech právě tak byla konána jako nyní. 
Mše sv. nazývána byla „lámání chleba^^, 
„večeře Páně‘^ a „Eucharistia“. 

Křesťané konávali zprvu služby Boží 
v soukromých příbytcích a i na j iných mí- 
stech, v katakombách. Katakomhy.yví\c)cét 


256 


nej slavnější jsou římské, byly podzemní 
chodby, v nichž křesťané pochovávali těla 
svých mrtvých a v nichž se scházívali ku 
konání služeb Božích a se ukrývali. Ve 
stěnách chodeb byly vytesány výklenky 
pro zemřelé ; výklenek se uzavřel deskou 
s nápisem ; mučedníkům se dávala do vý- 
klenku nádobka s jejich krví a na desku 
se vtesávala palma. Těla předních mučed- 
níků uložena bývala ve zvláštní podzemní 
kapli; nad hrobem býval postaven oltář. Za 
stěhování národů byly římské katakomby 
drancováním zputošeny; upadly v zapo- 
menutí a staly se nepřístupnými. Staletí 
uplynula. Dne 51. května 1578 náhle 
se strhl pokřik na ulicích římských: „Na 
salarské silnici následkem deštů z nená- 
dáni se propadla ulice a objevilo se jakési 
nové město. ^^První přiběhl Baronius. Uká- 
zala se katakomba sv. Priscilly. Někteří 
se odvážili s pochodněmi do vnitř. Studiu 
katakomb věnoval se Antonín Bosio. Co 
našel, všecko popsal a obkreslíl v knize 
„Roma sotterranea. “-Jiný badatel je Gio- 
vanni Battista Rossi, římský šlechtic (ze- 
mřel 1894). Jeho žáky jsou prof. Kraus, 
Antonín de Waal, J. Wilpert, Orazio Ma- 
rucchi. 

Křesťané slavívali některé dni zdisvdtky. 
Na místo soboty, židovského svátku, byla 
zavedena neděle. Kromě toho světívali 
křesťané od pradávna svátky velikonoční, 
svatodušní, svátek Zjevení Páně (6. ledna) 
a později slavnost Narozeni Páně. Taktéž 
slavívala se památka svátých mučední- 
kův a jiných svátých, a to v den jejich 
smrti, který se považoval za den jejich 
narození pro nebe. - Staří křesťané se po- 


stívali často a přísně. Zachovávali půst 
ve svatvečery čili vigilie před velikými 
svátky, každý týden ve středu a v pátek, 
později i v sobotu, a pak ve čtyřiceti denní 
postní době. 

Církev bděla přísně nad mravy svých 
údův; kdo se nějakého hříchu dopustil, 
musil nejenom přijmout! svátost pokání 
obvyklým způsobem, ale musil také ve- 
řejně před veškerým shromážděním vě- 
řících z něho se vyznati a předepsanou 
pokutu či pokání veřejně vyk on ati; dokud 
nevykonal veřejné pokání, byl považován 
za vyloučena z Církve. Veřejné pokání 
trvalo někdy i řadu let. Veřejným kaj le- 
níkům bylo takořka projiti čtyřmi stupni 
pokání (podobnými j ako u katechumenů) . 
Jevil-li některý kajícník neoby čej nou hor- 
livost v konání skutků kajícných, byla 
mu za odměnu jeho horlivosti odpuštěna 
buď část pokuty nebo celá zbývající po- 
kuta. Odtud mají původ odpustky. 

První křesťané byli mravů ryzích, vzor- 
ných. List kDiognetovi ve II. století praví 
(kap. 5): „Křesťané jsou chudí - a oboha- 
cují mnohé; ubližuje se jim -a oni žehnají; 
dostává se j im posměchu - a prokazuji čest.“ 
Laktancius (Instit. div. 5, 14) píŠe: „Unás 
mezi chudými a bohatými, mezi služeb- 
níky a pány není rozdílu pražádného (ni- 
hil interest). “Působením učení Kristova, 
že všichni lidé jsou si rovni před Bohem, 
počalo mizeti otroctví v zemích křesťan- 
ských. Náboženství Kristovo osvobodilo, 
ženu z nedůstojného postavení jejího á 
vrátilo jí právo v rodině a na dítky. Četní 
křesťané dobrovolně se zavazovali zacho- 
vávat! evangelické rady. Sluli asketové. 


^57 


13. VYZNAVAČI A JINÍ SVATÍ 
V PRVNÍCH STOLETÍCH KŘES- 
ŤANSKÝCH 

Sv. PONCIUS, jáhen sv. Cypriana 
v Karthagu, napsal spis o mučednictví sv. 
Cypriana, ve kterémž vyslovil lítost, že 
není sám také mučedníkem. O jeho smrti 
není zpráv. Zemřel po r. 260. Svátek sv. 
Poncia něho Ponciana 8. března. 

Sv. ABILICJS byl třetím biskupem 
v Alexandrii po sv. Markovi. Zemřel ko- 
lem r. 97. Svátek jeho 22. února. 

Další patriarchové alexandrijští: 

Sv. Eumenius do r. 145; svátek 7. říj- 
na, - sv. Marcian do roku 1 55 ; svátek 1 . 
ledna, - sv. Serapion^ dor. 215 ; svátek 50. 
října, - sv. Demetrius, do r. 25 1 ; svátek 9. 
října, - sv. Herakleas^ do r. 246 ; svátek 14. 
července, - sv. Maximus, do r. 282. Potí- 
raje bludy Pavla Samosatského trpěl sou- 
žení i vyhnanství; svátek 27. prosince. 

Sv. PAFNUG, opat u Herakleje Egypt- 
ské; obrátil prý Thaidu k životu kající- 
mu. Svátek 29. listopadu. 

Sv. THAIS byla sice ve víře křesťan- 
ské vychována, ale udusila v sobě milost 
Boží rozkošní ctvím. Zabředla do nepra- 
vosti. V celé krajině vůkol se mluvilo 
o krásné, bystrozraké, ale i zpustlé Tha- 
idě. Sváděla kdekoho ke hříchu. Kdysi 
j i vyhledal poustevník sv. Pafnuc, přestro- 
jiv se za lehkomyslníka ; žádal s ní mlu- 
ví ti o samotě. Zavedla jej na místo skryté 
řkouc: „Tu nás nevidí nikdo, leč Bůh.^‘ - 
„Jak že? Ty víš, že je Bůh?“ - „Ano.“ - 


„A nebojíš se hřešiti? Nevíš-li, že Bůh 
tebe bude souditi ?“ - Thais slíbila život 
svůj polepšiti. Pafnuc uloživ jí pokání, o- 
dešel. Thais shromáždivši všechen náby- 
tek a všecky své skvosty na velkou hro- 
madu, spálila všecko. Pak odešla do pou- 
stevny. Pafnuc jí tehdy řekl, že není ani 
hodna slovo „Bůh“ vysloviti a ruce k ne- 
bi pozdvihnouti ; a proto prý má denně 
ráno obracejíc se k východu slunce říkali: 
„O Ty, který jsi mne stvořil, smiluj se 
nade mnou.“ Po třech letech vstoupila do 
kláštera; avšakbyla tam pouze 1 4 dní, zem- 
řelať v tuhé kajícnosti. Svátek sv. Thaidy 
8. října. 

Sv. MAXIMIAN, biskup v Numidii, 
hájil víry proti donatistům. Ti ho málem 
utloukli k smrti. I žádal ochrany od cí- 
saře Honoria, ne aby se pomstil, ale aby 
církev obhájil. Zemřel po roku 406. Svá- 
tek 5. října. 

Sv. PAFNUC, biskup v Horní Thebai- 
dě, byl mučen za pronásledování křesťa- 
nů císařem Dioklecianem; bylo mu pravé 
oko vyraženo a ohbí pod kolenem levé 
nohy žhavým železem přepáleno. Pak byl 
odsouzen ,,ad metalla^, t. j. k těžké ro- 
botě do bání, aby dobýval rudy. R. 525 
Pafnuc se dostavil do Niceje v Bithynii 
na první obecný sněm církevní. Tam mu 
mnozí prokazovali poctu jako statečné- 
mu vyznavači. Císař Konstantin mu líbal 
uctivě prázdnou dutinu oční. Podle So- 
krata (V. 12) Pafnuc byl proti návrhu 
zákona, aby kněží před svěcením ženatí 
nuceni byli odloučiti se od manželek ; jen 
kněží již svěceni nemají se ženiti. U bis- 
kupů rozuměla se zdrželivost samasebou. 


258 


Pafnuc pokládán byl všeobecně za muže 
zdrželivého od mládí. 

Pafnuc zůstal vždy horlivým zastán- 
cem biskupa alexandrijského sv. Athana- 
sia. Také Maximovi, biskupu jerusalém- 
skému, muži bezelstnému, který nevě- 
domky se přidržel ariánů, vysvětlil všecky 
obmysly ariánů a přivedl jej do sboru 
biskupů pravověrných. Zemřel kolem r. 
356. Svátek jeho 11. září. 

Sv. PIAMONA, panna egyptská; není 
o ní zpráv. Svátek 3. března. 

Sv. ARCHELAUS, biskup v mezopo- 
támském městě Kaskaru; napsal spis proti 
bludu manichejskému (?); proto Jeroným 
jej čítá do řady církevních spisovatelů. 
Řím. Martyrologium praví, že Archelaus 
vynikal učeností a svatostí. Není o něm 
více zpráv. Zil asi v IV. století. Svátek sv. 
Archelaa 26. prosince. 

Sv. MAREK, biskup jerusalémský, byl 
asi šestnáctý v řadě biskupů toho města. 
Římské soupisy o něm praví, že byl muž 
slovutný a učený a že zemřel smrtí mu- 
čednickou. Snad r, 156. Svátek 22. října, 

Sv. NARCIS narodil se bezpochyby 
vJerusalémě apřijav svěcení kněžské, ko- 
nal povinnosti svého úřadu tak horlivě, 
že ho věřící všeobecně nazývali ,, knězem 
svátým, “ Zvolen byv biskupem jerusa- 
lémským, hlásal neúnavně slovo Boží a 
ujímal se trpících a utiskovaných; sám 
žil nadmíru zapíravě. Na řeč byl opatr- 
ný a přísně káral ty, kdož bohaprázdnou 
řečí dávali pohoršení. Věřící ho milovali 
a ctili, ale odpůrcové ho nenáviděli a čí- 
hali na příležitost, aby Narcise zničili 
nebo aspoň očernili. Tři ničemové, kte- 


ří pro svou prostopášnost Narcisem byli 
pokáráni, umluvili se a obvinili Narcise 
z mrzké nepravosti ; prohlásili, že jsou ho- 
tovi žalobu svou přísahou stvrditi. Nar- 
cis byl své neviny jist, avšak domnívaje 
se, že by nemohl v Jerusalémě dále s pro- 
spěchem působiti, odešel tajně z města a 
skryl se na poušti. 

Trestající spravedlnost Boží zastihla 
ony křivopřísežníky. Byli různým způ- 
sobem za křivou obžalobu potrestáni. Na 
stolici biskupské následoval biskup Ger- 
manion, po něm Gordius ; Gordius ze- 
mřel, a tu Narcis po osmiletém pobytu 
na poušti opustil svůj úkryt a přisel do 
Jerusaléma a na žádost věřících se ujal 
opět svého úřadu. Jsa stařičký, přibral sobě 
Alexandra, biskupa z Kappadocie, za po- 
mocníka v úřadě. Narcis zemřel r. 212 
ve věku 116 let. Svátek 29, října. 

Sv. Z AMBDAS (= Zabdas = Bazas), bis- 
kup jerusalémský, obrátil podle Rím, 
Martyrol . na víru a pokřtil vojíny thebaj- 
ské legie. Zajisté dosti trpěl za pronásle- 
dování křesťanů císařem Dioklecianem, 
ale zemřel smrtí přirozenou kolem r, 304. 
Svátek sv. Zambdy 19. února. 

Sv. MAKARIUS, biskup jerusalémský, 
byl stateČn)^ vyznavač Kristův. Za jeho 
doby přišla císařovna Helena hledat kříže 
Kristova, Athanasius pravil o Makariovi, 
že je muž bezelstný a upřímný, muž du- 
cha apoštolského. Zúčastnil se sněmu Ni- 
cejského (r. 325) a podepsal, jsa z prvních 
přítomných, úchvaly sněmovní. Žil pak 
ještě 10 let. Zemřel tedy roku 335. Jeho 
nástupcem byl sv. Maxim. Svátek sv. Ma- 
karia 10. března. 


^59 


Sv. MAXIMUS, biskup jerusalémský, 
pozbyl za pronásledování křesťanů císa- 
řem Dioklecíanem oko í nohu a proto po- 
žíval velké úcty a vážností. Že horlivě víry 
hájil, byl od arianů pronásledován, ba i se- 
sazen. Zemřel po roku 355. Svátek jeho 
5. května. 

Sv. JULIÁN, biskup v Apamej i, zemřel 
kolem r. 200 nebo 400; svátek 9. pro- 
since. 

Sv. CHARITON, opat palestinský, ze- 
mřel po r. 350. Svátek 28. záři. 

Sv. CYRILL, patriarcha antiochijský, 
vynikal učenosti a zemřel smrti přiroze- 
nou kolem r. 300. Svátek 22. července. 

Sv. THEODOT, biskup laodicej ský(na 
břehu mořském u Antiochie syrské) pro- 
slavil se výmluvností a ctnostmi, j ak o něm 
psáno v římském seznamu světců. Svá- 
tek sv. Theodota 2. listopadu. 

Sv. AGAPE a MARIANA (či Marina), 
panny v Antiochii syrské (na řece Oron- 
těs). Svátek 10. března. 

Sv. ABERCIUS, biskup hierapolský ve 
Frygii, prý žil za času císaře Marka An- 
tonína, jehož dceru Lucillu, ďáblem po- 
sedlou, prý vyhojil. Abercius připravoval 
se na smrt, vykopal si hrob a napsal ná- 
pis, vněmž mluví o Kristu jako o tajuplné 
rybě. Svátek sv. Abercia 22. října. 

Sv. AMFION, biskup v Cilicii ; kdy ze- 
mřel, není známo. Svátek 12. června. 

Sv. EUST A CIUS, mučedník v Ancyře; 
stol. I.-IV; svátek 28. července. 

Sv. AKÁC, mučedník milétský; svá- 
tek 28. července. 

Sv. ARTEMON, biskup v Seleucii, od 
sv. Paví a ustanovený, svítil svou zbožnosti 


a svými ctnostmi. Byl tělesným i duchov- 
ním lékařem svým svěřencům. Dočkav 
se vysokého stáří, odešel na věčnost. Svá- 
tek sv. Artemona 24. března. 

Sv. ANTHUSA, panna a poustevnice, 
pocházela z Seleucie; zemřela kolem roku 
280. Svátek její 22. srpna. 

Sv. ZENO, biskup majumský, udělil 
sv. Janu Chrysostomovi nižší svěcení. Je 
takévŘím. Martyrol. Svátek 26. prosince. 

Sv. EUSTORGICJS, kněz nikomedij- 
ský; svátek 1 1 . dubna. 

Sv. PARTHENIUS, biskup v Lamp- 
saku v Mysii, od Reků nazývaný „slávou 
Hellespontu^^, žil ve IV. století. Svátek 
7. února. 

Sv. MIKULÁŠ (Nicolaus) narodil se 
kolem roku 250 v lykijském městě Pa- 
taře jako syn křesťanských rodičů. Byv od 
nich zbožně vychován, zamiloval si stav 
duchovní a přijal nižší svěceni. Když mu 
zemřeli rodičové, rozdával zděděné jmění 
chudým a uděloval almužny plnýma ru- 
kama, a to nejraději potají. Kdysi se do- 
zvěděl, že jistý otec se ocitl v tak kruté 
nouzi, že projevil úmysl zaprodat! ne- 
vinnost tří svých dcer. Ihned byl Miku- 
láš odhodlán zachránit! nešťastnou rodi- 
nu. Po třikráte vhodil, nejsa nikým pozo- 
rován, do příbytku onoho ubožáka částky 
peněz, takže otci tomu umožněno bylo 
dcery své dobře provdali s věnem takto 
darovaným. Časem se lid dozvěděl, že Mi- 
kuláš činí potají dobrodiní, chválil jej, 
ale Mikuláš odmítal chválu, a aby ušel 
projevům vděčnosti, umínil si putovali 
do Palestiny. Úmysl vykonal. 

Vraceje se do své vlasti, přišel do města 



UMUČENÍ SV. ANEŽKY 


NEJSVÉTÉJŠÍ TROJICE 


SMRT SV. SABINY 


SV. BASIL 






Myry, na jižním pobřeží Malé Asie. Tam 
právě osiřel stolec biskupský. Biskupové 
lykijŠti se shromáždili, aby zvolili nového 
biskupa; sjednotili se na tom, že má ten 
býti zvolen biskupem, jenž příštího dne 
první vstoupí do chrámu. Stalo se, že to- 
ho dne časně zrána Mikuláš, jenž právě 
přibyl do Myry, vstoupilprvní do chrámu. 
A když biskupové vkročili do svatyně a 
seznali, že cizí muž vstoupil první do chrá- 
mu, vzali ho a posvětili ho na biskupa, 
ač se vzpíral. Byl to Mikuláš. 

Mikuláš ve své pokoře seznal, že jeho 
dosavadní život není tak dokonalý, aby 
důstojně zastával svůj úřad a proto víc a 
více se zapíral. Žil velmi přísně, odpočí- 
val na holé zemi a konal vroucí modlitby. 
Láska k bližnímu, již si osvojil již od mla- 
dosti, pudila jej, aby podporoval nuzné 
a aby se ujímal dětí osiřelých vdov a všech 
nevinně pronásledovaných. Při tom těšil 
trpící a povzbuzoval je k důvěře v Boha 
a k trpělivosti. 

Za pronásledování křesťanů císařem 
Dioklecianem Mikuláš byl jat a poslán 
do vyhnanství. V žaláři ztrávil Mikuláš 
několik let. Když císař Konstantin r. 515 
vydal edikt milánský, Mikuláš propuštěn 
byl na svobodu a konal dále pastýřský 
svůj úřad. Zúčastnil se také sněmu Nicej- 
ského, jsa jedním z nej zkušenějších a nej- 
horlivějŠích biskupů. Po sněmu Nicej- 
ském vykonal , j ak legenda vypravuj e , p o uť 
do Říma a na zpáteční cestě se zastavil 
v městě Bari. Rok jeho smrti není jistý. 
(St. udává dobu 545 až 352.) Svátek sv. 
Mikuláše biskupa 6. prosince. 

Sv. AR ABELLA (jméno zdrobnělé z A- 


raba, Arabia) mučednice v Niceji. Je o ni 
příliš málo zpráv. Svátek 13. března. 

Sv. ŘEHOŘ ( Gregor řúj- Thaumaturgos) 
pocházel z Nové Caesaree v Pontu. Jeho 
rodiče byli bohatí pohané. Otec zemřel 
záhy a matka si přála, aby Řehoř se učil 
uměni řečnickému a stal se právníkem. 
Ř ehoř neměl o křesťanství velkých vědo- 
mostí, alebyl ozdoben ušlechtilými vlast- 
nostmi. Byl pravdy milovný, nehájil ni- 
kdy, co bylo bezprávím; měl útlý cit mrav- 
ní, že nechtěl ani čisti, co nemravného 
bylo v knihách řeckých básníků a spiso- 
vatelů. 

Matka poslala Řehoře, i druhého svého 
synaAthenodora do Caesaree palestinské. 
Tam právě založil Origenes, vypuzen byv 
z Alexandrie, bohosloveckou a filosofic- 
kou školu. Origenes čítal s oběma bratry 
spisy mudrcův i básníkův řeckých, ale 
při tom jim vykládal vznešené pravdy 
křesťanské a četl s nimi Písmo svaté. 
Vzdělal je ve vědách, ale vedl je i ke 
Kristu. Kladl jim na srdce, že život lidský 
bez mravní dokonalosti prožitý je život 
bezcenný a že člověk povinen je bdíti 
nad svými náklonnostmi. Řehoř se zprvu 
vzpíral radám o tuhé sebekázni, neboř byl 
ctižádostivý, ale nemohl odpírati mocným 
důvodům Origenovým; rozhodl se státi 
se křesťanem. 

Když za nového pronásledování křesťa- 
nů Origenes odešel do Kappadocie, i Ře- 
hoř opustil Caesareu palestinskou a ode- 
bral se do Alexandrie, kdež byl Dionys 
jeho učitelem. V Alexandrii byla studující 
mládež nevázaných mravů. Bezúhonnost 
Řehořova budila u nich závist a nepřá- 


telství. I umínili si někteří, že připraví 
Řehoře o čest a vážnost. Kdysi měl Ře- 
hoř s několika učenci vědeckou rozpravu ; 
tu se vedrala návodem oněch zvrhlých 
mladíků jakási nestoudná ženština do 
místnosti a požádala Řehoře o zaplacení 
mzdy za rozkoše, kterých prý s ní užil. 
Řehoř nepozbyl duchapřítomnosti při 
tomto hanebném útoku na jeho čest; 
aniž by se s ní dal do řeči, požádal jed- 
noho ze svých přátel, aby jí dal, čeho si 
přeje, a pokračoval ve svém rozhovoru. 
Sotva opovážlivá ženština obdržela pení- 
ze, litovala svého činu a ihned odvo- 
lala své nařčeni, prosíc Řehoře za odpu- 
štění. 

Řehoř vrátiv se z Alexandrie, sešel se 
opět s Origenem v Caesarei palestinské 
a dal se pokřtíti. Na rozloučení s Orige- 
nem Řehoř konal řeč (oratio panegyrica 
in Origenen), o níž se pravilo, že prý ne- 
bylo krásnější řeči ve starověku. Také 
Origenes miloval Řehoře ; nazýval ho 
„svým svátým pánem a v pravdě synem “ . 
Patrně tedy Origenes pokřtil Řehoře. 

Příbuzní Řehořovi se nadáli, že se bude 
ucházeli o veřejný státní úřad; ale Řehoř 
dal výhost světu a šel na poušť, aby v přís- 
né odříkavosti sloužil Bohu. Ale stalo se 
jinak. Řehoř byl ustanoven biskupem 
v Nové Caesarei. Obyvatelé novocaesa- 
rejští byli velkou většinou pohané, od- 
dáni modloslužbě a rozmařilému životu. 
V celém městě bylo jen 17 křesťanů. 
Když Řehoř přišel do svého biskupského 
města, neměl, kde by se ubytoval. Jistý 
Muson ho přijal do svého domu. Bůh 
obdařil Řehoře vzácným milodarem zá- 


zraku, aby pohany naklonil k víře Kris- 
tově. Modlil se nad nemocnými a oni 
byli uzdraveni. Počet věřících rostl a Ře- 
hoř budoval novou svatyni. 

Pohané si vážili Řehoře a předkládali 
mu své spory na rozsouzeni. Židé na- 
zývali jej „druhým Mojžíšem Řehoř 
slynul netoliko moudrostí a divotvornou 
mocí, ale také milosrdnou láskou a ště- 
drostí k chudým . T ét o štědrosti chtěl i kdy s i 
dva židé zneužiti. Jeden z nich se položil 
na zemi, kudy Řehoř měl jiti, a dělal se 
mrtvým; druhý pak naříkaje prosil Ře- 
hoře o podporu, aby prý mohl mrtvého 
spolubratra pohřbili. Řehoř nemaje při 
sobě peněz, položil svůj plášť na domněle 
mrtvého a odešel. Druhý žid měl z po- 
dařeného šibalství radost a vyzval sou- 
druha, aby vstal, ale s hrůzou seznal, že 
jeho druh je skutečně mrtev. 

V životopise sv. Alexandra kománského 
bylo řečeno, že Řehoř doporučil a vysvětil 
bývalého uhlíře za biskupa. Za pronásle- 
dováni křesťanů císařem Deciem Řehoř 
ušel na skryté místo v blízkých horách 
a vrátil se teprve po smrti Deciově. Když 
r. 270 Řehoř ležel na smrtelném lůžku, 
zvěstovali mu, že je jen 17 pohanů v Nové 
Caesareji. „Díky Bohu!“ odpověděl Ře- 
hoř; „když jsem nastoupil úřad biskup- 
ský, bylo tu 17 křesťanů.^ Umíraje řekl: 
„Cizincem jsem byl na této zemi za živa, 
cizincem chci tu zůstali i po smrti. Ne- 
žádám si náhrobku. “ Řehoř zemřel roku 
271. Svátek sv. Řehoře 17. listopadu. 

Sv. ONESIMUS (Thaumaturgus), 
mnich caesarejský(P), putoval do Magne- 
sie (v Malé Asii) a zemřel po pronásle- 


dováni císařem Dioklecianem smrtí při- 
rozenou. Svátek jeho 14. července (nebo 
i 18. září). 

Sv. ZOTIKUS byl římský kněz, který 
Šel s císařem Konstantinem z Říma do 
Cařihradu. Zřídil prý první útulek pro 
sirotky v Cařihradě. Svátek sv. Zotika 
51. prosince (či 21. prosince). 

Sv. EVAGRIUS, biskup cařihradský (?); 
rok smrti není znám. Svátek 6. března. 

Sv. METROFANES, biskup cařihrad- 
ský, zemřel po r. 525; svátek 4. června. 

Sv. EUBULA, matka sv. Pantaleona, 
horlivá křesťanka, hájila své víry proti 
Eustorgiovi, svému manželu, zaslepené- 
mu ctiteli pohanských model. Zemřela 
jistě před svým synem, ale smrtí přiro- 
zenou. Svátek její 50. března. 

Sv. DIONYSIUS, biskup korintský, 
napsal osm t. zv. katolických listů k Athe- 
ňanům. Ztratily se až na malé zlomky. 
Zemřel smrti přirozenou r. 180 (podle 
některých zpráv byl sťat). Slaví se 8. 
dubna. 

Sv. AUXIBIUS, dříve pohan, byl od 
Marka, příbuzného sv. Barnabáše, ve víře 
vyučen a pokřtěn, a pak ustanoven byv 
od sv. Pavla biskupem na ostrově Cypru, 
působil tam skoro 50 let a zemřel r. 102. 
Svátek 19. února. 

Sv. THEODOT, biskup v Cyrinii na 
ostrově Cypru, byl mučen za Licinia, ale 
propuštěn. Zemřel kolem r. 320. Svátek 
6. května. 

Sv. PINITUS, biskup na ostrově Krétě 
ve II. stol.; svátek 10. října. 

Sv. FILIP, biskup gortynský na ostrově 
Krétě, byl z nejznamenitějších biskupů 


tehdejší doby. Řím. Martyrol. o něm pra- 
ví, že hájil víry Kristovy proti pohanům 
i protikacířům. Žil za cisařůMarka Aure- 
lia a Kommoda, tedy kolem r. 185. Mu- 
čedníkem nebyl. Svátek 11. dubna. 

Sv. MYRON [Thaumaturgus) ^hiskvi^ 
kretský, byl zpivu ženat, bedlivě obdě- 
lával svá role a z úrody štědře podporo- 
val chudinu. Víc: a více se rozhojňovala 
jeho nábožnost a dobrotivost. Zemřel 
smrtí přirozenou kolem r. 300. Svátek 
8. srpna. 

Sv. PUDENTbyl synem Punikaa Pris- 
cílly^ jak svědčí některé zprávy. Priscilla, 
matka Pudenta a bába Pudenciány a Pra-- 
xedy^ byla horlivá křesť inka. Založil a první 
křesťanské pohřebiště na silnici Salárské. 
Pudent byl senátorem v Římě ; hostil 
prý sv. Petra a Pavla. První jeho man- 
želka se jmenovala Sabinella; dcery je- 
jich byly Pudenciána a Praxedis. - Pu- 
denciána, vnučka sv. Priscilly, byla po- 
dle tradice první, která v Římě slíbila 
Bohu panenství a přijala závoj. Rozdala 
své statky chudým; přijímala křesťany 
přívětivě do svého domu a obětavě pečo- 
vala o výživu a jiné jejich potřeby. - Ne- 
jinak činila i Praxeda, vnučka Priscilly 
a sestra Pudenciány, panna římská. Pra- 
xeda podporovala utiskované křesťany 
v Římě svým jměním, svou útěchou a 
všelikou službou lásky křesťanské. V do- 
mě obou sester se slavila večeře Páně a 
konalo se vyučování ve víře. Obě sestry 
pečovaly o křesťanské vězně a o mučed- 
níky; pohřbívaly jejich mrtvá těla. - Z dru- 
hého manželství s Klaudiou měl Pudent 
dva syny: Novata a Timothea. Novat^ 


^45 


syn sv. Pudenta, bratr Timothea, Puden- 
ciány a Praxedy, kněz, odkázal umíraje 
r. 151 své jmění sv. Praxedě, aby je roz- 
dala chudým. Bratr Timotheus, kněz, byl 
s tím srozuměn a řekl: „Co se líbilo bra- 
tru mému, líbí se i mně. Ať naloží kněz 
Pastor a Praxeda s odkázaným jměním 
podle libosti.“-Kdy tito jmenovaní žili, 
zdali v II. století nebo v I. (dle poznámky 

0 pohoštění sv. Petra a Pavla), není zná- 
mo. O Praxedě se praví, že byla mučed- 
nicí za Marka Aurelia, tedy kolem roku 
160. Svátek sv. Pudenta ig. května; svá- 
tek sv. Priscilly 16. ledna; svátek sv. Pu- 
denciany 19. května; svátek sv. Pra- 
xedy 21. července; svátek sv. No vata 20. 
června. 

Sv. PASTOR byl horlivý kněz římský. 

1 podle přísné kritiky lze sezná ti z pra- 
menů, že s pannami Pudencianou a Pra- 
xedou pohřbil mnoho mučedníků. Byl-li 
spisovatelem knihy „ Pastor byl by to- 
tožný se sv. Hermou. Svátek sv. Pastora 
26. července. 

Sv. FANTIN ušel, když rodiče jeho byli 
za pronásledování císařem Dioklecianem 
usmrceni, na místo skryté v Kalabrii (?) ; 
zemřel smrtí přirozenou. Svátek sv. Fan- 
tina 24. července. 

Sv. HELENA pocházela z rodičů stavu 
prostého, snad v bithynském městě Dře- 
pané, podle jiných z rodu knížete v Bri- 
tannii. Vynikala sličností těla a vzácnými 
dary ducha. Římský důstojník Konstan- 
cius Ghlorus ji pojal za manželku a r. 274 
narodil se jim Konstantin. Sv. Ambrož 
praví o ní, že byla, když ji Konstancius 
Chlorus poznal, poŠtmistrovou. „Věru, 


dobrá to správkyně stáje“ - tak napsal - 
„která všecko pokládala za výkal, aby zís- 
kala Krista; proto ji Kristus od odpadků 
povýšil na trůn (de stercore levavit ad 
regnum).‘‘ Oba rodičové, Konstancius 
i Helena,byli pohané, ale ušlechtilí .Avšak 
r. 292 Konstancius stav se spolucísařem, 
propustil manželku svou Helenu a oženil 
se s dcerou svého příznivce císaře Herku- 
lea. Zapuzená manželka Helena usadila 
se v Trevíru. 

Když syn její Konstantin zvítězil nad 
svými nepřáteli, povolal matku svou He- 
lenu na císařský dvůr, prokazoval jí vše- 
likou.poctu, udělil jí název „cisařovny^^ a 
dal na její počest stavětí pomníky a raziti 
mince s jejím obrazem. Tenkrát Helena 
j souc šedesátiletá , přij ala víru křesťanskou. 
Přilnula celým srdcem ke Kristu a stala 
se vzornou křesťankou. Udílela chrámům 
hojných podpor, propouštěla na svobodu 
zajatce a otroky a prokazovala křesťanům 
nesčíslná dobrodiní. Při tom zůstala na- 
dále pokorná. 

Helena podnikla r. 525 pouť do Svaté 
Země, uctila místo narození Páně v Be- 
tlémě, místo ukřižování Páně, na hoře 
Kalvárii a jiná Svatá místa. Zhrozila se 
ohavnosti zpuštění, kterou zřela na mí- 
stech posvátných. Kázala rozbiti modlu 
pohanské bohyně V enuše a pátrati po svá- 
tém kříži. S přispěním sv, Makaria, bisku- 
pa jerusalémskéh o, nalezla přesvaté dřevo 
kříže, nástroje mučení i jeskyni hrobu 
Spasitelova. Vystavěla v Betlemě a na Oli- 
vetské hoře svatyni a položila základ ke 
chrámu Božího Hrobu v Jerusalémě. Poté 
se odebrala k synu svému Konstantinovi, 


244 


snad do Nikomedie, a tam zemřela r. 528. 
Svátek sv. Heleny 18. srpna. 

Sv. ANATHALON, žák sv. apoštola 
Barnabáše, biskup milánský, zemřel roku 
62. Svátek 25. září. 

Sv. MATERNUS, biskup milánský, 
byl ctěn a milován i od bludařů, což jest 
zajisté řídký zjev. Není pravda, že Mater- 
nus byl bratrem sv. Materniana (z 50. 
dubna). Podle některých zpráv Maternus 
zemřel jako mučedník roku 507, podle 
jiných byl jen vyznavačem. Svátek sv. 
Materna 18. července. 

Sv. MYROKLES (Miroklet), biskup 
milánský, zemřel r. 515, brzo poté, když 
byla křesťanům přiřknuta volnost nábo- 
ženská. Svátek 12. září (nebo i 5. pro- 
since). 

Sv. MONAS, biskup milánský; neví se, 
kdy žil ; snad kolem roku 200. Svátek 12. 
října. 

Sv. SYRUS, biskup janovský; na jáhen- 
ství byl svěcen sv. Felixem. Zemřel r. 550. 
Svátek sv. Syrá 29. června. 

Sv. SYRUS, biskup pavijský, byl poslán 
od sv. Hermagory , učedníka apoštolského, 
ne-li od samého sv. Petra do severní Itá- 
lie. Syrus prý posvětil Chrysanta a For- 
tunata na kněžství, Juvencia a Pompeja 
na jáhenství. Zemřel smrtí přirozenou 
kolem r. 96. Svátek 9. prosince. 

Sv. SYRUS, biskup padovský. Zemřel 
r. 250 smrtí přirozenou. Svátek 5 1 . srpna. 

Sv. JUVENCIUS, biskup pavijský, ná- 
stupce sv. Syrá, zemřel r. 159 smrti při- 
rozenou. Svátek 8. února. 

Sv. POMPEJUS, biskup pavijský, ze- 
mřel kolem r. 150. Někteří praví, že 


žil ve IV. století. Svátek 14. prosince 

Sv. URSICIN, biskup pavijský, osvěd- 
čoval od mládí úžasnou nábožnost a roz- 
Šafnost. Jako biskup byl všechněm otcem 
dobrotivým. Otcovské svoje statky rozdal, 
chudobu sobě zamiloval. Zemřel r. 216, 
Svátek 21. června. 

Sv. KRISPIN, biskup pavijský, byl ná- 
stupcem sv. Ursicina; zastával po 54 let 
úřad svůj a zemřel roku 248 smrti přiro- 
zenou. Svátek 7. ledna. 

Sv. KRISPIN, biskup pavijský, usta- 
novil sv. Epifania, aby usmířil jisté dva 
bratry rozvaděné. Zemřel r. 465. Také 
jeho svátek je 7. ledna. 

Sv. APOLLONIUS, biskup brescijský, 
žil za císaře Hadriana, tedy kolem r. 150 ; 
vysvětil Faustina a Jovitu. Svátek 7. čer- 
vence. 

Sv. LATINUS, biskup brescijský, ze- 
mřel kolem r. io6(?); svátek 24. března. 

Sv. TICIAN, biskup brescijský, vyzna- 
menával se pokorou, láskou a ctnostmi 
všemi. Je vRim. Martyrol. Zemřel r. 526’ 
(Yř. udává, snad omylem, r. 526). Svátek 
5. března. 

Sv. MAXIM, biskup padovský; není 
o něm bližších zpráv. Zemřel kolem roku 
166. Svátek 2. srpna. 

Sv. AUGUSTA, manželka císaře Dio- 
kleciana v Římě (či Nikomedii), uvedena 
Doninem v den 21. dubna. 

Sv. JULIÁN, biskup lodijský, zemřel 
r. 524; svátek 12. října. 

Sv. PROBUS, biskup veronský; není 
o něm bližších zpráv. Žil za Maximina 
Thrace císaře. Zemřel po r. 256. Svátek 
12. ledna. 


^45 


Sv. EUPREPIL) S, biskup veronský; ne- 
máme o něm určitých zpráv. Zemřel ko- 
lem r. 250. Svátek 21. srpna. 

Sv. SENÁTOR, biskup veronský ; neví 
se kdy ; zdali před Probem (svátek 1 2 . led- 
na) nebo poProkulovi (svátek 25. března); 
svátek 7. ledna. 

Sv. PROKUL, biskup veronský. Neví 
se o něm nic jistého. Snad ošetřoval sv. 
Firma a Rustika. Za pronásledování křes- 
ťanů císařem Dioklecianem vyšel z úkrytu 
svého a prohlásil , že j e křesťanem . Soudce 
se domníval, že Prokul není při zdravém 
rozumu, ježto prahne po smrti mučed- 
nické; dal jej biti a vyvésti za město. 
Prokul putoval do Sv. Země a vrátiv se 
zemřel r. 505 smrtí přirozenou. Svátek 
25. března. 

Sv. FAUSTINIAN, biskup boloňský, 
žil za času císaře Diokleciana a zemřel 
smrtí přirozenou. Svátek 26. února. 

Sv. KALOCER, biskup ravennský, žil 
za doby císaře Hadriana. Zemřel smrti 
přirozenou. Svátek 1 1 . února. 

Sy. MARCIAN, biskup ravennský, ze- 
mřel vletech 112-127; nemáme o něm 
určitých zpráv. Svátek 22. května. 

Sv. ADERITUS, biskup ravennský, ná- 
stupce sv. Apollináře, zemřel kolem roku 
100. Svátek 27. záři. 

Sv. PROBUS, biskup ravennský, ze- 
mřel smrtí přirozenou, snad kolem roku 
142. Svátek 10. listopadu. 

Sv. LIBERIUS, biskup ravennský, ze- 
mřel kolem roku 200, smrtí přirozenou. 
Svátek 29. dubna. 

Sv. MARCELLÍN, biskup ravennský; 
není o něm mnoho zpráv, vyjma tu, že 


život jeho byl tak svátý, že kdo se s ním 
stýkal, bud zanechal neřestí nebo byl k ži- 
votu bohumilému povzbuzen. Jeho jméno 
je v Řím. Martyrol. Byl vyznavačem. Ze- 
mřel kolem r. 310. Svátek 5. října. 

Sv. VIVENCIUS, biskup v Sarsíně (pro- 
vincie Forli v Itálii). Přišel tam za pro- 
následováni císařem Dioklecianem z ci- 
ziny; zemřel smrtí přirozenou kolem roku 
325. Svátek 28. srpna. 

Sv. BRIKCIUS, biskup martulskývUm- 
brii, trpěl za doby císaře Diokleciana, ale 
zemřel smrtí přirozenou. Svátek 9. Čer- 
vence. 

Sv. ANTHIM, biskup spoletský; ze- 
mřel roku 176; svátek 21. února. 

Sv, SATYR,biskupvArrezu;neníoněm 
určitých zpráv; svátek 19. srpna. 

Sv. GELASIUS, pacholík piacenzský, 
vkročil kdysi do pokoje svého bratra sv, 
Opilia (svátek 12. října) a zastal ho na 
modlitbách. Také pak dychtil po dokona- 
losti. Skonal za věku mládeneckého. Svá- 
tek 4. února, 

Sv. GAUDIUS, biskup v Rimini, ze- 
mřel smrtí mučednickou bud kolem r. 
310 (od úředníků císaře Diokleciana) nebo 
kolem r. 360 (od arianů). Svátek 14. října. 

Sv. JUKUNDA, pannavEmilii vltalii. 
Svátek 25. listopadu. 

Sv. ILLUMINATA, panna v italském 
městě Tuderu; zemřela asi po r. 31 1; svá- 
tek 29. listopadu. 

Sv. FLORIDA, panna; není o ní bliž- 
ších zpráv; svátek 10. ledna (viz Florida 
19. ledna § 8, X). 

Sv. JUSTINUS, biskup v Theate; svá- 
tek 1. ledna. 


246 


Sv. PARISIUS, biskup v městě Thea- 
no vNeapolsku; zemřel r. 546, svátek 5. 
srpna. 

Sv. PATRICIA, panna, vykonalazCa- 
řihradu pouť do Říma; vrátivši se, prodala 
všecky své statky, koupila zlaté posvátné 
nádoby a jela do Neapole. Tam onemoc- 
něla a zemřela v době císaře Konstantina 
Velikého. Svátek její 25. srpna. 

Sv. BER YL, biskup katanej ský na ostro- 
vě Sicílii; narozen v Antiochii Syrské, 
byl učedníkem sv. Petra, který ho usta- 
novil biskupem katanej ským. Svátek 21. 
března. 

Sv. MAMILIAN, biskup v Palermu, 
zemřel r. 297; svátek 16. června. 

Sv. MARCIAN, biskup v Syrakusách 
(na ostrově Sicílii) ; podle tradice sv. Petr 
byl u něho hostem, vysvětil jej a ustano- 
vil jej biskupem. Marcian zemřel byv 
shozen s věže. Svátek 14. června. 

Sv. SEPTIMIUS, biskup v Jesi (Aesi- 
um), byl bezpochyby germánský vojín, 
jenž přišed do Říma, byl od papeže Mar- 
cellaustanoven biskupem v Jesi. Šířil evan- 
gelium až do krajiny Askoli. Zemřel ko- 
lem r. 508. Svátek 22. záři. 

Sv. CHRESTUS, biskup v Syrakusách 
naSiciliivI. stol. Svátek 5. července. 

Sv.EXSUPERANCIUS pocházel z Afri- 
ky, přišel do Říma a stal se biskupem 
v Cinguli. V Řím. Martyrol. není jeho 
jméno. Rok smrti není znám. Svátek sv. 
Exsuperancia 24. ledna. 

Sv. RESTITUTA, matka sv. Eusebia 
Vercellského, žila v Kagliari ; zemřela r. 
511, neznámo zdali jako mučednice. Svá- 
tek 1. srpna. 


Sv. INOCENC, biskup tortonský (na 
ostrově Sardinii). Zemřel r. 355. Svátek 
17. dubna. 

Sv. FILIP ARGYRIO, věrověst sicil- 
ský v I. nebo v II. století. Svátek 12. 
května. 

Sv. THEKLA z Leontina (na Sicílii) 
přijala sv. Neofyta do domu svého v čas 
pronásledování. Snad je dcerou sv. Isi- 
dory. Zemřela ve III. století. Svátek 10. 
ledna. 

Sv. PAVLA BARBATA, panna v Avile 
ve Španělsku, dcera rolnických rodičů, 
prosila Boha, aby byla zohyzděna ve tvá- 
ři, aby snáze ušla nástrahám jí Činěným. 
Modlitba její byla vyslyšena. Žila ve IV. 
století. Svátek 20. února. (Srovnej sv. Li- 
beratu.) 

Sv. SEKUNDUS, biskup v Avile, byl 
prý od sv. apoštolů do Španělska poslán. 
Svátek 2. května. 

Sv. Sekundus, Torquatus.Ktesifon.QdiQ- 
cilius, Hesychius, Eufrasius byli biskupo- 
vé - missionáři ve Španělsku. Sekundus 
měl sídlo v Avile. Torkvát ve Quadixu, 
Ktesifon ve Vierko, Caecilius v Elviře, 
Hesychius v Orgazu nebo snad v Gibr- 
altaru, Eufrasius v Andujaru. Byli prý 
posláni sv. Petrem nebo Pavlem. Slují 
„apoštolově španělští. “ Svátek sv. Tor- 
kváta biskupa 15. května; svátek sv. 
Ktesifona biskupa 1. dubna (nebo 15. 
května). 

Sv. MONITOR, biskup v Orleansu; 
je o něm málo zpráv; svátek 10. listo- 
padu. 

Sv. SABINIAN (nebo také Sabinus) 
prý byl jedním ze 72 učedníků Páně. Prý 


hlásal sv. evangelium se svým žákem Po- 
tencianem. 

Sv. PONTENCIAN, biskup v Sensu 
v Galii ; není o něm více zpráv, leč že byl 
žákem a nástupcem sv. Sabiniana. Svátek 
jejich 31. prosince. 

Sv. REGULUS (francouzský: Rieul), 
byl prý žákem apoštola Jana ; podle jiných 
šel prý s Dionysiem, Rustikem a Eleu- 
theriem do Gallie a byl tam biskupem 
v Senlis u Arles. Zemřel smrtí přiroze- 
nou kolem r. 130. Avšak jiní praví, že 
Regulus žil kolem roku 300. Svátek 30. 
března. 

Sv. RETICIUS byl zprvu ženat; po 
smrti své manželky stal se biskupem au- 
tunským v Gallii. Vyučoval prý císaře 
Konstantina ve víre. Zemřel r. 334. Svá- 
tek 15. května (či 19. května). 

Sv. RUFUS prý byl synem Šimona Cy- 
renského; později prý se odebral se sv. 
Pavlem do Španělska. Římské Martyrol. 
j menu j e Rufaprvním biskupem avignon- 
ským. Zemřel r. 90. (Srovnej sv. Rufa 
ze dne 21. listopadu.) Svátek 12. listo- 
padu. 

Sv. MARCIALIS byl dle ústního po- 
dání prý onen pacholík, který podle evang. 
sv. Jana 6. měl pět chlebů při zázračném 
rozmnožení chlebů. Pak byl učedníkem 
Páně. Odebral se do Gallie a hlásal slovo 
Boží v krajinách Limoges, Bordeaux, Ca- 
hors a j. Sluje „apoštolem Gallie“. Mar- 
cialis byl biskupem v Limoges. Podle ji- 
ných zpráv žil za doby císaře Decia, tedy 
kolem r. 250, a byl vyznavačem. Svátek 
30. června. Dne 3, Července je uveden sv. 
Marcial, biskup v Gallii. 


Sv. AUR ELI AN byl dříve modloslu- 
žebníkem a pronásledoval sv. Marcia- 
la, biskupa limožského. Později však se 
dal od něho vyučiti ve víře. Marci al u- 
stanovil pak Aureliana svým nástup- 
cem. Aurelian, biskup v Limoges, ze- 
mřel 1 5 let po smrti Marcialově. Svátek 
8. května. 

Sv. GRACIAN byl poslán z Říma do 
Gallie jako missionář (sv. Dionysprý byl 
jeho průvodcem). Gracian byl prvním 
biskupem tourským. Jeho nástupci byli: 
Litovius a pak sv. Martin. Za pronásle- 
dování křesťanů císařem Deciem Gracian 
se skryl, a když pronásledování minulo, 
opět se horlivě ujal svého úřadu. Zemřel 
r. 304 smrtí přirozenou. Svátek 18. pro- 
since. 

Sv. HONOR ATUS, biskup vToulouse 
v Gallii ; žil ve III. století. Svátek 22. 
prosince. 

Sv. MARTIN, biskup vienneský, byl 
nástupcem sv. Krescence, žákem žáků 
apoštolských. Zemřel smrti přirozenou 
kolem r. 112. Svátek jeho 1. července. 

Sv. MAXIMUS (nebo i Maximin) při- 
šel prý s Marií Magdalenou do kraj iny pro- 
venceské v Gallii. Byl biskupem v Aixu. 
Svátek 8, června. 

Sv. MEMMIUS přišel s jáhnem Dona- 
ciánem (svátek 7. srpna) a pod jáhnem 
Domiciánem z Říma do Gallie a šířil víru 
Kristovu v krajině chalonské. Memmius 
jsa biskupem v Chalons surla Marné, pro- 
měnil chrám pohanský v chrám sv. Petra 
a kolem chrámu se seřadila první obec 
křesťanská. Sestra Memmiova, Porna, 
uslyševši, že víra Kristova se zdarem se 


248 


šíři, odebrala se z Říma do Gallie za svým 
bratrem. Memmius zemřel jsa starcem 
osmdesátiletým kolem r. 290. Životopis 
praví „adulto saeculo tertio^^ Po něm ze- 
mřela Porna. Svátek 5. srpna. 

Sv. PASCHASKJS, biskup ve Vienně, 
zemřel před r. 514; svátek 22. února. 

Sv. DOMNUS, biskup vienneský; rok 
smrti není znám. Svátek 3. listopadu. 

Sv. NEKTARIUS, biskup vienneský, 
zemřel po r. 337 ; svátek 5. května. 

Sv. PEREGRIN (Pelhřim), kněz lyon- 
ský, uprchl r. 202, když zuřilo pronásle- 
dování, s jinými křesťany na ostrov v řece 
Saoně; tam Peregrin žil jako poustevník. 
Zemřel kolem roku 230. Svátek 28. čer- 
vence. 

Sv. TANCHA narodila se z rodičů syr- 
ských, kteří za pronásledováni křesťanů 
ze Sýrie se přestěhovali do Gallie, a to do 
nynější Champagně, do krajiny blíže A r- 
cis sur Aube. Její otec šel kamsi na slav- 
nost a odtud poslal, chtěje miti dceru 
u sebe, pro ni posla, spolehlivého, jak se 
domníval. Avšak posel činil cestou Šest- 
náctileté sličné panně Tanše nemravné 
návrhy, a když je statečně odmítala, tu 
rozzuřen jejím odporem rozpoltil jí hla- 
vu. Její tělo bylo později uloženo v Troy es. 
Svátek sv. Tanchy 10. října. 

Sv. POMA, křesťanka chalonsská, ze- 
mřela kolem r. 280; svátek 5. srpna. 

Sv. GERON biskup a sv. EDENCIUS, 
oba v Aire v Gallii ; zemřeli smrtí přiro- 
zenou. Svátek 6. května. 

Sv. KORKODEM, jáhen auxerreský; 
žil ve III. století; svátek 4. května. 

Sv. SIDONIUS (nebo také*Cedonius, 


po česku Zdeněk), o němž se myslí, že 
jest oním slepcem uzdraveným od Krista 
podle evangelia (srovn. Maxima shora), 
byl biskupem nebo vyznavačem v Aixu. 
Svátek jeho 23. srpna. Nutno jej rozlišo- 
vat! od Sidonia Apollinara^ jehož svátek 
je rovněž 23. srpna. 

Sv. AMANCIUS, kněz klermontský, 
byl r. 259 od Alemanů, když vpadli do 
Gallie, usmrcen. Svátek 7. února. 

Sv. VALENTIN, biskup v Tongernu; 
zemřel po r. 337. S nim uctívá se i sv. 
Kandidus, Kde Kandidus byl biskupem, 
se neví; přišel do Maastrichtu pomodlit 
se na hrobě sv. Serváce a zůstal tam. 
Možná, že byl také v Tongernu. Svátek 
jejich je 7. června. 

Sv. MAURCJS, biskup a vyznavač ve 
Verdunu. Svátek 8. listopadu. 

Sv. URBIKUS byl ženat ; když pak byl 
ustanoven biskupem klermontským, od- 
loučil se od své manželky. Jen jednou se 
stalo, že jeho manželka přišla za ním, a 
to jej tolik hnětlo, že činil pokání po 
celý život. Zemřel smrtí klidnou r. 312. 
Svátek sv. Urbika 3. dubna. 

Sv. EUCHARIUS, žák sv. Petra apo- 
štola, první biskup trevirský; jiní však 
popírají, že Eucharius je žákem apoštol- 
ským, tvrdí, že žil ve III. století. Svátek 
sv. Eucharia 8. prosince. 

Sv. VALERIUS, biskup trevirský, ná- 
stupce sv. Eucharia. Legenda z něho činí 
jednoho ze 72 učedníků Páně. Ale ve 
skutečnosti Valerius nenáleží do I. sto- 
letí, nýbrž do III. století. Svátek sv. Va- 
leria 29. ledna. 

Sv. CELSCJS, biskup trevirský, zemřel 


^49 


KTERAK KŘESŤANSTVÍ 


roku 1 50 smrtí přirozenou; svátek 9. ledna. 

Sv. JOLANDA,panna křesťanská, byla 
poustevnicí blíže městaSoissonsu v Gallii. 
Žila snad ve IV. stol. Svátek 22. května. 

Sv. PATIENS, biskup metský; zemřel 
kolem roku 152. Svátek 11. září. 

Sv. VERENA byl% příbuzná (podle St 
nevěsta) sv. Viktora, vojína z thébské le- 
gie. Odebrala se za ním z Egypta do Itálie. 
Thébská legie odepřela konati katanskou 
službu proti křesťanům, i b)da decimo- 
vána. V té době Verena byla v Miláně 
u sv. Maxima. Uslyševši o mučednické 
smrti tolika členů thébské legie, spěchala 
do Solothurnu ve Švýcarsku. Ale sv. V ik- 
tora už tam nebyla. Usadila se v Solo- 
thurnu. Byla uvězněna a zase propuštěna. 
Odebrala se do Koblenzu (t. j . Confluentia: 
Aar, Reuss, Limat). Zemřela u vysokém 
věku jako poustevnice smrtí přirozenou 
v Zurzachu (ve švýcarském kantónu Aar- 
gau, jímž protékají řeky Aar a Rýn). Její 
legendě nelze mnoho vytýkati. - V So- 
lothurnu se ukazuje podnes jeskyně, ve 
které prý žila Verena. Rok smrti není 
znám; snad zemřela kolem roku 540. 
Svátek sv. Vereny 1. září. 

Sv. NAVITUS, biskup vLutychu; ze- 
mřel kolem r. 191 ; svátek 20. září. 

Sv. MARTIN, biskup tongernský a 
trevírský, nazývá se „apoštolem Hasba- 
nie‘\ t. j. části diecése lutyšské. Zemřel 
buď r. 276 nebo o sto let později. Svátek 
21. června. 

Sv. VENANCIUS, biskup, možno že 
v Dalmácii; dle legendy byl prý od sv. 
Petra poslán do Dalmácie. Dle toho žil 
v I. století. Svátek 1. dubna. 


14. 

SE ŠÍŘILO DO HABEŠE, DO 
IBERIE, PERSIE A DO JINÝCH 
KRAJIN 

Ethiopií, kde sv. Pantén šířil víru, He- 
rodot rozuměl nynější Nubii, egyptský 
Sudan a Abessynii čili Habeš. Jsou to 
krajiny na jihu od Egypta položené. Ko- 
lem r. 516 podnikl jistý učený kupec a 
přirodozpytec Mesrop z Tyru výzkumnou 
a vědeckou cestu do Abessinie, tenkrát 
málo známé, a za společníky sobě vzal 
dva svoje synovce, Frumencia a Edesia, 
křesťanské bratry. Celá výprava byla po- 
bita až na tyto dva bratry. Pohříchu byla 
církev abessynská porušena bludařstvím 
monofysitů (či eutychiánů).Vbludu mo- 
nofysitském vězí křesťanští HabeŠané až 
podnes. Jazyk ethiopský vyhynul a užívá 
se ho pouze v bohoslužbě. Do Iberie (na 
Kavkaze, nynější Georgie a Gruzie) při- 
nesla křesťanství Kristiána. - V Arménii 
šířili viru křesťanskou Řehoř Osvětitel a 
Mesrop. - V Persiihj\o již ve IV. století 
několik biskupství. Avšak za císaře Sa- 
porall. (509-58 i)nastalykřesťanům časy 
zlé. Sapor byl horlivý vyznavač uČení Zo- 
roastrova (kultu ohně). Kromě toho židé 
a mágové namlouvali králi, že křesťané 
perští udržují vlastizrádné styky s křes- 
ťanskou říší římskou. Z toho vzniklo r. 
545 velké pronásledování křesťanů. Sa- 
por kázal popravovati křesťanské kněze, 
bořiti kostely a zabavovati posvátné ná- 


250 


doby. Počet mučedníků udává historik 
Sozomenus (II, 9) na 1 6 . o o o . Historikové 
mluví o „tormenta persica“ t. j . o perských 
mukách, na př. o jamách s krysami a 
pod. Také králové Isdegerdes (400-420) 
aVarannes (420-438) pronásledovali křes- 
ťany. Nej ukrutněji si vedl král Chos- 
roes II. ; ten dobyl r. 614 Jerusalema a 
odnesl s sebou do Persie kříž Kristův, jejž 
byla císařovna Helena nalezla. Císař He- 
raklius porazil r. 627 Peršany u Ninive 
a přinesl sv. kříž zase do Jerusalema. Od- 
tud svátek Nalezení a Povýšeni sv. Kříže. 
R. 651 stala se Persie kořistí Arabů. Ara- 
bové zaváděli učení Mohamedovo. 

Sv. FRUMENCIUS a Edesius, synovci 
tyrského kupce Mesropa, byli pro svůj 
útlý věk a pro svou sličnost zachováni 
a přiveden i jako otroci doAxumu na dvůr 
královský. Král si je velice oblíbil, Ede- 
sia učinil svým číšníkem, Frumencia, 
že vynikal nadáním, svým tajemníkem. 
Oba bratři byli horliví Šiřitelé křesťan- 
ství; také královského prince seznamo- 
vali s naukami křesťanskými. Když se 
král chystal na smrt, dal jim svobodu, 
aby buď v úřadech setrvali, anebo aby 
se do své vlasti navrátili. Oba bratři zů- 
stali v zemi a pomáhali královně vdově 
vládnouti, až by dospěl princ královský. 
Tak Frumenc se stal takořka vladařem 
v zemi; pečoval o hmotný blahobyt lidu, 
ale snažil se také povznést! celý národ ke 
znalosti víry křesťanské a k mravnosti. 
Podporoval křesťanské kupce; ponená- 
hlu vznikla v Abyssinii malá křesťanská 
obec. 

Kdyžprinc Aeizanas dosedl na trůn, oba 


bratři opustili zemi. Edesius se odebral do 
Tyru a stal se tam knězem. Frumenc při- 
šed do Egypta, vypravoval Athanasiovi, 
arcibiskupu alexandri j skému, j ak se u j alo 
křesťanství v Ethiopii. Tu sv. Athanasius 
posvětil Frumence na biskupa a přiděliv 
mu několik horlivých duchovních, poslal 
ho zpět do Ethiopie. Biskup Frumenc se 
usadil v městě Axumu (v severní HabeŠi, 
v provincii Tigré). Země tato stala se mu 
druhou vlastí. Frumencius pokřtil krále 
i lid, který příkladu králova následoval. 
Apoštolské prácebiskupa Frumence nesly 
utěšené ovoce ; založeno 7 nových biskup- 
ství. Kdy Frumenc zemřel, není známo. 
Svátek sv. Frumencia 27. října. 

Sv. ELESB A AN, král ethiopský, hrdin- 
ně potíral nepřátele svaté víry a uchránil 
národ svůj od bludů. Žil kolem r. 520. 
Slaví se 27. října. 

Sv.KRISTIANA(^Arzířmí7), věrověstka 
iberská, byla otrokyní v Iberii. Římský 
seznam světců ji zoveKristianou Čili křes- 
ťankou. Křesťané kavkazŠtí ji nazývají A^i- 
nou. Byla bezpochyby jata od loupežníků 
arménských, odvlečena z vlasti své a pro- 
dána do Iberie jako otrokyně. Ale její páni 
nakládali s ní nemilosrdně. Bylo jí konati 
těžké práce bez úlevy ; jen v modlitbě na- 
cházela útěchy. Jako horlivá křesťanka 
vystříhala se obřadů a zvyků pohanských 
a snažila se i jiné od hříchu odvraceti. 
Nade všecko byla pilná své panenské čis- 
toty. Není divu, že svými mravy získala 
si úctu a vážnost nejen u svých pánů, ale 
i u jiných lidí. Tázali se jí, odkud že čerpá 
trpělivost a sílu, že svůj těžký osud snáší 
tak klidně. Odpovídala: „Jsem křesťanka. “ 


251 


I jala se jim vykládali vznesené pravdy 
viry Kristovy. 

Kdysi se stalo, ze jistá matka donesla 
do domu, ve kterém Kristina přebývala, 
nemocné své dítě, hledajíc rady a pomoci. 
Také Kristina byla tázána, nezná-li po- 
moci. Kristiána odpověděla; „Přiroze- 
ného léku pro dítě neznám. Ale Ježíš 
Kristus může je uzdravili. “ Kristiána se 
modlila nad dítětem. Bůh vyslyšel mod- 
litbu její, dítě ozdravělo. Pověst o tomto 
zázraku rozhlásila se rychle po vsí zemi 
a donesla se až k nemocné královně. Krá- 
lovna rozkázala, aby Kristiána byla k ní 
přivedena. Kristiána však, pokorná otro- 
kyně, ostýchala se vkročili do královského 
domu ; proto se královna dala k ní donésti. 
Kristiána poklekla a modlila se s důvěrou 
k Bohu o uzdravení nemocné královny. 
A také tato modlitba byla vyslyšena. 
Z vděčnosti dala se královna vyučili ve 
víře Kristově a pokřtili. 

Král Mirian se radoval z uzdravení své 
manželky, avšak váhal přijmout i víru Kris- 
tovu z obavy, že by lid pohanský se bou- 
řil. Teprve později se dal pokřtili. A aby 
všechno obyvatelstvo se seznámilo s vírou 
Kristovou, král se obrátil na císaře Kon- 
stantina Velikého s prosbou o věrověsty. 
Přibylí kněží dokonali dílo začaté. Další 
osudy sv. Ninony nejsou známy. Zemřela 
kolem r. 520. První životopis její napsal 
spisovatel Rufin Akvilejský (ý 4 1 o), jenž 
zprávy svoje obdržel od iberského krále 
Miriana. Svátek sv. Kristiny či Ninony 
25. (nebo i 15.) prosince. 

S v. JONÁŠ , křesťan perský, byl ztlučen ; 
pak byl svázán a postaven na zmrzlý ryb- 


ník, aby tam zůstal po celou noc. Bara~ 
chius^ jeho bratr, byl mučen žhavým že- 
lezem ; pak mu lili roztavené olovo do úst, 
do očí, do nosu a do uší. Druhého dne 
zavolali Jonáše a tázali se ho, jak se mu 
líbil nocleh na ledě? A zvěstovali mu, že 
Barachius se zřekl víry. Jonáš odpověděl: 
„To je lež! Zřekl se ďábla i všech skutků 
jeho. “ Posléze byli oba lisem rozmačkáni. 
To se stalo r. 527. Také Xanitas^ Eliáš ^ 
Maruthas, Lazar, Sahbas, Marses^ Habib 
(čili Abibus) a Sembaiteh bydi r. 527 pro 
víru usmrceni. Svátek všech těchto mu- 
čedníků 29. (nebo i 27.) března. 

Sv.MILES (nebo Milles), biskup vEla- 
mu v Persii ; neměl úspěchu i odešel do 
Alexandrie, kdeztrávil dvě léta mezi mni- 
chy, pak se odebral do Nisibis, kde právě 
Jakub Nisibský stavěl chrám. Miles poslal 
Jakubovi velkou zásobu hedvábí, aby mu 
vypomohl. Byl od modloslužebného kněze 
Horm is dy někde na Per ském zálivu kopím 
proboden. Jeho společnici AbrosimdiSina 
byli ukamenováni. Rok smrti asi 541. 
Svátek těchto mučedníků 5, listopadu. 

Sv. SIMEON slul dříve Barsaboé, t. j . syn 
valchářův a byl arcibiskupem v Seleucii 
a primasem perským. Byl muž apoštolský, 
horlivý, milující Boha a bližního. Král 
Sapor rozkázal: „Doveďte mi Simeona, 
nej vyššího z kouzelníků ; on pohrdá mým 
majestátem, je spolčen s římským císařem, 
neboť klaní se témuž bohu.“ Akta tu vý- 
slovně připomínají, že židé pozornost od 
sebe odvracovali a krále dráždili. Simeon 
byv předveden, nevzdal úcty králi poklek- 
nutím. Král: „Proč nečiníš, co jsi dříve 
činíval Protože jsem dosud nebyl vo- 


lán, abych svého Boha zapřel/^ -„Klaň se 
slunci ! “-„Ty, o králi, jsi více nežli slunce, 
neboť máš rozum a svobodnou vůli, a přece 
neklaním se tobě; kterak bych se mohl 
klaněti slunci, které nemá duse, ani roz- 
umu a vůle ?“ - Sapor : „Protože se ne- 
chceš klaněti ani slunci ani mně, dám ti 
tvoji krásnou tvář znetvořiti ranami. “ 

Simeon byl veden do žaláře ; blízko stál 
Arzabodes(ěili Arades, také U sthazanes na- 
zývaný), komorník královský, který dříve 
Boha z bázně byl zapřel. Ten Simeona 
uctivě pozdravil. Avšak Simeon se od něho 
odvrátil, protože jej neměl za hodna ani 
pohledu. Arzabodes litoval svého skutku 
a prohlásil před králem, že je křesťanem. 
Král ho odsoudil na smrt. Arzabodes po- 
prosil krále, aby bylo rozhlášeno, že byl 
odsouzen na smrt ne pro přecin služební, 
nýbrž pro víru Kristovu. Král svolil dou- 
faje, že přísnost jeho přiměje všecky křes- 
ťany k poslušnosti královy vůle. Arza- 
bodes byl sťat. Simeon s radostí slyšel 
zprávu o mučednické smrti Arzabodově. 
Simeon byl sťat a s nim sťati byli i kněží 
Ananiáš a Abedechales {Abdaikla). Rok 
smrti snad 545. Svátek sv. Simeona 17, 
dubna (nebo i 11. prosince); svátek sv. 
Abdaikla 17. dubna. 

S v. PU SICIU S , úředník kr ále Sapora II . ; 
U sthazanes (čili Arzabodes nebo Azades 
nebo Guhsiatazades), komorník, eunuch, 
odpadl od víry, jak bylo řečeno v životo- 
pise sv. Simeona. Ale pak litoval skutku 
svého a svou víru zpečetil smrtí mučedni- 
ckou. S nim umučeno bylo ještě 118 křes- 
ťanů. Ošetřovala je vznešená paní Jezdun- 
dochta z Arbely v Assyrii. Rok smrti snad 


543. Svátek obou 21. nebo 22. dubna. 

Sv. TARBULAjSestraSimeonova, byla 
u soudu sváděna k odpadu od viry slibem 
manželství. Byla i se společnicemi pře- 
řezána pilou. Svátek její 8. května (nebo 
22. dubna). 

Sv. PAPA, kněz mučedník v Persii za 
Sapora r. 343; svátek 20. listopadu. 

Sv. ABDAS a EBEDJESU, biskupové, 
Abdalah, Barchadbesab^ Samuel a 35 spo- 
lumu čedníků; byli sťati; svátek 28 .května . 

Sv. ACEPSIMAS biskup, Josef z Bet- 
kaliiby kněz, Aitilahas jáhen, mučednici 
v městě Arbele. Acepsimas byl muž krás- 
ného vzrůstu ; byl pro víru po tři léta trýz- 
něn. Všichni byli tak trýzněni, že se ani 
nepodobali lidem. Před soudem řekli: 
„Raději umřeme, abychom byli věčně 
živi, než bychom byli tak živi, abychom 
věčně zahynuli. “ Byli ubiti. Svátek jejich 
je 10. prosince. 

Sv. MAMA, panna a mučednice per- 
ská; *1* 343; svátek 20. listopadu. 

Sv. ISAAK, kněz, mučedník perský; 
byl ukamenován za krále Sapora II. ; svá- 
tek 20. listopadu. 

Sv. MA MELTA, mučednice perská; 
zemřela snad roku 344; svátek 17. října. 

Sv. NERSES, (podle Řím. Martyrol. 
Narses), mučedník perský; rok smrti 343. 
Svátek 9. (nebo 20.) listopadu. S Narse- 
sem se uvádí i Josef. 

Sv. ROSA, persky Verda nazývaná, 
mučednice perská; rok smrti 344; s ní 
umučen Daniely kněz. Svátek jejich 21. 
února. 

Sv. SAPOR , biskup betnikorský, ISAK, 
biskup karchaský, MAHANES (či Ma- 


255 


nes), ABRAHA.M a SIMEON, mučed- 
níci perští kolem roku 545; svátek 20. 
prosince (nebo i 20. listopadu). 

Sv. PEGASIUS, mučedník perský; u- 
mučen roku 345; svátek 2. listopadu. 

Sv. GUDELIA (či Gabdela), mučed- 
nice perská; svátek 29, září. 

Sv. SADOTH (či Sadok Či Šahdust či 
Siadustes),biskup vSeleucii, ai27 jiných, 
byli umučeni roku 345 - Svátek jejich 20. 
února. 

Sv. JAKUB kněz a sv. MARIA, jeho 
sestra, mučedníci perští; f 346; svátek 
22. března. 

Sv. BARBAŠMÍN, biskup perský, se- 
střenec sv. Simeona Barsaboě; byl sťat 
roku 346. Svátek 14. ledna. 

Sv. BARSABIAS opat, byl roku 342 
sťat. Svátek 3. června. 

Sv. KRISTINA, mučednice perská; 
byla k smrti ubičována. Rok smrti není 
znám. Svátek 13. března. 

Sv. MARIANNA, THEKLA, MAR- 
THA, MARIA, ENEIMA byly panny a 
mučednice perské v Akša v Assyrii. Od- 
padlý kněz Pavel byl jejich udavačem; 
také je měl stíti mečem. Řekly mu : 
„Podlý pastýři! Z lakomství chceš nás 
zabiti? Svátost jsme přijaly z tvých rukou, 
krev Páně pily z tvého kalicha a nyní . . . ! ? 
Přijdeme k Bohu, soudci všech Zrádce 
pak byl zardoušen od j iných, kteří se chtěli 
zmocniti jeho peněz. Svátek 9. června. 

Sv. BADEMUS, mučedník perský t37 6; 
svátek 8. dubna. 

Sv. IJA a sv. EUDOXIA, mučednice 
perské. Eudoxia se dostala do perského 
zajetí - bylať narozena někde v Malé Asii ; 


táž byla mučena a j souc napolo mrtvá, sťata, 
snad r. 3 60. Svátek obou mu čednic 4. srpna. 

Sv. HORMISDAS byl s5-n úředníka 
perského. Bud král Sapor II. nebo Va- 
rannes jej vyzval, aby Krista zapřel. Hor- 
misdas tak neučinil. Byl odsouzen, aby 
nah, maje toliko zástěru, vodil vojenské 
velbloudy. Po nějakém čase král spatřil 
Hormisdu prachem pokrytého. Zdálo se, 
že král byl jat soucitem ; slíbil mu, že mu 
dá úplný šat, odřekne-li se „syna tesařo- 
va. “ Hormisdas roztrhal poslaný šat. Král 
jej dal nahého vy vésti přes hranice králov- 
ství. O způsobu smrti Hormisdovy ne- 
víme. Svátek sv. Hormisdy 8. srpna. 

Sv. JAKUB byl důstojník na králov- 
ském dvoře perském. Ač byl synem křes- 
ťanských rodičů, odřekl se viry Kristovy. 
Za to byl povýšen do stavu mágů, per- 
ských to kněží a mudrců, kteří se zabývali 
modloslužbou, kouzelnictvím a hvězdář- 
stvím. Jakubova manželka byla nábožná 
křesťanka a s ní přebývala matka Jaku- 
bova, rovněž horlivá křesťanka. 

Po králi Isgerdovi, jenž byl Jakubovi 
nakloněn, nastoupil syn jeho Varannes. 
I ten byl Jakubovi nakloněn. Kdysi byl 
Jakub s králem na válečné výpravě a 
tu se manželka jeho teprve dozvěděla,, 
že se Jakub odřekl Krista. Poslala mu 
důtklivý list. ,,Nešfastníče!^^, psala mu, 
„došla nás zpráva, že jsi opustil víru a 
Boha kvůli králi ! Nedojdou-li nás o tobě 
lepší zprávy, odřekneme se tebe ; neboť 
s odpadlíkem nemůžeme a nechceme míti 
žádného společenství. - List ten mocně 
dojal Jakuba. Litoval hořce proviněni své- 
ho a stal se opět horlivým křesťanem. 




Králi Varannovi neušla tato změna vzi~ 
votě Jakubově. Pohrozil mu ukrutnou 
smrtí, neodstoupí-li od Krista. Jakub od- 
pověděl: „Vy pohané neznáte a nectíte 
pravého Boha, ale stvořeným věcem se 
klaníte. “ - Král rozkázal, aby Jakub byl 
natažen na skřipec a aby mu postupně 
uřezali prsty, nohy, ruce a posléze aby 
mu sťali hlavu. Když Jakub ležel na skřip- 
ci, ani přítomní pohané se nemohli zdr- 
žeti pláče. Soudce sám plakal a po uříz- 
nutí prvního prstu domlouval Jakubovi: 
„Jakube, už jsi dost učinil pro víru svou! 
Zachraň se a poslechni krále ! Aspoň na 
chvíli! Vždyť později zase budeš moci še- 
třiti víry 1 Máš jmění dost, abys almužna- 
mi sobě vyprosil odpuštění u svého boha. “ 

Jakub však byl pevný u víře. Když u- 
řezávány mu byly ostatní prsty na rukou 
a na nohou, snášel bolesti s nadpřirozenou 
trpělivostí. „Jsem jako réva, která se na 
zimu oklesťuje a jest pak jako mrtva, ale 
na jaře opět pučí a kvete. “ Když mu byly 
ruce i nohy usekány, ležel umíraje na 
zemi jako peň zbavený všech větví - ho- 
lý trup bez končetin. Posléze byl sťat. 
Rok smrti 411. Nazývá se Jakub Roz- 
sekaný čili Komolý (t. j. zkomolený, lat, 
Jacobus Intercisus). Svátek jeho 25. (ne- 
bo 20. nebo 27.) listopadu. 

Sv. VIOLA, panna a mučednice per- 
ská; rok smrti není znám. Svátek 8. září. 

Sv. MAHARSAPOR, kníže, byl pro 
víru Kristovu za krále Varanna trýzněn 
hladem, pak vhozen do jámy, zavřen a 
nechán bez pokrmu, až umřel. Rok smrti 
421; svátek 10. října. 

Sv. BENJAMIN, jáhen a mučedník 


perský; kolem r. 424; svátek 51. března. 

Sv. SIRA, panna a mučednice perská; 
rok smrti 558 ; byla příbuznou Magunda- 
tovou. Svátek 18. května. 

Sv. ANASTASIUS, Peršan, slul dříve 
Magundat; byl vojínem a s vojskem se 
dostal do Jerusalema. Tam bydlil u ji- 
stého křesťanského zlatníka, od něhož do- 
konale poznal víru Kristovu. Dal se po- 
křtít! a přijal jméno „Anastasius‘‘. Pak 
žil 7 let v klášteře. Uslyšev, že křesťané 
v Caesarei jsou pronásledováni od vlád- 
noucích tam Peršanů, odebral se do toho 
města. Byl zbičován a dán do hnusného 
žaláře. Avšak po nějakém čase byl v oko- 
vech poslán do Persie. V Persii nabyl svo- 
body a šíři] horlivě víru křesťanskou. Za 
krále Chosroa, r. 628, byl opět mučen 
a posléze sťat. Svátek jeho 22. ledna. 

Sv. ARETAS (či Haret)byl kníže křes- 
ťanského města Negranu v Arábii. Kolem 
r. 524 přitáhl Dunaan, kníže jihoarab- 
ského města Jemenu, k Negranu s veli- 
kým vojskem a dobyl ho. Dunaan byl 
žid. Stav se pánem města, dal zbořiti 
křesťanský chrám a rozkázal kněžím a 
věřícím, aby se odřekli Krista a aby při- 
stoupili k židovství. Oni však jednomy- 
slně odepřeli tak učiniti. Dunaan je dal 
všecky povražditi, nejprv muže, poté že- 
ny. Aretas se obrátil k lidu a řekl: „Bra- 
tří ! Kdožkoliv z vás obávaje se meče zapře 
Krista, ať odstoupí od nás. Odpověděli : 
„Chraň Bůh, abychom se lekali. Zemře- 
me s tebou pro Krista !“ 

Po zavraždění mužů došlo na ženy, 
mezi nimi na Rumu, manželku knížete 
Arety. Měla 5 dcer. Dunaan přemlou- 


^55 


val Rumu, aby plivla na kříž a aby pro- 
hlásila, ze Kristus je pouhý člověk. De- 
vítiletá dceruška kněžny naplila mu do 
tváře řkouc : „Tebe patří poplvati, ty drzý 
žide! Tvoje rouhavá ústa měla by býti 
zacpána, ty vrahu našeho Pána Ježíše 
Krista!^ - Ruma, její dcery a jiné křes- 
ťanské ženy byly pak usmrceny. Svátek 
jejich 25. října. 

Sv. ŘEHOŘ OSVĚTITEL (lat. Gre- 
gorius Illuminator) byl synem armén- 
ského knížete Anaga (dle jiných : Arsaga); 
Otec pozbyl trůnu a byl zabit. Dvouletý 
Řehoř byl přinesen do Caesaree Kappa- 
docké a tam od jisté křesťanské ženy vy- 
chován. Dospěv oženil se a měl dvě dítky. 
Avšak za dvě léta se odloučil od své man- 
želky s jejím svolením a šel do Armenie. 
Kníže arménský Tiridates dozvěděv se, 
že Řehoř je synem jeho bývalého odpůrce 
Anaga a že kromě toho je křesťanem, dal 
Řehoře hoditi do hluboké jámy, určené 
pro zločince. V jámě bylo plno hnijících 
těl, neřádu a plazů. Tam Řehoř žil 1 5 let, 
denně mu házela chléb jistá křesťanská 
žena jménem Anna. V tu dobu knížeTiri- 
dates dal popravit! i dvě křesťanské panny 
Rypsimu (Ripsimis) a Gajanu, z nichž 
Rypsima odmítla jeho nabídku sňatku. 

Kníže Tiridates onemocněl; když ne- 
mohl nikde nalézti pomoci, dal zavolati 
Řehoře. Řehoř uzdravil Tiridata, načež se 
kníže tento dal pokřtí ti. Řehoř byl usta- 
noven biskupem arménským, a vedl si 
tak, že byl nazýván „apoštolem armen- 
ským^^ Po 51 letech usilovné práce se 
odebral s knížetem Tiridatem do Říma; 
navštívili Konstantina Velikého, a přáli 


mu štěstí, že přijal víru Kristovu. Oba, 
Řehoř i Tiridates, byli papežemSilvestrem 
s náležitými poctami přijati. Řehoř vrátiv 
se do vlasti, napsal některé spisy a zemřel 
pak kolem roku 540. Svátek sv. Řehoře 
Osvětitele 30. záři (nebo i 1 . října); svátek 
sv. Rypsimy a Gajany 1. října. 

Sv. SAHAG (Isak), „katolický metro- 
polita “ arménský, podporoval studium 
řeči řecké, aby mohl s prospěchem šířiti 
víru křesťanskou. Dává se mu název „Ve- 
liký“. Žil v VI. století. Svátek 14. ledna. 

Sv. MESROP se narodil v arménské 
provincii Taranu a vzdělal se v literatuře 
řecké. Naučil se také jiným jazykům. Byl 
tajemníkem královým, avšak opustil život 
dvořanský a vstoupil do kláštera. Vyna- 
lezl pro zvuky arménské abecedu a pře- 
ložil celé Písmo sv. na jazyk arménský; 
tak se stal zakladatelem literatury armén- 
ské. Získal si takovou úctu, že po smrti 
metropolity Isáka (či Sahaga) byl zvolen 
metropolitou arménským. On však hod- 
nosti nepřijal a biskupství toliko spravo- 
val. Zakládal školy, byl vychovatelem mlá- 
deže a v tom byl, což jest potěšitelné zna- 
mení, podporováni vladařem. Působil pro 
čistotu viry a zvelebení mravů daleko přes 
hranice arménské. Horlivosti a sebeza- 
píráním vyčerpal své síly. Zemřel roku 
441. Svátek sv. Mesropa 17. ledna. 

15. CÍRKEV ZA CÍSAŘE JULI- 

ÁNA ODPADLÍKA 

Po smrti synů císaře Konstantina Veli- 
kého nastoupil Julián, jeho synovec, na 


256 



SV. HELENA SV. AMBROŽ 



SV. JERONÝM 


SV. CECILIE 







trůn císařský. Byl sice pokřtěn a u víře 
křesťanské vychován, ale stav se císařem 
odpadl veřejně k pohanství. Proto se na- 
zývá „Odpadlík, Apostata^^ Vytkl si dvojí 
cíl: zničiti křesťanství, vzkřísili a zve- 
lebiti pohanství. O zničeni křesťanství ne- 
pracoval tak zbraněmi hmotnými, jako 
spíše duchovními. Krve křesťanů sice 
mnoho neprolil, přece však po celé říši 
nacházíme mnoho mučedníků, usmrce- 
ných vladaři, kteří znali smýšlení císa- 
řovo. 

Julián kde mohl Škodil křesťanům, ač- 
koliv se vystříhal, aby mu nemohli vytý- 
kali žádného násilí a ukrutenství. Tropil 
si z křesťanů jenom smích a nenazýval je 
jinak než „Galilejskými^, Vyloučil křes- 
ťany z úřadů. Zavíral před nimi učené 
školy, aby se nemohli vzdělanosti rovnati 
pohanům. Oloupil kostely a duchoven- 
stvo o jejich práva; rozněcoval spory mezi 
křesťany, podporoval ariány a povolával 
biskupy ariánské z vyhnanství. I židům 
nadržoval; chtěje dokázali nepravdivost 
předpovědi Kristovy o zkáze města Jeru- 
salema a chrámu, vyzval židy, aby opět 
stavěli chrám v Jerusalemě ; ale zemětře- 
sení a plameny ze země vyšlehujicí pře- 
kážely dělníkům, takže museli ustali od 
započaté práce. To dosvědčuje i pohanský 
spisovatel Ammianus Marcel linus (23, 1). 

Julián chtěl starému pohanství vdech- 
nouti nový život a přijal do něho mnoho 
pravd a předpisů mravních z náboženství 
křesťanského, zavedl větší slavnosti při 
obětech pohanských a napodobil dobro- 
činné ústavy křesťanské. Ale všechno jeho 
úsilí bylo marné, což sám Julián uznal. 


Setrval v nenávisti ke Kristu až do smrti 
(363). Panovav necelé dva roky, byl ve 
válce proti PerŠanům smrtelně raněn. 
Umíraje zvolal prý; „Zvítězil jsi, Gali- 
lejský !“ Tak praví Theodoret (3, 23). 

16. MUČEDNÍCI ZA CÍSAŘE 

JULIÁNA ODPADLÍKA 

Sv. PRIM US a DONÁT, i áhnové v Ce- 
male V Africe, chránili oltáře při pronásle- 
dování křesťanů. Avšak pronásledovatelé 
byvše poštváni donatisty, vylezli na stře- 
chu a házeli na oba jáhny cihly a kameny 
a zabili oba. To se stalo za císaře Juliána 
r, 362. Svátek jejich g. února. 

Sv. EUSEBIUS, NESTABUS, ZENO 
a NESTOR, mučednici v Gáze Palestin- 
ské roku 362; svátek 8. záři. 

Sv. SUSANŇA byla panna židovská 
v Palestině, obrácená na viru Kristovu. 
Otec její byl modloslužeb ný kněz, matka 
pokřtěná židovka. Susanna rozdavši vše- 
chen svůj majetek, odešla do Jerusalema 
a vstoupila pode jménem „bratr Jan^^ do 
mužského kláštera. Když bylo její pohlaví 
seznáno, odešla na rozkaz biskupa Kleo- 
fáše doEleutheropole,kdež konala službu 
j áhenky . Za doby Juliána Odpadlíka, roku 
362, byla odsouzena k smrti. Svátek 20. 
září. 

Sv. DOMICIUS, PerŠan, odebral se 
zprvu do Nisibe v Mesopotamii, kdež byl 
pokřtěn, a pak do samoty v Sýrii, poblíž 
řeky Marsy as. Tam přebývaje v jeskyni 
žil velmi přísně. Když císař Julián táhl 
do pole proti Peršanům, viděl u oné je- 


^57 


skyně stati zástup lidi. Tázal se, kdo to? 
Odpověděli, že poustevník. JuUán poslal 
Domiciovi vzkaz: „Chceš-li sloužit! Bohu, 
nehledej cti u lidí, nýbrž u Boha. “ Domi- 
cius vzkázal na odpověď, že slouží Bohu 
a že nemůže lidu brániti, aby nepřichá- 
zel. Poté Julián dal zlobný rozkaz, aby 
Domicius byl v jeskyni zazděn a hladem 
usmrcen. To se i stalo. Rok smrti 563. 
Svátek sv. Domicia 5. Července. 

Sv. DOROTHEUS byl dříve snad ko- 
morníkem císaře Diokleciana, pozděj i byl 
knězem (či biskupem?) v Tyru; za císaře 
Juliána Dorotej byl, jsa 107 let stár, tak 
dlouho mrskán, až duši vypustil. Rok 
smrti 362, svátek 5. června. 

Sv. DOROTHEUS, poustevník v Afri- 
ce, zemřel roku 380; svátek jeho též 5. 
června. 

Sv. MAXIMILIAN (nebo Maximian) a 
BONOSUS byli křesťanšti vojínové v An- 
tiochii Syrské, kteří odepřeli strhnout! 
znamení kříže s praporů vojenských. Byli 
sťati za císaře Juliána r. 363. Svátek 21. 
srpna. 

Sv. EUSIGNIUS, křesťan, vojín v An- 
tiochii Syrské, stal se důstojníkem již za 
císaře Konstancia Chlora, přečkal vládu 
Konstantina V elikého ; j sa stařec stodesíti- 
letý, vytkl císaři Juliánovi, že je odpad- 
líkem od víry Konstantina, „za kterého 
tak doložil, „měl jsem čest sloužit! a no- 
sit! zbraň. “ Eusignius byl usmrcen roku 
362 nebo 363. Slaví se 5. srpna. 

Sv. PUBLIA, vdova v Antiochii Syr- 
ské, zpívala s jinými ženami žalm o ni- 
cotě pohanských bůžků právě v tu chvíli, 
kdy císař Julián jel mimo ono místo do 


pole. Julián ji dal ztlouci po ústech. Publia 
zemřela po r. 363 smrtí přirozenou. Svá- 
tek 9. října. 

Sv. ARTEMIUS byl císařským správ- 
cem (dux augustalis) v Egypte. Když císař 
Julián jel do pole proti Peršanům, dal si 
své všecky okolní náměstky svolat! do 
Antiochie. Artemius při tom vyznal víru 
v Krista, čině Juliánovi výčitky za příči- 
nou jeho odpadu. Zato Julián dal Artemia 
stí ti. Podle jiných zpráv pohané alexan- 
drijští prý obžalovali Artemia, že jim zbo- 
řil chrámy. Rok smrti 363. Rekové po- 
čítají Artemia mezi „megalomartyres“, 
t. j. velké mučedníky. Svátek 20. října. 

Sv. THEODORET, kněz antiochijský, 
byl pro víru Kristovu a proto, že nechtěl 
vydati církevní jmění, pohnán před soud 
vladaře Juliána, jenž byl strýcem císaře 
Juliána Odpadlíka a rovněž odpadlíkem. 
Vladař Julián přemlouval Theodoreta 
k odpadu řka: „Buď poslušen rozkazu cí- 
sařova; vždyť je psáno v knize, že „srdce 
královo je v ruce Boží. “ - Theodoret od- 
pověděl: „Ano, srdce královo je v ruce 
Boží, ale jen srdce toho krále, jenž Boha se 
bojí, nikoli však srdce tyranovo . “ - „Cože?^^ , 
vzkřikl Julián rozhněván, „ty se odvažuj eš 
císaře našeho nazývat! tyranem?“-„Dává-li 
rozkazy, “ vece Theodoret, „abych Boha 
zapřel, pak jest ovšem tyran. “ Theodoret 
byl nemilosrdně mrskán, na skřipci mu- 
čen a pochodněmi pálen; i katané ustr- 
nuli nad jeho nadlidskou trpělivosti a 
odhodili mučící nástroje. Posléze Theo- 
doret byl sťat, roku 362. Svátek 23. října. 

Sv. MACEDONIUS, THEODUL a 
TACIAN, mučedníci ve frygijském mě- 


<258 


stě Meros. Rok smrti 561 nebo 56 2; svátek 
12. záři. 

Sv. EUGEN a MAKARIUS, knězi, vy- 
týkali J uliánovi cisaři odpad od viry křes- 
ťanské ; i byli vyhnáni do arabské pouště 
a sťati. Svátek 20. prosince. 

Sv. EUPSYCHIUS, křesťan v Caesarei 
Kappadocké, právě když byl vstoupil do 
stavu manželského, byl pro viru sťat; za 
cisaře Juliána, avšak jini pravi, že se tak 
stalo za cisaře Hadriana. Svátek 9. dubna. 

Sv. IVIANSUET (či spise Manuel), SA- 
BEL a ISMAEL byli tři bratři, kteři snad 
z Persie přišli do Chalcedonu na cisařský 
dvůr Juliánův jako vyslanci. Že nechtěli 
ctí ti bohy pohanské, jsouce křesťany, byli 
prý sťati. Zaručeno je pouze, že trpěli 
v době císaře Juliána kolem r. 562. Svá- 
tek jejich 17. června. 

Sv. BASILIUS, kněz v Ancyře v Ga- 
lacii, mučedník. Na rozkaz císaře Ju- 
liána Odpadlíka byl mu každého dne kus 
masa z těla odříznut. Posléze byl usmrcen 
žhavými železy. Rok smrti 565. Svátek 
22. března. 

Sv. GEMELLUS, mučedník v Ancyře, 
vytýkal Juliánovi odpad od víry, i byl u- 
smrcen bud tím, že mu byla kůže s hlavy 
stažena, nebo byl ukřižován. Rok smrti 
562. Svátek 10. prosince. 

Sv. MELAXIPP, křesťan v Ancyře, 
Karina^ jeho manželka, Antonín^ jeho 
syn, byli za císaře Juliána pro víru při- 
vedeni k soudu. Když soudce při výslechu 
předvedených křesťanů se rouhal Bohu, 
Antonín mu naplil do tváře. Otci Mela- 
sippovi byly uřezány nohy, matce prsa, 
oba byli na slabém ohni upáleni. Také 


syn byl usmrcen. Rok smrti 562. Svátek 
jejich 7. listopadu. 

Sv, ELPIDIUS, MARCELLa EQSTO- 
CHIUS, mučedníci v Lystře? či v Itálii? 
roku 562; svátek 16, listopadu, 

Sv. ALEXANDER, mučedník blíže 
K orinthu za doby J ulián a Odpadlíka. Svá- 
tek 24. listopadu, 

Sv. PORFYR, divadelní herec snad 
v Cařihradě, stoloval často s Juliánem 
Odpadlíkem. Ob veselo val ho vtipy a žerty 
svými. Kdysi císař Julián rozkázal, aby 
Porfyr na potupu a posměch křesťanů dal 
na sobě vykonati obřady křestní, podob- 
ně jak Genesius (svátek 25. srpna) byl 
učinil. Avšak milost Boží se dotkla i Por- 
fyra. Uvěřil v Boha a v Krista. Císař Ju- 
lián zahořel hněvem a dal bývalého mi- 
láčka svého děsným způsobem mučiti a 
mečem odpraviti. Rok smrti 561. Svátek 
sv. Porfyra 15. záři. 

Sv. BIBIANA a sv. DEMETRIE (De- 
meter či Ceres ; tedy Cerealis, křesťanské 
panny římské, byly sestry. Otec jejich jmé- 
nem Flavian byl prefektem v Římě, mat- 
ka slula Dafrosa. Oba manželé byli hor- 
liví křesťané. Za císaře Juliána Flavian 
byl vsazen do žaláře. Soudce Apronian mu 
domlouval, aby se odřekl Krista. Ale on 
řekl: „Křesťan jsem a křesťanem zůsta- 
nu. “ I odňali mu odznaky stavu šlech- 
tického a vpálili mu na čelo žhavým žele- 
zem potupné znamení, jaké mívali otroci 
a zločinci. Jmění jeho bylo zabaveno a 
Flavian byl vypovězen do vyhnanství do 
Taurinských lázní u Turína. Tam ze- 
mřel v bídě a v hladu. Jeho manželka 
Dafrosa byla sťata mečem. Obě osiřelé 


259 


dcery, Bibiana a Demetrie, byly dány do 
vězení. Chtěli je přemluviti k odpadu od 
víry Kristovy slibovaným manželstvím. 
Když odepřely, byly trápeny hladem. De- 
metrie jsouc útlejšího ústrojí, zemřela ve 
vězení. Bibiana byla odevzdána zpustlé 
ženštině Rusinii, aby v ní vzbudila oheň 
hříšných žádostí, aby ji svedla ke hříchu 
a aby ji poučovala o neřestech. Avšak Bi- 
biana odolala všemu svůdnictví i trýzně- 
ní. Byla odsouzena, aby ji obnažili, ke 
sloupu přivázali a metlami s olověnými 
kuličkami mrskali. V mukách těch Bibi- 
ana vypustila duši. Rok smrti ^62. Svá- 
tek sv. Flaviana 22. prosince, sv. Bibiany 
2. prosince; sv. Demetrie 21. června. 

Sv. GORDIAN byl soudcem římským 
za císaře Juliana ; byl knězem Januarem 
vyučen ve víře a pokřtěn. Když císařský 
náměstek Apronianus se dozvěděl, že Gor- 
dian přijal křest, dal jej bičovati a mečem 
odpraviti. Gordian byl pohřben v témž 
hrobě, ve kterém byly uloženy ostatky sv. 
Epimacha, mučedníka alexandrijského, 
jenž zemřel za Decia. Proto se koná pa- 
mátka sv. Epimacha a Gordiana společně 
lo. května. V některých zprávách uvádí 
se jctko společník Gordianův sv. Primi- 
tivus, mučedník řimskýr. 562 ; svátek 10. 
května. 

Sv. FELIX a sv. SPINELLA byli v Ří- 
mě roku 562 pro víru sťati. Svátek 27. 
června. 

Sv. JUVENTIN a sv. MAXIM, setníci 
tělesné stráže u císaře Juliána, byli pro 
viru r. 563 umučeni a sťati. Svátek je- 
jich 25. ledna. 

Sv. LEOPARD, dvořan u císaře Juli- 


ána Odpadlíka a mučedník; rok snrrti 
363. Svátek 30. září. 

Sv. KONSTANCIA, byla dcera císaře 
Konstantina Velikého. Proto bývá jí dá- 
ván název „ Augusta Byla stižena malo- 
mocenstvím. Když se na hrobě sv. Anež- 
ky z nebezpečné nemoci své uzdravila, 
obrátila se na víru křesťansl^ou a dala se 
pokřtíti. Vojevůdce Gallikán si ji žádal 
za manželku. Bylo mu vsak odebrati se 
do pole. Konstancia mu dala s sebou své 
nej lepši služebníky J ana a Pavla, sama pak 
si vzala jeho dvě dcery z prvního manželství 
k sobě. Jména jejich byla Attika a Arte- 
mia. Konstancia sama jsouc panna, žila 
s těmito dvěma pannami pospolu v do- 
mě, který jí dal její otec u chrámu sv. 
Anežky. Konstancia zemřela u vysokém 
stáří r. 354. Svátek její 18. února, 

Sv. GALLIKÁN, konsul, vojevůdce, 
obrácen byv na víru Kristovu, odřekl se 
všech hodnosti a žil v Ostii v modlitbě a 
dobrých skutcích. Praví se, že byl vyučen 
ve víře od sv. Jana a Pavla. Podle někte- 
rých zpráv Gallikán byv vypuzen z Ostie 
do Alexandrie, zemřel tam smrtí mučed- 
nickou. Svátek sv. Gallikána 25. června. 

Sv. JAN a sv. PAVEL, rodní bratři, byli 
komořími u Konstancie, dcery císaře Kon- 
stantina V elikého . J an byl dvorním správ- 
cem, Pavel tajemníkem. Oba byli horliví 
křesťané, vynikající zbožností, mravností 
a dobročinností. Konstancia jim svěřovala 
veliké částky peněz pro chudé a trpící. 
Po smrti panny Konstancie oba zůstali 
ve službách císařských. 

Když se Julián Odpadlík ujal vlády, oba 
bratři složili svoje úřady, nechtějíce mí ti 


společenství se zrádcem víry křesťanské. 
Nadarmo je Julián přemlouval, aby se 
opět uvázali ve své úřady, nadarmo jim dá- 
val 10 dni na rozmyšlenou. Odpověděli: 
„Tak učiň, císaři, jako by již těch deset 
dní minulo; neboť to jistě věz, že tebe 
následovat! nebudeme. Jan a Pavel roz- 
davše všecko své jmění, připravovali se 
spolu s Krispinem, Krispinianem a Bene- 
diktou k nastávajícímu boji. Když lhůta 
desíti dni uplynula, dostavil se do pří- 
bytku obou bratří náčelník tělesné stráže 
císařské, Terencius ; přinesl s sebou sošku 
pohanského boha Joviše a vyzval je, aby 
obětovali Joviši, oznámiv] im, že budou-li 
se zdráhati, má je na rozkaz císařův dáti 
usmrtiti. Doložil : „A sice máte býti zabiti 
v tichosti, neboť zakazuje vážnost pří slu- 
šící vám, kteří jste byli vychováni v císař- 
ském paláci, abyste usmrceni byli u veřej- 
nosti. “ Jan a Pavel odpověděli: „Když Ju- 
lián je tvým pánem, žij sním dále v míru a 
štěstí, ale my nemámejinéhopána, než Bo- 
ha, jehož on zavrhl. Jsme ochotni poslou- 
chati císaře ve věcech pozemských, ale roz- 
kazu jeho j abychom modlám obětovali, u- 
poslechnout! nemůžeme. Jsmeťkřesťané.“ 
Terencius dal oba bratry za noční doby 
mečem odpraviti a těla jejich zahrabat!. 
Poté rozhlásil, že poslal oba bratry do vy- 
hnanství. Avšak usmrcení obou bratří 
vešlo přece ve známost lidu. Dům, ve 
kterém byli sťati, byl později přeměněn 
ve chrám. Jejich jména byla vzata mezi 
jména, jež kněz při Mši svaté vzývá před 
pozdvihováním. Bok smrti 562. Svátek 
sv. Jana a Pavla 26. června. (Janovi dává 
se v češtině také jméno Burian.) 


S v. TERENCIUS, tu jmenovaný, obrá- 
til sek víře křesťanské a byl pro víru usmr- 
cen. Svátek též 26. června. Sluje i Te- 
rencian. 

Sv.PRISKUS,knězasv. PRISCILLIAN 
jáhen a jistá žena křesťanská Benedikta, 
byli v Římě r. 362 sťati pro víru. Podle 
některých zpráv jsou uvedeni: Krispin, 
Krispinian a Benedikta. Svátek těchto 
svátých mučedníků 4. ledna. 

Sv. JAN, kněz a mučedník římský za 
císaře Juliána; r. 362. Svátek 23. června. 

Sv. HILARIUS (podle E Hilarian)^ 
mnich a mučedník za císaře Juliána. Po- 
hřben byl v Ostii. Není o něm mnoho 
zaručených zpráv, ale přesto je mučední- 
kem velmi ctěným a jméno jeho jest ve 
všech Martyrologiích. Svátek jeho 1 6. Čer- 
vence. 

Sv. ANTHILIE, panna arezzská, byla 
působením zlého ducha tak šílená, že 
všecko na sobě a kolem sebe trhala. Uzdra- 
vil ji sv. Donát, biskup arezzský. Anthilie 
byla sličná; když ji uviděl císařský ná- 
městek Kvadracian, chtěl ji za manželku. 
Ona však odepřela řkouc, že volí zacho- 
vat! panenství své Kristu. Kvadracian ji 
dal mučiti a mečem odpraviti. Rok smrti 
kolem 361 ; svátek 25. záři. 

Sv.PELINUS, biskup a mučedník brin- 
disský za doby císaře Juliána. Svátek 5. 
prosince. 

Sv. VALENTIN a sv. DAMIAN, mu- 
čedníci za císaře Juliána. Svátek ib.března. 

Sv.ELIFIUS, mučedník vToulu v Gal- 
lii r. 362. Jeho bratr se jmenoval Eucha- 
ri u s, j eho s^stij Libaria,Susanna a Menna. 
T aké Libaria byla r. 3 6 2 pro víru Kristovu 


usmrcena. - Menna, panna, odmítala ná- 
vrhy k sňatku a žila jako poustevnice snad 
v Toulu. Zemřela kolem r. 580. Svátek 
sv. Elifia 16. října, sv. Libarie 8. října, 
sv. Menny a Zuzany 5. října. 

Sv. TIMOTHEUS, biskup, Komasius a 
Eusebius, mnichové, Theodor^ biskup, 
Petr^ Jan, Sergij, Theodor, Nikefor, kně- 
zi, Basilij a Tomáš, jáhnové, Hierothéj, 
Daniel a Chariton, mnichové, Sokrates, 
vojín, opustili za císaře Juliána Odpad- 
líka svou vlast a šli do ciziny. Bylo jich 
patnáct. Z Nicey přišli do Solunu a odtud 
do Strumice v Macedonii . T am hlásali vi- 
ru a svítili všemu obyvatelstvu ctnostmi 
křesťanskými. Mluvilo se o nich i v So- 
luni. Ale byli vypátráni a kolem r. 562 
usmrceni. Svátek 29. srpna. 

Sv. EMILIAN byl křesťanský otrok 
u pohanského velmože v Dorostolu v Bul- 
harsku. Jsa horlivcem pro víru Kristovu, 
vešel do chrámu pohanského a všecky 
modly roztloukl. Pohané nevědouce, kdo 
to učinil, jali jistého rolníka, ale Emi- 
lián řekl: „Jáť jsem, který to učinil. “ 
I zbičovali ho a upálili. Rok smrti 362. 
Svátek 18. (či 28.) července. 

17. SVATÍ ZA NÁSTUPCŮ CÍ- 

SÁŘE JULIÁNA VE IV. STOL. 

Nástupci císaře Juliána Odpadlíka byli 
Jovian, Valentinian, Valens, Gracian, 
Theodosius I. a jeho synové Arkadius 
a Honorius. Byli vesměs křesťané; ně- 
kteří však nadržovali kacířům. Císař Theo- 
dosius I. (378-395) zakázal všecky druh}?- 


modloslužby. Pohané vymizeli. Theo- 
dosius rozdělil říši mezi své syny: Ar- 
kadius (395-408) obdržel východ, Ho- 
norius (395*423) obdržel západ. Západ 
byl zmítán návalem národů germán- 
ských. 

Sv. OPTAT, biskup mileveský v Nu- 
midii, bránil viry proti donatistům, na- 
psal proti nim 7 knih, pro které Augus- 
tin ho nazval „pastýřem ctihodné pa- 
mátky“. Zemřel snad po r. 370. Svátek 
4. června. 

Sv. SARMATA, poustevník egyptský, 
zabit od Saracenů kolem r. 375, svátek 
1 1. října. 

Sv. ZACHEUS, mnich egyptský, ze- 
mřel ve IV. století; svátek 27. listopadu. 

Sv. JOSEF, HRABĚ {JosephusComes), 
narozen v Tiberiadě. Jako Žid se naro- 
dil, byl členem židovské velerady; kdysi 
prý skulinou dveří spatřil udílení křtu 
a stal se křesťanem. Roku 529 byl od 
Konstantina ustanoven císařským ná- 
městkem. Tehdy všude stavěl kostely. 
To vypravuje sv. Epifanius. Zemřel ko- 
lem r. 330. Svátek 22. července (v řecké 
církvi 18. prosince). 

Sv. APOLLINARIS Synkletika, dce- 
ra vysokého státního úředníka, panna 
křesťanská, putovala (z Cařihradu?) do 
Palestiny a do Alexandrie. Potom, aby 
uhájila panenství, oblekla na sebe muž- 
ský šat a vstoupila do družiny poustev- 
níků ve Scethe, byvši přijata sv. Maka- 
riem. Tam žila v osamělé chyšce pode 
jménem „bratr Dorotheus‘^ Později se 
odebrala k svým rodičům a dala se po- 
znati. Vrátila se pak do samoty a zemřela 


262 


na konci IV. století. Svátek 5. ledna. - S ní 
snad jest totožná 

Sv. SYNKLETIKA, panna, jejíž rodi- 
čové se přestěhovali z Macedonie do Ale- 
xandrie. Synkletika odmítala návrhy ná- 
padníků. Pohrdala světskými radován- 
kami i drahocennými skvosty. Po smrti 
rodičů se odstěhovala do malého domku 
před městem, kde žila o samotě se svou 
slepou sestrou přísným životem jako pan- 
na Bohu zasvěcená. Později dávala že- 
nám naučení pro duchovní život. Mnohé 
z nich si žádaly žiti blízko ní a tak vzniklo 
jakési klášterní sdružení. Heslem panny 
Synkletiky bylo: ,,Kéž bychom hleděli 
Bohu se líbiti tak, jako světští lidé snaží 
se líbiti se světu. Synkletika zemřela 

550 ve stáří 84 let. Svátek rovněž 5. 
ledna. 

Sv. IRENION, biskup v Gáze v Pa- 
lestině, zemřel kolem r. 580. Svátek 18. 
prosince. 

Sv. PORFYR se narodil r. 555 v So- 
luni. Dospěv odebral se, ač nemocen, do 
Jerusaléma a podpíraje se o hůl navště- 
voval každodenně svátá místa. Živobytí 
si vydělával obuvnictvím a jirchářstvím ; 
kromě toho čítal Písmo sv., vykládal je 
a přepisoval knihy. Ubytován byl ve vlhké 
jeskyni a žil sebezapíravě. Svého společ- 
níka Marka poslal do Soluně, aby pro- 
dal zděděné statky. Výtěžek Porfyr roz- 
dal chudým. Metropolita Jan Caesarejsk^ 
byl na Porfyra upozorněn a přesvědčiv 
se o jeho vědomostech, zvláště pokud se 
týče Písma sv., posvětil ho na biskupství 
a ustanovil biskupem v Gáze Palestin- 
ské. Porfyr se odebral do svého nového 


sídla; ale už před Gázou poznal, co ho 
čeká; na cestách bylo plno trní a neřádu; 
to mu pohané připravili na uvítanou. - 
Brzo poté Porfyr cestoval s metropolitou 
caesarejským Janem do Cařihradu žá- 
dat za ochranu křesťanů. 

Jan Caesarejský vykládal o tom : „Když 
jsme dorazili do Cařihradu, přijal nás 
arcibiskup Jan (t. Chrysostom) velmi las- 
kavě. “ Tázal se nás: „Proč jste se vydali 
na tak dalekou cestu ?“ -Odpověděli jsme: 
„Hledáme ochrany proti pohanské mo- 
dloslužebnosti.* - Jan na to: „Nemohu 
o tom jednat s císařem; a císařovna mi 
není nakloněna. Ale zavedu vás ke správci 
pokladu Amanciovi; je křesťan a sluha 
Boží.“- Stalo se a Amancius nás zavedl 
k císařovně. Císařovna seděla na zlatém 
lůžku a řekla nám : „Promiňte, že vás 
nevítám v přijímací síni. Jsemť churava 
a dobré naděje; dejte mi své požehnání. “ 
-A když uslyšela, proč přicházíme, řekla: 
„Upokojte se; učiním pro vás, seČ bu- 
du.*^-,, A dala nám peněz na uhrazení po- 
třeb. My pak jsme rozdělili obdržené po- 
níže mezi děkany, stojící u bran. Po ně- 
kolika dnech císařovna povila syna a 
u křtu dítěte byla podána císaři žádost 
o zrušení všech pohanských chrámů. Cí- 
sař svolil. “ 

Takto byly i v Gáze pohanské chrámy 
zrušeny, po případě ve křesťanské svatyně 
proměněny. Ale pohané se vzbouřili a 
vedrali se do biskupského domu chtějíce 
Porfyra zabiti. Porfyr řekl k Markovi: 
„Uprchněme přes střechy Prchli. Na 
jedné střeše nalezli dívku čtrnáctiletou, 
která poznala biskupa a padla mu k no- 


265 


hám. „Kdo tázal se jí, „a kde jsou 
tvoji rodičové ?“- Odpověděla: „Jsem si- 
rotek a nemám nikoho než babičku/^ 
„Jsi křesťanka ?“-„ Ráda bych se hodnou 
stala křtu svatého.^^- „Přines nám sem 
na střechu rohožku; zůstaneme tu, až se 
město uklidní. Neříkej nikomu, že jsme 
tu. Donesla rohožku, chléb a olivy. „Jak 
se jmenuješ ?“, tázal se biskup. 

(t. j. řecký Irena). 

Konsul Klarus utišil bouři v městě a 
Porfyr se vrátil do svého domu. Vzpom- 
něl si na Salaftu, dal ji zavolati a tázal 
se: „Dcero, chceš se státi křesťankou ?“ - 
„Ano,“ odpověděla, „nejen já, ale i moje 
babičkav“ - Obě byly ve víře vyučeny 
a pokřtěny. Biskup se tázal; „Chceš také 
přijmout! svátost stavu manželského? 
Mluv 1 Jsi dosti stará a Písmo sv. nezaka- 
zuje vejiti v zákonitý počestný sňatek. 
Dívka odpověděla slzíc: „Dobrý otče ! spo- 
jil jsi mne s velikým mužem 1 hodláš-li 
mne opět od něho odtrhnout!? a spojiti 
mne s mužem obyčejným? nízkým? Ne- 
čiň toho !^^-„ Kdo jest, tázal se Porfyr, „se 
kterým jsem tě, jak pravíš, spojil ?“-„ Ježíš 
Kristus, náš Vykupitel, můj snoubenec, a 
j á od něho neustoupím do nej delší smrti . “ 

- Tu zaplakal Porfyr pohnutím a propustil 
dívku i její babičku, žehnaje oběma. 

Porfyr zemřel r. 421. Svátek 26. února. 
Památka sv. Salafty 26. února! 

Sv. ABIBUS, jáhen v mesopotámském 
městě Edesse, byl r. 322 upálen. Svátek 
15. listopadu. 

Sv. SABBAS a Isaidš byli na hoře 
Sinaj r. 373 nebo v V. století od pohanů za- 
vražděni. Svátek jejich 14. ledna. Kromě 


nich i sv. Theodul Sinaita\ svátek 14. 
ledna. 

Sv. JULIAN SABAS (Sabas je syrské 
jméno a znaČi „ stařec ‘*), poustevník na 
Eufratu. Svátek 18. října. 

Sv. EULOGIUS (česky Ložek), biskup 
vEdesse(vMesopotamii) a Protogen, také 
biskup mesopotamský. Eulogius zemřel 
vletech 369-381. Svátek jejich 5. května. 

Sv. HYPACIUS, biskup v Gangře 
(Gangra), byl, vraceje se ze sněmu ni- 
cejského r. 325, od ariánů (snad v Pafla- 
gonii) ukamenován. Svátek 14. listopadu. 

Sv. JAKUB řečený ^^Veliký''^ a ^^Mu- 
drc ^ , biskup nisibský (Nisibe, město mezi 
řekami Eufrat a Tigris), bratranec sv. Ře- 
hoře Osvětitele, osvědčoval velikou horli- 
vost pro čest a slávu Boží a pro spásu bliž- 
ních. Horlivost svou dokázal i na sněmu 
nicejském. V Nisibě ustanovil ředitelem 
školy sv. Efréma. Záslužný svůj život do- 
konal vletech 350-361 . Svátek 14. června. 

Sv. ANATOL byl biskupem v Laodi- 
cei a vynikal učeností jako filosof, počtář, 
zeměměřič a přírodozpytec ; založiv školu 
v Alexandrii, odešel do Caesaree Palestin- 
ské. S ním uvádí se i sv. Eusebius^ rovněž 
biskup laodicejský. Svátek jejich 6. čer- 
vence. 

Sv. ANATOL, patriarcha alexandrij- 
ský, byl pravověrný, což někteří spisova- 
telé popírají; jinak by ho byl papež Lev 
neuznal patriarchou alexandrijským. Ze- 
mřel r. 459. Svátek jeho také 3. července. 

S v. M AR C ELLU S se narodil n a ostrově 
Cypru ; byl ženat ; po smrti své manželky, 
vychovav své syny, se uchýlil do samoty. 
Ale byl zvolen biskupem v Apamei v Sy- 


264 


rii. Tam se soustředili zbylí pohané ko- 
lem chrámu Jovišova. I vypravil se Mar- 
cel se žoldnéři proti nim. Žoldnéři dobyli 
chrámu a zapálili jej, Marcel zůstal opo- 
dál, a tu pohané hájením nezaměstnaní 
přepadli Marcella a vhodili jej do hoří- 
cího pohanského chrámu. Stalo se tak r. 
389. Synové chtěli smrt otcovu pomstíti, 
ale krajinský sněm jim to zapověděl. Svá- 
tek sv. Marcella 14. srpna (nebo i 12. 
října). 

Sv. EUSEBIUS, biskup v městě Sa- 
mosate v Sýrii, hájil víry proti bludům 
ariánským. Byl přítelem sv. Basilia Ve- 
likého a sv. Řehoře Nazianzského. Za cí- 
saře Valenta Eusebius byl vypověděn do 
Thracie. Odešel však, převlečen jsa do 
vojenského šatu, na apoštolské cesty. Te- 
prve za císaře Theodosia r. 378 Eusebius 
se mohl vrátiti do svého sídla, avšak když 
brzo poté přišel za svým úřadem do Do- 
lichu, vrhla mu jistá žena ariánská cihlu 
na hlavu; od rány té zemřel buď r. 379 
nebo 380. Svátek sv. Eusebia 21. června. 

Sv. MARAN A a sv. Cyra^ panny a pou- 
stevnice v Aleppu, vykonaly pout do Je- 
rusalema; vrátily se pak do své milé chatky 
a zemřely kolem r. 440. Svátek jejich 3. 
srpna. 

Sv.HESICHIUS, biskup arménský, byl 
r. 346 pro víru sťat. Svátek 30. září. 

Sv. EUSTATHIUS, patriarcha antio- 
chijský, byl na sněmu nicejském hlav- 
ním odpůrcem ariánů, neboť vynikal 
zbožností, bystrým rozumem a obratným 
perem. Proto byl ariánům nejvíce v cestě; 
proto jej chtěli uČiniti neškodným. Ob- 
žalovali jej z bludu sabellianismu a pod- 


platili jistou frejířku, aby vypověděla, že 
se stala od Eustathia matkou. Eustathius 
marně ujišťoval, že je nevinen. Lichá sy- 
noda antiochi j ská sesadila Eustathia a vy- 
pověděla jej doThrakie.V Antiochii proto 
vzniklo vzbouření lidu; ona frejířka vy- 
pověděla před svědky, že Eustathius je 
nevinen a vyzradila šest ariánů. Eusta- 
thius zemřel však ve vyhnanství r. 338. 
Svátek 16. července. 

Sv. FRUKTQOSA, mučednice v An- 
tiochii Syrské; ve IV. století; svátek 23. 
srpna. (Táž je uvedena v § 9.) 

Sv. FILOGONIUS byl zprvu právní- 
kem, pak biskupem antiochi jským. Arius 
jej čítal mezi své hlavni odpůrce. Sv. 
Jan Chrysostom chválil Filogoniovu hor* 
livost. Zemřel r. 323. Svátek 20. pro- 
since. 

Sv. AUXENCIUS byl vojínem za cí- 
saře Licinia, avšak pro víru křesťanskou 
se zřekl vojenského povolání, aby nebyl 
nucen obětovati modlám. Auxenc zemřel 
přirozenou smrtí kolem r. 330. Svátek 
18. prosince. 

Sv. AMFILOCH, biskup v Ikoniu (Ko- 
nieh v Pisidii), byl přítelem sv. Basilia 
a sv. Řehoře Nazianzského, ač byl jich 
mnohem mladší. Udatně bojoval pro víru 
a proslavil se učeností i ryzí svatostí. Ze- 
mřel kolem r. 380. Svátek 23. listopadu. 

Sv. MACEDONIUS, poustevník v Sý- 
rii, nazýván byl „Gulba^^ t. j. jáma, pro- 
tože v jamách přebýval; také byl nazý- 
ván „ Crithophagus“, protože jedl ječmen 
ve vodě rozmočený, nikoli však chléb 
nebo zeleninu. Zemřel snad r. 420. Svá- 
tek 24. ledna. 


265 


Sv. MARCEL, kněz nikomedijský. 
Řím. Martyr, o něm praví, ze byl r, 349 
s jinými druhy svržen se skály a tak u- 
smrcen. Svátek 26. listopadu. 

Sv. NICERATA, panna cařihradská za 
císaře Arkadia, zemřela kolem roku 400 ; 
svátek 27. prosince. 

Sv. DACILS (či Dasius), biskup sili- 
strijský v Moesii. Rok smrti není znám. 
Svátek 20. listopadu. 

Sv. ANYSIUS, biskup soluňský, žil za 
doby sv. Jana Chrysostoma, Rok smrti 
405. Svátek 30. prosince (je též uveden 
v § 8, X). 

Sv. ANYSIA, křesťanka soluňská, velmi 
bohatá a sličná, jdouc do kostela byla pro 
víru od žoldnéřů probodena. Rok smrti 
není znám. Svátek 30. (27.) prosince. 

Sv. EULOGIUS, sv. Eiifemia a jiní 
byli pro víru za doby císaře Valenta, tedy 
kolem r. 370 v Cařihradě usmrceni. Svá- 
tek 5. července. 

Sv. ISA CIL S (či Isák) opat odebral se 
do Cařihradu a napomenul císaře Va- 
lenta, aby vrátil uloupené chrámy. Byl 
uvězněn. Po smrti Valentově Isacius žil 
v chudé cele v Cařihradě až do své smrti 
r. 383. Svátek 30. května. 

Sv. JULIUS a sv. Julianus byli bratři, 
kněz a jáhen ; pocházeli z řeckého ostrova 
Eginy a stavěli v Itálii za císaře Theo- 
dosia na mnoha místech kostely. Zemřeli 
kolem r. 380. Svátek jejich 31. ledna. 

Sv. DON AT, biskup v městě Euroei 
na ostrově Cypru, zemřel r. 387, svátek 
30. dubna. 

Sv. TRIFILIS, biskup v Leukosi na 
ostrově Cypru, o němž je řeč v životopisu 


sv. Spiridiona. Zemřel kolem r. 370. Svá- 
tek jeho 13. června. 

Sv. SPIRIDION narodil se kolem r. 
270 z chudých křesťanských rodičů rol- 
nického stavu na ostrově Cypru. Byl po- 
korný, střídmý, spokojený s málem. Vý- 
klady Písma sv. poslouchával dychtivě 
a opakoval si je, když pásl stáda otcova. 
Nevázanost měl v ošklivosti a zachoval 
si dětinnou prostomyslnost až do stáří. 
Oženil se s rolnickou dcerou a žili svorně. 
Měli několik dětí, z nichž jedna dcera 
se jmenovala Irena; ta zaslíbivši se Bohu 
ustavičným panenstvím, vedla otci po 
smrti matčině hospodářství. Spiridion 
byl člověk pokojný; nikdo ho neviděl 
hněvivého. Kdysi zastihl zloděje, kteří 
mu v noci chtěli ukrásti ovce z ovčína. 
Řekl j im žertovně : „Aby vaše noční chůze 
nezůstala bez odměny, vezměte si onoho 
berana. “ Spiridion rád udílel hojné pod- 
pory chudým a trpícím-. 

Za císaře Galeria byl i Spiridion 
pro viru trýzněn, byl odsouzen k těžké 
práci v dolech na dobýváni rudy. Také 
prý mu bylo pravé oko vyloupnuto a byl 
na ohbí pod kolenem levé nohy zmrza- 
čen. Avšak za císaře Konstantina Spiri- 
dion byl propuštěn na svobodu a jako 
mučedník požíval velké úcty u věřících. 
Věřící v městečku Trimitském zvolili si 
Spiridiona za biskupa. Přijal svěcení chtěj 
nechtěj a ujal se svého úřadu. Jeho vě- 
řící byli lidé chudí, pastýři a rybáři. Bis- 
kup Spiridion zůstal na svém skrovném 
hospodářství a vzdělával se svou dcerou 
Irenou svá role a pečoval o své stádo. Cho- 
dil bos, šatil se prostě, žil střídmě. Z vý- 


266 


těžku své práce opatřoval své životní po- 
třeby a zbytek rozdával chudým. Také po- 
skytoval bezúročné půjčky lidem potřeb- 
ným. Půjčku obdržel, kdožkoliv o ni po- 
žádal ; vzal si ze skříně Spiridionovy, kolik 
potřeboval, a když částku vrátil, uložil ji 
do téže skříně. Spiridion, jsa člověkbeze- 
Istný, nepřep o Čítával peněz. Jistý nepo- 
ctivý člověk zneužil biskupovy dobroty 
a důvěřivosti; místo aby vložil vrácené 
peníze do skříně, ponechal si je. Ale brzo 
poté opět požádal o půjčku. Spiridion ho 
vyzval, aby si vzal ze skříně, kolik potře- 
buje. Nepoctivecřekl : „Skříň jeprázdná.“ 
Spiridion řekl: „Podivuji se, že skříň je 
prázdná. Od tvé poslední půjčky nikdo 
tu nebyl. Rozpomeň se, vrátil-lis poslední 
půj čku ? Ne-li, sám sebe klameš a ne mne.“ 
Tak vyšla šalba na jevo a zahanbený ne- 
poctivec prosil za odpuštění. - Věřící cho- 
vali ke Spiridionovi velikou úctu. Kdysi 
zavítal na svých cestách do příbytku ji- 
stého křesťana. Domácí se těšili z jeho pří- 
chodu a myli mu nohy. Také jakási žena 
jim chtěla býti nápomocna. Spiridion 
však nepřijal jejích služeb a také jí řekl 
v soukromí, proč odmítá její služby : bylať 
se nedávno dopustila mrzkého činu. Spolu 
jí domlouval, aby se dala na cestu pokání. 

Spiridion, ačkoliv neměl vědeckého 
vzdělání, přece vnikal do pravd svaté 
víry a uměl pravdy ty lidu ku podivu 
jasně a srozumitelně vykládati. Účastnil 
se i sněmu nicejského, konaného r. 525. 
Církevní dějepisec Rufin vykládá odtud 
tuto charakteristickou příhodu: „Jeden 
z těch, kteří ze zvědavosti nebo z jiných 
nekalých pohnutek se účastnili sněmu 


církevního, jal se jízlivou řečí po drý váti 
víru katolickou. Ale tu se ozval prostý 
neučený stařec, odsoudil jeho námitky 
a vývody doloživ, že království Boží ne- 
záleží ve skvělém řečnění, nýbrž v duchu 
a v pravdě. A mudrák zahanben umlkl 
a později řekl, že rozumovým důvodům 
odpíral, ale že nemohl odolati duchu Bo- 
žímu, jenž mluvil v onom starci. Kdo 
onen stařec byl, neví se, ale je všeobecné 
mínění, že stařec onen byl Spiridion. “ 

Spiridion se odebral kdysi k císaři po- 
žádati ho, aby hájil víry katolické. Biskup 
Spiridion byl tak chatrně a chudobně 
oděn, že stráž ho nechtěla k císaři vpustiti. 
Ba, jeden ze strážníků ho udeřil. Biskup 
mlčky snesl potupu a prosil císaře, aby 
chránil pravověřících křesťanů. Císař mu 
nabízel mnoho zlata. „Jak že?“ tázal se 
Spiridion, „zlato mám přijmouti, pra- 
men zla?“ A když mu císař zlato vnutil, 
vzal je, ale vyšed z paláce, ihned je roz- 
dal. Zemřel kolem r. 549. Svátek 14. 
prosince. 

Bl. FLACILLA či Placilla, manželka 
císaře Theodosia Vel., zemřela roku 388. 
Skvěla se všelikými ctnostmi. Památka 
14. srpna. 

Sv. MAREK, rodem Říman, papež (r. 
336), ustanovil, aby při Mši sv. se říkalo 
nicejské Vyznání víry. V hrob ním ná- 
pise chválí se jeho mimořádná horli- 
vost v modlitbách a neobyčejná nezišt- 
nost. Za něho se děje zmínka o palliu, 
které dosud nosil jenom biskup římský; 
Marek byl první papež, který je propůjčil 
biskupu ostijskému. Svátek sv. Marka 
7. října. 


267 


Sv. JULIUS, papež (537-352), ujímal 
se sv. Athanasia, pronásledovaného od 
ariánů. Pozval Athanasia i bludaře do 
Říma. Avšak ariáni se nedostavili a proto 
Julius zahájil r. 541 sněm římský bez 
nich, prozkoumal žaloby proti Athana- 
siovi, prohlásil je za lživé a dal témuž 
skvělé vysvědčení právo věrnosti. Aby byly 
ukončeny spory , sešel se na žádost Juliovu 
církevní sněm v Sardice v Thracii, ale 
i tomu se ariáni vyhnuli. - Papež Julius 
nařídil, aby kněží své rozepře jenom cír- 
kevnímu soudu předkládali. Také naří- 
dil, aby všecky události církevní byly od 
zvláštních notářů zaznamenány. Breviář 
praví o Juliovi, že nezanedbal ničeho, co 
k povinnosti dobrého pastýře náleží. Ze- 
mřel r. 352. Svátek 12. dubna. 

Sv. LIBERIUS, papež (352-366), ro- 
dem Říman, hájil pravé víry a Athanasia 
proti bludařům ariánským. I když r. 355 
předveden byl do Milána před císaře, řekl 
neohroženě: „Je-li Athanasius vinen, ať 
sněm o něm soudí. Císař řekl: „Buď 
podpíšeš usnesení sněmu milánského, 
anebo půjdeš do vyhnanství do Thracie.^^ 
Liberius jsa pevný u víře, odebral se do 
vyhnanství. Felix se stal vzdoropape- 
žem. Když císař zavítal do Říma, lid pro- 
sil o Liberia. Císař řekl : „Liberius i Felix 
ať jsou biskupové v Rímě.“ Ale lid vo- 
lal : „Jeden Bůh, jeden Kristus, jeden bis- 
kup. 

Roku 358 Liberius směl se vrátiti do 
Říma. Proč se vrátil, zdali podepsal třetí 
formuli srěmskou, ve které blud ariánský 
chytře byl zakrytý anebo zdali lid římský 
si ho vyžádal, není známo. Theodoret a 


Sokrates o tom mlčí a Rufin píše, že neví, 
zdali první nebo druhý důvod byl pravý. 
Ostatně podepsáním řečené formule Li- 
berius nezapřel své víry. Neboť ihned vy- 
obcoval z církve každého, kdo porušoval 
ryzí pravdu katolickou. Dostatečně osvěd- 
čil svou pravověrnost, tak že sv. otcové 
jej nazývají „statečným vyznavačem 
jméno jeho právem se nalézá v nej starších 
seznamech světců. - Za doby Liberiovy 
vystavena byla v Římě basilika S. Maria 
Maggiore. V příčině církevní kázně Libe- 
rius zakázal sňatky v postní době. Ze- 
mřel r. 366. Svátek 24. září. 

Bollandista Stilting popírá, že by Libe- 
rius byl svolil k odsouzení sv. Athanasia. - 
To byla doba, o které Jeroným pravil: 
„Ingemuit totus orbis, et arianum se esse 
miratus est.“ 

Sv. DAMASUS, papež (366-384), po- 
cházel ze Španělska. Otec jeho Antonius 
se přistěhoval do Říma a věnoval se stavu 
duchovnímu. SynDamasus vynikal zbož- 
nosti a ctnostmi a byl vysvěcen na jáhen- 
ství. Jako jáhen provázel papeže Liberia 
do vyhnanství do Bereje (v Thracii); Li- 
berius vrátiv se z vyhnanství, zemřel roku 
366. Damasusbyl většinou duchovenstva 
i lidu římského zvolen papežem. Avšak 
jistý ctižádostivý jáhen Ursicin dal se od 
svých přívrženců zvoliti vzdoropapežem. 
Tak začal v Římě neblahý rozkol. Stou- 
penci Damasovi i Ursicinovi se potírali 
navzájem ; v hrozných těch bouřích zabito 
bylo ke třem stům lidí. Mírný Damas 
neměl na krveprolití žádné účasti, avšak 
jako papež řádně zvolený ustoupiti ne- 
mohl, nýbrž hájil pouze svého práva. Císař 


268 


Valentinian I. vyhnal Ursicina do Gallie, 
a tak skončil neblahý rozkol. 

V té době buj elobludarství Ariovo. Da- 
ni as odsoudil na církevním sněme řím- 
ském r. 569 bludařství Ariovo a schválil 
usnesení druhého obecného sněmu caři- 
hradského r. 38 1 , jímž zavržen o bylo blud' 
né učeni Macedoniovo o Duchu Svatém.- 
Damas se ujímal biskupů pravověrných, 
pro víru pronásledovaných, na př. Petra, 
patriarchy alexandrijského, a Paulina, pa- 
triarchy antiochijského. - Damas pozval 
do Říma sv. Jeronýma, učinil ho svým 
tajemníkem a svěřil mu opravu starého 
latinského překladu Písma svátého (Italy). 
Zveleboval církevní kázeň. Zakázal, aby 
duchovní a mnichové se nevtírali do domů 
vdov a panen a nepřijímali od nich odkazů 
a svěřenských statků na újmu oprávně- 
ných dědiců. Zákaz ten způsobil Dama- 
sovi nové odpůrce; jali se ho očerňovati, 
čistotu jeho podezírati, ba i ze zločinu ho 
viniti; tcLké mu snad vytýkali, že vyhnav 
bludaře z Říma, osobil si veřejnou moc. 
Avšak nejen císař, ale i shromáždění bis- 
kupové prozkoumavše žaloby, odmítli ob- 
vinění. 

Damas věnoval také velikou péči chrá- 
mům římským a zvelebení služeb Božích ; 
vyzdobil katakomby veršovanými nápisy, 
mramorem, obrazy. Nařídil, aby se při- 
dávalo k žalmům chvalořečení : „Sláva 
Otci . . .“ Jeroným napsal o Damasovi, že 
byl „člověk výborný, panický učitel pa- 
nické církve‘‘. Theodoret Syrský napsal, 
že Damas byl muž všemi ctnostmi ozdo- 
bený. Damas zemřel r. 384. Svátek sv. 
Damasa 11. prosince. 


Sv. SIRICIUS, papež (385-398), rodem 
Říman, byl horlivým strážcem přesné a 
ryzí víry katolické, rázně nastupoval proti 
manicheům a priscillianistům. Priscil- 
lianův blud byl na sněmě saragosském 
r. 380 zamítnut a Priscillian byl pět let 
poté na rozkaz tyrana Maxima v Trevíru 
sťat. To byl první hrdelní trest vykonaný 
na heretikovi. 

Siricius odsoudil blud Joviniánův,který 
tvrdil, že Panna Maria porodem Kristo- 
vým pozbyla panenství. - Na pravověr- 
nosti Siriciově není úhony, ač by někteří 
spisovatelé rádi některý blud naň uvalili. 
Císař Valentinian II. nazval Siricia „vzo- 
rem bezúhonnosti a spravedlnosti.^^ - Si- 
ricius se proslavil učeností, nábožností a 
horlivostí; „napravil církevní kázeň spa- 
sitelnými zákony tak o něm pravil papež 
Benedikt XIV. Na př. celibátní zákon pro 
duchovní měl v Siriciovi velikého zastán- 
ce. Nařídil, že tam, kde proti zákonu tomu 
se jevi odpor, mají býti přibráni kněží 
z mnichů. -Také Siricius prý zavedl mod- 
litbu „Communicantes“ do Kanónu Mše 
svaté. Siricius zemřel roku 398. Svátek 
31. ledna. 

Sv. ANASTASIUS, papež (398 -402), 
zavrhl bludy Origenovy ; vydal nařízení, 
aby věřící z úcty k slovu Božímu stojíce 
naslouchali čtení sv. evangelia, aby se chu- 
ravé osoby nepřijímaly do řádů duchov- 
ních. Zemřel r. 402 (dle některých 401). 
Svátek 27. nebo 26. dubna. 

Sv.PIGMEN,kněz amučedník římský; 
byl bezpochyby při vzbouření luzy usmr- 
cen a vhozen do řeky Tibery; r. 363. 
Svátek 24. března. 


269 


Sv. ARTEMIA, panna římská, zemřela 
kolem r. 550; svátek 18. února. 

Sv. IRENA, panna, sestra papeže sv. 
Damasa, dlela celé noci v katakombách, 
pomáhajíc trpícím. Zemřela r. 389. Svá- 
tek 21. února. 

Sv. LEA , vdova římská, byla takořka 
matkou panen, které se k ní přidružily, 
učíc je více příkladem nežli slovy. Sv. Je- 
roným ji nazval „monasterii princeps“ a 
chválil její smrt. Zemřela snad r. 384. 
Svátek 22. března. 

Sv. ALEXIUS narodil se podle legen- 
dy kolem roku 360 v Římě jako jediný 
syn senátora Eufemiana a Aglaisy a byl 
od svých rodičů vychován v bázni Boží. 
Slíbil Bohu panictví, avšak na přáni ro- 
dičů se zasnoubil s ctnostnou pannou Sa- 
binou. Svatba se slavila nádherně. Ale 
téhož večera Aleš svěřil nevěstě, že slíbil 
Bohu panictví a že odejde do světa; ode- 
vzdal jí svůj prsten a pás řka: „Vezmi 
tyto dary na památku a budiž mým ro- 
dičům dobrou dcerou. Rychle zmizel, 
sedl na loď a dostal se do Asie. - Rodičo- 
vé zahájili usilovné pátrání po svém synu ; 
otec vypravil posly na všecky strany, ale 
nadarmo. Truchlili rodiče i opuštěná ne- 
věsta. Řekla si : „Neopustím tento dům, 
ale jako opuštěná hrdlička chci tu lkáti. “ 
I ona se zavázala slibem panenství. 

Aleš dospěl až do Mesopotamie, do mě- 
sta Edessy, rozdal všecky peníze a kle- 
noty své chudým a opuštěným lidem ; žil 
pak z almužny. Dal si jméno Riscia. Po 
17 letech chtěl se odebrati do Tarsu v Ci- 
licii. Avšak loď, po níž se plavil, byla 
mořskou bouří zahnána na břeh italský. 


Alexius viděl v tom pokyn Prozřetelnosti 
Boží a odhodlal se žádati o přístřeší v do- 
mě otcovském. „Smiluj se náde mnou 
pro lásku Boží !“ řekl k svému otci, „a dej 
mi přístřeší! Popřej mi drobtů padajících 
se stolu! Bůh ti to odmění !^^ - Byl hlu- 
boce dojat spatřiv své rodiče i manželku 
svou. Ale oni ho nepoznali. Neboť tvář 
jeho byla ožehnutá palčivým sluncem a 
tělo jeho bylo schřadlé životem odříkavým. 
Nedal se poznati rodičům. 

Otec milosrdenstvím hnut jsa, přijal ci- 
zího poutníka do domu, vykázal mu ko- 
můrku pod schody a nařídil svým otrokům: 
„Kdo z vás bude se o něho starat, ten bude 
prohlášen svobodníkem a v mém domě 
zaopatřen. “ Ale přece bylo Alexiovi sná- 
Šeti příkoří od služebníků ; ti se mu po- 
smívali, za vlasy ho tahali, smetí naň há- 
zeli. Patřil denně na zarmoucené rodiče a 
i na svou choť, ale sebezapíravost mu brá- 
nila dáti se jim poznati. BylTi tázán na 
jméno a vlast, odpovídal vyhýbavě, že 
jméno po rodičích odložil a nové že si u Bo- 
ha získati musí a že hledá pravou vlast 
na nebesích. 

Po 17 letech tohoto života v pokoře a 
zbožnosti prožitého přiblížila se Alexiovi 
smrt. Na vyžádaném listě napsal jméno 
i osudy své a klidně v Pánu zemřel. Ro- 
dičové nalezše u cizího žebráka ten list, 
užasli a slzami smáčeli mrtvolu svého sy- 
na, kterého tak pozdě poznali. Také sna- 
cha hořekovala nad smrtí svého manžela. 
Když se rozletěla zvěst o podivné této u- 
dálosti, přišel lid v zástupech uctí ti pa- 
mátku podivuhodného světce. Mezi nimi 
byli papež Innocenc I. a císař Honorius. 


270 


Rok smrti Alexiovy je snad 417. Svátek 
17. Července. 

Sv. EUSTORGIUS, rodem Řek, bis- 
kup milánský, zemřel r. 53 i ; svátek 18. 
září. 

Sv. PROT AS, biskup milánský, zemřel 
r. 552 ; svátek 24. listopadu. 

Sv. DIONYS, biskup milánský, hájil 
Athanasiaa raději šel do vyhnanství, než 
by byl ariánům povolil. Zemřel r. 360. 
Svátek 25. května. 

Sv. SIMPLICILJS, biskup milánský, 
nástupce sv. Ambrože. Podle zpráv byl 
biskupem svědomitým. Zemřel r. 400. 
Svátek jeho 16. srpna. 

Sv. VENERIUS, biskup milánský, byl 
za doby sv. Ambrože jáhnem, potom ná- 
stupcem sv. Simpliciana nastolci biskup- 
ském. Těšíval sv. Jana Zlatoústého v je- 
ho útrapách. Zemřel r. 409. Svátek 4. 
května. 

Sv.MARULUS (čili Marol), biskup mi- 
lánský, zemřel r. 424; svátek 23. dubna. 

Sv. FELIX, první biskup kómský v se- 
verní Itálii, zemřel r. 391 ; svátek 14. čer- 
vence. 

Sv. PAULIN, biskup brixijskýči bres- 
cijský; svátek 29. dubna. 

Sv. FAUSTIN, biskup brescijský; ze- 
mřel snad r. 380; svátek 16. února. 

Sv. FILASTER, narozený ve Španěl- 
sku, dovršil svou vědeckou dráhu v Athé- 
nách. Přišel pak do Rima., kde mu pa- 
pež Damas, jeho spolurodák, svěřil učitel- 
skou stolici, vysvětiv jej na kněžství. Od 
té doby bezúhonnost Filastrova zaměnila 
se ve svatost. Filaster šířil viru na různých 
místech; na př. v Miláně zařídil veřejné 


rozmluvy náboženské, na nichž hájil ví- 
tězně víry proti bludařům ariánským. Za 
to ariáni zahrnovali Filastra útrapami. 
Posléze Filaster byl ustanoven biskupem 
brescijským v Lombardii. Zemřel r. 387 
nebo 384. Svátek sv. Filastra 18. čer- 
vence. 

Sv. SEVERUS (český Šebíř), byl tkal- 
cem v italském městěRavenně ; jeho man- 
želka se jmenovala / incencie^ jejich dcera 
Innocencie. Severus zvolen byl r. 345 bis- 
kupem ravennským. Zúčastnil se sněmu 
v Sardice konaného a tam činily jeho 
vědomosti z Písma sv. na ostatní biskupy 
ten dojem, že jsou milostí Boží vlity a 
nikoliv studiem získány. Manželka i dce- 
ra umřely a brzy poté i Sever byl do je- 
jich hrobu pochován. Rok smrti snad 390. 
Svátek sv. Severa biskupa 1. února. Též 
sv. Vincencie a Innocencie 1. února. 

Sv. URSUS, biskup ravennský, pochá- 
zel ze Sicílie ; ušel z domu svého pohan- 
ského otce ; zveleboval uctívání svátých. 
Zemřel r. 398 nebo 39 6; svátek 13. dubna. 

Sv. EUSEBIUS narodil se na ostrově 
Sardinii a přišel s ovdovělou matkou svou 
Restitutou do Říma a vstoupiv do stavu 
duchovního, ustanoven byl lektorem; po- 
zději ustanoven byl biskupem ve V ercelli. 
Přední svůj zřetel obrátil k výchově du- 
chovenstva; Eusebiu s byl první na západě, 
který spoj il život kněžský se životem mniŠ- 
ským. Proto řeholní kanovníci cti jej se 
sv. Augustinem jako svého zakladatele. 
Eusebius totiž žil se svým duchovenstvem 
v jednom domě a sdružil duchovní správu 
s kázni řeholní. Sv. Ambrož napsal o této 
družině: „Co zasluhuje větší pozornosti, 


271 


než tento způsob života ? Tato družina je 
sborem andělským, jenž dnem anod pro- 
zpěvuje chválu Boží, jenž pěstuje posvát- 
nou vědu a práci/^ 

Císař Konstanc byl příznivcem ariánů 
a chtěl prosaditi na sněmu milánském r. 
555 odsouzení sv. Athanasia. Právo věrní 
biskupové Eusebius Vercellský, Diony- 
sius Milánský a Lucifer Cagliarský na- 
mítali, že přece není správě dli vo, odsuzo- 
vat! nepřítomného Athanasia na pouhou 
žalobu nepřátel. Císař se rozhorlil a zvo- 
lal: „Tedy vznáším naň žalobu já sám.“ 
Biskupové odpověděli, že sluší v této věci 
Šetřiti zákona církevního. Avšak císař 
vzkřikl: „Zákonem církevním je má vůle!'^ 
Oni tři biskupové byli posláni do vyhnan- 
ství, Eusebius do Scythopole v Palestině. 

V e Scythopoli katolíci projevovali svá- 
tému vyhnán ci úctu a lásku; ariánský 
biskup Patrofil však činil mu ze závisti 
mnoho příkoří. Jeho návodem ariáni od- 
vlekli Eusebia do vězeni; Eusebius od- 
píral při jímati od těchto nepřátel pokrmu 
a nápoje; i byl blízek smrti. Pronásle- 
dovatelé přivázali mu provaz k nohám a 
smýkali jím po schodech dolů a nahoru. 
Zvěst o tomto týrání roznesla se městem 
a způsobila jitření lidu. Eusebius byl ze 
žaláře propuštěn a zaveden do Thebaidy 
v Horním Egyptě. Odtud se vrátil teprve 
r. 562, když za císaře Juliána Odpadlíka 
vyhnaní biskupové obdrželi povolení, aby 
se vrátili na svá sídla. 

Přibyv do Vercell, Euseb byl uvítán 
s úctou a láskou. Na obranu víry Euseb 
se spojil s věhlasným biskupem piktav- 
ským sv. Hilariem. Eusebius zemřel, stár 


jsa 88 let, roku 370 nebo 371. Ač ze- 
mřel smrtí přirozenou, nazývá se mučed- 
níkem, protože mu bylo ve vyhnanství 
pro pravou viru snášeti různé útrapy. Ze 
spisů jeho zachovalo se několik listů. Svá- 
tek 15. (či 16.) prosince nebo 1. srpna. 

Sv. JUVENCIUS, biskup pavijský, ne- 
mučedník; zemřel roku 139. Svátek 8. 
února. 

Sv. MAXIMUS, biskup veronský, vzdě- 
laný a ctnostný, zemřel r. 352 ; s ním se 
často zaměňuje Maximus v Cittá Nuo- 
va, jenž zemřel po r. 381. Oba mají svá- 
tek 29. května. 

Sv. ZENO pocházel prý z Afriky (dle 
St z okolí Verony) ; vykonal pout do Sv. 
Země, aby navštívil posvátná místa. Z Pa- 
lestiny se odebral přes Řecko do Itálie, 
tam hlásal víru v Benátsku. Okolo roku 
360 byl zvolen biskupem veronským. 
Zeno pečoval horlivě o rozkvět víry křes- 
ťanské. Každoročně o velikonocích Zeno 
pokřtil mnoho pohanů, takže bylo nutno 
vystavěti novou svatyni. Staral se však 
také o hmotné blaho křesťanů i pohanů, 
takže mu byl dáván čestný název: „Otec 
vlasti Ve Veroně neznali chudých a že- 
bráků. Každý se naučil práci a spořivosti, 
takže umíraje každý měl, co by mohl od- 
kázat! svým dědicům. 

Mnoho panen slíbilo Bohu doživotní 
panenství, ať už žily v klášteřích nebo 
ve svých domech. Zeno byl první na zá- 
padě, který zřídil klášterní družiny. Učil 
panny, aby v klášterní odloučenosti se 
zříkaly světa a aby Šetřily chudoby, či- 
stoty a dokonalé poslušnosti. Zdá se, že 
Zeno jest z oněch biskupů, které sv. Au- 



JEŽÍŠ OD JANA POKŘTĚN SMRT SV. VAVŘINCE SV. KATEŘINY A SV. VAVŘINEC 






gustin chválil, že zrušili „ Agapy ^ , hostiny 
to, jež se vy stroj ovály z přebývajících darů 
obětních, při nichž se vyskytovaly i zlo- 
řády. - Zeno také zapověděl upřílišené 
nářky při pohřbech, že rušily Svatou obět. 
Zeno napsal také některé řeči a výklady 
z Písma svátého. Zemřel r. 380. Snad 
dokonal smrtí násilnou, takže byl počí- 
tán do počtu mučedníků. Svátek jeho 
1Í2. dubna. 

Bolí. Apr. II 69. - Jiný Zeno, biskup 
Veronský a mučedník; zemřel za císaře 
Galliena kolem r. 260. Jeho svátek rov- 
něž 12. dubna. 

Sv. KRESCENCIUS, podjáhen ve Flo- 
rencii; t396. Svátek 19. dubna. 

Sv. ZENOBIUS, žák sv. Ambrože, bis- 
kup florencký; o jeho působení nemáme 
bližších zpráv. Zemřel r. 426 nebo 427. 
Svátek 25. května. 

Sv. PLACIDA, křesťanská panna snad 
ve Veroně. Umučena snad ve IV. století. 
Svátek 11. října. 

Sv.VALERIAN, biskup akvilejský, je 
velmi chválen od sv. Jeronýma proto, že, 
ačkoliv nastoupil po ariánském biskupovi, 
přece si vychoval „choř svátých Je také 
vRím. Martyr. Zemřel roku 3 8 9. Svátek 
27. listopadu. 

Sv. SABINUS, biskup piacenzský, ze- 
mřel po r. 381; svátek 11. prosince. 

Sv. HELIODOR byl dříve vojínem na 
dvoře císařském, pak se stal knězem v Akvi- 
leji. Sv. Jeroným, se kterým Heliodor pro- 
cestoval Východ, jej velmi ctil. Římské 
Martyr, o něm praví, že se vyznamenával 
zbožností a učeností. Kdy zemřel, není zná- 
mo (kolem roku 410 ?). Svátek 3 . července. 


Sv. JUVENAL, biskup vNarni (v Um- 
brii); není o něm jistých zpráv. Zemřel 
r. 376. Breviář ho uvádí s Alexandrem 
a Theodulem. Svátek 3. května. 

Sv. URBAN, biskup (podle ZJ v Thea- 
nu) v Kampanii ; ve IV. století; svátek 7. 
prosince. 

Sv. DIGNA, panna tuderská (Tódi 
v Umbrii), skrývala se za pronásledování 
v rozličných jeskyních; sloužila Bohu 
bděním, postem a zachováváním panen- 
ství v neporušenosti. Konečně zemřela 
klidnou smrtí kolem roku 330. Svátek 
1 1. srpna. 

Sv. ELPIDIUS, biskup v Atelle u Nea- 
pole, ke konci IV. stol. Svátek 24. května. 

Sv. LEUCIUS, biskup v Brindisi, žil 
za císaře Theodosia Velikého. Svátek 11. 
ledna. 

Sv. INNOCENC, biskup na ostrově 
Sardinii; zemřel r. 353 ; svátek 17. dubna. 

Sv. LUCIFER, biskup na ostrově Sar- 
dinii; byl po nějaký čas ve schismatu. 
Zemřel r. 371. Památka jeho 20. května. 
(Týž je uveden v § 13.) 

Sv. OROSIUS, kněz španělský, šel do 
Říma a zemřel tam kolem r. 340 hladem. 
Svátek 14. srpna. 

Sv. delfín, biskup bor deauxský, křtil 
sv. Paulina, pozdějšího biskupa v Nóle. 
Také sv. Ambrož psal list svému příteli 
Delfínovi. Delfín zemřel roku 388. Jeho 
nástupcem byl sv. Amand. Svátek jeho 
24. prosince. 

Sv. SIMILLIANUS, biskup v Nantes, 
ve IV. století; svátek 16. června. 

Sv. MAURITIUS narodil se u Milána 
a byl od sv. Ambrože svěcen na lektorát; 


^75 


pak odešel do Gallie a byv vysvěcen od sv. 
Martina tourského na biskupství, usta- 
noven byl biskupem v Angersu. Mnozí 
porovnávali jeho činnost s dílem apoštol- 
ským. Rok smrti není možno udati. Snad 
zemřel r. 417. Svátek jeho 13. (nebo 29.) 
září. 

Sv.VIKTOR,biskup vLeMansu vGal- 
liijbylposvěcen od sv. Martina tourského. 
Zemřel r. 422. Svátek 26. srpna. 

Sv. LIBORIUS mansský, zemřel ko- 
lem r. 306. Svátek 23. července. 

Sv. RUSTIKUS, biskup narbonnský. 
Rok smrti se udává 460. Svátek 26. října. 

Sv. LEOGONCKJS, biskup klermont- 
ský, zemřel r. 366; svátek 5. června. 

Sv. ALLIDIUS (či Illidius), biskup 
klermontský; f 385; svátek 5. června. 

Sv. ILPIDIUS, vyznavač maudský (ve 
Francii), svátek 16. června. 

Sv. ARTEMIUS zamýšlel vstoupiti do 
stavu manželského vTrevíru; byl vyslán 
za jistou záležitosti do Španělska, ale na 
cestě se roznemohl, dal výhost světu, stal 
se duchovním a biskupem klermontským . 
Zemřel r. 396. Svátek 24. ledna. 

Sv. VENERANDUS byl zprvu úřed- 
níkem, pak biskupem klermontským a 
nástupcem sv. Artemia. Zemřel r. 423. 
Svátek 22. prosince. 

Sv. TIGRIDIUS, kněz klermontský; 
asi omylem se praví, že byl bratrem sv. 
Illidia (či Allidia). Zemřel r. 388 nebo 
390. Svátek 16. února. 

Sv. A PRA, dcera sv. Hilaria z Poitiersu 
(než se stal biskupem). Chtěla se vdávati, 
avšak otec ji psal z vyhnanství, aby, se- 
zná-li, že má dosti síly, zůstala pannou. 


Zároveň jí poslal několik zpěvů, mezi ni- 
mi hymnus: Lucis largitor. Apra po- 
slechla. Zemřela v mladém věku r. 361. 
Svátek 13. prosince. 

Sv. MAR CELLIN přišel se sv. Vincen- 
cem z Afriky do Gallie a byl biskupem 
v Embrunu. Zemřel po r. 363. Svátek 
20. dubna. 

Sv. MAR celí A N, biskup auxerres- 
ský, nemučedník, zemřel r. 314. Svátek 
13. května, 

Sv. GENITOR, mučedník v Toursu, 
snad od Gótů; svátek 25. října. 

Sv. MARTIN se narodil vSabarii (nyní 
Kamenec, něm. Steinamanger, maďar- 
ský Szombathely v Pannonii) jako syn 
římského setníka. Rodiče jeho byli po- 
hané ; odstěhovali se s ním do Pavie v se- 
verní Itálii. Tam Martin poznal víru křes- 
ťanskou; chodil zprvu ze zvědavosti bez 
vědomi rodičů do schůzek bohoslužeb- 
ných ; ale záhy vstoupil do sboru čekatelů 
na křest svátý. Podle vůle otcovy Martin 
byl vřazen do vojska, složil vojenskou pří- 
sahu a byl odveden k jízdnímu pluku do 
Gallie. Zil nábožně a ctnostně uprostřed 
prostopášností páchaných u vojska, byl 
k mužstvu vlídný a laskavý, i s otrokem, 
jenž mu byl dán za sluhu, nakládal jako 
s bratrem. K chudým lidem byl milo- 
srdný ; pod vojenským krunýřem bilo mu 
srdce plné lásky k Bohu i k lidem. 

Kdysi za krutého mrazu jel Martin 
s několika druhy koňmo do Amiensu (ve 
staré Pikardii). Před městskou branou 
žebral polonahý, zimou se třesoucí chu- 
ďas. Nikdo z jezdců si ho nepovšiml. Mar- 
tin byl jat soucitem a nemaje, coby chu- 


ďasovi udělil, rozťal mečem svůj vojenský 
plášť ve dvě polovice, z nichž jednu dal 
žebrákovi, druhou pak se zabalil sám, nic 
nedbaje, že druhové se mu posmívají. 

V noci pak se mu zdálo, že vidí Spasitele 
přioděného kusem pláště darovaného od 
něho žebrákovi a že slyší Spasitele řkou- 
cího : „Tímto rouchem mne přioděl Mar- 
tin ještě nepokřtěný/^- Martin se dal po- 
křtít! a jsa dvacetiletý vystoupil z vojska 
a odebral se do samoty, aby sloužil Bohu. 
Později se odebral k slavnému biskupu 
Hilariovi do Poitiersu, aby se tam zdo- 
konalil ve vědách a ctnostech křesťan- 
ských. 

Rodičové jeho se odstěhovali opět do 
Pannonie a Martin si umínil, že k nim 
půjde a že je obrátí na víru křesťanskou. 

V Alpách ho přepadli loupežníci ; ale vi- 
douce ho klidného, tázali se, zdali se ne- 
bojí? Odpověděl : „Jsem křesťan a nebál 
jsem se ještě nikdy; v této chvíli bojím 
seještěméně, neboť Bůh je můj ochránce; 
vy však máte příčinu Boha se báti.^^ Tato 
odpověď zarazila lupiče ; i propustili jej. - 

V Pannonii Martin se shledal s rodiči; 
ale jen matka přijala víru Kristovu, otec 
setrval v modloslužbě. - Když se Martin 
dozvěděl, že jeho otcovský přítel Hilarius, 
který od ariánů byl poslán do vyhnanství 
až do Malé Asie, se vrací, šel mu vstříc 
do Říma, a nezastav ho, Šel za ním do Poi- 
tiersu. Hilar přijal mladého svého přítele 
s radostí a znaje touhu jeho po životě pou- 
ště vnickém, daroval mu pozemek na za- 
loženi mnišské osady. Tak vznikla první 
klášterní družina v Ligugé, dvě hodiny 
vzdáleném od Poitiersu. Avšak brzo po 


tom, r. 571, zvolili jej věřící v Toursu 
svým biskupem a vědouce, že by důstoj- 
nosti té nepřijal, použili i lsti, aby se ho 
zmocnili. Tak byl Martin chtěj nechtěj 
na biskupství posvěcen. 

Martin zůstal i jako biskup milovní- 
kem pokory a chudoby. Zřídil si dřevěnou 
chyšku blíže města, pod skalní strání, na 
břehu řeky Loiry. Kolem něho povstala 
osada mnichů, kteří se věnovali modlitbě, 
ruční práci a opisováni knih. Postili se 
přísně, vína neokusili nikdy, měli drsný 
oblek; lůžkem jim byla holá země, pod- 
hlavničkou kámen. Z této družiny vzniklo 
slavné opatství Marmoutier (t. j. majus 
monasterium Martini), které náleželo 
k nej znamenitějším klášterům francouz- 
ským. 

Martin byl velmi horlivý, konaje po- 
vinnosti úřadu biskupského. Císařský 
náměstek tourský Avitian byl tvrdý a 
ukrutný člověk. Kdysi přivedl do města 
zástup zajatců, jež chtěl dáti druhého dne 
popraviti. Martin dozvěděv se v noci o zá- 
měru tom, ihned spěchal k domu vlada- 
řovu. Naleznuv dům uzamčený, položil se 
na stupně a čekal. Avitian spatřiv ráno 
biskupa Martina řekl: „Jdi domů! Vím, 
proč jsi přišel. Udělím milost všem za- 
jatcům Na apoštolských cestách kácel 
pohanské modly, oltáře, kameny, stromy. 
Přihlížel k tomu, aby chrámy byly v do- 
brém stavu a aby duchovní i věřící si 
jich vážili a je ozdobovali. Kdykoliv vstu- 
poval do některého chrámu, bylo na něm 
pozorovat], že se chvěje, a byv tázán, proč 
se chvěje, odpověděl : „Ktereik nemám se 
chvěti a báti se, když vstupuji před Boha, 


^75 


budoucího svého soudce Martin uměl 
ze všedních zjevů přírodních vyvozovat! 
slova naučná. Na př. kdysi viděl ovci ne- 
dávno ostříhanou; řekl: „Tato ovce na- 
plnila jedno přikázání Páně; měla dva 
pláště a jeden z nich dala někomu, jenž 
neměl žádného. Tak máme i my činiti. 
Jindy spatřil ptáky poletovat! nad vodou, 
aby chytali ryby; řekl: „Vizte ty ptáky; 
podobně i nepřátelé spasení našeho chtějí 
polapiti a zahub iti naše duše.“ 

Císař Gracian ctil Martina; kdysi seděl 
Martin, jsa císařovým hostem, na prvním 
místě; císař mu podal číši s vínem, ale 
Martin okusiv vína nevrátil číše, nýbrž 
dal z ní připiti i svým kněžím. Císař se 
tomu podivoval, že Martin se odvažuje 
činiti, co dosud nebylo zvykem; ale úcta 
j eho k Martinovi se tím nezmenšila. Sama 
císařovna sloužila Martinovi při stole, 
předkládajíc pokrmy a podávajíc vody na 
umytí ; činila tak na důkaz hluboké úcty 
své k němu. - Někteří kněží zesvětačili, 
libovali si v nádherném obleku, jezdili 
pyšně na koních a žili životem nepříklad- 
ným. Ano, posmívali se pokornému bis- 
kupovi. Ale dobrota a trpěli vo st Martin o va 
byla nevyčerpatelná. Zvláště jeden, Brik- 
cius, kněz a mnich, člověk lehkomyslný, 
vedl si až nepřátelsky proti Martinovi. 
Brikcius choval sobě pro kratochvíle koně, 
nakoupil si barbarských hochů a sličných 
dívek naposliihu. Stal se prostopášníkem. 
Martin mu domlouval vlídně, aby se po- 
lepšil. Ale Brikcius vyčítal Martinovi 
nespravedlivě, že prý byl jako vojín roz- 
mařilý, že zestárl v pověrách a směsných 
vidinách. Ba i pěsti proti Martinovi zdví- 


hal. Ostatní mnichové žádali Martina, aby 
Brikcia vyloučil z kláštera. Avšak Martin 
odpověděl: „Kristus Pán trpěl mezi apo- 
štoly svými Jidáše a já bych neměl snésti 
Brikcia ve své družině? Ostatně vězterBrik- 
cius se stane kdysi mým nástupcem v úřadě 
biskupském. Prorocká tato slova se vy- 
plnila; neboť Brikr.ius dokonale polepšil 
svůj život a stal se nástupcem Martinovým 
na biskupském stolci turonském. 

Jistá panna žila v ústraní; zvláště se 
varovala styku s mužským pohlavím ; ne- 
konala návštěv a nepřijímala jich. Martin 
ji chtěl navštívit!, aby s ní pohovořil o vě- 
cech duchovních. Ona však mu vzkázala, 
že návštěvy jeho, byť i si jí přála, při- 
jmout! nemůže, protože by pak i jiným 
kněžím nemohla odříci jejich návštěvy. 
Martin pochválil toto jednání a výjimkou 
přijal dary od ní jemu poslané. 

Martinovi zmíry pokojnému byly svá- 
ry a rozepře velmi protivný. Kdysi usly- 
šel, že v duchovenstvu kandském v Tou- 
rainu vznikly spory. Ihned se odebral do 
Kande, aby spory urovnal. Na zpáteční 
cestě onemocněl; seznal, že je blízek smrti. 
Žákové jeho plakali nad ním řkouce: „Ne- 
opouštěj nás, otče! Víme sice, že toužíš po 
Kristu, ale přece si žádáme, abys nás ne- 
opouštěl. Pros Krista, aby tvá smrt byla 
poodložena.“ Martin zaplakal radosti nad 
vděčností svých žáků a modlil se: „Pane, 
jsem-li ještě potřeben lidu svému, ne- 
odmítám další práce, avšak tvá vůle se 
staň - Ale úloha Martinova byla už do- 
konána. Martinležel trápen jsa zimnicí po 
několik dní ; ležel, oblečen jsa rouchem ka- 
jícným na zemi posypané popelem. Chtěli 


mu podložiti trochu slámy, aby si po- 
hodlněji odpočinul. Martin vsak řekl : 
„Křesťanovi nepřísluší jiné lože smrtelné 
než země popelem posypaná. Synáčkové, 
dal-li jsem vám někdy jiný přiklad, než 
příklad kajícnosti, chybil jsem.^^ 

Žádali ho, aby neležel stále naznak, 
nýbrž aby se obrátil na bok a aby si takto 
poulevil,ale Martin řekl: „Bratří ! nechte 
mne dívati se k nebi, abych viděl cestu 
k nebi.“ Martin zemřel ve věku 8i let 
v Kandes dne 8. listopadu r. 597 (dle St 
r. 599). Tělo jeho bylo pohřbeno v Tour- 

su. Život jeho sepsal jeho žák Sulpicius 
Severus (f 410) s ujištěním, že uvádí 
pouze věci pravdivé a zaručené. Dodal : 
„Z úst žádného člověka neslyšel jsem to- 
lik moudrosti a řeč tak ryzí, jako z úst 

sv. Martina. A přece nevzdělával se na 
vysokých školách! Z očí mu vyzirala dob- 
rota a nadpozemská radost. Sněm Tour- 
ský r. 461 konaný praví: „Ačkoliv Mar- 
tin nežil za časů apoštolských, přece nebyl 
prost milodarů apoštolských^. Svátek sv. 
Martina, biskupa, apoštola Gallie, 11. li- 
stopadu. 

Sv. BRIKCIUS se narodil v Toursu a 
byl vychován od sv. Martina. Ale stal se 
lehkomyslným světákem. Kdysi Martin 
stál před klášterem; tu přišel kdosi a tá- 
zal se Brikcia : „Kde zůstává Martin bis- 
kup? Jsem nemocen a mám důvěru, že 
jeho modlitbou se uzdravím. “ - Brikcius 
odpověděl : „ Hledáš-li toho blázna, toho 
potrhlého člověka, popatř tamhle; stojí, 
oči k nebi obrácené, a dívá se, jako by byl 
pozbyl rozumu. “ - Martin slyšel tuto řeč 
a domlouval Brikciovi: „Brikci, podle 


tvého drzého jazyka jsem potrhlý Člověk. 

- Brikci uschtěl zapirati. - „Slyšel jsem,“ 
řekl Martin ; „ale poslyš, co ti řeknu : Po 
mé smrti budeš biskupem. Připrav se na 
to! Budeš míti dost obtíží - Brikcius: 
„Neřekl-li jsem, že jsi blázen ? Co jsou to 
za hloupé řeči? Já a biskupem ! Ted vi- 
dím, žes potrhlý člověk a že všechna by- 
tost tvoj e si libu j e ve směšných vidinách. “ 

- A přece stalo se, co Martin předpověděl. 
Brikcius proniknut vítěznou milostí Boží 
obrátil se náhle, kál se vzorně, žil svatě. 

Po smrti sv. Martina Brikcius se stal 
biskupem tourským . Obtíže ho neminuly. 
V jeho domě zůstávala mladá žena, která 
měla na starosti kostelní prádlo. Ta byla 
svedena. Pověsf označovala Brikcia za spo- 
luvinníka. Házeli po něm kamením. Mar- 
ně ujišťoval Brikcius, že je nevinen. Ode- 
šel do Říma, aby hledal pomoci. Papež 
nařídil, aby okolní biskupové věc vyše- 
třili. A tu se ukázala nevina Brikciova. 
Brikcius pokládal utrpení toto za trest, že 
slovy i skutky pohanil Martina. Zemřel 
roku 444. Svátek sv. Brikcia 1 5. listopadu. 

Sv. MAURA a sv. Britta, panny tour- 
ské, žily za času sv. Martina (či snad za do- 
by sv. Řehoře Tourského ?). Řehoř Tour- 
ský (f 595) o nich píše. Svátek 15. ledna. 

Sv. KLARUS, kněz tourský, pochá- 
zel z bohatých rodičů, ale opustil všecko 
a dal se sv. Martinem vysvětiti na kněž- 
ství. Sv. Paulin biskup napsal na hrob 
Klárův nápis. Svátek sv. Klára kněze 8. 
listopadu, 

Sv. TUDIN US, poustevník bretoňský, 
byl souvěkovec sv. Martina ; svátek 9* 
května. 


277 


Sv. ROMANUS DE BLAVIA (Roman 
zBloye),kněz, žáksv. Martina Tourského, 
zemřel v II. polovici IV. století. Svátek 
24. listopadu. 

Sv.VALERIAN, biskup auxerrský, vy- 
učoval sv. Amatora. Zemřel podle bol- 
landistů kolem r. 564. Svátek 6. května. 

Sv. HELLADIUS, biskup auxerrský, 
zemřel r. 387; svátek 8. května. 

Sv, AGO AR D a Agilbert, mučedníci 
v Creteili u Paříže; jsou již uvedeni 
v § 9. 

Sv. EVORCIUS, biskup orleanský, ze- 
mřel r. 381 ; svátek 3. záři. 

Sv. VALERIUS, biskup v alpském 
městě Cineliu a později v městě Nizze; 
zemřel kolem r. 451. Svátek 24. čer- 
vence. 

Sv. PONCIUS ROMANUS, snad se- 
nátor, byl snad usmrcen návodem Ži- 
dů v Cimelii (v Alpách). Svátek 14. 
května. 

Sv. VIKTRICIUS byl dříve vojínem; 
za pronásledováni císařem Julianem slo- 
žil vojenskou službu, ale byl pro víru bit; 
později byl propuštěn a jeho přítel Pau- 
linus nazýval Viktricia „živým mučed- 
nikem“. Kde se Viktricius pak zdržoval, 
není známo; jen tolik je jisto, že zůstal 
ve styku se sv. Martinem, Hilariem a j . 
Sešli se na př. ve Vienně, kam také sv. 
Paulin zavítal. Asi r. 385 Viktricius se 
stal biskupem v městě Rouenu a učinil 
z něho „nový Jerusalem Avšak při vši 
horlivosti bylo se Viktriciovi zodpovídat! 
u papeže Innocence I. z obžalob protiv- 
níků. Zemřel roku 405 nebo 407. Svátek 
7. srpna. 


Sv. albín, biskup lyonský, zemřel 
po r. 380; svátek 15. září. 

Sv. JUSTUS, biskup lyonský, zacho- 
vával svědomitě přikázáni Boží, obětavě 
pečoval o chudinu, avšak pro horlivé há- 
jeni víry bylo mu snášeti mnoho útrap. 
I odešel tajně s kostelním lekto- 

rem, do Egypta. Antioch, kněz lyonský, 
ho tam navštívil. Justus zemřel kolem 
r. 390. Svátek 2. září. 

Sv. JUSTUS, biskup clermontský, ze- 
mřel před r. 630; svátek též 2. září. 

Sv. ANTIOCHUS, biskup lyonský, za- 
stával, jak praví Rím. Martyr., svědomitě 
svůj úřad. Snad byl nástupcem sv. Justa. 
Svátek 15. října. 

Sv. URSUS, biskup troyesský, zemřel 
r. 426 na visitačni cestě; svátek 25. čer- 
vence. 

Sv. URSICIN, biskup v městě Sens, 
zemřel po r. 356. Není o něm určitých 
zpráv. Svátek 24. července. 

Sv. MANSUETUS (Mansvét,po Česku 
Miloslav, Spytihněv) rodem ze Skotska, 
biskup toulský, byl horliv v rozšiřo- 
vání viry Kristovy, zemřel dle bollan- 
distů r. 375. Někteří však se domnívají, 
že byl žákem sv. apoštola Petra. Svátek 
3. záři (nebo i 14. června nebo 25. 
dubna). 

Sv. AMMON, biskup toulský, žák sv. 
Mansueta; svátek 23. října. 

Sv. MENNA, panna, snad v Toulu, od- 
mítala návrhy k sňatku a žila jako pou- 
stevnice. Zemřela snad r. 380. Zároveň 
s ní se uvádí sv. Zuzanna. Svátek obou 
3. října. 

Sv.VITALINA, panna artonská (v kra- 


278 


jině auvergneské, zemřela kolem roku 
590; svátek 21. února. 

Sv. TROJECIA (či Trieza), panna poi- 
tierská, připutovala do Rhodez v Akvi- 
tanii; žila jako poustevnice u kostela; ve 
IV. století. Svátek 9. června. 

Sv. INJURIOSUS, senátor či radní 
v Auvergni, a jeho panenská manželka 
Scholastika nazýváni byli od Guerina 
„dvojicí milujících^. Injuriosus zemřel 
kolem r. 588. Svátek 25. května. 

Sv. DESIDERAT, biskup besangon- 
ský, zdobený skvělou cudností a dobro- 
činností; o sirotky se staral, zajatce vy- 
kupoval. Žil ve IV. století. Svátek 27. 
července. 

Sv. DOMICIAN byl zprvu poustev- 
níkem v pohoří Jurském; když uslyšel, 
že císař Julian míní všecky poustevníky 
vřaditi do vojska, uprchl do Říma a od- 
tud do Arelate ; tam zemřel jako pou- 
stevník kolem r. 580. Svátek 1 . července. 

Sv. DOMICIAN (či Donacian) vypra- 
ven byl z Říma s Memmiem a Donaci- 
anem do Gallie.Tam šířili víru Kristovu. 
Po obou jmenovaných Domician byl bis- 
kupem v Chalons sur Marné. Svátek 9. 
srpna. 

Sv. SILVESTER, biskup besangonský, 
zemřel kolem r. 596; víc se o něm s ji- 
stotou neví. Svátek 10. května. 

Sv. MATERNIANUS, biskup remeŠ- 
ský; nevíme o něm nic určitého, leč že 
ke konci svého života navštívil sv. Hila- 
ria v Poitiersu. Zemřel kolem r, 370. 
Svátek 30. dubna. 

Sv. VIVENCIUS, biskup remešský, ze- 
mřel kolem r. 395; svátek 7. září. 


Sv.ONESIM, biskup soissonský, zemřel 
r. 360; svátek 13. května. 

Sv. LUBENCIUS, kněz církve trevír- 
ské, zemřel vletech 353-369; svátek 13. 
října. 

Sv. FELIX, biskup trevírský, zemřel 
kolem r. 400; svátek 26. března. 

Sv. AMAND, biskup strassburský, apo- 
štol Alsaska, zemřel roku 350 ; svátek 26. 
října. 

Sv. URBICIUS, biskup metský; je 
o něm málo určitých zpráv; zemřel roku 
420 ; svátek 20. března. 

Sv. SERVÁC (nebo Sabbacius Arva- 
cius) žil zprvu životem světským, ale ni- 
koliv hříšným. Byv posvěcen na kněžství, 
hlásal slovo Boží a pak se stal biskupem 
vTongersu v Belgii. Už dříve, roku 355, 
seznámil se v Trevíru se sv. Athanasiem, 
přilnul k němu a byl mu věrným příte- 
lem. Servác se zúčastnil sněmu církev- 
ního v Thracii, kde stál věrně při Atha- 
nasiovi. Navštíviv Řím, kde uctil hroby 
svátých apoštolů, vrátil se do Belgie a 
zemřel roku 384 v Maastrichtu. Svátek 
sv. Serváce 13. května. 

Sv. THEODOR, biskup ve Švýcarsku, 
zemřel roku 391; svátek i6. srpna. 

Sv. PATERNUS, biskup švýcarský 
(snad v Kostnici), byl umučen roku 412; 
svátek sv. Paterna 23. září. 

Sv. KASTOR, kněz, přišel z ciziny do 
Koblenzu na Rýně, poustevničil a zemřel 
kolem roku 380. Svátek 13. února. 

Sv. SABAS, mučedník v Dacii (Valaš- 
sko), nechtěl požívati masa modlám obě- 
tovaného; proto byl usmrcen utopením 
roku 372. Svátek 12. dubna. 


^79 


i8. BLUDY A ROZKOLY V PRV- 
NÍCH STOLETÍCH KŘESŤAN- 
SKÝCH 

I V samém lůně Církve mezi křesťany 
povstali nepřátelé víry Kristovy: bludaři 
čili kacíři a rozkolníci. Způsobili Církvi 
větší škodu než krvavá pronásledování. 
Vydávali své rozličné bludné nauky za 
Články víry křesťanské, lpěli n a nich tvrdo- 
šíjně, zamítajíce všeliké poučeni Církve a 
snažíce se získati i jiné lidi pro své bludy. 
Bojovali proti věrouce a proti mravouce 
křesťanské. 

Gnostikové ^rMdiňdiW. si vyšší, dokona- 
lejší vědění, než jaké zjevení Boží křes- 
ťanům poskytuje. Slovo „gnosis^^ značí 
poznání; oni tedy se honosili hlubším 
poznáním. Perská forma gnosticismu na- 
zývá se manicheismus, založený od Má- 
nesa (f 277). 

ManicheovédcíleW býti v Církvi jakousi 
vyšší třídou. Sv. Augustin potíral jejich 
bludy. Manicheismus se udržel až do stře- 
dověku v sektě ^albigenských^^ 

Montanistézdi\T}io\d\\ mravouku křes- 
ťanskou jako příliš mírnou. Co Kristus 
Pán jen radil, montanisté povýšili na zá- 
kon všeobecný. Tertullianovi se zalíbilo 
přísné jejich učení a přistoupením slav- 
ného Tertulliana sekta jejich velmi zís- 
kala. Učili, že církev sestává toliko ze 
svátých členů a kdo se dopustil těžkého 
hříchu, že musí býti z církve vyloučen 
(Novaciané). 

Na východě vznikla celá řada bludů 


o osobě Krista a Ducha Svatého, na západě 

0 církvi a o stavu člověka. 

Antitrinitáři popírali nejsvětější Tro- 
jici, tvrdíce, že tři božskéosoby jsou pouhá 
jména nebo pouhá naznačení jediného 

1 v osobě Boha. 

AriuSy kněz alexandrijský, způsobil 
největší zmatek v Církvi. UČil, že Kristus 
není Bohem, nýbržnejvýtečnějŠím toliko 
tvorem Božím . Bůh prý mu udělil důstoj- 
nost božskou a Kristus teprve se stal Bo- 
hem. Když Aldus nechtěl odvolati bludné 
své učení, byl blud jeho odsouzen na prv- 
ním obecném sněmu církevním vNiceji 
roku 325. Sněm prohlásil, že Ježíš Kristus 
je pravý Bůh, téže podstaty (homoousios, 
consuhstantialis) jak Otec. Ačkoliv Arius 
byl z Církve vyloučen a z Alexandrie 
vypověděn a ač jeho knihy byly spáleny, 
arianismus nebyl vyhuben , nýbrž se šířil ; 
císařové Konstancius aValens mu přáli. 
Působením Valentovým arianismus se ší- 
řil po celé Evropě: Visigótové, Ostrogó- 
tové, Suevové, Vandalové, Longobardové 
a j. seznali křesťanství původně v bludu 
ariánském. V sedmém století arianismus 
zanikl. 

MacedoniuSj patriarcha cařihradský, 
upíral božství Ducha Svatého ; ale Církev 
odsoudila jeho blud na II. obecném sně- 
mu v Cařihradě roku 381 a symbolům 
nicejskébylo doplněn o vzhledem k Duchu 
Svatému takto: „(Věříme) i v Ducha Sva- 
tého, Pána a Oživovatele, který z Otce 
vychází a s Otcem i Synem zároveň ctěn a 
veleben bývá, jenžmluvil skrze proroky. 

Nestorius, patriarcha cařihradský, tvr- 
dil, že Panna Maria byla pouze matkou 


280 


Ježíše člověka, s nímž se až teprve později, 
při křtu jeho v Jordáně, Syn Boží spojil. 
Proto prý se Panna Maria nemá nazývati 
Matkou Boží, Bohorodičkou. Toto učení 
bylo zavrženo na III. sněmu obecném 
v Efesu roku 431. Schůze, ve které bylo 
učení Nestoriovo odsouzeno, trvala až do 
večera. Příznačno je, že věřící, jakmile 
se na večer dověděli, že Panna Maria se 
právem nazývá Bohorodičkou (Theoto- 
kos) s jásotem, nesouce pochodně, dopro- 
vodili biskupy do jejich bytů. 

Eutyches, archimandrita čili předsta- 
vený kláštera v Cařihradě, učil, že Kris- 
tus měl jednu toliko přirozenost (mono- 
fysité), t. j. přirozenost božskou, a proto 
prý neměl skutečného těla lidského, nýbrž 
měl jen tělo zdánlivé. Církev však na IV. 
obecném sněmu v Chalcedonu roku 451 
prohlásila, že v Kristu Ježíši jsou obě při- 
rozenosti, lidská i božská, v jedné osobě 
nerozlučně spojeny. Proti učení mono- 
fysitů opřel se sv. Flavian, patriarcha ca- 
řihradský. 

Někteří učení mužové (na př. Theodor 
Mopsuestenský, biskup a j .) napsali spisy, 
v nichž byly obsaženy bludy, podobné 
nestoriánským bludům. Tyto spisy byly 
odsouzeny na V. obecném sněmu v Caři- 
hradě, roku 553. 

Pelagius^ britský mnich, učil v Římě 
a v Palestině, že lidé přicházejí na svět 
právě v tom stavu, v jakém se nalézali 
prarodiče před svým pádem ; popřel tudíž 
hřích dědičný; učil dále, že lidé i bez 
milosti Boží mohou svatě žiti a spasení 
dosíci.Pelagiuspodvrátil tedynauku o vy- 
koupení Kristem Pánem ; Kristus byl prý 


pouze pomůckou a příkladem, aby člověk 
snadněji konaldobro.Itotonepravéučení 
bylo zavrženo od Církve a při tom bylo 
vyhlášeno za učení křesťanské, že rozum 
a vůle lidská byly zeslabeny hříchem 
prvotným a že milosti Boží je člověku 
nevyhnutelně třeba. - Hlavním odpůr- 
cem tohoto bludu byl sv. Augustin. Také 

sv. KONSTANCIUS hájil pravověrné 
učení proti pelagiánům, a to snad v té 
době, kdy Coelestin, soudruh Pelagiův, 
přišel roku 41 7 do Říma. Svátek sv. Kon- 
stancia 30. listopadu. 

Sv. FLAVIAN nastolen byl na stolec 
patriarchy cařihradského r. 447. Flavian 
byl první, jenž se opřel bludu eutychianů 
Čili monofysitů. Flavian byl muž pevné 
a živé víry, neposkvrněných mravů a po- 
svátné horlivosti pro čest a chválu Boží. 
Vynikal křesťanskou pevností a stateč- 
ností. 

Když po volbě císařští úředníci žádali, 
aby Flavian učinil obvyklý dar, totiž chle- 
by zlaté, Flavian poslal „eulogie”, to jest 
posvěcené chleby skutečné. Bylo tehdy 
zvykem posílati eulogiena znamení míru 
a jednoty. Císařští úředníci vrátili eulo- 
gie se vzkazem, že chleby mají býti zlaté. 
Flavian odpověděl neohroženě: „Zlata a 
stříbra nemám, kostelní pak poklady ne- 
jsou moje; těch smím vynaložiti pouze 
na potřeby chrámové a na výživu chu- 
dých. ‘‘-Od té doby nenáviděl Chrysafius, 
eunuch a vrchní úředník císařský, Fla- 
viana a vyčkával příležitosti, aby se mu 
pomstil. Příležitost se naskytlabrzy.Když 
Flavian se opřel bludu monofysitů, od- 
půrci jeho namluvili slabému císaři, že 


Flavian rozdmychuje církevní spory, na 
jichž uklízení prý je třeba nového církev- 
ního sněmu. Slabomyslný císař poslechl a 
sněm se sesel r. 449 v městě Efesu. Sněm 
tento svědčí, že církev cařihradská upadla 
dozahanbujícího otroctví císařů cařihrad- 
ských. Pověstný sněm sluje synodou lou- 
pežnickou či zbojnickou (řecký synodos 
lestriké, latinsky synodus latrocinalis). 

Na sněmu tomto biskupové bludařští 
za vedeni Dioskura, patriarchy alexandrij - 
ského, nepřipustili, aby list papeže Lva I. 
byl předčítán, a odsoudili Flaviana, jako 
by byl původcem sporu, a složili jej s úřa- 
du. A když pravověrní biskupové a pa- 
pežští vyslanci prosili, aby Církev nebyla 
vrhána do nových zmatků, a když Fla- 
vian se odvolával na rozsudek papežův, 
tu na pokyn Dioskurův vnikli do sně- 
movny žoldnéři a chystali se ztýrati pra- 
vověřící biskupy. Ti se rozprchli hleda- 
jíce úkrytu pod stoly a sedadly; Dioskur 
a jeho přívrženci se vrhli na Flaviana, 
tloukli ho pěstmi, povalili na zemi a ko- 
pali do něho. Posléze poslali ho zkrva- 
veného do vyhnanství v Lydii. Od ran 
zemřel utýranýFlavian jižpo třech dnech. 
Rok smrti jeho je 449. Svátek 18. (nebo 
17.) února (či 34. listopadu). 

19. SVATÍ, KTEŘÍ TRPĚLI 

ZA DOB ARIANISMU 

Sv. ACHILL AS, biskup alexandrij ský, 
bývá podezříván, že byl stoupencem a- 
riánů; avšak není tomu tak; jinak by 
ho bylo nechválilo Římské Martyrolo- 


gium. Zemřel r. 515. Svátek 7. listopadu. 

Sv, ALEXANDER, patriarcha alexan- 
drijský, proslavil se zvláště bojem proti 
bludům ariánským ;Osvědčilpři tom svou 
učenost, pravověrnost a statečnost. Zvláště 
na prvním všeobecném sněmu nicejském 
r, 325 Alexander, podporován jsa svým 
jáhnem Athanasiem, vytkl Ariovi jeho 
bludy a hájil pravého učení o božské při- 
rozenosti Ježíše Krista. Zemřel roku 326. 
Svátek 26. února. 

Sv. ATHANASIUS, hlavní odpůrce 
arianismu ; viz §21, 

Sv. SEKUNDUS, kněz pentapolský, 
byl r. 356 v Alexandrii od ariánů k smrti 
ušlapán. Svátek 21, května. 

Sv. MELECIUS, kněz v Antiochii Syr- 
ské, byl snad po nějaký čas přívržencem 
arianismu. Avšak když byl ustanoven bis- 
kupem antiochijským, tu bylo zřejmo, 
že je biskupem pravověrným. Na příklad: 
Kdysi kázal Melecius o Trojici Boží a 
dovozoval, že Syn Boží je tétéž podstaty 
jako Bůh Otec. Avšak v chrámu P. na- 
stal hlomoz a arcijáhen Meleciův, smý- 
šlející ariánsky, odvážil se položití svému 
biskupu Meleciovi ruku na ústa , aby takto 
dálenemluvil. Meleciuspozdvihl tři prsty 
vzhůru a. pak dva z nich zahnul a jeden 
pozdvihl, aby znázornil, že jsou tři bož- 
ské osoby, ale že je jeden toliko Bůh. 
Arcijáhen chtěl zameziti i tuto němohru 
a proto uvolniv ústa, podržel mu ruku, 
načež Melecius zvolal: „A tito tři jedno 
jsou.^^-Alepravověřící křesťané přece ještě 
nedůvěřovali Meleciovi, neboť byl, jak 
Řehoř Nazianzský pravil „cizí“ čili arián- 
skou naukou trochu načichlý. Proto zvo- 


282 


lili jinéhobiskupa. Takto byli v Antiochii 
tři biskupové, dvapravověrni a jeden ari- 
anský. Tento rozkol byl císaři Juliánu 
Odpadlíkovi velmi milý a proto povolil 
Meleciovi, aby se vrátil do Antiochie. Za 
císaře Valenta Melecius opět byl poslán 
do vyhnanství, z něhož se vrátil r. 579. 
Za dvě léta pak zemřel. Sv. Jan Chry- 
sostom mluví o Meleciovi s pochvalou. 
Epifanius ho nazývá „miláčkem lidu“. 
Theodoret o něm pravil, že měl „zdravou 
viru“. Svátek jeho 12. února. 

Sv.LEONCIUS, biskup vkappadockém 
městě Caesarei, byl velikým odpůrcem 
ariánů. Zemřel r. 357 smrtí přirozenou. 
Svátek 13. ledna. 

Sv. PELAGIOS křesťan byl zprvu že- 
nat, ale když zvolen byl biskupem v syr- 
ském městě Laodicei(íT praví ; veFrygii), 
zavázal se i s manželkou svou slibem do- 
konalé zdrželivosti. Pelagius horlivě hájil 
jednoty u víře. Proto byl r. 374 do vy- 
hnanství poslán. Zúčastnil se sněmu ca- 
řihradského, r. 381 konaného. Zemřel 
po r. 381, neznámo kdy. Svátek 25. 
března. 

Sv. OLYMPKJS, biskup v thráckém 
městě Aenos, byl od ariánů očerněn u cí- 
saře Konstancia, takže mu bylo uprch- 
nout!, aby nepřišel o život. Olympius se 
zúčastnil sněmu v Sardice, r. 343 kona- 
ného. Kdy zemřel, neví se. Svátek 12. 
června. 

Sv. LtJCIUS, biskup drinopolský, jsa 
odpůrcem ariánů, byl poslán do vyhnan- 
ství. V Římě se sešel s Athanasiem. Ten 
chválil Lucia pro neohroženost u víře. 
Na sněmu v Sardice, r. 347 konaném, 


ukázal okovy, ve kterých úpěl. Zemřel 
r. 348 (St) Svátek 11. února. 

Sv. URBAN, Theodor a jiní pravově- 
řící křesťané cařihradští byli na rozkaz 
ariánského císaře Valenta vsazeni na loď 
a na moři upáleni. Stalo se tak kolem 
r. 370. Svátek 5. září. 

Sv. ALEXANDER, biskup cařihrad- 
ský, žádal, aby se konal r. 325 nicejský 
sněm, aby hájil víry pravé proti bludům 
ariánským. „Na modlitbu Alexandrovu 
Arius se rozpukl a vyhřezly z něho vnitř- 
nosti, “ praví se v Římském Martyrologiu. 
Alexander zemřel roku 340. Svátek 28. 
srpna. 

Sv. PAVEL, patriarcha cařihradský, 
narozený v Soluni, byl již jako kněz caři- 
hradský r. 336 pro horlivé potírání bludů 
ariánských vypovězen do Pontu. Vrátiv 
se, byl povýšen na presto! biskupský. Je- 
šitný sok jeho, Macedonius (bludně vě- 
řící o Duchu Sv.), hleděl Pavla odstranit!. 
Vytýkalo se Pavlovi, že prý byl zvolen bez 
souhlasu císařova. Pavlovi bylo odebrat! 
se do vyhnanství doTrevíru.Tam byl bis- 
kupem Maximinem vlídně přijat. Také 
papež Julius se ujal Pavla. Pavel vrátil se 
do Cařihradu. Bludaři však opět odvlekli 
Pavla do vyhnanství na poloostrov Krym 
(dle St na pohoří Taurus); tam jej žalá- 
řovali, mučili hladem ; a když dlouho ne- 
umíral, zardousili jej štolou. Rok smrti 
351, svátek 7. června. 

Sv. NEKT ARIUS, patriarcha cařihrad- 
ský, opatrným jednáním získal bludaře 
pro pravou víru. Vydal nařízeni, kterým 
se zrušila veřejná zpověď pro různé zlo- 
řády a pohoršeni předepsaná, a jen ušní 


285 


zpověď zůstala dále. Nektar zemřel r. 597. 
Svátek 11. října. 

Sv. THEONAST, biskup v Altinu, 
kamž podle legendy přišel z macedon- 
ského města Filippi, když byl zahnán od 
ariánů. V Altinu byl pro víru r. 425 sťat. 
Svátek 50. října. 

Sv.MAXIMUS, biskup neapolský; neví 
se o něm mnoho, leč že pro horlivou ob- 
ranu víry byl od ariánů do vyhnanství 
poslán. Trpěl pro víru, ale mučedníkem 
nebyl. Zemřel kolem r. 565. Svátek 12. 
června. 

Sv. PACIAN, biskup ve španělském 
městě Barceloně, byl znamenitý řečník a 
spisovatel. Jeho syn byl prefektem císař- 
ské stráže. Pacian je původcem proslu- 
lého rčení: „Christianus mihi nomen, 
catholikus vero cognomen “ t. j . mé j mé- 
nojekřesťan, mé příjmeníkatolický. Blu- 
dař tak o sobě nemůže říci. Byť v Církvi 
byli nesvatí a hříšnici, tak jako v zahradě 
nejsou pouze užitečné a ladné květiny, 
bludaři nemají v církvi místa. - Zemřel 
r. 570. Svátek g. března. 

Sv. SEVER (česky Šebíř) biskup bar- 
celonský ve Španělsku, byl za pronásledo- 
váni pra vověřících křesťanů visigotským 
králem Eurichem, který byl arián, záro- 
veň s rolníkem Matinem usmrcen pro 
víru. Severovi vrazili hřebík do hlavy 
a tak ho usmrtili. Matinovi stali hlavu. 
Svátek sv. Severa 6. listopadu, sv. Matina 
3. března. Matin slujei Emeterius. VBar- 
celoně ho nazývají „San Madin“, 

Sv. MzVXIMIN, biskup trevírský, byl 
horlivý obránce víry, byl vrstevník a pří- 
tel sv. Athanasia, byl muž, jakého církev 


trevírská v oné době potřebovala. Jemu 
sluší přičítat! zásluhu, že západ nestal se 
ariánským, jak císařský dvůr o to usilo- 
val. Athanasius byl hostem sv. Maximina 
od r. 336 do r. 338. Rovněž Pavla, pa- 
triarchu cařihradského, Maximin přijal 
pohostinstvím . Žákové Maximinovi byli: 
Paulin, Kastor, Lubencius a j. Maximin 
zemřel v letech 547-549, podle jiných 
r. 552. Svátek sv. Maximina 29. května 
(nebo 6. ledna). 

Sv. PAULIN se narodil v Akvitanii, 
šel s Maximinem do Treviru. Jiný prů- 
vodcebyl Kviriak. VTre víru byl zprvuMa- 
ximin ustanoven biskupem; po něm pak 
Paulin . T aké Paulin háj il pravé viry proti 
ariánům, seč byl; Athanius nazval Pau- 
lina „mužem apoštolským, ryzí a upřímné 
mysli “.Paulin byl pro neohroženou obra- 
nu víry poslán do vyhnanství až do Fry- 
gie ; tam umřel roku 558. Je také v Řím- 
ském Martyrologiu, Svátek sv. Paulina 
31. srpna. 

Sv. LUBENCIUS, kněz diecese trevír- 
ské, zemřel vletech 555-569; svátek 13. 
října. 

Sv. QUIRIAK (Kviriak či Cyriak) při- 
šel s Maximinem do Treviru; Maximin 
se stal biskupem, Kviriak knězem. Ně- 
kteří odpůrcové obžalovali Quiriaka, jako 
by se byl oddal neřestnému životu. Také 
Maximin uvěřil obžalobě a zakázal pří- 
teli svému Quiriakovi, aby nekonal obět 
mše sv. Avšak nevina Kviriakova přišla 
na jevo. Kdy zemřel, není známo. Svátek 
sv. Quiriaka 6. března. 

Sv. KASTOR, kněz, přišel doKoblenzu 
na Rýně. Zil tam v poustevně. Zemřel 


284 


kolem roku 380. Svátek 13. února. 

Sv. KASTOR narodil se v Nimesu, byl 
soudcem a žil v panickém manželství. 
Věřící a duchovenstvo v Aptu (Apta Ju- 
lia v krajině narbonnské) žádali si Ka- 
stora za biskupa. Kastor se zdráhal, ale 
marně. Tak se stal Kastor biskupem. Za- 
ložil klášterní dům v Mamanche u Aptu 
a napsal „Klášterní poučky Záslužný 
svůj život skončil r. 420 (podle jiných r. 
426). Svátek sv. Kastora 21. září. 

Sv. LIBERALIS narodil se v Altinu 
(blíže Aquileje), žil za času sv. Heliodora, 
biskupa altinského, j ehož kázání j akochla- 
pec rád poslouchával. Liberalis dospěv, 
stal se pomocníkem v úřadě sv. Helio- 
dora. Bděl nad svou čistotou. Ariané opět 
a opět ho věznili. Zemřel kolem r. 400. 
Svátek 27. dubna. 

Sv. MAXIMUS, biskup mohučský, byl 
horlivým obráncem víry proti ariánům. 
Ariané ho sedmkráte zbili a vyhnali, ale 
on se opět vrátil, a když nemohl veřejně 
kázati, kázal v lesích a v domech. Rok 
smrti není znám, zdali 380 nebo 430. 
Svátek 18. listopadu. 

Sv. THEODOR byl biskupem v Okto- 
durum a pak v Sedunum (Sitten ve Švý- 
carsku.) Neměl určitého sídla. Nazývá se 
„apoštolem Helvetie‘^ Roku 390 se zú- 
častnil sněmu milánského, na kterém od- 
souzeny bylybludy Jovinianovy ; tito blu- 
daři tvrdili, že Maria Panna mylně se na- 
zývá pannou, dále že panenství pro Boha 
zachovávané není dokonalejší než man- 
želství a že všecky hříchy jsou stejně ve- 
liké. Theodor zemřel r. 391. Svátek sv. 
Theodora 16. srpna. 


Sv. THEODOR, jiný biskup oktodur- 
ský, zemřel r. 516 a světí se 27. srpna. 

20. OTCOVÉ POUSTEVNÍCI, 

MNICHOVÉ, ŽIVOT ŘEHOLNÍ 

Již za času, kdy křesťané pro svou víru 
byli proná sledováni od pohanů, odcházeli 
mnozí na osamělé pouště, aby se skryli 
a aby daleko od světského ruchu žili jen 
pro Boha a službu jeho. Zabývali se mod- 
litbou a ruční prací; nazývali se poustev- 
níky a eremity čili anarchorety. Obojí 
znamená ústraní; neboť k životu asketic- 
kému je nejvhodnějším prostředkem sa- 
mota. S počátku žili po různu, každý sám 
pro sebe, v jeskyni nebo nějaké chatrči, 
na poušti. Nejstarší z nich dějepisně zná- 
mý je sv. Pavel Thébský (f 340). Později 
však spojovalo se jich vždy více v jednu 
společnost a žili podle jistého pravidla 
(regula, řehole.) Nazývali se „mnich(yvé^ 
(řecký: monachos) a volili sobě jednoho 
ze svého středu za představeného čiliopata 
(abbas t. j . otec). Poustevnické osady sluly 
laury . Svatý Antonín (f 3 56) po prvé shro- 
máždil poustevníky v jednu společnost; 
je tedy zakladatelem a původcem mniš- 
ského života. 

Pachomius (f 348) spojil poustevníky 
dosud v soukromých chýších bydlící v je- 
diný celek pod jednou střechou (řecký 
mandra, lat. claustmm odtud „klášter^, 
t. j. místo před světem uzavřené). Pacho- 
mius předepsal jim společné pravidlo ži- 
vota. První klášter mužský byl na ostrově 
nilském Tabenně. V čele kláštera stál opat 


(hegumenos, archimandrita). Mnichové 
bývali většinou laikové. Knězi bylo mezi 
nimi jen tolik, kolik bylo třeba na ko- 
nání bohoslužby. Základním pravidlem 
všech řeholi byly tři evangelické rady : 
chudoba, čistota a poslušnost představe- 
ného. 

Pachomius napsal řeholi také pro žen- 
ské pohlaví a sestra jeho se sestrou An- 
tonínovou byly první představené klá- 
šterů ženských. Tytoklášternice nazývaly 
se egyptským jmenem „nony^^ (panny). 
Pachomius proměnil život poustevnický 
v život řeholní a je organisátorem života 
řeholního. 

Sv. PAVEL THEBSKÝ narodil se ko- 
lem r. 250 v Thébách v Horním Egyptě 
a naučil se vědám egyptským a řeckým. 
Rodiče jeho byli zámožní křesťané, ale 
záhy zemřeli. Pavel žil od patnáctého ro- 
ku svého věku u své sestry, jejíž muž byl 
pohan. V čas pronásledování křesťanů za 
císaře Decia svat Pavlův, chtěje se zmoc- 
niti jeho jmění, udal ho jako křesťana. 
Pavel včas se o tom dozvěděl a uprchl na 
poušť v Thebaidě, jsa odhodlán vyčkati 
tam konce pronásledování křesťanů. Blou- 
dil dlouho krajem, až se dostal k vysoké 
skále, na jejímž úpatí nalezl jeskyni. 
Vchod byl zatarasen. Pavel odvalil ká- 
men, kráčel odhodlaně dovnitř, až přišel 
na místo skalními stěnami obehnané. Byl 
tam obrovský strom palmový a opodál 
prýštila čerstvá voda. Viděl sem tam po' 
hozená kladiva, dláta a jiné nástroje, ze 
kterých soudil, že penězokazi měli tam 
svou skrýši. 

Pavlovi se zalíbilo to místo a shledav, 


že z palmy bude míti datle za pokrm, 
ze studánky nápoj, v jeskyni přístřeší, roz- 
hodl se, že tam zůstane navždy. Umínil 
si, že bude sloužiti Bohu ; žil přísně, mod- 
líval se denně 50omodliteb a počet jejich 
určoval kaménky, z nichž po každé mod- 
litbě jeden odkládal. Žil tam mnoho let 
a po všecka ta léta nikdo ho neviděl ani 
s ním nemluvil. - Tu jednou přisel ne- 
nadálý host, vnikl do jeskyně, kde v po- 
zadí skulinou spatřil světlo. Pavel zprvu 
zatarasil dveře, ale pak otevřel; dozvěděl 
se, že cizinec, kmet asi devadesátiletý, se 
jmenuje Antonín a že je rovněž poustev- 
níkem na poušti thebaidské. Posadili se 
oba a rozmlouvali. Pavel se vyptával na 
věci, které se zběhly od dob, kdy opustil 
svět, tázal se, zdali ještě zuří pronásledo- 
váni křesťanů a jak se jmenuje nynější 
císař. Když nadešla chvíle rozchodu, Pa- 
vel řekl k svému hosti: „Bůh poslal mi 
tebe, bratře, abys mé tělo pochoval. Ne- 
boť hodina mé smrti se blíží. Jdi tedy 
domů a přines plášť, který ti Athanasius 
daroval; do něho zabal mé mrtvé tělo. “ 

I rozloučili se oba starcové, Antonín 
se ubíral do svého příbytku. Z mysli ne- 
vycházela mu otázka, kterak Pavel věděl 
o darovaném plášti. Když přišel do svého 
obydlí, bratří poustevnici se ho tázali, 
kde byl. Antonín odpověděl: „Nejsem 
nic! Nejsem hoden míti jméno mnicha 
nebo služebníkaBožího! Neboť viděl jsem 
Eliáše! Viděl jsem Jana na poušti. Viděl 
jsem Pavla v ráji 

Poté vzav plášť, který mu byl darován 
sv. Athanasiem, chvátal k jeskyni Pavlově. 
Avšak už ho nezastihl na živu. Antonín 


286 


zalkal řka: „Proto-li jsem tě poznal tak 
pozdě, abych tě tak záhy ztratil ?“ Anto- 
nín zaobalil ztuhlé tělo Pavlovo do pláště 
a uložil je do hrobu. Pavel, otec a zakla- 
datel poustevnického života, zemřel stár 
jsa asi 112 let kolem r. 542. Slaví se 1 5. 
ledna. 

Někteří popírají podrobnosti ze živo- 
topisu sv. Pavla. Avšak neprávem ; neboť 
život Pavlův je popsán od jeho vrstevníka 
Athanasia a od sv. Jeronýma, který za ne- 
celých 50 let přišel na východ a mohl 
tudíž život sv. Pavla znáti. 

Sv. ANTONÍN narodil se kolem r. 251 
v Kómě v severním Egyptě. Jeho rodiče 
byli zámožní křesťané. Antonín a sestra 
jeho pomáhali rodičům v hospodářství, 
konajíce práci rolnickou. Rodičové záhy 
zemřeli a Antonín zdědil po nich rozsáhlé 
hospodářství, z něhož měl však pečovati 
i o osiřelou sestru. Antonín kromě prací 
svých rolnických vzdělával se i dle svých 
sil ve vědách, jsa nadán výbornými da- 
ry ducha. Zamiloval si odloučenost od 
světa a čistotu mravů. Chodil pilně do 
chrámu Páně. Tam kdysi uslyšel slova 
Kristova: „Chceš-li dokonalý býti, jdi, 
prodej, co máš, a dej chudým, a budeš míti 
poklad v nebi; a pojd a následuj mne.“ 
Uposlechnuv těch slov, která pokládal za 
vnuknuti Boží, rozdal svoje jmění chu- 
dým, ponechav pouze částku na výživu 
své sestry. 

Odešel na poušť. Modlil se, postil se, 
čítal Písmo sv. a ruční prací si opatřo- 
val živobytí. Vyhledával rád společnosti 
sousedních poustevníků; ty věrně napo- 
dobil v tom, co na nich shledal dobrého. 


U jednoho se přiučil zbožné modlitbě, 
u druhého tichosti a trpělivosti, u tře- 
tího tuhým postům. Ačkoliv Antonín žil 
vpřísné sebekázni, přece mubylobojovati 
proti různým pokušení m . Obrazotvornost 
jej pokoušela vábnými představami o bo- 
hatství a slávě, o pohodlí a rozkoších; tě- 
lesnost jeho se bouřila, smyslné žádosti 
naň dorážely, ale Antonín bojoval proti 
všem útokům smyslnosti vítězně a po- 
mocí Boží šťastně překonal tu to zkoušku. 
Aby všecka pokušení snadněji zdolal, vy- 
hledal si jinou skrýši. Přeplavil se na dru- 
hý břeh Nilu a nalezl na jisté hoře roz- 
valiny staré tvrze ; zatarasiv se v nové 
skrýši, žil tam dvacet let. Pouze jediný 
poustevník znal jeho úkryt a přicházel 
dvakráte do roka, aby mu přinesl chléb. 
Ale ani s ním se neviděl; chléb mu byl 
spouštěn přes hradbu. 

Posléze r. 505 vypátrali Antonína dří- 
vější jeho žáci. Prosili ho snažně, aby je 
opět přijal za žáky. Antonín vyhověl je- 
jich žádosti. Odebral se s nimi do roviny 
thebajské, usadil se v poustevně, žáci pak 
si zřídili na dvou bl ízký ch kopcích chy Šky . 
Tak vznikla první osada řeholní, první 
družina mnichů. Slula Fainum. Znená- 
hla rostl počet členů. Antonín vzdělával 
všecky v duchovním životě svým slovem 
i příkladem, Z pravidel, která jim dal, 
stůjtež zde některá: Ctnost není tak těž- 
ká, jak se zdá. Nejvíce prospívá křesťanu, 
když si každodenně pomysli: Dnes teprve 
počínám sloužiti Bohu svému a den tento 
může také býti posledním života mého. - 
Proti vlažnosti nej vydatnějším prostřed- 
kem je myšlenka, že krátký je život člo- 


287 


věka a nejistý jeho konec. Ďábel nená- 
vidí všech křesťanů, nejvíce však panen 
a mnichů. - Antonín se tázal kdysi žáků 
svých, kterou ctnost pokládají za nej důle- 
žitější, Jeden velebil kající skutky, druhý 
mlčelivost, třetí dobročinnost atd. Anto- 
nín řekl: „Bratří! Co jste řekli, všecko 
je dobré, a blaze tomu, kdo se v těchto 
bohumilých skutcích cvičí. Ale často lidé 
toužící po dokonalosti zbloudili, protože 
zašli až do výstřednosti, tam, kde ctnost 
ztrácí svou líbeznou tvář, kde přestává 
býti ctnosti a začíná býti poblouzením. 
Nejdůležitějši je opatrnost; ta udržuje po- 
řádek ve ctnostech, a pořádek přivádí u- 
mírněnost a vytrvalost; opatrnost vymě- 
řuje zlatou střední cestu a jdouc v čele 
ostatních ctností, chrání je od upříliše- 
nosti a výstřednosti.^^ 

Antonín vyšel z ústraní svého r. 511 
do Alexandrie, aby povzbuzoval a sílil 
křesťany, pronásledované císařem Maxi- 
minem. Když pronásledování se skončilo, 
Antonín se vrátil opět na poušť. Život ře- 
holní rozkvétal, celá poušť thebajská stala 
se velikou osadou mnišskou. Ale Antonín 
zatoužil po větší samotě. Odešel, aby si 
vyhledal nový příbytek. Po třídenním 
putování nalezl na skalnaté hoře Kolzin 
místo příhodné. Avšak i tam jej vypátrali 
jehožácia s jeho dovolením si zřídili chýše 
kolem jeho poustevny .Takto vznikla nová 
řeholní osada, která v krátké době vzrostla 
na 5.000 členů. Antonín obdělával role 
a z výtěžku jejich se živil. Žáci dělali 
rohožky ze sitiny ; přebytek z výtěžku dá- 
ván byl chudým. 

Antonín požíval veliké úcty. Nejen 


poustevníci, ale i mudrcové egyptští při- 
cházeli k němu, aby si vyžádali poučení 
z jeho úst. Řečtí mudrcové mívali roz- 
hovory s Antonínem pomoci tlumočníka, 
protože Antonín neznal jiného jazyka, leč 
egyptský. Někteří z mudrců počali si tro- 
pí ti žerty z Antonína poukazujíce na to, že 
nemá vyššího vzdělání. Antonín odpově- 
děl posměváčkům ; „Proč jste konali tedy 
tak dalekou cestu, abyste spatřili hlou- 
pého člověka?^^- Odpověděli, že pokládají 
Antonína za rozumného. Antonín vece: 
„Nuže, máte-li mne za Člověka rozum- 
ného, buďte jako jsem já. “-Jindy se jich 
tázal: „Co myslíte, co bylo dříve, věda 
anebo rozum ? Je rozum původcem vědy, 
anebo věda původkyní rozumu Odpo- 
věděli: „Nejprve byl rozum, a rozum vy- 
myslil vědu. “-Antonín odvětil: „Kdotedy 
zdravý rozum má, tomu vědy netřeba. “ 
Také cisařovéKonstancius a Konstans po- 
slali listy Antonínovi, odporoučeli se do 
jeho modliteb a žádali, aby Antonín jim 
odepsal a je potěšil. Mnichové vyslovili 
svůj podiv, že císař píŠe Antonínovi. An- 
tonín řekl: „Nedivte se, že císař mi píŠe, 
vždyť jepouhý člověk ;divte se spíše tomu, 
že Bůh sám napsal lidem zákon a že Syn 
Boži mezi lidmi přebýval. “ - Antonín ne- 
chtěl císaři odpověděti; učinil tak teprve 
na domluvu mnichů. List byl napsán An- 
tonínovým žákem, který byl písma znalý. 
Antonín v listě dal pochválit! císaře, že 
je křesťan, dalpřipojiti napomenutí, aby 
vládl spravedlivě, aby byl laskavý k chu- 
dým, aby se nevynášel nad ostatní lidi, 
protože také on bu dekdy sisouzen Bohem. 

Toho času ariáni pronásledovali Atha- 


288 



KŘEST CÍSAŘE KONSTANTINA 



nasia a lživé roztrušovali, že Antonín sdílí 
jejich názory. Antonín se velmi rozhorlil; 
odebral se do Alexandrie, zastal se Atha- 
nasia a vyznal svou pravověrnost u pří- 
tomnosti křesťanů, židů i pohanů . V Ale- 
xandrii se Antonín seznámil s učeným 
Didymem, jenž byl slepý již po 40 let. 
Antonín těšil slepce těmito slovy: „Nic 
se nermuť, že nemáš zraku tělesného; 
zrak tělesný máme společný se zvířaty 
i s mravenci a mouchami; ale z toho se 
těš, že máš zrak duchovní, víru, kterou 
měli apoštolově a svati. Světlo víry má 
nekonečněvětší cenu, než světlotělesné.“ 
Po čase zastesklo se Antonínovi v lidna- 
tém městě Alexandrii a zatoužil po sa- 
motě. Když ho zdržovali mudrcové, aby 
ne odcházel, řekl : „ Mnich se podobá rybě ; 
r3^bazhyne,není-li ve vodě, a mnich hyne, 
není-li v ústraní. 

Když se Antonín vrátil na svou poušť, 
seznal, že mu nastává konec života. I svo- 
lal všecky žáky své a dal jim poslední na- 
pomenutí . Řekl : „Bůh mne volá a já tou- 
žím po nebi. Buďte pamětlivi slov, která 
jsem mluvil vám ! Následujte Krista ! Vy- 
stříhejte se odpadlíků a bludařů! Přijde 
čas, že mnichové zřídí sobě nádherné bu- 
dovy v městech a že budou v pohodlí 
žiti, ničím se nelišíce od světských lidi, 
leč oděvem svým. Avšak vždy naleznou 
se mezi nimi, kdož si zachovají ducha po- 
volání svého. A nyní se loučím s vámi, 
bratří! Můj plášť odevzdejte Athanasiovi, 
můj ovčí kožich biskupu Serapionovi a 
žíněný oděv ponechejte si sami na pa- 
mátku. Mějte se dobře! Antonín se už 
ubírá od vás !“- Žáci jej uctivě políbili; 


Antonín sepjav ruce, zemřel ve věku 105 
let. Bylo to r. 556. Antonín sluje zakla- 
datelem a tvůrcem života mnišského a 
arciotcem mnichů; on spojil rozptýlené 
poustevníky v jednu společnost. Náleží 
mezinejznamenitější osobnosti v dějinách 
církevních a dává mu název „Veliký^. 
Svátek 17. ledna. 

Sv. PAVEL, eremita, nazývaný „Sim- 
plex**, t. j. Prostý, byl dříve nádeníkem. 
Byl ženat. Kdysi přistihl manželku svou 
v cizoložství; opustil ji a šel za sv. Anto- 
nínem. Avšak Antonín ho nechtěl za žáka 
přijmouti. Pavel prosil čtyři dni pokorně 
o přijetí; byl přijat a stal se dobrým ná- 
sledovníkem Antonínovým. Zemřel roku 
550. Svátek 7, března. 

Sv.PAMBO, rodák egyptský, byl žákem 
sv. Antonína, arciotce mnichů v nitrijské 
a někdy ve skethické poušti. Pambo sice 
se neučil vědám, ba neuměl ani čisti, 
avšak modlitbou a rozjímáním si osvojil 
neobyčejnou moudrost. Kdysi dal si před- 
čítat! žalmy. Mnich mu četl žalm 58, 
jenž začíná takto: „Ostříhati budu cest 
svých, abych nezhřešil jazykem svým. 
Položil jsem ústům svým stráž.** Pambo 
uslyšev slova tato, přerušil mnicha Čtou- 
cího řka, že jediný tento verš mu postačí. 
A odešel. Od té doby se cvičil v mlčenli- 
vosti. Mnich se ho tázal, proč nepřichází, 
aby slyšel čtení z Písma svátého. Pambo 
odpověděl: „Vždyť jsem se dosud nena- 
učil plniti ani jediný ten verš, který jsi 
mi přečetl.** 

Kdysi navštívil biskup alexandrijský 
poustevníky thebajské. Pambobyl odnich 
vyzván, aby uvítal svou řečí biskupa. Ale 


289 


Pambo odtušil: „Jestliže biskup nevzdělá 
se mým mlčením, nevzdělá se ani řečí 
mou.“ - Kdysi přišla bohatá Ří manka 
Melanie do Alexandrie a uslyševši zvěsti 

0 poustevnících thebajských, vyhledala 
je. Pambo pletl právě koš, když vzácná 
paní zavítala do jeho poustevny. Nabídla 
mu mnoho stříbra. Pambo zavolav učed- 
níka svého, řekl mu: „Vezmi stříbro a 
rozděl je mezi chudé poustevníky. “ Ne- 
všímal si cizinky a pletl koš dále. Bohatá 
Melanie se nadála, že poustevník ji za 
veliký dar pochválí anebo jí alespoň po- 
děkuje. Pambo však mlčel dále. Melanie 
se tázala: „Víš-li pak, jakou cenu má toto 
stříbro? Je ho na tři sta liber !“ - Pambo 
nedav se vyrušiti, pletl koš dále a odpo- 
věděl : „Dcero, kdybys kov darovala mně, 
právem bys mohla udávati jeho váhu. Ale 
ty jsi obětovala stříbro Bohu, který zná 
váhu jeho, který zvážil na váze i hory 

1 lesy i vesmír, jež stvořil, a který nepo- 
hrdá ani haléřem chudé vdovy. Proto ra- 
ději pomlč o daru svém!^^ 

Pambo říkával, když byla řeč o ctno- 
stech, že poslušnost je nejdůležitější ze 
všech. Proto poslechl ihned, když biskup 
Athanasius mu vzkázal, aby ho přišel do 
Alexandrie navštívit. Když se Pambo octl 
v ulicích alexandrijských, potkal se s ja- 
kousi prostopášnou herečkou. Spatřiv ji, 
dal se do pláče. Tázali se ho, proč pláče? 
Řekl: „Pláči nad záhubou této ženy. Pláči 
i proto, že sám nehledím se zalíbiti Bohu, 
tak jako ta žena se hledí zalíbiti lehko- 
myslným světákům.^^ 

Kdysi dva bratři se zřekli svého jmění 
a stali se mnichy. Jeden z nich rozdal svůj 


statek chudým, druhý vystavěl ze jmění 
svého klášter a dům pro nemocné a opu- 
štěné starce, jež pak sám ošetřoval. Pambo 
byl tázán, který z obou bratří učinil lépe 
a má před Bohem větší zásluhu. Pambo 
rozsoudil takto: „Oba jsou před Bohem 
dokonalí. “ 

Pambo se živil pletením košů a mohl 
právem o sobě říci, že nikdy nepožíval 
darovaného chleba. Když mu bylo osm- 
desát roků, seznal, že se blíží jeho smrt. 
Svolal své žáky a loučil se s nimi řka, že 
lituje nemnohých těch řečí, které byl 
promluvil; také řekl, že odchází na věč- 
nost jako člověk, který bohabojně žiti 
dosud ani nezačal. Jediný svůj majetek, 
koš, odkázal nejmilejšímu žáku svému. 
Zil ve IV. století. Rok jeho smrti není 
znám. Svátek i. července. 

Sv . PASTOR , opat ve skethické poušti, 
vrstevník sv. Antonína, žil tak odumřele, 
že nechtěl přijmouti ani matky své, když 
ho přišla navštívit. Vzkázal jí, že se spolu 
uvidí v nebi. Svátek sv. Pastora 26. čer- 
vence. 

Sv. AMMON, syn zámožných rodičů 
křesťanských v severním Egyptě, zdědil, 
j sa jedenad vacetiletý,po rodičích výnosný 
statek. Strýc naléhal, aby se Ammon ože- 
nil. Ammon se zdráhal, ale strýc mu vy- 
hlédl nevěstu a činil přípravy ke sňatku. 
Ammon uposlechl, avšakihned po sňatku 
vyzval manželku, aby společně žili v usta- 
vičné čistotě. Manželka svolila a tak žili 
po 18 let v čistotě a bohabojnosti. Ale 
stále v něm dřímala touha, aby všecko 
opustil a aby na poušti Bohu dokonale 
sloužil. Manželka svolila řkouc: „Byls 


290 


mým vůdcem a učitelem na cestě do nebe, 
i nebudu tě zdržovat!, odejdeš-lina poušť, 
aby ctnost a moudrost tvoje se zj e vila také 
jiným lidem/^ 

Ammon zůstavil manželce dům a veš- 
keren svůj statek a odešel na poušť libyj- 
skou, tam, kde odnože vápencových vy- 
výšenin se sbíhají v horstvonitrijské. Tam 
žilveskalní jeskyni. Sám arciotec Antonín 
mu byl přítelem. - Ammon byl stydlivý; 
kdysi maje přebroditi řeku, odložil šat a 
poslal žáka svéhoTheodoraopodál,aby ho 
neviděl obnaženého. - Byl dobrodincem 
lidu. Přinášeli k němu nemocné, aby je 
uzdravil svou modlitbou. Jistí rodičové 
mu přinesli nemocné dítě. Ammon jim 
řekl: „Modlitba moje neučiní na dítěti 
žádného zázraku. Ale vy sami můžete mu 
pomoci. Jenom navraťte vola, kterého jste 
ukradli chudé vdově, a dá Bůh, že se dítě 
vaše uzdraví." Rodičové žasli, že Ammon 
ví o jejich krádeži, učinili podle slov jeho 
a dítě se uzdravilo. Ammon zemřel ko- 
lem roku 254 (podle D 380). Svátek sv. 
Ammona 3. října. 

Sv. PAFNUC, anachoreta v poušti the- 
bajské, přítel sv. Antonína, uvádí se pou- 
ze v některých seznamech. Svátek 8. 
května. 

Sv. ONUFRIUS, poustevník egyptský, 
bytoval v jeskyni, živil se planým ovo- 
cem a zeleninou; pak žil v klášteře the- 
bajském. Římské Martyrologium o něm 
píše, že žil po 60 let v egyptské poušti a 
že o něm psal Pafnuc. Zemřel kolem roku 
400. Svátek ] 2. června. 

Sv. SERAPION, poustevník a později 
biskup ve městě Thmuis na dolním Nilu 


a přítel sv. Athanasia, zemřel po r. 362. 
Je také v Římském Martyrologiu. Svátek 
21 . března. 

Sv. PATERMUTHIAS, poustevník 
v egyptské poušti, a žák jeho Kopres byli 
předvedeni před soudce za císaře Julia- 
na. Kopres odpadl od víry. Patermuthias 
spatřiv Kopresa v krásných šatech, plakal 
nad ním. Ale Kopres se zase obrátil. Oba 
byli pak sťati kolem r. 362 a s nimi jistý 
vojín. Svátek 9. července. 

Sv. ZENO, poustevník ve skethické 
poušti, žil velV. století. Svátek 1 9. června. 

Sv. ARSEN byl římský jáhen. Papež 
Damas jej doporučil císaři Theodosiovi 
za vychovatele jeho syna Arkadia. Svě- 
řenec Arseniův, princ Arkád měl při vy- 
učováni státi. Arsen učitel seděl. Arkád 
pokládal za veliké ponížení, že má státi 
před svým učitelem, a hledal bezživotí 
Arsenová. Arsen uprchl do Egypta. Vy- 
hledav družinu mnišskou, zakryl svou 
učenost. Řekl sám k sobě: „Já mám více 
učenosti ; oni však znají lépe cestu k do- 
konalosti křesťanské; mohu se učiti i od 
nej prostšího. Žil sebezapíravě. Říkával, 
že jedna hodina spánku stačí pro mnicha. - 
Jeho představený a cvičitel se jmenoval 
Jan Kolobus. Ten zkoušel Arsena růz- 
ným způsobem. Užkdyž Arsen žádal opři- 
jetí do družiny, přijal ho Jan Kolobus 
teprve po delším zdráháni. Při obědě ne- 
chal Jan Arsena uprostřed jizby. Arsen, 
bývalý dvořan , cvičil se v pokoře a zůstal 
nepohnutěstáti ; jindy Janhodil Arsenoví 
kus chleba k nohám řka : „Jez, chceš-li I “ 
Arsen padl na zemi a jedl chléb na zemi. 
Jan žasl nad vzácnou tou pokorou a řekl: 


291 


„ Bratří ! Tento muz je způsobilý pro život 
poustevníčky.^ 

Zatím Arkadius stal se císařem, pátral 
po svém bývalém vychovateli, ne aby ho 
zabil, ale aby mu nabídl mnoho pokladů 
a peněz. Arkadiovi byly ty peníze doru- 
čeny, ale on jich nepřijal řka: ,, Nejsem 
schopen spravovat! statky pozemské, pro- 
tože jsem ujž dávno odumřel světu !“ - 
Kdysi přinesl císařský úředník závěť Ar- 
senoví, podle které jistý senátor učinil 
Arsenia svým dědicem. Arsenius vzal zá- 
věť a roztrhal ji řka: ,, Kterak mohu býti 
dědicem svého příbuzného, když jsem 
dříve umřel než on?‘‘ - Arsenius často si 
říkával: ,,Arsenie, Arsenie, proč jsi opu- 
stil svět a šel jsi na poušť? Ne-li proto, 
abys mohl Bohu lépe sloužiti?“ 

Kdysi přišla z Říma vzácná, ale zvě- 
davá dáma jménem Melanie. Prostředni- 
ctvím biskupa alexandrijského byla při- 
puštěna k Arsenoví. Padla mu k nohám, 
ale Arsen řekl chladně : ,,Zena nemá zby- 
tečně opouštěti domu svého. Vykonala jsi 
dalekou cestu, abys mohla říci, že jsi vi- 
děla Arsena a abys také v jiných lidech 
vzbudila zvědavost. “ - Melanie žádala, 
aby se za ni pomodlil. - ,,To učiním, “ 
vece Arsen, ,,už proto, abych neměl ani 
vzpomínky na tebe.“ Melanie odešla zdr- 
cena, a biskup alexandrijský, jemuž si 
požalovala, těšil ji řka: ,, Arsen tím mí- 
nil, že se bude modliti, aby na tvou osobu 
zapomněl, protože jsi žena ; ale co se týče 
duše tvé, budiž ujištěna, že se bude mod- 
liti za tvou duši.‘' 

Arsenius měl za svého dřívějšího života 
nech valný zvyk, že k dy ž seděl , položil n ohy 


křižem. Tato poloha méně slušná nelí- 
bila se starším poustevníkům. Žádný však 
z nich neodvážil se jej pokárati pro ve- 
likou úctu, již měli k němu. Konečně se 
umluvili, že opat Pastor při nejbližším 
shromáždění také položí nohy křížem a 
jsa od druhých upozorněn na svou chybu, 
že bude prošiti za odpuštění. Stalo se po- 
dle úmluvy. Takto Arsen poznal, že chy- 
boval, a příště se chyby své vystříhal. 

Když Arsen byl na sklonku života, tá- 
zali se ho bratři, kde mají pohřbíti jeho 
tělo?*^“„ Uvažte mi provazna nohu, ‘‘odpo- 
věděl, „azavlečtemrtvolu nakopeca nech- 
te ji tam ležeti.“ Majeumírati slzel. Tázali 
se ho : „Rojíš se snadumříti?“-Odpověděl: 
„Přiznávám se upřímně, že jsem se odjak- 
živa bál této chvíle. Od té doby, kdy jsem 
přišel na poušť, třesu se před hodinkou 
smrti. “ Arsen zemřel r. 449, stár jsa 95 let. 
Svátek 19. července (nebo také 1. září). 

Sv. AGATHO, poustevník vpouští ske- 
thické, žil ve IV. století. Slynul moud- 
rými svými průpovědmi. Kdysi tázal se 
ho jistý poustevník: „Dle rozkazu svého 
představeného mám cosi vykonati, avšak 
na takovém místě, kde číhá na mne po- 
kušení. Rozkazu se chci podvoliti, ale 
nebezpečí se obávám. Co mám činiti?“ 
Agatho odpověděl : „Já na tvém místě 
bych rozkaz vykonal a pokušení bych se 
snažil přemoci. “-Kdysi šel Agatho s učed- 
níky svými cestou. Tu nalezl jeden z nich 
svazeček Čerstvého hrachu. „Otče, svolíš- li, 
vezmu jej s sebou,“ pravil. Agatho se tá- 
zal: „Položil-lis jej sem?“-„Nepoložil.“ 
-„Kterak tedy jej chceš vžiti, když jsi ho 
sem nepoložil?“ 


292 


Kdysi chtěli jiní poustevníci vyzkou- 
šeti pokoru a ctnost Agathovu. Hekli mu: 
„ Agatlio ! mnozí lidé se nad tebou pohor- 
šují, že prý jsi pyšný, jinými pohrdáš. 
Někteří také pravili, že prý jsi smilstvu 
oddaný a že proto jiné odsuzuješ, abys 
nebyl sámzahříšníka pokládán. “-Agatho 
odpověděl: „Všecky tyto nepravosti na 
sobě pozoruji. Nemohu to zapírati. Pro- 
sím Boha za odpuštění. Pokračovali : 
„Někteří také pravili, žes prý kacíř!" - 
„To nel“ odporoval Agatho živě, „kací- 
řem nejsem. Kacířství budiž daleko ode 
mne vzdáleno!" - Tu se podivili bratří 
řkouce: „Proč jsi, otče, zůstal klidným, 
když jsme ti vytýkali neřesti, a proč jsi 
se zhrozil slova „kacíř“?" Agatho odpo- 
věděl : „První obvinění jsem snesl, abych 
byl pokládán za to, co jsem, za hříšníka. 
Ježíš Kristus snášel nespravedlivé obvi- 
ňování a potupy. Ale výtky o kacířství 
nemohu klidně snésti, protože kacířství 
je odloučení od Boha. A odlouči-li se člo- 
věk od Boha, nemá pak už nikoho, ke 
komu by semohl utíkati,azahyne. “-Svá- 
tek 22. října. 

Sv. PALEMON, poustevník thebajský, 
učitel sv. Pachomia. Žil tedy na začátku 
IV. století. Víc se o něm neví. Svátek 
1 1 . ledna. 

Sv. PACHOMIUS narodil se kolem 
r. 292 z rodičů pohanských. Byl vyučen 
ve vědách egyptských a ve svém dvacá- 
tém roku šel k vojsku. Odvedení nováč- 
kové vezeni byli na lodi po Nilu. Jedno- 
ho dne přistála loď u většího města. Oby- 
vatelé přivítali vojíny laskavě. Častovali 
je pokrmy a nápoji, ošetřovali jejich ne- 


mocné a rozmlouvali s nimi vlídně. Pa- 
chomius užasl nad touto laskavostí a do- 
zvěděl se, že ti lidé jsou křesťané. A pro- 
tože se vojínové v městě déle zdrželi, měl 
Pachomius příležitost zevrubněji poznati 
život křesťanů. I pocítil v srdci úctu k ná- 
boženství , které vede ke ctnosti a k bratr- 
ské lásce. Nezůstal na vojně dlouho. Ma- 
ximin zvítězil nad Liciniem a vojsko, 
v němž byl Pachomius, bylo rozpuštěno. 

Pachomius se vrátil do Thebaidy a na- 
učiv se pravdám víry Kristovy, dal se po- 
křtiti. Pak se odebral k poustevníku Pa- 
lemonovi s prosbou, aby ho přijal za svého 
žáka. Palemon odpověděl: „Věc obtížnou 
chceš podniknout!, o níž snadněji mlu- 
víš, než ji provedeš. Rozvaž, že žiji živo- 
tem přísným! Poživám v létě jen chleba 
a zelin jednou za den, v zimě pak pouze 
ob den, pracuji bez ustání a potom se 
modlím, rozjímám a čítám ve svátých 
knihách dlouho do noci. “Pachomius řekl: 
„Doufám, že s pomocí Boží vytrvám." 
Zůstal 12 let u svého mistra a vzdělal se 
dokonale v kázni poustevnické. - Kdysi 
o velikonocích řekl Palemon Pachomiovi, 
aby připravil oběd. Pachomius poslechl, 
a že byly svátky velikonoční, domníval 
se, že musí pokrmy chutněji ustrojit! ; 
přibral k nim trochu koření a olej. Jak- 
mile Palemon to zpozoroval, udeřil se do 
čelařka : „Kristus umřel na kříži a jábych 
měl lahoditi smyslům svým tou měrou, 
že bych požíval oleje?" - A nejedl nic. 

Po dvanácti letech se Pachomius roz- 
hodl, že zřídí družinu poustevnickou na 
někdejší osadě Tabenně na Nilu. Pale- 
mon, učitel a vůdce jeho, nerad ztrácel 


^93 


svého odchovance, jejž si hy\ zamiloval, 
ale propustil jej a pomohl zříditi pou- 
stevnu, sám pak se vrátil a zemřel brzo 
poté. K Pachomiovi se přidružil starší 
jeho bratr Jan, jenž byl déle na vojně; 
ale ten brzy zemřel. Kolem Pachomia se 
shromáždilo asi sto poustevníků a on je 
sdružoval ve společnost a předepsal jim 
společné pravidlo života. Jeho klášterníci 
(coenobité) žili pod společnou střechou 
a tim se lišili od mnichů Antonínových, 
kteří obývali chyšky odděleně stojící. 

Počet učedníků Pachomiových množil 
se velmi rychle. Nával byl tak veliký, že 
brzo již nestačil klášter tabennský a Pa- 
chomius zřídil pak ještě sedm klášterů 
v krajině thébské. Nejvíce proslul klášter 
vPabě,kde Pachomiusobyčejně se zdržo- 
val. Všecky kláštery hostily až několik ti- 
síc mnichů. Pachomius byl vrchním ná- 
čelníkem. Vedle toho každý klášter měl 
svého hospodáře čili starostu. Mnichové 
se zabývali polní prací, řemesly, vyrábě- 
ním rohožek, tkaním koberců a pletením 
košů. Co zbývalo kromě výživy, dáno chu- 
dým. „Modli se a pracuj bylo heslem 
jejich života. 

Mnichové byli rozděleni ve sbory po 
24 podle abecedy a jednotlivci nebyli vo- 
láni jmenem, nýbrž dotyčným písmenem. 
Každý sbor mel svého náčelníka, jemuž 
každý mnich dobou večerní odevzdával 
zhotovenou práci. Náčelník pak ode- 
vzdával práci jednou týdně hospodáři či 
starostovi kláštera hlavního, načež vyro- 
bené zboží bylo zpeněženo; výtěžek pak 
byl rozesílán do jednotlivých klášterů. 
Utržil-H mnich prodávající zboží více za 


zboží nežPachomius ustanovil, musil pře- 
bytek kupcům vrátiti abylzasvounevčas- 
nou horlivost pokárán. Mnichové neměli 
práva na majetek. Jeden za všechny,všich- 
ni pro Boha, bylo jejich heslem. (Správ- 
né to řešení sociální otázky !) - Vědami se 
mnichové nezabývali. Kroměruční práce 
cvičili se v modlitbě, ve čtení Písma sv., 
v mlčelivosti, v zapíráni těla. Veliká přís- 
nost nebyla doporučována.Mlčelivost byla 
důležitější. Ke společným pobožnostem a 
k přijímání sv. svátostí byli svoláváni 
troubením na polnice. - Mnichové jídali 
majíce hlavy zahaleny kápěmi a mlčíce. 
Pokrmem jejich byly zeleniny, chléb, 
solené ryby a ovoce. Ve středu a v pátek 
mívali přísný půst. - Pachomius nedal 
žádného mnichaposvěti ti nakněžstvi, aby 
nevzbudil v bratřích závist a pýchu. Také 
sám z pokory nepřijal svěcení kněžského, 
ačkoliv biskup často mu je nabízel. Služ- 
by Boží konávali kněží , kteří odjinud do- 
brovolně se přihlásili. Tací knězi byli při- 
jati, ať jejich předešlý život byl dobrý 
nebo zlý. Také stáří a vědomosti neroz- 
hodovaly, nýbrž, byli-livezkušebním čase 
shledáni způsobilými. - Styk se ženami 
byl přísně zapovězen, i když láska k bliž- 
nímu by styk byla vyžadovala. Kdysi vy- 
hojil Pachomius ženu zlým duchem po- 
sedlou tím, že si dal poslati šat její a nad 
šatem se modlil. - Sestra Pachomiova při- 
šla kdysi ke klášteru, aby Pachomia vi- 
děla a slyšela. Pachomius s ní nemluvil, 
nýbrž vzkázal ji: „Hle, sestro, jsem živ 
a zdráv ; tedy upokoj se a j di domů ! A ne- 
rmuť se, že jsi mne neviděla. Chceš-li 
však žiti jako já, rozmysli si! Setrváš* li 


^94 


při tom úmyslu - nuže, ve vzdálenosti 
odtud lze vystavět! příbytek, kolem něhož 
i jiné ženy a panny by se sdružily ke službě 
Boží/^ Tak se i stalo. Panny a vdovy sdru- 
žovaly se ke společnému životu; Pacho- 
mius jim sepsal zvláštní pravidla; také 
jimdalsvousestru zapředstavenou. Sestra 
pak sv. Antonína stala se představenou 
jiné družiny podobné. 

Pachomius maje neobyčejnou znalost 
lidských povah, spravoval obezřetně všec- 
ky družiny. Nejvíce kladl bratřím na srd- 
ce, aby se cvičili v poslušnosti a v pokoře. 
Kdysi obdržel kuchař rozkaz, aby vařil 
zvláštní pokrmy pro nemocné nováčky; 
místo aby poslechl, upletl s jinými 500 
rohožek. Pachomius mu uložil pokání za 
neposlušnost a dal všech 500 rohožek spá- 
lit!. -Jindy vyrobil jistý mnich zvláštní 
pilností více rohožek než bylo jeho po- 
vinností a chlubil se svou prací, ale Pa- 
chomius ho veřej ně pokáral řka : „Bratří ! 
Nemáte-li soucit s tímto mnichem? Od 
rána do večera pracoval a tu práci svou 
věnoval ďáblu, neboť hleděl se zalibiti li- 
dem a ne Bohu.“ Kromě toho uložil mu 
pokání: pět měsíců o chlebě a vodě a přís- 
nou mlčelivost, - Jiný mnich snažil se vy- 
niknout! nad jiné kromobyčejnou zapí- 
rá v ostí; ale Pachomius ho pokáral řka, 
že přední povinností je pokora a mnich 
že se má spokojit! obecnou kázní řeholní 
a nechtít! býti lepším nad jiné. 

Pachomius předcházel sám svým do- 
brým příkladem. Když mnichové popa- 
třili naň, měli živé pravidlo řeholní před 
očima svýma. Pachomius byl pokorný. 
Kdysi přišel navštívit jeden ze svých pod- 


řízených klášterů a pomáhal mnichům 
plésti rohožky. Tu zpozoroval malý chla- 
pec, který mnichům při pracích pomáhal, 
že Pachomius, jehož neznal, neplete stej- 
ným způsobem jako jiní. „Otče,‘^ řekl, 
„vy nepletete dobře, opatTheodosius umí 
lip plésti. „Tak? dítě, ukaž mi tedy,^^ 
řekl Pachomius, „jak plésti mám, apletl, 
jak chlapec mu ukázal. A přece se stalo, 
že Pachomius byl nařknut z nepravosti 
u biskupa latopolského ; Pachomius volán 
byv k odpovědnosti, ihned pokorně se do- 
stavil k biskupovi ; pouhým zjevem svým 
vyvrátil obžalobu; biskup poznal vněm 
velikého světce a choval k němu velikou 
úctu. Také sv. Athanasius navštívil Pa- 
chomia. Světec Makarius byl též po nějaký 
Čas žákem Pachomiovým. “ Když r. 548 
kláštery thebajské stiženy byly morem, 
tehdy i Pachomius se roznemohl a zemřel. 
Pachomius je předním zakladatelem a 
zákonodárcem kláŠternictvi. Všichni cír- 
kevní dějepiscové píší o něm s obzvláštní 
úctou. Svátek sv. Pachomia 15. května. 

Sv. MAKARIUS narodil se v jižním 
Egyptě. Otec jeho byl pastýřem. Kdysi 
Makarius pásl s jinými chlapci stáda; 
chlapci šli krást fíky a když utíkali, upadl 
jim jeden fík. Makarius fík zdvihl a snědl. 
Kdykoliv si později vzpomněl na tuto pří- 
hodu, plakával hořce nad nepatrným po- 
kleskem svým. Makarius poznav život 
poustevnický, zatoužil po něm; přál si 
žiti v tuhé sebekázni. Maje 50 let, odešel 
na poušť a živil se pletením košů. Žil tak 
přísně a byl vzezření tak vážného, že mu 
říkali „ mladý kmet (Paidarioger on). Pro- 
to přátelé naň naléhali, aby se dal vy- 


295 


světili na kněžství. Tak byl přese všecko 
své zdráháni posvěcen na kněžství. 

Tu naň dolehla znenadání těžká zkouš- 
ka. Jedna dívka obcovala hříšně s jakýmsi 
mladíkem, a když byla od svých rodičů 
tázána, kdo ji svedl, vydávala lživě Ma- 
karia za svého svůdce. Rodiče křivému 
obvinění uvěřili, polapili Makaria a podle 
tehdejšího zvyku navěšeli mu hliněné ná- 
dobí na hrdlo, vodili jej ulicemi a tlukouce 
ho volali: „Hle! tento mnich svedl naši 
dceru. Nepropustíme ho, dokud se neza- 
ručí on anebo jiný za výživu naší dcery. “ 
Makarius pokynul jednomu zpřátel svých, 
jenž výjev ten sledoval, aby se zaručil za 
výživu dívky. Přítel tak učinil. Ztrýzněný 
Makarius se vrátil do své chyšky, prodal 
všecky vyrobené koše a dal je přítelem 
doručiti na výživu drzé ženštiny. Od toho 
dne pracoval tím usilovněji říkaje si: „Ma- 
karie, když jsi dostal teď manželku, mu- 
síš tím pilněji pracovat!, abys ji uživil. “ 
Když přišel den, že dívka měla poroditi, 
tu teprve vyznala, že nikoliv Makarius, 
ale mladík, jejž jmenovala, ji svedl. Věc 
se rozhlásila a nenávist proti Makariovi 
se proměnila v uctivost. Kdekdo se podi- 
voval mlčelivosti, kterou trpěl křivé ob- 
vinění. Makarius odešel, aby lidmi nebyl 
vyrušován, na pouŠř sketejskou, kde toho 
času byl i sv. Isidor, kněz a mnich. 

Kolem Makaria se shromáždili mužové 
a jinochové, jimž byl vůdcem a učitelem. 
Kdysi se tázal jistý poustevník: „Mám 
vzácné knihy, z nichž s prospěchem před- 
čí távám bratřím. Mám-li si je ponechati, 
anebo prodati a výtěžek rozdati chudým 
Makarius odpověděl: „Dobré jest předčí- 


távání z knihy užitečné, ale nade všecko 
je chudoba. Jindy se vloudil zloděj do 
chyšky Makario vy a odnášel jeho nábytek 
na svého velblouda. Makarius nenadále 
se vrátiv, zastal zloděje; i bral sám z ná- 
řadí svého a také kladl na velblouda. Pak 
řekl v jizbě vyprázdněné: „Nic jsme na 
svět nepřinesli, nic z něho neodneseme. “- 
Přísně se postil. Chleba a vody nikdy ne- 
požil do sytosti. Kdykoliv navštívil jiné 
poustevníky a s nimi stoloval, umínil si, 
že kolik pohárů vypije, tolik dní potom 
ani vody neokusí. Když mu tedy podávali 
vína, s radostí je brával, aby později žízní 
se mučil. - O modlitbě říkával: „Když se 
modlíte, nemusíte konati dlouhých mod- 
liteb; stačí, když z upřímného srdce řek- 
nete: Bože, smiluj se nade mnou, jak to 
uznáváš za dobré ve svrchované dobroti- 
vosti své.“ 

Makarius byl pokorný. Řekl kdysi: „V i- 
děl jsem mnichy, ale sám nejsem mni- 
chem. Jednoho dne uslyšel, že v neda- 
lekém městě bydlí dvě ženy vdané a že 
jsou dokonalé křesťanky. Ihned se vydal 
na cestu, aby se o tom přesvědčil. Zeny 
nalezl; dozvěděl se, že se vdály za dva 
bratry a že bydli již patnáct let v jednom 
domě společně a nikdy zlého slova proti 
sobě neřekly, nikdy žádných hádek ne- 
měly a že Bohu slouží modlitbou a prací. 
Jejich příkladný život byl proň povzbu- 
zením. 

Makarius byl vlídný a tichý. Kdysi na- 
lezl churavého poustevníka a tázal se ho, 
jakého pokrmu by si přál. Nemocný přál 
sobě hnětenek. Makarius, aby mu jich 
opatřil, nelenil a odebral se do vzdálené 


296 


Alexandrie, aby mu hnětenek přinesl. - 
Kdysi se Makarius ubíral na horu a svého 
žáka poslal napřed. Žák se potkal s modlo- 
služeb ným knězem, který nesl břevno na 
rameni ; žák vzkřikl z nezbednosti na kně- 
ze: „Kam běžíš, dáble?^^ Ale kněz shodil 
břevno na zemi, ztloukl žáka citelně a 
pospíchal dále. Pak se potkal s Makaném. 
Makarius ho vlídně pozdravil, dal ses nim 
do řeči a získal jej pro víru křesťanskou. 
Ne nadarmo říkával později: „Hrdá, zlá 
řec dráždí i hodné lidi ke zlému, pokorná, 
dobrá řeč získá i zlé lidi pro dobro.** - Ma- 
karius Egyptský pokáral kdysi i Makaria 
Alexandrijského za to, že kterési provi- 
nilce ukvapeně vyobcoval. 

Za ariánského císaře Valenta Makarius 
byl odvlečen na bahnitý ostrov v Nilu ; 
ale za nedlouho směl se opět vrátiti na 
svou poušť. Aby se vyhnul četným ná- 
vštěvám, vykopal si podzemní chodbu, 
zdéli půl honu, a kráčeje chodbou koná- 
val své modlitby. Zemřel r. 390 ve věku 
90 let. Svátek sv. Makaria Egyptského, 
příjmím Velikého, 15. ledna. 

Sv. MAKARIUS ALEXANDRIJSKÝ 
narodil se v Alexandrii a živil se v mládí 
cukrářstvím. Den co den procházel uli- 
cemi, nabízeje koláče, sladké ovoce a pa- 
mlsky. Zaslechnuv slovo Páně, že nelze 
Bohu sloužit! i mamoně, prodal všecko, 
co měl, rozdal chudým a dav se pokřtíti, 
odebral se kolem r. 335 na poušť. Bylo 
mu již 40 let. Aby přemohl své slabosti 
a vášně, krotil své tělo a postil se tak přís- 
ně, že jeho druhové nemálo se tomu di- 
vili . Po sedm let nepožíval j iného pokrm u, 
leč toliko syrových kořinků a zelenin. 


Když naň dotíralo silné pokušeni, naplnil 
velký měch piskem a nosil jej semo tamo, 
až zemdlel. Jiný poustevník vida ho tázal 
se; „Proč se tak trápíš?** - Makarius od- 
pověděl; „Trápím toho, jenž trápí mne** 
(myslil tím své tělo). Tak přemohl luzná 
pokušení a došel žádoucího klidu. 

Poté odebral se Makarius do tabenn- 
ského kláštera a žádal o přijetí. Sv. Pacho- 
mius se zdráhal přijmout! neznámého 
muže do kláštera, namítaje, že je již stár 
a nedovedl by tedy snášeti tuhé kázně. Ale 
Makarius neustal prošiti : „Otče, přijmi 
mne alespoň na zkoušku a neobstojím-li, 
vyžeň mneš hanbou.** Makarius jej přijal. 
Když přišla doba maso pustni, Makarius se 
postil mnohem přísněji nežli mnichové. 
Po všechnu tu dobu stál pokorně v koutku, 
mlčel a pracoval, a požíval toliko v ne- 
děli trochu zeleniny. Ostatní mnichové 
vidouce to, zhrozili se a zahanbeni jsouce 
naléhali na Pachomia, aby cizince toho 
propustil. Pachomius svolil ateprvtehdy 
se dozvěděl, že cizí poustevník se jmenuje 
Makarius Alexandrijský. 

Makarius se vrátil do své poustevny a 
stal se brzo slavným mužem po celém 
Egyptě. Patriarcha alexandrijský ho po- 
světil na kněžství. Makarius dával dobrý 
příklad bohabojnosti a sebezapíravosti. 
Kdysi přinesl mu jistý vinař zralý hrozen 
darem. Již chtěl Makarius okusiti hroznu, 
ale vzpomněv mnicha, který nedaleko ně- 
ho těžce pracoval, poslal mu hrozen; ten 
však daroval hrozen mnichu nemocnému, 
ten jinému, a tak hrozen po delším puto- 
váni vrácen byl zase opatu Makariovi; 
Makarius zaslzel pohnutím a děkoval 


Bohu, že mezi mnichy trvá bratrská 
láska. 

Kdysi jel Makarius alexandrijskýsMa- 
kariem egyptským ve člunu po řece Nilu. 
Cestou se potkali s jiným člunem, ve 
kterém seděli vysocí hodnostáři světští. 
Ti zpozorovavše na tvářích obou chudič- 
kých poustevníků spokojenost a mír, zvo- 
lali: „Jak jste blaženi v chudobě své!“ Ma- 
karius alexandrijský odpověděl: „Ovšem, 
že jsme blaženi. Už naše jméno (maka- 
rios = blažený) to naznačuje. Štěstí naše 
prýští z pohrdání světem. “ 

Jako Makarius egyptský, byl i Maka- 
rius alexandrijský od ariánského císaře 
Valenta vypovězen do vyhnanství; avšak 
za nedlouho byl opět odveden do své pou- 
stevny. Makarius byl těla malého, nepatr- 
ného, ale jeho duch jevil silu v odříkáni. 
Zemřel roku 594 nebo 595. Svátek sv. 
Makaria alexandrijského 2. ledna. 

Sv. JAN TRPASLÍK Colohus, 

či Mutilus, čiExiguus, či Parvus, to jest 
malý) byl opatem ve skythické poušti 
(mezi Egyptem a Libyi), tam kde byl 
i Ammon a Makarius. Žil před r. 450. 
Jeho jméno se vyskytuje v životopise sv. 
Arsena. Svátek sv. Jana 17. října. 

Sv. JAN Z EGYPTA narodil se v Ly- 
kopoli z rodičů chudých. Naučil se ře- 
meslu buď tesařskému nebo kovářskému, 
pak poustevničil zároveň s Kassiánem 
v tuhé kázni. Zrobil si chyŠi na osamělé 
skále; zazdil dveře a ponechal jen malý 
otvor, kterým by se mu podával pokrm 
jednou za 5 dní. Všecek čas věnoval mod- 
litbě, rozjímání a poučováni lidí, kteří 
k němu přicházeli. Kdysi přisel poustev- 


ník Palladius navštívit Jana. Za hovoru 
přišel i císařský úředník. Jan přerušil roz- 
mluvu s Palladiem a obrátil se k císař- 
skému úředníku. Palladius čekal a mrzel 
se. Když úředník odešel, Jan řekl: „Ty 
ses mrzel, že snad beru ohled na vzácný 
stav. Nikoliv! Což nevis, že zdravý ne- 
potřebuje lékaře, nýbrž nemocný? Ty se 
můžeš vzdělávat! kdykoliv. Ale tento ú- 
ředník, zahrabaný ve starostech pozem- 
ských , vypro stil se z nich na krátkou dobu, 
aby se poradil v příčině své spásy. Ne- 
mohl jsem ho tedy propustit! hned. Jan 
zemřel roku 594. Je-li Jan, tesař a pou- 
stevník, totožný s Janem Kolobem, není 
známo. Svátek sv. Jana 20. (nebo i 27.) 
března. 

Sv. APOLLOS, opat v Thebaidě; na 
jeho tváři bylo pozorovat! stálou veselost, 
tak že jej každý snadno poznal. Před jeho 
smrtí jej navštívil sv. Petronius, biskup 
bologneský. Apollo s zemřel kolem roku 
595. Slaví se 25. ledna (nebo i 20. pro- 
since). 

Sv. JONAS, mnich egyptský, za času 
sv. Pachomia; Jonáš byl i zahradníkem; 
vysázel mnoho ovocných stromů, ale ni- 
kdy neokusil ovoce z nich, maje potěšení, 
může-li posloužiti bratřím mnichům. Jo- 
náš nepožíval nikdy vařených pokrmů; 
nespal nikdy leže, nýbrž jen sedě; ohně, 
světla nepoužil. Svátek 11. února. 

S v. MAREK, pou stevnik v poušti Scete, 
byl poslušný a pokorný a světu odumřelý. 
Kdysi ho přišla navštívit jeho matka s vel- 
kou družinou. Na rozkaz opatův Marek 
ji šel uvítat; uvítal ji slovy: „Pozdrav 
vás Bůh , matko ! “ aniž by byl očí pozdvihl ; 


a ihned odešel. Matka nepoznavši syna, 
tázala se opata, proč nejde její syn, aby 
ji uvítal. A tu se ukázalo, že syn to byl, 
který ji byl krátce uvítal. Bylo jí odejiti 
s nepořízenou, - Marek nazývá se „scri- 
ptor antiquarius^^; byl tak poslušný, že 
nedopsal písmene, když byl od předsta- 
veného zavolán. Zemřel kolem r. 400. 
Svátek 2. února. 

Sv. MOYSES {Mojzis) byl zprvu velký 
hříšník a zbůjník. Byl těla silného a po- 
vahy divoké, ukrutné. Sloužil u jistého 
pána, ale byl propuštěn pro bezbožnost. 
I Šel mezi loupežníky a stal se jejich ná- 
čelníkem. Jistý pastýř zamezil a překazil 
nenadálým příchodem Mojžíšovi loupež ; 
proto se mstil pastýři, seč byl. Kdysi jej 
pronásledoval, plaval přes Ňil, maje Šaty 
svázány na zádech, zbraň v zubech. Pa- 
stýř stěží se před ním ukryl. Mojžíš zabil 
tedy alespoň čtyři nejlepší jeho berany. 
Posléze byl zločinec Mojžíš stíhán svět- 
ským úřadem a hledal útočiště v jistém 
klášteře; a tam došlo k jeho obrácení. 
Jeho duchovním vůdcem byl svátý opat 
Isidor. Po delší době kajícnosti biskup 
přijal Mojžíše mezi kleriky; oblékaje mu 
bílou albu, řekl: „Hle, Mojžíši, nyní jsi 
zbělel - „Ano, otče,^^ odpověděl, „kéž 
bych také uvnitř zbělel Mojžíš chtěl 
poté vkročiti do svatyně, ale biskup zkou- 
šeje ho, dal jej vykázati ven. Mojžíš řekl 
pokorně: „Dobře se mi tak stalo. “ Stal se 
poustevníkem a později i opatem v poušti 
skethické. Kdysi byl volán od bratří, aby 
uložil trest poustevníkovi, který se byl 
provinil. Mojžíš Šel, vzal na záda těžký 
pytel pisku. Tázali se: „Co to znamená 


Odpověděl : „ Moje hříchy jsou za mnou, 
nevidím jich, a já jdu, abych odsuzoval 
cizí chyby. “ Mnichové porozuměli, za- 
styděli se a onomu poustevníkovi provi- 
něni odpustili. - Jindy přišel vzácný ú- 
ředník na poušť skethickou, aby poznal 
Mojžíše. On uslyšev o tom. Šel mu v ú- 
strety. „Rci mi, starochu,^^ tázal se úřed- 
ník, „kde je cela opata Mojžíše?“-„Proč 
se po něm ptáš?“ dí Mojžíš; „vždyť jest to 
hlupák a zbloudilec. - Úředník se vrátil, 
a když později tuto příhodu vypravoval, 
poznali podle popisu osoby, že Mojžíš to 
byl, který mluvil takto o sobě s úřední- 
kem. Nakonec prý byl se 7 bratřími zabit 
od barbarů, kteří vtrhli do země. Svátek 
sv. Mojžíše, opata, 17. února neb 28. 
srpna. 

Sv. MOJŽÍŠ, biskup, ale bez určitého 
sídla, na hranici egyptsko -syrské. Zemřel 
kolem roku 400. Svátek jeho 7. února. 

Sv. ISIDOR, žák sv. Antonína, mnich 
a kněz, byl správcem chudobince pout- 
nického domu v Alexandrii. Byv od ariánů 
vyhnán, odešel zprvu do Nitrie a poté do 
Cařihradu ke sv. Janu Chrysostomovi. 
Bohatá vdova darovala Isidorovi značnou 
Částku peněz na ošacení chudých žen ale- 
xandrijských, ale s tou výminkou, aby se 
o tom nedozvěděl arcibiskup alexandrij- 
ský, neboť ten věnoval všechen majetek 
na stavby; to byla jeho libůstka. Isidor 
slíbil mlčení. Ale Theofil se přece o tom 
dozvěděl a chtěl se na Isidoru pomstíti. 
Neměl mu co vytýkati a proto ho vyhnal 
z chrámu. Isidor uprchl na horu Nitrij- 
skou, ale Theofil jej pronásledoval i tam, 
obviniv jej z bludů Origenových. Isidor 


^99 


■uprchl do Cařihradu, tam byl Janem Zla- 
toústým do církve přijat, ovšem teprve, 
když dokázal svou právo věrnost. 

(Tak se stalo, že Jeroným počítá Isi- 
dora mezi stoupence Origenovy; dal se 
oním očerňováním oklam ati.) 

Zemřel kolem r.400. Svátek 15. ledna. 
Dne 3. ledna připomíná se sv. Isidor, 
biskup v egyptské Nitrii, který žil ve IV. 
století a o němž se neví nic jistého. 

Sv. NILAMON, poustevník nedaleko 
Pelusia, byl proti své vůli zvolen bisku- 
pem a zemřel vzpíraje, se této hodnosti, 
kolem r. 404. Svátek 6. ledna. 

Sv. THEON (nebo Tbeonas), poustev- 
ník egyptský, ve IV. století; zemřel ko- 
lem r. 580. Svátek 4. dubna. 

S v. THEODOR , poustevník egyptský ve 
IV. století; svátek 7. ledna. 

Sv. FRONTO, opat alexandrijský, pou- 
stevničil také na hoře Karmelské; proto 
karmelitániho počítají mezi své. Povzbu- 
zoval své druhy k důvěře v Boha. Mělť 
heslem slova: Ku předu! Vzhůru srdce! 
Rok smrtí není znám. Svátek 14. dubna. 

Sv. POEMEN (jinak také Pastor Jidizý- 
vaný) poustevník a opat ve skethické poušti. 
Zachovával mlčelivost. Tázali se ho, proč 
nemluví? Odpověděl: „Zemřel jsem, a 
zemřelý nemluví. - Jindy se ho tázali, co 
je lepší, zda mlu viti nebo mlčeti? Odpo- 
věděl: „Kdo mluví pro Boha (t. j. kvůli 
Bohu), dobře činí, a kdo mlčí pro Boha, 
také dobře činí. “-Také říkával : „Kdo jest 
dobrý, tomu dlužno činiti dobrého jednou 
tolik ; kdo j e zlý, tomu d ! užno činiti dobré- 
ho dvakrát tolik, neboť je nemocný. “-Pří- 
lišnou strohost v sebemrtvení nechválil ; 


říkávalť: „Nemáme hubiti tělo, nýbrž váš- 
ně. “ Poemen zemřel prý kolem r. 451. 
Svátek 27. srpna. 

Sv. SISOES, příjmím Veliký, opat vThe- 
bajské poušti, den cesty od Červeného mo- 
ře, byl muž pokorný. Kdysi hovořili mni- 
chové o pekle a bratří poustevníci přizná- 
vali se, že je trápí myšlenka na muky 
pekelné. Sisoes řekl na to prostomyslně : 
„Přiznávám se, že jsem na muky pekelné 
dosud nemyslil. Závidím vám. Zajisté ty- 
to myšlenky vás zdržují od hříchů! Co 
bude ze mne zatvrzelce ? To je příči- 
na, že mám tolik hříchů a chyb l“ - Jindy 
žádal jistý cizinec o přijetí za mnicha. 
Sisoes se ho tázal: ,,Máš-li ještě nějaké zá- 
vazky k tomuto ,světu?“- Odpověděl:,, Ano, 
mám syna.“ - Sisoes na to : „Tak jdi, hod 
ho do vody, pak přijď, budeš mnichem. “ 
Cizinec nemeškal a šel. Sisoes rychle za 
nim poslal posla, aby tak nečinil, neboť 
chtěl jej pouze vyzkoušet! v poslušnosti. 
Cizinec se vrátil, a byl poslušným mni- 
chem. 

Kdysi ptal se žák opata Sisoa: „Otče, 
co mám činiti, klesnu-li (do hříchu) ?“- 
„ Za se p o vstati . “ - „ Povstal j sem , a zase j sem 
klesl. “ - „Tedy opět á opět povstávej. “ - 
„A jak dlouho takto mám činiti?“-„Tak 
dlouho, až Bůh tě přijme bud ve stavu 
dobrém nebo zlém; neboť ve kterém stavu 
člověk umíraje se nalézá, vtom stavu ste- 
huje se na věčnost. “ - Zemřel kolem roku 
439. Svátek sv. Sisoea Velikého 6. čer- 
vence. 

Sv. THEODOR z Tabeny, žák sv. Pa- 
chomia, opat, zemřel r. 576; svátek 38. 
prosince. 


500 


Sv. AMADA či Talida, abatyše anti- 
noiská vThebaidě,žila vV. století. Svátek 
5. ledna. 

Sv. SÁRA, abatyše v Libyi v Africe, 
úzkostlivě střežila své panenství, avšak ta- 
ké jiná pokušení, k marnivosti a j. ví- 
tězně přemáhala. Zemřela kolem r. 580. 
Svátek sv. Sáry abatyše 15. července. 

Sv. ZACHEUS, mnich tabennský, žák 
sv. Pachomia, přísný v postu. Svátek 27. 
listopadu. 

Sv. THEODORA, kajícnice (dle ně- 
kterých spisovatelů však byla pannou) 
v Alexandrii, žila pode jménem ,,Theo- 
dorus“ v mužském klášteře až do smrti. 
Zemřela r. 480. Svátek 11. září. 

21. CÍRKEVNÍ OTCOVÉ, UČI- 
TELÉ A SPISOVATELÉ 

Sv. ATHANASIUS narodil se kolem 
r. 500 v Egyptě. Mezi poustevníky egypt- 
skými pod vedením sv. Antonína Atha- 
nasius obrnil srdce své ryzí svatostí ; vě- 
dou pak opatřil sobě potřebné zbraně du- 
ch o vniproti nepřátelům pravdy Boží . J ako 
i áhen církve alexandrij ské Athanasiu s stal 
se pomocníkem sv. Alexandra, patriarchy 
alexandrijského, provázel jej na sněm Ni- 
cejský (r. 535) a tam hájil s velikou uče- 
nosti a obratností jako dokonalý řečník 
a křesťanský mudrc božství Kristova proti 
bludům ariánským. Když r. 528 patri- 
archa Alexander zemřel, Athanasius byl 
povolán na biskupský stolec alexandrij- 
ský. Volbou Athanasiovou na toto důle- 
žité sídlo byla ariánům zasazena citelná 


rána. Vytušili v něm nebezpečného a ne- 
zdolného odpůrce. Soustřeďovali naň všec- 
ku svou nenávisť. Athanasius, obratný a 
rozhodný odpůrce ariánův, stal se vůd- 
cem všech pravověrných křesťanů. Celý 
boj otáčel se takořka okolo osoby jeho: 
s nim stoupala, padala i vítězila ortho- 
doxie. 

NapřímluvuEusebia Nikomedijského 
císař ujal se odsouzeného Aria a rozkázal 
Athanasiovi, aby bez odkladu přijal Aria 
opět do církve. Ale Athanasius odpověděl 
císaři neohroženě, že církev nikdy nemů- 
že přijm outi zřej mé bludaře do svého lůna. 
Eusebius Nikomedijský stal se pak hlav- 
ním strůj cem úkladů, sm ěřují cích k tomu, 
aby Athanasius byl z Alexandrie vypuzen. 
Ariáni obžalovali Athanasia u císaře v Ni- 
komedii, že prý zavedl novou jakousi ko- 
stelní dávku a že zlatém podporoval vele- 
zrádce Filumena. Císař předvolal Atha- 
nasia, zkoumal žaloby a přesvědčiv se, že 
jsou lživé, propustil Athanasia milostivě, 
napsav list alexandrijským tohoto znění: 
„Přijal jsem vašeho biskupa milostivě, 
mluvil jsem s ním jako s mužem Božím. 
Poznal jsem z jeho řeči, že je způsobilý, 
aby hájil viru, a že je tichý a pokoj ný.^^ 

Ariáni vŠak vymohli u císaře, že svo- 
lal r. 355 církevní sněm do Tyru ve Fé- 
nicii. Umínili si, že sesadí Athanasia stůj 
co stůj. Athanasius přisel s 49 pravověr- 
nými biskupy do Tyru. Tam bylo 60 ari- 
ánských biskupů a ti, vedeni Eusebiem, 
vymýšleli nové a nové obžaloby. První 
žaloba zněla, že Athanasius učinil jisté 
ženě násilí. Žena jimi podplacená přišla, 
aby drze obvinila Athanasia. Avšak ha- 


301 


nebná obžaloba ukázalá se ihned vylha- 
nou. Kněz AthanasLův Timotej vystou- 
pil řka k ženě: „Tak ty prohlašuješ, že 
já jsem tě v domě tvém svedl - „Ano,“ 
odpověděla, „tys to, kterýs mne svedl. “ 
Tak bylo zjevno, že žena nikdy neviděla 
Athanasia a ani ho neznala. - Podle dru- 
hé obžaloby prý se ariánům ztratil bis- 
kup Arsenius z Hypsaly; Athanasius dal 
prý jej na kusy rozsekat! ; ariáni ukázali 
useknutou ruku zabitého biskupa. Ale 
Athanasius vypátrav Arsenia, přivedl jej 
na sněm a tázal se: „Jest to biskup váš, 
o němž pravíte, že jsem jej zavraždil ?“ 
Ariáni zahanbení volali zuřivě: „Ano, 
je! Ale ruku jsi mu přece usekl! “ Atha- 
nasius odhalil plášť Arseniův, a hle ! měl 
obě ruce zdravé. - Také třetí obžaloba, že 
prý Athanasius dal knězi Ischyrovi zlá- 
mat kalich a spálit knihy, ukázala se ne- 
pravdivou, neboť Athanasius dokázal, že 
Ischyros knězem není a kalicha a knih 
že neměl. - Ariáni obžalovali Athanasia 
u císaře, že prý vyhrožoval, že překazí 
dovoz obilí z Alexandrie do Gařihradu. 
Tomuto křivému obviněni císař uvěřil a 
poslal Athanasia do vyhnanství do dál- 
ného Trevíru. V Trevíru byl Athanasius 
vlídně uvítán sv. biskupem Maximinem. 

Ariáni plesali, že se jim podařilo Atha- 
nasia umlčeti a odklidit!; umínili si u- 
vésti Aria do Gařihradu u slavném prů- 
vodu. Atam Arius nalezl nenadálou smrt; 
odstoupil z průvodu, aby vykonal těles- 
nou potřebu, a nalezen byl mrtev; mělť 
otevřenou žílu a střeva mu vykydla Bylo 
to r. 556. Po smrti císaře Konstantina 
Velikého Athanasius se vrátil do Alexan- 


drie. Ale bludaři ariánští nelenili; oso- 
čovali Athanasia u císaře i upapeže Julial. 
Císař Konstancius dovolil, aby Athanasia 
sesadili a na jeho místo dosadili jistého 
Řehoře Kappadockého. Athanasius upr- 
chl z Alexandrie a odebral se do Říma. 
Papež Julius J. se ho ujal a pravověrnost 
a nevinnost jeho veřejně osvědčil. Pobyt 
Athanasiův \ Římě velmi prospěl životu 
církevnímu. Neboť Athanasius donesl do 
Říma první zprávy o poustevnících a 
o mniších egyptských. - Císař Konstan- 
cius dal Athanasiovi r. 546 povolení k ná- 
vratu do Alexandrie. Stalo se tak na ná- 
tlak bratra císaře Konstancia, Konstanta, 
kterýž byl ochráncem Athanasio vým . T ak 
se vrátil Athanasius do Alexandrie. 

Pohříchu Konstans zemřel r. 550 a Kon- 
stancius, bratr jeho, stal se samovládcem. 
Jsa smýšlení ariánského, žádal od bisku- 
pů v Miláně shromážděných, aby Atha- 
nasia odsoudili, a hrozil vyhnanstvím, 
neuposlechnou-liho. Biskupové namítali, 
že podle církevních zákonů je povin- 
ností jejich, hájiti Církve. Císař se roz- 
křikl : „Má vůle je kánon“ (t. j. církevní 
zákon) a dal papeže Liberia odvléci do 
v3^hnanství do Thracie. Na rozkaz císařův 
vojsko obsadilo biskupský chrám alexan- 
drijský, když Athanasius s lidem v něm 
dlel. Athanasius na radu přátel uprchl 
z chrámu na poušť Libyjskou a bloudil 
tam po šest let z místa na místo, jsa usta- 
vičně stíhán. Ale i v těchto nebezpečích 
dopisoval svým přátelům a skládal spisy 
na obranu pravé víry. Císař Konstancius 
usiloval víru katolickou v celé říši úplně 
potlačiti .Biskupové pra vo věří cí byl i skoro 


502 


všichni posláni do vyhnanství. Tenkrát 
to bylo, že celý svět takřka přes noc se 
poariánštil. Jeroným pravil: „Ingemuit 
orbis totus, et arianum se esse miratus 
est^‘; a sv. Hilar napsal, že by raději byl 
živ za Nerona než za Konstancia. 

Konstancius však umřel roku 561 a 
Athanasius opět se mohl vrátiti do Ale- 
xandrie. Horlivě působil pro rozkvět víry 
pravé, jal se hojiti rány od bludařů vě- 
řícím zasazené a získal tak nejen mnoho 
ariánů, ale i pohanů. To však se znelíbilo 
císaři Juliánu Odpadlíkovi. Ten rozkázal, 
aby Athanasius byl zavražděn. Jakmile 
se Athanasius dověděl o těchto úkladech, 
těšil své věrné řka:„lSebudte malomyslni ! 
To jest jen mráček, a ten brzy přejde!“ - 
I vsedl na loď a plul po řece Nilu z Ale- 
xandrie do Thebaidy. A již mu byli v pa- 
tách vojíni, slídíce po něm, aby ho po- 
lapili a zabili. Athanasius seznal, že je 
nemožno uniknouti. I rozkázal loď obrá- 
tit! a veslovat! stihačům v ústrety. Pro- 
následovatelé neznali Athanasia osobně. 
A tu jejich vůdce se tázal, když obě lodi 
se potkaly: „Viděl jsi Athanasia •'"■„Vi- 
děl, odpověděl Athanasius. - „Je-li dale- 
ko - „Není daleko." - Stihači jeli dále 
a Athanasius byl zachráněn. Skrýval se 
v okolí Alexandrie až do smrti císaře Ju- 
liána Odpadlíka, načež se vrátil do svého 
sídla. 

Císař Valens, zarytý arián, dal rozkaz, 
aby Athanasius a mnozí jiní katoličtí bis- 
kupové odešli opět do vyhnanství. Atha- 
nasius předvídal tuto bouři a skrýval se 
po čtyři měsíce v hrobce otcově. Ale po- 
něvadž lid se jitřil a žádal bouřlivě návrat 


Athanasiů v, Valens chtěj nechtěj dal svo- 
leni, aby Athanasius se vrátil. 

Pětkrát byl Athanasius ve vyhnanství; 
jsa 45 let biskupem, ztrávil 20 let ve vy- 
hnanství. Co všecko vytrpěl pro viru ! Ja- 
kých zásluh si získal o Církev! Dočkal 
se, že kacířství ariánské počalo upadati, 
na příklad v Cařihradě byly po 40 let 
všecky chrámy v rukou ariánských, a pak 
jim zbyla jen jediná kaple. Kolem r. 550 
zdál se býti svět ariánský a ku konci sto- 
letí IV. byl zase katolický. A přední záslu- 
ha toho náleží Athanasiovi, který i v nej- 
větších bouřích ani o píď neustoupil od 
pravé víry; jí neohroženě hájil a za ni 
trpěl jako mučedník. Také ostatní jeho 
ctnosti byly zářící. Řehoř Nazianzský 
pravil: „Chváliti Athanasia jest chváliti 
ctnost. Bylť Athanasius pokorný, na mod- 
litbách vytrvalý, v postech přísný, srdce 
dobrotivého, k lidu vlídný; byl povolný 
bez slabosti, byl neoblomný bez tvrdosti. 
Káral jako otec, chválil jako učitel, uměl 
lásku spojovat! s vážností. V jeho jednání 
byla podivuhodná moc, která srdce všech 
si podmaňovala. Také jeho spisy vynikají 
důvtipem a lahodným slohem. Napsal 
čtyři knihy proti ariánům, dvě řeči proti 
pohanům, tři apologie a Život sv. Anto- 
nína. Zemřel roku 575. Zove se sloupem 
a učitelem Církve, otcem pravověrnosti, 
Athanasiem Velikým. Abbé de Bletterini 
praví v Životopise Joviána I., str. 128: 
„Sv. Athanasius byl největším mužem 
IV. století ; ano, když se všecko uváží, 
neměla Církev nikdy většího muže nad 
něho.“ 

Řecké menee popisuji Athanasia, žebyl 


prostředni velikosti, poněkud nachýlen 
do předu, přívětivého pohledu, vousu ne- 
dlouhého, ale bujného, světlých vlasů. - 
Řeč v jeho spisech je tak jasná a proni- 
kavá, že starý mnich Kosmas říkával: 
„Kdykoliv najdete něco pozoruhodného 
ve spisech sv. Athanasia, napište to, a ne- 
máte-li u sebe papíru, napište to na své 
Šatyl“ Svátek sv. Athanasia Velikého 8. 
nebo 2 . května. 

Sv. BASIL (ruský Vasilij) byl syn Ba- 
sila, právníka a učitele řečnictví, aEmme- 
lie (či Eumelie) v Caesarei, hlavním městě 
v Kappadocii. Rodiče tito měli lo děti; 
Makrinu, Basila, Naukracia, Řehoře (ře- 
čeného Nyssenského) a Petra. Jména o- 
statních nejsou známa. Tři rodní bratři, 
svátých rodičů svati synové, Basil, Řehoř 
a Petr stali se biskupy. Vzácný to zjev! 

O výchovu Basilovu pečovala matka 
Emmelia a bába sv. Makrina, žákyně sv. 
Řehoře Divotvůrce. Basil s vděčností vzpo- 
mínal své báby Makriny, která mu vští- 
pila do srdce slova blahoslaveného Řeho- 
ře, vzpomínal zbožné své matky Emmelie. 
Sestra Makrina po smrti otcově pečovala 
vedle churavé matky svědomitě o mladší 
své sourozence. - Basil vyspěv v jinocha, 
odebral se do Cařihradu, kde poslouchal 
přednášky slavného tehdy řečníka Liba- 
nia, a pak do Athén, do sídla řecké vzdě- 
lanosti. Spolužáky jeho byli Řehoř Na- 
zianzský a Julián, který později odpadl od 
víry křesťanské. Basil bydlil spolu s Ře- 
hořem, svým důvěrným přítelem ; vyhý- 
bali se světu a závodili spolu v pilnosti 
abohabojnosti. Znali jen dvě ulice v mě- 
stě, jimiž chodili do chrámu a do školy. 


Když Basil dokončil své vzdělání, stal se 
právníkem ve své vlasti. Sláva jeho rostla, 
ale jeho srdce nebylo upokojeno. 

Na domluvu své sestry Makriny Basil 
opustil rozrušující zaměstnání v soudní 
síni a věnoval se službě Boží. Studoval 
posvátné vědy s toutéž horlivostí, jako 
dříve pěstoval řečnictví, lékařství, mate- 
matiku a jiné vědy. Poté se odebral na 
cesty; v Egyptě a v Palestině navštěvoval 
poustevníky a naučil se od nich zákla- 
dům prostého a dokonalého života. Po- 
kora, apoštolská chudoba, bratrská láska 
otcův pouště působily na Basila mocným 
dojmem. Stal se novým člověkem. Li- 
toval, že mladá léta ztrávil v honbě po 
světské moudrosti. Vrátiv se po dvou le- 
tech do vlasti, usadil sena samotě. Psal své- 
mu příteli Ř ehoři ; „ Zůstávám tu vpoušti 
Matarii, na břehu řekylridy. Toho údolí 
rozkošného ! Toho ptactva zpěvného ! Ma- 
lýráj 1 Řehoř přišel za ním a oba přátelé 
tam žili blaženě v tuhé kázni, požívajíce 
jen chleba a bylin a spokojujice se tvrdým 
lůžkem. Zvláště Basil žil tak sebezapíray^e, 
že podle svědectví Řehořova podobal se 
mrtvole. Oba skládali spisy a posvátné 
zpěvy ; kolem nich se shromáždili jiní 
poustevnici a všichni sloužili Bohu mod- 
litbami, čtením Písma svátého; vzdělávali 
půdu, zřizovali cesty. Basil složil pro ce- 
lou družinu klášterní pravidla, řeholi ve- 
likou a řeholi malou a stal se takto záko- 
nodárcem kláŠterníků na východě. Vzpo- 
mínal ještě v pozdním věku na blažená 
léta, jež ztrávil na samotě. „Kdo mi vrátí,^^ 
tak píše, „ty Šťastné dny, které jsme prožili 
v oné samotě? Kdo mi vrátí to prozpěvo- 


50 + 






vání žalmů, to noční bdění, ty modlitby 
společné, které nás pozdvihovaly vzhůru 
k nebesům ?“ Opodál Nové Caesaree za- 
ložila Makrina panenský klášter a žila 
v něm s matkou Emmelií a svými druž- 
kami v nábožnosti a dobročinnosti. 

Avšak utěšený život v ústraní na řece 
Iridě se skončil. Stařičký biskup caesa- 
rejský Eusebius povolal k sobě Basila a 
vysvětil ho na kněze, aby mu byl po- 
mocníkem v úřadě, Basil nejen se stal 
rádcem biskupovým, ale jsa ve vědách 
posvátných obeznalý, byl věhlasným ob- 
hájcem právo věrného učení proti ariá- 
nům. V té době nastal v Kappadocii hlad 
z neúrody. Basil se zastával lidu nuzného, 
donutil lichváře Obilím, aby otevřeli na- 
plněné špýchary, povzbuzoval boháče 
k Štědrostí, chudé k trpělivosti. Sám před- 
cházel dobrým příkladem ; každodenně 
sytil mnoho lidí, a to nejen křesťanů, ale 
i židů. Úcta lidu kněmu byla všeobecná. 
Když roku 370 biskup Eusebius zemřel, 
Basil byl zvolen jeho nástupcem na stolci 
caesarejském. Zil dále přísně a chudě, 
jak byl zvykl na poušti. Statků biskup- 
ských užil na účely dobročinné. Zřídil 
obrovský ústav křesťanského milosrden- 
ství pro lidi chudé, pro lidi k práci ne- 
schopné, pro nemocné, malomocenstvím 
stižené, pro pocestné a pro sirotky. V do- 
mě byly i školy i dílny i byty pro kněze, 
pro lékaře a opatrovníky. Ustav ten, zva- 
ný „Basilias^‘, byl „divém starověku křes- 
ťanského. 

Basil konaje cesty apoštolské po své 
diecési, utvrzoval věřící i kněze v pravé 
víře a vedl je k bohabojnému životu. Za- 


ložil i několik klášterů. Po smrti Atha- 
nasia Velikého r. 373 Basil stal se neroz- 
bornou zdí proti návalu kacířů ariánských, 
mohutným sloupem katolictví na výcho- 
dě. Byl výtečným kazatelem; napsal ně- 
kolik spisů : Patero knih o božství Kristo- 
vě, homilie, pojednání asketická a 366 
listů. Spisy Basilovy vynikají hlubokou 
učeností, jasností myšlenek a lahodným 
slohem ; jsou pro nás důležitý, protože 
z nich můžeme správně posouditi pova- 
hu tehdejší doby. Erasmus Rotterdamský 
pravil, že v Basiliovi sloučeny jsou všecky 
přednosti slovutných řečníků řeckých. 

Když císař Valens, který byl nakloněn 
ariánům, uslyšel, že Basil pohnul mnoho 
ariánů, aby se vrátili kajícně do Církve, 
rozhněval se a poslal velitele císařské strá- 
že Modesta do Caesareje k Basilovi, aby 
mu oznámil, že bude z Caesareje vyhnán, 
nepři dá-li se k ariánům. I rozpředl se pa- 
mátný a zajímavýrozhovor. Modestřekl: 
„Což nebojíš se císaře? Nevíš-li, jakou 
moc má nad tebou? Může ti zabrati maje- 
tek, může tě poslati do vyhnanství, může 
tě ztrestati mukami a smrtí !“ - Basil odpo- 
věděl vyslanci byzantského despoty s klid- 
ným úsměvem : ,,To bys mi musil jinými 
věcmi pohroziti. Kdo nic nemá, tomu ne- 
mohou býti statky zabaveny. Nemám, leč 
několik těch knih, skývu chleba a ty cáry 
na svém těle. Těch mi snad přece nevez- 
meš. Vyhnanství neznám, neboť celá ze- 
mě je Hospodinova, všude budu hostem 
jeho. Muka se mne nedotknou, protože 
takořka žádného těla nemám. Smrt je mi 
vítána, neboť mne přivede dříve k Bohu. “ 
Modest řekl: ,,Dám ti den na rozmýšle- 


nou.“ - Basil na to : „To je zbytečno ; ne- 
boťzitrabudu tentýž, jaký dnes/‘-Modest 
užaslýnad těmito odpovědmi řekl : „Věru, 
takto ještě ke mně nikdo nemluvil !“ Basil 
odvětil: „Pak asi nemluvil s tebou žádný 
biskup. “ Této rozmluvě byl přítomen cí- 
sařský kuchař; ten chtěje se pochlubiti 
učeností, vmísil se do rozmluvy; ale Basil 
hp odbyl řka, že se má starati o kuchyni, 
a ne o bohosloví, jemuž nerozumí. 

Modest se vrátil k císaři a zvěstoval: 
„Jsme přemoženi; hrozby na Basila ne- 
působí. “ Císařbyl dojat, pocítil úctukBa- 
silovi a neodvážil se provésti rozkaz, aby 
Basil byl vyhnán, ac rozkaz byl už pode- 
psán, ano poslal Basilovi mnoho darů na 
rozdání chudým, a o svátcích vánočních 
zavítal ze zvědavosti do Caesareje, aby vi- 
děl biskupa Basila uprostřed j eho věřících. 
Císařbyl překvapen, jsa očitým svědkem 
vroucí nábožnosti lidu, jímž svatyně pře- 
plněna byla, slyše velebné zpěvy a hledě 
na Basila, který s vážnou důstojnosti ko- 
nal služby Boží. Také císař šel k oltáři, 
aby věnoval dary obětní, ale nikdo jich 
od něho nepřijal, ježto jako kacíř stál mi- 
mo Církev. 

Basil byl od sebezapíravého života své- 
ho téměř ustavičně churav. 

Tělo chřadlo posty a bděním. V poslední 
nemoci své zavolal si židovského lékaře, 
ale ne, aby od něho byl léčen, nýbrž aby 
jej na viru Kristovu obrátil, což se mu 
i podařilo. Vysloviv poslední modlitbu 
svou : ,, V ruce tvé, ó Pane, poroučím du- 
cha svého“ zemřel, ve věku 50 let. Sko- 
nal 1. ledna 579. Smrti jeho želeli ne- 
toliko katolíci, ale i židé a pohané ; zů- 


stal u všech v dobré paměti pro svou 
dokonalost a dobročinnost. Dává se mu 
příjmí ,,Veliký“. Vzácnou památkou po 
sv. Basilovi je jeho liturgie t. j. obřady a 
modlitby při Mši svaté ; církev řecká jí 
užívá o některých dnech církevního ro- 
ku; jindy užívá církev řecká obřadů a 
modliteb dle s v. Jana Zlatou stého. Všichni 
Slované obřadu řeckého, katolíci i roz- 
kolní ci, mají rovněž obě tyto liturgie ve 
staroslovanském překladě. Svátek sv. Ba- 
sila 14. června. 

Sv. ŘEHOŘ NAZIANZSKÝ narodil 
se před r. 530 v Arianzu blíže města Na- 
zianzu v Kappadocii, kde jeho rodiče měli 
poplužní dvorec. Otec slul Řehoř a byl 
biskupem v Nazianzu. Matka slula Nonna. 
Kromě Řehoře měli ještě syna Caesaria 
a dceru Gorgonii. Oba rodičové vedli své 
děti k bohabojnosti slovem a příkladem. 
Řehoř se odebral na další vzdělání do 
Caesareje Kappadocké a seznámil se tam 
s Basilem, jenž mu byl pak až do smrti 
nej věrnějším přítelem. Poté Řehoř cesto- 
val za účelem dalších studií po moři do 
Alexandrie v Egyptě. Nedaleko Cypru 
byla lod zachvácena prudkou bouří, stě- 
žeň se zlomil ; ve smrtelné tísni Řehoř 
učinil slib, že bude-li zachráněn, zasvětí 
celý svůj život Bohu. Loď vyvázla a při- 
stála Šťastně v Alexandrii. V Alexandrii 
B ehoř poznal sv. x\thanasia a učil se řeč- 
nictví u učeného Thespesia. Z Alexandrie 
Řehoř se odebral do Athén, kde se opět 
sešel s Basilem. Učili se básnictví, řeč- 
nictví, mathematice, filosofii, hudbě a 
lékařství. Řehoř napsal o této době svého 
života: „My oba jsme znali dvě toliko 


506 


ulice, jednu, kterou se chodilo do školy, 
druhou, kterou se chodilo do chrámu ; 
cest do divadla, na závodiště, do místností 
zábavných jsme neznali. “A dále napsal: 
„Kdysi se mi zdálo, že vidím dvě dívky 
spanilé; tázal jsem se jich, jak se jmenují? 
Jedna odpověděla, že Čistota, druhá, že 
Střídmost. Napomínaly mne, abych se 
těm ctnostem oddal. 

Z Athén se Řehoř vrátil domů, do Na- 
zianzu, a tehdy přijal křest ; neboť ten- 
krát bylo zvykem, přijímat! křest až za 
věku dospělého. Dle vůle otcovy spravo- 
val dvorec v Arianzu, ale již tenkrát „po- 
čal jsem se umrtvo váti tak napsal sám 
o sobě, „počal jsem zapírati sebe, bdíti 
nad smysly svými, tlumit! svou přiroze- 
nou hněvivost a dusiti v sobě oheň smysl- 
nosti.^^ Ještě v přísnější kázni žil Řehoř, 
když trval s Basilem v samotě u řeky Iridy ; 
tam pracovali, modlili se, pěli žalmy a 
vzdělávali se vzájemně. - Když Ř ehoř usly- 
šel, že stařičký jeho otec podepsal vyznání 
víry, jež obsahovalo ariánské učení za- 
krytými slovy, spěchal domů, aby napra- 
vil tuto chybu. Otec poznal, že pochybil, 
a složil vyznání pravověrné. Brzo poté 
se stalo, že stařičký otec Řehoř, když kdysi 
konal služby Boží, přistoupil nenadále 
k synu svému Řehořovi a posvětil jej na 
kněžství. Mladý Řehoř nesl těžce toto zne- 
užití moci otcovské a odešel opět na poušť 
k Basilovi a teprve na úpěnlivé prosby 
otcovy se vrátil do Nazianzu.- Vtu dobu 
vrátil se i mladší bratr Řehořův Caesarius 
z Cařihradu domů. Býval tam osobním 
lékařem na dvoře císařském, ale vzdal se 
své služby, když Julián se stal císařem. 


Odpadlíkovi nehodlal sloužiti. Císař Ju- 
lián nelibě nesl horlivost otce Řehoře 
i obou jeho synů. Nemohl jim odepřít! 
úcty řka: „Ó štastný to otec! Šťastni sy- 
nové l“ 

Basil naléhal na svého přítele Řehoře, 
aby přijal svěcení biskupské a aby se ujal 
biskupského úřadu v Sasimě. Sasima le- 
žela v chudém nehostinném kraji kappa- 
dockém ; obyvatelé byli pověstni svou 
surovostí. Jemnocitný Řehoř se zhrozil, 
spatřiv své nové sídlo ; v prvním návalu 
rozhořčenosti a zklamáni napsal Basilovi 
příkře: „Poznal jsem, že nelze důvěřovat! 
žádnému příteli. “Na štěstí činil si biskup 
tyánský nároky na Sasimu, a proto Řehoř 
se mohl vrátiti do Nazianzu. V tu dobu 
zemřeli sourozenci Řehořovi Caesarius 
i Gorgonia; a brzo přišla zpráva, že Basil 
zemřel. Zarmoucen psal Řehoř jistému 
Eudoxiovi: „Tážeš se mne, jak se mi vede. 
Zle. Nemám již více ani Basila, ani Caesa- 
ria, ani duchovního ani tělesného bratra.“ 

Tehdy byl v Cařihradě jen nepatrný 
hlouček křesťanů pravověřících. Měli 
jednu toliko kapli, a to v domě soukro- 
mém ; všecky chrámy byly v rukou ari- 
ánských. Právo věřící tamější žádali Ře- 
hoře, aby řídil církev cařihradskou. Řehoř 
vyhověl jejich prosbě. Ariáni spatřivše 
Řehoře a seznavše, že je stařec vyzáblý, 
chatrným šatem oděný, pohrdali jím; 
neboť si pravili, že nevzbudí zvláštního 
nadšení. Avšak kdo slyšel Řehoře kázati, 
býval unesen jeho hlubokou znalostí Pís- 
ma svátého i řeckých mudrců a úchvat- 
nou výmluvností. Po způsobu horkokrev- 
ných východanů posluchači mu tleská valii 


507 


ale on je napomínal důrazně, aby méně 
hloubali o víře, ale více k ní přilnuli a 
podle ní život svůj zařídili. Tehdejší lidé 
si libovali ve sporech víry se týkajících. 
Řehoř o tom napsal: „Ulice, tržiště, síně 
penězoměnců a všecky veřejné místnosti 
cařihradské jsou plny lidi, kteří se prou 

0 věcech víry; tážeš-li se, po kolika obo- 
lech se prodává ta neb ona věc, kupec ti 
bude hovořiti o tom, je-li Syn zplozen čili 
nic; kupuj eš-li maso, řezník řekne: „Otec 
je větší Syna” ; zeptáš-li se u pekaře, je-li 
chléb už upečen, odpoví ti : „Syn Boží z ni- 
čeho stvořen jest/^ Obec věřících v Gaři- 
hradě rostla, kaple pro pravověřící nesta- 
čila a byla přestavěna v prostorný chrám, 
jemuž Řehoř dal jméno „Anastasia“, t. 
j. Vzkříšení. Řehořovi dáván byl název 
„Theologů, t. j. bohoslovec, a sám Jero- 
ným přišel do Cařihradu, aby osobně slav- 
ného řečníka a bohoslovce poznal. 

Tu ariáni přestali pohrdat! Řehořem a 
počali jej pronásledovat!, tu kamením, tu 
najatým vrahem. Jistý podplacený arián 
se vloudil do příbytku Řehořova; avšak 
spatřiv churavého Řehoře na loži, ulekl 
se a s pláčem se přiznal, jakého zločinu 
se chtěl dopustiti. Řehoř řekl: „Bůh ti 
odpusť, bratře, jakož i já ti odpouštím. 
Nežádám od tebe, než abys zanechal blu- 
dařství svého. “ A právě tato velkomysT 
nost a trpělivost zjednala Řehoři úctu 

1 mezi ariány. Jiná bolestná zkouška pro 
Řehoře byla, když jistý Maximu s se dal 
vysvětit! od některých biskupů egypt- 
ských potají za biskupa cařihradského. 
Maximus takto zklamal Řehoře, v jehož 
přízeň se vetřel zakrývaje své pokrytství. 


Řehoř odešel z Cařihradu. Císař Theodo- 
sius učinil v Cařihradě arianismu náhlý 
konec; nařídil, aby všecky chrámy byly 
právo věřícím vráceny. Tak se i stalo a 
na sněmu obecném r. 581 v Cařihradě 
konaném Maximus byl sesazen a Řehoř 
byl zvolen arcibiskupem cařihradským. 
Avšak opět se nalezli odpůrcové ; ti namí- 
tali, že Řehoř nemůže býti arcibiskupem 
cařihradským, jsa po právu sasimským 
biskupem. Proto řekl Řehoř ve shromáž- 
dění biskupů: „Nežádal jsem si tohoto 
biskupství a rád ustoupím, aby církev 
zdejší došla pokoje. Odeberu se opět na 
poušť. “ Řehoř odešel z Cařihradu. Takto, 
pochybil-li, opustiv chudičké biskupství 
sasimské, napravil chybu svou, vzdav se 
dobrovolně biskupství cařihradského. 

Řehoř usadil ser. 585 na statečku v Ari- 
anzu po rodičích zděděném. Tam dosáhl 
klidu. Napsal o tom: „Žiji mezi skalami 
a dravou zvěří. Ohně nikdy nevidím, obu- 
vi nenosím; sláma je mým ložem, pytel 
mojí přikrývkou, sprostý plášť mým odě- 
vem. “ Jedinou rozkoší mu byla zahrádka, 
studánka, stinný les. Spisoval pilně, sklá- 
dal duchovni písně a básně plné nadšení 
a posvátné něhy. Básně jeho, 507 počtem, 
opěvuji pravdu a krásu sv. evangelia a 
ctností. Jeho 45 řečí vydává z oboru theo- 
logie svědectví o hluboké jeho učenosti. 
Listů je 245 ; jsou mistrně psány. Básně 
jeho, v nichž velkolepost se pojí s něhou, 
věru zasluhují, aby byly studovány na 
vysokých školách. 

Připravuje se na smrt, napsal závěť, 
která ve výtahu zní: „Já Řehoř, biskup 
katolické církv e v Cařihradě, j sa při plném 


508 


užíváni rozumu, činím tuto závěť . . . Všec- 
ko moje jmění náleží církvi v Nazianzu 
pro chudé... moje příbuzná, ctihodná 
panna Russiana ať obdrží výživu stavu 
přiměřenou až do smrti. Pacholík Theo- 
fil obdržel sice už něco do ruky; ať do- 
stane ještě 5 zlatých; Alypiana, moje mi- 
lovaná dcera (o dvou druhých dcerách 
Eugenii a Nonně nemluvím, protože je- 
jich život nebyl bezúhonný) ať mi odpu- 
stí, že jí nic zanechati nemohu; neboť 
děditi budou chudí... Notář Elafius ať 
obdrží jeden spodní šat, dvoje vrchní šaty, 
tři pláště, pečeť a 20 zlaťáků. To je můj 
testament. Ve jménu Otce i Syna i Ducha 
svátého . . Podepsáni jsou Řehoř, sedm 
biskupů a notář. 

V poslední nemoci své Řehoř měl na 
radu lékařů užívati lázni. Učinil tak; ale 
hovořil takto k svému tělu: „Proč se 
stále na mne věšíš? Kristus volá mne, a 
ty zůstaň, kam budeš hozeno. “ Řehoř ze- 
mřel r. 589. Svátek 9. května. 

Sv. JAN řečený ZLATOÚSTÝ, Chry- 
sostomus^ narodil se v Antiochii Syrské. 
Otec Janův Sekundus, vyšší důstojník vo- 
jenský, zemřel brzy po narození synáčka; 
matka Anthusa ovdověvši ve svém dva- 
cátém roce, neprovdala se již, nýbrž vě- 
novala všecku svou péči zdárné výchově 
Janově. Jan prospíval ve všelikém umění ; 
již jako chlapec upozorňoval každého na 
sebe rozhodností a neohroženosti svých 
úsudků. Učitel jeho v řečnictví byl slav- 
ný Libanius ; ten byv na smrtelném loži 
tázán, kdo by měl býti nástupcem jeho 
v úřadě učitelském, odpověděl: „Jan, - 
kdyby ho křesťané nebyli získali pro sebe.“ 


Z toho poznati, jak vysoké ponětí měl 
o řečnickém nadání Janově. 

Jan zamýšlel věnovati sepovoláni práv- 
nickému; proto začal navštěvovat! tržiště, 
kde se konaly soudy a hrála se divadla. 
Tam poznal světlé i stinné stránky života 
lidského. Ale zanedlouho znechutilo se 
mu soudnictví svými úskoky a divadlo 
svou rozpustilostí. Důvěrný jeho přítel 
Basil mu poradil, aby pilně čítal Písmo 
svaté, aby světské roucho zaměnil za mniŠ- 
ský oděv, aby se ponořil do nitra a snažil 
se o křesťanskou dokonalost. Jan poslechl, 
přemáhal v sobě přirozenou prchlivost, 
stával se mírným a trpělivým, žil čistě 
a bezúhonně, láska k Bohu rozhořela se 
v něm v živý plamen. Nebyl dosud po- 
křtěn. Sv. Melecius, biskup antiochij- 
ský, pokřtil Jana a učinil jej lektorem. 
Jan se snažil zdokonalovat! sebe; nikdy 
neselhal, nikdy nepřisahal, nikoho ne- 
pomluvil . . . 

Když Melecius a jiní právo věřící bis- 
kupové byli ze svého sídla vypuzeni, za- 
slechl Jan, že má býti vysvěcen na bis- 
kupství. LTekl se, neboť nepokládal se za 
hodna této důstojnosti, uprchl z Antio- 
chie a napsal v samotě, kde Šest let žil, 
spis „O kněžství v němž pojednával 
o posvátnosti, o povinnostech a obtížích 
stavukněžského.V samotě rozvinul se jeho 
duševní život; tam nabyl podivuhodné 
znalosti lidských povah i ráznosti a ne- 
ohroženosti v hájení pravd katolických. 
Po Šesti letech Jan byl ustanoven kaza- 
telem v Antiochii. Město to, nazývané 
„krásným městem “ a „královnou Výcho- 
du“, bylo co do lidnatosti a bohatství tře- 


509 


tím městem veleříše římské; ale bylo 
nakloněno všem nevázanostem i vzpou- 
rám. Roku 387 vzbouřilo se obyvatelstvo 
antiochijské pro novou tíživou daň, kte- 
rou císař Theodosius na lid uvalil. Ro- 
zezlený lid se srotil, pohanil císařského 
náměstka, spílal císaři, rozbil sochy jeho 
i císařovnyFlakcilly a zapálil radnici. Ale 
již druhého dne lid vystřízlivěl. Mnozí 
utekli z města, nikdo se neodvažoval jiti 
na ulici; tržiště a divadla byla prázdná. 
Šla pověst, že Theodosius ve své známé 
prchlivosti město krůtě potrestá. V této 
tísni ujal se města biskup antiochijský 
Flavian; odebral se do Cařihradu, aby 
císaře usmířil. Řekl císaři mezi jiným: 
„Vzpomeň, o císaři, přikladu Konstanti- 
nova. Když mu dvořané kdysi radili, aby 
dal usmrtiti buřiče, kteří rozbili sochy 
císařovy, Konstantin si přejel rukou po 
tváři a řekl s úsměvem: , Necítím se zra- 
něn,* a odpustil buřičům. Odpusť i ty.“ 
Císař slíbil, že odpustí. - Zatím v Antio- 
chii hrnul se lid do chrámu Páně, bylať 
doba postní a Jan konal každodenně ú- 
chvatná kázání; vytýkal lidu hříšný ži- 
vot, povzbuzoval jej k pokání, ale také 
k důvěře. Tato kázání, počtem 31, po- 
kládají se za nej výbornější plody jeho 
výmluvnosti. Pro ně dáváno bývá Janovi 
příjmí Chrysostomus, to jest Zlatoústý. 
V jeho kázáních se družila skvělá dikce 
Ciceronova fc břitkým vývodům Demos- 
thenovým. 

Roku 397 zemřel patriarcha cařihrad- 
ský sv. Nektor. Císař Arkadius si přál, aby 
chvalně známý kazatel Jan nastoupil úřad 
patriarchy cařihradského. Pod nějakou 


záminkou dal Jana přivésti do Cařihradu 
a od Theofila, patriarchy alexandrijského, 
posvětiti na biskupa, ač se Jan vzpíral. 
Tak dosazen Jan na biskupství v Cařihra- 
dě. Poměry byly neblahé: Císařský dvůr 
byl znemravnělý, slabého císaře ovládala 
hrdá a zlomyslná jeho manželka Eudoxie 
se svým rádcem Eutropiem, kleštěncem, 
duchovenstvo bylo bez kázně, lid mravů 
nevázaných. Jan nejprv spořádal vlastni 
dům svůj ; rozprodal drahocenný nábytek 
po předchůdci, rozdal všecko chudým, 
podporoval nemocnice, živil a Šatil chudé. 
Duchovenstvo nabádal k horlivosti v ko- 
nání povinností, neposlušné sesazoval 
s úřadu. Pak se obrátil na ostatní stavy, 
aby je napravil. 

V kázáních Jan tepal nestřídmost a mar- 
notratnost, bohatým vytýkal, že utiskují 
chudé. Napomínal velmože, aby na ven- 
kovských svých statcích budovali kostely a 
poskytli peněz potřebných na výživu jáhna 
nebo podjáhna. „Vybavte církev, jako by 
byla vaší dcerou. Pro císaře učinili byste 
mnoho, pro Církev a Boha nechtěli byste 
nic obětovati?“-V Cařihradě byly bohaté 
obchodní domy a nádherné paláce. Ale 
vedle největšího přepychu, vedle bujné 
prostopášnosti byla i bída a zoufalství. Ja- 
nova láska náležela lidu chudému, pro- 
stému řemeslníku, rolníku i otroku. Byl 
něžným i přísným přítelem každého člo- 
věka. Řekl na příklad: „Kdybyste mohli 
otevříti moje srdce, nalezli byste v něm 
zapsány sebe samy, sebe všecky se svými 
dětmi i statky i se vším, co se vás týká; 
vy všichni máte tam místo moci lásky, 
která srdce rozšiřuje. “-Kdysi se sešlo málo 


510 


posluchačů do chrámu. Nic se nad tím 
nemrzel Jan a kázal, připomínaje, že Kris- 
tus promlouval slova pravdy i jediné po- 
sluchačce, ženě Samaritánce, u studnice 
Jakubovy. Kdysi Jan spatřil zástup Gótů, 
kteří byli většinou ariáni. I rozkázal gót- 
skému knězi, aby v mateřském jazyku 
kázal lidu tomu, jehož horlivost pro slovo 
Boží pak Jan kladl za vzor svým poslu- 
chačům. - Často vytýkal, že mnozí chodí 
do chrámu, aby uzřeli své známé, že mnozí 
v posvátných chvílích si volně hovoří, 
že mnozí za příčinou dostihů a jiných 
radovánek zanedbávají návštěvu chrámu. 
Herci a kurtisány byli Janem často ká- 
ráni, též ženy, které nepočestným oděvem 
anebo přílišnou stroj ivostí dávaly pohor- 
šení. 

Jan Chrysostom podoben jsa Janu 
Křtiteli, tepal otevřeně nepravosti císař- 
ského dvora; tím na sebe uvalil hněv cí- 
sařovny Eudoxie a j ejích stvůr. K dysi káral 
po zásluze dvapřečiny: Císařovna Eudoxie 
odňala jistému Theognostovi bezprávně 
jeho statky, a Eutropius rušil útočištné 
právo chrámů. Ale oba pokáraní zahořeli 
pomstychtivostí proti Janovi. Umínili si 
ustanovit! jistého Severiána patriarchou 
cařihradským. K odpůrcům Janovým se 
přidružil i Theofil, patriarcha alexandrij- 
ský, tentýž, jenž byl Jana světil na biskup- 
ství. Theofil shromáždil v Chalcedonu, 
v předměstí „u dubu^^ 56 biskupů, stvůr 
císařovny Eudoxie; ti poslali vzkaz J ano vi, 
aby se dostavil do sboru jejich a aby se 
zodpovídal ze žalob proti němu vznese- 
ných. A co mu vytýkali? Ze prý je pyšný 
a pánovitý, že jedno z kázání o ženské 


marnivosti bylo obráceno proti císařovně 
Eudoxii, že kteréhosi jáhna sesadil a kte- 
réhosi kněze nazval zkaženým, že někte- 
rým lidem dovolil přijímat! Eucharistii, 
ač nebyli lačni a j. Jan se nedostavil a 
sbor se odvážil Jana sesaditi s důstojnosti 
patriarchy cařihradského. Lid cařihrad- 
ský uslyšev o tom, bouřil se; proto Jan 
hleděllidutišiti; řekl na kazatelně: „Vlny 
se zdvíhají, ale já se nebojím, neboť stojím 
na skále. Čeho medle bych se bál? Smrti? 
Či vyhnanství? Celá země náleží Hospo- 
dinu. Či odnětí statků? Nic jsme na svět 
nepřinesli, nic s sebou nevezmeme. Hroz- 
bami pohrdám. 

Jan byl vypovězen, ale dříve než roz- 
kaz byl vykonán, Jan uŠel na lodi na po- 
břeží v Bithynii. Lid se však jitřil a žádal 
bouřlivě, aby Jan byl městu a stolci bis- 
kupskému vrácen. Císařovna Eudoxie se 
ulekla a poslala list Janovi, omlouvala čin 
svůj a žádala ho, aby se vrátil. Jan se vrátil 
a lid cařihradský v rukou nesa hořící vos- 
kovice s jásotem uvítal milovaného svého 
biskupa. J an řekl na kazatelně: „Mám vel- 
kou radost, že jsem s vámi opět spojen. Vy 
jste mi zahradou, kvetoucími stromy osá- 
zen ou. Jestli snad někteří nenesou dobrého 
ovoce, já leniti nebudu, dokud jich nezu- 
Šlechtím a úrodnými neučiním. Vždyť je 
to povinností mou. Nejsem-li já služeb- 
ník vás všech? Ani ve vyhnanství jsem 
na vás nezapomněli^^ 

Klid netrval dlouho; jen dva měsíce. 
Před hlavním chrámem cařihradským 
stála stříbrná socha císařovny Eudoxie; 
před sochou se konala kdysi slavnost s polo- 
pohanskými radovánkami. Jan horlil proti 


nekřesťanským těm radovánkám. Mar- 
nivá císařovna zanevřela na Jana. Bisku- 
pové jí oddaní opět ho sesadili a císař Arka- 
dius mu zakázal konati služby Boží o slav- 
nosti velikonoční . V této tísni Jan hledal 
útočiště u papeže Innocence, vylíčiv mu 
listem své utrpení. Papež žádal císaře zá- 
pado-římského Honoria, aby zprostředko- 
val uklizeni sporu. Zatím však byl Jan vy- 
pověděn do vyhnanství. Zprvu ušel tajně 
na pobřeží bithynské, a když odtud roze- 
sílal listy svým přátelům a svěřencům, 
byl návodem císařovny Eudoxie odveden 
do Kukusu, bídného městyse na horstvu 
Antitauru v nehostinné krajině kappa- 
docké. Cestu tu vykonal Jan ve vojenském 
průvodu za 70 dní, pěšky a za různých 
útrap ; zimnice ho trápila. V Kukusu byl 
lidem přijat vlídně a uctivě; tamní bis- 
kup chtěl Janovi odevzdati svůj úřad, ne- 
boť se měl za nehodná, aby u přítomnosti 
slavného vypovězence zastával úřad bis- 
kupský. Tři léta ztrávil Jan v Kukusu. 
Psal listy do Gařihradu a byl v ustavič- 
ném spojení s věřícími svými. Pečoval 
i o křesťany perské a gótské. Všechen lid 
ho ctil jako světce. Křesťané antiochijŠtí 
vykonali pout do Kukusu, aby spatřili a 
uctili svého rodáka . Za vpádu loupeži vých 
Isaurů Jan byl donucen se odebrati ještě 
dále do hor, do Arabisu. Ale ani tam ne- 
zůstal v klidu; císařovna Eudoxie, zarytá 
nepřítelkyně Janova, zemřela, ale odpůr- 
cové Janovi nelenili; uslyševše, že Jan 
požívá veliké vážnosti u lidu, vymohli si 
od Arkadia nový rozkaz, aby Jan byl od- 
veden až do Pithyusu na Černém moři. 
Tak nastoupil vyhnanec poslední cestu 


svou. Za velikého vedra hnán byl vojíny 
bez ustání, bez odpočinku, pustou kra- 
jinou pontskou. Do vlekl se až do Komány, 
a z Komány ještě kus cesty; tam u sva- 
tyně sv. Basilika Jan umdlený a churavý 
si chtěl odpočinouti. Vojíni svolili. Lid 
kománský se u něho sešel. Sv. Jan seznav, 
že poslední jehohodinkase přiblížila, roz- 
dal vše, co měl, žádal, aby kněz komán- 
ský mu podal nejsvětější Svátost, a když ji 
přijal, vyřkl svou obvyklou modlitbu : 
„Sláva Bohu za všecko“ a skonal 14. září 
407. Bylo mu 60 let. Sv. Jan Zlatoústý 
vynikl nade všecky Otce řecké svou vý- 
mluvnosti. Napsal znamenité výklady na 
knihy Starého a Nového Zákona á 245 
listů. Spisy jeho dosvědčuji, že Církev hlá- 
sala tehdy tytéž pravdy jako nyní. Roz- 
kolničtí Rekové vyčítají, že prý církev 
starověká učila, že Duch sv. vychází pou- 
ze z Otce. Sv. Jan však výslovně napsal: 
„Všecko, co Otec má, náleží i Synu, vy- 
jma Otcovství. Poněvadž vycházení Du- 
cha sv. není Otcovstvím, je tedy jisto, že 
Syn je má právě tak jako Otec.^^ 

Vzácnou památkou po sv. Janu Zlato- 
ústém jsou obřady a modlitby při Mši sv., 
které Jan zavedl. Řecko-katolická církev, 
řečtí a slovanšti rozkolníci užívají v pod- 
statě liturgie sv. Jana Zlatoústého. 

U čin řečí Janových na lid prostý i vzdě- 
laný byl neodolatelný; Isidor Pelusiota 
nazval Jana „Orfeem výmluvnosti^. Na 
př. řeč, kterou Jan měl při záchraně od- 
půrce svého Eutropia, jest jedna z nej- 
krásněj ších, která kdy lidským i rty prošla. 
„Jan má srdce lidské ve své moci ; činí 
s ním, co mu libo! A ten zlatý tok řeči 


512 


jeho!^^ dí pln obdivu Jan šl. Miiller (v li- 
stě 574) ač nebyl katolíkem. 

Sv. Jan Zlatoústý byl reskriptem apo- 
štolské Stolice ze dne 8. července 1908 pro- 
hlášen patronem kazatelů katolických. 

Již r. 414 rozkázal papež Innocenc L, 
aby jméno Janovo bylo do „seznamu Sva- 
tých^‘ zaneseno, a pohrozil církevním tres- 
tem těm, kdož by Jana jako světce nectili. 
Tělo jeho bylo r. 458 převezeno do Caři- 
hradu. Svátek 27. ledna (někde i 14. 
září). 

Sv. CYRIL (z perského Chur, t. j. slun- 
ce, tedy malé Slunce, Velebný) Alexan- 
drijský by^ synovec Theofila, patriarchy 
alexandrijského, téhož, jenž byl odpůr- 
cem a pronásledovatelem sv. Jana Zlato- 
ústého. Strýcem svým byl i Cyril stržen 
do těchto sporů ; i Cyril se zúčastnil roku 
405 pověstného sněmu „u dubu‘^ v Chal- 
cedonu, kterýžto sněm nespravedlivě se- 
sadil sv. Jana Zlatoústého. Avšak když po 
smrti svého strýce Cyril sám se stal pa- 
triarchou alexandrijským, poznal svou 
chybu a přesvědčil se, že Chrysostomovi 
bylo ukřivděno ; proto, jakmile papež na- 
řídil, aby jméno Janovo bylo zaneseno do 
seznamu svátých, Cyril ihned poslechl. 

Nestorius, patriarcha cařihradský, tvr- 
dil, jak bylo v § 18. řečeno, že Panna 
Maria byla pouze matkou Ježíše, člověka, 
s nímž se teprv později spojil Syn Boží, 
a že tedy se nemá nazývati matkou Boží. 
Cyril hned napsal rozŠiřovatelům toho 
bludu poučný list, ve kterém obšírně vy- 
ložil, že „Maria Panna porodila nikoliv 
Člověka, nýbrž vtěleného Syna Božího. 
Božství spojilo se v osobě Páně s člově- 


čenstvím hned v mateřském lůně Marie 
Panny, a že proto je Matkou Boží.‘^ 

Cyril také předsedal na obecném sně- 
mu v Efesu r. 43 1 , dříve než se dostavili 
vyslanci papeže Celestina. Na tomto sně- 
mu byl Nestorius sesazen a jeho blud od- 
souzen. Avšak přivrženci jeho si získali 
přízeň císaře Theodosia, tak že na jeho 
rozkaz Cyril i jiní právo věřící biskupové 
byli uvězněni. Věznění netrvalo dlouho; 
Cyril byv propuštěn, vrátil se do Alexan- 
drie a hájil víry až do své smrti. Byl plod- 
ným spisovatelem; napsal 1 o knih proti J u- 
liánu Odpadlíkovi, 5 knih proti Nestoriovi 
a jiné spisy. Vynikal jasností posudku, 
všeobecným vzděláním a ml uvou přístup- 
nou. Zemřel r. 444. Svátek 28. ledna. 

Sv. CYRIL JERUSALEMSKÝ, naro- 
dil se asi r. 313 z křesťanských rodičů 
buď v Jerusalemě nebo v okolí jeho. Be- 
dlivě čítával v Písmech sv. a v knihách 
Otců církevních. 

B. 345 byl vysvěcen na kněze. Bylo 
mu svěřeno vyučováni katechumenů. Po 
smrti biskupaMaximar.350 Cyril bylzvo- 
len biskupem jerusalemským. Byl tak do- 
bročinný k chudině, že v čas nouze pro- 
dal drahocenné nádobí chrámové, aby li- 
du pomohl. A to mu protivníci měli za 
zlé. Sesadili na sněmu r. 358 Cyrila se 
stol cebiskupského. Sněmu předsedal Aka- 
cius, biskup caesarejský, nakloněný ari- 
ánům. Avšak rok poté jiný sněm sesadil 
Akacia, Cyrila pak povolal zpět na bis- 
kupský stolec ; tak se Cyrilovi dostalo za- 
dostiučinění. Roku 360 Cyril byl na po- 
pud Akáciův opět sesazen, za Juliána opět 
se vrátil; roku 367 se po třetí musel ode- 


315 


brati do vyhnanství ; vrátil se a zůstal pak 
až do smrti na stolci svém, pracuje o ča!s- 
ném a věčném blahu svých svěřenců. 

Cyril napsal 23 katechesí, řečí nebo 
přednášek, v nichž objasňuje jednotlivé 
články vyznání apoštol sis ého. U Sozome- 
na byla Cyrilovi učiněna výtka, že byl 
arián. - Cyril nikdy nebyl ariánem. Vy- 
svítá to nejen ztoho, že byl od ariánů pro- 
následován, ale i z katechese XI, 16. Že 
Cyril neužívá slova „ hornou sios, “pochází 
odtud, že psal pro lid. Někteří spisovatelé 
pochybují opravosti katechesí Cy rilo vých. 
Zvláště tak činí protestanŠtí, neboť kate- 
chese ty odporují učení protestantskému. 
Avšak čelní theologové protestantští, na 
př. Mosheim, Pearson uznávají pravost 
katechesí .-Dikce katechesí j e j ednoduchá, 
ale místy přece povznášející. - Katechese 
přeložil do češtiny Dr. Sýkora roku 1892. 
Zvláště důkladně poj ednává o svátosti křtu, 
biřmování a svátosti oltářní. Na př. (v Ka- 
tech. myst. 4, 6) praví; „Co se zdá býti 
chlebem, není chléb, ačkoliv chuť tak 
připadá, nýbrž tělo Kristovo ; a co se zdá 
býti vínem, není víno, ačkoliv chuť to- 
mu chce, nýbrž krev Kristova . . . Pravi-li 
ovine sám Kristus: Totoť jest krev má, 
kdo bude pochyb ováti amysliti,že to není 
krev Jeho? Dříve proměnil vodu ve víno, 
a my bychom neměli věřiti, že proměňuj e 
víno v krev?“ Charakteristické je, jak Cy- 
ril v Kat. myst. 5 napomíná žáky své ; 
„(Při přijímáni) podstrčte ruku levou pod 
ruku pravou, aby jí sloužila jako trůnu, 
protože má přijmouti velikého krále ; při- 
javšeTělo Páně na holou dlaň řekněte: A- 
men, a dbejte, abyste ani nejmenší částky 


neupustili na zemi. “ Cyril také zazname- 
nal ve svých spisech, že dne 7. května roku 
351 bylo viděti veliký světelný křiž od 
hory Kalvarské ažk hoře Olivetské. - Proto 
církev řecká oslavuje „Zjeveni sv. kříže“ 
7. května. Zúčastnil se r. 381 sněmu Ca- 
řihradského. - Zemřel r. 386. Svátek jeho 
18. března. 

Sv. ŘEHOŘ NYSSENSKÝ pochází Z ro- 
diny světcův, o niž byla řeč v životopise 
sv. Basila. Bába byla Makrina, otec Basi], 
matka Emmelie, bratři Basila Petr, sestra 
Makrina - všichni j sou ctěni j ako světcové, 
Řehoř narodil se v Caesarei Kappadocké. 
Sestra Makrina byla po smrti otce místo 
*churavé matky mladším svým sourozen- 
cům druhou matkou. Vychovávala také 
Řehoře. Řehoř se věnoval právnictví ; stal 
se soudním obhájcem a učitelem řečnic- 
tví. Oženil se s Theosebii, a když ze- 
mřela, Řehoř přijal v Caesarei nižší svě- 
cení a konal úřad lektora. Avšak brzy slo- 
žil ten úřad a vrátil se zase ke světskému 
zaměstnání svému. Bratr Basil a jeho pří- 
tel Řehoř Nazianzský nelibě nesli tuto 
vrtkavost a nestálost; domlouvali Řehoři, 
aby se trvale věnoval službám církevním. 
Řehoř Nyssenský uposlechl a osvojiv si 
studiem Písma sv. znalost víry křesťan- 
ské, byl vysvěcen na biskupství a ustano- 
ven biskupem v Nysse, nepatrném mě- 
sty si kappadockém. Tou dobou byl bratr 
jeho Basil biskupem caesarejským, Petr 
biskupem sebastejským, sestra Makrina 
dlela s matkou Emmelií v klášteře u řeky 
Iridy. 

Řehoř hájil v Nysse učení pravověr- 
ného horlivě a proto ho ariáni nenávi- 


děli. Pod záminkou, že nebyl zákonitě 
nastolen, sesadili jej. Pontský náměstek 
rozkázal, aby Řehoř byl jat. Teprve po 
smrti císaře Valenta, ariánsky smýšlejí- 
cího, Řehoř vrátil se r. 578 do Nyssy, 
aby dále působil na vinici Páně. Rok po 
té zemřeli mu bratr Basil a matka Em- 
melie. Řehoř se odebral k řece Iridě na- 
vštívit svou sestru Makrinu. Byla na smrt 
nemocna. Ležela na holém dřevě, majíc 
pod hlavou místo podušky vyhloubenou 
kládu. Řehoř zůstal u ní celý den. Roz- 
mlouvali o nesmrtelnosti duše a o vzkří- 
šení těla. Rozmluvu tuto napsal Řehoř 
pod názvem : „O duši a zmrtvýchvstání.'* 
Makrina zemřela a Řehoř pochovav ji, na- 
vštívil památná místa ve Svaté zemi, Na- 
zaret, Betlém a Jerusalem; shledav, že 
usedlí křesťané i poutníci nežijí, jak víra 
káže, zaváděl vš ude řád a kázeň podle před- 
pisů církevních ; také odsoudil a pokáral 
pouti, které se konají bez přísného do- 
zoru církevního. 

Řehoř se zúčastnil r. 581 obecného 
sněmu církevního v Cařihradě a hájil 
pravdy katolické proti bludům macedo- 
nianským. Pro svou výmluvnost a hor- 
livost nazýván „otcem otcův** a „sloupem 
katolické pra vo věrnosti. ** Byl ducha po- 
korného. Kdysi chtěj e u vítati bi skupa cae- 
sarejského Helladia, muže ješitného ve 
své diecesi, dal se u Helladia ohlásiti. 
Ale Helladius nechal Řehoře několik ho- 
din čekati před domem ; a když ho k sobě 
připustil, choval se k němu chladně a ne- 
nabídl mu ani stolice. Řehoř snesl tuto 
pohanu trpělivě a pokorně. - Řehoř býval 
jako slavný kazatel zván, aby kázal při 


vzácných příležitostech. Tak na př. konal 
v Cařihradě pohřební řeč nad hrobem 
císařovny Flakcilly. 

Hlavní Řehořův spis je spis kateche- 
tický (Oratio catechetica magna) o 40 ka- 
pitolách ; je to návod k obrácení pohanů, 
židů a bludařů. Sloh je poněkud strojený. 
Základním rysem povahy Řehořovy je 
neobyčejná horlivost pro ryzost víry. Ze- 
mřel kolem r. 596. Svátek 27. března. 
Řecká církev slaví jeho svátek 10. ledna 
a velebí jej jako „kazatele pravdy**, jako 
„pero Ducha svátého**. 

Sv. EPIFANIUS narodil se v Eleuthero- 
poli v Palestině a studoval řeči: egyptskou, 
syrskou, řeckou a hebrejskou. Odešel pak 
do Eg)^pta, aby v ústraní sloužil Bohu. 
Vrátiv se, byl ustanoven biskupem v Sa- 
lamině na ostrově Cypru ; požíval takové 
úcty, že když ariané r. 571 jali se pro- 
následovati katolíky, nechali Epifania na 
pokoji. Lidé se tlačívalikEpifaniovi, trhá- 
vali mu nitky z oděvu a měli je v úctě 
jako ostatky. Epifanius šel s biskupem 
Pavlínem do Říma a zůstával v domě sv. 
Pavly. Vrátiv se, posvětil v Jerusalemě 
Pauliniana, bratra sv. Jeronýma, na kněž- 
ství. (Patriarcha Jerusalemský proti tomu 
protestoval řka, že Epifanius si osobuje 
právo ordinovati v cizí diecesi. Nemějme 
to Epifaniovi za zlé! Nemělť přesného 
pojmu o právech biskupských.) Epifanius 
napsal spis : Panarion, t. j. lék proti všem 
jedům ; vypočítává 80 bludů od Krista až 
do j eho doby, vyvrací j e a připoj u j e krátce, 
ale přesně nauku katolickou. Zemřel roku 
405. Svátek 21. ledna. 

Sv. EFRÉM (nebo Ephraim) SYRSKÝ 


narodil se v městě Nisibis v Mesopotamii. 
Tam měli rodiče jeho malé hospodářství ; 
nemohli mu poskytnouti vyššího vzdě- 
láni, ale přece ho naučili čisti Písmo svaté. 
Efrém byl hoch rozpustilý a nevázaný. 
Jak se později sám ve svých spisech při- 
znal, býval rváčem, choval v srdci závist, 
zatvrzelost k chudým lidem ; také pochy- 
boval u víře, zvláště o prozřetelnosti Boží, 
domnívaje se, že všecko na světě se děje 
slepou náhodou. 

Kdysi spatřil na pastvě krávu chudého 
člověka ; z rozpustilosti pustil se za ní, há- 
zel po ní kamením a honil ji tak dlouho 
lesem, až schvácena upadla a byla dravou 
zvěří roztrhána. Brzo poté Efrém přeno- 
coval u jistého člověka v jeho ovčinci. 
V noci vnikla dravá zvěř do ovčince a 
rozehnala ovce po lese. Maj etnik ovcí se 
domníval, že zloděj vnikl do ovčince a 
ovce uloupil, a že Efrém byl se zlodějem 
srozuměn. Efrém prohlašoval, že je ne- 
vinen, ale majetník ovcí mu nevěřil a dal 
jej vsaditi do žaláře. V žaláři byli s ním 
uvězněni ještě dva provinilci ; naříkali, že 
byli nevinně dáni do žaláře, jeden že je 
obviněn z vraždy, druhý, že učinil násilí 
jisté ženě. Avšak z dalších rozmluv seznal 
Efrém, že mužové ti, byť se byli nedo- 
pustili oněch zločinů, mají na svědomí 
jiné poklesky. První z oněch mužů ne- 
pomohl totiž kdysi tonoucímu, ač mohl, 
druhy pak vinil jistou vdovu z nepočest- 
ného skutku. Podobně Efrém si pravil 
v duchu, že byť na ztrátě ovcí viny neměl, 
přece dopustil se jiného zločinu, když 
chudého člověka připravil o krávu, a že 
tedy nebyl slepou náhodou vsazen do ža- 


láře, nýbrž že Bůh jej trestá za dřívější 
poklesek. I litoval hořce svých hříchů, 
umínil si, že opustí svět a že bude vý- 
hradně sloužiti Bohu. Po 70 dnech Efrém 
byl propuštěn na svobodu, neboť nevin- 
nost jeho vyšla na jevo. 

Efrém se odebral na poušť mezi městy 
Nisibis a Edessou, kde se učil u stařič- 
^kého poustevníka Jakuba základům do- 
konalosti křesťanské. Žil přísně a kajícně, 
vyprostil se z pout smyslnosti, krotil své 
náklonnosti zlé, jmenovitě svou prchli- 
vost. Kdysi mu nesl bratr poustevník oběd, 
avšak na cestě upadl a rozbil hliněnou ná- 
dobu, ve které byl oběd. Efrém nikterak 
se nehoršil, nýbrž řekl s úsměvem : „Když 
pokrm nechce k nám, půjdeme my k po- 
krmu.^" A lehl si ke střepinám na zemi 
a pojídal, co na nich ještě zbylo. 

Tenkrát se stalo, že jistá lehkomyslná 
dívka sváděla Efréma ke hříchu. Řekl: 
„Mám -li tak učiniti, chci si vyvoliti místo, 
které by se mi zamlouvalo.^^-„A jaké by 
to bylo místo? Kam spolu půjdeme?“- 
„ Na veřejné náměstí, na tržiště. “-„Jaký to 
nápad! Vždyť bychom se tam museli sty- 
dět lidí ! “ - „ Bláhová ! Lidí se stydíš a před 
Bohem vŠudepřítomným hřeŠiti bys se ne- 
styděla ?“ Tato slova způsobila v dívce ob- 
rat a polepšila svůj život. 

Roku 525 Efrém provázel biskupa ni- 
sibského Jakuba na sněm ni cejský. Vrátiv 
se, usadil se v mesopotámském městě 
Edesse. Občas vycházel do poustevny, kte- 
rou si na blízku města zřídil. Tam se vě- 
noval modlitbě a zbožnému rozjímání. 
Kněží i lid poznali záhy neobyčej né schop- 
nosti a vzácné ctnosti Efrémovy a naléhali 


516 


naň, aby přijal svěcení kněžské. Efrém 
přijal z pokory pouze svěcení na jáhenství 
a věnoval se úřadu kazatelskému. Stal se 
kazatelem, kterému daleko široko nikdo 
se nevyrovnal. ŘeČ jeho byla přesvědčivá 
a uchvacovala všecky posluchače. Efrém 
hájil pravé víry proti tehdejším bludařům 
a zvláště mohutně promlouval o posled- 
ních čtyřech věcech člověka. Nejednou 
se všichni posluchači rozplakali. Při vší 
pravověrnosti Efrém byl mírný a laskavý 
k bludařům a prokazoval jim skutky křes- 
ťanské lásky. - Připomíná se, že roku 572 
Efrém navštívil svátého Basila v Caesarei 
Kappadocké. - Napsal exegetické výklady 
skoro na celé Písmo svaté, pak spisy vě- 
roučné a mravoučné, pohřební řeči i pro- 
mluvy k mnichům. Kromě toho skládal 
jazykem syrským překrásné písně církev- 
ní. Pro tyto byl nazýván citarou Ducha 
svátého. Spisy Efrémovy jsou vzácným 
svědectvím, že Církev učila ve starověku 
křesťanském těmtéž pravdám, jako nyní. 
Tak píše o Eucharistii: „Požívej tedy, 
bratře nej milej ší , neposkvrněnéT ělo Pána 
svého, jsa pevně přesvědčen, že samého 
Beránka Božího přijímáš. K Panně Ma- 
rii volal Efrém v modlitbě: „Neposkvr- 
něná, neporušená, přesvatá Panno . . . rač 
za mne u Syna svého, Pána a Boha mého 
orodovati.^^ 

Kdysi nastal v Edesse hladomor ; Efrém 
spěchal z poustevny své do města, aby 
lidu prospěl a milosrdenství své skutkem 
osvědčil. Na kazatelně hrozil boháčům 
trestem Božím, budou-li necitelní k po- 
třebám lidu a budou-li míti uzavřeny 
svoje špižírny; chudým pak kladl na srdce. 


aby nezoufali, nýbrž aby v Boha důvěřo- 
vali. I zřídil mnoho lůžek pro nemocné, 
jimž obětavě ve dne v noci sloužil. Když 
hladomor zanikl, vrátil se do své samoty. 

Efrém připravil se zbožně na smrt, na- 
psal poslední vůli svou, ve které praví, 
že nemá statků pozemských žádných, že 
všecky věřící naposledy žehná ; také žádal, 
aby byl prostě bez okázalosti jako chudý 
poustevníkpohřben:„Nezpívejtepřimém 
pohřbu žádných smutečních zpěvů, ne- 
dopusťte, aby se konala pohřební řeč. 
Nechci kadidelnic ani pochodni, nýbrž 
přeji si býti pohřben po způsobu chu- 
dých. Nevkládejte mé mrtvoly do látky 
cennější, nýbrž vezměte mrtvolu a hoďte 
ji do hrobu jako vyvrhele světa; nezři- 
zujte mi pomníku - jsemť hniloba. . 
Efrém se nazývá „theologem^. Zemřel 
r. 579 nebo 580. Svátek sv. Efréma slaví 
se nyní 18. června. 

Sv. AMBROŽ (Ambrosius) narodil se 
kolem roku 558 snad vTrevíru. Jeho otec 
Ambrosius byl císařským místodržitelem 
v Gallii, ale záhy zemřel. Ovdovělá matka 
se odebrala s dětmi do Říma. Ambrož 
dokončiv studia právnická, stal se zprvu 
soudcem v Miláně, pak místodržitelem 
v Ligurii a Emilii. Sídlo své maje v Mi- 
láně, spravoval úřad svůj svědomitě a 
mírně. 

Tehdy se stalo, že zemřel biskup mi- 
lánský Auxencius, jenž byl ariánského 
smýšlení. Nastala volba nového biskupa; 
katolíci milánští chtěli míti biskupa ka- 
tolického, ariáni pak snažili se opět pro- 
sadit! volbu svého přívržence. Mysli obou 
stran byly zjitřeny tou měrou, že bylo 


se obávati vzbouření a krveprolití. Proto 
Ambrož se odebral mocí svého úřadu do 
chrámu a domlouval lidu, aby volbu vy- 
konal v pokoj i. Po jeho řeči zavládlo ticho ; 
vtom bylo slyŠeti hlas dětský: „Ambrož 
budiž biskupem, “ načež shromáždění 
jednomyslně volalo: „ Ano, Ambrož budiž 
naším biskupem. Volání dotklo se Am- 
brože ranou hromovou. Překvapen snažil 
se přesvědč iti shromážděnou obec, že ne- 
může býti jejich biskupem, protože nemá 
bohosloveckého vzdělání, ba že není ještě 
ani pokřtěn. Avšak oni neuznali výmluv 
a vývodů jeho. Proto Ambrož vymyslil 
sobě lest; chtěje naznačiti, že je mužem 
ukrutného srdce a prostopášných mravů, 
dal dva zločince položiti na skřipec a roz- 
kázal, aby byly přivedeny do jeho paláce 
ženštiny pochybné pověsti. Avšak du- 
chovní i věřící prohlédli jeho lest a trvali 
na své volbě. Ambrož hodlal uprchnout! 
do Pavie, avšak když císař Valentinián I. 
volbu schválil, Ambrož svolil, a přijav po 
důkladné přípravě křest i svěcení, byl dne 
7. prosince 574 pomazán na biskupství. 
Prvním Činem jeho bylo, že rozdal ihned 
svoje zlato a stříbro chrámům a lidem 
chudým, rozdal i zděděné statky své, vy- 
míniv toliko doživotní důchod pro svou 
sestru Marcellinu ; pak svěřil staršímu 
bratru svému Satyrovi péči o svůj dům, 
aby se sám nerušeně mohl věnovati svému 
úřadu. Vzdělával se v bohosloví, studoval 
Písmo svaté, spisy sv. Řehoře Nazianz- 
ského, Basila i Origena a jiných církev- 
ních spisovatelů zavedení sv.Simpliciána. 

Ambrož kázával výmluvně a lahodně ; 
pověst o jeho řečnickém umění se roz- 


nesla po celé říši. Také Augustin přišed 
r. 384 do Milána, začal choditi na kázáni 
biskupa Ambrože, zprvu z pouhé zvěda- 
vosti, aby zkoumal řečnické umění Am- 
brožovo, ale ponenáhlu obrátil pozornost 
svou z formy řeči na jejich obsah, pře- 
mýšlel o pravdách víry křesťanské a dal 
se pokřtíti. Ambrožovi tedy náleží záslu- 
ha, že získal veleducha Augustina Církvi. 
Ambrož byl dobrým pastýřem ; plakával 
nad hříšníky tak pohnutlivě, že i zatvr- 
zelci se polepšili; byl laskavým otcem 
chudých ; jeho dům býval po celé dni ob- 
klopen množstvím lidu a nikdo neodchá- 
zel od něho bez útěchy a pomoci. Am- 
brož vymáhal milost odsouzencům, ují- 
mal se utlačovaných ubožáků, snažil se 
usmíří ti nepřátele a vykoupiti zajatce 
z otroctví ; na vykupování těchto nešťast- 
níků neváhal věnovati i kostelní nádoby 
zlaté a stříbrné. Sám žil přísně; postil se 
vyjma neděle a svátky každodenně až do 
západu slunce a trval dlouho do noci na 
modlitbách. - Maje péči o církevní ká- 
zeň, svolával schůze duchovenstva a sám 
se jich zúčastňoval; dbal, aby duchovní 
žili bezúhonně; vážil si kněží vzorných. 
- Ambrož vychvaloval panenskou čistotu 
tak líbezně, že dívky nejen z okolí, nýbrž 
i z dáli, až z Afriky přicházely, aby sly- 
šely jeho kázáni. Mnohé panny učinily 
slib ustavičného panenství. Ambrož jim 
vystavěl klášter a počet jejich se tak roz- 
množil, že některé matky bránily svým 
dcerám docházeti na kázání Ambrožova 
z obavy, že budou pohrdati manželstvím. 
Proti námitkám některých lidí, že příliš- 
ným množstvím těch dívek, které se za- 


518 


vázaly slibem ustavičného panenství, lid- 
stvo se počtem zmenší, ba dokonce vy- 
mře, A.mbrožřekl s úsměvem: „To bych 
rád věděl, komu kdy scházela žena? (To 
jest: Kdo kdy nemohl nalézti ženu?) Vždyť 
je všude více žen než mužů.“ 

Císařovna Justina, která vládla za ne- 
zletilého syna svého V alentini ána II . , byla 
zarytá ariánka ; vidouc, že horlivým pů- 
sobením Ambrožovým ariánství klesá, 
katolictví rozkvétá, snažila se Ambrože 
vypuditi. Ale záměr její se nezdařil. Roku 
586 chtěla katolíkům odníti kostel ve 
prospěch ariánů. Nezletilý syn císařovny 
Valentinián souhlasil s ní a vydal o tom 
rozkaz Ambrožovi. Avšak Ambrož ode- 
přel tak učiniti a řekl: „Císař má moc 
nad hradbami a příkopy městskými, ale 
na svatyně práva nemá; jsouť domy Bo- 
žími. Kdyby císař žádal, což mého jest, 
dal bych mu všecko, ale bludařům chrámu 
nevydám, i kdybych měl na stupních ol- 
táře zemříti. Imperator enim infra Ec^ 
clesiarn^ non super Ecclesiam est^^ jsou 
slova Ambrožova. Tak byl záměr ariánů 
zmařen. 

V tu dobu se vzbouřil jistý Maxim proti 
Valentiniánovi II. ; sebrav vojsko a dav se 
provolati císařem, vtrhl nenadále do Itá- 
lie a táhl přímo na město Milán. Justina 
s Valentiniánem uprchli do Soluně pod 
ochranu císaře Theodosia, jenž vládl na 
Východě. Theodosius, jsa šlechetný muž, 
ujal se uprchlíků, vytáhl do pole a po- 
razil r. 588 na řece Sávě Maxima a dal jej 
popravit! mečem. V ítězný Theodosius vj el 
slavně do města Milána a zůstal tam tři 
léta. V Miláně Theodosius měl příleži- 


tost poznati vzácné ctnosti velikého bis- 
kupa Ambrože. Přilnul k němu synovskou 
oddaností a řídil se radou jeho. A také 
Ambrož si vážil šlechetného panovníka 
Theodosia, že byl horlivý katolík. Jenom 
jednu vadu měl Theodosius; byl popud- 
livý a prchlivý. 

Roku 390 se vzbouřil v Soluni lid a 
zavraždil císařského velitele a několik 
důstojníků. Jakmile Theodosius obdržel 
o tom zprávu, rozlítil se a umínil si, že 
vykoná na obyvatelích soluňských krva- 
vou pomstu. Ambrož a katoličtibiskupové 
ho prosili sice, aby se ve hněvu mírnil 
a aby potrestal jen vinníky, kancléř Ru- 
finus však radil, aby Theodosius krvavou 
odplatou dal odstrašující výstrahu. Theo- 
dosius poslechl Rufina. Na rozkaz císařův 
vnikli ozbrojení vojínové do divadla so- 
luňského, uzavřeli východy a zabíjeli lid 
shromážděný bez rozdílu stavu, stáří a 
pohlaví. Vinníci i nevinní byli porubáni 
bez milosrdenství. Tři hodiny trvalo vraž- 
děni. Všech lidí zabitých bylo sedm tisíc. 
Císař poslal odvolání prchlivého rozkazu 
do Soluně ; ale posel s rozkazem tím přišel 
pozdě; děsný čin byl vykonán. 

Ambrož uslyšev o hromadném vraž- 
dění, zarmoutil se velmi ; odešel v ústrani 
na znamení smutku; pak napsal císaři 
(r. 396) list, ve kterém mu připomněl ve- 
likost a ohavnost tohoto zločinu ; doložil, 
aby se Theodosius neosměloval vkročit! 
do chrámu Páně a přijímat! svátosti, do- 
kud by upřímným pokáním spravedlnosti 
Boží zadost neučinil. Ale Theodosius se 
nad tím nezabíral; brzo poté odebral se 
do hlavního chrámu milánského. Uslyšev 


519 


to Ambrož, vyšel mu vbiskupském ornáte 
v ústrety, zastoupil mu cestu a řekl : „Ani 
krok dále, císaři! Zdá se, že nepoznáváš 
provinění svého! Ještě jsou ruce tvé po- 
třísněny krví nevinnou a ty se odvažuješ 
přistoupiti, abys přijal Tělo Páně? Ku 
vraždě chceš připojili i svatokrádež? Po- 
drob se dříve spasitelné kázni církevní !“- 
Císař zaražen omlouval se řka: „Jaké 
král David se dopustil hříchů - cizolož- 
ství a vraždy. “-Načež Ambrož odpověděl : 
„Jestliže jsi následoval Davida ve hříchu, 
následuj ho i v pokání l“- Theodosius se 
odmlčel, vida pevnost Ambrožovu a pod- 
volil se veřejnému pokání podle tehdejší 
kázně církevní; po 8 měsíců se uzavřel 
v paláci svém. 

Zatím se blížily svátky vánoční. Theo- 
dosius se kormoutil, že mu není dovoleno 
vstoupili do chrámu Páně, což i posled- 
nímu z jeho poddaných je volno. Poslal 
zprvu kancléře Rufina k Ambrožovi. K dy ž 
Rufin nepochodil, císař šel k Ambrožovi 
sám ařekl: „Nepřicházím jako zatvrzelec, 
ale abych prosil o rozhřešení. “ Ambrož se 
tázal : „Vykonal jsi pokání ?“-Theodosius 
odpověděl: „Ulož mi pokání, neboť tobě 
přísluší j e ukládali . Ambrož vida upřím- 
nost Theodosiovu, kázal mu postavili se 
mezi kajícníky ve chrámu. Theodosius 
poslechl, a lid vida pokoru císařovu, pla- 
kal s ním. Po vykonaném pokání, když 
císař byl slíbil, že každý císařský rozsudek 
o popravě neb o zabavení majetku má 
nabýti právní moci teprve třicátého dne, 
Theodosius byl od Ambrože opět přijat 
do církve a ke svátostem připuštěn. 

Kdysi císař Theodosius dlel v chrámu 


milánském a zaujal místo v presbytáři. 
Biskup Ambrož vzkázal Theodosiovi, že 
presbytář je vyhrazen duchovním, a císař 
ochotně a pokorně ustoupil mezi ostatní 
věřící . Pozdě j i zac h ovával tento zvyk i v Ca- 
řihradě, a když se ho patriarcha Nestorius 
tázal, proč se vzdával svého starého zvyku 
dlíti v presbytáři, císař odpověděl: ,, Te- 
prve v Ambroži jsem shledal muže, který 
mi pověděl pravdu. Znám pouze j ediného 
jenž je hoden důstojnosti biskupské; a to 
je Ambrož. Od něho jsem poznal rozdíl 
mezi biskupem a císařem“. - Když Theo- 
dosius r. 594 stal se jediným vládcem 
v říši, povolal oba syny své Arkadia a Ho- 
noria do Milána a nařídil jim, aby Am- 
brože jak otce ctili a poslouchali. Brzo 
potom 17. ledna 395 Theodosius zemřel 
smrtí bohabojnou. Biskup Ambrož měl 
nad hrobem jeho znamenitou řeč. Theo- 
dosiovi dává se příjmí ,,Veliký“. Řecká 
církev cti jej za světce a koná jeho pa- 
mátku 17. ledna. 

Ambrož pečoval o zvelebeni služeb Bo- 
žích. Když nalezl ostatky sv. bratři Ger- 
vasia a Protasia a později sv. mučedníků 
Nazaria a Celsa, dal je přenésti do chrá- 
mu milánského. Biskup Ambrož byl vý- 
borným znatelem hudby posvátné a po- 
kládá se za prvního zakladatele spořádané 
soustavy hudební. Základem bohoslužeb- 
ného zpěvu byly prvním křesťanům žal- 
my a jiné písně duchovní ze Starého Zá- 
kona. Zpěv prvních křesťanů spočíval na 
základech současného antického umění 
hudebního, ale provanut byl novým du- 
chem křesťanským. S nadšením velicí u- 
Čitelé církevní pěstovali zpěv kostelní. 


320 



SV. MARTIN 


(Srovn. Jakob, Die Kunst im Dienste der 
Kirche, str. 579). O způsobu přednesu 
praví sv. Augustin (Confess. X) : Primi- 
tiva ecclesia ita psallebaty ut modico flexu 
vocis faceret resonare psallentem^ ita ut 
pronuntiantivicinior esset, quam canenti. 
Zpívající tak málo měnil svůj hlas, že 
spíše mluvil než zpíval. 

Ambrož ustálil čtyři hlavní tóniny, ve 
kterých by se pohyboval veškeren zpěv; 
ty začínaly tóny D, E, F, G; ale podržel 
antickon metriku. Zavedl zpěv antifo- 
nární, ve kterém zpěváci a shromáždění 
věřící se střídali místo zpěvu dotud sbo- 
rově konaného. V čem záležela krása am- 
brosiánských zpěvů, toho nelze se dopá- 
trat!. Nejvíc asi se přiblížili pravdě ti, 
kteří tvrdí, že jednoduchost a metrické 
rozdělení bylo příčinou, proč tak velice 
dojímaly mysl posluchačů. Ambrož vy- 
bral ze zpěvů užívaných nej lepší, ale sklá- 
dal také nové původní; pět se jich po- 
dnes užívá. 

Ambrož uspořádal dle vzoru liturgie 
sv. Basila liturgii, kteráž sluje ambrosi- 
ánská a kteréž podnes v Miláně se užívá. 
Napsal výklady Písma sv. a různá pojed- 
nání věroučná a mravoučná. V těch na- 
chází se na př. památné rčení : Ubi Pe- 
trus, ibi ecclesia t, j. Kde je Petr, tam je 
církev (In psalm, 40). 

Ambrož náleží do čtveřice velikých u- 
čitelů církevních s Augustinem, Jeroný- 
mem a Řehořem Velikým. Zemřel 4. 
dubna 397. Svátek sv. Ambrože 7. pro- 
since. 

Sv.AUGUSTIN (plným jménem Aure- 
lius Augustinus) narodil se 13. listopadu 


354 v městysi Tagastě v Numidii. Jeho 
otec slul Patricius ; byl radním a měl ne- 
velké hospodářství. Byl pohan a liboval 
si v rozmařilostech ; býval náruživě hně- 
vivý. Manželka Particiova Monika byla 
horlivá křesťanka, ozdobená zbožností, 
mírností a jinými ctnostmi křesťanský- 
mi; vzorně vedla hospodářství a pečlivě 
vychovávala syny své Augustina a N avigia. 
Podle tehdejšího zvyku Augustin nebyl 
v dětském věku pokřtěn, nýbrž křest byl 
odložen na pozdější dobu. Augustinova 
bujná a nestálá povaha činila matce velké 
starosti. Otec Augustinův nepřekážel Mo- 
nice, aby vedla Augustina ke zbožnosti; 
byl odhodlán obetovati své jmění, aby se 
nadaný syn Au gu stiň stal mužem učeným 
a slaveným. Proto poslal Augustina do 
školy do blízkého města Madaury. VMa- 
dauře Augustin záhy vynikl nade všecky 
spolužáky vědami, ale nikoliv mravností. 
Srdce jeho zdivočelo; v cizině nikdo se 
nestaral o jeho duši, o jeho mravy; Au- 
gustin pozbyl čistoty a nevinnosti. Když 
se vrátil domů, matka Monika záhy po- 
střehla bystrým zrakem mateřským, jaká 
změna se stala s Augustinem. Domlouvala 
mu. Ale otec byl potěšen úspěchem jeho 
v učení a rozhodl, že Augustin bude dále 
studovat! na vysokých Školách v hlavním 
městě Karthagině. Celýrok dlel Augustin 
u svých rodičů; vyhledával společnost 
zvrhlých druhů a dal se špatným jejich 
příkladem sváděti a když se druhové ve- 
řejně chvástali svými hanebnými skutky, 
Augustin se zardíval, že je nepravostí mé- 
ně znalý než oni. Dů tklivých napomínání 
matčiných nedbal ; pokládal jezazpozdilé 


vrtochy ženské a styděl se, že má matky 
poslouchat!. 

V Karthagině byli sice křesťané, byl 
tam biskup, ale vládla tam stále ještě 
modloslužba pohanská; o slavnostechbyly 
veřejně páchány hnusné neřesti. Augu- 
stin se spouštěl Boha víc a více a liboval 
si ve hříšných rozkoších. Ale v duŠi často 
se mu ozýval hlas matky Moniky a on 
nemohl hlasu toho umlčeti. Když smysl- 
nost tělem nejvíce lomcovala a duse se 
mu chvěla jako list, vzpomínal na matku 
svou, na její upřímnou nábožnost, vzpo- 
mínal, jak chodívala denně do chrámu, 
jak mu vykládala o Kristu, jak jej učila 
modlitbám, jak byla milosrdná k chu- 
dým. Tu pak se ozývaly v duši jeho vý- 
čitky a zmocnila se ho nespokojenost a 
rozervanost. Tenkrát - bylo to roku 571 " 
zemřel Augustinovi otec, který na smrtel- 
ném loži na domluvu své manželky se 
dal pokřtíti. Augustin se obával, že mu 
nebude lze dále studovati ; ale matka byla 
odhodlána věno váti na jeho vědecké vzdě- 
lání nejen veškerou pozůstalost po man- 
želu, ale i své vlastní věno. Také se nalezl 
dobrodinec, jménem Romanianus, jenž 
se uvolil poskytnout! Augustinovi byt 
v Karthagině a přispívat! penězi. Augu- 
stin vešel v Karthagině v nepořádný sva- 
zek s jistou Melanií a měl s ní syna, 
jemuž dal jméno Adeodat. Čím více Au- 
gustin hřešil, tím byl nespokojenější a 
svědomí mu nedalo pokoje, zvláště když 
byl o samotě. Teprve nyní pozoroval, že 
mravy jeho druhů jsou surové a mizela 
stará náklonnost jeho k přátelům. 

Kdysi četl Augustin knihu Ciceronovu 


„Hortensius^^, ve které se líčí, že člověk 
má úsilně hledati pravdy ; v tom že záleží 
moudrost a účel života. Kniha se Augusti- 
novi zalíbila. Proto počal čisti spisy po- 
hanských mudrců, aby nalezl pravdu. 
Hledaj e pravdy, Augustin upadl do bludů 
manichejských, Mánes usiloval nábožen- 
ství perské sloučiti s křesťanstvím. Učil, 
že prý jsou dva prazdroje všech bytosti, 
dvě božstva, jedno dobré a jedno zlé, a že 
člověk i proti své vůli bývá zlým božstvem 
nucen ke hříchu. Blud manichejský byl 
nechutnou slátaninou báchorek pohan- 
ských ve skořápce na pohled křesťanské. 
Augustin nenalezl v těch bludech ukojení 
své touhy po pravdě. V duši jeho byl stálý 
boj a ozývala se v něm vzpomínka na 
pravdy matkou do srdce vštípené, na zlaté 
křesťanské srdce mateřské. 

Augustinovi bylo dvacet let, když se 
vrátil do Tagaste; zřídil tam školu, na 
níž počal vyučovat! . Matka se rmoutila, 
seznavši,že Augustin je přívržencem sekty 
manichejské. Augustin seji pokoušel vy- 
světlit! učení manichejské; ale Monika 
o bludu nechtěla ani slyšeti, ba prohlá- 
sila, že nechce se synem, dokud bude 
manichejcem, v jednom domě přebývat!, 
u jednoho stolu sedati. Plakala nad blou- 
dícím synem a modlila se za něho ve dne 
v noci. Kdysi se jí ve snách zdálo, že se 
jí zjevil ozářený mládenec a že se ji tá- 
zal, proč stále pláče, a když mu odpově- 
děla, že se trápí hořem nad bloudícím 
synem, že jí řekl: „Upokoj se a pohlédni 
vůkol ; kde stojíš ty, tam bude i tvůj syn.” 
Monika vypravovala svůj sen Augusti- 
novi; ten pak si jej vykládal v ten smysl. 


5^2 


že matka se také přidá k manichejcům. 
Ale Monika řekla: „Nebylo mi řečeno, 
že já budu tam, kde jsi ty, nýbrž, že ty 
budeš, kde jsem já.“ Tato důvtipná od- 
pověď velmi dojala Augustina; vicekráte 
před matkou nepromluvil o manichej ství . 
Ale život v Tagastě byl mu čím dál tím 
trpčí; zdálo se mu, jako by každé známé 
místo k němu volalo, je-li on synem zbož- 
né a vzorné Moniky. Znechutil se mu tam 
život a odešel proto potají do Karthaginy 
a počal na tamějších vysokých školách 
vyučovat! mládež umění řečnickému a 
vědě právnické. Záhy si získal pověst slav- 
ného učence. Jeho příznivec Rom anianus 
mu svěřil svého syna Licencia. Augustin 
měl tři mladé přátele, Alypia, Nebridia a 
Honorata, k nimž upřímně lnul. V Kar- 
thagině měl příležitost se přesvědčiti, že 
potají žijí nemravně, ač se vychloubají do- 
mnělou svatostí svých přívrženců. I vzda- 
loval se manichejců, ale proto se neblížil 
k víře křesťanské. V jeho srdci zůstalo 
pusto a prázdno. 

Přátelé radili Augustinovi, aby odešel 
do Říma, kdež, jak pravili, bude mu lze 
dojiti větších příjmů a skvělejší budouc- 
nosti. Augustin byl ochoten, ale matka 
odrazovala od cesty, bojíc se, aby se Au- 
gustin v cizině nezkazil úplně. Augustin 
oklamal matku : řekl, že cestu odkládá, 
zatím však potají sedl na loď a ujel. Při- 
jel do Říma; tam se roznemohl zimnici. 
Uzdraviv se, zřídil Školu, ale shledal, že 
žáci jsou nezvedení a nadto že ani řádně 
neplatí za přednášky. Tím se stal Augustin 
ještě rozmrzelejším. Tu zemřel roku 584 
v Miláně učitel řečnictví a Augustin za- 


ujal jeho místo. Toto město bylo tehdy 
slavně j ší než Řím, j souc sídlem císalského 
dvora. Augustin již v Římě slýchal o slo- 
vutnosti milánského biskupa Ambrože. 
Těšil se, že jej blíže pozná. Navštívil Am- 
brože a byl od něho vlídně p rij at. A u gustin 
byl dychti v slyŠeti toho slavného kazatele. 
I chodil na jeho kázání, zprvu z pouhé 
zvědavosti, aby seznal jeho řečnické u- 
mění; nedbal toho, co mluvil, nýbrž jak 
mluvil. Co do formy přesvědčil se Augu- 
stin, že řeči Ambrožovy vynikají učeností, 
důmyslností a lahodným slohem. Pone- 
náhlu věnoval svou pozornost i obsahu 
kázání a přemýšlel vážně o pravdách ná- 
boženských, jež slyšel z výmluvných úst 
biskupových. Tu pak shledával, že bludy 
manichejců jsou nicotné, a sám sobě se 
podivoval, že tak dlouho v nich vězel. 
Služby Boží, posvátné zpěvy, jejichž re- 
formátorem Ambrož byl, působily naň 
mocně. Vzpomíná] e později velebného 
zpěvu církevního v Miláně, Augustin na- 
psal : „Kolik slz jsem prolil slýchaje hym- 
ny a posvátné písně, které s dojemnou 
zbožností v chrámě tvém, ó Pane, byly 
prozpěvovány, a jak hluboce bývala jimi 
moje mysl dojata! Líbezně vcházel zpěv 
do mých uší, pravda zpívaných slov vni- 
kala mi do srdce a posvátný cit zbožnosti 
z něho proudil. “ 

Augustin si umínil, že vstoupí ve sbor 
katechumenů, kteří mají býti pokřtěni. 
Neklid se v něm mírnil. Kol sebe měl své 
přátele Alypia a Nebridia ; i Rom anianus 
zase mu přivedl svého syna na výchovu. 
Také matka Monika s mladším synem 
Navigiem přijela za Augustinem do Mi- 


5^3 


lána. Matka uslyševši, že Augustin zane- 
chal manichejských bludů, zaradovala se 
a řekla mu : „Mám naději v Ježíše Krista, 
že dříve, nežli vykročím z tohoto světa, 
spatřím tebe věřícím katolíkem. Ale Au- 
gustin neprospíval ve víře tak rychle, jak 
matka myslila a jak sám si přál. Schá- 
zela mu křesťanská pokora a byl dosud 
svázán okovy ctižádosti a smyslnosti. Ze 
spisů Platonových se naučil, že kdo chce 
opravdově poznati svět duchový, musí 
zprvu překonati svoje tělesné žádosti. Také 
zmítaly Augustinem různé pochybnosti. 
Rád by si byl vyžádal poučení od sv. Am- 
brože, ale ostýchal se otevřití své srdce 
před ním. Otevřel své srdce před stařič- 
kým knězem Simplicianem; ten mu řekl : 
„Hledáš-li pravdy, musíš se pokoří ti ; ne- 
boť Bůh nedává moudrým tohoto světa 
znáti svoje tajemství, ale zjevuje je ma- 
ličkým a pokorným. Augustin si umínil, 
že přemůže svou ctižádostivost, že rozdrtí 
hříšné okovy, jimiž doposud byl spjat. Ale 
jeho vůle byla slabá; podobal se ospalé- 
mu, jenž by se rád probral ze spánku, ale 
přemožen ospalostí opět upadá ve spánek. 
Smyslnost jej poutala, a když chtěl začít 
nový život, tu přiběhly staré přítelkyně 
(totiž staré vášně) a šeptaly^ mu do uši: 
„Jak? Ty nás chceš opustiti? Od nynějška 
už nemáme býti s tebou? Již nikdy? Od 
nynějška ta věc, kterou dobře znáš, a ona 
věc, nemají ti býti dovoleny? nikdy? Na 
věky ne ?. . . Ostatně, ty nebudeš moci býti 
bez násl . . . Počkej ještě trochu! Zítra! . . . “ 
Kdysi-bylo tovsrpnur. 586 -Augustin 
byl pospolu s Alypiem, důvěrným svým 
přítelem. Rozmlouvali o věcech vážných. 


Tu vstoupil do obydlí krajan, jistý Pon- 
tinián, úředník a zbožný křesťan. Ze zvě- 
davosti vzal do ruky knihu, která ležela 
na stole. Byly to listy sv. Pavla. Pontinian 
sezaradoval, že Augustin se obírá Písmem 
svátým a jal se vykládati o sv. Antonínu, 
otci pouště, jenž když uslyšel slova Kris- 
tova: „Chceš-li býti dokonalý, prodej, co 
máš, rozdej chudým, a potom přijď a ná- 
sleduj mne, “jat milosti Boží, hned rozdal 
statky své chudým a odešel na poušř, kde 
svatě žil a svatě zemřel. Pontinian připo- 
jil, že i na blízku zná podobný příklad 
snažení po dokonalosti křesťanské. Au- 
gustin a Alypius byli řeČí tou hluboce 
dojati. Když Pontinian odešel, Augustin 
zvolal: „Co se děje? Co tu slyšíme? Ne- 
učení prospívají v dokonalosti, uchvacují 
království Boží a my se všemi vědami 
svými válíme se v rozkoších a v marno- 
stech. či snad stydíme se následovati jich, 
protože nás předešli ?“ 

Oba přátelé odešli do zahrady za domem 
a usedli. Augustin cítil velikou lítost, že 
nedovedl dosud zlomiti okovů hříchů a 
sloužiti Bohu; tázal se sám sebe: „Co 
mohli ti a jiní, proč bys ty nemohl, Au- 
gustine?“-I poodešel maličko, sklesl pod 
stromem fíkovým a oplakával hořce hří- 
chů svých, volaje k Bohu hlasem useda- 
vým : „Jak dlouho, o Hospodine, budeš 
hněvati se na mne? Až do konce života 
mého? A jak dlouho jábuduříkati: Zítra, 
zítra? Proč ne hned? Proč nemá v tu ho- 
dinu býti konec mé hanbě?" - V tu chvíli 
zaslechl ze sousedního domu dětský hlas ; 
chlapec nebo děvčátko zpívalo pro sebe 
slova: „Vezmi a čti, vezmi a čti.“ Tolle, 


5^4 


lege, Augustin si vykládal slova tak, jako 
by Bůh ho napomínal, aby vzal Písmo 
svaté do ruky a četl. Vrátiv se k Alypiovi, 
vzal do ruky knihu Písma svátého a kde ji 
otevřel, tam četl. Byla to slova apoštola 
Pavla k Řím. 13, 14: „Jako ve dne po- 
čestně choďme; ne v hodování a opilství, 
ne vsmilstvu a nestydatostech, ne ve sváru 
a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše 
Krista, a nemějte péče o tělo tak, aby po- 
vstávaly chtíče. “ V tu chvílizvitězilami- 
lostBoží v něm, zapudila všecku nejistotu 
a přinesla jeho srdci klid. Od té doby Au- 
gustin nehledal více slávy ani bohatství, 
neb nalezl štěstí v čistotě, zdrželivosti a 
mírnosti. Srdce jeho oplývalo svátou ra- 
dostí a volal v modlitbě : „Hospodine ! Tys 
roztrhl okovy moje! Kdo jsem já? A jaký 
jsem byl já? Co jest zlého, čeho bych byl 
nespáchal bud skutky svými nebo aspoň 
vůlí svou? Ale Tys slitoval se nade rnnou.*^ 
Augustin odebral se do samoty v Kas- 
siaku u Milána. S nim byli i matka, bratr 
Navigius, syn Adeodat, Alypius a jiní 
přátelé. Kolega Verecundus nabídl Augu- 
stinovi svůj dvůr na venkově k pobytu 
s podmínkou, aby spravoval majetek a 
dohlížel na práci. Práce bylo dosti. Au- 
gustin vedl vrchní správu, rozděloval děl- 
níkům úkoly, Alypius měl starost o koupě 
a prodej. Monika pečovalo o domácnost. 
Bylo jich 9 ke stolu. ,, Starala se o nás, 
jako bychom všichni byli jejími dětmi, 
a obsluhovala nás, jako by každý z nás 
byl jejím otcem. “ Rozhovory, byť začí- 
naly od náhodných a malicherných udá- 
lostí, byly vážné a měly účelem poučiti.“ 
Augustin dopsal Ambrožovi ; vylíčiv mu 


své poblouzení a obrácení, prosil ho o radu , 
které knihy Písma sv. by měl čisti. Am- 
brož radil, aby četl Isaiáše, jenž nejzřej- 
měji mluví o Kristu. Poté Augustin se 
přihlásil ve sbor Čekatelů na křest sv. a 
naslouchal - bývalý učitel filosofie a řeč- 
ni ctví - spolu s mládeži pokorně učení, 
které konali kněží-katecheté. Na Bílou 
sobotu pak byl pokřtěn od sv. Ambrože. 
S ním také Alypius a Adeodat. Bylo to 
r. 387. Kdo vypoví radost matky Moniky ? 
Po čem toužila, stalo sel Syn její stal se 
katolickým křesťanem I 

Augustin ujednal s přáleli svými, že 
se odeberou do Afriky, aby tam ve skry- 
tosti sloužili Bohu. Avšak v Ostii u Říma 
matka Monika se roznemohla a devátého 
dne zemřela. Augustin s pláčem pohřbil 
její tělo v Ostii a dal za ní obětovati Mše 
svaté; neopominul nikdy modlitisezani, 
j ak matka byla na něm žádala. Uběhl skoro 
rok, než vstoupil na loď. Když Augustin 
spatřil s lodi pobřeží africké, zvolal : „Po- 
zdravena buď, Afriko, otčino moje ! Znáš-li 
pak dosud svého Augustina? Vracím se 
k tobě a pozdravuji tě pozdravem synov- 
ským. Ale přicházím jako sirotek. Matky 
Moniky není více! Je pochována v da- 
leké cizině, mne pak obrodila milost Kris- 
tova k životu novému !“ Augustin usadil 
se s přáteli svými na zděděném statečku 
v Tagastě. Žili v tuhé kajícnosti. V této 
době zemřel syn Adeodat, maje ještě na 
sobě bílé roucho ode křtu svátého. Na 
žádost lidu Augustin byl r. 391 posvěcen 
na kněžství a stal se spolupracovníkem 
biskupa hipponského Valeria. Augustin 
napsal o tom: „Ke kormidlu lodičky církve 


5^5 


po prvním kormidelníku dostal jsem se 
]á, jenž veslovati ani neumím. Nic není 
vznešenějšího nad svaté úřadování bis- 
kupů, kněží a jáhnů, jestliže se koná po- 
dle zásad Kristem daných, ale také není 
nic těžšího a nebezpečnějšího.^ Když bis- 
kup Valerius po roce zemřel, Augustin 
byl zvolen biskupem hipponským. 

Augustin přeměnil biskupské obydlí 
v jakýsi klášter. K jeho přátelům přidru- 
žili se i jiní nábožní mužové. Všichni se 
zřekli pozemských statků, trvali spolu 
u bratrské svornosti, jídali u jednoho 
stolu a konali společně duchovní cvičení 
pod správou biskupovou. To je první po- 
čátek řeholních kanovníků a seminářů 
duchovních. Pokrm býval prostý, jen ho- 
stům dávány byly vybranější krmě. Za 
společného jídla čítána byla duchovní 
kniha nebo konány byly náboženské roz- 
hovory ; řeči zbytečné, utrhačné byly vy- 
loučeny. Na stěnu dal Augustin napsati 
průpověď: „Kdožkoliv oblíbil soběhyzditi 
život bližních, tomu je tento stůl zapo- 
věděn.^^ -V domě nesměla bydleti žádná 
osoba ženská, ani z příbuzenstva, aby snad 
nebyla zavdána příčina k pomluvám. Au- 
gustin byl v této věci opatrný a obezřet- 
ný; kdykoliv měl, konaje úřad svůj, jed- 
nati s osobou ženskou, vždy míval u sebe 
duchovního jako svědka. - Osvobodil se 
skoro ode všech slabostí dřívějších, nejen 
od tělesných neřestí a zálib, ale i od chyb 
snadněji omluvitelných, až snad na zby- 
tek staré literární marnivosti. 

Horlivost biskupa Augustina o Časné 
i věčné blaho duši svěřených neznala 
mezí. Dveře jeho obydlí byly stále ote- 


vřeny všem, kdož poučeni nebo pomoci 
potřebovali. Založil pokladnici, do níž dob- 
rodinci skládali pro církev a chudé. Když 
se kdysi sešlo málo darů, řekl věřícím: 
„Zebrám na žebráky, abyste se stali syny 
Božími. “ Skládal o správě této poklad- 
nice účty a sděloval je věřícím; přiznával 
se, mýlil-] i se někdy, prosil za odpuštěni, 
když snad někoho nevlídně přijal anebo 
mu nelaskavou odpověď dal. Tak veliká 
byla jeho pokora. Pokorou jeho byli vě- 
řící často až k slzám dojati. Jako biskup 
pečoval o majetek církevní. Církev jeho 
měla živit celý zástup žebráků. Sám byl 
nezištný, ale lid sipřál, aby církev bohatla, 
a to proto, aby lid první z toho měl uži- 
tek. Proto Augustin jezdě na koni nebo 
na mezku, objížděl vinice a hospodářství, 
všeho si všímal, dělníků se vyptával, dbal 
opatrnosti ve smlouvách. - Kromě toho 
bylo Augustinovi vyslýchati sporné stra- 
ny a vynášeti rozsudky. Vyhýbal se zá- 
pletkám soudním. Říkával : „Lépe je pro- 
tivníku dáti peníze, než ztráceti čas a ni- 
čiti svůj klid.“ U soudu říkával: „Zloděj 
bude okraden od zloděje ještě většího. 

Potíral nejen v promluvách, ale i ve 
svých spisech bludy ariánů, manicheů, 
ke kterým kdysi sám náležel, a pelagiánů. 
Nej důležitější spisy Augustinovy jsou: 
Vyznání {Confessionum lihriXIII) 
světějŠí Trojici 15 knih, O městě Božím 
ZJe civitate Dei 2^2, knih. Ve Vyznáních 
Augustin líčí svůj vlastní život od dětství, 
odkrývá všecky své poklesky, líčí vnitřní 
boj, který zmítal jeho duší, nežli odložil 
svůj blud a než se rozhodl pro pravdu a 
ctnost. Sladkými slovy vzpomíná tu své 


526 


matky, odproŠuje ji, děkuje ji, že modlit- 
bami svými ho zachránila. Na věky pa- 
mátná jsou slova jeho v předmluvě to- 
hoto spisu : „Ježíši Nazaretský, synu Da- 
vidův, Bože a člověče! Duše lidská nemá 
pokoje, dokud nespočine v Tobě, jenž jsi 
pramenem milosti a slitováni. “ - Ve spise 
O městě Božím Augustin vyvrací celé po- 
hanství, mluví o zjeveni Božím od po- 
čátku světa a pojednává o víře a Církvi 
Kristově. 

Výstižné jsou výroky Augustinovy, ji- 
miž vyjadřuje pravdy katolické nauky; 
mluvě o hříchu dědičném připomenul ; 
„Když je vŠak řeč o tomto hříchu, vyjí- 
mám nejblahoslavenější Pannu. “ O zpo- 
vědi: „Nedej se zavěsti pověrou lhářů, že 
spasí tě zpovídání se Bohu samému, bez 
povolání kněze. Žaluj každý hříšník na 
sebe před knězem. . . co víš zevrubně, ří- 
kej zevrubně; všední pak hříchy vylož 
aspoň všeobecně. Nestyd se vyznati před 
jedním, co konati nestyděPs se snad před 
mnohými. Mluví o očistci řka, že „o- 
hněm jeho neočišťují se hříchy těžké, 
nýbrž všední. O modlitbě : „ Kdo se umí 
náležitě modliti, umí také náležitě žíti.^^- 
O sebezapíráni di : „Hněvkrotiti, nečistoty 
se varovati, lakotou pohrdati, spravedlno- 
sti Šetři ti, pýchu ponižovati - je také mu- 
čednictvím, a naskytuje se k němu hojná 
příležitost.^^ - O Církvi napsal: „Držte se 
všichni jednomyslně svého otce Boha a 
své matky Církve ! “ - O víře : „Není bohat- 
ství, není pokladu nad víru katolickou . . 
„Nešťastný je, o Bože, kdo mnoho ví, ale 
Tebe nezná; tisíckrát šťastnější je, kdo 
Tebe zná, byť i všech ostatních věcí ne- 


znal a nevěděl. “ - O primátu římského 
papeže napsal (Sermo 151) : „Od apoštol- 
ské Stolice přišly přípisy, spor je ukon- 
čen. “ Na konci svého života Augustin 
napsal spis : Retractationes (Opravy), kde 
rozebral všecky svoje spisy, tu něco hájil, 
doplnil a vysvětlil, tam něco pozměnil 
nebo odvolal. Dojemná je jeho pokora, 
an praví o svých spisech : „Co v nich prav- 
divého nalezneš, podrž a přičítej Církvi; 
co by tam však bylo chybného, zavrhni, 
a mně, jenž jsem člověk, odpusť. 

Až do své smrti Augustin nepřestával 
vzpomínat! hříchů svého mládí a lito váti 
jich. Říkával: „Pozdě jsem tě poznal, 
pozdě si Tě zamiloval, o Božeh^ Nad lo- 
žem měl zavěšeno sedmero kajících žal- 
mů; modlíval se je se slzami. Na sklonku 
jeho života dolehla naň a na celou kra- 
jinu těžká zkouška. Ariánští Vandalové, 
počtem asi 50.000, vtrhli se svým králem 
Genserichem ze Španěl do Afriky .Ve své 
surovosti nešetřili nikoho. Počali obléhati 
město Hippo. Stařičký biskup Augustin 
pečoval o své věřící, ošetřoval raněné, sytil 
hladové, žehnal umírajícím. Nakonec sám 
se roznemohl. Znamenaj e, že smrt se blíži, 
zvolal : „ Spravedlivého Boha máme ! “ Ze- 
mřel ve věku 76 let, dne 28. srpna 450. 
Jeho tělo bylo později převezeno na ostrov 
Sardinii a odtud do Pavie. 

Augustin je nej slavnější učenec boho- 
slovecký na západě, jenž celé učení Církve 
katolické všestranně prozkoumal, jasně a 
přesně vyslovil, vědecky sestavil a důklad- 
ně odůvodnil. Uvedl křesťanskou vědu na 
nej vyšší stupeň. Nazýván bývá „všeobec- 
ným učitelem "všech křesťanských století , 


527 


Církev katolická nikdy neměla biskupa, 
jenž by byl své době vtiskl tak zřejmou 
pečeť; ve staré době ho nikdo nepředčil 
a ve středověku nikdo mu nemůže býti 
postaven po bok, vyjma jediného sv. To- 
máše Akvinského, j enž spisyA ugustino vy 
učeně vykládal. Svátek sv. Augustina 28. 
srpna. 

Sv. JERONÝM, plným jménem: So- 
fronius Eusebius Hieronymus (čes. také 
Jarolim), narodil se kolem roku 542 ve 
Stridonu v Dalmácii z rodičů křesťan- 
ských, zámožných. Otec; Eusebius jmé- 
nem, poslal Jeronýma na studie do Říma. 
Jeroným poslouchal přednášky učenců 
Donáta aViktorina, četl spisy latinských 
a řeckých mudrců, básníků a řečníků, 
opisoval si knihy nebo si je kupoval, aby 
si zřídil knihovnu. Památky města Říma 
i ej poutaly : podivoval se uměleckým stav- 
bám starých Římanů, ale také katakomby 
křesťanské činily naň hluboký dojem. 
Horoval o slávě starého pohanského světa, 
ale také pravdy křesťanské, vštípené mu 
v mládí do duše, nemizely mu z mysli. 
Jeho povaha byla nerozhodnutá, nestálá; 
obcoval s lehkomyslnými druhy, hýřil 
s nimi a tak pozbyl nevinnosti. Avšak ozý- 
vala se v něm často touha po životě víře 
Kristově přiměřeném, po životě, který by 
mu přinesl klidu a pokoje. 

Jeroným dal se pokřtít! a vydal se pak 
na cesty. S druhem svým Bonosem odešel 
zprvu do Akvileje k příteli Rufinovi a pak 
do Gallie ; v Treviru se zdržel, aby opsal 
pro Rufina dva spisy sv. Hilaria. Tam 
v něm uzrál úmysl, že zasvětí svůj život 
službě církevní. Vrátiv se do Akvileje, do- 


nesl Rufinovi knihy opsané a pak se ode- 
bral na cesty do Asie, maje s sebou jako 
průvodce Innocence, Hylasa a sv. Helio- 
dora. Unaven jsa cestami, zdržel se v An- 
tiochii a ztrávil nějaký čas u poustevníka 
Malcha blíže města Antiochie. I Jeroným 
začal na blízké poušti Chalcis poustevni- 
čiti. Obíral se čtením Písma svátého a 
skutky kajícími. Aby mohl čisti Písmo 
svaté Starého Zákona v původním jazyku, 
učil se jazyku hebrejskému podle návodu 
kteréhosi poustevníka, pokřtěného žida. 
Živil se ruční prací, požíval jen chleba a 
zelin a vody, spával na holé zemi a žil 
životem sebezapíravým. Tělo bylo una- 
veno prací, zchřadlé postem, ale uvnitř 
bylo mu podstoupit! prudké boje s těles- 
nou žádostivostí. Duch jeho dlel v Římě, 
v divadle, v lázních, kde prožil mladá 
léta, viděl tanec lepých děv, slyšel sladké 
jejich písně. Napsal sámosobě: „Byl jsem 
kost a kůže, a přece srdce hořelo ohněm 
smyslných žádostí. Celé dny a noci volal 
jsem vrhaje se na zem, k nebi o pomoc 
proti nezřízenému vnitřnímu hnutí. Sty- 
děl jsem se před svou chýší, že znala ne- 
čisté moje vášně. Častokráte jsem se tloukl, 
vzývaje milosrdenství Boží, kamenem do 
prsou, až jsem krvácel. “ Dlouho trvalo, 
než Jeroným zvítězil nad tělesnými žá- 
dostmi a než došel vnitřního klidu. 

Také od Čteni pohanských spisů se ne- 
mohl odtrhnout!. Tak si je byl zamiloval. 
Uznával, že záliba v nich se nesrovnává 
s životem křesťanským; činil si z toho 
výčitky, sahal po Písmu svátém, ale opět 
se vracel ke spisům pohanským ; byl ta- 
kořka omámen jejich obsahem. Kdysi se 


528 


mu zdálo ve snách, že stojí na soudu Bo- 
žím a slyší hlas: „Kdo jsi?“ Řekl: „Křesťan 
jsem/^ Ale hlas nato: „Nikoliv, křesťan 
nejsi! Jsi ciceronián; neboť kde poklad 
tvůj , tam i srdce tvé. “ Zaražen tímto snem , 
Jeroným se vystříhal od té doby čtení spisů 
pohanských. 

Biskup antiochijský Paulin posvětil r. 
579 Jeronýma na kněžství, ač Jeroným 
se dlouho vzpíral, pokládaje se nehodným 
stavu kněžského. Téhož roku se odebral 
do Cařihradu, aby poznal a slyšel věhlas- 
ného Řehoře Nazianzského. Zdržev se 
v městě tom déle, překládal Eusebiův 
Církevní dějepis do latiny. Roku 382 Je- 
roným byl pozván do Říma na sněm, svo- 
laný papežem Damasem, aby uklizen byl 
církevní rozkol v Antiochii. S Jeronýmem 
byl pozván Paulin Antiochijský a Epifa- 
nius z ostrova Cypru. Papež Damas poznav 
duchaplného a vzdělaného Jeronýma, vy- 
znamenával jej velmi. Učinil jej svým 
tajemníkem a vyzval jej, aby zrevidoval 
Italu, t. j. starý latinský překlad Písma 
svátého. Jeroným opravil Italu a přeložil 
samostatně z rukopisů hebrejských a ara- 
me jských celý Starý Zákon do latiny. Ten- 
to Jeronýmův překlad Starého Zákona 
(vyjma žalmy) a opravený text Nového 
Zákona (a žalmů) se do doby Řehoře Ve- 
likého všude ujal, odtud název jeho „ Vul- 
gata^^ čili obecný. Sv. Augustin pravil, že 
za tuto práci Jeronýmovu nemůžeme 
Bohu dost děkovat! ! 

Jeroným vynikal znalostí Bible a proto 
naslouchali mnozí mužové jeho výkla- 
dům. Tato znalost ve vykládání Písma sv., 
spojená s úchvatnou výmluvností a s ve- 


likými ctnostmi Jeronýma, poustevníka 
světu odumřelého, způsobily, že mravní 
úroveň města Říma se povznesla. Také 
mnohé vznešené ženy římské zvolily si 
Jeronýma svým duchovním vůdcem; 
davše výhost světu, žily životem odříka- 
vým. Byly to: Pavla a její dcera Eusto- 
chium, Marcella, Asella, Felicitas, Fa- 
biola, Lea, Laeta, Marcellina a Melanie. 
Jeroným jako kazatel tepal ráznými slovy 
rozmařilost a náboženskou vlažnost lidu 
římského ; nemlčel k prostopášnostem 
vznešených; takto si vzbudil mnoho ne- 
přátel, kteří jej pomlouvali a podezřívali 
ze styku se ženskými osobami, ba neostý- 
chali se poštvat! proti němu i luzu. Papež 
Damas chránil Jeronýma, seč byl; avšak 
Damas zemřel a nástupci jeho Siriciovi 
nezamlouvaJasepřikrost Jeronýmova. Je- 
roným pozbyv mocného ochránce proti 
zlobě a útokům svých nepřátel, opustil 
Řlm a odebral se s bratrem svým Pauli- 
nianem a s knězem Vincenciem opět na 
Východ. 

Jeroným procestoval celou Palestinu, 
aby poznal zemi, mravy a život obyva- 
telstva, jak bylo třeba k studiu biblických 
knih. Z Palestiny odešel do Egypta, na- 
vštívil učeného slepce Didyma a poustev- 
níky, aby seznal tuhou kázeň jejich. Po- 
sléze se vrátil do Betlema a usadil se tam 
na vždy. „Městečko Betlem^ tak napsal, 
„je prosťoučké; kromě žalmů tam ne- 
uslyšíš jiných zvuků. Rolník prozpěvuje 
za pluhem Alleluja, a vinaři a ženci já- 
sají chvalozpěvy Davidovými. Jeroným 
si vystavěl poustevnu vedle samé jeskyně, 
v níž se narodil Spasitel. Tam se modlil 


a postil, tam pracoval a zapíral se. Oplaká- 
val hříchy svého mladí, rozjímal o posled- 
ním soudu; napsal: „Kdykoliv si vzpo- 
menu na hrozný den soudu, všecek se 
chvěji. Ať jím nebo piji, ať konám co ji- 
ného, vždy se mi zdá, jako bych slyšel 
strašný hlahol trouby a hlas: Vstávejte, 
mrtví, a pojďte k soudu !“ 

Římská matróna Pavla také opustila 
Rím s dcerou svou Eustochií a odebrala 
se do Svaté země. Navštívivše někdejší 
hosti své, sv. Epifania na ostrově Cypru 
a Pavlína v Antiochii, obě odešly do Be- 
tléma. Jeroným jim byl duchovním vůd- 
cem apovola v učeného žida Baradí na, učil 
obě jazyku hebrejskému. I četly Písmo 
sv. v řeči hebrejské. Pavla jsouc zámožná, 
vystavěla v Betlemě dva kláštery, mužský 
a ženský; kromě toho ještě dva kláštery 
ženské v Palestině. Kláštery ženské řídila 
Pavla, klášter mužský Jeroným . Pavla ze- 
mřela r. 404, Eustochium r. 419. 

Jeroným věnoval dvacet let překládá- 
ní a výkladu Písma svátého. Hněval se, 
pozoroval-li ať u přátel, ať u odpůrců, 
mělkost a domýšlivost vtéto příčině. „Do- 
vedou sice jiné kritiso váti, ale sami nic ne- 
činí, “ tak pravil. Jindy napsal ironicky: 
„Ku čtení Písma svátého každý člověk si 
přisuzuje' dosti rozumu . . . umělci, učen- 
ci. .. zedníci, kováři a jiní nemohou býti 
bez mistra; pouze Písmo svaté jest tím 
uměním, jež sobě vůbec všichni osobují. 
Chceť každý učiti dříve, nežli se sám na- 
učil, a mluví, čemu sám nerozumí. Co 
mne se týče, nemohu se sám chlubili a 
ujišťovali, že bych Písmu svátému ve- 
skrze rozuměl.^- Církev dává Jeronýmovi 


titul: doctor maximus inexponendisScrip- 
turis, t. j. největší učitel ve vykládání 
Písem sv. Proto sv. Augustin, slovutný 
učenec, vážil si Jeronýma a napsal mu: 
„Ačkoliv podle názvu důstojností, které 
jsou v církvi zavedeny, řád biskupský 
postaven jest nad kněžským, přece stojí 
ve mnohých věcech Augustin níže Je- 
ronýma. Jeroným napsal také mnoho 
krásných listů mužům a ženám, na př. 
neporovnatelně krásný list k Eustochií, 
jednající o panenství ; dopisoval si s nej- 
slavnějšími církevnímiučenci ; napsal ži- 
voty sv. Otcůpoustevníků,sv. PavlaThéb- 
ského, sv. Hilariona a Malcha, pak sv. 
Pavly; kromě toho mnoho pojednáni na 
obranu učení katolického a na útěchu 
křesťanů. 

Ač Jeroným byl zaneprázdněn prace- 
mi biblickými, všímal si bedlivě, co se 
dálo ve světě náboženském, a potíral blu- 
dy, kdekoliv se objevily. Od Jeronýma 
pochází výrok : „Ingemuit totus orbis et 
arianum se esse miratus est,^^ t. j. „zaúpěl 
okrsek zemský a podivil se, že je arián- 
ský.“ Jeroným potíral blud pelagianský. 
Proto byl pro svou horlivost v hájení Cír- 
kve nazýván „kladivem na kacíře. “Na- 
psal : „Pes štěkána prospěch svého pána, a 
já bych neměl mluvili pro Boha ? Umříti 
mohu, ale mlčeli nedovedu. Nemalou 
mrzutost si však Jeroným způsobil v pří- 
čině Origenových spisů. Jeroným byl ve- 
likým ctitelem Origenovým. Napsal: „Jen 
nevědomcihyzdí památku Origena učen- 
ce ; odpůrcové povstávali proti němu, pro- 
tože nemohli snésti učenosti a výmluv- 
nosti jeho ; byliť pokládáni za němé, když 


550 


on (Origenes) mluvil. “ Avšak ve spisech 
Origenových jsou mnohébludy. Jeroným 
posléze prohlásil veřejně, že zavrhuje blu- 
dy Origenovy. Avšak někdejší přítel Jero- 
nymův,Rufin, dále hájil Origena a odvo- 
lával se při tom na Jeronýma , j enž byl dříve 
ctitelem Origenovým. Tatoneupřimnost 
Rufinova vyvolala písemný boj mezi Je- 
ronýmem a Rufinem, a Jeroným psal po- 
lemiku s velikou prudkostí. Vůbec Jero- 
ným nezhostil se ani ve stáří přirozené 
své ohnivostiaprudkosf i. Byl drsný i k přá- 
telům. Rozčiloval se, když kdokoliv, byť 
i přítel, náhledů jeho nesdílel. Psal ostře, 
až vášnivě. Neušetřil ani slavného učen- 
ce Augustina, ani Jana Zlatoústého. Ne- 
důtklivost Jeronýmova dá se vysvětliti 
ustavičnou a neúmornou napjatostí du- 
ševní asamotářským jeho životem. Ostat- 
ně životy tohoto duševního velikána a 
odříkavého světce září tolika ctnostmi 
vznešenými, že stíny ony mizí. 

Posléze Jeroným ochuravěl.Telo odří- 
kavostíaduševními pracemi lak zesláblo, 
že se nemohl na loži ani obraceli. K tomu 
přistoupila i slabost zraku. Přicházeli žá- 
kové a Jeroným jim diktoval do péra ne- 
kteréspisy. Chystal se zbožně nasmrt. Přá- 
telům řekl: „Miláčkové! přinášíte mi 
zvěsť,žesmím jižodcestovati. Bůh vám za- 
plať za tutoblahouzvěsť! Nadešlanej vzác- 
nější chvíle mého života. O smrti, jak jsi 
krásná a příjemná! Jak chybují lidé, když 
si tě zobrazují šeredně ! Jen bezbožníkům 
jsi hrozná. “ Takto mluvě skonal. Bylo to 
50. záři 420. Jeho ostatky byly později pře- 
neseny do Říma Svátek s v. Jeronýma, 
kněze a učitele církevního, 30. záři. 


Sv. HILARIUS narodil se v Piktavii 
t. j . v Poitiersu ve Francii, jak praví Ve- 
nancius Fortunatus. Navštěvoval školy 
v Řecku a v Římě, prostudoval spisovatele 
řecké i římské. Sám o sobě praví, že se 
narodil v pohanství a že pokračoval po 
stupních k poznáni pravdy křesťanské. 
Po 1 o letech se vrátil do svého rodiště 
a přijal křest. Také jeho manželka a dce- 
ra Apra byly pokřtěny. Požíval takové 
úcty, že r. 350 (dle D r. 353) jednomy- 
slně zvolen biskupem poitierským. Při- 
jav svěcení biskupské, žil v úplné zdrželi- 
vosti manželské.Dcera jeho Apra zemřela 
sedmnáctiletá. 

Hilarius sepsal na obranu katolického 
učení spis „O nejsvětější Trojici‘ Vknihu 
,,0 synodách či o víře výchoďanů“ a vý- 
klady Písma svátého. První zlatinských 
spisovatelů složil posvátné hymny. Byl 
tak oddán Církvi, ze se vystříhal každého 
styku s bludaři a ani se s nimi nepozdra- 
voval. Této přísnosti bylo třeba, aby 
věřící lid nebyl maten obojetným chová- 
ním svých představených . Císaři Konstan - 
ciovi II., zjevnému ariánu,psal: ,,Je čas 
k mluvení, neboť mlčeni by nebylo zna- 
mením mírnosti, nýbrž slabosti., . Kdo 
má vyřknout! pravdu, ne-li služebník 
pravdy ? . . . Chci k tobě, ó císaři Konstan- 
ci, mluvili, jako bych byl mluvil k Ne- 
ronovi: Ty vedeš boj s Bohem a s jeho 
služebníky a přetvařuješ se, jako bys byl 
křesťanem . . . věrnéstoupence své pozdvi- 
huješ na biskupská sídla, v poutá jímáš 
sněmy církevní. “ 

Hilarius vzbudil svou horlivostí odpor 
a nenávist ariánů. Císař Konstancius JI. 


551 


vypověděl Hilaria do Frygie v Malé Asii. 
Tam ztrávil Hilar čtyři léta; zúčastnil se 
tam sněmu vSeleucii, na kterémž ariáni 
chtěli zvrátiti úchvaly obecného sněmu 
nicejskéhoo božské přirozenosti Kristově. 
Nedal se ani lichocením ani hrozbami 
zastrašiti a statečně hájil pravé viry kato- 
lické. Na onom sněme kdosi promluvil 
nepatřičně o Bohu; a tu Hilar zvolal roz- 
horleně: „Nešťastné uši, které zaslechly 
slova tak hanebná. Je-li pak možno, aby 
lidé mluvili o Bohu tak rouhavě?“ 

Ariáni nemohli čeliti učenému a ráz- 
nému zastanci víry katolické a proto na- 
léhali na císaře, aby poslal Hilaria, „pů- 
vodce sváru a buřiče“ do Gallie zpět. To 
se i stalo. Ubíraje se Illyrií a Itálií do své 
vlasti, Hilar byl všude vítán a ctěn pra- 
vověřicími křesťany. Cestou se k němu 
přidal sv. Martin. Vrátiv se, Hilar šířil čin- 
nost svou i na sousední Itálii, aby vyko- 
řenil bludařství. Byl pro svou statečnost a 
přímost nazýván „Athanasiem Západu 
Zemřel 1 5. ledna 568 (podleZ) 569). Svá- 
tek sv. Hilaria 14. ledna. 

Sv. Lev I. Veliký di sv. Řehoř I. Feliký 
uvedeni v § 24. 

Sv.PROSPERAKVITANSKÝbyllaik, 
ženatý, žil v krajině provencské, snad 
vMarseilli. Byl učencem vbohosloví zna- 
menitým a ctihodným. Slavní mužové si 
s ním dopisovali, sv. Augustin jej povzbu- 
zoval v hájení víry proti pelagiánům. Byl 
mistremvtheologii,nej nesnadnější otázky 
víry luštil s podivuhodnou bystrostí. Při- 
hlédajek prozřetelnosti Boží, pravil: „Kdo 
klesá ve hříchy, činí dílo člověka, kdo sta- 
tečně setrvává v dobrém, činí dílo Boží.“ 


Napsal také světové dějiny na způsob kro- 
niky a ukončil je rokem 455. Zemřel 
snad v letech 457-466. Svátek jeho 25. 
června. 

Sv. PROSPER, biskup v Kómu, žil do 
r. 565; svátek 2. března. 

Sv. FULGENC se narodilr. 467 v mě- 
stě Thaleptě v severní Africe. Otec jeho 
Klaudiusbrzy zemřel. Vychován byvsvou 
matkou Mariannou v bázni Boží, prospí- 
val znalostí řečí a vzdělaností; dospěv stal 
se důchodním. Avšak úřad ten se mu zne- 
chutil, jelikož nezřídka vede k nevrlosti 
a necitelnosti. Fulgenc však zatoužil po 
životě řeholním ; i když vykonával své po- 
volání světské, přece žil, jakoby byl mni- 
chem přísného řádu. Později vstoupil do 
kláštera v Byzaceně (ve východní části 
Afriky). Matka jehobyla sicezbožná žena, 
ale rmoutila se, že ztratí syna, který jí 
byl jedinou útěchou a podporou; neboť 
Vandalové se zmocnili jejich statků. Do- 
cházela ke bráně klášterní a volala syna, 
aby se k ní vrátil. Na biskupa Fausta vo- 
lala: „Fauste, vrať mi mého syna! vrať 
zemi jejího prokurátora! Církevbyla vždy 
ochránkyní vdov; kterak můžeš býti tak 
ukrutný a vyrvati mi syna?“ Pro Ful- 
gence byl výjev ten bolestnou zkouškou, 
neboť miloval svou matku. Avšak chtěl-li 
setrvati na své dráze, bylo mu přemáhati 
přirozený cit lásky k matce. 

V tu dobu král Vandalů Thrasimund, 
arián, počal sužovat! pravověřící křesťany. 
Fulgenc i jeho biskup Faustus uprchli. 
FulgencsemínilodebratidoEgyptak pou- 
stevníkům. Cestou navštívil biskupa Eu- 
lalia v Syrakusách na Sicilii; ten mu po- 


radil, aby nechodil do Egypta, ježto prý 
jsou mezi tarnějšími mnichy rozepře. 
Proto se Fulgenc vrátil do své vlasti a vy- 
stavěl r. 500 v Byzaceně klášter, v němž 
ztrávií osm let. 

Roku 508 byl ustanoven biskupem 
v Ruspě (na pobřeží mořském, jižně od 
Karthaga). Thrasimund vypověděl Ful- 
gence do vyhnanství na ostrov Sardinii. 
Když ser. 520 vracel z vyhnanství, hrnuli 
se k němu věřící, aby jej přivítali. Byl 
právě prudký liják a tu vzácní mužové 
Svlékali své pláště, aby jimi přioděli Ful- 
gence za deště. Od té doby Fulgenc žil 
v pokoji a působil v apoštolském úřadě 
nerušeně až do smrti. Napsal výtečné spi- 
sy na obranu katolické pravdy proti blu- 
dařům, na př. „ReguLaveraefidei^ (Pra- 
vidlo pravé víry), O prozřetelnosti Boží 
a j. Spisy svými tak proslul, že nazýván 
byl druhým Augustinem. Na smrt se 
chtěl připravili na ostrově Circině, ale 
na prosbu lidu se vrátil do svého sídla. 
Po dva měsíce stižen byl bolestnou ne- 
mocí. Modlíval se: „Uděl mi, o Pane, 
trpělivosti, potom mi však dej smilování 
a odpuštění. Zemřel 1. ledna 555. Svá- 
tek 1. ledna. 

Sv. VINCENC LERINSKÝ se narodil 
v Gallii a vyučiv se ve vědách, věnoval 
se stavu vojenskému. Pak se odebral, jak 
sám pravil, „z bouří života světského, 
aby se vyprostil z marnivosti a pýchy, 
do samoty klášterní na lerinském ostrově 
u města Nizzy. Další podrobnosti o jeho 
životě nejsou známy. R. 434 napsal pode 
jménem Peregrin: Commonitorium t. j. 
Výstrahu proti kacířům, ve kterémžto 


spise vystižně vysvětluje nauku katolic- 
kou. Základní pravdy spisu jsou : Kdo ne- 
náleží kvířekatolické, trpí škodunasvém 
spasení. Prameny víry jsou: Písmo sv. a 
Tradice čili ústní podání. - To nutno u- 
znati za nauku katolickou, co vždy a všude 
a ode všech věřících se věřilo. - Kristus 
odevzdal Církvi své úřad učitelský ; Cír- 
kev zachovává nauky víry neporušeny, 
aniž by od nich ubírala anebo k nim při- 
dávala. Vzniknou-li odchylná mínění, tu 
sněmy obecné dávají rozhodnuti jasná a 
srozumitelná.-Známkoubludařeje, vzpl- 
rá-liserozhodnutíApoštolskéStolice. Sně- 
my pozbývají moci, cdporují-li rozhod- 
nutí Apoštolské Stolice. -Vincenc nadšeně 
velebil blahoslavenou F"annu Marii. Ze- 
mřel r. 450. Svátek 24. května, 

Sv. SOFRONíUS se narodil v Damaš- 
ku; věnoval se filosofii; v Alexandrii se 
stal mnichem a putoval pak do Říma. 
V Římě se utvrdil ve víře a stal se ne- 
ohroženým obhájcem viry proti bluda- 
řům. Byl tak vzdělán ve filosofii, že mu 
byl dán název „sofista Četl tak horlivě 
v knihách, že málem oslepl. Vrátiv se 
z Jerusalema, rozvinul spisovatelskou čin- 
nost proti monotheletům. Roku 634 So- 
froniusby] zvolen patriarchou jerusalem- 
ským ; zakusil mnoho útrap od Saracenů, 
kteří dobyli Jerusalema. Hořkým pláčem 
kvílel, když kalif Omar vstoupil do chrá- 
mu Vzkříšení Páně. Bolest nad znesvě- 
cením míst svátých mu podrývala zdraví 
a utrápila jej. Zemřel r. 638 (či 639). 
Jak smýšlel o Apoštolské Stolici, lze se- 
znali z jeho slov, která jsou obsažena vřec- 
kých meneích: „Tam (v Římě) nachází 


555 


se základna ryzí víry Svátek 1 1, března. 

Sv. MAXIM, biskup turinský, vynikal 
zbožností a uměním řečnickým a napsal 
několik homilií Kdy zemřel, není známo, 
snad r. 470. Svátek 25. června. 

Sv. PETR GHRYSOLOG narodil se 
asi r. 406 v italském městě Imole; vyni- 
kal nadáním, zbožností a čistými mravy ; 
byl vysvěcen najáhenství.Kdyžse uprázd- 
nilo místo biskupské v Ravenně, papež 
Sixtus III., obdržev poučení ve snách, 
ustanovil Petra biskupem ravennským. 
Petr byl dobrým pastýřem svěřeného lidu. 
Byl výmluvným kazatelem ; káral roz- 
hodně a vytrvale zlořády, které se v městě 
udržely od dob pohanských. Tak na př. 
ravennŠtiseshromažďovali o Novém roku 
u jakési modly a majíce Škrabošky na tvá- 
řích, konali rozpustilé radovánky. Petr 
vyzýval lid, aby se vystříhal polopohan- 
ských radovánek řka : „Kdo se zde na zemi 
chce baviti s ďáblem, nebude se radovati 
s Kristem na nebi.^‘ Posléze Petr vyko- 
řenil neplechu tím, že modlu rozbil a na 
jejím místě postavili dal kříž. Pro svou 
výmluvnost byl zván Chrysologus, t. j. 
Zlatořečník. 

Petr neúnavně vyučoval věřící prav- 
dám svaté víry a svítil jím příkladem 
dobrým; bylť těšitelem nešťastníků a ži- 
vitelem chudých. Bludař Eutyches se do- 
mníval, ze Petra získá svým názorům o je- 
diné přirozenosti v Kristu Ježíši ; ale Petr 
mu odpověděl rozhodně; pokáral jeho 
rýpalstvi a napomenul ho, aby ve všech 
věcech posluŠen byl papeže, poněvadž 
papežem sv. Petr na římském stolci usta- 
vičně žije, Církev spravuje a pravdu po- 


dává všem badatelům, kteří pravdy poc- 
tivě hledají.^*- Není ani jediné důležitější 
věci ve věrouce a mravouce křesťanské, 
kterou by byl Petr neosvětlil způsobem 
ryze církevním. 

Na sklonku svého života Petr se ode- 
bral do svého rodiště, Imoly, aby se tam 
připravil na smrt. Zemřel r. 450. - Sv. 
Petr napsal 160 duchovních řeči; jsou 
stručné, spíše poučující než dojímající. 
Jednotlivé věty, ač podobny průpovědím a 
sentencím, nejsou bez vnitřní spojitosti. 
Svátek sv. Petra Chrysologa či Ravenn- 
ského 4. prosince. 

Sv. CAESARIUS se narodil v kraji 
chalonském. Už v mládí miloval žebráky 
a rozdával jim Šaty a pokrmy. Vstoupiv 
do kláštera lerinského,byl ustanoven klá- 
šterním hospodářem ; že však nedával 
mnichům pokrmů, když jich nutně ne- 
potřebovali, byl úřadu svého sproštěn. 
Odešel do města Arles (Arelate) a tam 
byl po čase povýšen na stolec biskupský. 
Ihned počal Caesarius působ iti jako pravý 
apoštol, aniž přestal pracovati o stálém 
vniterném zdokonalování sebe. Kázal hor- 
livě a vybízel posluchače, aby, co slyšeli, 
vypravovali svým domácím a nemoc- 
ným ; také se vyptával, zdali porozuměli 
jeho slovům. Rozesílal i psaná kázání ji- 
ným kostelům. Velmi dbal o církevní 
kázeň. Duchovním nařídil, aby denně 
dvakráte zpívali církevní hodinky ; na- 
řídil, aby každý svěcenec nejméně čtyři- 
kráte přečetl celé Písmo sv. : Lidu se po- 
staral o zpěv žalmový. Založil v Arelate 
panenský klášter, jehož řízení svěřil své 
sestře Caesarii. Řeholnice, jimž napsal 


554 


moudrou řeholi, zhotovovaly krásné pře* 
pisy Písma sv. Pro nemocné Caesarius 
zbudoval veliký ústav, jemuž opatřil ko- 
stel, potřebná lůžka a lékaře. Chudobným 
se postaral o útulnu ; také vykupoval za- 
jatce a k tomu cíli nešetřil drahocenných 
nádob kostelních. 

A přece byl od špatných lidí podezří- 
ván; byl i uvězněn, ale brzy byl propu- 
štěn. Když Ostrogótové opanovali krajinu 
arelatskou, odvedli Caesaria do Ravenny 
ke králi Theodorichovi, žalujíce naň, že 
nedodržuje věrnosti králi. Král Theodo- 
rich však, sotva spatřil ctihodnou tvář 
C aesario v u, zvolal : „Caesarius není zlého 
skutku schopen. “ Nevina Caesariova vy- 
šla na jevo. - Ještě jednou bylo Caesariovi 
jiti do vyhnanství; tenkráte se odebral 
do Říma, kde byl papežem Symmachem 
uctivě uvítán. Na sněmu v městě Orange 
biskupové odsoudili blud semipelagiánů 
slovy, která navrhl Caesar. Zemřel roku 
542. Svátek sv. Caesaria Arelatského 27. 
srpna. 

Sv. HEGESIPP US, rodem Žid, pokřtě- 
ný v Jerusalemě, putoval do Říma a zůstal 
tam až do smrti. Jest z nejstarších křes- 
ťanských spisovatelů. Napsal patero knih: 
„Památné události křesťan ské^S ale za- 
chovaly se z nich jen zlomky. Dějepisec 
Eusebius velmi chválí Hegesippa. Hege- 
sippus tento nesmí býti zaměňován s ji- 
ným Hegesippem, který, následuje židov- 
ského dějepisce Josefa Flavia, napsal pa- 
tero knih o zboření Jerusalema. Zemřel 
kolem roku 180. Svátek sv. Hegesippa 
7. dubna, 

Sv. HESYCHIUS, kněz jerusalemský, 


ve vědách důkladně obeznalý, napsal vý- 
klady na některé části Písma sv. a Dějiny 
církevní, jichž se však jen zlomky zacho- 
valy. Na Božím hrobě čerpal z pramenů 
pravé vědy a moudrosti. Každý se divil 
jasným výkladům Písma sv., jež napsal. 
Zemřel roku 454. Slaví se 28. března. 

Sv. SULPICIUS SEVERUS narodil se 
blíže Toulouse; byl právníkem. Po smrti 
své manželky odešel ke sv. Martinovi do 
Marmoutieru uToursu. Pak žil v ústraní; 
není známo, zda u Tarbesu či u Mar- 
seille. Dopisoval si se sv. Paulínem Nol- 
ským a napsal „Posvátné dějiny“ až do 
roku 500, životopis sv. Martina, svého 
učitele, a„Dialogy“. Zemřel kolem roku 
420. Slaví se 29. ledna. 

Sv. SEVERUS SULPICIUS, biskup 
bourgesský, žil do roku 591 ; svátek též 
29. ledna. 

22. SVATÍ, JEJICHŽ JMÉNA 
JSOU UVEDENA V ŽIVOTO- 
PISECH CÍRKEVNÍCH OTCŮ 
A SPISOVATELŮ 

Sv. B ASILIUS a sv. Emelia byli rodiče 
sv. Basila. Kromě něho měli ještě děti: 
sv. Makrinu, sv. Řehoře Nyssenského, 
Naukracia, sv. Petra Sebastejského a pět 
jiných dětí, jejichž jmen neznáme. Basil 
Starší zemřel roku 340, Emelie roku 372. 
Svátek jejich 30. května. 

Sv. MAKRINA STARŠÍ, bába sv. Ra- 
šila, byla žákyní sv. Řehoře Divotvůrce.. 


555 


Za císaře Galeria, při pronásledování křes- 
ťanů roku 504 uprchla a tím si zachrá- 
nila život. Její jméno není v žádném star- 
ším martyrologiu, ani ne v řeckém ; teprve 
Baronius ji přijal do Římského Martyro- 
logia. Nazývá se „ Starší “ na rozdíl od 
následující Makriny. Svátek sv. Makriny 
Starší 14. ledna. 

Sv. MA.KRINA MLADŠÍ, sestra sv. 
Basila Velikého a Řehoře Nyssenského, 
vyhledávala si už za svého mládí v Písmě 
sv. poučení svému věku přiměřená a 
modlívala prý se s jinými dívkami žaltář 
ve stanovené hodiny. Byla prý tak krás- 
ná, že žádný malíř jí nedovedl zobraziti. 
Vdala se za jistého obhájce a řečníka, 
avšak ten brzy zemřel. Nový sňatek za- 
mítala. Říkala, že dle přírodních zákonů 
jen jediný sňatek je přípustný, právě tak 
jako že člověk toliko jednou se narodí a 
toliko j edn ou zemře . O statně prý j e j í m an - 
žel neumřel, nýbrž je podoben tomu, kdo 
na čas odcestoval ; odcestovavším vsak prý 
nutno zachovati věrnost. 

Makrina zařídila po smrti otcově ve 
svém domě v Pontu (nikoliv v Kappado- 
cii) sesterstvo; ona i její matka Emmelie 
si libovaly v životě zbožném, v postech 
a v dobročinnosti. Makrina trpěla rako- 
vinou, a když její bratr Řehoř Nyssenský 
ji navštívil, zastal ji těžce nemocnou a 
ležící na holých prknech. Mluvili o vě- 
cech nebeských, o vzkříšení ; Makrina po- 
znamenavši se křížem, zemřela. Asi v le- 
tech 575-380. Svátek 19. července. 

Sv. PETR SEBASTEJSKÝ byl nej- 
mladší z desíti dětí sv. Basila Staršího a 
Emmelie. Byl vychován od své sestry Ma- 


kriny a byl později představeným v klá- 
šteře, jejž zřídila jeho matka Emmelie 
v Caesarei Kappadocké. Když tehdy nastal 
hlad v Kappadocii a v Pontu, Petr po- 
máhal ubožákům, seč byl, aby je vysvo- 
bodil od smrti. Roku 579 Petr se stal 
biskupem v Sebastě; zemřel roku 387. 
Slaví se 9. ledna. 

Sv. ŘEHOŘ NAZIANZSKÝ STARŠÍ 
a sv. Nona byli rodiče sv. Řehoře Nazi- 
anzského Mladšího, sv. Caesaria a sv. Gor- 
gonie. Řehoř byl zprvu oddán bludům 
hypsistariů, kteří dle pohanského způ- 
sobu konali kult ohně. Působením man- 
želky Řehoř se obrátil k pravé víře a stal 
se biskupem v Nazianzu, Ale i tam kdysi 
p odepsal formulku ariánskou, zmaten byv 
jejich úskokem. Syn Řehoř napsal otom: 
„Inkoust počernil papír, ale srdce zůstalo 
pravověrné.“ A otec Řehoř skutečně po- 
znal svou chybu a učinil vyznání víry. 
Jeho manželka 

sv. NONNA je matkou tří světců. Mož- 
ná že „ Nonna“ značí klášterní život, který 
vedla ve stavu vdovském. (Ostatně i „Mo- 
nika“ je podle Baronia „Monaka^, t. j. 
jeptiška, tak že dva církevní učitelé, Ře- 
hoř Nazianzský a Augustin mají matky 
téhož jména.) Nonna zemřela kolem ro- 
ku 373. Svátek sv. Řehoře Nazianzského 
1. ledna, svátek svaté Nonny 5. srpna. 
Jejich syn 

sv. CAESARIUS, učil se v mládí řeč- 
nictví a vědě lékařské. Svou krásnou po- 
stavou a vlídností se zalíbil císaři Kon- 
stanciovi tak, že jej učinil čelným svým 
lékařem. Avšak když nastoupil vládu Ju- 
lián Odpadlík, Caesarius odešel raději ze 


356 


SV. JIŘÍ 



služby císařské a odebral se do Nazianzu. 
R .565 se stal quaestorem (t. j .pokladníkem) 
v Bithynii. Polekav se velikého zemětře- 
sení v Bithynii, opustil své zaměstnání 
a dal se pokřtíti a učiniv chudé svými 
dědici, zemřel r. 569. Svátek sv. Caesaria 
35. února. - Jeho sestra 

sv. GORGONIA vystříhala se za mládí 
všeho marného přepychu v šatech a lnula 
k pravé víře. Provdala se za jistého bo- 
hatého muže a konala hojné skutky mi- 
losrdenství. Její bratr, biskup Řehoř, o ní 
napsal, že je „světlem slepcům, berlou 
chromým, matkou sirotkům, útočištěm 
chudasům‘^ Dočkala se radosti, že pohan- 
ský její manžel přijal sv. křest. Zemřela 
r. 573. Svátek sv. Gorgonie 9. prosince. 

Sv. SATYR, bratr sv. Ambrože a sv. 
Marcelliny, narodil se r. 55 5. Vychován 
byl v Římě, neboť matka vdova žila vtom 
městě. Satyr byl zprvu právníkem a advo- 
kátem, pozdě j i náměstkem císařským. Byl 
výmlcLvný a spravedlivý, ale nebažil po 
důstojnostech. Jakmile Ambrož byl zvo- 
len biskupem milánským, bratr Satyr se 
ubytoval u něho a spravoval veškeren dům 
jeho. Nebyl ženat, ačkoliv nebyl knězem. 
Také sestra Marcellina žila s nimi v tiché 
domácnosti. Přebývali v malých celách, 
kdežto velký sál byl vyhrazen chudým, 
jiný pak pocestným. Satyr vynikal dobro- 
činností. Později cestoval do Afriky a tam 
teprve se dal pokřtíti, ačkoliv už dříve žil 
podle víry křesťanské. Navrátiv se z cesty, 
roznemohl se a zemřel, asi r. 385 nebo 
393. Ambrož chválil Satyra v pohřební 
řeči. Svátek 17. záři. 

Sv. MARCELLINA (nebo Marcella), 


panna, sestra sv. Ambrože a Satyra, ob- 
držela v Římě od sv. Liberia papeže závoj 
panenský. Po smrti matčině odešla do 
Milána k svému bratru Ambrožovi. Žila 
v tiché odloučenosti skutkům pobožnosti 
a dobročinnosti. Satyr zemřel první ze 
sourozenců, pak Ambrož. Marcellina ze- 
mřela r. 399. Připomíná se 17. července. 

Sv. MONIKA narodila se r. 332 vTa- 
gastě v Numidii z rodičů křesťanských. 
Rodiče svěřili dceru na vychováni staré 
bohabojné služce, která po dlouholeté 
službě byla pokládána za příslušnici ro- 
diny. Stařenka vychovávala dívenku peč- 
livě; vedla ji ke zbožnosti, skromnosti, 
stydlivosti a tichosti. Bylo-li třeba, také 
ji mateřsky kárala. - Brávala Moniku s se- 
bou do sklepa, kdykoliv byla poslána pro 
víno ; dávala dívence okusiti vína. V Mo- 
nice probudila se záliba pro pití vína, 
jehož vypila i plné číŠe. To když zpozo* 
rovala stařenka, pokárala ji a nazvala ji 
pijankou. Tato výtka ji zastrašila, že si 
pití vína odvykla. 

Monika vyspěvši, provdala se za měst- 
ského radního, pohana Patricia v Ta- 
gastě. Stav manželský jí přinesl mnohé 
soužení. Její muž byl lehkomyslný svě- 
ták, rozmařilý a hněvivý ; honil se po pu- 
stých rozkoších; nezachovával věrnosti 
k své manželce. Ale Monika snášela po 
dlouhá léta jeho nevěrnost i prchlivost, 
potlačovala před nim své slzy, neodpo- 
rovala mu, byl-li zachvácen hněvem, ni- 
kdy ani slovem ani skutkem ; teprve když 
se vybouřil a vyzuřil, domlouvala mu 
slovy lahodnými a mírnými, a on poznal, 
že se zlobil zbytečně. Tak tišila prudkou 


557 


povahu mužovu. Jiné ženy v sousedství 
měly muže mírnější, a přece měly pruhy 
od ran na těle i ve tváři ; ty se divily, 
jak může Monika v míru zíti s mužem 
tak prchlivým. Tu jim Monika vyklá- 
dala, že ona toho docílila mírností a ti- 
chostí ; řekla : „Když podáte ruku někte- 
rému muži, činíte jej svým panovníkem ; 
je-li vášnivec nebo podivín, přemůžete 
jej pouze tichostí a moudrostí. Držte ja- 
zyk za zuby.^^ Některé sousedky se zacho- 
valy dle její rady a poznaly, že mápravdu. 
- Také měla tchyni v domě, která ji ve 
všem odporovala a služebnictvo zlým 
našeptáváním proti ní podněcovala. I tu 
přemohla Monika snášením jejích vrto- 
chů, vytrvalou tichostí a povolností, tak 
že si ji posléze naklonila a s ní žila v nej- 
lepším přátelství. - Monika byla opatrna 
v rozmluvách, aby nikdy nezavdala pří- 
činy ke svárům ; nemilovala klevet ; roz- 
vaděné osoby snažila se usmíří ti. Posléze 
svou rozŠafností ve vedení hospodářství, 
svými ctnostmi křesťanskými a neméně 
svou modlitbou napravila svého muže. 
Patricius si jí zaČal vážiti; vzdal se ne- 
zřízeného způsobu života a přilnul k ro- 
dině. Byl pak věrným a vzorným man- 
želem. Ale ještě stále trval v pohanství. 
Monika neustávala k něm u mlu viti o lásce 
Ježíše Krista a líčiti pravdy svaté víry, až 
se posléze dal pokřtí ti. Nedlouho poté 
zemřel, r. 571. 

Ovdovělá Monika snažila se pak ještě 
více sloužiti Bohu a konati dobré skutky. 
Navštěvoval a chrám Páně i hroby sv. mu- 
čedníkův; svým služebným byla pečli- 
vou matkou a podporovala Štědře chudi- 


nu. Měla s Patriciem tři děti, Augustina, 
Navigia a dceru, jejíhož jména neznáme. 
Nejvíce lnula k Augustinovi, a právě ten 
v ni vzbuzoval nejvíce obav ; bylť prudký, 
nevázaný, oddal se životu hýřivému a 
chlípnému. Monika mateřsky napomí- 
nala a kárala syna, plakala a modlila se za 
něho. Ale Augustin v jejich slovech vi- 
děl ženský tlach (monitus muliebres) a 
napsal později, že by se byl styděl jí po- 
slechnout!. Když Augustin se stal pří- 
vržencem bludů manichejských, matka 
s nim nechtěla ani u jednoho stolu se- 
dávat! a vjednom domě přebývat!. Kdysi 
měla sen ; zdálo se jí, že se jí zjevil ozá- 
řený mládenec, anděl, a že se jí tázal, 
proč stále pláče, a když odpověděla, že 
hořem se trápí nad bloudícím synem, 
že jí řekl : ,, Upokoj se a pohlédni vůkol ! 
Kde ty jsi, tam bude i syn tvůj Mo- 
nika vypravovala svůj sen Augustinovi; 
ten pak si jej vykládal v ten smysl, že 
matka také se přidá k manichejcům. Ale 
Monika řekla: „Nebylo mi řečeno, že já 
budu tam, kde jsi ty, nýbrž, že ty budeš 
tam, kde jsem já.“ Tato důvtipná odpo- 
věď matčina velmi dojala Augustina; ří- 
kával, že jej duch a přítomná odpověď jej 
více pohnula než její sen. - Matka Monika 
si pozasteskla v trápeni svém jistému bis- 
kupovi. Biskup vyslechnuv ji, řekl:„Zdáse, 
že j eště nep řiŠla chvíle m ilosti pro syna tvé- 
ho; vězí ještě v bludech manichejských! 
Nech, ať vystřízliví ! Jen se za něho modli ! “ 
Monika plačíc prosila biskupa, aby Augu- 
stinovi domluvil; ale biskup odvětil:„Upo- 
koj se! Není možno, aby na vždy ztracen 
byl syn tolika slz mateřských. “ 


558 


Velikou bolestí bylo pro Moniku, když 
Augustin potají opustil otčinu. Jakmile 
se dozvěděla zarmoucená matka, že syn 
dlí v Miláně, odplula tam. Jaké bylo shle- 
dání! Augustin nebyl sice ještě obrácen, 
ale stál už na cestě k obrácení života. 
Matka seznavši, co se v něm děje, rado- 
vala se a vyslovila pevnou naději, že dříve 
než umře, spatří jej jako pravověříciho 
křesťana. Zatím chodívala do chrámu 
Páně a poslouchávala pilně kázání Am- 
brožovo. Ambrož poznav ji, blahoslavil 
Augustina, že má tak výtečnou matku. 
Podivuhodná byla svědomitost Moničina 
u zachovávání křesťanských zvyků. Mo- 
nika dávala v Miláně dle zvyku afrického 
na hroby mučedníků chléb a vlno, kte- 
réžto dary dávány byly pak chudým . V rát- 
ný hřbitova jí to však zakázal a Monika se 
podrobila ihned. - Monika pozorovala, že 
v Miláně se nezachovává půst v sobolu, 
kdežto v Římě a v Africe se zachovával. 
Tázala se Ambrože na tuto věc. Ambrož 
odpověděl: „Jsem-li v Miláně, nepostím 
se v sobotu; jsem-li v Římě, postím se. 
Učiň také tak, řiď se dle zvyku, kde právě 

• « Li 

]S1. 

Když Augustin se dal pokřtili, Monika 
se rozplývala svátou radostí. Augustin 
opustil r. 588 Milán, aby se vrátil s mat- 
kou do vlasti. V Ostii, při ústí Tibery do 
moře, roznemohla se matka a chystala se 
klidně a spokojeně na smrt. Řekla Au- 
gustinovi : „Život nemá pro mne více pů- 
vabu a ceny. Co bych tu na světě ještě 
dělalaPPřála jsem si žiti, abych se dočkala, 
prve než umru, že tě uvidím katolickým 
křesťanem. Dočkala jsem se této radosti. 


Bůh mi udělil tuto milost v míře hoj- 
nější, než jsem se nadála. “ Monika one- 
mocněla hlavnickou. Před smrtí řekla 
Augustinovi: „Pochovejte tělo mé, kde- 
koliv chcete; nemám obavy, že by Bůh 
nevěděl v den soudný, kde mne vzkřísí 
z mrtvých. Jen za to vás prosím, buďte 
mne pamětliviu oltáře/^ Zemřela ve věku 
56 let, asi r. 587, Augustin s pláčem po- 
hřbil její tělo a dával za ni obětovali Mše 
svaté a neopominul nikdy za ni se mod- 
lili, jak byla po něm žádala. Svátek sv. 
Moniky 4. nebo 21. května. 

Sv. ALYPIUS byl přítel sv. Augustina. 
Kdysi měl tuto nehodu. Viděl zloděje, 
který se dobýval do bytu penežníkova ; 
zloděj vida, že je pozorován, odhodil se- 
kyru a uprchl. Alypius zdvihl a prohlížel 
sekyru. Vtom přišli lidé a vidouce Aly- 
pia se sekyrou, měli jej za zloděje a vedli 
jej k soudu. Na cestě se potkali s chla- 
pečkem, kterého Alypius viděl pospolu 
se zlodějem . Tázal se chlapečka : „Čí je ta 
sekyra?“-„Naše,“ řekl chlapeček. Takto 
byl zloděj vypátrán a Alypius propuštěn 
na svobodu. 

Alypius odešel z Karthaginy do Říma, 
aby se vycvičil pro státní úřad. Vášnivě 
miloval divadelní hry, kde otroci šermo- 
vali a se potýkali. Alypius chtěl tuto vá- 
šeň v sobě utlumili. Kdysi táhli přátelé 
vzpouzejícího se Alypia do divadla; Aly- 
pius napolo donucen šel sice, ale řekl : 
„Donutili jste tělo moje, aby přítomno 
bylo krvavým hrám, ale ducha mého ne- 
přinutíte k pozornosti. “ I sedl si a oči měl 
zavřeny. Ale uši zapomněl si zacpali. Ne- 
nadále zatleskali přítomni, Alypius ote- 


559 


vřel oči, aby viděl, co se děje, a hle, tu 
stará vášnivá záliba probudila se v něm 
znovu a bylo mu těžce proti ní bojovati. 
(„Opět se opájel rozkoší krve,“ dí o něm 
Augustin.) Alypius šel s Augustinem do 
Milána a vrátil se s ním do Afriky; vy- 
konal pouť do Jerusalema a seznámil se 
se sv. Jeronýmem. Zvolen byv biskupem 
v Tagastě, konal horlivě úřad a svatě do- 
konal život svůj po r. 429. Svátek 15. 
srpna. 

Sv. PAULA pocházela ze vzácné a bo- 
haté rodiny římské. Narodila se r. 547. 
Rodiče její sluli Rogatus a Blesilla. Pro- 
vdala se za vznešeného Římana Toxocia. 
Manželství bylo šťastné. Měli pět dítek: 
dcery Blesillu, Pavlínu, Eustochium,Ruf- 
finu a synáčka Toxocia. Ale Pavla záhy 
ovdověla. Zármutek její byl hluboký. Sv. 
Marcella ji přivedla k Bohu. Pavla dala 
světu výhost, nádhera ji přestala těšiti; 
všecko své bohatství rozdala chudým, ve- 
škeren čas svůj věnovala modlitbě, svá- 
tému čtení, výchově dítek a podporování 
chudých a nemocných. 

Roku 582 zavítali sv. Paulin, biskup 
antiochijský, a sv. Epifanius, biskup sa- 
laminský, do Říma. Pavla poskytla Epi- 
faniovipohostinství vesvém domě. S nimi 
přišel i Jeroným. Duchovní rozmluvy, 
jež Paula s těmito muži vedla, vzbudily 
v ní horoucí touhu, aby navštívila po- 
svátná místa ve Svaté zemi a aby tam 
ztrávila ostatek svého života. Paula žila 
životem přísným; „jejím zpěvem byly 
žalmy, její rozmluvou evangelium, její 
rozkoší zdrželivost, jejím životem byl 
půst'^ Když ji chtěli zdržovati od sebe- 


mrtvení, říkávala: „Ne, ne, - ať to tělo, 
které si libovalo v marnostech avpohodlí, 
podrobí se kázni spasitelné! Můj častý 
smích ať se napraví pláčem! Na místě 
měkkých rouch sluší rouchožíněné.Nyní 
toužím líbiti se Bohu, když jsem dlouhá 
léta se snažila líbiti se světu a svému 

v ■ Li 

miízi, 

Paule bylo vytrpěti mnoho strastí. Děti 
jí umíraly. První Blesilla provdaná ovdo- 
věla již po sedmi měsících ; oddala se as- 
kesi, ale zemřela, než Paula odejela do 
Svaté země. Paula provázena jsouc dce- 
rou Eustochií, odebrala se do přístavi- 
ště na loď. Vyprovázeli ji kromě jiných 
dcera Ruffina, která měla před svatbou, 
a synáček Toxocius. Všecko plakalo, když 
vystupovala na loď. Toxocius spínal ručky 
po matce. Paule krvácelo srdce, ale z nad- 
přirozených pohnutek přemohla lásku 
mateřskou. Na cestě navštívila sv.Epifa- 
nia na ostrově Cypru a sv. Pavlína v An- 
tiochii ; vykonalapobožnost v Jerusalemě 
a šla do Betlema. Spatřivši jeskyni, ve 
které se narodil Kristus, zvolala: „Budiž 
pozdraven, Betleme, dome chleba, který 
s nebe sestoupil ! Jaké štěstí pro mne, 
ubohou hříšnici, že smím políbiti jesle, 
ve kterých spočinulo božské Dítě! Mám-li 
snad hledati jinou zemi, kde bych pře- 
bývala, nežli tuto?“ (Sv. Jeroným, list 
108). 

Z Betlema se odebrala Paula přes Je- 
rusalém do Egypta. Na poušti Nitrijské 
poznala Makaria, Arsenia, Serapiona, je- 
jichž život tak sobě oblíbila, že toužila 
žiti se svými svěřenkami tam na poušti, 
„zapomenuvši svého pohlaví a své křeh- 


540 


kosti. “ Vrátivši se, založila čtyři kláštery, 
jeden pro mnichy, tři pro jeptišky. Paula 
řídila kláštery ženské moudře, předchá- 
zejíc dobrým příkladem. Nikdy nepoží- 
vala ani masa, ani ryb, ani mléka, spá- 
vala na holé zemi a oplakávala i nejmen- 
Ších poklesky, jako by se byla dopustila 
velikých hříchův. Sám Jeroným ji napo- 
mínal, aby sebemrtvení nepřepínala. „Její 
vášní bylo sebeumrtvování,^ (píše o ní 
Jeroným, ep. io8). Co jí zbylo ze jmění 
z Říma přineseného, rozdala chudým a 
žila sama s dcerou v nouzi. Pro její štěd- 
rost Jeroným byl nucen prodati svůj sta- 
tek v Dalmácii a výtěžek věnovati na vy- 
držování klášterů. Pavla se naučila jazy- 
kům hebrejskému a řeckému, tak že žal- 
my pěla v původním jazyku hebrejském. 
V Písmě sv. byla velmi obeznalá. 

Láska mateřská jí nedala zapomenouti 
na děti, jež zanechala v Římě. Každázprá- 
va o nemoci nebo o smrti dítek ji rozru- 
šila. Dcera Pavlína, která se byla provdala 
za patricia Pammachia, zemřela r. 595 
bezdětná. Také Rufina předčasně zemře- 
la. Syn Toxocius, když dospěl, oženil se 
s Laetou a dal prvnímu dítěti jméno po 
babičce „Pavla“. Jeroným se těšil, že ma- 
ličká Pavla přijde do Betlema. „Budu jí 
učitelem a pěstounem, ‘Sliboval, „vymy- 
slím já stařec žvatlavá jména . . . a vycho- 
vám (z ní) nevěstu Kristovu “. A.le Pavla 
se ani nedočkalasvé vnučky . Roznemohla 
se na smrt. Vyslovila žádost, aby umřela 
a aby s Kristem byla spojena. Zatoužila: 
„Kéž bych byla od světa oddělena a s Kri- 
stem spojena! Kdo' mi dá křídla, abych 
vzlétla k Bohu svému ?“ Když umírala, 


byli přítomni Jeroným, též biskup jeru- 
salemský, mnoho knězi, mnichů a pan- 
nen. Na otázku, jak se jí vede, odpověděla 
řecký: „Jsem klidná a spokojena ; necí- 
tím žádných bolestí. Zemřela r. 404 ve 
stáří 56 let. Tělo její nesli biskupové, zpí- 
vajíce žalmy, do chrámu, vystavěného na 
místě, kde se narodil Kristus Pán. Zá- 
stupové lidu se sešli k pohřbu. „Který 
mnich zdržel se ve své cele? Která pan- 
na zůstala v ústraní? Vdovy a chuďasi 
ukazovali šaty od ní darované. Celý zá- 
stup diváků naříkal, že ztratil matku a 
živitelku. “ Svátek sv. Pavly vdovy 26. 
ledna. 

Sv. EUSTOCHIUM byla dcerou řím- 
ského patricia Toxocia a sv. Pavly. Naro- 
dila se snad r. 567. Odmítla nabízený 
sňatek s jistým konsulem a záhy se nau- 
čila pohrdati věcmi světskými. Pro ni na- 
psal Jeroným svůj spis „De virginitate“ 
(o panenství), vzácnou apologii čistoty. 
V listech psaných sv. Augustinovi a Aly- 
piovi nazývá ji ,, svátou, ctihodnou pan- 
nou". Odebrala se s matkou do Svaté země 
a řídila po smrti své matky ženské klá- 
štery ; také vychovávala dceru svéhobratra 
Toxocia, jménem Pavlu. Zemřela r. 419. 
Svátek sv. Eustochium 28. záři. 

Sv. BLAESILLA, dcera sv. Pavly, vdo- 
va římská, učednice sv. Jeronýma, zemře- 
la r. 585 ve věku 20 let. Svátek sv. Blae- 
silly 22. ledna. 

Sv. PAMMACHIUS narodil se vŘímě 
r. 550 ; jsa vysokým úředníkem (viz con- 
sularis), oženil se s Paulinou, dcerou 
sv. Pavly. Manželka však po třech letech 
zemřela. Co konal pro mrtvou v modlit- 


bách, v obětech Mše sv. a v almužnách, 
o tom rozšířila se pověsť všude. Skutky 
milosrdenství konal zároveň s Fabiolou, 
oba závodili v lásce k bližnímu. „Co za- 
mýšlel jeden, provedli oba.“ Pammachi- 
us byl muž nábožný a pokorný, pravý 
otec chudých. Snad později se stal kně- 
zem. Zemřel r. 41 o. Svátek 30 srpna. 

Sv. FABIOLA. byla dáma z nej vyšších 
kruhů římské Šlechty. Její život byl dří- 
ve pohnutý. Vdala se; ale její muž byl 
prý oddán takovým neřestem, že ani ne- 
věstka a sprostá otrokyně by toho nebyla 
snesla. Opustila ho a pojala jiného, ne- 
šetříc předpisů církevních o nerozluěi- 
telnosti manželské. Když nový sňatek ten 
byl brzkou smrtí manželovou rozvázán, 
Fabiola, seznavši, že přestoupila zákon 
evangelia, litovala skutku svého a činila 
veřejné pokání. Prodala všecky své stat- 
ky a zřídila nemocnici, první nemocnici, 
která tehdáž byla známá. Pak se odebrala 
do Jerusalema za sv. Jeronýmem, který 
již v Římě byl jejím duchovním vůd- 
cem. Vrátila se do Říma, žila skutkům 
milosrdenství a konala ve své nemocnici 
službu ošetřovatelky. Závodila s Pam- 
machiem v lásce k bližnímu, Zemřela 
kolem r. 400. (Fabiola je osoba histo- 
rická. Ale kniha ,,Fabiola“ od kardinála 
Wisemanna není přísně historická. Jeho 
rekyně ,,Fabiola“ ani neexistovala. Jsou 
však v knize velmi poutavé obrazy z křes- 
ťanského starověku.) Svátek sv. Fabioly 
27. prosince. 

Sv. MARCELLA, vznešená Římanka, 
ovdověla v sedmém měsíci po svatbě. 
Bývalý prefekt Gerealis, bohatý a věkem 


pokročilý muž, nabídl mladé vdově ruku. 
Matka její Albina si ho velmi přála za 
zetě. Ale Marcella odmítla nový sňatek 
řkouc; „Kdybych se byla chtěla vdáti a 
nebyla si zvolila stálou čistotu, muže 
bych byla hledala, nikoliv bohatství. “ 
Tenkrát přišla doŘima první zvěsť o slav- 
ných činech Otců pouště. Marcella nele- 
kajíc se veřejného mínění, přihlásila se 
ze všech patricijek první za stoupenkyni 
nových ideálů. Shromáždila kolem sebe 
kroužek žen a dívek křesťanských a vedla 
je k Bohu slovem a příkladem. V Písmě 
sv. byla velmi obeznalá; čtení to jí pů- 
sobilo největší radost. Jeroným praví 
(Comm. in Gal.) ; „Nepokládala každou 
mou odpověď z Písma sv. za správnou. 
Všecko zkoumala myslí břitkou. Nebyla 
proto mou žákyní, ale spíše mým soud- 
cem. “ Byla z těch žen, které nevrhají ani 
nej menšího stínu. Proto také pomluva, 
která nikoho neušetří, byla nucena za- 
stavit! seujejího prahu. Byla dobročinná. 
Palác její se stal dostaveníčkem ubožáků 
v hadrech. Když r, 410 Alarich dobyl 
Říma a jeho divocí Gótové vnikli do je- 
jího paláce, šla jim směle vstříc. Ale ne- 
dovedla je přesvědčit! o své dobrovolné 
chudobě, proto byla ztrýzněna. Nepřežila 
dlouho pádu města římského a zemřela 
téhož roku. Svátek sv. Marcelly 30, nebo 
31 . ledna. 

Sv. ASEl^LA, panna římská, prodala 
všecko zděděné zlato a rozdala chudým. 
Žila v tuhé sebezapíravosti. Jeroným ji 
nazval „vzorem panenství^; odívala se 
s jistou nehledanou nedbalostí, ale byla 
to křesťanská slušnost, zavrhující vše- 


34 ^ 


liký přepych. Zasluhovala býti obdivo- Sv. CAESARIA, sestra Caesaria, bis- 
vána ode všech, i od prostopášníků; kupa arelatského, panna, jeptiška v kláš- 

kněží ji měli za div svatosti. Zemřela teře, pro nějž Caesnrius napsal stanovy, 

roku 41 o. Svátek sv. Asselly 1 o. prosince. zemřela r. 550. Svátek 12. ledna. 



SEZNAM OBRÁZKŮ 


(Kimské čislice znáči přílohu, arabské obrázek.) 


T., 1. Ukřižování Páně. Deska z oltáře mistra 
třeboňského. Po r. 1 580. Obrazárna SpoL vlast, 
přátel umění v Praze. 

11., 2. Obětování Panny Marie. Giotto. 
Kaple Madonna del aréna v Padově. 

111., 5. Svatá Anna. Leonardo da Vinci. 
Louvre v Paříži. 

IV. , 4. Narození Páně. Giotto. Kaple Ma- 
donna del Aréna v Padově. 

5. Panna Maria s Ježíškem, 2 anděly a 2 
apoštoly. Giotto. Basilika sv. Petra v Římě. 

V. , 6. Sv. Placid, sv. Scholastika a sv. Be- 
nedikt. Perugino. Vatikánská pinakoteka. 

7. Klanění sv. Tří králů. Mosaika v absidě 
S. Maria Maggiore v Římě. 

VI. , 8. Vzkříšení Lazara. Mik. Frumenti. 
Galerie Uffici ve Florencii. 

VII. , 9. Umučení sv. Viktorina. Škola Se- 
nese ze století XV. Vatikánská pinakoteka. 

lo. Pán Ježíš zjevuje se po svém z mrtvých 
vstání sv. Maří Magdaleně. Giotto. Kaple 
Madonna del Aréna v Padově. 

VIII. , 1 1. Smrt Panny Marie. Deska z oltáře 
blah. Anežky u Křížovníků v Praze. 

IX. , 12. Sv. Jakub, Bartoloměj a Filip. 
Deska z oltáře mistra třeboňského. Po r. 1580. 
Obrazárna Spol. vlast, přátel umění v Praze. 

X. , 15. Svatý Petr. Tumba v kapli ve Va- 
tikáne. 

XI. , 14. Kamenování sv. Štěpána. Blah, 
Fra Angelico. Vatikán. 

XII. , 15. Ukřižování sv. Ondřeje. Mat. Preti. 
Sv, Ondřej della Valle v Římě. 


XIII. , 16. Obrácení sv. Pavla. Michelan- 
gelo. Vatikán. 

XIV. , 17. Umučení sv. Klimenta. Giovanni 
Odazzi. Kostel sv. Klimenta v Římě. 

i8. Socha sv. Cecilie na jejím hrobě Ma- 
derna. Kostel sv. Cecilie v Římě. 

XV. , 19. Umučení sv. Ignáce v Colosseu. 
P. Ghezzi. Kostel sv. Klimenta v Římě. 

20. Svatý Kryštof. Patin ir. Escurial. 

XVI. , 2 1 . Sv. Joachim a sv. Anna se potká- 
vají pod Zlatou branou. V. Carpaccio. Akade- 
mie v Benátkách. 

22. Sv. Cecilie a sv. Valerian Domenichino. 
Kostel sv. Cecilie v Římě. 

25. Umučení sv. Kateřiny. Ignoto. Škola 
Římská. S. Maria Maggiore v Římě. 

24. Vidění sv. Heleny. P. Veronese. Národní 
galerie v Londýně. 

XVII. , 25. Sv. Veronika. Mochi. Basilika 
sv. Petra v Římě. 

26. Sv. Longin. Bernini. Basilika sv. Petra 
v Římě. 

27. Navštívení Panny Marie. Garafalo. Ga- 
lerie Doria v Římě. 

28. Smrt sv. Moniky. Gagliardi. Kostel sv. 
Augustina v Římě. 

XVIIL, 29. Umučení sv. Anežky. Giiercino. 
Galerie Doria v Římě. 

50. Nejsvětější Trojice. Bassano da Pouta. 
Galerie Borghese v Římě. 

51. Umučení sv. Sabiny. Kostel sv. Sabiny 
v Římě. 

32. Sv.Basil.Greco. Museum Prado. Madrid. 


XIX. , 53 - Sv. Helena. P. V'^eronese. Pinako- 
teka ve Vatikáne. 

54. Sv. Ambrož. Pintu ricchi o. Kostel s. Ma- 
ria del Popolo v Římě. 

55. Sv. Jeroným. Lorenzo Lotto. Andělský 
hrad v Římě. 

56. Sv. Cecilie, patronka hudby. Raffael. 
Pinakoleka v Bologni. 

XX. , 37. Svatý Jan Křtitel křtí Pána Ježíše. 
Verocchio. Galerie Uffici ve Florencii. 

58. Svatý Vavřinec. Zurbaran. Eremitáž 
v Lening^radě, 


59. Smrt sv.Vavřince.FraAngelico. Vatikán. 

40. Umučení sv. Kateřiny. Masoline. Kostel 
sv. Klemenia v Římě. 

XXf,, 41. Křest císaře Konstantina. Raffael. 
Vatikán. 

XXII., 42. Pokušení sv. Antonína. Paren- 
tino-Galerie Doria v Římě. 

XXIÍT., 45. Svatý Martin veden k císaři 
Juliánovi. S. Martini. Basilika sv. Františka 
v Assisi. 

XXIV., 44. Svatý Jiří. Socha na hradě praž- 
ském. Rok 1575 a 2. pol. 16. století. 


OBSAH 


Předmluva 

9 

Devátá pronásledování za císaře Au- 


1. Ježíš Kristus, zakladatel Církve 

17 

reliana 270-275 

121 

2. Svatá Maria, matka Spasitelova 

18 

Desáté pronásledování za císaře Di- 


5. Svatí vrstevníci Páně 

19 

okleciana 248-505 

125 

4. První činnost Církve ; svati apošto- 


9. Svatí mučedníci, 0 nichž není znám 


lově, evandělisté, učedníci Páně a 


rok jejich mučednictví 

218 

jáhnové 

24 

10. Obráncové víry 

229 

5. Žákové apoštolští; vrstevníci svátých 


11. Konstantin Veliký a jeho nástupcové 

234 

apoštolů 

59 

1 2. Dějiny vnitřní, kult a kázeň církevní 

255 

6. Zkáza Jerusaléma 

47 

13. Vyznavači a jiní svati v prvních sto- 


7. Rozšíření náboženství křesťanského 

48 

letích křesťanských 

238 

8. Pronásledování křesťanů 

49 

1 4. Kterak křesťanství se šířilo do Ha- 


První pronásledování za císaře Ne- 


beše, do lberie, Persie a do jiných 


rona 54-68 

51 

krajin 

250 

Druhé pronásledování za císaře Do- 


15. Církev za císaře Juliána Odpadlíka 

256 

miciána 8i-q6 

55 

16. Mučedníci za císaře Juliána Odpad- 


Třetí pronásledování za císařů Tra- 


líka 

257 

jana 98-117 a za Hadriana 117-15^8 

56 

17. Svatí za nástupců císaře Juliana ve 


čtvrté pronásledování za císaře 


IV. století 

262 

Marka Aurelia 161-180 

68 

18. Bludy a rozkoly v prvních stoletích 


Páté pronásledování za císaře Sep- 


křesťanských 

280 

tima Severa 195-2 1 1 

81 

ig. Svatí, kteří trpěli za dob arianismu 

282 

Šesté pronásledování za císaře Ma- 


20. Otcové poustevníci, mnichové, život 


ximina Thrace 233-258 

89 

řeholní 

00 

Sedmé pronásledování za císaře De- 


2 1 . Církevní otcové, učitelé a spisovatelé 

501 

cia 249-251 

92 

22. Svatí, jejichž jména jsou uvedena 


Osmé pronásledování za císaře Va- 


v životopisech církevních otců a 


leriana 253-260 

J 07 

spisovatelů 

555 


ISIDOR VONDRUŠKA 

Ž I VOTO PISY 

SVATÝCH v p o ř a- 

dí dějin církevních 

v 

Část první 
V redakci Antonína Stří- 
že vydal nakladatel Ladi- 
slav Kuncíř pod záštitou 
Svatováclavské ligy vPra- 
ze. Podle osnovy Ant. Lís- 
kovce vytiskla knihtiskárna 
Frant. Ohziny ve Vyškově 
Bylo též vydáno 50 ěíslova- 
ných výtisků na měditisko- 
vém ručním papíře Dassel